Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1577
Hraje se Denně Omezená aktivita cca do 3.10.2021...  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 23. září 2021 13:06Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 20. září 2021 7:46 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 24. září 2021 15:15Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 20. srpna 2021 11:20Seth *Sebastian Light*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 24. září 2021 15:15Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 25. září 2021 9:48Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Amitiel *Lisa Grey* je offline, naposledy online byla 26. září 2021 22:14Amitiel *Lisa Grey*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 24. září 2021 15:15Sif *Sofia Garner*
 Postava Heimdall *Rick Mardall* je offline, naposledy online byla 26. září 2021 23:13Heimdall *Rick Mardall*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 20. září 2021 7:46Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 24. září 2021 15:15Kurent "Cal"
 Postava Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* je offline, naposledy online byla 26. září 2021 23:35Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco*
 Postava Jörmungandr *Jerome* je offline, naposledy online byla 24. září 2021 15:15Jörmungandr *Jerome*
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 23. června 2021 21:34
loki94861.jpg
Alou na pokoj
~Thór, Sif + Nárvi, Hela, Forseti~

Převzal jsem od Thóra klíče jeho pokoje a schoval je do kapsy. Málem se jich zmocnila Hela, protože se leskly, a ještě k tomu cinkaly. Zatím se mi dařilo malou držet v klidu, ale netušil jsem, co se bude dít, až sebou začne zmítat. Sigyn to s dětmi uměla vždycky lépe. Trávila s nimi mnohem více času než já.

"To byl fofr. Myslel jsem, že si budeš chtít ještě chvíli posedět," ušklíbl jsem se a podíval se na Nárviho. "Zajdeš se podívat na Váliho?"
Nárvi přikývl. "Zkusím s ním promluvit, kdyby byl vzhůru," informoval mě a tím se jal plnit úkol. Doufal jsem, že by Váliho mohl alespoň trochu obměkčit, než bych za ním vyrazil já. V jeho případě jsem netušil, zda jsem rád, že tu je. Měl jsem z Váliho obavy, a hlavně mě děsila myšlenka, že by se jeho paličatá hlava obrátila nejenom proti mně, ale také vůči Nárvimu nebo Hele.

Vydal jsem se bok po boku se Sif. Vnitřně jsem se modlil, že k pokojům trefím, protože jsem měl pokaždé pocit, že jsou chodby jiné a místnosti pokaždé někde jinde. Jako třeba tato chodba, ve které jsme šli. Když jsem tudy procházel opačným směrem, tak jsem si nevzpomínal, že by tu viselo tolik dětských obrázků. Pak jsem si uvědomil, že jsme míjeli místnost s dětmi a které se dala považovat za školku. Možná bych tady později mohl nechat Helu, aby si hrála se svými vrstevníky.

"Budeš chtít něco k jídlu, než se Thór vrátí s oblečením? Nebo... něco jiného?" zeptal jsem se, když jsme dorazili k výtahu a já chvíli uvažoval, které patro je to pravé. Pokrčil jsem rameny a stiskl tlačítko pro přivolání. Dveře výtahu se líně otevřely s cinknutím. Uhnul jsem páru, který zrovna vystupoval a počkal, až si Sif nastoupí. Pak jsem se k ní přidal. Uvnitř žádná tlačítka nebyla. Výtah se zavřel a rozjel se.

Vyhodil nás přímo na chodbě, kde se nacházel můj a Thórův pokoj. "Jak?" povytáhl jsem obočí. "Tohle místo je divné," podotkl jsem a rozešel se k Thórovu pokoji. Odemkl jsem a vpustil Sif dovnitř. Klíče jsem dal na stolek hned vedle dveří.
 
Sif *Sofia Garner* - 23. června 2021 21:33
sif_gb9312.jpg
Jsem jako snítko ve větru
~Thór, Loki + Nárvi, Hela, Forseti~

Stále jsem byla ve stavu, kdy jsem přesně nevěděla, co si myslet. Na jednu stranu jsem byla štěstím bez sebe, že tu byl Thór a dokonce se zdálo, že se jeho vztah s Lokim rapidně zlepšil, ale na té druhé jsem cítila zmatenost, nejistotu a strach. Musela jsem připustit, že jsem chtěla vědět i to, co se stalo s Romanem. Věděla jsem však, že by nebylo moudré před Thórem znovu jeho jméno zmínit. Stačil okamžik ještě před chvílí, kdy mezi námi málem pukla země a vytvořila obrovský kráter. Na jazyku mi stále ležela otázka: 'Proč?' Pro někoho nic neříkající, ale já stále nedokázala pochopit, proč se mě andělé snažili unést a proč k tomu využili tento způsob. Doufali snad, že Stockholmský syndrom bude efektivní? A byl?

Zahnala jsem myšlenky v momentě, kdy se Loki nabídl, že mě odvede na pokoj. Samozřejmě na ten Thórův. Nikdo se mě na názor neptal. Všechno se dělo jako na horské dráze a já na chvíli měla přání, abych zase zapomněla. Stačil potom jen letmý pohled na mého muže, a za tuhle myšlenku bych se hned propleskla. Sice teď vypadal jinak, ale i tak jsem jej viděla jako obrovského rusovlasého hromotluka, kterého jsem i přes jeho veškeré chyby milovala.

'A co když naše láska je jenom výsledkem víry lidí?' hryzlo mě hluboko v mysli a měla jsem chuť se propleskat znovu. 'Jako Sofia jsi neměla problém milovat někoho jiného.'
Jak já bych si teď potřebovala s někým promluvit. Loki nepřipadal v úvahu. Určitě by všechno Thórovi vyžvanil. Forseti? Ten byl jeho pravá ruka. Mohla jsem se nanejvýš dívat do zrcadla a mluvit sama na sebe.

"Šaty budou stačit," pousmála jsem se na hromovládce a na chvíli jsem svého rozhodnutí zalitovala. Co když to budou nějaké růžové šatičky s plno kytičkami? Ale nechala jsem to tak být, protože se Thór vydal i s Forsetim pryč. Můj pohled skončil na Lokim, který držel malou Helu. Stál tu jako otec. Ne jako lhář. Teda, alespoň jsem v to doufala.

Podívala jsem se na sebe, co mě zrovna halilo za oblečení a zjistila, že mě musel někdo obléct do nemocničního úboru. Modré plátěné kalhoty a bílé větší tričko. U lůžka stály papuče, do kterých jsem se v soukala. "Tak můžeme jít."
 
Heimdall *Rick Mardall* - 22. června 2021 21:41
snmekobrazovky202105100022412499.jpg

Všechno je v nepořádku…


Sigyn




„Ehmm, vážně se pozastavuješ zrovna nad tímto? Žádné zblednutí, nebo alespoň zatajení dechu nad tragédii, kterou jsem ti právě řekl?“ Zamyšleně na ní hledím, zatímco si sedne vedle mě. Za normálních okolností bych ji samozřejmě jako z povolání boží, ochranářský gentleman nabídl sezení a udělal místo, aby měla dostatek prostoru… Na té ledové zakrvácené podlaze, na které jsem snad ztratil už tolik krve, že bych jistě zaplnil oceány, či tolikrát své údy, že i otec je v porovnání se mnou jen hotový ťulpas-amatér, který navíc už nedostal své očko zpět. Nicméně teď se nemám kam posunout. Řetězy jsou v tomhle ohledu dost nesmlouvavé a nepraktické, ale na druhou stranu svým způsobem jistě esteticky odvážné… Pokud jste tedy vyznavači sado-maso hrátek, kde hrají podstatnou roli mučení a andělská křídla… Ale o tom ať si každý udělá obrázek sám. Mě spíše zaráží, když zopakuje zrovna poslední část mého komplikovaného vyjádření. Rozumím tomu, že můj otec ji zrovna asi nermoutí. Přeci jen Lokimu udělal to, co udělal a nebudeme se zamotávat, zda to bylo či nebylo správné. Chyby byly na obou stranách, ale pro ni to bylo, alespoň dle mého názoru, v každém ohledu nespravedlivé. Nicméně vyvražděný Ásgard by ale přeci jen pro starostlivou osobu, jako je Sigyn, měla být minimálně zarážející… Ale dobrá, beru v potaz momentální a velice závažné okolnosti. Přeci jen spoutaný, polonahý a zcela jistě velice zakrvácený bůh umí zamotat hlavu, hehe-ehm... Tedy chci říct, že očividně taky není úplně ve své kůži. Vypadá sice rozzářeně a šťastně, ale kdo ví, zda to není jen šílenství, způsobené tím, co dělali dosud mně…
Další důvod, proč by měli pravidelně, a hlavně pořádně utahovat šrouby na mých okovech. Mučit mě ještě beru, jsem nepřítel a mám schopnosti, které můžou zásadně pomoci v této válce. Ale tohle zkoušet na Sigy…
Než se mi zase vzteky rupne žilka a pomyslně pěnit huba, raději se přeladíme na pozitivní vlnu. Dostal jsem další dílek skládačky! Který sice nedává vůbec smysl, ale to je tak nějak samozřejmé, když jsme teprve začali.
Musím být všímavý a ono to půjde samo. Vše začne dávat smysl…

Přes Bifröst? To nedává vůbec žádný smysl… „Dobrá otázka… Třeba přes tyhle obrovský dveře, které vedou do mé cely?“ Zvedne se mi s mojí otázkou pravé obočí a jen se podívám před sebe na velké dveře, které jsou pravděpodobně zamknuté na miliardu západů. Tedy, kdyby tady nějaký západ samozřejmě někdy byl. Kruci, jestli mi něco leze na nervy, pak tohle světlo. No ták, Heimdalle, sbírej dál informace jako hodný vězeň, co chce vyvolat krvavou a nanejvýš brutální vzpouru. Stěžovat si můžeš Tikovi potom, vždyť víš, jaká nedobrovolná vrba to je...
Pohled odvrátím od Sigynina duhového mostu, který sice není duhový, ale který má jednoznačně tvar velikých dveří od mé cely. Namísto toho se raději opět soustředím na osůbku sedící hned vedle mě, Sigyn, která se momentálně zasněně zahleděla do... zdi… Komické, ale taky svým podivným způsobem vyzařuje jakési kouzlo, tak jako to vždy uměla jen ona, když mě navštěvovala na hlídce... Naneštěstí netrvá dlouho a opět se obrátí na mě a pokračuje ve svém náboru. Tentokráte zapojí sotva nepatrné zčervenání na své tváři, důvěrný hlas a smaragdová očka, která se tváří neuvěřitelně smutně. Popravdě, kdybych nebyl tak vyždímaný, možná bych i zaslzel, že ji nemůžu na tohle kývnout, ale pro jistotu jen unaveně vydechnu nad její prosbou.
„Promiň…" Hlas mě nějak zradí. Jak moc bych si přál, aby měla pravdu. Že se Ásgard dal do kupy a vlastně tohle vše byl jen hloupý sen po náročnější hlídce… Zasteskne se mi, abych řekl pravdu. Ale nesmím na tohle skočit. Nemůžu…
"Ale oba… Nebo prozatím alespoň já vím, že to nepůjde. Kdybys tady opravdu byla a viděla to co já, tak bys to pochopila a věřím i trochu spolupracovala.“ Zavrtím hlavou, ale poté se odhodlaně na ní zase podívám. „Ale snad to brzy napravím, sice nevím jak... Možná to bude chtít trochu víc času, ale když se podívám na momentální postup, jsem v tomhle ohledu velký optimista. Minimálně za pár… Stovek sezení to zvládnu a přiměji tě k prozření.“ Neubráním se, abych se v kleče vzpřímil a vybalil na ní svůj úsměv, tak jak jsem to vždy dělal, když jsem chtěl někoho povzbudit.
„Koneckonců, chráním i tebe. Dokonce o to víc, protože jak jsi sama říkala. Jsem tvůj…“ Větu už nedokončím, úsměv se vytratí, dokonce odvrátím od ní oči, tak jak to udělala před chviličkou ona. Můj důvod ale tak činí nepřetržitá bolest, která mi až zatmí před očima. Bolest mě dokonce přinutí na chvíli se skrčit a soustředit se na obtížnější, a ještě bolestnější dýchání. Slabé tělo toho bez svých schopností opravdu nezvládá, místy se při nádechu občas i zatřese. Naštěstí alespoň hlava stále pracuje.

To bylo nepříjemný... Malou chvíli ještě odpočívám než se opět odhodlám na vzpřímení, které je momentálně pro mě největším utrpením. Trochu si odkašlu, kdyby náhodou hrozilo, že nebude odpovídat a nastane tak vražedné ticho, které jen urychlí konec našeho rozhovoru. A to samozřejmě nechci... Takže...
"Nicméně... Řekněme, že bych to zvážil, protože máš teoreticky pravdu. Jak o tom víš, že je Ásgard v plné síle? A jak se jim to podařilo? Protože jak jsem již říkal. Když jsem tam byl naposled, moc toho z něj nezbylo... Andělé si dali pořádně záležet, to jim opravdu musím nechat." Opět ten hnusný hlodaví pocit, když si vzpomenu na tu chvíli, ale nyní se tím nenechávám unést a rychle to zaženu. Musím se soustředit na ní. Nehledě na to, jak moc mi její slova nedávají smysl, dává mi jednotlivé dílky do skládačky. Jsem si tím jistý. Jen ještě nevidím konečný obrázek. A opět, jaká to ironie pro vševidoucího.
 
Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* - 19. června 2021 00:14
20200228_111127883_m(1)(1)5935.jfif

Někdo zachraňuje manželku a někdo... zase ne XD

,,Dobře." Kdyby ho něco napadlo, jistě by si řekl. Co já vím, co vše potřebuju pro chování hada? Bratr by věděl lépe. I když, nyní je člověkem, nebo minimálně něčím podobným. Zatím na něm není poznat, že žil tisíce let jako podmořské obří stvoření. Že se dá z boha udělat člověk, to mi smysl dává, ale Jormungandr je skutečně něco jiného. Jak pak se nasoukal do toho malého hezkého těla?
Přirovnal mě k Odinovi, a vlastně se tolik nepletl, Oba jsme vládli, oba seděli na trůnu. Jedni poddaní žijící ve veliké zimě, jiní v obrovských vedrech. Oba národy však byly stejně krvežíznivé, nebo to tak aspoň z knih vypadalo.
,,Nemusíš si ho pamatovat. Říkej mi Solian." Kývl jsem na své malé zvířátko. Jeremy, Jerome...Copak to vyplavila velká vlna z moře?

Upřeně a s jiskrou v očích sledoval můj plamen. Byl konsternovaný, ani se nehnul jen koukal na mou ruku. Byl bych ho býval druhou pohladil, kdyby nepromluvil. ,,Díky." Usmál jsem se a jakmile ke mě natáhl dlaň, dotkl jsem se jí ukazováčkem a proměnil se v maličkého ptáčka s dlouhým zobákem. Seděl jsem mu přímo na dlani, s tím malým zobáčkem a černýma očima, co na něj zíraly. Jak maličký jsem v tu chvíli byl, roztomilý barevný opeřenec, kterého mohl klidně rozmáčknout. Proto jsem se ve své ptačí podobě rychle nezdržel a proměnil jsem se zpět. Bylo to jako před tím, jen jsem ukazováček ze středu jeho ruky.

Znovu promluvil, tentokrát o svém otci. ,,Loki... Nikdy jsem ho neviděl, ale z asgardského božství bych jej potkal nejraději." Uznal jsem, vytáhl si peříčko z vlasů a položil mu jej do otevřené dlaně. Lehce jsem se prstem otřel o měkkou kůži pod jeho palcem. ,,Uvidíme ale, jak si budu rozumět s tebou." Usmál jsem se na něj hravě, zatímco jsem se mu díval přímo do očí. Může se had červenat? Pokud je to jen trochu možné, chci to vidět! Pokud se mám o něj starat a ukázat mu lidský život, neměl bych z toho třeba chtít něco mít? Nemoci se dotknout tak krásného těla jen proto, že patří hadu? Který ničemu nerozumí, nic nechápe... Můžu si s ním aspoň trochu hrát?
 
Snový průvodce - 18. června 2021 21:02
gral_bohu7694.jpg
S Amabaelem ve věži
~Amitiel~

Amabel zvedl hlavu, když jsi promluvil. Trochu se ušklíbl a z úst mu vyšlo tiché uchechtnutí. "Tomu bych moc nevěřil. Michael se teď bojí i vlastního stínu," reagoval na tvé, že by mu archanděl neublížil. Pak vzdechl a zdál se o několik set let starší. Jako by se ztrácel před očima. Během chvilky to však zmizelo a opět před tebou seděl pohledný mladý anděl, i když se stále zasmušilým výrazem.

"Přepadli nás bohové. Netuším, kteří to přesně byli, ale jeden z nich metal blesky. Zeus? Thór. Co já vím," pokrčil rameny. "Přišli si pro bohyni Sif, kterou jsme už měli docela nalomenou a stačil ještě kousek a dobrovolně by s námi šla. Chtěl jsem Michaelovi dokázat, že to jde i jinak," na chvíli se odmlčel, aby pohledem propaloval desku stolu.

"A Michael je naštvaný, že jsem si mu dovolil odporovat," opřel se a konečně se na tebe podíval. "Ale to je tak vždycky. Oni jsou archandělové a my jenom podřadní andělé," postavil se a rychlým krokem přešel k balkónu. "Ale co jiného nám zbývá, že," pokrčil rameny a sedl si na kraj, sveše nohy dolů.
 
Dionýsos *Otec Dennison* - 15. června 2021 08:40
9c70b78c98e6f8b55983e3a18453303b7444.jpg
Šílený nápad
Kurent, Her-Ur

”Rozumím.” S tím si prohrábnu rukou vlasy. Plán nezní špatně. Nejsem však Athéna, abych byl schopen mu s tím více pomoct. Ta by se tu skutečně hodila. Určitě by byla schopná domyslet možná rizika. Přišla by s pořádnou taktikou, jak na to. Jenže ta tu teď bohužel není.
Jsem rád, že Her-Ur počítá s možností přimět Michaela, aby přestal a vidí v něm ten hlavní problém. Jenže jak ho přimět, aby toho nechal. Toť otázka k nezaplacení.

Takže nejdříve průzkum, který provedou ze severského panteonu. Nechci se jim plést pod nohy. Nejsem zrovna nejlepší v nenápadnosti. V nenápadnosti… počkat. Jako kdyby se mi nad hlavou objevila velká žárovka. Myslím, že jsem dostal nápad.
Nenápadnost mi sice nic neříká, ale řekl bych, že bych na sebe uměl upoutat pozornost. Kdyby se k tomu přidali ještě další, tak by to mohlo fungovat.

”Možná mně něco napadlo.” Vyhrknu docela nadšeným hlasem. Zaslechl jsem jen letmo, že se bavili o bohu podsvětí a něco s Lokim. To teď, ale není důležité.
”V prvé řadě chci říct, že nejsem žádný stratég. Nicméně mně napadlo, jak bych vám mohl pomoci bez toho, abych vám kazil akci ve které bude důležité být nenápadný.” S tím začnu s plánem. Vysvětlím svou představu o tom, že by nikdo nečekal, že i přes to všechno co se nám děje, bychom pořádali velkou párty. Možná bych byl schopen i sehnat nějaké svoje následovníky, aby to stálo za to.
”Z toho, co jsem pochopil, tak by to mohlo Michaela rozlítit a svou pozornost by přesunul na nás. Tím pádem by ti dva měli volné pole působnosti.”
Nemohu si pomoct, ale v mé hlavě to znělo opravdu lépe, než když jsem to řekl nahlas. Zatraceně, teď si o mně budou myslet, že jsem se zbláznil. Kdo by do toho šel? Kdo by takto riskoval?
”Ale jak jsem říkal, nejsem stratég.” Dodám a zoufale stočím svůj pohled na Cala.
Proč jsem nemohl mlčet?
Řekni prosím něco.

Teď bych se opravdu propadl do země.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 15. června 2021 00:36
bf15b48b90ac54d5fcc2fa5e8621babc2932.jpg

ZASE SPOLU

Sif, Loki, Nárvi, Hela, Forseti




"Rádi tě přibereme.. Že jo?" Podívám se s úsměvem na Helu a pohladím po vláskách já ji. Je tak roztomilá. Když ji takhle držím, přináší to zpět vzpomínky. A výčitky. Trúd.. Kdepak asi teď naše dcera je? Žije ještě vůbec?

"Šel bych pro tebe kamkoliv". Řeknu s dlouhým pohledem Sif když poděkuje. Dobrá, sem naštvaný, ale stále ji velmi miluji a nejspíše bych pro ni udělal cokoliv.


Byl bych radši kdyby otázka ohledně Váliho nezazněla, ale co už. Po očku sleduji Forsetiho zda se dokáže udržet v klidu. Tohle opravdu není vhodné místo na hádky. "To se napraví. Váli bude v pořádku". Řeknu jen, tím to téma uzavírám a dělám si mentální poznámku, že za chlapcem musím zajít. "Bud na tatínka hodná". S pousmáním Helu Lokimu předám a přikývnu.


"Samozřejmě". Podívám se na Sif. Budu rád když bude semnou. Kdyby chtěla vlastní pokoj, určitě by to šlo zařídit, ale mrzelo by mě kdyby se tak rozhodla. Zalovím v kapse a předám Lokimu kartu/klíč od mého pokoje. "Díky". Špitnu a podívám se na Sif. "Co by jsi chtěla, kalhoty, kraťasy, šaty?" Zeptám se pro jistotu. Počkám na odpověď, políbim ji na tvář a vyrazím. Forsetimu naznačím rukou aby šel se mnou.

Kousek dál zastavíme a nakloním se k němu. "Potřebuji od tebe laskavost. Musím mluvit s Andvarim. Prý by tu měl někde být.. Jestli můžeš, podíváš se po něm?" Požádám boha a počkám co on na to. Pak bych se prozatím rozloučil a vydal se hledat.. Loru? Stydím se, ale Zapoměl sem jak se ta žena jmenuje. Mile se na ni usměji a poprosím ji zda by nemohla obstarat nějaké ženské oblečení. Spodní prádlo, pár triček, kalhoty, sukně a popřípadě přímo to, co chtěla Sif. Rovnou se nabídnu, že to všechno samozřejmě zaplatím. Případně jí dám peníze (mám jen dolary) a nebo půjčím jednu kreditku aby to mohla pořídit. Přece si od Horuse nemohu nechávat platit vše, peněz mám víc než dost.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 14. června 2021 22:50
loki94861.jpg
Čekal jsem to horší
~Thór, Sif + Nárvi, Hela, Forseti~

Uvažoval jsem, zda jsme na zmrzlinu měli čas, ale jako bych slyšel Sigyn: "Na péči o děti se čas vždycky najde." Měl jsem chvíli nutkání dokonce zajít za Ódinem, jestli by mi nějak nepomohl. Třeba by se takový Gungnir hodil. Stále jsem tu běhal se svou pistolí a po mé žene tu zůstal meč, ze kterého sálalo něco, co se mi nelíbilo.

Na její poděkování bych kdysi odpověděl: "No kvůli tobě jsem to nedělal." Tentokrát jsem nic takového neříkal. Dlužil jsem Thórovi víc, než jsem si dokázal připustit. Zachránil mé děti, a ještě se chystal mi pomoct najít Sigyn. V to jsem ani nemohl doufat.

Pak se mě Sif zeptala na Váliho. Trochu jsem se zarazila, proč otázku směřovala na mě, a ne třeba na Forsetiho, který kdyby mohl, tak mě na místě propálí pohledem.
"Stále mi neodpustil, co jsem všechno způsobil," nebyl jsem zrovna toho názoru, že za všechno jsem mohl já. Za hodně věcí mohl sám Ódin a jeho stažený ocas. Všichni jej měli jako modlu. Já jim opovrhoval už od začátku, a když se mu naskytla možnost se mě zbavit, tak ji využil. A teď nám nalíval drinky v baru. Kde jsme?

"Thór pro tebe určitě něco najde," ušklíbl jsem se, přešel k bohovi a převzal si Helu. "Máte si toho hodně co říct," kývl jsem na Nárviho, aby šel se mnou. "Jestli chceš, tak odvedu Sif na tvůj pokoj a ty běž říct té Hórově asistentce, že potřebujeme dámské oblečení," nějak jsem zapomněl, jak se holka jmenovala.
 
Sif *Sofia Garner* - 14. června 2021 22:49
sif_gb9312.jpg
Obří rodina
~Thór, Loki + Nárvi, Hela, Forseti~

Byla jsem Thórovi vděčná za jeho přítomnost. Cítila jsem se, jako by mi někdo dal silnou facku a díky tomu se pomalu probírala do reálného života. Pousmála jsem se na Thóra, když vzal Helu do náruče a začal ji chovat. Slušelo mu to. Připomnělo mi to dobu, kdy Trúd byla malá, ale sám na ni neměl příliš moc času. Když vyrostla tak, aby mohla držet meč, odešla s valkýrami.

Hela se na Thóra nadšeně zadívala, když zmínil zmrzlinu. "Ráda se přidám," také se podívám na Lokiho. Thór se k němu choval jako k příteli. Asi opravdu obrátil kartu a už to nebyla chodící potíž.

Pak jsem si vyslechla, jak proběhla moje záchrana. Tolik se jich účastnilo, aby mě dostali ze spárů andělů? Nevěděla jsem, co hned říct. Hlavně jsem byla dojatá. "Děkuji vám všem," přeletěla jsem každého pohledem a zastavila se Thórovi. "A hlavně tobě, žes mě našel," řekla jsem tiše, protože tahle slova byla jenom pro něj. Hela se zasmála a ručkama stále hledala dlouhé vlasy, které na bohově hlavě nebyly.

Podívala jsem se ještě na Lokiho. "Nárvi zmínil Váliho. Co se stalo?" zeptala jsem se. Pokud mi odpověděl, tak jsem pokračovala otázkou už na všechny.
"Ráda bych se opláchla a převlékla. Bude někde ta možnost?"
 
Amitiel *Lisa Grey* - 14. června 2021 20:10
gkyk7986.jpg
Nejvyšší věž
Cassiel, Amabael


Tiše se opírám o balkón a stále sleduji dění podemnou. Nemusím se ani dívat na Cassiela, abych věděla že sleduje Amabaela. Jistě je to velmi nepříjemný pocit, být seřvaný přímo Michaelem. Mě samotné stačilo když jsem je viděla hádat se s Gabrielem. Napadá mě, je Michael prostě takový a nebo by bylo možné že už je toho na něj prostě moc?

Až když se mně Cassiel zeptá ohledně Gabriela, tak otočím hlavu a podívám se na něj. Gabriel je evidentně Michaelovi trnem v patě. Né že bych mu najednou nevěřila, ale možná bych přeci jen mohla být o něco opatrnější. "Mluvily jsme o bozích. O tom, že bych si přála aby to bylo jinak. Aby byl mír". Odpovím popravdě. Mír... Co je tím velikým tajemstvím, které nám Michael nemůže říct? Kvůli kterému se tohle všechno děje?


Najednou se Cassiel rozmluví a při tom co slyším se na mé tváři objeví poměrně překvapený výraz. Na jednu stranu z toho mám trochu obavy, určitě nebudu nejlepší špiónka ve Stříbrném městě. Ale na stranu druhou, cítím pýchu a velikou vděčnost vůči Cassielovi. Jsem moc ráda že mi takhle věří a přes to že tento úkol zní náročně, udělám vše pro to abych ho nezklamala. Po tom všem co pro mně udělal bych na tom byla možná hůře než je teď Amabael. "Děkuju, velice si tvé důvěry vážím. A udělám vše pro to, abych uspěla". Lehce s milým úsměvem pohladím jeho dlaň na mém rameni.


Ostatní už odcházejí. Gabrielovi jen uctivě kývnu když se loučí a opět pohlédnu na anděla vedle mně. "Promluvím s ním. Ty buď opatrný a vrať se brzy". Odpovím mu a pak sleduji jak mizí. Vždy sem Cassielovi tuto schopnost záviděla.
Ještě asi minutu zůstávám na balkóně a dívám se směrem za hradby. Pak se otočím a pomalu přijdu k Amabaelovi. Položím mu ruku na rameno a použiji svou moc abych zhojila jeho rány a zranění.


"Každý někdy udělá chybu. Viděl jsi mě když sem byla mladá?" Povzbudivě se usměji a posadím se vedle něj.
"Michael ti neublíží, nemůže si dovolit ztrácet další anděly... Povíš mi prosím co přesně se dělo?"
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2021 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.20137691497803 sekund

na začátek stránky