Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1355


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 28. dubna 2020 15:39Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 25. května 2020 0:28 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 25. května 2020 1:23Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 11:14Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 02. května 2020 20:56Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 25. května 2020 0:28Dionýsos *Otec Dennison*
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 20. dubna 2014 10:36
sigyn4699.jpg
Nemocnice
Řím

S úsměvem přikývnu a vyrazím za Lorou. Někomu by se tohle zdálo jako nudné až odporné, ale nijak mi to nevadí. Na Asgardu jsem občas uklízela i horší věci...

Obnova pokojů jde celkem od ruky, jen občas nechápu, co všechno jsou po sobě lidé schopni zanechat. Papírky, obaly, mrtvé květiny... to je celkem běžné. I ta krabička na oběd by se dala pochopit, ale mezi polštáři zastrčený kondom, unikal mému chápání.
Koš má metr od postele...
Další myšlenku ani nerozebírám, neb v daném pokoji byli dva pánové.

Pozvolna jsme se dostaly k ještě obydleným pokojům a Lora nabízela věci na výměnu. Při vchodu sem, jsem ucítila něco velmi prapodivného, silného. Něco, co jsem mezi smrtelníky ještě nikdy necítila.
Lora jako kdyby tu zněmu cítila též, začala se projevovat nervózně.
Tohle je zvláštní... velmi...
Ucítím mravenčení v břiše, jak postupujeme k jednomu konkrétnímu pokoji. Lora jako by věděla, že za dveřmi je něco děsivého a odmítla tam jít.
"Není problém."
Odpovím přátelsky, ale celá situace se mi nelíbí. Co, nebo spíš kdo tam je? Ale to se nedozvím dokud tam nevlezu.
Lora...
Chování mé kolegyně bylo zvláštní. V prvním momentě jsem si myslela, že to cítím jen já, protože jsem co jsem, alekdyž to zaznamenala i ona...?
Buď není smrtelnice, jak jsem si myslela, nebo to, co je zde, ovlivňuje celé okolí a ne jen mě.
Ale energie proudící touto částí nemocnice není jediná podivná věc. Nedavno tu zemřeli dva lidé z naprosto neznámé příčiny.
Mohla by přítomnost tohohle něčeho s tím mít spojitost?
S tím zaklepu a opatrně vejdu.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 20. dubna 2014 09:15
loki94861.jpg

Tak opět můj samopost :D

Datum: 4.3. (úterý) – s tím, že s dalším postem počkám, až se časově vyrovnáme

Čas: Odlet kol deváté, v Říme jsem tak před jednou a dejme další hodinu, než se z letiště vůbec vykopu (ti smrtelníci to mají tak složité)

 

Podíval jsem se na mobil, abych si byl jistý časem. V odpoledních hodinách bylo na jaro už celkem teplo, ale vestu jsem si nechal. Mé letadlo přistálo na letišti Leonarda da Vinciho Fiumicino. O zavazadla se mi postará místní personál. Já přece nebudu čekat u pásu. Letěl jsem menším letadlem, pokud tomu chcete dát název tryskáč, nejsem proti. Spolu se mnou cestovali ještě tři lidí. Podle Mogulariho herec z divadla, kterého jsem v životě neviděl (a možná si ze mě ten prevít vystřelil), fotograf Joseph Ford. Během letu nás všechny stihl vyfotografovat. Asi bych jej měl upozornit, že pokud vyvolá fotky ve špatném prostředí, tak se tam mihnou mé nelidsky zelené oči. A poslední pasažérka byla mladičká Emma Watson, se kterou jsem prohodil asi nejvíce slov. Bavili jsme se o tom, jak nás v USA pozvali na rozhovor kluci, kteří si říkali SMOSH. Smysl pro humor měli velký. Nevadilo mi to.

 

Emma právě došla se svým kufrem, které ji dovezl stevard, a můj se už taky řítil.

„Kam míříte?“ zeptala se mě a jako vždy se zářivě usmála.

„Znáte hotel Raphael?“ zeptal jsem se a shlédl na svůj kufr, který byl na měřítka herce malý. Moc věcí jsem nepotřeboval. Stačila občanka a peníze, kterých jsem neměl málo.

Mladá herečka přikývla a zahlédla na jedné vývěsce, kterou nesl muž v obleku, své jméno. „Už jsou tady. Užijte si to tu, Tome,“ usmála se, zamávala a pak rychle odcupitala za, asi, řidičem.

 

Zůstal jsem sám. Naštěstí jsem byl natolik zabrán do myšlenek okolo zlaté koule, že jsem se nestihl ani litovat. A pokud jsem jednou začal, byl jsem k nezastavení.

Jak mi režisér slíbil, u letiště na mě čekala limuzína. Šel jsem vedlejším vchodem, abych na sebe nepřitahoval přílišnou pozornost, ale i přesto jsem stihl cestou rozdat pár autogramů.

Jak mám něco hledat, když mě skoro všude znají, postěžoval jsem si.

 

Kufry byly dány dozadu a já si s úlevou sedl do auta. Řidič mě srdečně pozdravil a já tušil, že na konci cesty dám autogram pro jeho dcerku nebo manželku nebo… Ódinviprokoho. Ač jsem si to přiznával nerad, ten páprda mi chyběl. Mít neustále někoho za zadkem (na božské úrovni) bylo něco, co vám dávalo naději, že jste důležitější než jiní. Thóra nepočítám. Tomu jsem za prdelí musel bohužel lítat já.

 

*

Jižané mají tak divný vkus. Všechno je v teplých barvách, do ksichtu vám praží slunce a ještě musíte mít výhled na jejich stupidně honosné památky. Mě stačilo malé sousoší o výšce minimálně pět metrů a oběti jednou za deset let. Jak mi tohle chybělo. Cítit čerstvě vytékající krev z obětí, slyšet jejich poslední vydechnutí a přitom v tom nebyla známka strachu, ale hrdost. U Ódina jsem se snažil, aby to bylo alespoň jednou za rok, ale takové obětiny odmítl. Aspoň zvířata obětovali častěji než lidi.

 

Adamo si vyprosil podpis pro své tři dcery. Tři! Rád bych je poznal. V hotelu mě přivítala hosteska, která ihned zapřáhla do práce poslíčky, a ti mi vynesli kufr do apartmánu. Asi ji podaruju bičem a brněním které nosily valkýry.

Ten pokoj, jak už jsem se zmínil, byl hrozný! Plno teplých barev, žádná huňatá bílá kožešina, žádné tmavé dřevěné sloupy s rytinami severských příběhů a ani kamenná podlaha. (Stačila by mi i prkna.) Cítil jsem se tu strašně nesvůj. Všechno se na mě smálo ze všech stran a vytápělo.

 

Byl jsem v Římě. V nebližších hodinách bych rád navštívil Vatikán, ale nejsem si jistý, jestli to ještě dnes stihnu. No, uvidíme.

 
Seth *Sebastian Light* - 19. dubna 2014 16:09
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg

Google a Assassins creed!?



Limuzína mě odvezla do hotelu, který byl v pohodě. Byl to můj standart, do něčeho hůř zařízeného bych nešel. Výhled mě nijak nezaujal, akorát terasa nebyla od věci. Služebná se mě zeptala, zda chci vybalit kufry. Kývl sem, že ano a přesunul jsem se ke stříbrnému macbooku, abych se znovu pokusil najít nějaké informace o té zářivé kouli, ale nic konstruktivního jsem nenašel. 
 

Internet mi neustále ukazoval fotky a informace o kousku ráje, ale potíž byla v tom, že se to týkalo nějaké lidské hry. Hrál jsem ji jednou, ale spojitost mi přišla divná a určitě se nejednalo o stejnou věc. Naštvaně jsem odstrčil myšku a podíval jsem se na dveře, kde se ozvalo zaklepaní.
 

Otevřel jsem dveře a za nimi stála hosteska, aby se informovala o tom, na kolik hodin chci přistavit limuzínu, když přehlídka začíná v šest hodin. Nechal jsem si limuzínu přistavit na půl páté, abych se ještě stihl připravit a odpočinout si při líčení. Zavřel jsem dveře a vyšel jsem na velkou terasu. Eiffelova věž dominovala celému výhledu, ale nyní mě výhled zajímal jen pramálo, nemohl jsem se stále přestat zaobírat myšlenkou na tu kouli.
 

Stále mi hlavou běžela myšlenka, že to může být moje šance na návrat do své domoviny, která mi tolik chyběla a pak mě napadla jedna nepěkná myšlenka, ale raději jsem ji rychle zahral. Jsou tady i jiní bohové, kteří budou tu kouli chtít? Vrátil jsem se raději do apartmánu a dal jsem si před odjezdem na přehlídku sprchu.

 
Hygieia*Cora Stavropoulos* - 18. dubna 2014 19:25
hyg7535.jpg

Aj v nových X-menoch ;D
 

"Akože do Vatikánu? A to mám ako urobiť? Prechádzať sa tam ako turista a dúfať, že si nezáväzne pokecám s nejakou mníškou a tá ma za dobré slovo pustí do ich archívov? Hej čítala som Dana Browna....kedysi dávno....myslím, že tam nejaké archívy boli...." Ťažko povedať, ale malo to niečo do seba, každý sme mali knižnice, alebo jednoducho miesta kde sa skladovali všetky vedomosti. Úprimne sa mi tam moc nechcelo. Teda popozerať si rímske pamiatky to spravím veľmi rada. Ale pretĺkať sa masami turistov, toho som sa úprimne desila. " Keď ja ti neviem....bude tam príliš veľa ľudí...." M mojom hlase bolo poznať paniku. Panika, ktorá ale mierne ustúpila v momente kedy na mňa vyrukoval s tým egypťanom. Egypt bol fajn.....teda v našej dobe, nie teraz. Vtedy ešte ľudia dbali na hygienu a čistotu, parfumy a upravenosť.... " Hmmmm. No klamala by som, ak by som povedala, že som si na sto percent istá o koho ide....ale tmu úplnú tiež nemám." Zasmiala som sa. " A vlastne odkiaľ máš na neho kontakt? V čom sa to zas vezieš, Telesphorus?" Znela som docela ustarostene... " Vieš čo radšej mi to ani nehovor, dobre? Aj tak som tajne dúfala, že mi dáš kontakt na niektorú zo sestier, bratov....alebo trebárs otca..." Na to teraz nezáležalo. Pohrávať sa s nejakým rodinným sentimentom, keď som dobre vedela, že nám to nikdy neklapalo. A ani tisícročia to jednoducho nezmenia. " A nerozmyslíš si to? Vždy sme boli taká dobrá dvojka...." predsa len som zo seba vypustila trocha toho sentimentu...."ale ty teraz bojuješ za iný. Za víno a kurvy, nemám pravdu?" Musela som sa zasmiať. Nevidela som síce z toho jeho seriálu veľa, ale to málo s čím som mala česť sa nieslo práve v tomto duchu. " Ako chceš, ja ťa nenútim, čo už s tebou. Ale stavím sa, že za mnou dolezieš ako pes, keď nám vybojujem víťazstvo a náhodou usadnem na nejaké vysoké miesto....budeš môj osobný predčítač. Keďže som taká negramotná...." Zasmiala som sa, a pridala niečo k vtipu, ktorý začal. " Ďakujem ti, braček. Opatruj sa. Nerob hlúposti. Prestať nosiť čapice. A pošli mi aspoň nejaký autogram! Nech mám byť na čo hrdá...." Tým som ten rozhovor ukončila. Zo smiechom, no s istou trpkosťou, že príliš spohodlnel a nechcel sa vzdať toho, čo aj tak nebude trvať večne. Zo stola som si vzala, jednu vlhčenú dezinfekčnú vreckovku, a vydrhla som sluchátko, až sa lesklo. Vydrhla som si aj ruky a až potom si prečítala správu.  Znova som telefón zodvihla a vyťukala číslo.
 

 ***


" Ehm. Neviem či mám dobrý kontakt. Pri telefóne Hygieia. Grécko. Dobrý deň..." Nevedela som čo povedať. Tak aspoň niečo. Hlavne ma v hlave stále hlodala myšlienka, že to nebude zadarmo.
 
Snový průvodce - 18. dubna 2014 17:56
gral_bohu7694.jpg
BONUSOVÉ BODY:

Abych vám dala důvod, proč psát, tak za včasné odepsání dostanete bonusové body, které pak budete moc použit při hodu kostkou a polepšit si tak svůj hod :)

2 BODY DO 20.4.2014
1 BOD DO 23.4.2014
 
Snový průvodce - 18. dubna 2014 17:38
gral_bohu7694.jpg

Bez práce nejsou koláče

~Sigyn~

Čas: cca 15h (Řím)

 

"Takže... co je dnes na programu?"

Lora se na tebe podívala a pokrčila rameny. „Musím zkontrolovat prázdné pokoje. Nevím proč, ale někteří pacienti jsou opravdu prasata,“ zavrčela. „Pomůžeš mi?“

Když jsi souhlasila, tak se ještě dodělaly karty nových pacientů a zařadili se do šuplíků, a pak tě vzala do křídla B2, kde nedávno propouštěli nejvíce pacientů a postele potřebovaly převléct a ustlat. Nejdřív se muselo zajet do skladu nabrat prostěradla a povlečení. Pak jste šli na obchůzku.

 

Když už v pokoji byl pacient, tak se ho Lora zeptala, zda chce novou osušku nebo mýdlo. Když jste se dostaly do dalšího křídla, mohla jsi pocítit změnu. Nebylo to vzduchem, ale něčím, co sem vůbec nepatřilo. Ne do světa smrtelníků. Dokonce i Lora se začala divně otřásat, ale místo toho, aby byla nervózní, si neustále kousala spodní ret a stiskávala ruce v pěst.

 

„Seb, mě… nějak není dobře. Mrkneš do toho pokoje, jestli je třeba něco vyměnit? Dík!“ bez dalších okolků se rozběhla chodbou pryč. Zabouchly za ní dveře od toalet.  V nemocnici byly nahlášeny dvě úmrtí, které nikdo nedokázal vysvětlit a v pokoji před tebou byla možná odpověď.

 
Snový průvodce - 18. dubna 2014 17:18
gral_bohu7694.jpg

Google!

~Seth~

Čas: cca 15:00 - 30 (Paříž)

 

Limuzína tě dovezla do jednoho z nejdražších hotelů v Paříži. Personál tě zavedl do apartmá s výhledem na Eiffelovu věž. Obrovskými okny dovnitř svítilo slunce a ozařovalo béžový koberec a potahy na gaučích. Na stolku jsi měl přichystané šampaňské a sladké deserty s ovocem. Tvé nemalé kufry už stály u skříni a služebná se zeptala, zda chceš vybalit.

 

Notebook jsi vlastní nepotřeboval. Dva macbooky (jeden bílý a druhý stříbrný) ležely na konferenčním stolku s myší a numerickou klávesnicí. Jestli ses na internet díval i na hotelu, tak jsi pořídil podobně jak v letadle. Nicméně všude neustále vyskakoval název: kousek ráje neboli Peace of Eaden. Většina odkazů však vedla ke hře Assassin’s Creed.

 

Na dveře zaklepala hosteska. Když jsi jí otevřel, zářivě se na tebe usmála a zeptala se, co si budeš přát. Pak ti oznámila, že přehlídka se koná přesně v šest hodin.

„Nechám vám přistavit limuzínu. Na kolik hodin chcete? Kostým bude na místě.“

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.14582800865173 sekund

na začátek stránky