Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1398


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 10. listopadu 2020 14:13Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 02. prosince 2020 18:57 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 01. listopadu 2020 21:02Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 01. listopadu 2020 21:02Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2020 10:57Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2020 13:40Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 01. listopadu 2020 21:02Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 02. prosince 2020 18:57Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 01. listopadu 2020 21:02Kurent "Cal"
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 16. září 2019 21:28
loki94861.jpg
Skoro jako za starých časů
~Thór~

Ušklíbl jsem se, když si Thór postěžoval, že jsem začal s podezřením vůči Starkovi. Ironické bylo jeho příjmení. Dokonce se i pasovalo. Měl jsem pocit, jako bychom byli uprostřed nějakého filmu. Ten byl ve fázi najít co nejschůdnější řešení tak, aby co nejméně spojenců přišlo o život a přitom nepřítel utržili největší ztráty.

Upíjel jsem ze svého poháru a za Thórem jsem dost zaostával. Neměl jsem moc touhu do sebe zlatavý mok kopat, ale zároveň mi známá chuť na jazyku připomínala domov a to, co jsem ztratil. Kdoví, kde nyní byla Sigyn a co jí opeřenci prováděli. Byla silná, o tom žádná, ale může někdo vydržel nekonečné mučení?
Nezapomeň, že tys to zvládl, připomněl jsem si, ale bez Sigyn bych to nikdy nezvládl. Nebýt jí, agónie působená jedem by mě dávno zabila.

"Všechny dobré bojovníky má beztak na své straně Horus," poznamenal jsem. "Hledáním tráví delší čas než my," nerad jsem to přiznával, ale bylo to tak. "Beru tvůj první návrh," pozvedl jsem číši a dopil. Hned na to jsem si nalil další.
Co se týkalo řekl, tak bylo na nic, že jsme absolutně netušili, kde jsou. "Ti by se jako spojenci hodili," přitakal jsem.

Pozvedl jsme obočí. "Myslíš, že se ti ji podaří opít?" ne, že bych Thórovi nevěřil, ale už se stalo i to, že nás nejedna bohyně překvapila, kolik toho umí vstřebat. Na druhou stranu Matet nebyla bůh. "Okey, beru to jako dobrý plán," přikývl jsem a nechal Thóra, aby to celé zařídil. Já na Matet telefon neměl, a tak jsem jen čekal, než se štírka po nějaké době ukázala.

"Nečekala jsem, že se ještě dneska potkáme," posadila se ke stolu a mávla na barmana, který začal míchat nápoj. "Jak se cítíš?" podívala se na mě. Opravdu byla tak starostlivá, nebo to jenom hrála?
"Mnohem lépe a s medovinou ještě lépe," odpověděl jsem a usrkl.
Matet se vřele usmála. "Tak to jsem ráda."
 
Snový průvodce - 15. září 2019 15:38
gral_bohu7694.jpg

Kronos
~Athéna, Artemis, Áres + Afrodita, Apollón~

Kronos na vás shlížel s neskrývanou touhou zabít. Všichni, kromě Afrodity, jste byli potomci Dia, který stál za jeho uvězněním v Tartaru. Nikdo mu nemusel říkat, co jste zač. Stačilo jenom to, že vám v žilách kolovala krev jeho nenáviděného syna. V ruce se mu objevil srp, kterým připravil Úrana o jeho chloubu a díky tomu se prohlásil za vládce.

Udělal krok vpřed. Celý Tartaros se otřásl v nejnižších základech. Vězení začalo povolovat. Nebylo schopné udržet Krona, který vstřebal moc jednoho z bohů. Stejný osud bude čekat i vás, pokud něco nepodniknete. Máte dost síly na to, abyste Krona vhodili do propasti? Předtím k tomu bylo potřeba celé armády, Dia, Poseidona a Háda, aby se tak stalo.

Na rozmýšlení, zda se vám to podaří nebo jenom utečete, nebyl čas. Kronos se rozmáchl srpem a jeho čepel k vám nebezpečně mířila.



útok
 
Artemis *Alyss Ellery* - 15. září 2019 15:35
artemis_alyss28072.jpg
Horší než předtím
~Athéna, Áres + Afrodita, Apollón~

Výkřiky byly děsivé. Jako by si zaživa strhával kůži z těla, a přitom na rány lil šťávu z citrónu. Skvělá mučící metoda, která se během našich dob vlády používala. Nevýhodou bylo, že oběť často podlehla infekci, ale během procesu se všichni dozvěděli to, co potřebovali, i když se nejednalo o pravdu. Stačilo najít jenom oběť.

Měla jsem z toho špatný pocit. Chtěla jsem věřit Áreovým slovům, ale něco hluboko uvnitř mi říkalo, že tohle je začátek pro něco mnohem většího. Podívala jsem se na Afroditu doufaje, že na Athéninu otázku odpoví kladně. Místo toho jenom zavrtěla hlavou a po tváři se jí koulely slzy. K tomu se třásla jako osika, a když jsem ji položila ruku na paži, ucukla jako kdybych ji popálila.
"Co se děje?" zeptala jsem se bohyně lásky a koutkem očima sledovala kolující masu pohlcující boha smrti.

"On ho probudil," podívala se směrem k bohu, od kterého utíkala. "On... on mě varoval, že jestli se od něj odvrátím, pak odsud nepustí nikoho," její slzy se třpytily jako růžové diamanty. Možná jimi dokonce byly.
"O čem to mluvíš?" nemusela mi na otázku odpovídat. Přála jsem si, abychom se rozhoupali o něco dřív, když nás Athéna upozorňovala. My bohové moc mluvíme, a to může být naše zkáza.

K zemi nás smetla vlna. Byla v ní cítit ohromná síla a zlost. Uvolňovala se všemi směry. Nikdo z nás se nedokázal odlepit od země. Slyšela jsem křik Afrodity. Pokusila jsem se jejím směrem podívat, jestli je v pořádku. Než jsem stačila otočit hlavu, prostor vyplnil řev tak naplněný nenávistí a zlostí, až jsem zapomněla dýchat, což je co říct, když jsem bohyně a dýchat nepotřebuju. Pak nastalo ticho a to, co nás přišpendlilo k zemi, polevilo.

Vydrápala jsem alespoň do pokleku a podívala se směrem k místu, kde předtím stál Thanatos. Krev mi ztuhla v žilách a oči se mi rozšířily do a ústa pootevřela v němém výkřiku. Všichni viděli to, co já. Místo Thanata tam stála postava složená z oné temné hmoty, ale každou chvíli se měnila v pevnou substanci tvořící tělo. Naším směrem hleděly oči plné nenávisti. Dlouhé vlasy plály jako plameny pohlcující les. Postava byla vyšší dokonce než Áres. Měla dvojnásobnou velikost.

Obrázek

Před námi stál ten, kdož svrhl Úrana, pojídal své vlastní děti a postavil se proti němu jediný syn, kterého před ním ukryli. Byl to Kronos. Ztělesnění boha, kterého se jiní bohové báli a nyní byl na svobodě.
 
Athéna *Annabeth Ness* - 07. září 2019 16:03
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Vulpes non iterum capitur laqueo.

~ A, A, A, A a A ~

Hod pro běh: 2



Chvíli to vypadlo, že už to nemůže být horší. Apollón, jeden z nejmocnějších z nás, byl v bezvědomí. Skvělá válečnice a vynikající stratég, Artemis, nechala proklouznout příčetnost skrz prsty a namísto toho se celá ponořila do jezera chtíče a Afroditě se snad ani nehodlám zmiňovat, protože bych jí asi musela přerazit.
Bohyně lásky nejspíš není zvyklá rozhodovat se pod tlakem.

Já a Arés, na druhou stranu, jsme věděli jak si zachovat chladnou hlavu během boje. A že jsme jí potřebovali, protože naše situace se zhoršovala každou vteřinou. Když si vezmu, že ještě před pár dny jsem se vydávala za člověka, který se v zoo staral o sovy, jde mi z toho všeho hlava kolem.

Smrad hniloby byl neúprosný. Dokonce i Artemis, která se doteď pokoušela strhat oblečení z boha války najednou vypadala poněkud přítomněji než před okamžikem.
Nečekala jsem, až se po nás obr hladově vrhne. Ať už byla ta magická záře cokoliv, pomohla nám proběhnout skrz chodbu, za což jsem jí byla vděčná. Nezastavila jsem se, abych pomohla Artemis na nohy, neboť jsem už tak nesla jejího bratra, nicméně jsem zpomalila, abychom se drželi pohromadě. Naštěstí tu byl Árés, který zjevně neměl problém běžet a zároveň se stahat, aby se jí nic nestalo. Až budeme mít tu možnost, omluvím se mu, že jsem na něj celé ty roky byla protivná. Myslím, že jsem tehdy jen neměla možnost ho dostatečně poznat.

Nevěděla jsem, jak vím, kam máme jít. Bylo to jako dýchat, prostě se to dělo. Mám pocit, že to mělo něco společného se září vycházející z mé hrudi, ale neměla jsem chuť ani náladu tu teorii zkoumat. Obzvlášť poté, co jsem slyšela výkřiky vycházející z místnosti, kde byl Thanatos.
Tohle si dokonce ani on nezasloužil.
"Obětoval se?" to se mi nezdálo. Vypadalo to tak, to ano. Bylo to však podivné.
Obrátila jsem se na Afroditu. "To ty?" chtěla jsem vědět, jestli ho očarovala, nebo v tom měla své dlouhé prsty jiným způsobem. Poprvé za tu dobu jsem na ní agresivně nevyjela, jenom se zvědavě ptala.

"Neměli bychom otálet. Ať už to bylo cokoliv, určitě to není poslední věc, co nás tu čeká. Čím dřív budeme na světle, tím líp."
poznamenala jsem.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 02. září 2019 12:55
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

VEČERNÍ POKEC
Loki




Byla by sranda jen tak postávat u baru a nechat Lokiho aby nic neviděl, ale řekl bych, že už jsme toho oba dva měli dost, na takové dětinskosti teď nemusí mít náladu. Už sem počítal s tím, že si dáme vodku nebo něco jiného, jak se mé oči rozzáří když uvidím celou lahev toho zlatavého moku. Ušklíbnu se té Lokiho poznámce a sám kouknu na barmana. "Vezměte rovnou celou lahev. A jestli máte ještě něco, tak připravte další". Ať si každý říká co chce, měl sem dost náročných několik posledních dnů a tak si zasloužím trochu se namazat. I když nevím zda to tímhle vůbec půjde. Snad bude aspoň dobře chutnat.

Posadím se k jednomu z těch stolů a jakmile dostaneme naši objednávku, hned si naliji celou sklenici a polovinu do sebe kopnu. "Sám víš že to není pravda.. Chci u sebe mít každého, kdo může přiložit ruku k dílu". Mohl bych se ohánět titulem a tak podobně, ale není čemu bych mohl vládnout. Zatím.. Jednou získáme Ásgard zpět a mnoho věcí bude tentokrát jinak!


Tím co Loki řekl, mi nasadil brouka do hlavy. Vůbec sem nepřemýšlel o tom, že by Horus mohl být nepřítel. Ta možnost tu samozřejmě je, vůbec ho neznáme. Ale proč? Proč by nám pomáhal, proč mně dal ten palcát, Matet nás dostala z pouště, Loki a Váli se dostali z toho artefaktu který na nich našel ty runy.. Bylo by jistě dost příležitostí nás "zabít" a nebo aspoň někam zavřít. Ta myšlenka se mi nelíbí, ale vysvětlovalo by to, že Hór dokázal tohle všechno. Mít armádu, bohatství, spoustu služebníků a to všechno pod jejich nosem. Skoro by to vypadalo jako součást nějaké úmluvy. "Že si o tom musel začínat".

Povzdychnu si, kopnu do sebe zbytek sklenice a naliji si další. Trošku upiji i z ní a zkusím trochu zapřemýšlet. "Vidím to tak, že máme dvě možnosti. Za prvé: Potřebujeme nějaké spojence. Prozatím jim budeme věřit a budeme s nimi spolupracovat. Minimálně do té doby, než najdeme Sigyn". Zadívám se na Lokiho a pokračuji. "Za druhé: Nebudeme jim věřit. Odpočineme si a jakmile to bude možné, vydáme se vlastní cestou. My dva dohromady máme celkem veliké jmění, určitě by šli zjistit nějaké informace, popřípadě si najmout žoldáky či nějaké zabijáky. Na veřejnosti jako ochranka, jinak by nám pomáhali lovit anděli". Vím, asi by to bylo dost těžké, ale musíme přeci něco dělat.

!Případně bychom mohli zkusit najít ty Řeky a spojit se s nimi. Ale kdo ví, kde teď jsou.." Naposledy sem je viděl v Římě, konkrétně v té knihovně kam jsme se všichni vloupali, takže te´d mohou být kdekoliv.


Nevím jak Loki, ale já mám pořádnou žízeň, takže piji dál. Najednou se pousměji a něco mně napadne. "Hele, co zkusit zjistit o Horusovi trochu více? Mohl bych zkusit zavolat Matet. Dá si s námi medovinu a možná jí to trochu rozváže jazyk.. Co?"
 
*Árés* Alexander Rubin - 01. září 2019 18:04
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg

Tartaros


A-Team zase zasahuje

Jestli se odsud dostaneme, tak se s ní zavřu v tom nejlepším hotelovém pokoji, tak na týden. Zasloužený týden, kdy budeme spolu jen my dva a nebudeme nic důležitého řešit. Možná jen to, co si objednáme k jídlu.
Jenže čím dál tím víc, je to celé jednou velkou děsivou nejasnou. Obzvláště poté, co se ta velká černá hmota zvedne a začne se měnit v něco, co připomíná obrovskou ruku.
No to je vážně skvělé.
Naštěstí to mělo i něco pozitivního do sebe, protože to vyjasnilo mysl mé milované a ta už ze mně netoužila servat onen chabý kus oblečení, co jsem měl na sebe.
A pozitivní bylo i to že nás ona hmota, která se následně rozprskla do všech směrů, nesejmula.
Je přece třeba myslet optimisticky.

”To jsem opravdu rád.” Pronesu s nepatrným úsměvem, protože se stejně jako ona soustředím na běh a na to, abych s ní držel nějaké tempo, jelikož ji držím jako klíště.
Nakonec přeci jen ustoupím a ruku ji pustím. Což však má za následek to, že zakopla a spadla. Neváhal jsem ani chvíli a pomohl jí na nohy. Tentokrát jsem se rozhodl být neoblomný v tom, že jí nebudu pouštět.

Bylo skvělé, že naši družinu vedl někdo, kdo věděl kam jít. Bohyně moudrosti jako vždy nezkamala a chvíli jsem měl pocit, že bychom se přeci jen mohli dostat ven. Měl jsem tušit, že tak jednoduché to nebude a že to bude mít nějaký další háček.
Vždyť jsme to měli v patách, což se dalo usoudit z toho hluku, co to vydávalo. Bylo to čím dál tím blíž.
My tomu neutečeme… k čertu. A ona je tady se mnou. Umře se mnou… Zatraceně. Neměla za mnou chodit.

Zoufalost by mně sejmula asi víc, kdybychom se nedostali do té rozložité jeskyně. Nejsem však tak naivní, abych si myslel, že bychom mohli mít chvíli klidu a vůbec jsem nechápal, proč jsme vlastně zastavili. Až pak mi došlo, že to je kvůli postavě, která stála uprostřed a ne kvůli tomu, že bychom obdivovali krásu této jeskyně.
Nechápavě jsem podíval na Afroditu a potom si zkoušel lépe prohlédnout onu postavu. Postavu, která používala zakázaný jazyk… jazyk Titánů.
Stačilo zaslechnout první slova a vyvolalo to ve mně tak nepříjemný pocit, že jsem k sobě přivinul víc Artemis, kterou jsem stále držel za ruku a zkoušel ji chránit svým tělem. Zrovna v té chvíli se začala do místnosti valit ona temná hmota a už jsem čekal na to nejhorší. Ne na to, že se to rozdělí na dvě části a my budeme chránění. I přesto jsem neměl v úmyslu mou drahou pouštět z pomyslného bezpečí.
”Nemůžu tomu uvěřit. Je možné, že se obětoval? Přeci jen nebyl takový zbabělec, jak jsem si myslel.” V mém hlase však zněli pochybnosti. No nedivte se mi, obzvláště potom, co všechno se stalo.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 01. září 2019 17:02
loki94861.jpg
Dáme si do nosu
~Thór~

Popravdě jsem byl rád, že jsme se dostali dál od doktora. Zachránil mi život, to ano, ale něco mi na něm sakra vadilo. Pokud na to nezapomenu, tak se Thóra zeptám, jestli má na něj stejný dojem.

Poslouchal jsem, co mi o Her-Urovi říkal. Ještě jsem neměl možnost jej vidět, protože jsem byl celou dobu mimo. Zkurvený skřet. Nebudu se držet s nadávkami pozadu. Všechno takhle zkomplikovat. Mohl bych být naštvaný i na Sigyn, ale jde to vůbec? Byla to její vina, že mě označil, ale nedokázal jsem jí to vyčítat. Ten prsten ode mě dostala darem a měla k němu citovou hodnotu. Kdyby na jejím místě byl jiný bůh a zkusil by obelhat skřeta, na místě bych ho sežehl. Mou drahou nikdy.

Ač jsem si to nepřiznával, tak mi chyběla. Konečně jsem měl možnost být s ní a ti zpropadení andělé ji unesou. Jen jsem doufal, že ji neudělali něco, z čeho by se už nikdy nevrátila taková jaká vždy byla.

Nevýhodou být na vozíku je, že sedíte nízko a absolutně nevidíte za bar. To byl nyní můj případ. "Objednejme si a pojďme ke stolu," navrhl jsem. Jak první si objednal Thór. Medovina. Co jiného. O to víc mě překvapilo, když se barman zasmál a postavil před Thóra láhev toho zlatavého moku. "A je něco, co tu nemáte?" ušklíbl jsem se.
Barman se zamyslel. "Okenu nemáme. Ani nedoporučuju pít," zazubil se na mě.
Zakoulel jsem očima. "Taky medovinu. Doneste ji ke stolu," a pokusil jsem se dostat k nejbližšímu stolku.

S láhvi medoviny se mluvilo mnohem lépe, ale jakmile jsem zaslechl Forsetiho jméno, otřásl jsem se. To bude zase veselo. Nejraději by mě viděl stále připoutaného ke skále, ale to místo dávno neexistovalo. Bylo pryč.
"S ním Forsetiho nepotřebujeme," zkusil jsem to, ale tušil jsem, že mi to neprojde. "Až moc mi připomíná anděly. Posílá svoje poskoky, aby našli bohy a pak je dovede sem. Tvoří si armádu a kdo ví, jestli nás nakonec nezradí. Jestli půjdeme s ním, nedovolí nám si ke grálu ani přičuchnout."
 
Artemis *Alyss Ellery* - 01. září 2019 16:39
artemis_alyss28072.jpg
Úprk
~A, A, A + A, A~
Hod na zakopnutí: 5

Área jsem slyšela z velké dálky. Mým tělem procházely nekontrolovatelné záchvěvy. Jedna strana s tím bojovat nechtěla a nejraději by ze sebe i z boha strhala všechno oblečení. Ta druhá byla o něco rozumnější, i když se na Área dívala toužebně. Vybrat si to nejmenší zlo. Podle toho, co říkal, na to neměl zrovna čas. Achjo, co se dá dělat. A pak tu byla ta ruka a puch. Divný pocit se mi rozlil tělem jako kyselé víno a znovu jsem se otřásla. Zamrkala jsem a podívala se na Área trochu nechápavě. Pak se můj výraz změnil v němé, co to sakra je, ale neměla jsem čas na cokoliv se zeptat, protože jakmile se tekutá hmota všude rozprskla, nás nějakým zázrakem nezasáhla, všichni jsme se rozeběhli za Athénou nesoucí mého bratra. To bylo druhé němé, co to?

"Jsem... jsem už v pořádku," snažila jsem se přes funění sdělit Áreovi, protože mě držel jako klíště a strašně blbě se mi běželo. Jakmile mě pustil, abych se mohla rozeběhnout svým vlastním tempem, se země hrozivě zatřásla a já jako absolutní zelenáč zakopla a spadla. "Auu!" vyjekla jsem, protože jsem si odřela snad všechny klouby. Nechala jsem si pomoct na nohy, pokud pomoc přišla. Jinak jsem se vyškrábala sama.

Zvuk za námi se mi opravdu nelíbil. Něco se za námi valilo a dala bych ruku do ohně, že to pocházelo z té ruky. Nikdy jsem moc nestudovala, co se v Tartaru nacházelo. Sloužil hlavně jako vězení jednoho z titánů, Krona. Neměla jsem chuť se s ním setkat.

Běželi jsme dál. Netušila jsem, jak to Athéna dělá, ale zjevně tušila, kdy zatočit a kdy nechat odbočku být. Měla jsem však obavy, že hmotě jen tak neutečeme, protože rámus za námi zesiloval.

Vběhli jsme do rozložité jeskyně, kde to zářilo perleťovou modří. Místo modrých žil na stropech rostly podivné rostliny a jejich šlahouny tvořily zdání, že se díváme na břicho pokryté srstí. Mělo to jisté kouzlo. Kdyby se na nás nevalila kalamita, určitě bych vydechla, jak to je nádherné. Pak jsem si všimla postavy stojící přesně uprostřed.
"Je to Thanatos?" zaslechla jsem ptát se Afroditu. Stál s rukama napřaženými nahoru a k nás se nesla slova tak stará, že překonávala i nás bohy. Dávno zapomenutý jazyk, také ten zakázaný. Jazyk titánů.

Než kdokoliv z nás mohl cokoliv udělat, vyvalila se za námi hmota, ale místo toho, aby nás smetla, se rozdělila na dvě poloviny a obletěla nás z obou stran. Mířila přímo k Thanatovi. Během chvilky jej obalila v kolujícím víru a slova se změnila ve výkřiky agónie.
 
Snový průvodce - 01. září 2019 16:39
gral_bohu7694.jpg

Velka ruka vs. Five-A
~Athéna, Artemis, Áres + Afrodita, Apollón~
Hod ve váš prospěch: 99

Afrodita odtáhla ruce v momentě, kdy Athéna vzala Apollóna. Měla na krajíčku. Nepředstírala, že věci ještě více nezhoršila, ale strach dokázal s lidmi, ale i bohy, dělat nepěkné psí kusy. Trochu doufala, že po ní ostatní tolik nevyjedou. Jen na matnou chvíli si pomyslela, jestli by nebylo lepší, aby se vrátila za Thanatem, ale stačil ji jediný pohled na boha slunce v bezvědomí, a tuto myšlenku rychle odehnala. Nechtěla jej opustit.

Ruka z temnoty vystřelila jako stíhačka vylétající z mraků. Ve vzduchu se mísil zápach připomínající dehet, ale bylo v něm něco víc. Hniloba? Smrt? Jde cítit nenávist? Protože tato negativní esence vám nepříjemně provrtávala tělo. Dokonce i Artemis se přestala po Áreovi plazit a v hlavě se jí vyjasnilo. Bylo to vlivem boha války nebo tím, co se právě dělo?

Jakmile ruka dopadla na zem, jeskyně se hrozivě zatřásla a černá tekutina se rozprskla všemi směry. Notná dávka letěla i vaším směrem, ale Athéna s Artemis se v tu ránu rozzářily a vytvořily něco jako štít. Cesta byla volná, alespoň na chvíli.

Po ruce následovalo další syčení a bublání. Jako další se vynořila hlava. Rysy nešly moc rozeznat, jelikož byly rozmazané přetékající tekutinou. Hlava stoupala výš a výš a postupně odhalovala zbytek trupu. Trvalo to skoro věčnost, ale nakonec v pohybu obr ustal a otevřel ústa v němém výkřiku. Tou dobou jste už mohli být na útěku.

Dehtový obr se natočil směrem, kterým jste utekli. Naklonil se dopředu a narazil do stěny. Vše se zatřáslo. Ze stropu začaly padat kusy kamenů, země pukala a zvedal se prach. Aby toho nebylo málo, část temné hmoty jako převalující se lavina vnikla do chodby a pronásledovala vás.



Zobrazit SPOILER
 
Thór *Chris Hemsworth* - 31. srpna 2019 21:10
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

ODPOČINEK
Loki, Serqet




Říkal sem si, že možná Loki bude muset ještě ležet a odpočívat, aby nabral síly. Ale očividně je na tom lée než by se mohlo na první pohled zdát. Pít může a tak je patrně jasné, co budeme dělat celou noc. Aspoň já mám po tom všem chuť si na chvíli sednout a pořádně se napít.

"V jídelně sem už byl, takže by to neměl být problém.. Kdyby mně bylo zapotřebí, tak stačí zavolat, nebo poslat Matet". Rozloučím se v podstatě s doktorem a začínám tlačit Lokiho vozík oním směrem. "A to si představ, že tohle nic není. Jsou tu ještě skladiště a spousta dalších věcí. A při tom to zvenku vypadá tak male". Poznamenám když si všímám fascinace druhého boha. I já byl docela unešený když sem to viděl prvně. A to se tu ještě ani nijak moc nevyznám.


"Her-Ur? Lidským jménem Arthur Stark. Zatím jsme neměli moc času si popovídat, ale zdá se být celkem fajn. Čekalo se na jednoho anděla, který je prý s nimi. Možná že ví o vchodu do Pekla. Samozřejmě se mi to nelíbí, ale nebudu mu říkat co má a co nemá dělat.. Také se mi po té návštěvě na Helheimu nedaří přivolat kladivo a tak mi dal palcát po nějakém perském bohovy, který umí vytvářet tornáda. Není to jako jako Mjölnir, ale.. aspoň něco". Lepší než bojovat holýma rukama. To je asi vše, co bych prozatím mohl o našem hostiteli říct. Zas tak dobře jej neznám.


Projedeme jídelnou a vozík zastavím přímo u baru. Nebude mi vadit chvíli stát. Kývnutím pozdravím obsluhu a rovnou poprosím o pití. "Medovinu patrně nemáte, co?" Ptám se s pousmáním. "Je-li to tak, pak mi dejte velkou sklenici té nejlepší vodky co tu máte. S ledem prosím". Loki si samozřejmě může vzít co bude chtít. Nepředpokládám, že by tomu tak bylo, ale kdyby se tu mělo platit, pak to pro mně samozřejmě nebude problém. Truhličku s jablkem položím na bar a opřu se o něj zároveň loktem. Pak pohlédnu na boha vedle mně.


"Zítra by se k nám měl přidat Forseti.." To už jsme řešili v mé chatce u jezera, ale proč to nepřipomenout. "Horus se teď zdá být naším nejdůležitějším spojencem.. Sem zvědavý, jaký postup pro nás navrhne dále. Co myslíš ty?"
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.18569612503052 sekund

na začátek stránky