Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Grál bohů
Družina
| |||
 | ZLATÉ JABLKO Bohové, přeci musí být více než jen jedno? Trochu mně to štve. Hledám tu jako Garmr a nikde nic. Jindy bych byl naštvaný asi trochu více a určitě by mně napadlo že si ze mně Loki vystřelil, ale.. když se před tím probral, tak nevypadal dobře. Nedivil bych se, kdyby byl trochu mimo když se mnou mluvil. Zázrak že nás sem vůbec dokázal nasměrovat. O truhle mám trochu pochybnosti. Dost by mně zajímalo kde jí Loki vzal a co znamenají ty věci o zmenšení a tak. Napadá mně, zda by se na toto jablko nedalo použít nějaké kouzlo a stalo by se z něj třeba několik menších. To by však věděl jen Loki a nebo Idunn, přičemž je jasné, že si ani s jedním z nich nebudu moci promluvit. Radši si k sobě truhlu pořádně přitisknu a dám Matet vědět že už můžeme jít. Nebýt toho že jsme málem do někoho nebo spíše do něčeho vrazili, tak by to přemístění překvapivě nebylo až tak nepříjemné. Souhlasně Matet přikývnu, jinak nic neříkám a následuji ji dovnitř. Doktora pak pozdravím, ale to jablko mu nedávám. Zatím ne. Lokiho dle všeho už vzbudit nepůjde. Možná by to šlo ještě tou ambrózií, ale nerad bych riskoval že se mu ještě přitíží. "Jo, něčeho bych se napil. Ale mám ještě práci. Dám si později". Řeknu Matet. Prvně, ji poprosím aby mi vrátila tu pistoli a meč. Obojí bych pak šel dát do Lokiho skříňky, včetně jeho klíčů. Následně bych rád šel za Nárvim, zda by mi nemohl pomoci. Ohledně toho co stojí na truhle, konkrétně to zvětšování a zmenšování. Je to chytrý hoch, pokud by mohl vědět někdo něco mimo Lokiho a Idunn, pak je to on. Mrzí mně že ho budu budit, ale je to zapotřebí. Až pak, podle toho co se dozvím, bych šel nejspíše opět najít Serqeta. Bude toho na práci dost, ale nevadí. Pokud Matet bude chtít, pak budu rád za společnost, ale jinak ji s sebou nebudu držet. | ||
| |||
 | Zlaté jablko | ||
| |||
| U LOKIHO DOMA Nakonec si tedy beru klíče s sebou. Nebyl by dobrý nápad je nechávat ve venkovních dveřích, když zde bydlí více lidí. Ještě že mi Loki napsal i číslo bytu, nemusím tu tak nikde bloudit. Dost na to že sem se zdržel těma hloupýma klíčema. Vejdu do jeho bytu, nechám vstoupit Matet a pak za námi zevnitř zamknu. Začnu se rozhlížet po bytě a musím říct, že sem opravdu překvapený. Tou výzdobou je to podobné jako v mém domě v Dánsku, ale jsou tu samozřejmě znaky toho, že to patří jemu. Co mně opravdu překvapí, je mé kladivo. Tedy, jen replika Mjolniru, ale i tak, je hezké vidět že ho tady Loki má. Jídelna i kuchyně jsou také pěkně zařízeny a co teprve koupelna. Nečekal bych, že ten mizera bude mít docela dobrý vkus. Rovnou by to lákalo vlézt do té vany, ale na to teď bohužel není čas. V ložnici se jen ušklíbnu a zavrtím hlavou. Jasně, byl tady se Sigyn.. To mi mohlo být hned jasné. Nechávám ty věci tak jak jsou, aby třeba později neřekl že sem mu tu sahal na něco na co sem neměl a zaměřuji se na to, proč jsme zde. Ze skříně vezmu truhličku a pak i meč. Prvně se zadívám na něj. Pečlivě si ho prohlédnu a pak jím několikrát cvičně mávnu. Zřejmě nebyl nikdo kdo by je pohřbil. Je to hrozné, pomyslet na to, kolik zbraní se asi jen tak válí po celém Asgárdu. Pokud se mi podaří opeřence porazit, pak se postarám o to aby všichni ti muži a ženy měly řádné pohřby a mohli konečně spočinout. "Dobře, ale buď opatrná". Odpovím Matet a trochu neochotně jí podám ten meč. Je to opravdu vzácná věc, kdyby ho ztratila, tak by mně opravdu naštvala. Když je meč vyřešený, zadívám se na tu truhličku. Prozatím Matet ignoruji a pomalu tu truhlu otevřu. "Ano, je.." Potvrdím jí a po chvilce truhličku zavřu. Dobře, máme jedno jablko. To se určitě bude hodit. Ale je jen jedno. Loki mluvil v množném čísle, takže pokud zase nelhal, musí tu mít někde schované další. Nejsem si jistý, zda by jedno jablko stačilo pro něj i pro Váliho. Nemluvě o Hele... Truhličku tedy svírám v ruce a určitě jí Matet nepředám. Ještě se začnu pozorněji rozhlížet po bytě a hledám, zda tu nenajdu nějaké další jablko. Pokud né, tak mně to asi trochu naštve, ale máme aspoň jedno a tak se budeme muset vrátit, ať zbytečně nečekají. Jestli Matet může, mohla by nás přemístit rovnou odtud. Jinak samozřejmě vyjdeme z bytu, zamknu za námi, vyjdeme ven, položím na ni ruku a čekám až nás vezme zpět ke Starkovi. | ||
| |||
 | Tartaros - zachráněni?NPC Apollón, budoucí švagr? + Triple A na mostě Zase blázním. Napadne mně, když si všimnu naproti na římse svoji drahou. Jsem plně zabrán pohledem na ní, že naprosto ignorují přítomnost dalších, co tam jsou s ní. Tentokrát jako bonus nádherně září. To si moje mysl se mnou hraje. Musí to tak být. Něco ve mně nedokáže uvěřit tomu, že by to mohla být skutečně ona. Částečně je to způsobeno tím, jak jsem ji tu už tolikrát viděl a byla to pouhá iluze, která se rozplynula, když jsem se snažil jí dotknout. Dále se na tom podílí fakt, že něco ve mně nedokáže uvěřit tomu, že by byla schopná kvůli mé maličkosti jít do hlubin samotného Tartaru. Není v tom to, že bych měl pochybnosti v její sílu, divokost anezávislost. Nikdy v životě bych si nedovolil ono vysvobozování nazvat pouze mužskou záležitostí... a ano, samozřejmě kdyby to bylo naopak neváhal bych a šel bych za ní kamkoliv, protože to co k ní cítím, jsem ještě k nikomu nic necítil. A to ani ne, když jsem byl s Afroditou. Nenazval bych to láskou, i když byla bohyní lásky. Byl jsem poháněný chtíčem a touhou. Ale to co cítím k Artemis, je něco úplně jiného… tak neskutečně jiného. A to může za to, že se mi nechce věřit tomu, že je naproti skutečně ona a že mně přišla odsud dostat. Nechce se mi uvěřit, že bych mohl mít takové štěstí a ona by cítila to stejné, co já k ní. ”Vidíš to taky?” Rozhodnu se zeptat svého budoucího švagra. Uvědomuji si, že možná není úplně ta správná osoba, vzhledem k tomu, že je vyšinutý potrhlík. Avšak místo odpovědi jsem měl pocit, že slyším vzdálené syčení. No skvělé… aby se tu ještě ke všemu objevil had… to by mi tak chybělo. Čekal jsem cokoliv, ale ne lano, které se nám začalo omotávat kolem těla a svázalo nás tak poměrně nepříjemně k sobě. Stačím pouze vykřiknout šokovaně, když nás lano strhne do tmy před kterou jsem se snažili uniknout. Tíha oné temnoty na mně padne, jako ocelová ruka. Sice jako Bůh nemusím dýchat, ale jako kapr na suchu lapám po dechu. Po celém těle cítím nepříjemné doteky neviditelných rukou. Jako kdyby zkoumali, jestli budu přeci jen k jídlu. A jako poslední, co spatřím jsou dvě obrovské oči, než do něčeho narazím a ocitnu se ještě ve větší temnotě, která však bolí jen chvíli a pak cítím vytoužený klid. | ||
| |||
 | Záchranné svěšení na laně ~Athéna, Áres na vlásku + můj bratr a moje sokyně v lásce~ Pokud nastane možnost si na chvíli oddechnout a poklábosit si, zeptám se Afrodity, jak je možné, že mě poznala a Athénu ne. Poznat mě nemohla a přesto věděla, že se v této podobě ukrývám. Můj pohled na chvíli zamířil k Áreovi. Že by on? Nechtělo se mi přemýšlet, jestli s ní něco měl. Zároveň jsem chápala, že mužský má potřebu si někdy vrznout, a pokud neměl žádnou naději dostat se odsud, nic mu nebránilo se vrátit k jeho bývalé. Afrodita křečovitě držela lano a propalovala Athénu pohledem. Bohyni lásky jsme ani jedna nikdy nemusely. Její parfémy byly cítit na míle daleko a myslela si, jak je dokonalá. Přitom ji vždycky chybělo jedno. Respekt druhých. Všichni ji měli za dámičku, která si motala druhé kolem prstu jen díky svému šarmu. Působila na mě stejně i v tuto chvíli. Musela si najít něco, čím nás přiměje říct ano. Kdyby se bez vyhrožování, že nám nedá lano, zeptala, naše odpověď by byla s nejvyšší pravděpodobností ano. Afrodita to neuměla. Kdyby Afrodita nedržela lano, mávla by rukou. Alespoň jsem si všimla jeho nepatrného tiku. "Thanatos? Ten si tu vydobyl svoje malé království a nehne se odsud. Kdyby vědět, že vás žádám o pomoc, zamkl by mě v nejhlubší jámě," nejspíš usoudila, že ničeho nedosáhne držením lana, a tak jej pustila. "A mluvila jsem o bráně, kterou jste prošly," dodala nechápavě. Nevzpomínala jsem si, že bychom jí nějak prošly, ale u brány jsme byly. To jsem věděla. Dokonce jsme se tam skutálely po schodech. "Dívej," podívala jsem se na Afroditu a snažila se netvářit moc nevraživě, "pomoz nám dostat Área a mého bratra do bezpečí, a potom můžeme odsud všichni vypadnout." Bohyně lásky urputně přikyvovala. "Vím, jak se jim dostat na dosah, a kde bude bezpečno," zářivě se usmála. Co nám zbývalo než jí následovat. Ani jsem neměla tušení, jak se tu dokázala vyznat, ale sebejistě vybírala odbočky vedoucí do černočerné tmy. Záře mého a Athénina těla kolem sebe vytvářela zlatavou bublinu a dodávala naději, že nejsme ztraceny. Alespoň ne v Tartaru. Sešly jsme schody a vyšly na římsu hned naproti Áreovi a Apollónovi. Bratra jsem vzhledově nepoznávala, ale on mě nejspíš také nepozná. Nicméně vidět konečně boha války živého a zdravého mě napumpovalo další energií ho z té šlamastyka co nejrychleji dostat. Dostanu vás do bezpečí. "Můžu lano přivázat k šípu a vystřelit jej na druhou stranu," navrhla jsem a už brala luk do ruky, když se Afrodita zvonivě zasmála. "To lano je magické. Prostě ho držte pevně a o zbytek se postará samo." Povytáhla jsem obočí. Jestli na to Athéna něco řekne, nebudu se jí divit. "Držte? A že bys nám, krasotinko, pomohla?" zavrčela jsem. Athéna cítila, jak se lano cuká. Sice jsem nechápala, jak mohlo vědět, co chceme, ale jeho konec se urputně snažil dostat na druhou stranu. Nikdo z nás nečekal jeho náhlé rozmotání, když jej Athéna uvolnila. Jen tak tak jsem chytla lano těsně předtím, než se úplně vytratilo na druhou stranu. Sykla jsem, protože mi sedřelo kůži na dlaních. Byla jsem ráda za Athéninu pomoc a zle jsem se podívala na Afroditu prohlížející si nehty. Potáhla jsem lano zpět, abychom jsem si je mohla omotat kolem pasu a naklonila se zlehka dozadu. Mezitím druhý konec stále pokračoval přes propast a směřoval ke dvojici. Kdo se trochu zaposlouchal, uslyšel by syčivý zvuk. Jakmile lano dosáhlo obou bohů, začalo se jim omotávat kolem pasu, nohou, rukou. Stisklo je k sobě v ne zrovna lichotivé podobě a já si najednou všimla, že Áres má na sobě divné oblečení a bratr skoro nic. Zobrazit SPOILER  | ||
| |||
 | Fiat lux "Vracet se určitě nebudeme," ujistila jsem Artemis, zatímco jsem si mnula bradu a snažila se vymyslet, jak bychom se mohly dostat dolu. Áreův život doslova visel, ale ne na vlásku. Byla jsem tím výjevem natolik zaujatá, že jsem si ani nevšimla jak se má kolegyně málem po hlavě pustila dolů, jako lumík následující stádo. "Nevím jestli sléz dolů je dobrý nápad, nemáme lano ani..." tok mých myšlenek přerušil cizí hlas, který se nečekaně vynořil jako vlna z moře. Stejně jako u Artemis, můj první instinkt byl namířit na dívku kopí, protože obzvláště těm, které vypadají nevinně a bezpečně, není radno věřit. "Athéna," zasyčela jsem na ní poněkud nevlídně, neb mě urazilo, že netuší kdo jsem, ale Artemis poznala. Možná, že na staré kolena začínám být ješitná, ale je to občas těžké, když už pro vás nikdo nestaví chrámy. Stačilo mi Artemisino slovo, že se nejedná o podvodnici a tak jsem nechala zmizet své kopí a ruce zkřížila na prsou. "O jaké zatracené bráně to mluvíš?" vyjela jsem na ní možná zbytečně agresivně, protože mě tohle kdo s kým kde za kolik ani v nejmenším nezajímalo. A nejen proto, že jsem chovala zjevné sympatie k Artemis a tím pádem jsem dost nemusela její sokyni v lásce Afroditu. "To by vysvětlovalo ten blesk," podotkla jsem jakoby se nechumelilo, když Afrodita zmínila, že se tu někde ukrývá Apollón. Ze všech míst zrovna v Tartaru si musím dát Řecký panteon sraz. No... vlastně to dává smysl. Není to totiž poprvé. Dotkla jsem se prsty lana, nicméně Afrodita ho stále pevně držela. Nejspíš se ho nechtěla vzdát, dokud jí neslíbíme, že tady nezůstane. Já jí ale nic slibovat nechtěla - něco na tom celém se mi nelíbilo. Bylo to příliš snadné. Jako nějaká past... ... i když jsem se možná z bohyně moudrosti stala bohyní paranoii. "A co Thanatos?" zeptala jsem se s úsměvem. "Toho taky bereme sebou?" ironie v mém hlase byla nepřeslechnutelná. | ||
| |||
| Jeden z bytů Toma Hiddlestona | ||
| |||
| LOKIHO OBYDLÍ Aby z něj tímhle tempem za chvíli nebyl pěkný cvalík.. Pousměji se když vidím jak se Nárvi cpe dalším jídlem. Hlavně že se aspoň na chvíli uvolní a nemusí myslet na to všechno co se dělo. Rozhovor o Lokiho kalhotách nechám na těch dvěma a sám se pak naposledy na doktora podívám. "Čekejte dokud to půjde. Až kdyby to bylo opravdu nutné.. Budeme se snažit být zpět co nejdříve, ale kdyby něco, tak zavolejte, nebo napište". Někdo z nich by určitě měl staré nebo i nové číslo Matet, tedy se mohou ozvat nám oběma. Mávnu na chlapce a pak už následuji svojí novou společnici. Dojdeme do oné místnosti a hned jak Matet otevře tu skříňku, se začnu "prohrabávat" Lokiho věcma. Evidentně si na tom mostě zažil své. Nevšiml sem si ale že by byl zraněný.. Ty klíče si vezmu a hned je schovám k sobě do kapsy u saka. Kouknu na tu pistoli kterou Matet odněkud vytáhne a chvilku přemýšlím. "Dobře, můžeš. Ale musíš ji pak vrátit". Upozorním ji. Nebylo by fér mu jen tak brát věci. Není nač čekat a tak vyrazíme. Wow.. No teda.. Při pohledu z venčí by mně zajímalo zda je to všechno zajištěno nějakým kouzlem a nebo má Stark třeba něco v podzemí. Protože takhle je mi jasné že to všechno co sem viděl se do téhle budovy nemůže vejít... Dotknu se Matet a během chvilky jsme na místě. Ha, tak tady ten mizera občas bydlí, jo? Rozhlédnu se kolem a vytáhnu z kapsy ty klíče. Přijdu ke dveřím a zkusím první z nich (3). Nejde a tak zkouším další. A další a další.. "Do hajzlu práce.. To to ten blbec nemůže mít nějak označený?" Zasyčím trochu nevraživě, zkusím další klíč a konečně! Jako věčnost než otevřu blbé dveře! Otevřu, vejdu dovnitř a kývnu na Matet, že může jít za mnou. Klíče bych pak asi nechal v zámku a rovnou jimi zamknu zevnitř. Abych pak zase nemusel hledat ten, který to byl... Uvnitř se samozřejmě budu chtít podívat po tom meči a sejfu, ale i tak sem velice opatrný a připravený kdykoliv vytáhnout svou dýku, kdyby to bylo třeba. | ||
| |||
| Doktor a klíče Klíče | ||
| |||
| V JÍDELNĚ Lokiho ještě samozřejmě ujistím že sem doktora pošlu, pak už ale skutečně musíme s Matet jít. "Snad ano". Odpovím jí když odešle tu zprávu. Bylo to to určitě k užitku. Hodila by se jakákoliv stopa, která by nás mohla dovést k Sigyn. Samozřejmě že bych moc rád našel i Sif, ale to si nejsem jistý kde bych vůbec měl začít hledat. Mohla by být doslova kdekoliv, celý tenhle svět prohledat bohužel nedokážu. Dojdeme k ordinaci a souhlasně přikývnu. Výborně, přenesení bude asi nejlepší. Čím méně lidí nás teď uvidí, tak tím lépe. Nemůžeme si dovolit riskovat.. Nárvi.. Zdá se, že mu místní jídlo zachutnalo. Ono se vlastně není čemu divit, kdo ví jak dlouho nic normálního nejedl. "Ano, to je škoda.. Sám sem si říkal, že je to tu občas jak v bludišti". Odpovím s pousmáním Matet když nastoupíme do výtahu. V jídelně pak skutečně najdeme doktora i Nárviho. Kývnu na Matet a můžeme vyrazit k nim. "Dobrou chuť". Mrknu pobaveně na Nárviho a posadím se k nim. "Nuže.. Možná že jsme přišli na to, jak Lokiho a Nárviho vyléčit. Potřebuji ale ten klíč, který měl Loki v kalhotách". Řeknu tiše aby to nikdo jiný neslyšel. "Zatím co budeme pryč, by jsi se na ně měl zajít podívat. Kdo ví jak dlouho vydrží ta Ambrózie". | ||