Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1322


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 25. prosince 2018 23:33Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 16. února 2020 22:52 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:36Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 16. února 2020 22:46Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:36Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. února 2020 17:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:36Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 16. února 2020 22:52Dionýsos *Otec Dennison*
 
*Árés* Alexander Rubin - 06. února 2019 21:19
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg

Tartaros - Jak na boha slunce?


NPC Apollón, budoucí švagr?

Obrázek

Ve chvíli, kdy se přestal škubat, jsem si chtěl oddechnout. Měl jsem počítat s tím, že to nebude jednoduché. Nečekal jsem však, že se rozhodne ve mně vidět svou sestru. Moji potencionální přítelkyni, která si myslí o mně, že jsem mrtvý.
No to mně poser.
Chvíli jsem na něj překvapeně hleděl, neschopen žádného slova. Bál jsem se promluvit, aby se zase něco nezměnilo. V hlavě mi to však šrotovalo o sto šest.
Fajn. Teď Ari přemýšlej. On je jediný, který ti může pomoct dostat se odsud. Jak to, ale od něj zjistit? Jak by s ním mluvila jeho sestra?
Nikdy v životě jsem se tolik nesnažil nebýt sám sebou, jako nyní. Kdybych byl sám s sebou, tak bych ze všech vymlátil duši a s určitou pravděpodobností tady zůstal na věčnost. Jenže teď tak či tak nemám pocit, že bych se nějak posunul dál.
Jedna, dva… neposer to… tři.

”Prosím, potřebuji vědět, jestli vede nějaká cesta odsud...” Pronesu maličko naléhavě a pak se zarazím. Teď by to chtělo vymyslet nějaký dobrý důvod, aby mi to řekl, když mně nikam nechce pustit.
Mysli… mysli… mysli!!!
Jenže myšlení nikdy nebyla moje silná stránka. Na to tu jsou jiní. Já jsem byl vždycky horkokrevná hora svalů, která nepotřebovala myslet. No a teď se to po mně vyžaduje.
A pak mně něco napadne, i když nemám nejmenší tušení, jestli to bude fungovat.
"... měla by se zabezpečit, kdyby náhodou na ni přišli. Prosím, řekni mi, jestli něco takového je a já to půjdu zkontrolovat. Jsem tady a už nikomu nedovolím, aby ti ublížil." Rozhodnu se to aspoň zkusit. A taky ho obejmu. Snad byla bohyně lovu a bohyně Měsíce objímací typ. A ano, vím jak blbě to zní a nejspíše musí vypadat.
S napětím vyčkávám, co se stane a upřímně doufám, že se to zase nějak neposere.
Zatraceně… prosím… vždyť já se chci jen vrátit ke své milované.

 
Artemis *Alyss Ellery* - 04. února 2019 21:18
artemis_alyss28072.jpg
Když to nejde jinak, tak si zahrát na balón
~Athéna~

Obrázek


Sveřepě jsem se vydala ze schodů s cílem dojít dolů a zastavit se před samotnou bránou. Druhý bod se zadařil, nicméně s prvním byl velký problém. Nebyla jsem si absolutně jistá, co se stalo, ale najednou jsem střídavě viděla schody a nebýt tady taková tma, mohla bych vidět i strop, ale tohle muselo stačit. Každý kotoul bolel, jelikož jsem absolutně nevěděla, kam položit ruce, abych si nenatloukla hlavu a pokud jsem se o to pokusila, bolelo to ještě víc.

Najednou jsem se zastavila. Asi o bránu? Ne, to bylo moc měkké. Pak se mě Athéna ptala, zda jsem v pořádku a já si nebyla jistá, jestli jsem vůbec naživu, i když tahle myšlenka byla absolutně pitomá. Jsem přece bohyně. Já umřít nemůžu.
"Možná?" nedokázala jsem ze sebe vysoukat nic jiného. Začala jsem se drát na nohy a překvapeně jsem hekla, jak to zabolelo. "U otcových vousů," zanadávala jsem.

Zadívala jsem se Athéniným směrem. "Jen blázen by tu byl," špitla jsem. Ještě jsme se mohly otočit. Alespoň Athéna. Já ne. Áres byl naživu a musela jsem jít dál. "Pokud nechceš jít dovnitř, tak běž dokud je čas," podívala jsem se na ni. Spíše směrem, ve kterém jsem myslela, že je. "Obětovala jsi toho už moc."

Ať už se Athéna rozhodla jakkoliv, rozhlédla jsem se a snažila se přijít na to, jak se dostat dovnitř Tartaru. Stačila pouhá myšlenka a brána se jala otvírat. Pokud jsem dosud říkala, že kolem je černočerná tma, tak tohle bylo ještě horší. Tartar požíral nejenom světlo, ale i samotnou tmu. Měla jsem pocit, že se snažil dostat i mou duši. Alespoň takhle by to řekl smrtelník. Mě to vcuclo celou a najednou bylo nic. Stejně na tom byla Athéna, pokud se rozhodla jít se mnou.

***

Záviděla jsem smrtelníkům jednu věc. Těsně před smrtí prožili celý život. My bohové jsme takové pohodlí neměli. My prostě přestali existovat. V mé situaci bylo absolutně nic následovaná ránou, jako by mě někdo vystřelil z děla přímo naproti zdi. Jestli jsem křičela, neslyšela jsem to. Pak si jen pamatuju, že ležím na prašné zemi, a když jsem otevřela oči, kolem mě něco zářilo. Šlo to ode zdi. Po zaostření jsem si všimla světelných žilek, ale světlo bylo mdlé a chladné. To nebylo to, co jsem před chvílí viděla.

Co to, podivila jsem se, zapřela se rukama a shlédla dolů. Zalapala jsem po dechu. Teplé světlo, které jsem koutkem oka prve zahlédla, vycházelo z mého těla. Všude, kde jsem měla odhalenou pokožku, tam zářila jemně, na duši pohlazující, zlatavá záře. Nebyla oslepující, ale dávala jistotu, že nejsem mrtvá.

Podívala jsem se na Athénu, pokud zde byla a stejná záře vycházela i z ní. Bylo to úžasné. "Pro jednou pýthie mluvily přímo."
 
Athéna *Annabeth Ness* - 30. ledna 2019 10:27
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

A nihilo nihil
~ S Artemis v jámě lvové. Nebo těsně u ní. ~



Sledovala jsem Artemisin omluvný pohled, abych jí ho mohla oplatit pokrčení rameny. Každý měl občas slabší chvilku a nedá se říct, že by můj výbuch vzteku vzbuzoval právě sympatie. Obě jsme byly podle všeho neklidné a paranoidní, ale co byste taky od cesty do Tartaru čekali? Upřímně řečeno mě víc naštvalo, jak se k nám Charón choval, jako by ten červ už nepamatoval, kde je jeho místo. Mohla bych tvrdit, že 'taková nejsem', ale jako bohyně ze staré školy, mě nedostatek respektu dráždil.
"Taky bych nebyla, kdybych byla on." podotkla jsem, souhlasně přikyvující jejímu jemnému náznaku potenciálního násilí.

"Ne, že já bych se tam zrovna hnala," povzdechla jsem si. Tohle nebyla práce pro bohy. Když už jsme něco chtěli, poslali jsme tam prostě nějakého smrtelníka, aby to vyřídil za nás. Pravda po pár takových pokusech se přestali hlásit dobrovolníci, kteří by nám rádi posloužili, ale to už je bezvýznamný detail. Tartar. Ta nejhlubší díra, na kterou jsme mohly narazit a my se vrháme přímo do ní. Kouzelné, vážně.
"Hic sunt dracones" zamumlala jsem pro sebe, následujíc svou kolegyni.

Horko jako takové nebylo to nejhorší, co nás mohlo potkat. Nikdo by nerad spadl do díry a usmažil se zaživa, nicméně na slovíčko s harpyjemi se mi taky zrovna nechtělo. Vlastně se mi vůbec do ničeho, co zahrnovala tato cesta, nechtělo.
"Nemám tušení, co se nám Pýthie snažily říct. Můžeme jen doufat, že to nebyla nějaké propracovaná metafora tragické smrti. pokrčila jsem rameny. Byla jsem vždycky takový cynik? Nějak si nemohu vzpomenout. "Tak či tak, teď není právě vhodná doba se nad tím moc zamýšlet - stejně už se nemáme kam vrátit."

Zobrazit SPOILER


Cesta byla příšerná. Horší než příšerná. Schody byly nejen tmavé, ale taky doslova ohlodané zubem času (doufám, že jenom zubem času) a tak bylo téměř nemožné se na nich udržet. Poněkud ne-božsky jsem se pokusila sestoupit dolů, noha se mi smýkla a jak jsem padala, vzala jsem sebou i Artemis. Obě jsme se pěkně potloukly, jak jsme se skutálely ze schodů jako pytel brambor. Na druhou stranu to byla poměrně rychlá strategie sestupu, Než jsem se nadála, ležely jsme na hromadě před vchodech do Tartaru, obrovských kamenných dveřích, které nás zapovídaly vstoupit.
"Jsi v pořádku?" zeptala jsem se, když se mi konečně povedlo vyškrábat na nohy a podala jsem jí ruku, abych jí pomohla na nohy, když už jsem jí smetla sebou.
"To ticho mě znervózňuje." vyslovila jsem nahlas své obavy, hledíc na dvě obrovské hlavy vytesané ve skále.
 
Snový průvodce - 24. ledna 2019 16:00
gral_bohu7694.jpg

Jak na boha slunce
~Áres + Apollón~

Trvalo pomalu věčnost, než Apollón přestal sebou škubat a jeho napjaté svaly se konečně uvolnily a pohled trochu zjihl. Díval se na tebe jinak, ale ani tento pohled nebyl pohledem příčetného jedince. Usmál se. "Artemis, ty ses vrátila," zasmál se, jako by řekla nějaký vtip. "Zůstaň se mnou, sestřičko, už nikam neodcházej."

Dostal jsi se do velmi podivné situace. Neviděl před sebou tebe, ale svou milovanou sestru. On byl synem slunce, ona dcerou měsíce. Každý byl svým opakem. On vždy veselý, hýřivý a ona neustále v pozoru, bránící se veškerým radostem života. Nicméně oni dva dohromady tvořili dokonalou jednu osobnost a po pádu panteonu přišli o pouto, které je udržovalo při životě. Artemis nakonec našla ono pouto znovu, i když ne se svým bratrem. Myslela si, že je její bratr mrtev. Na druhou stranu Apollón žil ve své šílené mysli a nikdy nepřijal možnost, že by byla jeho sestra pryč. Stále ji viděl, vštěpoval si ji a možná to bylo vodítko, jak s ním správně komunikovat.

 
Artemis *Alyss Ellery* - 24. ledna 2019 15:48
artemis_alyss28072.jpg
Podsvětí
~Athéna~

Jakmile Athéna prošla, trhlina za ní se zavřela. Ani neměla možnost vyslechnout si odpověď od Charóna, který se musel náramně bavit a konečně měl po zbytek dne padla. Možná dokonce na několik dní. Omluvně jsem se na bohyni moudrosti podívala. Tohle nebyla jedna z mých lepších chvilek. Vždycky jsem se bránila citům, ale když už jsem jim propadla, honila jsem se za nim jako kočka za klubkem.

"Myslím, že u sebe doma nebude," povzdychla jsem si. "Navíc ví, co by se mu stalo, kdyby se s námi setkal," blýsklo mi nebezpečně v očích.

Rozhlédla jsem se kolem sebe s nadějí, že někde ve vzduchu bude viset šipka s nápisem Entrance. "No, takže směr Tartar. Pokud by ses mě zeptala, že jednoho dne vstoupím do Tartaru, vysmála bych se ti," ušklíbla jsem se.

Společně jsme se vydaly a dávaly pozor, abychom nespadly do některé z trhlin, z nichž sálalo teplo a být smrtelníkem, měla bych sežehnuté vlasy. Někdo by to bral jako depilaci zadarmo. K Tartaru vedla jediná možná cesta, kterou by se někdo, kdo se nechce dostat na ještě horší místo, než je Podsvětí, vůbec nešel. Kdysi by tu na nás možná útočily harpie nebo jiná havěť, ale teď tu bylo pusto a prázdno. Podsvětí opravdu končilo.

Zastavila jsem se před strmým svahem. Schody šly vidět jen stěží, ale byly tam. Vedly do černočerné tmy. "Vůbec se mi to nelíbí," vzdychla jsem. Podívala jsem se na Athénu, co ona na to. "Myslíš, že Pýthie nelhaly? Že nás něco drží se světem živých a tím pádem se dostaneme z Tartaru ven?" ať už odpověď byla jakákoliv, vydala jsem se opatrně dolů.

Zobrazit SPOILER
 
Snový průvodce - 24. ledna 2019 15:23
gral_bohu7694.jpg

Volání o pomoc
~Váli + Forseti, pak Thór + Forseti, (okrajově Loki + Váli, Hela, Matet)~

Byla to skoro věčnost, kdy Váli naposled mluvil s Forsetim, bohem spravedlnosti. Pokud tu byl někdo, kdo by měl stejně pohlížet na jeho otce, byl to právě on. Loki se netvářil, že by byl myšlenkou dalšího společníka spokojen. Bonus pro Váliho.

Z nevinného koukání na film vznikla Váliho rádoby povinnost vykonat nad Lokim jeho rozsudek smrti. Ale mohl to udělat, když věděl, že jeho matka je naživu a je se svým manželem? Tiwaz na levé paži nepříjemně zasvědil, jako by Válimu připomněla, co bylo kdysi proneseno: „Váli, synu boha, jež nás v minulosti všechny zradil, dávám ti možnost očistit své jméno, ale i jméno tvého bratra a matky. Rozsudek nad bohem lží byl dávno pronesen a tím je věčné trápení, avšak tento svět nám neumožňuje takto trestat, proto rozsudkem je jeho smrt.
Avšak odpustíš-li svému otci, smí žít.“


Na druhé straně to vyzvánělo už nepříjemně dlouho, když se najednou ozvalo: "Váli?" Forsetiho hlas zněl překvapeně, ale s notnou znuděností v hlase. V pozadí šlo slyšet šumění tekoucí vody, snad dokonce vodopádu.

Váli se netvářil nadšeně, nebo ani rozladěně, prakticky se netvářil nijak. Jeho tvář měla jako vždy jen typický zasmušilý výraz, který se dal brát jako normální. Dlouho bylo ticho a pak se jeho výraz na krátký okamžik změnil, když mu volaný zvedl telefon.
"Forseti."

“Takže jsi to ty,” nezněl příliš nadšeně. Snad doufal, že se Váliho mise nepodařila? Do šumění se přidaly vzdálené hlasy, ale nešlo rozpoznat, zda jsou jen dívčí nebo blízkého davu. “Co chceš?”

"Já..." zarazil se, jako kdyby nad něčím přemýšlel, možná to, co slyšel na pozadí mu vrtalo hlavou, ale nic nedal znát. Pouze se otočil od dalších dvou přítomných a zase vyhlédl z okna, aby skryl svou vnitřní nejistotu. Krátce si odkašlal, aby zakryl odmlknu a postoj jeho těla se drobně změnil - napřímil se. "Tvá přítomnost je žádána. Povolává tě právoplatný dědic Asgárdského trůnu."

Šumění pokračovalo dál. Zvuk se neměnil, což mohlo znamenat, že stojí na místě. Chvíli bylo ticho. Zdálo se, jako by Forsetimu v hlavě cvakal miniaturní myšlenkový strojek. “Mluvíš vážně? Šel jsi hledat někoho jiného. Nečekal jsem, že...” sám si nebyl jist, jestli pokračovat dál. Už předtím si myslel, že obrátit se na Thora by bylo lepší než na někoho z Lokiho linie.

"Ano, vážně. To ani já... Zdá se, že duch Všeotce mi byl na mé cestě velkoryse nakloněn." Na poslední slova se lehce změní jeho tón hlasu s podivným důrazem. Dával tak Forsetimu skrytou odpověď, že to, co hledal nalezl a mimo to i spoustu dalšího.

"Chci s ním mluvit," hlas boha spravedlnosti najednou zněl pevně a odhodlaně. Nedal znát, že by jej nějak Váliho tón obměkčil. Váli se tudíž natočil k Thórovi a podíval se mu do tváře. Beze slova mu předal mobil.

Thór jej beze slova přijal a přiložil k uchu. Jako by Forseti věděl, že jej bůh hromu slyší, tak hned spustil: "Je to pravda? Jsi s Válím a Lokim dobrovolně?" v jeho hlase zazněla nedůvěra. Znal Lokiho kouzla, a mohl mluvit s ním, namísto Thora. Nicméně jej hromovládce ujistil, že tu je on, pověděl mu ve zkratce, co se stalo a že se k nim přidal Nárvi s Helou a co se stalo se Sigyn.
"Potom chápu. Loki je sice Loki, ale svou ženu vždycky miloval," na chvíli se odmlčel, aby si mohl zrychleně projít další kroky. "Nemůže se k vám dostat tak rychle. Nejdřív se musím o něco postarat. Pak se sejdeme," tím postaráním se bylo vzít obě Emmilly do bezpečí. "Až budu mít vše hotovo, zavolám. Nejpozději zítra. Říkal jsi, že je s vámi Garmr? Pak jej ke mně pošlete. Přijdu s ním," dodal ještě pár slov na rozloučenou a zavěsil.

Loki byl stále v pokoji s Nárvim a Matet. V obýváku s krbem a spící Helou na pohovce, zase Thór a Nárvi. Garmr cosi čmuchal v kuchyni.

 
*Árés* Alexander Rubin - 22. listopadu 2018 23:27
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg

Tartaros - potencionální možnost se dostat ven


NPC Apollón, budoucí švagr?

Obrázek

I přestože se díval někam za mně, tak jsem z té tíhy jeho pohledu poněkud nervózní. Ruce jsem zatínal v pěst a poté je uvolňoval.
Neměl jsem nejmenší tušení, co si mám o tom myslet.
Když to vypadalo, že se chce dotknout mé tváře, ani jsem se nehnul. Snažil jsem se být jako socha.

Na sucho jsem polkl, když opět řekl jméno mé milované, jako kdyby tady byla s námi. Byl jsem rád, že tu není. Že nemusí vidět, co provedli s jejím bratrem.
Měli i jí. Dojde mi po chvíli bolestivě. Co když se to stejné stane i jí? Nestačím se dále zabývat těmito myšlenkami, protože se začne stavět na nohy.
Neodvracím pohled o něj, i když se mi to jak se na mne dívá ani v nejmenším nezamlouvá. Dívám se mu do očí stejně upřeně.
Nad jeho slovy se zastavím. Protože jsem napoprvé slyšel něco jiného a to, že jí mám v úmyslu od něho odvést… ne naopak. Chystal jsem se to nějak vysvětlit. Že mé úmysly s jeho sestrou, jsou naprosto myšlené vážně a že kvůli tomu se potřebuji dostat tam nahoře. Jenže pak mi dojde, že to myslel jinak.
A to ve chvíli, kdy po mně skáče a oba tak skončíme na zemi. K mé smůle je on na mně a já se snažím krýt si obličej, nemám však v úmyslu se nějak víc bránit. Přeci jen se jedná o mého snad budoucího švagra.

Po chvíli, která mi trvala jako věčnost, se mi podařilo si s ním vyměnit pozici a zpacifikovat ho.
”Nechci tě nikam odvést… zatraceně… chci se dostat zpátky, abych mohl nakopat ty jejich andělské prdele a vychcat se na jejich mrtvoly.” Zkusím mu v klidu vysvětlit.
”Potřebuji tvou pomoc. Nic víc po tobě nechci.” Pronese a doufám, že se uklidní, abych ho mohl pustit. Ignoruji přitom tak bolest z ran, které mi způsobil.

 
Athéna *Annabeth Ness* - 22. listopadu 2018 08:36
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Vulpes non iterum capitur laqueo
~ Artemis a Převozník ~



Zatímco Artemis se vzpamatovávala ze setkání s přadlenami vláken osudu, já jsem se soustředila na Převozníka. Celé tohle dobrodružství se mi natolik vymklo z rukou, že jsem se cítila nepříčetně. Jistě, nejspíš toho moc nevěděl, ale to mi nebránilo na něj uhodit, jako kdyby byl největším důvěrníkem Boha Smrti. Za zkoušku nic nedáš, říkávalo se kdysi a já zoufale prahla po informacích. Jenže těch se mi nedostalo.

„Co Hádes chce?“ zeptala jsem se, nyní už klidněji, a mhouřila na něj oči. Z nějakého důvodu jsem nevěřila, že by až tak prahnul po svém chlupatém miláčkovi, aby zorchestroval tohle všechno. Mohla jsem se pochopitelně mýlit, ale od toho tu byl Cháron, aby mě přesvědčil, že z něj nemám dělat jehelníček.
Přerušil nás smích.
„Jak to o ní mluvíš?!“ vyjela jsem na něj a mám pocit, že jsem svým vztekem trochu povyrostla. „Ještě jednou tě uslyším znesvěcovat Bohyni Lovu a Měsíce, Artemis Eileithyi, vyříznu ti jazyk!“

Loupla jsem po něm očima a svěsila ruce, abych se šla věnovat rudovlasé, která se otřásala záchvatem smíchu. Říct, že to bylo neočekávané vyvrcholení už tak absurdní situace, by značně podhodnocovalo, co se kolem mne poslední dobou děje. Ještě před 24 hodinami jsem se mazlila se svými sovami a teď trčím uprostřed Řecka a chystám se nakráčet do jámy lvové. Měla jsem o ni starost, ale když promluvila, zdála se poměrně v pořádku.
Možná jen lehce hysterická.

„A kam půjdeš ty?“ zamračila jsem se na Převozníka. „Jak se dostaneme zpátky?“
Tvrdošijně jsem si odmítala připustit, že náš návrat není až tak jistý. Vlastně jsou jeho šance docela mizivé. V tom však bohyně lovu vstoupila do trhliny, jako kdyby se procházela po pláži. Nevěřícně jsem hleděla na její záda.
„Ale no tak.“ zamumlala jsem si pro sebe a následovala ji, bez ohledu na Převozníkovi odpovědi. Má drahá přítelkyně byla rozhodně důležitější, než tenhle blábolící přikyvovač Jak se dostaneme zpět budeme stejně nejspíš řešit, až ta situace nastane.
Jestli.

Když jsem prošla skrz, otevřel se mi pohled na zpustošenou zemi Smrti.
„Budeme se ho pokoušet najít a vyslechnout, nebo prostě půjdeme dál, ať to máme z krku?“ zeptala jsem se, když jsem spočinula po jejím boku. Nekomentovala jsem, že sem nakráčela značně bez rozmyslu. Horko mi vhánělo slzy do očí.
„Tohle místo zažilo lepší časy.“ podotkla jsem.
Tak jako Athény.
Jako celý náš svět.
 
Váli *Valerius Liarsson* - 21. listopadu 2018 21:16
valiko34786.jpg
Vnitřní boj
- Thór, Loki -

Ani nevím, kolik cigaret jsme nakonec u okna zvládl, ale kouřil jsem ještě, když ti dva přišli zvenku a raději jsem svůj pohled odvrátil od Thóra směrem k oknu, abych o oba příchozí mohl jen zavadit letmým pohledem a nic víc.
Proč jsem se sem hnal?
Tahle výprava mi celkově přinesla víc utrpení, než kolik jsem prožíval doma s Milly.
Doma... Kruci.
Zatnu zuby a zmáčknu filtr cigarety mezi prsty. A do toho Nárviho hlas v místnosti, který je sice klidný a tichý, ale pro mě je každé slovo jako úder biče do zad. Je to tak intenzivní pocit, že mě přiměje se otočit do místnosti a pohlédnout na všechny přítomné tváří v tvář. Jak jsem čekal, bratra okamžitě začala velmi hluboce zajímat zeď, než aby mi pohlédl do bolestí ztrápených očí v jinak bezvýrazném obličeji.

Nápad s Garmrem na chvíli svitne naději, ale ta je v zápětí uhašena rozumným hlasem Thóra. Těsně před tím, než se stihnu nadechnout k protestu, si všimnu, že otec se nadechnout stihl. To bylo asi tak vše, ale já se napřímil a nadechl se bez většího důrazu a už bez zájmu cokoli říct. Ačkoli bych raději vtrhnul přímo do centra všeho a probil si cestu k matce klidně přes celou armádu, nějak mi nejde přes jazyk nic, co by jakkoli naznačilo můj souhlas s něčím, co by řekl otec.
Klesl jsem až tak hluboko, že mi záleží víc na tom stát proti otci, než na vlastním názoru?
Podvědomě si sáhnu na rukáv košile v místě, kde mám Forsetiho runu.

Nárvi se odporoučí léčit a já se opět odvrátím k oknu pozorujíc tamní krajinu. I já umím léčit... Jenže jen sebe. Smutné to dědictví matčiných genů.
Thór mezi mými tesknými myšlenkami vezme otce do kuchyně a začnou tam rozebírat plán pekla. Samozřejmě, že všechno slyším, pravděpodobně bych slyšel i přes zavřené dveře, ale takhle to mám jednodušší. Thórova myšlenka se mi líbí. Někdo, kdo byl takovou dobu zavřený se bude chtít mstít ve velkém a já bych neudělal nic jiného - stačilo by, aby zachránce ukázal směr a kdokoli by v něm stál by byl smeten.
Jenže, pak Thór přijde za mnou s další otázkou. Čekal bych, že se bude ptát na mé schopnosti a bojeschopnost, ačkoli měl částečně tu čest. Věřím, že s legendárním hromovládcem po boku bychom si cestu andělskou armádou proklestili tak jako tak a otec ať klidně hlídá děti.
Místo toho se dočkám dovolávání se Forsetiho přítomnosti. Au. To bolelo.

"Věděl."
Zamručím téměř až nesrozumitelně. Strašně se mi nechce mu volat, nebo nedej bohové za ním jezdit. Ani nemám představu jak dlouho jsem vlastně pryč, díky tomu všemožnému cestování s Garmrovou pomocí i bez ní.
"Mohu mu zavolat a případně předat k uchu dědice Asgardského trůnu."
Přejdu do lehce oficiálnějšího tónu i s lehkou úklonou. I v přátelskému duchu mám z Thóra respekt, ovšem, když on přišel s královským titulem, vyvolal projev autority, na který přirozenou pokorou reaguji jako věrný pes.

Pokud je mi potvrzen tento způsob spojení a není více žádoucí přímá návštěva prostřednictvím Garmra, tak s velkým sebezapřením nakonec vytáčím Forsetiho číslo. Strašně se mi do toho nechce a vnitřně s tím zápasím, ale pokud bychom se měli teď vidět osobně, tak vím jasně, že proti otcově přítomnosti bych vzdoroval. Forseti se sice tvářil, že odpustil, ale já bych to neriskoval. Nehledě na to, že by měl být Forseti jak s Emmou tak s Milly a poslední, co potřebuji je, aby otec viděl někoho, na kom mi nějak víc záleží.
Forseti s nimi zůstal, aby je chránil, kdyby se cokoli stalo. Nechci, aby se účastnil tohohle...
Jenže... Možná bude potřeba opravdu každého boha o kterém víme, abychom dokázali najít a zachránit mou matku, Thórovu ženu a obnovit náš domov.
 
Snový průvodce - 18. listopadu 2018 18:18
gral_bohu7694.jpg
Apollónova temná komůrka
~Áres~
Vybraná možnost: Nechci mu ublížit

Velmi snadno bys ho zpacifikoval, ale s tím, že by se snažil vykroutit a určitě by si nějak ublížil. Byl to přece Artemisin bratr. Naběhl do tebe jako vzteklý beran, a i když jsi byl těžší a statnější než on, nedokázal jsi ustát náporu a spadl jsi zády na zem a nepěkně se udeřil do hlavy. Apollón zběsile křičel a bušil do tebe pěstmi a sem tam použil i nehty. Získal jsi tak několik šrámů.

Nakonec se ti však podařilo zachytit jeho ruce a využil jsi svou sílu, abys jej dostal pod sebe a doufal, že se za chvíli uklidní. Popřípadě mu řekl pár slov.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.18027901649475 sekund

na začátek stránky