Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1356


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 28. dubna 2020 15:39Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 29. května 2020 18:16 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 29. května 2020 11:42Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 02. května 2020 20:56Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 29. května 2020 18:16Dionýsos *Otec Dennison*
 
Snový průvodce - 14. března 2020 19:30
gral_bohu7694.jpg
Skupina 1
~Thór + Forseti~
Společný hod: 68

Vánice byla dost otravná, ale pro severské bohy to nebyla velká překážka. Sem tam jste měli sice zamlžené pohledy, jak prudce foukalo, ale cíleně jsme vyšlapovali a obloukem mířili k městečku, které bylo zahalené do bílého kabátu. Lokiho, Matet a Imhotepa jste ztratili velmi brzy a jediný kontakt s nimi byl přes vysílačku.

"Počkej," chytil tě za paži Forseti a přinutil tě tak zastavit. Blížili jste se k prvním budovám a něco na vánici bylo špatně. Při takové bouři by musely být se po alespoň jedné straně budov měl hromadit sníh, což se však nedělo. Bůh se zamračil a podíval se nad sebe. "Jako by tam žádná vánice neřídila," podotkl a znovu se rozešel.

A opravdu. Při překročení neviditelné hranice vánice najednou ustala. Zůstala vám za zády. Dokonce bylo tepleji. "Zatracení opeřenci," zavrčel Forseti a rozhlédl se. Zatím jste nikoho neviděli. Před vámi stála budova, kterou popisoval zraněný štír. Tam drželi Sif. Bylo otázkou, zda tam ještě byla. Nyní bylo na tobě, co uděláš. Stále bylo riziko, že na vás vybafnou andělé, pokud si nedáte pozor. Navíc jste zjistili, že vysílačku jsou hluché. Ve vzduchu se vznášelo něco, co nemohlo být přirozené. Abyste nakonec nenakráčeli do pasti.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 14. března 2020 19:14
loki94861.jpg
Hurá na misi
~Thór + Matet, Forseti, Imhotep~

Her-Ur byl muž svého slova a nabídl nám možnost se pořádně oháknout. Já se cestou ještě stavoval ve skříňce, kde jsem podle všeho měl svoje věci, a tak jsem si vzal meč, který našla Sigyn a Prcka. Pro nezasvěcené je to menší pistole, kdyby se náhodou dostal do úzkých a nemohl jednoduše použít meč. Nakonec nevypadalo ani divně to, že jej mám u pasu stejně jako pouzdro na pistoli.

Mezi věcmi jsem našel svitek, který by nám mohl v případě nouze na nějakou dobu zajistit bezpečí, kdyby se na nás sesypali opeřenci a my potřebovali zmizet. Ještě jsem přibral nůž a lahvičku s uspávacím plynem. Možná to na opeřence bude stačit.

Forseti se prohraboval v jiném regálu a vytáhl luk, který na první pohled vypadal obyčejně, ale Her-Ur mě vyvedl z omylu. "Tohle je luk odvety. Pokud zasáhneš protivníka, tak další útoky proti němu budou snazší," usmál se a já v duchu vrzal zuby, že jsem si nevybral něco podobného. Ještě si vybral bič a boxer. Jeho volba.

Matet sáhla po magické holi. Ne, že bych jí to vyčítal, ale co s ní hodlala dělat? Her-Ur vysvětlil, že dokáže pohltit magii a tím se stát i zdrojem. Na chvíli jsem si myslel, že přede mnou stojí Lara Croft, když si do obou pouzder Matet vsunula pistole.

Imhotep zůstal u své profesi a s úsměvem si do kapsu strčil nějaký váček. Prý se nám bude hodit. Pak si ještě vzal tašku první pomoci, kterou si zavěsil na opasek a nakonec vystřelovací nůž.

Přemístění mi stále nedělalo dobře a z poslední zkušenosti, kdy jsem se v agónii svalil k zemi, jsem štírům nějak přestal důvěřovat. Naštěstí místo toho jsem dostal ledovou facku a zacvakal zuby. Jsem víc člověkem, než bych chtěl, postěžoval jsem si a pohlédl na Thóra, když jsme byli všichni pohromadě. Ujal se vedení. Co na to říct. Při všech výpravách to vedl vždycky on.

Pokrčil jsem rameny. "Jak myslíš. Pokud na něco narazím, dám vědět," poklepal jsem na kapsu s vysílačkou.
"Buď opatrný," špitla Matet a já zakoulel očima.
"Jdeme," zavelel jsem své skupince a vyrazil.
 
Dionýsos *Otec Dennison* - 09. března 2020 19:55
9c70b78c98e6f8b55983e3a18453303b7444.jpg
Bylo to však správné rozhodnutí?
Zora

Nevím, asi jsem čekal, že aspoň zaklepeme na dveře, než vejdeme. Je to přece slušnost. Kdybychom to udělali, tak by si nejspíše dívka stihla v klidu obléct podprsenku. Soukromí si přece zasloužila. Nebo snad ne? Nechápavě jsem se podíval nejdříve na ni a poté na Saveru. Vůbec mu nevynadala a vlastně se tvářila, jako kdyby to bylo naprosto normální. Párkrát jsem zamrkal a rozhodl se to nějak nekomentovat. Ostatně jsem tady byl jen na návštěvě a pokud jsou všichni šťastní, tak co bych do toho nějak zasahoval. Kufřík jsem tiskl přitom k tělu, jako nějaký ochranný štít.
Čím dřív se odsud dostanu, tím líp. Ještě to bude pokoušet mé staré já.

Když si všimnu dívky, které patří to zvláštní jméno, tak si tolik jistý nejsem se svým brzkým odchodem.
Tohle jsem mohl čekat.
”V tomto životě mi říkají otec Dennison. Patřím k řeckému panteonu, Dionýsos.” Natáhnu k ní přitom ruku, jak se sluší a patří. Je to i z důvodu, aby si ověřila pravdivost mých slov.
”Počkat do rána. Ehm… jistě.” Povzdechl jsem si. Hleděl na jeho mizející záda. Poté se podíval na dívku.
”Nuže, budeme sedět tady nebo se přesuneme někam jinam?” Zeptal jsem se. Nervózně přitom přešlápl. Za tu dobu, co jsem tady, jsem se pořádně k ničemu nedostal. Začínal jsem mít pochybnosti o tom, že by mi tato divná žena, která se zdála být na drogách, nějak mohla pomoct.
Možná jsem měl jít rovnou za Persefonou.
 
*Árés* Alexander Rubin - 09. března 2020 19:36
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Podsvětí - Hádův palác
Artemis a velký Z

”Můžeme.” Rád bych to měl už z krku. Svou myšlenku však nahlas neřeknu. Mám takové tušení, co by následovalo. Otec by se na mně káravě podíval a já bych se jen cítil neskutečně hloupě. Ovšem netuším, jak by se zachovala Artemis. Teď, když jsme byli spolu. Bylo to neskutečně zvláštní. Rozhodl jsem se raději mlčet a nic nepokoušet. Lidé mají takové krásné přísloví a asi na tom je něco pravdy. Jak to vlastně bylo? Mluviti stříbro, mlčeti zlato.

Získáme mu Kerbera a co bude pak? Nebude po mně už nic chtít? Těžko se mi tomu chtělo věřit, ale zbývalo mi něco snad jiného? Když Artemis unesli, nevěděl jsem, co jiného mám dělat. Byl jsem zoufalý a potřeboval jsem jeho pomoc. I on se zdál být zoufalý nebo to jen hrál? Netuším. Němyslím si, že by mu to stálo za to, aby kvůli tomu zestárl. Nepřijde mi jako někdo, kdo by rád ukazoval svou zranitelnost.
Nelituji však toho, že jsem to udělal. Teď je tu se mnou a zdá se být v pořádku. Je tomu tak skutečně? Neměl jsem čas si s ní pořádně promluvit. Doufám jen, že budeme mít chvíli pro sebe. Snad až tohle vyřešíme.
Pohled na to, jak to vypadalo zpustošené, mé náladě nijak zvlášť nepomáhal.
Tohle všechno mají na svědomí andělé? Umí jenom ničit. Proč je lidi, ale tolik milují? Zobrazují jej naprosto všude. Ale nikdy si nejsou podobní, vypadají jako sladké dítka s malými křidélky. Dělá se mi špatně, když si na to jen vzpomenu.

Otázka, kterou položila otci, mi mluvila z duše. Ani otec však nebyl schopen odpovědět. Strýc byl prostě nevyzpytatelný.
”Hmmm...” Zamyslel jsem se. Bylo jasné, že se tím vchodem do paláce nedostaneme. Když jsem tu byl předtím, tak jsem šel právě jím s Alecto, která mně vedla. Nikdy jsem tu, ale nebyla, nejspíše utekla do bezpečí.
A ten klíč, který jsem dostal od strýce, zmizel s veškerými věcmi, když jsem se octl v Tartaru. Neměl jsem nic.
K čertu.
”Netuším.” Svůj pohled jsem obrátil na otce.
”Přece se tam dá nějak dostat. Přece tu nejsme zbytečně.”
 
Thór *Chris Hemsworth* - 08. března 2020 21:18
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

OPERACE TOHLE ŠPATNĚ DOPADNE - ZAČÍNÁ




Kdyby záleželo na mně, tak se nechám rovnou přenést a vlítnu na ně v obleku který mám na sobě. Asi by to nedopadlo dobře, ale to sem prostě já. Zprvu si říkám zda to k něčemu bude když nás Her-Ur vede do skladiště, ale když se začnu převlékat.. cítím se dobře. Jako bych si na sebe bral brnění a připravoval se na válku. Na něco velkého. A vlastně taky že ano. No sakra, sekne mi to! Spokojeně se ušklíbnu a podívám se i na ostatní.

Vypadají dobře. Navigace, vysílačky, sluchátka v uchu, jsme jak nějaké komando. Být nepřítelem a vědět že na něj vlítne taková banda bohů, měl bych asi obavy. Od Horuse máme povolení si víz něco s sebou a tak se začnu rozhlížet po tom co by se mohlo hodit. Určitě by se hodilo něco, na navýšení obrany.


Netrvá to dlouho a mám vybráno. Jeden zábleskový granát který určitě přijde vhod, světlicovou pistoli - se světlicí a štít. Jak je mi ale řečeno, není to obyčejný štít. Měl by být schopen né jen odrážet útoky, ale taky by mi mohl pomoci proti magickým věcem. A navíc, je docela praktický, stačí jej mít na zápěstí jako takovou "výseč", dokud nebudu chtít aby se objevil celý. To je přece fajn, né?Své vlastní zbraně si samozřejmě beru s sebou, ani palcát, ani tu dýku tu nechávat nechci. Na dotaz Matet přikývnu a Her-Urovu ruku pevně stisknu. "Budeme ho potřebovat. Děkuju, za všechno". Přátelsky ho plácnu po rameni a s vážným výrazem, zcela soustředěný, se dotknu Matet na rameni a čekám na přemístění.


Fuj tajbl! Nemám to rád, ale postupně si začínám zvykat. Už se mi ani nedělá špatně. Sakra, to je kosa! Řekl bych že budu na zimu zvyklí, obzvláště po těch létech bojů s ledovými obry, ale tady je nějak chladněji než bych myslel, nevím jak je to možné. Podívám se na Imhotepa a zamyšleně se podrbu na bradě. Cítí andělé magii? Jestli ano, tak bychom mohli být v pytli, ale jestli né a nikdo s tím počasím nic neudělá, tak tam budeme tak jako tak. Budiž.. Natáhnu ruce do vzduchu, lehce mi zazáří oči a.. nic? Co to sakra.. Teď by se ta vánice měla otáčet a mířit na to místo kde drží Sif a dát tak výhodu nám, ale nic se neděje. Buď tu mají něco co magii ruší a nebo prostě mám smůlu.



"Tak jo, řekl bych že není času nazbyt, ale když už jsme tu, tak si dejme záležet. Rozdělíme se na dva týmy. Tým 1, budu já a Forseti. Tým 2 povede Loki a s ním bude Matet a Imhotep. Hlavním úkolem je obejít městečko a zjistit co se dá, prostě průzkum. Každých deset minut se jeden druhému ozveme, ať víme že je vše v pořádku. Při mimořádných událostech voláme okamžitě, jinak udržovat rádiový klid. Hodně štěstí!" Snažím se uvažovat rozumně, ale kdo ví jak to dopadne. Rád bych s sebou měl Matet, ale nechci aby se Loki s Forsetim hádali, takže sem to udělal takhle.

Místo setkání je samozřejmě na druhé straně města, prostě to obejít kolem dokola a setkat se na druhé straně, pokud možno. Zjistit při tom co půjde a pak se rozhodneme co dál. Kdyby měl někdo trable, tak se ozvat vysílačkou, pokud by nešla kvůli vánici či z jiného důvodu, tak dát nějaké znamení, já mám třeba tu světlici či své blesky.


Sif.. Vydrž lásko, jdu si pro tebe!
 
Snový průvodce - 07. března 2020 16:15
gral_bohu7694.jpg
Záchranná výprava
~Loki, Thór + Matet, Forseti, Imhotep + Her-Ur~

Her-Ur je muž svého slova, a pokud jste něco potřebovali, zavedl vás do skladu, kde Thór už posledně byl. Netýkalo se to jenom zbraní nebo vybavení, ale nabídl vám i mundúry, které vás měly ochránit před chladem, toto se týkalo hlavně Imhotepa s Matet, a také před kulkami, pokud vyšly z obyčejné lidské zbraně. Skýtaly také omezenou ochranu před magickými zbraněmi.

Co máte na sobe


Když jste byli řádně vybaveni, dal dostali jste také vysílačky, přes které se budete moct domlouvat, pokud byste se rozdělili. Měli jste je připevněné na hrudi se sluchátkem v uchu, takže stačilo zmáčknout jenom čudlík. Dostali jste také navigaci, v níž jste viděli polohu ostatních. Tu jste měli na zápěstí.

"Připraveni?" zeptala se Matet a všechny přejela pohledem. Byl to zvláštní pocit. Mísili se zde dva panteony a idea, že by si jednoho dne všichni mohli pomáhat, najednou nabyla jiný rozměr.
"Hodně štěstí," Her-Ur každému podal ruku a pak sledoval, jak Matet všechny postupně přenáší do pro život nepříznivé Sibiře.

***

Jestli někdo měl během přemístění závrať, tak chlad jej okamžitě zklidnil. Dokonce i pro severské bohy byla zima znatelná, že si museli přitáhnout límec až ke krku. Navíc panovala dost silná vánice, takže nešlo vidět na krok před sebe, a kdybyste neměli navigace, netušili byste, kdo kde je.
"Umrznem dřív, než dojdem na místo," postěžoval si Imhotep a třel si ruce.

V navigaci jste také měli označenou lokaci, kterou Matet sdělil Mesetef. Stačilo jít jenom za signálem. Nejdřív jste se však museli domluvit na taktice, protože po posledním přepadení mohli andělé držet stráže a v kdoví, zda neměli v takové vánici výhodu.

Zbraně a vybavení


Informace o místě, kde se nacházíte

 
Snový průvodce - 07. března 2020 07:55
gral_bohu7694.jpg
Tak teda za Zorou
~Dionýsos~

Savera přikývl, že rozumí a beze slova se postavil a přešel ke dveřím. Z tvého pohledu to vypadalo, jako by zpoza stolu vyplul. Počkal, až se zvedneš taky a zamířil do dívčích šaten. Nějak si nedělal hlavu s tím, že bys nějakou z dam viděl nahou. Tohle přece jenom byl dosti cudný podnik a počítalo se tady s kde čím. Tedy kromě násilí.

Upír otevřel dveře a načapal zrovna jednu z dívek, která si nandávala krajkovou podprsenku. Nenastal křik nebo úprk, ale jenom úsměv. Nebylo jisté, zda dívka je člověk nebo něco víc, ale na majitele podniku se dívala opojným pohledem.
"Zora je tady?" zeptal se a chvíli trvalo, než dívce docvaklo, na co se jí ptá. Trochu zklamaně přikývla a ukázala dozadu.

Šatny připomínaly ty, které byly hned vedle tělocvičen. Několik řad kovových skříněk, i když tady notně ozdobeny dámskou společností. Samozřejmě, že zde nevystupovaly jenom ženy, ale muži měli místo na převlékání jinde.

Došli jste na druhý konec a mezi skříňkami na lavičce seděla zasmušile mladá žena, kterou sis prve málem spletl s Persefonou, kdyby k vám neotočila obličej. Měla stejně bílé vlasy a pohledem plula někde v dáli. V její přítomnosti ses najednou cítil ospalý, ale tím příjemným způsobem.
"Savero," pokusila se o úsměv, ale ten byl stejně smutný jako předtím.
"Zoro, to je," podíval se na tebe a nechal představení na tobě, protože se to tak zřejmě slušelo. "Postarej se o něj a neboj se říct i o almužnu," ušklíbl se. Pak se podíval na tebe a dodal: "Pokud se Zorou nebude moc řeč, tak s ní počkej do rána. Pro dnešek má volno, tak tě může pohostit. Ráno se s ní dějou divy, u kterých sám nechci být přítomen," řekl tajemně. Potom hned odešel.

Zora na tebe hleděla a nemohl sis pomoct, ale měl jsi pocit, jako by snila. Vypadala jak na drogách, ale panenky jejích očí tomu nenasvědčovaly.

Zora
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 04. března 2020 17:46
loki94861.jpg
Jestli se zas něco posere, tak mě víte co
~Thór + Nárvi, Her-Ur, Imhotep, Matet, Serqet, Forseti + Váli~

Zdálo se mi to, nebo Thórovi opravdu záleželo na mých dětech? Co ostatní vedlo, že mě ne? Shlédl jsem na staršího syna, který vypadal spokojeně. Spánek mu slušel. Nedíval se na mě skrze prsty a nevzdával podivné hrdelní zvuky.

"Vypadá tak klidně," pronesl Nárvi, když se Thór vrátil k ostatním. "Jako by ani mouše nedokázal ublížit."
Tušil jsem, kam s tím mířil a položil jsem mu ruku na rameno. "Jsem si jistý, že jej to zevnitř rozežírá od té noci," podíval jsem se na chlapce a lehce se usmál. "A neudělal to z vlastní vůle. Já na druhou stranu tak konal a vidíš, jak to dopadlo. Válí mě nesnáší, zavinil jsem tvoji smrt. Divím se, že mnou nepohrdáš i ty," pozvedl jsem obočí.
Nárvi pokrčil rameny. "No co, byl jsem mladý, a navíc jsi byl vždycky nablízku, když jsem tě potřeboval. Půjdeš se strýčkem najít tetu?"
Náhlá změna tématu mě trochu zaskočila. Přikývl jsem. "Vím, že bych chtěl s námi, ale..."
"Nic neříkej," přerušil mě Nárvi a přitom přistoupil k Váliho posteli. Chvíli se díval na jeho ruku, než mu ji stiskl. "Odpouštím ti, bratře a teď ty odpusť otci, jinak si mě nepřej," uchechtl se nervózně a podíval se na mě. Já se usmál, pohladil jej po zádech a nechal je o samotě.

Forseti nevypadal na to, že před chvíli ztratil vědomí. Thór cosi řešil se štírkovu a já tu zůstal stát naproti bohovi, který zavinil tohle všechno. Krev se mi uvnitř vařila a nejraději bych ho na místě přiškrtil.
"Příště si to odpusť," sykl jsem a zkřížil ruce na prsou.
"Takže," vložil se do toho Her-Ur, "zanedlouho se vydáte na cestu. Je něco, čím vám můžu ještě pomoct?"

***

Mezitím Matet mlčku poslouchala Thóra. Věděla to. Všechno to věděla, a i když se pokoušela dostat k jeho srdci, tak dokud bude po Zemi chodit Sif, nikdy se jí neotevřeš tak, jako jí.
"To je dobrý," pousmála se, i když se jí v očích zračil smutek. "Chci ti pomoct Sif zachránit a prostě jsem se smířila s tím, že zůstaneme jenom kamarády," snažila se, aby se ji hlas netřásl, ale moc jí to nešlo.

"Jo, je mi to líto, ale co nadělám. Ehm," zarazila se. "Můžu říkat kamarády?"
 
Dionýsos *Otec Dennison* - 29. února 2020 10:46
9c70b78c98e6f8b55983e3a18453303b7444.jpg
Za kým jít? Toť otázka
Savera

”Zorou?” To jméno mi nic neříkalo a přišlo mi, že bude snadnější si promluvit s ní, než riskovat s Mesetet. Nemluvě o tom, že i kdyby se mi nějakým způsobem podařilo ji přemluvit, aby mi pomohla, tak nechci zmařit její snahy se vyhýbat ostatním bohům z našeho panteonu. Naprosto jsem to respektoval a vůbec jsem se jí nedivil.
Mlčky jsem otevřel kufřík a hodil na stůl peníze. Bylo mi jasné, že není potřeba slova a oni mluví za vše. Každý má svou cenu.
”Ne, problém určitě nebude.”

A taky že jsem něco získal.
Takže Her-Ur… zajímavé.

Bylo zvláštní jej pozorovat. Nedýchal a vypadal jako socha. Velmi nebezpečná socha. Něco mi říkalo, že bych nechtěl být jeho nepřítelem.
A to nemluvím o tom chvilkovém návalu touhy. Co to sakra?

Pak tu byla opravdu důležitá otázka. Za kým jít...
”Pokud by bylo možné, tak bych nejdříve zkusil Zoru.” Opravdu se budu snažit, co nejméně obtěžovat někoho, kdo nechce být obtěžován. A snad bude Zora stejný případ, jako tento chlápek, kterému stačilo zamávat kupou bankovek.
Rád bych se už odsud dostal a někam se pohnul.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 28. února 2020 22:17
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

KONEČNĚ SNAD HOTOVO
Forseti, Loki a ostatní




Když vidím Lokiho, tak si říkám že sem rád, že nejsem jediný, komu se to celé nějak nezdá. Výraz v jeho obličeji, znám ho dost dobře na to abych věděl co to znamená. Dívat se jak vlastní syn trpí a pak se dívat znovu, jak ho "ošetřuje" někdo jako Forseti, musí to být těžké.


Nechal sem ostatní aby se starali o boha spravedlnosti, mně zajímalo jak je na tom Váli. Nejsem sice doktor, ale Forseti vypadal že ví co dělá, tudíž věřím že bude všechno v pořádku. "Neboj se, už to bude jen lepší". Špitnu tiše a pohladím ho po vlasech, přičemž se koukám na jeho krk. Teď jej u sebe nemá, ale obvykle nosívá ten přívěsek v podobě mého kladiva. Je jedním z mála kteří ve mně opravdu věří a já ho nesmím zklamat. Díky takovým jako je on, sem dnes takový jaký sem. Vidí ve mně hrdinu a já se jím snažím být.


Chlapci věnuji jeden poslední odhodlaný pohled a jdu zpět za ostatními. Zrovna ve chvíli kdy se Forseti probírá. Měl sem trochu strach, ale zdá se, že bude v pořádku. Jak sem si myslel, jen to s ním seklo. Musel přeci vědět co dělá.

Všechny přítomné si prohlédnu a pak se zadívám přímo na boha spravedlnosti. "Nevím kde ses tohle naučil, ale nerad bych tě viděl to opakovat. Pokud to nebude nezbytně nutné.. A odpočiň si, vypadáš jak vyžvýkaná žvýkačka". Řeknu tak nějak spíše vážněji a kouknu na Serqet. "Doktore, co Váli. Bude v pořádku?" Ptám se zvědavě a čekám že nám sdělí pozitivní zprávy. Přeci tohle celé nemohlo být k ničemu.


Počkám až mi to potvrdí a pak vezmu Matet za ruku, přičemž ji odtáhnu kus od ostatních, pokud možno aby nás nebylo vidět. "Omlouvám se, ale zdá se že už bude vše v pořádku. Tedy je na čase, abych se začal starat o jiné záležitosti". Ano, určitě bude vědět že mluvím o Sif. Nechci ji nechávat čekat, už ne. Teď když vím že Váli bude zase v pořádku, se má mysl soustředí na jedinou věc.

"Potřebuju aby jsi mně tam přenesla. Prosím.. Ostatní můžeš vzít později, v jakém pořadí budeš chtít. Hlavně aby hlídali ať nikdo neuteče, s ostatním si poradím sám." Mluvím zcela vážně a odhodlaně, už sem čekal příliš dlouho. Vezmu egypťanky ruku do svých a zadívám se jí do očí. "Jsi úžasná žena. Šikovná, krásná, chytrá.. Za jiných okolností bych neváhal. Ale teď už to nejde. Sif je pro mně vším. Hodně jsme toho spolu prožily a za celá staletí mně držela při rozumu jen myšlenka na ni". Na tohle sem nikdy nebyl, ale Matet si zaslouží abych jí něco takového řekl. "Nemohu ti dát to co hledáš, ale do konce svých dnů ti budu vděčný, za vše co jsi pro nás udělala. Kdykoliv by jsi něco potřebovala, stačí slovo". Dám jí letmý polibek na rty a pouštím její ruku.


Doufám že sem to nepřehnal a že Matet mně tam opravdu vezme. Já zatím přivolám svůj palcát, pevně jej v pravé ruce stisknu a sem připravený vyrazit.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.15075492858887 sekund

na začátek stránky