Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1389


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 23. září 2020 13:57Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 28. září 2020 8:50 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 22. září 2020 18:06Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 22. září 2020 18:06Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 09. června 2020 14:37Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 08. září 2020 18:58Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 22. září 2020 18:06Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 28. září 2020 8:50Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 22. září 2020 18:06Kurent "Cal"
 
Athéna *Annabeth Ness* - 06. srpna 2019 09:07
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Amor ut lacrima: oculis oritur, in pectus cadit
~ 5x A ~


No, tak to bychom měly. Árés se vzápětí probral, což bylo jednoznačně dobré znamení, stále nám však zbýval jeden zraněný bůh, který nevypadal zdaleka tak živě. Dnes nám ovšem štěstí přálo, neboť i on se pomalu začal probírat.
Jeho stav mi dělal starosti, byla jsem však ráda, že alespoň žije. Afroditina poznámka, že se jedná o jediné bezpečné místo, mě trochu vystrašila. Právě tohle, že je bezpečné místo? V co se náš svět proměnil?
"Možná mu chybělo slunce," zamumlala jsem a ani sama nevěřila, že bych mohla mít pravdu.

Jakkoliv se jednalo o dojemnou chvíli, jako obvykle se ukázalo, že nemůže trvat dlouho. Zatímco se Apollón pokoušel vymačkat ze své sestry duši, zaujalo mě cosi za nimi.
Hladina vody, přelévající své vlny, vazká, líná. Přešla jsem blíž, abych se podívala. Propsat se změnila v jezero, hluboké, plné neznámé kapaliny.
"Bohové," oslovila jsem skupinku, zatímco jsem si prohlížela svou ruku. Jednotlivé paprsky světla byly vtahovány do černé díry. "Mám dojem, že máme problém. Pojďme raději odtud, dokud můžeme."
 
Thór *Chris Hemsworth* - 09. července 2019 18:26
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

KONEČNĚ ÚSPĚCH!
Loki, Serqet, Matet




Nemohl sem to vydržet. Opravdu, když Serqet začínal zkoumat ty runy co měl Loki na hrudi, měl sem co dělat aby mi necukali koutky úst. Vím jaký Loki je a vím jaké to je, když vás doktor zahrne svou pozorností. Jen maličko se pousměji a pak už sem opět vážný. Co se Lokiho stavu týče, zřejmě to bude chtít ještě chvíli počkat, ale myslím, že by mohl být v pořádku. Rozhodne teď aspoň nevypadá jako vyžvýkaná žvýkačka, jak před tím.

"Dobře". Přikývnu jen Lokimu. Těší mně, že projevil aspoň kousek vděku, opravdu. Dále už to není třeba nijak rozebírat. Teď mně zajímá jediná věc a to ta truhlička s jablkem. Dost možná by na něm mohlo mnoho věcí záviset.


Pozorně Lokiho poslouchám a usuzuji že to jsou poměrně dobré zprávy. Určitě teď aspoň víme více než před pěti minutami. Takže buď počkáme do rána a nebo do úplňku.. První možnost by byla samozřejmě lepší, ale spokojil bych se i s tím úplňkem. Stále bychom tak měli zlaté jablko kterého neubude, což je nejlepší zpráva, kterou slyším za dlouhou dobu.


Loki se zmíní o Idunn a já mám velikou chuť se ho na ni zeptat. Kde přišel k té truhle, zda jí ukradl a nebo našel a kde je samotná bohyně, jež měla jablko opatrovat. Do rána to bude mučivě dlouhé, ale budiž. "Doktore, sežeň prosím vozík". Řeknu Serqetovi a vezmu si z postele tu truhličku k sobě. "Hela teď spí, stará se o ni Nárvi.. Váli je ve vedlejším pokoji, je na tom jako ty. Zatím jablko nedostal, prvně jsme šli za tebou". Řeknu upřímně a čekám na ten vozík. Na něj bych samozřejmě Lokimu pomohl a všichni bychom mohli zamířit za Válim.


V jeho pokoji bych také ukrojil kousíček z jablka a dal mu jej. Doufám že to pomůže i jemu, dost by mně štvalo kdyby v tom bylo něco jiného než u Lokiho.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 09. července 2019 17:29
loki94861.jpg
Probuzení jak po řádném flámu s obry
~Thór + Matet a Serqet~

Od doby, co jsem upadl v nemilost Hórova oka, jsem si vše pamatoval jenom útržkově a ani tak jsem si nebyl moc jistý, jestli vzpomínky jsou skutečné nebo výplodem mé bujné fantazie. Byl v nich přítomen Thór, Nárvi, pak nějaký doktor, co se představil jako Serqet a Matet. A hodně sestřiček. Vím, že se mnou Thór mluvil a ptal se na něco. Já mu na to odpovídal. Ne, že bych si pamatoval, co jsem mu přesně říkal, ale nějak ho to rozlítilo. Klasika.

Přestával jsem mít přehled o tom, co je skutečné a jenom sen. Tolikrát jsem se ponořil do tmy, že mi to přišlo už normální. Dokonce jsem si hrál s myšlenkou, že ta tma zas tak špatná není, a dokonce se v ní cítím příjemně. Bylo to lepší, než na světle, kdy mnou cloumala bolest. A tak jsem se nechávala na jejich temných vlnách unášet.

Slyšel jsem hlasy a na jazyku jsem ucítil pachuť rozpuštěné pantofle. Chuť po nějaké době tak zintenzívněla, že jsem musel otevřít oči, abych se dozvěděl, co se to sakra děje. Ale taky to mohl být další sen. Těch jsem za poslední dobu měl nějak moc.

A pak mi dali do úst úplně něco jiného. Bylo to sladké a šťavnaté a z ničeho nic jsem pocítil tak silný nával energie, že to mnou trhlo. Zbytek už znáte.

***

Ještě jsem rozdýchával to, že jsem pozřel kousek zlatého jablka. Jako by mi někdo píchnul sloní dávku adrenalinu. Thór měl jako obvykle přiblblé poznámky, ale prostě jsem se s ním musel zasmát. Mezitím se doktor podíval na mou hruď.
"Hm, vypadá to lépe," zkoumal můj hrudník takovým způsobem, až mi to nebylo příjemné. "Možná bude třeba ještě kousek, ale zatím počkáme a uvidíme," konečně odtáhl ty pazoury a já povytáhl obočí, aby mě laskavě odpoutal.

"Počkal bych do zítra," navrhl jsem. "Stejně se teď nepostavím na nohy, ale cítím se o něco líp. Díky," podíval jsem se na Thóra. Jakmile jsem byl volný, posadil jsem se o něco výš a opřel se o polštáře.

Sjel jsem pohledem na truhličku, kterou Thór položil vedle mě. Předtím jsem ji tak nestudoval, takže jsem si nově vyrytých run vůbec nevšiml. Vzal jsem ji do ruky a chvíli ji prohlížel. Trávil jsem i nějaký čas s Frigg, která se na takové věci zaměřovala, i když jsem asi mohl dávat lepší pozor.

"Pokud byly runy správně poskládány a provedl se dobře rituál, pak ano," snažil jsem se z run vyčíst o něco víc, než můj šikovný syn. Byl jsem na něj náležitě pyšný. "Počkal bych do zítra. Tyhle," ukázal jsem na dvojici run, "se pojí s měsícem a jeho svitem. Takhle naopak," přemístil jsem prst, "znamená konec jeho svitu, takže v konečném důsledku by mohlo stačit nechat jablko zavřené v truhličce přes noc. Pokud tohle nevyjde, pak se musí uvnitř nechat až do úplňku a nejlépe se ponechat na jeho přímém svitu. A co se týče kolik z něj nechat," prohlížel jsem si další runy, ale moc jsem jejich kombinaci nerozuměl, "tak doporučím nechat i ohryzek. Krájet jenom okolo. Idunn by věděla přesně," položil jsem truhličku zpátky na lůžko a oddechl si.

"Kde je Hela s Válím?" zeptal jsem se. Tak trochu jsem čekal, že tu budou taky.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 03. července 2019 19:49
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

JABLKO FUNGUJE?!
Nárvi, Matet, Loki, Serqet




Když slyším zase o doktorovi, tak zavrtím hlavou a povzdychnu si. Bohyně, která je teď v mužském těle, se baví se sestřičkami.. Že si nevybere ani ženy, ani muže. Já na jeho místě.. No vlastně ani nevím, doufám, že se mi něco takového nikdy nestane. Byla by to strašná potupa, kdyby mně tak viděla třeba Sif. Nemluvě o Lokim, už slyším ty jeho vtípky, od rána do večera.


Serqet je teď ale jednou z posledních věcí nad kterou bych přemýšlel, musím se soustředit. "Já vím že bys chtěl.. Ale nejde to. Vypadáš, jako by tě někdo přejel parním válcem. A navíc, musíš se postarat o sestřičku". Sice nevlastní, ale rodina. Teď se to tak musí brát více než kdy jindy. Zhluboka se nadechnu a kývnu na Matet že může. Jen mrknutí oka a jsme na místě.


Doktorovi jen přikývnu když se zadívá na kousek jablka v mé ruce, ale dále bych ho jít nenechal. Ještě že nemusím nijak zasahovat. Popravdě, začínám být trochu nervózní, ale nechávám doktora pracovat. Zajímalo by mně, co je to co dal Lokimu, nevypadá to jako Ambrózie. Přijdu blíže k posteli a jelikož se zdá, že ten driják funguje, tak mu dám ten kousek jablka a nám všem, nezbývá nic jiného než čekat. Mohlo to být prár minut, ale mně to přišlo jako věčnost. Už sem se chtěl začít ptát co se děje, že to nefunguje, když v tom se Loki probere. Jako by byl opilý a pak stačilo lusknout prsty, aby se mu vyjasnila mysl.

"Ať se propadnu.." Ono to vážně funguje. Nebyl sem si moc jistý. Jistě, je to zlaté jablko, ale.. vzhledem k těm všem okolnostem.. kdo ví co se mohlo stát.


"Spíše se mu podívej na hruď, doktore". Řeknu Serqetovi. Měl by zkontrolovat tu runu. Podle toho budeme vědět, zda bude dobré to dát i Válimu, nebo né. "Taky jsi tak vypadal.. Bylo to vážně hrozné. Jak jsi tupě zíral a slintal. Až sem si říkal, že tě budeme muset dát do nějakého domova". Řeknu s vážnou tváří, pak to však nevydržím a pobaveně se usměji. Nemohl sem si to odpustit, už mně štvalo být tak vážný a nervózní. Jeden vtípek na Lokiho účet, svět se snad nezboří. "Našly jsme to jablko. Nevěděl sem co si počít a tak jsi kousek dostal. Doufám, že to bude stačit". Dám mu chvilku na zpracování a pokud doktor usoudí, že ta runa na jeho hrudi je už v pořádku, tak ho můžeme odpoutat.


Truhličku kterou dosud třímám v druhé ruce položím pak vedle Lokiho na lůžko a zcela vážně začnu. "Mám samozřejmě spoustu otázek, ale teď postačí aby jsi mi zodpověděl jednu. Všem se nám bude hodit trochu odpočinku". Na chviličku se odmlčím, odkašlu si a začnu. "Nárvi přišel na to, že některé z run na téhle truhle vypadají podobně jako ty na mém voze s kozli. Takže, jak tohle funguje?

Může se snít jablko a nechají se pecky se stopkou a pak opět doroste?"
To je asi to nejhlavnější, co mi teď vrtalo hlavou. Samozřejmě by mně zajímala i Idunn a spousta dalších věcí, ale nechám Lokiho odpočívat, sotva se probral. Ať mi na to odpoví, vezmu si zpět truhlu a konečně si budu moci dát nějaké dobré pití!
 
Snový průvodce - 03. července 2019 18:30
gral_bohu7694.jpg

Akce zlaté jablko
~Thór + Matet, Nárvi~

Matet přikývla a mezitím cos operoval s nožem nad zlatou slupkou, vytočila doktorovo číslo a s lehkým zakoulením očí si odkašlala. "Za chvíli budeme u Lokiho a dáme mu kousek jablka, takže tam laskavě buď, kdyby se něco stalo. A nenaháněj furt ty sestřičky, Serqe," típla to a počkala, až jsi měl hotovo.

Nárvi se na celý proces díval s velkým zaujetím a všiml sis, že drží palce. Když čepel zajela do jablka, zalapal po dechu a na chvíli přestal úplně dýchat. Kdybys necítil podobné napětí, nejspíš by ti to přišlo i vtipné.

Nekonalo se nic jako výbuch, zemětřesení nebo padající kamení z nebe. Jablko stále leželo na podestýlce a nezdálo se, že by mělo najednou uhnít.
"Chtěl bych jít taky," postěžoval se Nárvi, ale nakonec usoudil, že bude lepší být vyspaný, až bude z otce dolovat informace. Chtěl vědět, kde k truhle přišel a určitě nebyl sám.

Matet k tobě přiskočila v okamžiku, když si ji povolal a opět ses nestačil ani nadechnout, a už jste byli v Lokiho pokoji. Spal a vypadal klidně. Nicméně se doktor předtím zmínil, že jej museli uměle uspat, protože se bolesti vrátily.

V moment, když jste se zjevili, vešel dovnitř Serqet. Rty našpulil do překvapeného Ó, když si všiml kousku jablka v Thórově ruce. "To je ono?" chystal se na kousek pořádně podívat, ale Matet jej zabrzdila položením dlaně na jeho hrudník.
"Musíš Lokiho probudit. Jinak to do něj nedostaneme."
Doktor se zamyslel. "Proberu ho jen částečně, jinak by s jablkem ukousnul prsty," přešel k bohově posteli. Na nočním stolku měl připravené různé ampulky, které by pro smrtelníky byly určitě smrtelné. Vytáhl jednu a na lžičku dal pouze pár kapek. Následně ji vložil do Lokiho úst a čekal, až tekutina steče.

Matet se posadila na stoličku. Nějakou dobu trvalo, než Loki pohnul víčky, a když je otevřel, malátnost mu nedovolila se překvapeně podívat, že tu všichni jste. Ani se nebránil, když jsi mu do úst vložil kousek jablka a pomalostí žvýkání by předčil i lenochoda.

Serqet netrpělivě čekal, ale nedával to na sobě najevo. Byl také první, kdo si všiml, že se Lokiho pohyby úst zrychlují. Asi po deseti minutách se ze skelného pohledu stal vnímající a bůh chaosů, lží, ale také změn, vytřeštil oči. Kdyby nebyl připoutaný, posadil by se. Takhle dokázal sebou jen prudce trhnou, až se lůžko zatřáslo. Zalapal po dechu. "C-co, co jste mi to sakra dali?" dýchal nepravidelně a hluboce. Doktor u něj už byl a měřil puls. Ne, že by bohové měli puls, ale jak se říká, časem se všichni přizpůsobili smrtelníkům.
"Nějaké bolesti?"
"Jenom hlava," odpověděl Loki. Pak se trochu pohnul a zaúpěl. "A celé tělo. Jako bych prošel ždímačkou."

 
Thór *Chris Hemsworth* - 01. července 2019 22:17
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

BLBÉ, ZLATÉ JABLKO
Nárvi, Matet




Není co předstírat, je mi jasné, že chlapec bude po Lokim, bystřejší než já. Vždy když sem měl nějaký problém, dokázal sem se z toho pomocí svalů nebo svých schopností dostat. Ale teď? Začíná mně štvát, že nevím co s tím. A při tom to určitě může být nějaká drobnost, něco co nám uniká mezi prsty. Kéž bych do té truhly mohl prostě praštit a vypadlo by více jablek!


Idunn a nebo Loki, zkrátka někdo, přidělal na truhlu zdá se nové runy. Jenže to nám moc nepomůže. Povzdychnu si a snažím se přemýšlet když Nárvi zmíní mé kozli. Tanngnjóst a Tanngrisni.. Kdepak asi skončili? Vře mi krev v žilách, při představě že by se mohli dostat do pracek těch opelichanců! "Musel sem nechat kosti a kůži.. Ale ano, měl sem něco na voze, ale i na popruzích". Přiznám chlapci. Né že by nám to k něčemu bylo, nikdy sem se moc nezajímal jak to funguje. Což byla možná chyba.


Když se ozve Matet, tak se na ni podívám. Chvilku o tom přemýšlím a pak poslouchám tu debatu mezi ní a Nárvim. Představa že tu máme jablko ze kterého nikdy neubude.. To by bylo dobré. Bylo by to úžasné! Ale.. mohlo by to tak skutečně být? Do hajzlu! Řešení našich problémů, přímo na dosah ruky. A já si nejsem jistý co bych měl dělat!


Vezmu si truhlu od chlapce, otevřu ji a vytáhnu svou dýku. "Buď připravena mně vzít rovnou k Lokimu do pokoje. A ať tam přijde i Serqet". Řeknu Matet a podívám se na Nárviho. "Vážně nevím co s tím, takhle zmatený sem dlouho nebyl.. Ale vím, že tu máme jedno jablko. I kdybychom jej museli použít celé, nebude to promarněné když tím zachráníme životy dvěma bohům... Odkrojím malý kousíček a uvidíme co se pak stane. Ten kousek dám Lokimu, snad to pomůže, aby se mu udělalo jasno.


Snad nám to on pak bude moci celé osvětlit".
A nebo mně pěkně seřve, že sem to jablko nějak poškodil a už se nevrátí do původní formy. To je ale jedno, nebudu dále vyčkávat! Dýkou opatrně ze strany toho jablka odříznu malý kousek. Ke středu to má ještě kus, ale i tak sem velmi opatrný, nechci aby se poškodila třeba jen stopka! Dýku pak zandám, truhličku zavřu a sevřu v jedné ruce. V té druhé mám kousíček jablka, který opatruji jako by to byl ten největší poklad. Ono to tak také vlastně je...

"Prospi se. Ráno ti dám vědět jak to dopadlo". Řeknu chlapci, vstanu a dojdu k Matet. "Můžeš". Kývnu na ní a sem připravený na přemístění. Snad tohle všechno k něčemu bude.
 
Sif *Sofia Garner* - 30. června 2019 17:28
sif_gb9312.jpg

Kdo jsi?
~já + Roman + taky se to může týkat Thóra~

Probraly mě otřesy. Zamžourala jsem a do očí mě opakovaně zasahovalo světlo poblikávajících kulatých laciných světech, u kterých by bylo třeba vyčistit kryty od nánosu hmyzí havěti. Ani jsem se nemusela rozhlížet, jelikož jsem v periferním vidění viděla poskakující bujné poprsí sestřičky Babe. Nerozuměla jsem, proč mě převážejí. Všichni kolem mě mluvili rusky a já jim nerozuměla ani slovo. Zkusila jsem najít Romana, ale nikde jsem jej neviděla. Druhou možností bylo se pohnout, ale v tom mi zabránila kožená polstrovaná pouta přidělaná k lůžku.

Projeli jsme dveřmi a já ucítila chlad. Museli jsme být blízko východu, ale v tomhle oblečení bych tam určitě zmrzla. "Co se děje?" zkusila jsem, ale nikdo neodpovídal. "Kde je Roman?" opět žádná odpověď. "Где Роман?" sice jsem rusky neuměla, ale něco jsem pochytit dokázala za dobu, co jsem žila s Romanem. Ale ani tohle nepomohlo.

Dovezli mě do místnosti, která vypadala jako opuštěná část nemocnice. Kachličky byly zažloutlé a popraskané, omítka jakbysmet. V rozích se pohupovaly pavučiny a rozbité okenní tabule někdo přelepil lepící páskou. Zima se mi zakusovala do holé kůže jako hladový vlk. Nakonec jsem tu zůstala sama. V tichu přerušovaného pouze větrem protahující se skrze pásku.

Nevím, jak dlouho jsem ležela, ale několikrát jsem ztratila vědomí a opět jej nebyla, než si uvědomila, že se třesu zimou. Jestli jsem hýbala prsty, tak jsem to nedokázala poznat. Sakra, snažila se překonat rostoucí paniku, ale jednoduše se to řekne a hůř udělá. Srdce mi bilo o sto šest a já cítila, jak se tělo postupně dostává do šoku, když jsem najednou opět uviděla rusovlasého muže: "Zima tě nezlomí," stačilo to, aby se přestala třást. Zmateně jsem se rozhlédla kolem sebe, ale nikdo tu nebyl. Jenom já a mí kamarádi pavouci. Ani jsem neměla pocit, že bych někoho měla v hlavě, což je samozřejmě blbost. Věděla jsem však, že mi tohle jednou ten muž říkal.

Polkla jsem a překvapeně si uvědomila, že opět cítím svoje prsty. Zvedla jsem hlavu a opravu. Hýbala jsem jimi. Řekl bys mi ještě něco? požádala jsem neznámého muže a pak jsem se začala smát. Mluvila jsem k přeludu. To už jsem zešílela?

Na chodbě se ozvaly kroky a hlasy. Nebylo jich málo a přibližovaly se. Musím odsud vypadnout. Bylo mi jasné, že tahle část budovy není používaná už léta a nikdo nemá důvod sem chodit, pokud jeho cílem nejsem já. Zkusila jsem se nějak vymanit z pout, ale nešlo to.
"Sama porazíš deset chlapů a tohle tě zastaví," jeho smích mi z nějakého důvodu lezl na nervy. Sice jsem netušila, jestli tím myslel moje pouta, ale stačilo to, abych pořádně zabrala.

Nevěřila jsem na nic nadpřirozeného, ale když jsem přetrhla pouta jenom jedním tahem, začala jsem o tom pochybovat. Neměla jsem moc času, a tak jsem rychle uvolnila nohy a na boso seskočila. Za skleněnými okýnky jsem zahlédla stíny. Bylo pozdě, i když.
Můj pohled skončil na zapáskovaném okně. Ještě se sama zabiješ, informovala jsem se a následně se rozeběhla a proskočila ven v tu samou chvíli, kdy se dveře otevřely.

Sníh studil a vítr štípal jako tisíce jehliček, ale nebylo to tak hrozné, jak jsem si myslela. Rozhlédla jsem se. Kolem se nacházely ne zrovna ukázkové domky s plechovými střechami a na ulicích nebylo živé duše. Z okna na mě vykoukla sestřička Babe a netvářila se přívětivě. Rozeběhla jsem se a doufala, že někde narazím na Romanův skútr, a kde byl Roman? Tahle otázka mě tížila ze všeho nejvíc. Dostali ho?

Oběhla jsem budovu nemocnice a bylo tu něco sakra špatně. Nikdo nikde. Ani sanitka nebo doktor. V žádném okně se nesvítilo a zvuky, které jsem předtím slyšela, prostě zmizely. Bylo tu ticho jako v hrobě.
Za dalším rohem jsem konečně zahlédla Romanův skútr. S nabytou nadějí jsem se k němu rozeběhla. Nasedla jsem na něj a chtěla nastartovat, jenomže jsem neměla klíče. A pak se za mnou ozval:
"Tohle budeš potřebovat," Roman držel v ruce klíče od skútru, ale to nebylo všechno. Mířil na mě pistolí. Do očí se mi vedraly slzy.
"Co... co to děláš?" knedlík v krku mi znemožňoval normálně mluvit.
"Nemůžu tě nechat jít. Potřebujeme tě," v jeho hlase jsem slyšela něco, co mi dávalo malinkou naději, že je tohle jenom žert, ale svou zbraň nesklonil.
"Romane," natočila jsem se k němu celým tělem. "Prosím. Musíme odsud zmizet. Jdou po nás. Nevím, co chcou, ale určitě nic dobrýho."
Roman na vteřinu zavřel oči a já zadoufala, že se rozhodne správně. Byla jsem na omylu. Klíčky zahodil někam do sněhu a já zalapala po dechu, když se ozvala ohlušující rána a můj hrudník vybuchl nesnesitelnou bolestí. Padla jsem na kolena a už jen vzdáleně vnímala, jak Roman odhodil pistoli a přiskočil ke mně, než jsem úplně padla k zemi. Plakal? Ne, to se mi určitě jenom zdálo. On mě zabil. Můj Roman mě zabil.

***

Egyptským štírům zima nikdy nevyhovovala. Mesetef, jeden ze štírů, který z ničeho nic zmizel, se prodíral sněhem a sledoval stopu skútru, o kterém doufal, že patří tomu, koho hledal. Stálo jej hodně sil, aby pokládal nohu před nohu. Kdyby alespoň tušil cíl jejich cesty, přemístil by se.

Trvalo mu hodně dlouho, než se konečně dostal k městečku, které vypadalo opuštěně. Stopy skútru sice zmizely ve změti dalších, ale všechny vedly k opuštěné budově nemocnice. Pak si všiml pohybu. Instinktivně sebou pleskl do sněhu, aby se skryl. Byla to žena oblečená pouze do nemocniční košile. Zamračil se. Zvažoval, kdo to asi tak je. Před něčím utíkala, a i na dálku se zdála velmi zmatená. Poznal to z jejích pohybů.

Nasedla na skútr a během jejího pokusu nastartovat, se objevil muž. Zamračil se. Držel v rukou pistoli a mířil na blonďatou ženu. Netrvalo dlouho a zazněl výstřel. Mesetef sebou trhl a v duchu si zanadával, že se nezvedl dříve. Z budovy vyběhli další lidé, mezi nimi velmi korpulentní dáma, ale když se na ni zadíval znovu, viděl úplně jinou osobu. Tak je nakonec našel a k tomu našel i někoho, komu nechtěli dovolit utéct a raději jej na místě zastřelili.

Když se všichni přemístili zpět do budovy, rozhodl se Mesetef, že zkusí zjistit, kdo ta žena byla. Sice už nedoufal v její záchranu, ale každá informace je důležití, když se vede válka. Přeběhl ke zdi budovy a pohyboval se od k okna k oknu, až konečně narazil na jedno, za kterým zahlédl pohyb. Opatrně nakoukl dovnitř a viděl, jak mrtvou ženu položili na lůžko. Korpulentní žena svlékla mrtvou a očistila ji ránu. Mezitím dovnitř vešel muž, který střílel. V jeho pohledu bylo něco, o čem štír věděl, že se popisuje jako smutek a vina. Pak si všiml velmi nepatrného pohybu u mrtvé nebo žijící ženy?

Musel se rychle skrýt, protože dovnitř vešel jednoznačně anděl. Podle vzhledu a oblečení jdou poznat velmi snadno. Anděl zamířil k oknu, za kterým se Mesetef schovával a opřel se o parapet.
"Přežije to?" zeptal se.
Žena se na něj podívala. V jednu chvíli tam stála mužatka a v druhou štíhlá žena s dlouhými býlími vlasy. "Je to bohyně. Ty obyčejná zbraň nezabije. Ale taky sis to mohl odpustit, Romanieli" podívala se na muže u dveří.
Romaniel uhnul pohledem a raději sledoval svoje boty.
"Potřebujeme ji, aby nám věřila. S takovou ti už neuvěří ani slovo. Podělal‘s to," sekýrovala jej anděla jako malého fracka.
"Co jsem měl dělat? Sif není zrovna bohyně, se kterou si můžeme zahrávat a začala si vzpomínat. Viděli jste ty kresby, ne?" snažil se obhájit to, co udělal.
"Ano, ale taky nemusela mít všechny síly zpátky. Přetrhla pouta, ale to je tak všechno," zaskřípala zuby anděla.
"A běhala po venku skoro nahá a teď je nahá," uchechtl se anděl na parapetě.
Romaniel se zamračil, svlékl si bundu a přehodil ji přes bohyni. "Nemáš něco na práci? Vypadni," zavrčel.
Žena se rozesmála. "Ale, ale, snad se náš andílek nezamiloval."

Romaniel naštvaně vyšel z místnosti. To bylo poslední, co Mesetef zaznamenal, protože ucítil na temeni nepříjemný pocit. Zvedl ruce a velmi pomalu se postavil. Tak se to dělá, ne? Pak se otočil a zadíval se na dalšího anděla, který se tvářil vítězně.
"Konečně ses objevil," ušklíbl se.
"Zdravím, Amabaeli," jasně, že ho znal. Jeden z andělů zimy, a tak jej ani nepřekvapilo, že je oblečený jenom do obleku. "Dlouho jsme se neviděli."
"Jseš jako osina v zadku," Amabael nečekal. Prostě stiskl spoušť. Žádné dlouhé vykecáváni, jak to filmoví zlosyni mají ve zvyku. Dřív, než kulka vyletěla z hlavně, se přemístil.

 
Snový průvodce - 30. června 2019 16:12
gral_bohu7694.jpg
Aktualizace původního příspěvku (ruší se vzhled Orjana, protože jej potřebuju jinde).

Humble servant
~Sigyn~


Zvuk nedaleko zurčícího potoka doplňovalo štěbetání ptáků a šustění listí, když se větvemi prohnal vánek. Sluneční paprsky tvořily na pohybující se hladině odlesky a zároveň tě příjemně hřály na tváři. Seděla jsi na stoličce vedle domu, kde jsi žila se svým manželem Lokim, bohem lží a ohně. I když vaše první setkání nebylo příkladem zamilovanosti na první pohled, důkazem vaší lásky byli dva chlapci, kteří se proháněli po zahradě a hráli si na otrlé válečníky.

Ten vyšší s hnědými vlasy proháněl mladšího bratra, který měl více vlasy jako ty. Oba dva se smáli. Váli a Nárvi. Taková jména jsi jim dala. Malý Nárvi zakopl o kořen stromu, který byl společníkem domu už desítky let. Chlapec se svalil do země a Váli se okamžitě zastavil, aby svému bratrovi pomohl. Opět zazněl smích. Nemusela jsi mít obavy.

Na tvém rameni spočinula ruka a na temeni jsi pocítila teplý dotek rtů. "Drahá," šeptl tvůj manžel Loki u tvého ucha a jeho stín tě úplně zakryl. Klekl si vedle tebe a rukou tě objal kolem pasu. Když jsi se na něj podívala, jeho spokojenost tě konejšila. Takový uměl být jenom vedle tebe a synů. "Jsi připravená?" zeptal se. Chvíli ti trvalo, než sis vzpomněla, na co bys připravená měla být. Bál, který pořádal Všeotec a pozval všechny bohy. Dokonce i Lokiho, který měl pověst takové zábavy vždycky nějak pokazit, ale možná tentokrát s tebou po boku bude držet ústa na uzdě.

Loki se postavil a zamířil k chlapcům. Jako obvykle se k němu jako první rozeběhl Nárvi a Váli zůstal stát opodál. Vždycky mu nějakou dobu trvalo, než došel ke svému otci a nechal si pročísnout vlasy prsty mezitím, co mladší bratr seděl v otcově náruči.

"Má paní," ozval se za tebou. Jeho snědá kůže byla opakem tvé vlastní nebo manželovy. Když ses na něj podívala, měl hlavu skloněnou. Orjan byl darem Ódina za to, že si vezmeš Lokiho. Jako by doufal, že to alespoň trochu napraví způsobenou křivdu. Ty i tvůj manžel jste přijali Orjana do rodiny a byl velmi užitečným pomocníkem, když jste potřebovali pohlídat děti nebo udržet dům v čistotě.
"Šaty máte připravené. Pro vás jsem navíc vybral šperky, které se k nim hodí," sklonil se ještě víc, a když jsi ho propustila, vydal se k Lokimu a dětem, aby předal podobnou zprávu i jemu. Pak přebral Nárviho a Váliho chytil za ruku, aby je odvedl k jídlu.

Loki se na tebe usmál a prsty ti přejel po tváři, když k tobě došel. "Raději bych nikam nechodil," pomohl ti na nohy a ty's vsunula ruku do té jeho. "Vždycky se divně dívají," přes jeho tvář se přehnal stín.

Vaše ložnice byla obrovská. Přes širokou postel byly přehozené kožešiny, ve kterých jste spávali a díky teplu, které udržovaly, vám stačily lehké hedvábné přikrývky, pod kterými se vždy rýsovala vaše těla. Oblečení na bál jste měli položené na křeslech a tvé šperky ležely na toaletním stolku.

***

Nyní jsi žila v domnění, že nenastala válka mezi bohy a anděly a severský panteon nikdy nepadl. Nepamatovala sis na život Sebille Moretti. Všechno bylo tak, jako by to nikdy neskončilo. Loki nezavinil smrt Baldra, i když si zasloužil o to, že kvůli němu bůh přišel o část ucha a na tváři měl ošklivou jizvu. Jeho syn Váli měl stále za vzor Thóra, ale svým otcem tolik neopovrhoval. A nebylo tu nic, co by ti naznačovalo, že je něco špatně.

 
Snový průvodce - 30. června 2019 10:53
gral_bohu7694.jpg

Hlavní téma: zlaté jablko
~Thór + Nárvi, Matet~

Nárvi se na tebe podíval, a chvíli přemýšlel. Pak se nadechl, aby ti odpověděl: "Nevím, jestli sis toho všiml, ale tyhle runy," ukázal na vnější obal truhly, "jsou novější než tyhle," ukázal na runy, aby ti mezi nimi ukázal rozdíl. Chtělo se na ně více zaměřit, abys ten rozdíl poznal. Kdoví, jak staré ty nové runy byly a z hlediska lidského života mohly být vyryty celou věčnost. Nicméně nepatrný rozdíl tam byl, a to v barvě. Starší runy byly jako první vyryty a následně přetřeny mořidlem. Ty novější někdo vyryl dodatečně.

"Možná to byla Idunn, protože věděla, že tohle je poslední jablko?" pokrčil rameny chlapec. "Starší runy udržují jablko čerstvé a ty nové teoreticky udržují jablko bez kazu," ještě jednou se zahleděl na sérii run a tiše si něco šeptal. "Připomíná mi to ty tvoje kozly, které jsi mohl vždycky sníst a ráno byli zase živí a zdraví, ale musel jsi nechat jejich kosti nedotčené. Neměl jsi něco podobného vyryté na svém voze?" zeptal se.

Byla to dlouhá doba a tehdy tě moc nezajímalo, co máš vyryto na voze. Nicméně sis vzpomínal, že popruhy, kterými jsi pásal kozly, byly taktéž opatřeny runami. Sice sis nevzpomněl, co na nich bylo, ale něco ti říkalo, že ti to je sakra povědomé.

"Pokud doktor nepoužije celé jablko, navrátí se do původního stavu?" tentokrát to byla Matet, která se k vám přemístila a zvědavě si jablko v truhle prohlížela. "Jak moc můžete zakrojit?"
"Nemám tušení," vydechl Nárvu zkroušeně. "Idunn by to určitě věděla. Možná stačí nechat jenom všechny pecky nebo jádro se stonkem. Takhle mi to přijde logické."
"Jak dlouho bude trvat, než se obnoví?" zeptala se štírka znovu.
"Thórovým kozlům stačila noc. U jablka to může být chvilka nebo klidně i několik dní. Nevím," chlapec zaklapl víko. "Tohle nevím, jak zjistit."
Matet se přemýšlivě zamračila. "A co jablko trochu naříznout a odpočítat to?"
Nárvi se pousmál. "To by asi šlo."

Tobě však něco říkalo, že tohle nebude ta správná cesta. Byla tu však naděje, že poslední jablko sice zůstane posledním, ale nikdy ho neubude. Takže nyní bylo na tobě, jak se rozhodneš.

 
Thór *Chris Hemsworth* - 27. června 2019 21:24
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

SILNÝ, NÉ-CHYTRÝ




Matet prozatím nechávám zcela být, vůbec ji nevnímám. Možná to nebude znít hezky, ale v téhle chvíli je jedna z posledních věcí, které by mně zajímali. Místo toho podávám truhlici chlapci a sleduji jak si s ní počíná. Stále mně to všechno mate, nedokážu si vysvětlit, proč je jen jedno jablko, jak k němu Loki přišel a kde je Idunn. Našel ji snad a přinutil aby mu tu truhlici dala? Příliš mnoho otázek a málo odpovědí, přestává se mi to líbit.


Ano, to o tom očarování samozřejmě už vím, ale spíše by mně zajímalo ostatní. Jako třeba to, proč na mně tak přichytrale Nárvi kouká. Připomíná mi to Lokiho, když jsme bývali na výpravách a on vždy s něčím začal. Jako by věděl všechno nejlépe, chytrák jeden. Kdo z nás dvou teď zachraňuje život tomu druhému?

"Ovšem že nebylo jen jedno.. Ale nechápu, na co tím narážíš. Jestli něco víš, tak to řekni rovnou". Po Matet jen střelím né příliš vřelý pohled a pak chlapci přikývnu, že truhlu otevřít může. Znovu se podívám na jablko a pak se zaměřím na runy. To co zvládnu si přečtu sám, jinak poprosím Nárviho. "Měly bychom si pospíšit, ať Loki a Váli zbytečně nečekají.. Je těch jablek více, nebo jen jedno? Mohu ho bez obav že bych něco zkazil použít?" Ptám se na rovinu. Rád bych věděl více, mnohem více. Ale čas se nám krátí a na to nesmíme zapomenout.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.16479182243347 sekund

na začátek stránky