Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1398


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 10. listopadu 2020 14:13Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 02. prosince 2020 18:57 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 01. listopadu 2020 21:02Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 01. listopadu 2020 21:02Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2020 10:57Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2020 13:40Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 01. listopadu 2020 21:02Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 02. prosince 2020 18:57Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 01. listopadu 2020 21:02Kurent "Cal"
 
Hádes *Gerallt Jernigan* - 20. dubna 2014 22:23
hades_013052.jpg

V práci:



To byl ale divný sen. Normálně moc nespím a když už, tak se mi sny moc nezdávají. Většinou jsou to pak jenom záblesky z mojí minulosti, nebo mžitky vzpomínek nějakého duševně silného jedince, který ale už dávno umřel a jehož energii jsem vysál. Poslední dobou se ale musím o tuto energii dělit s mnoha dalšími.
To křesťanství je ale odporné náboženství. Bere si to nejhorší ze všech ostatních kultů na světě, ale i já musím přiznat, že je důmyslně seskládáno. Bible je krásná a tuctová pohádka, které ti malověrní lidé prostě chtějí věřit. Bůh je laskavý, vševidoucí, všemocný a ty útrapy, které prožíváme, jsou jenom zkoušky. No jasně. Bůh sice existuje, protože v něj věří masy lidí, ale o existenci svých věřících se nestará. Není to bratr, aby sem tam lítal za holkama a tvořil polobohy. Tento je mnohem...jak to jenom říct...krvelačnější. Hraje si s ostatními silnými bohy na vojáčky a rozpoutává takové války, proti kterým je Áres nebo Athéna absolutní nula.
Nevadilo by mi to, kdyby neměli vyřešený i přísun energie mrtvých. Jejich duše se přesouvají do nebe, ráje nebo pekla a jen malá část z nich se dostane i na mě. jak já toho Ďábla nesnáším...

Tento sen mě ale zaujal. Je to jistě práce Boha, což mi ti andílci jenom potvrdili. Ten je dostatečně silný, aby mi vnukl takovouto vidinu. Proč by to ale dělal? Dokonce tam mě a ostatním vyděděncům nabízel i nějakou šanci, nejspíše na zisk větší moci, nebo vykoupení. Tito bohové se ale o svou moc jen neradi dělí. Chce se tedy jenom pobavit. Sledovat, jak se spolu s ostatními rvu o kus žvance jako pes. Škoda jen, že si nemohu vybírat.

Onen předmět se nachází v Ráji, kde je také nejspíš i cíl naší hry. Do Ráje se ale dá dostat jen obtížně. Jestli bych byl křesťan, mohl bych věřit, že se tam dostanu po smrti za své dobré skutky a jen doufat, že je to pravda. To je u mě ale nemožné. Do Ráje také nikdo smrtelný nevkročil, ale cesta tam vede. Jak jinak by odtamtud také Adam a Eva odešli.
Zajímalo by mě také, co je ta koule. Rajské jablko to asi nebude, protože ta většinou rostou na stromech a ne uvnitř nich. O žádných dalších artefaktech v Ráji ale nic nevím. Je na čase si pár věcí pozjišťovat.

V práci mám naštěstí většinu času volno a dnes dokonce nemám sjednané ani žádné vážnější schůzky. Mohu tedy zapnou notebook a začít shromažďovat informace o Ráji, o cestách do něj, o jeho krásách a tajemstvích, o všem.
 
*Árés* Alexander Rubin - 20. dubna 2014 21:08
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
V Kanceláři, USA

"Ahoj Patriku, koukám rušno."
Se zamyšlením v očích jsem si prohlédl onoho stážistu. Mladý klučina to byl, život měl ještě před sebou.
Typoval bych ho na panice.
Lehce jsem se ušklíbl. Začal opět vnímat Patrika, který něco mlel... vlastně pořád mele. Sem tam si myslí, že je hodně vtipný. Ale to bych neřekl. Jeho humor mi leze na zemi. Kdyby nebyl dobrý v tomto oboru, tak nejspíš skončí s kulkou v hlavě.

Já něco objednával?
Zarazil jsem se. Pozvedl jedno obočí. Poškrábal se na čele. Začal hledat v paměti co jsem to vlastně objednal.
"Ehmm.." Nenapadalo mně, co mu vlastně říct. Možná proto jsem se v rychlosti vydal do své kanceláře, zabouchl za sebou dveře a nezapomněl zamknout.
Něco od Arabů...
"Zatraceně... Do hajzlu." Vyslovil jsem tato nevhodná slova, pokusil se přečíst arabskou hatmatilku. Což vůbec nešlo, protože jsem se tak nějak o tyto jazyky nestaral. Arabské země mne ničím vůbec nelákali. Ani jejich bohové...
Bohové...?! Zamyslel jsem se na malou chvíli. Nakonec jsem musel usoudit, že moc předbíhám.

Chtělo by to se podívat na internet. Projet si veškeré náboženství, které existuje. Potom si zkusit pospojovat další věci. Možná se podívat i na nějaký ten film.
Když jsme u toho... chtěl jsem se podívat na Thora... ten Loki mně naprosto fascinuje. Tak nějak jsem se kdysi hodně dávno cítil já na jeho místě.
Málem bych zapomněl na ty krabice, kdybych do jedné omylem nekopl.
Fajn... ale nejdřív se podívám do vás.
Potřebovalo to páčidlo, ještě že jsem jedno zapomněl u sebe na stole při minulém otevírání něčeho u čeho jsem věděl, že jsem to pořídil. Toto se prostě zjevilo u mně v pokoji. A já pořádně ani nevím, kdy jsem s nějakými arabskými lidmi komunikoval.
Na ty bych jen tak nezapomněl.. snad..
Pustil jsem se s velkou chutí a neskutečnou zvědavostí do otevírání první krabice. Hlavou mi kolovalo spoustu myšlenek o tom, co by to mohlo být. Jedna byla lepší než ta druhá. Bylo to takové tajemné a to se mi hodně zamlouvalo.
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 20. dubna 2014 10:36
sigyn4699.jpg
Nemocnice
Řím

S úsměvem přikývnu a vyrazím za Lorou. Někomu by se tohle zdálo jako nudné až odporné, ale nijak mi to nevadí. Na Asgardu jsem občas uklízela i horší věci...

Obnova pokojů jde celkem od ruky, jen občas nechápu, co všechno jsou po sobě lidé schopni zanechat. Papírky, obaly, mrtvé květiny... to je celkem běžné. I ta krabička na oběd by se dala pochopit, ale mezi polštáři zastrčený kondom, unikal mému chápání.
Koš má metr od postele...
Další myšlenku ani nerozebírám, neb v daném pokoji byli dva pánové.

Pozvolna jsme se dostaly k ještě obydleným pokojům a Lora nabízela věci na výměnu. Při vchodu sem, jsem ucítila něco velmi prapodivného, silného. Něco, co jsem mezi smrtelníky ještě nikdy necítila.
Lora jako kdyby tu zněmu cítila též, začala se projevovat nervózně.
Tohle je zvláštní... velmi...
Ucítím mravenčení v břiše, jak postupujeme k jednomu konkrétnímu pokoji. Lora jako by věděla, že za dveřmi je něco děsivého a odmítla tam jít.
"Není problém."
Odpovím přátelsky, ale celá situace se mi nelíbí. Co, nebo spíš kdo tam je? Ale to se nedozvím dokud tam nevlezu.
Lora...
Chování mé kolegyně bylo zvláštní. V prvním momentě jsem si myslela, že to cítím jen já, protože jsem co jsem, alekdyž to zaznamenala i ona...?
Buď není smrtelnice, jak jsem si myslela, nebo to, co je zde, ovlivňuje celé okolí a ne jen mě.
Ale energie proudící touto částí nemocnice není jediná podivná věc. Nedavno tu zemřeli dva lidé z naprosto neznámé příčiny.
Mohla by přítomnost tohohle něčeho s tím mít spojitost?
S tím zaklepu a opatrně vejdu.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 20. dubna 2014 09:15
loki94861.jpg

Tak opět můj samopost :D

Datum: 4.3. (úterý) – s tím, že s dalším postem počkám, až se časově vyrovnáme

Čas: Odlet kol deváté, v Říme jsem tak před jednou a dejme další hodinu, než se z letiště vůbec vykopu (ti smrtelníci to mají tak složité)

 

Podíval jsem se na mobil, abych si byl jistý časem. V odpoledních hodinách bylo na jaro už celkem teplo, ale vestu jsem si nechal. Mé letadlo přistálo na letišti Leonarda da Vinciho Fiumicino. O zavazadla se mi postará místní personál. Já přece nebudu čekat u pásu. Letěl jsem menším letadlem, pokud tomu chcete dát název tryskáč, nejsem proti. Spolu se mnou cestovali ještě tři lidí. Podle Mogulariho herec z divadla, kterého jsem v životě neviděl (a možná si ze mě ten prevít vystřelil), fotograf Joseph Ford. Během letu nás všechny stihl vyfotografovat. Asi bych jej měl upozornit, že pokud vyvolá fotky ve špatném prostředí, tak se tam mihnou mé nelidsky zelené oči. A poslední pasažérka byla mladičká Emma Watson, se kterou jsem prohodil asi nejvíce slov. Bavili jsme se o tom, jak nás v USA pozvali na rozhovor kluci, kteří si říkali SMOSH. Smysl pro humor měli velký. Nevadilo mi to.

 

Emma právě došla se svým kufrem, které ji dovezl stevard, a můj se už taky řítil.

„Kam míříte?“ zeptala se mě a jako vždy se zářivě usmála.

„Znáte hotel Raphael?“ zeptal jsem se a shlédl na svůj kufr, který byl na měřítka herce malý. Moc věcí jsem nepotřeboval. Stačila občanka a peníze, kterých jsem neměl málo.

Mladá herečka přikývla a zahlédla na jedné vývěsce, kterou nesl muž v obleku, své jméno. „Už jsou tady. Užijte si to tu, Tome,“ usmála se, zamávala a pak rychle odcupitala za, asi, řidičem.

 

Zůstal jsem sám. Naštěstí jsem byl natolik zabrán do myšlenek okolo zlaté koule, že jsem se nestihl ani litovat. A pokud jsem jednou začal, byl jsem k nezastavení.

Jak mi režisér slíbil, u letiště na mě čekala limuzína. Šel jsem vedlejším vchodem, abych na sebe nepřitahoval přílišnou pozornost, ale i přesto jsem stihl cestou rozdat pár autogramů.

Jak mám něco hledat, když mě skoro všude znají, postěžoval jsem si.

 

Kufry byly dány dozadu a já si s úlevou sedl do auta. Řidič mě srdečně pozdravil a já tušil, že na konci cesty dám autogram pro jeho dcerku nebo manželku nebo… Ódinviprokoho. Ač jsem si to přiznával nerad, ten páprda mi chyběl. Mít neustále někoho za zadkem (na božské úrovni) bylo něco, co vám dávalo naději, že jste důležitější než jiní. Thóra nepočítám. Tomu jsem za prdelí musel bohužel lítat já.

 

*

Jižané mají tak divný vkus. Všechno je v teplých barvách, do ksichtu vám praží slunce a ještě musíte mít výhled na jejich stupidně honosné památky. Mě stačilo malé sousoší o výšce minimálně pět metrů a oběti jednou za deset let. Jak mi tohle chybělo. Cítit čerstvě vytékající krev z obětí, slyšet jejich poslední vydechnutí a přitom v tom nebyla známka strachu, ale hrdost. U Ódina jsem se snažil, aby to bylo alespoň jednou za rok, ale takové obětiny odmítl. Aspoň zvířata obětovali častěji než lidi.

 

Adamo si vyprosil podpis pro své tři dcery. Tři! Rád bych je poznal. V hotelu mě přivítala hosteska, která ihned zapřáhla do práce poslíčky, a ti mi vynesli kufr do apartmánu. Asi ji podaruju bičem a brněním které nosily valkýry.

Ten pokoj, jak už jsem se zmínil, byl hrozný! Plno teplých barev, žádná huňatá bílá kožešina, žádné tmavé dřevěné sloupy s rytinami severských příběhů a ani kamenná podlaha. (Stačila by mi i prkna.) Cítil jsem se tu strašně nesvůj. Všechno se na mě smálo ze všech stran a vytápělo.

 

Byl jsem v Římě. V nebližších hodinách bych rád navštívil Vatikán, ale nejsem si jistý, jestli to ještě dnes stihnu. No, uvidíme.

 
Seth *Sebastian Light* - 19. dubna 2014 16:09
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg

Google a Assassins creed!?



Limuzína mě odvezla do hotelu, který byl v pohodě. Byl to můj standart, do něčeho hůř zařízeného bych nešel. Výhled mě nijak nezaujal, akorát terasa nebyla od věci. Služebná se mě zeptala, zda chci vybalit kufry. Kývl sem, že ano a přesunul jsem se ke stříbrnému macbooku, abych se znovu pokusil najít nějaké informace o té zářivé kouli, ale nic konstruktivního jsem nenašel. 
 

Internet mi neustále ukazoval fotky a informace o kousku ráje, ale potíž byla v tom, že se to týkalo nějaké lidské hry. Hrál jsem ji jednou, ale spojitost mi přišla divná a určitě se nejednalo o stejnou věc. Naštvaně jsem odstrčil myšku a podíval jsem se na dveře, kde se ozvalo zaklepaní.
 

Otevřel jsem dveře a za nimi stála hosteska, aby se informovala o tom, na kolik hodin chci přistavit limuzínu, když přehlídka začíná v šest hodin. Nechal jsem si limuzínu přistavit na půl páté, abych se ještě stihl připravit a odpočinout si při líčení. Zavřel jsem dveře a vyšel jsem na velkou terasu. Eiffelova věž dominovala celému výhledu, ale nyní mě výhled zajímal jen pramálo, nemohl jsem se stále přestat zaobírat myšlenkou na tu kouli.
 

Stále mi hlavou běžela myšlenka, že to může být moje šance na návrat do své domoviny, která mi tolik chyběla a pak mě napadla jedna nepěkná myšlenka, ale raději jsem ji rychle zahral. Jsou tady i jiní bohové, kteří budou tu kouli chtít? Vrátil jsem se raději do apartmánu a dal jsem si před odjezdem na přehlídku sprchu.

 
Hygieia*Cora Stavropoulos* - 18. dubna 2014 19:25
hyg7535.jpg

Aj v nových X-menoch ;D
 

"Akože do Vatikánu? A to mám ako urobiť? Prechádzať sa tam ako turista a dúfať, že si nezáväzne pokecám s nejakou mníškou a tá ma za dobré slovo pustí do ich archívov? Hej čítala som Dana Browna....kedysi dávno....myslím, že tam nejaké archívy boli...." Ťažko povedať, ale malo to niečo do seba, každý sme mali knižnice, alebo jednoducho miesta kde sa skladovali všetky vedomosti. Úprimne sa mi tam moc nechcelo. Teda popozerať si rímske pamiatky to spravím veľmi rada. Ale pretĺkať sa masami turistov, toho som sa úprimne desila. " Keď ja ti neviem....bude tam príliš veľa ľudí...." M mojom hlase bolo poznať paniku. Panika, ktorá ale mierne ustúpila v momente kedy na mňa vyrukoval s tým egypťanom. Egypt bol fajn.....teda v našej dobe, nie teraz. Vtedy ešte ľudia dbali na hygienu a čistotu, parfumy a upravenosť.... " Hmmmm. No klamala by som, ak by som povedala, že som si na sto percent istá o koho ide....ale tmu úplnú tiež nemám." Zasmiala som sa. " A vlastne odkiaľ máš na neho kontakt? V čom sa to zas vezieš, Telesphorus?" Znela som docela ustarostene... " Vieš čo radšej mi to ani nehovor, dobre? Aj tak som tajne dúfala, že mi dáš kontakt na niektorú zo sestier, bratov....alebo trebárs otca..." Na to teraz nezáležalo. Pohrávať sa s nejakým rodinným sentimentom, keď som dobre vedela, že nám to nikdy neklapalo. A ani tisícročia to jednoducho nezmenia. " A nerozmyslíš si to? Vždy sme boli taká dobrá dvojka...." predsa len som zo seba vypustila trocha toho sentimentu...."ale ty teraz bojuješ za iný. Za víno a kurvy, nemám pravdu?" Musela som sa zasmiať. Nevidela som síce z toho jeho seriálu veľa, ale to málo s čím som mala česť sa nieslo práve v tomto duchu. " Ako chceš, ja ťa nenútim, čo už s tebou. Ale stavím sa, že za mnou dolezieš ako pes, keď nám vybojujem víťazstvo a náhodou usadnem na nejaké vysoké miesto....budeš môj osobný predčítač. Keďže som taká negramotná...." Zasmiala som sa, a pridala niečo k vtipu, ktorý začal. " Ďakujem ti, braček. Opatruj sa. Nerob hlúposti. Prestať nosiť čapice. A pošli mi aspoň nejaký autogram! Nech mám byť na čo hrdá...." Tým som ten rozhovor ukončila. Zo smiechom, no s istou trpkosťou, že príliš spohodlnel a nechcel sa vzdať toho, čo aj tak nebude trvať večne. Zo stola som si vzala, jednu vlhčenú dezinfekčnú vreckovku, a vydrhla som sluchátko, až sa lesklo. Vydrhla som si aj ruky a až potom si prečítala správu.  Znova som telefón zodvihla a vyťukala číslo.
 

 ***


" Ehm. Neviem či mám dobrý kontakt. Pri telefóne Hygieia. Grécko. Dobrý deň..." Nevedela som čo povedať. Tak aspoň niečo. Hlavne ma v hlave stále hlodala myšlienka, že to nebude zadarmo.
 
Snový průvodce - 18. dubna 2014 17:56
gral_bohu7694.jpg
BONUSOVÉ BODY:

Abych vám dala důvod, proč psát, tak za včasné odepsání dostanete bonusové body, které pak budete moc použit při hodu kostkou a polepšit si tak svůj hod :)

2 BODY DO 20.4.2014
1 BOD DO 23.4.2014
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.31071400642395 sekund

na začátek stránky