Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1352


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 16:55Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 23:52 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 10. dubna 2020 1:51Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 22:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 23:52Dionýsos *Otec Dennison*
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 17. dubna 2014 04:35
sigyn4699.jpg
Počátek
Řím

Vždy jsem říkala jak mě taškařice bohů unavují. Nikdy by mě nenapadlo, že toto slovo bude mít někdy v mém božském životě i další a daleko hlubší rozměr. Opravdu jsem pocítila silnou únavu, která se neprojevila jen pouhou bolestí zad, hlavy nebo něčeho dalšího, co může člověk chytit po X-té směne v nemocnici. Potřeba spát byla silnější než já a na prostor pro divení se jsem měla nárok až ráno.

Sen byl při nejmenším podivný. O křesťanství jsem toho věděla celkem dost a mít seznam přečtených knih, našly by se tam i takové kousky jako Bible a Korán, nemohu však říci, že bych to četla z nějakého zalíbení nebo dokonce s nadšením. Důvod mého čtení byl prostý - poznat nepřítele. Kdo by ale řekl, že jediný sen, který budu kdy mít bude zrovna o tomhle...?
Leda by to nebyl sen...
Rozhodně si umím představit tisécero jiných věcí, které by se mohly objevit na snovém promítacím plátně... Například Loki... Loki... naši synové... Loki... život na Asgardu s Lokim... A mnoho dalšího. Určitě by v tom výčtu nebylo trio křesťanských archandělů.K tomu mě překvapí pohled na hodiny.
Já spala... a spala jsem půl dne...?
Pro sebe se zasměji.
"Jeden by po té probdělé věčnosti čekal víc."
Pro jistotu zkontroluji mobil a datum v kalendáři, abych se ujistila, zda se k těm hodinám nepřičetl i nějaký den.
Naštěstí nikoli a tak dojdu nakrmit kocoura, obléknu se a vyrazím do práce.

Tak tedy... spala jsem, cítím se po tom naprosto mizerně, nejradši bych se do té postele vrátila a spala dál... eh... na co myslím? Ten sen! Musím si vybavit ten sen.
Vybavení snu nebylo až tak těžké jak se mi v první moment zdálo. Jen mi přijde, že celá ta andělská scéna nedává žádný smysl.
Bůh nám dává šanci, abychom našli nějaký grál a obnovili Asgard... ...?
Svou myšlenku zarazím.
Mluvili v množném čísle. Myslel tím naše Asgardské bohy, nebo jsou do tohoto kolapsu zapojeni i jiné kultury?
Po večerech se nudívám. Televizi nesleduji a i proto mám přečtenou téměř celou místní knihovnu včetně různých bájí a pověstí.
Otázku kterou jsem měla v mysli jsem stejně nemohla rozluštit, ale musela jsem se usmát. Věděla jsem, že tu nejsem jediná. U Lokiho jsem neměla pochyby, že by se nechal jen tak zaniknout, ale znovu mě to podpořilo v myšlence, že bychom možná mohli najít naše syny... tedy... alespoň jednoho. A dokonce ten sen možná znamenal i naději na zkázu křesťanství a návrat do starých dob.

U Odinova oka, to bude den...
Prolétlo mi hlavou při průchodem nemocnicí. Na recepci se někdo horlivě dožadoval nějaké ze sester, která tu už ovšem nebyla, jiný muž do mě málem vrazil a ani nepočítám, že kolem mě prolétla dvojice od záchranky směřující s pacientem rovnou na sál.
Během chvilky jsem došla ke svému cíli, kde Lora upozornila na můj zjev. Přelétnu se pohledem v zrdcadle.
Thor aby do toho praštil. Takhle vypadají lidi po probdělé noci... Ale já spala. Výjimečně.
Před Lorou tiše vzdychnu.
"Problémy se spánkem... Divný sny a tak... to se občas stane každému... člověku..."
Nad posledním slovem se mírně ušklíbnu.
Drahý Loki... kéž bys tu byl...
Není dne, kdy bych svému nejdražšímu nevěnovala alespoň jedinou myšlenku. Hned na to si vždy vybavím tváře našich synů a uvědomím si, jak moc mi všichni chybí.
Tentokrát se mi myšlenka na božského manžela propletla hned s dvěma podněty. Prvním byl kolega Greg u kterého mám tušení, že je do mě tajně zamilovaný a hned druhým byla reklama v zapnuté televizi. Sleduji ji jen tak na půl oka, při tom se převlékám pro pracovního. Upřímně mě ta tajemná krabička s běhavými obrázky nikdy moc nelákala. Pár filmů jsem viděla, ale žádné zázraky. Prostě není nad dobrou knihu. Obsah reklamy mi mnoho neřekl, ale i to málo stačilo.
"To zas bude ptákovina..."
Zakroutím nad tím hlavou. Už o prvním díle jsem dost slyšela. Ani vidět jsem ho nemusela a vím přesně co tam bylo, Rebeca mi vyhučela díru do hlavy, neb miluje představitele Lokiho.
Kdyby ti filmaři věděli...
Po Rebeccině výstupu jsem ani neměla chuť s někým ten film shlédnout i pro čirou zvědavost. Nějak si odmítám kazit vzpomínky na svého Lokiho nějakou jeho náhražkou. Nemám ráda, když ze sebe smrtelníci dělají víc, než doopravdy jsou, takových tu denně ošetřuji hromadu.
Vidět pravý bůh nějakého smrtelníka, který o sobě tvrdí, že je on... nezbyl by z něj víc než popel... a možná ani ten ne...
Božské ůvahy hodím za hlavu.
"Takže... co je dnes na programu?"
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 15. dubna 2014 14:26
loki94861.jpg

Sním o ráji

 

„Ty, Tome,“ Mogulari právě dopíjel vysokou sklenici s koktejlem. „Premiéra se vyvedla. A rád bych ti nabídl místo v dalším filmu.“

Venku bylo strašně. Lilo, sem tam zahřměl hrom, jako by si Thor právě usmyslel, že je nelepší čas bouchat do kovadliny svým kladivem. Při záblesku Mogulari vypadal i v havajské košili jako smrtka. Seděli jsme v restauraci nedaleko řeky Temže s výhledem na Tower Bridge. Servírky roznášely jídlo a pití a mě právě donesli malý čokoládový zákusek s třešničkou. Zabodl jsem do něj vidličku s větší vervou, než jsem chtěl.

 

„Filmu? Jakém? O žádném tvém zázračném díle jsem ještě neslyšel,“ můj tón byl trochu uštěpačný. Ani jsem nenavrhl možnost, že ostatní herci si taky nevedli špatně. Třeba taková Megan, ale o tomhle tématu bych raději pomlčel, jinak by se na mě manželka už nikdy nepodívala. Bohužel léta Vikingů jsou pryč a muž nemůže mít v Británii více manželek najednou.

Mogulari se vroucně zasmál, až se jeho velké břicho zahoupalo. „Ne, ale něco mám tady,“ poklepal si prstem na spánek.

 

Přivřel jsem oči. „Další zlovolný princ, který je ukřivděný?“ od dob postavy Lokiho se mě tohle téma neustále drželo a dokonce i Krvavý měsíc, dílo tohoto blázna, mě obsadilo do podobné role. Nemusím připomínat, že já sám jsem Loki, bůh požárů a neplech. Jednou mi přišlo náramně vtipné si zahrát sám sebe. Netušil jsem však, že to samé napadne i Thora. Když jsem jej uviděl na castingu, měl jsem chuť na něj sesypat celé ohnivé nebe.

 

„Nemáš těch rolí už dost?“ zeptal se mě Mogulari nevinně.

Zavrzal jsem zuby a v očích se mi výhružně zablesklo. Urazil mou podstatu! Já se v těch rolích vyžívám! Někoho sežehnout či zabít. Popř. si z někoho pořádně vystřelit.

Mogulari zvedl ruce v míru. „Nemyslel jsem to…“ zarazil se, protože netušil, co jej k této omluvě vedlo. Zatřásl hlavou a vysrkl poslední kapky koktejlu.

 

***

 

Měl jsem pocit, že můj život začíná být nebezpečně monotónní. Kolem mne pobíhalo nespočet fanynek toužící po mé osobě, podpisu a slově. Takové ovace jsem neměl ani za dob božského života. Lidé mě přijali mnohem lépe než zpropadení bohové a opravdu nemám v úmyslu se s některým střetnout. Nicméně tu byla jedna bohyně, která…

„Ach, už jsi doma, zlato?“ do předsíně rozlehlého bytu docupitala má lidská manželka. Velmi dobře se mi dařilo tajit, že vůbec je. Nevěznil jsem ji. Jenom jsem vždy uměl přesvědčit každého paparazzi, že by nebyl dobrý nápad zveřejňovat můj osobní život. A k tomu žhnoucí oči.

Spolknu uštěpačnou poznámku a nechám ji, aby mi obdařila obě tváře svým polibkem. „Nějaké problémy, Siggy?“ zeptal jsem se jí. Alespoň po takovém uvítání vždycky nějaké byly.

„N-ne,“ zarazila se, ale pak se opět zářivě usmála. I když se přestěhovala ze Švédka so Británie, stále měla světlou pleť a opalování se moc nevěnovala. Cítil jsem z ní sílu severu, ale tam jsem byl už tolikrát, že mě všechny severské země omrzely.

 

Zbytek dne jsem strávil u rodinného stolu a v duchu si představoval, jaké by to bylo, kdyby Siggy byla Sygin. Měli bychom tu svoje dva syny. Nakonec jsem vzpomínky na svůj dávný život nechal, zvedl se a šel spát. Spánek jsem nepotřeboval, ale něco mě k němu táhlo. Na druhou stránku jsem spánek hrát musel. Siggy byla smrtelník a připadalo by jí to divné. Za pár let navíc budu fingovat svou smrt. V tom jsem vážně dobrý.

V noci mě navštívil velmi zvláštní sen. Bylo to tak živé a do mě se vlila kapka naděje. Ráno jsem se probudil velmi unavený a musel jsem rychle zjistit, co to mělo znamenat. Tři andělé, strom a nějaká zářící koule. Bohužel o křesťanství toho moc nevím a napadlo mě jediné místo, kde se o něm více dozvědět. V srdci Říma, ve Vatikánu.

 

Odpoledne jsem volal Mogularimu, že bych tu roli vzal, ale jen s podmínkou, že mě dostane do Říma. Jako důvod jsem zadal: zvědavost. Neměl bych problém se tam dostat sám, ale na každém kroku mě pronásledovali otravní paparazzi a změna podoby byla dost zdlouhavá záležitost a vyčerpávající. Pak by každý bůh mohl na sebe vzít různé podoby kdykoliv by si umanul. Já měl naštěstí jednu výhodu. Iluzi, která se ovšem rušila přímým kontaktem, takže bych neprošel skrz letištní kontrolu, aniž bych byl odhalen.

 
Seth *Sebastian Light* - 12. dubna 2014 15:05
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg
Liverpool ---> Paris

Uvelebil jsem se v pohodlném křesle v tryskáči, který stal miliony a v duchu přemýšlel, proč se chystám do Paříže. Francii jsem již viděl a krom toho, že byla Paříž kulturním a módním centrem, to bylo hnusné špinavé doupě se spoustou bezdomovců a turistů z různých koutů světa. Pozvánka na módní přehlídku by mě samotná asi nedonutila opustit pohodlný, tichý a přesto živý Liverpool, avšak módní přehlídka se měla týkat tematicky Egypta, mého původního domova. Ano, scházel mi můj život boha a snad právě proto jsem se rozhodl předvádět ten kus oblečení.

Zavřel jsem oči a zasnil se. Představa zlatavého písku, horkého vánku, vítečného, ovocem prosyceného vína a spousty otroků, kteří pro mě staví chrámy, modly, pyramidy. Úžasná to představa, blaženě jsem se pousmál a představil si rudou krev svého bratra, jak se vsakuje do písku. Byl to ubožák, ale co už. Minulost. Sluncem zalité písčité pláně se zcela změnili, viděl jsem něco, co mohl být, ale nebyl. Zaujal mě, rozechvěl a nahlodal mou mysl, do doby, než mě probrala letuška.

Podíval jsem se ji konečně do očí: "Ano, limuzína je samozřejmostí, na to se ani nemusíte ptát," upozorním hnědookou ženu a vstanu.
V mysli jsem stále viděl ty tři anděly a hlavně tu kouli. Její zlatavý třpyt mě lákal snad stejně intenzivně jako písek. Ale teď jsem se na to podívat nemohl, snad bude čas v hotelu. Chvíli jsem vyčkal na limuzínu, nechal jsem se odvést do luxusního hotelu, kde mě rychle ubytovali a já se natáhl do měkké postele.

Znovu se mi před očima objevila ta koule. Vytáhl jsem z kapsy mobil a připojil jsem se k síti. Zajel jsem do vyhledávače a zadal potřebná klíčové slova, ale nenašel jsem zatím nic zajímavého, jen obecné popisky a nesmysli. Nehodlal jsem to však tak rychle vzdát.
 
Hygieia*Cora Stavropoulos* - 12. dubna 2014 09:39
hyg7535.jpg
Grécko

Turisti boli najhorší. Smradľaví, spotení, upachtení  a z hygienu zanedbávajúcich krajín.  Turisti boli najhorší. S tými ich foťákmi robiacimi cvaky cvak, s tými ich vráskavými a ulepenými rukami, ktoré ku mne načahovali tie žltačkou nakazené mince a bankovky za ručne robené mydielka, ktoré aj tak skončia niekde  v skrini, miesto toho aby slúžili svojmu božskému účelu. Ale nebolo to vždy zlé, niekedy to bolo úplne úžasné, samozrejme jedine pokiaľ svoj mi na výklad netískali nosy v podpazuší neoholené aziatky v bielych tričkách.

 

Mala som ich rada. Tie choručké bytosti, ktoré by bez mojej pomoci zrejme zhynuli vo vlastnej špine. Mala som rada svoj malý voňavý kúsok pozemského Olympu, v podobe obchodu. Svojich malých vďačných uctievačov. Mala som rada že si o mne hovorili. Že vo vedľajších obchodom ma poznali ako tú, ktorá si po každom potrasení ruky, ak sa vôbec k niečomu tak hnusnému odhodlá, utrie dlane vlhčenou servítkou. Bola som rada za to, keď ma provokovali deti prichádzajúce zo školy, a postupne v pár minútových intervaloch sa prechádzali po obchode a ostatný sa smiali na ulici. A prečo? Odpoveď bola jednoduchá. Pretože po každom jednom zákazníkovi, som sa chopila mopu a vedra s mojim domácim čističom a všetko som poumýva. PRETO! Aj vtedy keď podlaha nestíhla pomaly ani uschnúť.  A len tak medzi nami, s čistej malichernosti, som na pár detí zoslala hnisavú angínu. A keby len na deti, aj na iných. Jednoducho som zaúradovala vždy, keď som mala pocit, že človek potrebuje akútnu antibiotickú kúru. A prečo? Len tak prevenčne a s princípu samozrejme.  

 

V už zamknutej, a vydezinfikovanej predajni hrala hudba. Hudba imitujúca staré zašlé časy, hudba tak dokonalá, že človek...teda boh, mal pocit, že sa nič nezmenilo.  Hudba našich novodobých uctievačkov. Proste úžasné folková scéna, na ktorej som toľko ulietala.  Jednoducho hudba čo ma donútila na malú chvíľku sadnúť na stoličku pri kase, a zavrieť oči.  A tie som po pár minútach otvorila v prekvapení do korán. Musím povedať, že podobné veci sa nestávala. A to zrejme asi nikdy. A už vonkoncom sa mi nestávalo, že by som mávala vízie. Možno akurát tak vsugerované vízie, teda lepšie povedané strany, z globálnych pandémií chorôb, ale nič takéto. Nechápala som tomu. Chvíľku som len tak sedela, môj mozog pracoval na plné obrátky. Moja márnivosť pracovala na plné obrátky a korunovala ma tak vysoko, že som vo svojej predstave bola jediná, kto taký sen zažil. Urobila so mňa hrdinku, boha čo zmení svet! To však bola hlúposť, čistý blud a ten úlomok zdravého rozumu čo mi ešte zostal ma donútil zodvihnúť sluchádko na retro telefóne, čo som mala v obchode a vytočila známe číslo.

 

"Telesphorus? To som ja! Hej viem, že si mi hovoril, aby som ťa už tak neoslovovala. Ale chcela som aby si vedel, že som to ja. Nie, neviem kto iný okrem mňa by ti volal na toto číslo..Viem, že nemáš asi čas! Ja za to nemôžem! Tiež som ti vždy hovorila, že sa na tú robotu nehodíš! Len čo sa hanbím vždy keď si pozriem ten debilný seriál! Si môj brat, Telesphorus! A niektoré veci, jednoducho sestra nechce vidieť...vidieť po tak dlhej dobe! Tiež sme nikdy neboli svätý...." Zasmiala som sa. Zasmial sa aj muž na druhej strane. Môj drahý braček, ku ktorému som mala  vždy najbližšie. Ale zas nie tak blízko aby to bolo, na moderné pomery, nezdravé. Moj malý zlatý trpasličí braček. " Ako sa má mála?....Oh a ozaj. Tiež by si si mohol dávať dole tie sprosté čapice! Z niektorých vecí nikdy nevyrastieš, že?" Zasmiala som sa znovu. Vlastne ani neviem prečo som tak kecala. Možno len z nostalgie, možno preto, že sme sa tak dlho nepočuli. " Ale nie preto ti volám. Nie, nevolám ti preto, že ma konečne zavreli do ústavu! Čo si o mne vôbec myslíš?! Ja som zdravá...Len mám  chuť upratovať.....a dezinfikovať......a zdravú nechuť sa vecí dotýkať. Ale preto ti NEVOLÁM!" Brat konečne stíchol. " Pred pár minútami som mala divný sen. Malo to niečo spoločné s nami. A s nimi!" To "s nimi" som povedala so značnou nechuťou a opovrhnutím." Mal si ho tiež? Povedz, že si ho mal, lebo ak nie! tak to asi nevydržím a niečo spravím. Niečo hlúpe, ako vtedy v Aténach. Ten prešľap, malý..o ktorom sme si povedali, že nebudeme viac rozprávať....A toto bude omnoho horšie. Cítim to, a nie je to len nejaká paranoia, prisahám! Toto zmení všetko!" Odmlčala som sa. A z druhej strany sa ozval jeho príjemný povzbudivý smiech. " Si svetobežník, Peter! Herec a určite máš väčšie kontakty než mám ja. Som predavačka, ak si nezabudol, ešte! Povedzme si pravdu. Si jediný, kto sa mi za tie roky nestratil. Aj keď niekedy si želám, aby si z tých očí zmizol. SI VŠADE! Ale naozaj. Neviem čo mám robiť. Prosím, ty určite na niekoho kontakt nájdeš. Ja asi ťažko. Pochybujem, že sú v telefónnom zozname. Hej, stále používam Zlaté stránky....čo je na tom? "

 
*Árés* Alexander Rubin - 11. dubna 2014 22:40
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Divný sen....

Několikrát jsem si propláchl obličej studenou vodou ve snaze se úplně probudit. Bylo divné po tak dlouhé době si dopřát spánek, jež si dopřávají pouhý lidé.
Zahleděl jsem se do zrcadla a viděl v něm obličej někoho, kdo je občas na titulní stránce novin. Viděl tam zbohatlíka, který prodává zbraně a tiše tímto způsobem podporuje válku. Válku která pro něj kdysi znamenala naprosto vše.
Sen to nebyl. Takový komfort v podobě snu nemívám. A zrovna kdyby to měl být sen, tak ne s Michaelem, Gabrielem a Rafaelem. Naštěstí to nebylo oplzlé.
Lehce jsem se pousmál. Vypnul tekoucí vodu, otočením kohoutku a vydal se zpátky do pokoje, kde stále ležela žena jejíž jméno jsem poněkud zapomněl. Vlastně mně ani nezajímalo.
Včera mi posloužila dobře. Sex s ní byl uspokojivý.
Neměla na Afroditu. To vlastně nebude mít žádná... pokud to nebude bohyně.
Povzdechl jsem si. Chvíli si pohrával s myšlenkou, že bych tu dívku probudil a znova využil jejich sexuálních předností, než jsem jí raději zavrhl a snažil se soustředit na to důležité.
Takže sen to nebyl to je jasné. Tím pádem je také jasné, že nejsem jediný bůh který tady v roli lidského červa pobíhá. Bylo by fajn po tak dlouhé době někoho najít a promluvit si bez nějakého odsouzení a zavržení.
Oblékl jsem se tedy do kalhot. Bylo mi jedno, zda-li se dívka probudí. I tak bych prostě zmizel. Neznamenala pro mně nic víc než zpestření, které se nakonec zas tak pestré ani nezdálo.

Oblečen jsem se vydal ven z pokoje. Nezanechal jí přitom žádný vzkaz.
Bylo to hnusné přiznávám. Avšak ne zas tak. Byl jsem hodný a zaplatil účet za pokoj, který by si ona snad ani nedovolila.
Hmmm... a co teď? Jak vlastně nějakého přeživšího boha najít v tomto stádě tupých ovcí?
Usazen ve svém milovaném autě, který byl snad jedinou věcí za kterou jsem byl lidem pořádně vděčný, jsem začal přemýšlet nad svými budoucími kroky.
Je to už tak dlouho.. Tak dlouho co jsem byl na Olympu. Lidé ke mně řádně vzhlíželi. Bohové mně nesnášeli..
"Ah, ano.. je to dlouho."
Chci zažít něco podobného znova? Možná... i když na druhou stranu. Udělám vše proto abych srazil hřebínek těm namyšlenců co si říkají dětmi jednoho jediného Boha.
Rozjedu se tedy směrem do své kanceláře a tam mám v plánu pátrat po ostatních. I když ani v nejmenším netuším, kde mám začít. Kdybych byl mou drahou sestřičkou, Athénou, jistě bych takový problém s vymýšlením plánu neměl. Jenže byl jsem tím čím jsem byl.
Hmmm... asi bych si mohl pustit nějaké filmy. Možná mi pomohou s hledáním. Připadal mi to jako ten nejskvělejší nápad, který jsem vymyslel. Pravděpodobně byl k ničemu. To mi však bylo poněkud fuk.
 
Arthur Stark (Her-Ur) - 11. dubna 2014 18:06
98f6cf75d7ef5f287a0d3d8d22be16407235.jpg
Rozhovor s pánom Rogersom bol zdĺhavý a pomali ma prestával baviť. Predsa len Rogers stále opakoval to isté o tom, že na to má právo a papiere. Keď som mu na to chcel povedať svoj názor a možné riešenia, no začne sa mi zrazu točiť hlava ako by som vyšnupal kamión kokainu avšak čo bolo divné už dva dni som si nešnupol, nebral žiadne hubičky a ani nechlastal.

Obrazy a spomienky sa mi prelínajú medzi sebou a zrazu sa to vyostrí a ja vidím jednu zaujímavú výziu. Prebudím sa na pohovke a moja asistentka sa nadomňou skláňa aby zistila čo sa mi stalo. Rogers stojí v kúte miestnosti a je dosť prekvapený. Keď sa napijem pohára vody sa to snažím zahrať na neškodné odpadnutie.
"Moja chyba dnes som vôbec nepil nič iné ako kávu asi to bolo kôli tomu. Lora, môžem poprosiť ešte jeden pohár vody?"
Kým mi ho prinesie zostanem ešte sedieť a pozriem sa na Rogersa.
"Myslím si, že pre dnešok sa vám nemôžem venovať avšak postarám sa o to aby sa daný problém vyriešil. Žial môže to nejaký ten týžden dva trvať. Predsa viete aké sú egyptské urady. Ďakujem vám za návštevu a prajem pekný deň." Celý ten preslov na Rogersa hovorím dosť priateľsky kľudným tónom a hlavne mojim nefalšovaným londýnskym prízvukom v mojej čistobritskej angličtine.

Následne počkám až Rogers odíde, v prípade ak by chcel zase niečo dalšie prejednávať hodim na neho pohľad typu Vypadni alebo budem zlý aby pochopil, že na neho nemám čas a náladu. Keď mi Lora podá ďalší pohár vody vypijem ho do dna a potom sa jej spýtam.
"Kedy si bola naposledy v Ríme? Rezervuj mi 2 lístky do Ríma na zajtra ráno, ako aj hotel na 4 dni. Verím že v Hoteli Raphael budú mať moju obľúbenú izbu s výhľadom na Castel Sant'Angelo. Taktiež by som rád rezervaciu jednej lóže na na nejakú zaujímavú operu. Taktiež by som rád aby vedel či sú zajtra v ríme kardináli Comastri a Amato. Ak áno tak by som ich rád pozval na predstavenie do opery. Verím, že ešte nezabudli na to jak som im pomohol dostať tie prepisky a preklady Rukopisov Mŕtveho mora pre vatikánske archívy. Myslím si že to bude vhodná príležitost sa s nimi opäť stretnúť. Keď bude všetko vyriešené, pošli mi potvrdenia na email a môžeš ísť dnes domov. Ráno sa vidíme na letisku." dodám s úsmevom. Viem, že všetky tieto veci budú trvať nejakých pár hodín a zajtra nás čaká veľa práce tak chcem nech si oddýchne. Navyše zatiaĺ mám aj ja dosť roboty ktorú treba vyriešiť.

Preto sa presuniem s pohovky do kresla k počítaču kde ako prvé napíšem Email môjmu Viceprezidentovi Johnasovi Bluretonovi, ktorý je súčastný CFO a Managing Director
Nakhen Consulting Ltd. V emaily zhrniem problém z Rogersom a požiadam ho aby sa o to postaral. Taktiež mu dám pár kontaktov v Egypte na ludí s ktorými sme v minulosti spolupracovali a ktorý by v tom mohli byť užitočný.

Nakoniec sa dostanem k googlu kde si začnem vyhľadávať informácie o niektorých artefaktoch. Predsa len nájsť ich na svete nieje až take jednoduche avšak každá stopa by bola vhodná. Čo ma zaujíma su hlavne 3 knihy z egypta, konkrétne originaly Book of Thowt, Book of Dead a Book of Living. Predsa len na internete je o tom kopu sprostostí avšak tie knihy pokial neboli zničené obsahujú niekoľko zaujímavých kúziel ktorých existencia mi je známa avšak sám ich neovládam.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.16032290458679 sekund

na začátek stránky