Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1347


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 16:18Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je online *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 05. dubna 2020 9:46Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 05. dubna 2020 9:46Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 22:01Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 05. dubna 2020 9:46Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je onlineDionýsos *Otec Dennison*
 
Artemis *Alyss Ellery* - 21. března 2019 17:02
artemis_alyss28072.jpg
Útěk a sakra kam?
~Athéna~
Hod: 93 (viz spoiler)

Zemětřesní v Tartaru? Pozvedla jsem obočí, div mi nevyletěly do nebes, pokud by tu nějaké nebe bylo. Opřela jsem se o zeď, abych udržela rovnováhu, ale ta se najednou pohnula.
To jako vážně? postěžovala jsem si v duchu. Tady by mě asi nemělo nic překvapovat. Odstoupila jsem, protože se kamenný kolos začal posouvat směrem k nám.

Všimla jsem si, že na druhé straně je docela klid. Sice mě neuklidnilo to, že se musíme nějak dostat přes jámu, která končila bohové ví kde, ale most na nás volal svým němým výkřikem: 'Pojďte za mnou!'

Vydechla jsem, a když jsem se chystala rozeběhnout, Athéna už pádila do nejbližšího tunelu. Snažila jsem se nevšímat, že i strop se jal klesat. Sice pomalu, ale pokud nějak nemineme odbočku k mostu, teoreticky bychom to mohly přežít ve zdraví.

Vyběhla jsem za ní. Děsila mě jedna věc. Najednou mne pohlcoval naprostý klid. Nepanikařila jsem a nedělala stupidní rozhodnutí jak před chvílí. Netušila jsem, co to způsobovalo. Možná jenom vidina blížící se smrti.

První odbočku vybrala Athéna, druhou jsem si vyhmátla už já, kdy jsem se rozhodla běžet rovně. Most byl přece po levé straně, když jsme jej poprvé spatřily. Nejspíš to byla dobrá volba, protože cesta vedla už přímo k mostu, i když jsme minuli pár chodeb, ale ty byly buď zavalené nebo se jimi proběhnout už stejně nedalo.

Jakmile naše kroky dopadly na most, vše utichlo. Podívala jsem se za sebe a zamračila se. Stěny se stále posouvaly, stropy klesaly či podlaha stoupala, ale k nám nedolehl žádný zvuk. "To asi znamená, že jsme z nejhoršího venku, co?" doběhnu Athénu a zjistím, že dýchám úpěnlivě jako smrtelník. "Dobře, a teď co?"

Hod na cestu k mostu
 
Thór *Chris Hemsworth* - 20. března 2019 23:39
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

MEZI "PŘÁTELI?"
Nárvi, Hela a Hór




Jen díky Hele se zatím držím a nepropadám panice. To co se stalo Válimu a Lokimu.. Trochu mně to vyděsilo. Nevím proč oni dva zmizeli a my né, ale doufám, že to co nejdříve zjistím. Už už beru za kliku, když v tom se dveře otevřou a za nimi je sám náš hostitel. Tak to je on? Zvědavě si muže prohlížím. Nepůsobí na mně nijak božsky, ani že by byl moc nebezpečný. Popravdě řečeno, čekal sem trochu víc.

Nechám ho se podívat na Helu a pak přikývnu a potřesu si s ním rukou, přičemž ji samotnou držím v té ruce. "Nejsem si jistý zda je to teď to, co bychom potřebovali.." Řeknu ohledně toho "dojmu". Nevím jak je na tom on, ale já sem hrdý na to co sem. Přes to že sem mezi lidmi strávil dlouhou dobu, tak nelze zapomenout na minulost. Jsem Thór, bůh hromu a blesku a vždy jím budu.


Pobavit se u jídla a pití nezní jako špatný nápad, ale to že bych měl Helu předat někomu jinému, to se mi vůbec nelíbí. Zatím tu nikoho neznáme, nemůžu si dovolit takhle riskovat. "Ema". Odpovím za Helu. Moc dlouho na Midgardu není, takže asi bude chvíli trvat než by si sama zvykla na to, že si musí říkat jinak. Není nač čekat a tak se vydáváme na cestu. Nelíbí se mi kolik potkáváme lidí, zajímalo by mně, zda Hór věří každému z nich. Jak může vědět, že tu třeba němá nějakého špeha?

Konečně vejdeme do nějaké místnosti a je to jako by mi ze srdce spadl obrovský kámen. Loki a Váli jsou stále pryč, ale aspoň že Nárvi je v pořádku. Pobaveně se usměji když ho vidím jak si dává do nosu. Kdo ví jak dlouho už nic nejedl, mohli to být i roky! Nedivím se že má takový apetit... Otočím se a prohlédnu si tu ženu která přišla. Vypadá docela mile, ale jak sem řekl.. nemohu si dovolit riskovat. "Né.. Děkuji za nabídku, ale malá musí zůstat u mně". Asi to není moc zdvořilé, ale raději bych se vzdal své ruky, než abych nechal Helu jen tak mi zmizet z očí. Dobře vím, že po ní jdou ti andělé. Nevím z jakého důvodu, ale řekl bych, že bude velmi důležitá. To samé pro nás, mohla by nám později nějak pomoci.


Počkám až Lora odejde a pak pokud Hór dovolí bych se rád posadil ke stolu. Helu si nechám samozřejmě na klíně. "Nechceš něco ochutnat?" Zeptám se jí mile a sem připraven jí podat co by chtěla. Jistě by to zvládla sama, ale klidně jí i nakrmím. "Ještě než začneme, byl bych velmi vděčný, kdyby jsi sem nechal přivést Váliho a Lokiho". Řeknu Hórovi po chvilce. "Nevím co a proč se s nimi stalo, ale musí tu být s námi. Oba dva". Dodám ještě a podívám se mu do očí, s tím, že to myslím opravdu vážně. Může samozřejmě odmítnout, ale tím by si mně rozhodně nespřátelil. Musí si uvědomit, že jsme toho v poslední době hodně zažili a jsme jako rodina. A rodinu nenecháváte někde v pozadí, ať už udělali cokoliv...
 
*Árés* Alexander Rubin - 09. března 2019 19:23
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg

Tartaros - my jsme to přežili


NPC Apollón, budoucí švagr?
Run Boy Run

”V pořádku?” Zeptám se svého budoucího švagra, kterého držím za ruku a snažím se ho vytáhnout na římsu. Před chvíli jsme si totiž užili pořádnou akčňárnu, kterou určitě zažila spousta lidí jen prostřednictvím počítače.
Byl tu jeden moment, kdy jsem měl pocit, že to nezvládneme a už naprosto rozumím, když někdo řekne, že se mu zjevil celý jeho život před očima. V mém případě to byly události posledních dnů.
A právě proto se z ničeho nic začnu smát.
”Víš co je neskutečné? Ještě před pár dny, jsem žil poměrně nudný život Alexandra Rubina, prodejce zbraní, než jsem dostal podivnou poštu a v ní Poseidonova hada.” Nemám nejmenší tušení, proč mu něco takového vlastně říkám.
Oba stojíme na římse a já nemám nejmenší tušení, jak se dostat nahoru. Nevím, jestli bychom byli schopni se tam vyšplhat stejnou cestou, jak jsme se sem dostali.
”Stále nevím, jestli ten balíček neposlal čistě z legrace Hádes. On a jeho smysl pro humor. Vlastně potom, co se tam objevila Alecto, je to víc než podezřelé. Dovedla mně k Hádovi. Po menší výměně slov, se ozval ženský křik a tehdy jsem se poprvé setkal s tvou sestrou. Artemis.” Tak strašně mi chybíš. Na malou chvíli jsem se odmlčel, protože jsem potřeboval opět být schopen slov.
”Asi tě nenapadá nějaká cesta odsud?” Zeptám se jej, protože mám pocit, že mu vyprávět jak jsem se poznal s jeho sestrou a začal po ní toužit, není asi to nejvhodnější.
Vlastně ani nevím, čím přesně mně okouzlila. Jestli to byly její oči, šedé barvy s kapkou měsíčního svitu, či zářící barva jejich vlasů. Nebo za to mohl ten její úsměv… Nejspíše to bylo všechno dohromady. Bylo vtipné, jak jsme se celou dobu oťukávali a jak to strýci lezlo na nervy.
Jenže ona si teď myslí, že neexistuji a já tu stojím na římse s jejím bratrem, nemám nejmenší tušení co dělat dál.
 
Athéna *Annabeth Ness* - 09. března 2019 12:37
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Ad nauseam
~ Já, Artemis a Velká díra ~



Zírala jsem na světlo, jako nejspíš první lidé s bojácnou fascinací pozorovali oheň. Hřálo v mě v kůži jako paprsky slunce během nádherného letního dne, hřející mé kosti s naději a odhodláním. Zvláštní pocit. Ať už se nám Pýthie snažili naznačit cokoliv, tohle nebylo to, co jsem si představovala. Na druhou stranu díky tomu, jak "jasně" se vyjadřovaly, zvykla jsem si nikdy nečekat to, na co poukazují.
Prostě, považuji za poněkud nefér, že tentokrát nemluvily v nesrozumitelných hádankách.
Pohlcovala nás nekonečná tma, ruku v ruce s tichem. Kdybych byla někým jiným, nejspíš bych měla strach. Takhle jsem jen cítila, jak mi v žaludku vře nervozita.

Zkusme tedy pravou stranu. Něco na ní mně vždy přitahovalo.
Možná to, že jsem pravák.

 
Snový průvodce - 07. března 2019 18:46
gral_bohu7694.jpg

Her-Ur
~Thór~

V místnosti se dveře opravdu nacházely. V momentě, kdy ses chystal položil ruku na kliku, pohnula se a dveře se otevřely. Na druhé straně stál muž s tmavě hnědými až černými vlasy a pronikavýma šedomodrýma očima. Zdálo se ti, že ti vidí až do duše, ale jeho nepatrný úsměv tyto myšlenky zaháněl. Koutky úst se mu ještě o něco pozvedly, když spatřil Helu, která na něj hleděla.

"Ty musíš být Hela," použil hlas, kterým mluví otcové na své malé děti, když si s nimi hrají. "No nejsi roztomilá holčička?"
Ať už jsi nějak k sobě přitáhl mužovu pozornost, nakonec se na tebe podíval. "Thór, že?" chvilku váhal, protože jsi měl v ruce Helu, ale nakonec k tobě natáhl ruku. "Arthur Stark," potřásl si s tebou, pokud jsi k tomu svolil. "Respektive Her-Ur, Horus nebo Hór, ale popravdě se mi líbí moje lidské jméno. Budí to dojem, že jsem víc člověkem než bohem," pokud sis Hóra představoval, jaká byla tvá představa? Nezdál se jako někdo, kdo vede obrovskou korporaci, verbuje bohy a anděly na svou stranu a kdoví, co má v plánu s grálem.

Pokud jsi měl nějaké otázky, tak tě Stark zastavil. "Určitě byste si dali něco k jídlu a můžeme se pobavit u dobrého jídla a pití. O Helu se může postarat Lora, moje asistentka. Miluje děti, ale neví nic o naší existenci. Jakpak ti říkají mezi smrtelníky?" změnil opět hlas na ťuťu ňuňu při poslední větě. To se Hela už rozesmála.

Nicméně pokud jsi měl nějaké velmi důležité otázky, na které jsi chtěl odpověď hned, bylo ti to splněno.

Nikdo se nezastavoval ani se divně nedíval. Jako by bylo na denním pořádku, že tu prochází někdo, kdo vypadal, jako by prošel písečnou bouří. Ve tvém případě doslova. Nejspíš to tu bylo na denním pořádku. Všiml sis taky, že většina pracovníků měla skryté zbraně, ale jinak se bavili jako obyčejné zaměstnanci.

Chodby byly stejné, ale všude byly nějaké ukazatele, že ztratit se zde nepřipadalo v úvahu. Nakonec jste došli do větší místnosti, která nejspíš sloužila pro různé konference, ale teď na stole leželo plno jídla, různé druhy pití a s úlevou jsi zjistil, že u něj sedí Nárvi a cpe do sebe kdoví kolikátou porci. Když si tě všiml, s úsměvem chtěl něco říct, ale místo toho se zakuckal.
"S plnou pusou se nejí," upozornil pobaveně Horus. "Mladí," pak se otočil ke dveřím, kterými vešla hnědovlasá žena a nádherně hnědýma očima.

"Dobrý den," pozdravila a všem věnovala vřelý úsměv. "Jsem Artur... ehm, sekretářka pana Starka a jsem vám k službám. Moc mě těší."
"Loro, pryč s formalitami. Pohlídala bys malou, pokud tedy, pokud dovolíš," podíval se a mrknutím ti rovnou nabídl tykání. Přece jenom on byl starší. Mnohem starší. Pokud tě Lora poznala, nedala to nijak najevo. Herec či ne, zachovávala dekorum.

 
Snový průvodce - 04. března 2019 10:04
gral_bohu7694.jpg

Jako Alenka v říši divů
~Áres~

Rachot začínal být nesnesitelný a otřesy taktéž. Schodiště se přemisťovaly, chodby měnily svůj směr, objevovaly se nové a nové cesty a zároveň jiné mizely. Bylo to jako se poslepu rozeběhnout po schodišti v Bradavicích a doufat, že tam, kde stoupnete, bude další schod.

Apollón poslušně běžel ruku v ruce a fascinovaně se kolem sebe rozhlížel. Dokonce se sem tam i zasmál. Pro některé mohl být úprk dobrá atrakce, ale pro tebe rozhodně ne. Minimálně jsi musel dávat neustále pozor, kde hrozila chodba kolapsem, aby sis vybral jiný o něco bezpečnější směr.

Kvůli prachu šlo vidět nanejvýš na pár metrů, takže jsi neměl ponětí, co se nachází daleko před tebou. Vypadalo to jako v akčním filmu. Běžet, neohlížet se a uskakovat před padajícími a posunujícími se stěnami. Najednou jsi chápal, jak se postavy musely cítit, když takhle bezhlavě utíkaly.



Smth like that

Chodba vás doslova vystřelila, až jste na několik málo mikrosekund ztratili půdu pod nohama. Tlaková vlna byla způsobena prudkým dopadem těžkého stropu, který zůstal celý jako kostka z Lega. Ty jsi dopadl na nohy, ale Apollón už takové štěstí neměl. Klopýtl a padl rovnou na tebe. Ve stejnou chvíli se ozvalo puknutí, jak kamenné pilíře pod vámi pukly a země se naklonila. Sunuli jste se rychle k římse, která končila u bezedné jámy Tartaru.



A jdeme si zaházet :D
 
Thór *Chris Hemsworth* - 03. března 2019 12:52
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

V PASTI?
~Loki, Váli, Nárvi, Hela, Matet, Tjefet~




Pořád sem nevěděl zda tomu egypťanovi mohu věřit nebo né, ale v momentální situaci nám nic jiného nezbývá. Matet už trochu znám a ona byla vždy milá. Proč by spolupracovala s nějakými "zloduchy?" Informace že zbraně andělů mizí spolu s nimi je pro mně nová, i když nevím zda nějak užitečná. Proč tedy nezmizela i tahle dýka? Azrael mi ji dala. Zřejme to mohla nějak ovlivnit. Hórovo oko? Netuším co by to mohlo být, ale pokud nám to pomůže...


Během chvíle přijde Matet. Neušlo mi, jak pro ni změnil ta nosítka. Nevím zda je to nějaká jeho magie nebo něco jiného, ale je to celkem působivé. Zdá se, že Štíři toho umí více než sem si myslel. Fakt že nás Tjefet bude muset vzít na dvakrát mně nijak netěší, ale asi to jinak nepůjde. "Dávej pozor". Řeknu Nárvimu ještě než zmizí.


Byla to jen chvíle, ale i to stačilo aby se u mně ukázala nervozita. Nevím co teď s Nárvim je, ale snad by mu neublížili. Konečně.. Štír se vrací a můžeme vyrazit i my. Nijak mi nevadí že se mně skoro všichni drží, nějak se tam dostat musíme. "Můžeme". Řeknu když jsme všichni připraveni a během chvilky jsme.. někde jinde. Hned se začnu zvědavě rozhlížet. Tak tohle je to Hórovo oko, jo? Někdo by to asi mohl považovat jen za ozdobu, já však tuším že v tom bude něco více.


A to se mi také během chvíle potvrzuje. Loki i Váli padají na kolena a přijde mi to, jako by je někdo upaloval zaživa. "Co má tohle být?!" Řeknu naštvaně štírovi. Na něčem takovém jsme se nedomluvili. Začínám mít špatný pocit, jako bychom mu skočili na špek. Proč by nás sakra zrazoval? Neprošli kontrolou? To znamená jako co?! Né že by se obtěžoval mi něco vysvětlit, místo toho bere Lokiho s Válim a já tu zůstávám s Helou. Do hajzlu! Tak tohle nešlo tak jak sem doufal.


Mám dost nepříjemný pocit a sem naštvaný, ale je tu se mnou Hela a tak se kvůli ní snažím být v klidu, nerad bych ji zbytečně třeba vystrašil. "Neboj, všechno bude v pořádku". Řeknu jí mile a pohladím ji po vlasech. Jestli jsou zde nějaké dveře, tak na nic nečekám a zkusím je otevřít. Musí tu být přeci někdo, kdo mi vysvětlí co se to tu sakra děje. Doufám, že už všechno půjde dobře, ale i tak mám ruku na dýce a sem připraven ji použít, kdyby bylo třeba.
 
*Árés* Alexander Rubin - 02. března 2019 16:07
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg

Tartaros - Že by konečně cesta ven?


NPC Apollón, budoucí švagr?

Kdybychom teď byli na poušti, nejspíše bych to nazval fata morganou. Mohl to být pouhý optický klam, který si naše ztrápená mysl z tohoto místa převzala po svém. Co když jsme celou dobu naháněli jen výplod naší fantazie? Co když nás touha po světle a možnosti odejít natolik zaslepila?
Do prdele. Do prdele. Do prdele. Ulevil jsem si v duchu. Na slova jsem neměl síly, popadal jsem dech, jak jsem se snažil dohnat šíleného Boha, který teď seděl na zemi a plakal.
Možná bych se k němu přidal, zoufalý jsem byl na to dost, ale to bych nesměl zaslechnout ono podivné škrábání.
Co to k čertu?
Neznělo to vůbec příjemně a blížilo se to. Dle toho jak můj kolega vyjekl, jsem to neslyšel pouze já. Země se nepříjemně otřásla a strop také zaprotestoval.
Skvěle… takže nejen, že jsem skejsl tady, ale taky budu uvězněný pod stropem. Opravdu úžasné.
Ale to už jsem řešil jiný problém.
”Co to k čertu je?” Zeptal jsem se šíleného Boha. Ani ve snu by mně nenapadlo, že by mohli být v Tartaru krtci, takže to s jistotou muselo být něco jiného.
Chvíli jsem uvažoval nad tím, jestli nemám začít stejně jako oni hrabat. Nejspíše to dělali z nějakého důvodu, třeba aby si zachránili krk, když se ten strop na ně sesype.

Jenže poté se stěna pohnula a ty ubohé tvory zabila, v té chvíli jsem byl rád, že jsem zůstal stát na místě.
”No ták, Apollóne, musíme jít.” Pronesl jsem k němu a natáhl k němu ruku, abych mu mohl pomoct na nohy.
”Tvoje sestra by mně už nechtěla nikdy vidět, kdyby se ti něco stalo… tak pojď. Musíme jít.” Doufal jsem přitom, že mi zmínění jeho sestry pomůže.
Neměl jsem nejmenší tušení, kudy bych se měl vidat a nepočítal jsem už s tím, že by snad on věděl kde jsme a kam máme jít. Jediné co jsem měl jasné bylo, že nechci dopadnout jako ti krtků podobní.
 
Snový průvodce - 02. března 2019 10:27
gral_bohu7694.jpg

Start: chata, cíl: Nekhen Limited v Londýně
~Thór, Loki, Váli + Nárvi, Hela, Matet, Tjefet~

Tjefet počkal, až Loki, popř. i s Válim, zajde do pokoje pro Matet. Pak přistoupil k Thórovi a prohlédl si dýku. "Hm, zvláštní. Pokud vím, tak většinou zbraně andělů zmizí i spolu s nimi, jinak by se jich válelo po světě hafo," nutkavé dotknutí dýky bylo zastaveno tvým škubnutím ruky, v níž jsi chladnou zbraň držel. "To nedokážu říct, ale vezmu vás do části budovy, kde Hórovo oko zkontroluje, jestli to je nějak nebezpečný," podíval se na Thóra a taky jeho pohled padl na malou Helu a lehce se uculil.

Dalším krokem bylo dostat Matet na nosítka. Tef na chvíli zmizel ven, a když se vrátil, postrkoval levitující nosítka před sebou. Když si všiml, že Matet dokáže stát na nohou, i když za pomoci, luskl, a z nosítek se stalo levitující křeslo. Štírka po něm střelila pohledem. "Můžu jít sama, Tefe."
"Sedej a je nějaký dobrovolník, co půjde s ní?" podíval se po všech.
"Já půjdu," ozval se Nárvi.
"Ok, vezmu vás jako první a pak se vrátím pro zbytek," počkal, až se Matet posadila, položil ruku na opěradlo a potom pokynul Nárvimu, aby přišel blíž.
Loki v tu samou chvíli vykročil, ale syn jej zastavil. "Budu v pořádku. Sejdeme se na místě," a jakmile to dořekl, položil Tef na něj volnou ruku a najednou byli pryč.

Trvalo pár minut, než se Tjefet opět objevil, což v některých mohlo vyvolat podezření. "A teď vy. Nemám tolik rukou, takže se nějak chytněte," nechal vás, ať se pochytáte. Thór dopadl jako vánoční stromeček, protože Váli neměl v plánu se byť otce dotknout. Pak Tjefet položil ruku na Lokiho rameno.

Garmr měl jiný způsob přemisťování, dokonce i Matet. Možná to záleželo na charakteru daného štíra. S Tjefetem to bylo zvláštně klidné. V jednu chvíli jste byli na chatě a v druhé jste stáli úplně na jiné podlaze. Když jste se podívali před sebe, vyselo nad vámi Hórovo oko ve své blyštivé kráse. Mělo dva efekty, respektive tři.

Thórova dýka nejevila známky, že by byla opatřena nějakým hledáčkem. Na druhou stranu Loki i Váli vyjekli bolestí. Loki padl na kolena s rukou připlácnutou na hruď. Tělem se mu prohnala nesnesitelná bolest a horkost, že měl pocit, že ho někdo hodil na rožeň. Podobnou pulzující bolest a horkost cítil i Váli, ale místo hrudníku si držel levou paži nad zápěstím. U Lokiho to moc nešlo vidět, ale Válimu se místo, kde jej to nesnesitelně bolelo, tvořila rudá skvrna.

"Ehm, to může být problém," pronesl s obavou Tjefet. Zvedl ruku a opět luskl. Hórovo oko přestalo zářit a místnost potemněla. Šly slyšet jenom znavené unavené výdechy dvou bohů na kolenou. "Moc se omlouvám, ale neprošli kontrolou," na to výdechy utichly, a když se Hórovo oko znovu rozzářilo, zůstal v místnosti Thór s Helou sám.

***

~Váli, Loki~
Místnost náhle zmizela. Měli jste pocit, že letíte a něco měkkého vás tlačí na záda, což vás přinutilo se narovnat. Když jste zamrkali, leželi jste v pokoji, která vypadala jako nemocniční. Ruce i nohy jste měli připoutané a doznívající bolest vás požírala zevnitř. Byli jste zpocení a sem tam jste měli problém, že se vám pohled trochu zamlžil. Když jste se pokusili využít nějakou ze svých schopností, nešlo to. Místo toho se stěny rozzářily rozličnými znaky, mezi nimiž jste zahlédli i runy. Jinak bylo ticho.

 
Loki *Thomas Hiddleston* - 02. března 2019 10:27
loki94861.jpg
Konečně se někam pohneme
~Thór, Váli + Tjefet, Matet + Hela, Nárvi a Garmr~

Hlavou mi kolovaly černé myšlenky. Co když všechno tohle byla jedná velká past, do které dobrovolně skočíme? Měl jsem neodbytný pocit, že je něco špatně. Aniž bych to tušil, škrábal jsem se na hrudníku.

Moje pocity byly o to horší, když jsem viděl svou dceru na Thórově klíně. Popravdě jsem ji nikdy neviděl vyrůstat. Ani jsem velmi dlouho netušil, že mám dceru a další děti, které jsou kdoví kde. Mohl tohle být nový začátek? K ní si cestu postupem času najdu. Otázkou byl Váli. Letmo jsem pohlédl jeho směrem.

Tjefet, jak se štír představil, okamžitě začal vydávat rozkazy jako by se nechumelilo. Přivřel jsem oči a střelil po Thórovi pohledem měnící lidi v kámen, když si dovolil nějaký rozkaz udělit i on. Nějak jsem přeslechl slůvko prosím. Možná to byla Hela, jejíž pohled mě přinutil polknout ne zrovna lichotivou poznámku, pořádně se nadechnout a přikývnout. Aspoň že Thór neuměl číst myšlenky.

Ať už šel Váli se mnou nebo ne, došel jsem do ložnice. "Je tu ten štír," pronesl a podíval se na Nárviho, který seděl v křesle, kde předtím já a klimbal. Jakmile mě zaslechl, hlava mu vystřelila a trochu vyděšeně na mě zíral.
"To jsem jenom já," uklidnil jsem ho a přešel k Matet, která se začala pomalu soukat z postele. "Zvládneš to sama?" odpovědí mi bylo bolestivé zasyčení a já v duchu zanadával.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.22905898094177 sekund

na začátek stránky