Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1584
Hraje se Denně Omezená aktivita cca do 3.10.2021...  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. října 2021 15:16Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 05. prosince 2021 21:30 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 12. listopadu 2021 9:43Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 20. srpna 2021 11:20Seth *Sebastian Light*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 12. listopadu 2021 9:43Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 04. prosince 2021 19:27Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 12. listopadu 2021 9:43Sif *Sofia Garner*
 Postava Heimdall *Rick Mardall* je offline, naposledy online byla 06. prosince 2021 0:16Heimdall *Rick Mardall*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 05. prosince 2021 21:30Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 12. listopadu 2021 9:43Kurent "Cal"
 Postava Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* je offline, naposledy online byla 01. prosince 2021 23:57Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco*
 Postava Jörmungandr *Jerome* je offline, naposledy online byla 12. listopadu 2021 9:43Jörmungandr *Jerome*
 
Jörmungandr *Jerome* - 08. července 2021 21:07
jormungander347.jpg
Kdysi dávno...
~Huītzilōpōchtli~

Na jídlo jsem zapomněl, jak se mnou lomcovaly nejrůznější pocity. Stále jsem svíral jeho pírko a trochu jsem byl v koncích. Jak jsem se měl teď zachovat? Měl jsem něco udělat nebo říct? Jak se lidé v takových chvílích baví? Jeho gesta byla zvláštní a já měl pocit, že mi možná něco uniká.

"Vypadá to, že ano," odpověděl jsem na jeho první otázku ohledně jídla. Nedokázal jsem říct, zda mám ještě hlad nebo už ne. Jestli se žaludek neozve sám, nebudu to řešit. Nicméně jsem dostal žízeň, a tak jsem se zeptal: "Ještě bych se napil," asi jsem měl konec věty zakončit otazníkem, ale zatím mi to nic neříkalo. Pak jsem určitě zapomněl na nějaké slůvko.

Pak se mě zeptal na mou minulost. Zůstal jsem na něm viset očima. Ani nevím, proč jsem to udělal nebo jak jsem věděl, že to zabere, ale natáhl jsem k němu ruku. Na chvíli se zarazil, jestli mi dovolí pokračovat. "Můžu ti to ukázat," upřesnil jsem, a pokud souhlasil, dotkl jsem se prsty jeho spánku.

Nejdřív se nic nestalo a chvíli jsem si myslel, že mě můj instinkt zradil, ale pak viděl, jak se mé panenky protáhly v hadí štěrbiny a bělmo zalila zlatavá barva. Dlouho mé oči zkoumat nemohl, protože se vnořil do mých vzpomínek, kde mě viděl v mé bývalé ohromnosti.

Stáli jsme společně na loďce a já sám sebe viděl se nad námi sklánět jako ohromný kolos pokrytý bílými šupinami. Oči mému hadímu já žhnuly a mé tělo se třpytilo a házelo odlesky pokaždé, když se pohnulo.

Obrázek

Had rozevřel obrovskou tlamu, jako by nás chtěl slupnout, ale místo toho podrážděně zasyčel, protože se z nebes snesla horda okřídlených bytostí. Jejich zbroj zářila téměř stejně jako hadovy šupiny. Snesli se tak nízko, že jsem si je se Solianem mohl prohlédnout z blízka. Tehdy mi tak hroziví nepřišli. Byli titěrní a otravní.

Před loďku se snesl muž s šesticí křídel. Na hlavě měl stříbrnou helmici, zpod které mu spadaly černé vlasy. V ruce držel ohnivý meč, který na hada, tedy kdysi mě, namířil.

"Loki je pryč a Asgárd padl! Thór stáhl ocas a utekl. Nemáš už proti komu bojovat, hade!" mužův hlas byl teď zvučný a rázný. Tehdy se mi zdál titěrný a zbytečný.
Obrovský had znovu otevřel tlamu, která doprovázelo jedno jediné slovo: "Rrraggnarrrrock," znělo všem v hlavě, jelikož had neuměl mluvit. Neměl na to čelisti jako lidé.

"Je zbytečný!" muž s černými vlasy se snažil přemluvit hada, který žil jenom pro jedno. Aby zemřel rukou boha hromů. Když jsem se tak sledoval, cítil jsem se dost ukřivděně. Bylo to vůbec správně? Byl jsem taky živá bytost, a ne jenom nástroj pro zničení světů. Nebo ano?

"Rrraggnarrrrock," zopakoval had znovu. Muž vzdychl. Teď jsem ho slyšel, tehdy ne. Pokynul volnou rukou směrem k hadovi a celá armáda okřídlenců se rozletěla k bílému hadovi.

"Bojovali jsme dlouho," promluvil jsem vedle Soliana a zároveň sledoval záda černovlasého muže. Na pozadí se odehrával litý boj mezi jedním hadem a nespočtem andělů. Tak je Solian nazval. "Byla to skoro věčnost. Měl jsem souzeno zemřít rukou Thóra a ne nějakých titěrných andělů," vzhlédl jsem na sebe, jak jsem kolem sebe prskal jed a sem tam se mi podařilo nějakého anděla slupnout. Nicméně ostatní mě bodali, odsekávali, až mé krásné bílé tělo bylo celé pokryté krví. Voda zrudla až za obzor.

"Pak jsem se ocitl na pláži, ale tuto historku znáš," lehce jsem se pousmál.

Můj souboj se rozostřil a opět jsme seděli v Solianově bytě. Oči jsem měl zase normální. "Co je mým osudem? Mám najít Thóra, aby mě... zabil?" zeptal jsem se.
 
Dionýsos *Otec Dennison* - 05. července 2021 18:31
9c70b78c98e6f8b55983e3a18453303b7444.jpg
Počkat… počkat… ono to jako klapne?
Kurent, Her-Ur

Byl jsem opravdu rád za to, že mně Cal podpořil. Vážně jsem se začínal cítit naprosto hloupě. Měl jsem raději mlčet a tyto hovadiny si jenom myslet.
Na sucho jsem polkl. To jeho mlčení bylo tisíckrát horší než kdyby mně seřval. Na seřvání jsem byl už z dřívějších dob zvyklí.
No tak… řekni něco… pošli mně třeba do háje.
Rozpačitě jsem se podíval na Cala ve stejné chvíli, co se díval on na mně. Z jeho pohledu jsem vycítil, že naštěstí nejsem jediný, kdo by nejraději chtěl vzít nohy na ramena. Jelikož nezdrhl, rozhodl jsem se být také statečný a prostě čelit tomu, co přijde.

Když Her Ur konečně promluvil, což mi přišlo jako celá věčnost, trochu se mi ulevilo. Jen jsem kývl hlavou na to potvrzení jeho slov.
No přesně. Nápad zní opravdu dobře. Jak to, ale udělat, aby nikdo nepojal podezření a ono to klaplo? Nebyl jsem v plánování vůbec dobrý. Nápad je fajn, ale potřebuje to naplánovat a jediné, co jsem dokázal byla improvizace. Moc se mi s ní nechtělo pokoušet štěstí.
”Turné?!” Věnuji rozpačitý pohled Calovi, jestli to stejné také slyšel.
”Já ehm, turné ještě nikdy nepořádal. Máte nějakou představu?” Nervózně si přitom promnu za krkem.
”Ale stejně si myslím, že to je blbost. Já to ehm předtím jen tak plácl. Nějak jsem nad tím nepřemýšlel.”
Zatraceně. Do čeho jsem nás to dostal?
 
Thór *Chris Hemsworth* - 29. června 2021 12:14
bf15b48b90ac54d5fcc2fa5e8621babc2932.jpg

NAKUPOVÁNÍ




"Co? Ohledně Andvariho?" Zopakuji když vidím Forsetiho překvapený výraz. Těžko říct zda ho ta informace těší, nebo ne. "Řekl mi to Ódin". Přiznám se. Nevím zda Forseti ví o tom že je otec tady. Né že bych mu to tajil, jen se předtím prostě neptal. "Já vím že to nebude snadné, ale je to důležité.

Budu vděčný když se aspoň pokusíš.. Kdyby jsi potřeboval peníze na informace nebo tak něco, stačí dát vědět".
Jeho další otázka mě donutí trochu zapřemýšlet. "Kdyby jsi viděl jak se tvářil když mu Hela řekla tati.. Myslím že Loki se změnil.

Vím že je těžké tomu věřit, ale opravdu si to myslím. Rodina pro něj teď znamená víc než kdy dřív. Musím věřit tomu že Loki to dokáže".
Tohle by mohla být debata na delší dobu, ale na to teď není čas. Rozloučím se s bohem a jdu hledat Loru.


Je to zvláštní, skoro jako bych byl v nějakém bludišti. Chci někam jít a najednou sem tam. Nebo někde úplně jinde. Snadnější by asi byloykdybych měl její telefoní číslo. Chvíli to trvá, ale nakonec svůj cíl najdu. "Zdravíčko". Pozdravím ženu. Maličko se pousměji když vidím jak se lekla a skloním se, abych jí pomohl sebrat ty desky a papíry. "Omlouvám se, to jsem nechtěl. Mohu to nějak napravit?" Zeptám se s milým úsměvem.

"No vlastně ano.. Spodní prádlo pro ženu, postavou zhruba jako jste vy. Nějaké tričko, kraťasy, sukně a šaty. Šaty aspoň troje, nějaké společenské, večerní a něco prostšího na obyčejné nošení. Bylo by možné to prosím nějak zařídit?" Pousměji se a čekám co řekne. "Vše jmenované bych prosil v té největší kvalitě. Kdyby to mělo stát několik tisíc dolarů nebo liber, nebudu se zlobit. Zaplatím si to sám." Nejlepší by asi bylo vzít Sif do nějakého obchodu, ať si vybere sama. Ale na to snad bude čas později'.


"A ještě jedna věc. Omlouvám se že jsem tak otravný... Kdyby bylo možné vyrobit šperk na zakázku. Náramek s nějakým plíškem na kterém bude egyptskými znaky slovo přítel.. Nějak hezky zdobený a třeba z kombinace stříbra a bílého zlata".
 
Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* - 23. června 2021 23:20
20200228_111127883_m(1)(1)5935.jfif

Jaký je plán?

Jerome ^ ^

Zdá se, že neví, co má říct. Vskutku, vše pro něj musí být nové. Jeho tělo, slova i lidský dotek. A obzvlášť, pokud hřeje tak jako ten můj. Stačí jen pár doteků, pár pohybů a byl byl můj. Jenže had je had, nezná potěšení. Jeho jedinou kratochvílí bylo živit se rybami, lidmi... Jednou se v jeho veliké tlamě omylem objevil Thorův háček a pak nastal divoký lov, ale nic z toho nebylo. Jeho život musel být nudný, chladný a temný. Nemá ani ponětí o kratochvílích lidí. O emocích, o dotecích. Ani o tom co lidé dělají za zavřenými dveřmi. A stejně tak padlí bohové, znudění světem, připravení užít si každé chvilky, která jim přejde jen trochu zajímavá. Stejně tak já, temný bůh krve a slunce.

,,Už najedený?" Zeptal jsem se ho. Zdá se, že se mu zalíbilo pírko, jež jsem mu vložil do dlaně. Zamrkal jsem a posadil jsem se. Umyl jsem hl, ošatil, nakrmil a co dál? Něco si četl, ale bylo fajn naučit ho víc. Mnohem víc. A pak ho vzít ven.
Své tělo ovládá v pořádku, ale naučil ho chovat se lidsky? To bude asi něco jiného. Také bych měl zjistit, čeho je schopen, jaké síly se v něm skrývají. Předtím byl tak mocný, není přece možné, aby z něj zbyl jen obyčejný smrtelník. Nebo mají andělé až takovou sílu? Možná je součástí jejich plánu? Chtějí zabít Thora? Je silné, lidé ho znají a mají ho rádi, všichni se o něj zajímají. Třeba je jejich plánem přivézt na Zemi příšeru, která ho měla zabít. Už jen proto bych měl Jormungandra držel od jiných bohů dál. Vlastně Jeromeho...

,,Pamatuješ si něco z doby předtím, než ses ocitl na té pláži?" Naklonil jsem hlavu na stranu, dosti mě zajímala jeho odpověď. ,,Viděl jsi někdy anděli?"
 
Jörmungandr *Jerome* - 23. června 2021 22:01
jormungander347.jpg
Byl a už není
~Huītzilōpōchtli~

Bylo mi trochu líto, že se proměnil tak rychle. Měl jsem chuť mu prstem přejet po opeřený zádech. Jaký to musí být pocit mít peří? Šupiny, ty já znám. Často jsem se vysvlékal z kůže, i když tento proces jsem dělal převážně na souši, protože ve vodě se to dělalo velmi špatně. To bylo potom povyku, když mikrob narazil na obří kůži, které by pokryla i několik lodí v řadě. Věděli o mě a měli ze mě strach. To bylo důležité.

Prohlédl jsem si peříčko, které vytáhl ze svých vlasů a přejížděl bříškem prstu po jeho paprscích. Stále jsem na své ruce cítil jeho hřejivý dotek a měl jsem takový zvláštní pocit, že se na mě dívá až moc upřeně. Netušil jsem, co se Solianovi honí hlavou. Jeho gesta byla pro mě tak nová a záhadná. Necítil jsem z nich nic, co by mě mělo ohrozit. A kdyby ano, dokázal bych se bránit? Věděl jsem, co jako člověk dokážu?

Jeho pohled jsem dokázal vydržet. Jako had jsem se mohl upřeně dívat na konkrétní bod a nikdy neuhnout. Nicméně teď jsem měl takové divné mravenčení uvnitř těla a nedokázal jsem říct, zda je to dobře nebo špatně. Jako had jsem necítil emoce. Prostě jsem existoval a žil. Teď nastávala situace, kdy jsem byl ze všech stran bit pocity a dojmy a největší nálož jsem dostával právě od Soliana, protože se jenom... díval.
 
Kurent "Cal" - 23. června 2021 21:45
kurent21903.jpg
u>Dionýsos ala stratég
~Kurent~

Hórus zůstal na Dionýsovi viset pohledem, až jsem si začal říkat, že je to už moc dlouho. Odkašlal jsem si a rozhodl se, že boha vína podpořím. "Já si myslím, že to není špatný nápad. Taková mega párty, kde povzbudíme smrtelníky, aby nás alespoň na nějakou chvíli zase uctívali. Toho si nejeden anděl všimne. Bude to fakt síla," zazubil se, ale po chvíli můj zázub zmizel, protože Her-Ur stále mlčel. V jeho výraze jsem nedokázal vyčíst, co se mu právě honí hlavou. Ale i tak jsem zkusil hádat: 'Co je to za pitomá nápad?' nebo 'S kým já se to tu bavím?'

Podíval jsem se na Dionýsa, jestli se náhodou nedal na úprk, protože jsem měl touhu to udělat. Pak se stal zázrak. Her-Ur konečně promluvil.
"Odlákat Michaela ze svého doupěte," pročísl si strniště a těkal mezi mnou a Dionýsem. "Pokud se to naplánovalo tak, aby nepojal podezření, že máme něco za lubem a zároveň bychom sami nevpadli do spáru andělů, tak by to opravdu mohlo seveřanům pomoct," nebyl jsem si jistý, jestli to myslí vážně nebo si z nás utahuje.

"Co byste řekli na turné?" zeptal se nakonec.
 
Snový průvodce - 23. června 2021 21:34
gral_bohu7694.jpg
Honba za skřetem a oblečením
~Thór~

Forseti se okamžitě rozešel, co jsi na něj kývl, aby tě následoval. Ani se s ostatními nerozloučil. Někdo to mohl brát jako neslušné chování, ale Forseti projevoval úctu jen těm, kdo mu za to stáli. Například jako tobě nebo Ódinovi. Kdyby tu byl Heimdall nebo Týr, pak by kývl i na ně.

Bůh pozvedl obočí. "Kde ses to dozvěděl?" zeptal se. Šlo na něm vidět, že si nebyl vědom Andvariho existence. Ani nedoufal v to, že by mohli existovat i jiní trpaslíci nebo elfové. Folklór jich byl sice plný, ale to ještě nic neznamenalo. Nicméně se mohlo počítat s tím, že někde bude zalezlý král elfů Oberon, protože zmínka o něm nebyla jenom v knihách Shakespeara, ale také v komiksech. Sice se nejednalo o jednoho z álfů, ale dnes lidé věřili i tomu.

"Zkusím to, ale nic neslibuju. Nevím, kde se schovává. Možná někde, kde je plno zlata," zauvažoval nakonec. Pak se ještě zastavil, aby se tě na něco zeptal. "Jak víš, že Loki nezneužívá tvé důvěřivosti? Nestalo by se to poprvé." pokud jsi mu na to odpověděl, tak šel najít někoho, kdo by mu s pátráním trochu pomohl.

Tvoje další zastávka byla u Lory, kterou najít bylo tentokrát dost velký oříšek. Pokud jsi nemusel zdolávat neustále se měnící rozložení Hórovy budovy, tak ses musel potýkat s tím, že vždy, když jsi došel na místo, kde měla podle tebe být, tak tam ještě před chvíli byla, ale hned se vydala někam jinam.

Nakonec jsi ji našel u vstupu do velkého sálu, budova tě tam svým způsobem dovedla, a zrovna si něco zapisovala a kriticky se dívala na dění uvnitř sálu, kde se chytaly stoly a židle. Všimla si tě až v momentě, kdy jsi na ní promluvil. Nadskočila a desky ji vypadly z rukou. "Panebože! Vyděsil jste mě," sklonila se pro desky, což některým pánům málem zvedlo jistou část těla. Nebylo divu. Lora měla na sobě uplé černé šaty s hlubokým dekoltem, pevně obepínaly její boky a v půli stehna se rozbíhaly v dlouhý rozparek až na sem. Vlasy si spletla a zakončila rozverným drdolem, takže odhalovala svůj dlouhý štíhlý krk. "Potřebujete něco?"
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 23. června 2021 21:34
loki94861.jpg
Alou na pokoj
~Thór, Sif + Nárvi, Hela, Forseti~

Převzal jsem od Thóra klíče jeho pokoje a schoval je do kapsy. Málem se jich zmocnila Hela, protože se leskly, a ještě k tomu cinkaly. Zatím se mi dařilo malou držet v klidu, ale netušil jsem, co se bude dít, až sebou začne zmítat. Sigyn to s dětmi uměla vždycky lépe. Trávila s nimi mnohem více času než já.

"To byl fofr. Myslel jsem, že si budeš chtít ještě chvíli posedět," ušklíbl jsem se a podíval se na Nárviho. "Zajdeš se podívat na Váliho?"
Nárvi přikývl. "Zkusím s ním promluvit, kdyby byl vzhůru," informoval mě a tím se jal plnit úkol. Doufal jsem, že by Váliho mohl alespoň trochu obměkčit, než bych za ním vyrazil já. V jeho případě jsem netušil, zda jsem rád, že tu je. Měl jsem z Váliho obavy, a hlavně mě děsila myšlenka, že by se jeho paličatá hlava obrátila nejenom proti mně, ale také vůči Nárvimu nebo Hele.

Vydal jsem se bok po boku se Sif. Vnitřně jsem se modlil, že k pokojům trefím, protože jsem měl pokaždé pocit, že jsou chodby jiné a místnosti pokaždé někde jinde. Jako třeba tato chodba, ve které jsme šli. Když jsem tudy procházel opačným směrem, tak jsem si nevzpomínal, že by tu viselo tolik dětských obrázků. Pak jsem si uvědomil, že jsme míjeli místnost s dětmi a které se dala považovat za školku. Možná bych tady později mohl nechat Helu, aby si hrála se svými vrstevníky.

"Budeš chtít něco k jídlu, než se Thór vrátí s oblečením? Nebo... něco jiného?" zeptal jsem se, když jsme dorazili k výtahu a já chvíli uvažoval, které patro je to pravé. Pokrčil jsem rameny a stiskl tlačítko pro přivolání. Dveře výtahu se líně otevřely s cinknutím. Uhnul jsem páru, který zrovna vystupoval a počkal, až si Sif nastoupí. Pak jsem se k ní přidal. Uvnitř žádná tlačítka nebyla. Výtah se zavřel a rozjel se.

Vyhodil nás přímo na chodbě, kde se nacházel můj a Thórův pokoj. "Jak?" povytáhl jsem obočí. "Tohle místo je divné," podotkl jsem a rozešel se k Thórovu pokoji. Odemkl jsem a vpustil Sif dovnitř. Klíče jsem dal na stolek hned vedle dveří.
 
Sif *Sofia Garner* - 23. června 2021 21:33
sif_gb9312.jpg
Jsem jako snítko ve větru
~Thór, Loki + Nárvi, Hela, Forseti~

Stále jsem byla ve stavu, kdy jsem přesně nevěděla, co si myslet. Na jednu stranu jsem byla štěstím bez sebe, že tu byl Thór a dokonce se zdálo, že se jeho vztah s Lokim rapidně zlepšil, ale na té druhé jsem cítila zmatenost, nejistotu a strach. Musela jsem připustit, že jsem chtěla vědět i to, co se stalo s Romanem. Věděla jsem však, že by nebylo moudré před Thórem znovu jeho jméno zmínit. Stačil okamžik ještě před chvílí, kdy mezi námi málem pukla země a vytvořila obrovský kráter. Na jazyku mi stále ležela otázka: 'Proč?' Pro někoho nic neříkající, ale já stále nedokázala pochopit, proč se mě andělé snažili unést a proč k tomu využili tento způsob. Doufali snad, že Stockholmský syndrom bude efektivní? A byl?

Zahnala jsem myšlenky v momentě, kdy se Loki nabídl, že mě odvede na pokoj. Samozřejmě na ten Thórův. Nikdo se mě na názor neptal. Všechno se dělo jako na horské dráze a já na chvíli měla přání, abych zase zapomněla. Stačil potom jen letmý pohled na mého muže, a za tuhle myšlenku bych se hned propleskla. Sice teď vypadal jinak, ale i tak jsem jej viděla jako obrovského rusovlasého hromotluka, kterého jsem i přes jeho veškeré chyby milovala.

'A co když naše láska je jenom výsledkem víry lidí?' hryzlo mě hluboko v mysli a měla jsem chuť se propleskat znovu. 'Jako Sofia jsi neměla problém milovat někoho jiného.'
Jak já bych si teď potřebovala s někým promluvit. Loki nepřipadal v úvahu. Určitě by všechno Thórovi vyžvanil. Forseti? Ten byl jeho pravá ruka. Mohla jsem se nanejvýš dívat do zrcadla a mluvit sama na sebe.

"Šaty budou stačit," pousmála jsem se na hromovládce a na chvíli jsem svého rozhodnutí zalitovala. Co když to budou nějaké růžové šatičky s plno kytičkami? Ale nechala jsem to tak být, protože se Thór vydal i s Forsetim pryč. Můj pohled skončil na Lokim, který držel malou Helu. Stál tu jako otec. Ne jako lhář. Teda, alespoň jsem v to doufala.

Podívala jsem se na sebe, co mě zrovna halilo za oblečení a zjistila, že mě musel někdo obléct do nemocničního úboru. Modré plátěné kalhoty a bílé větší tričko. U lůžka stály papuče, do kterých jsem se v soukala. "Tak můžeme jít."
 
Heimdall *Rick Mardall* - 22. června 2021 21:41
snmekobrazovky202105100022412499.jpg

Všechno je v nepořádku…


Sigyn




„Ehmm, vážně se pozastavuješ zrovna nad tímto? Žádné zblednutí, nebo alespoň zatajení dechu nad tragédii, kterou jsem ti právě řekl?“ Zamyšleně na ní hledím, zatímco si sedne vedle mě. Za normálních okolností bych ji samozřejmě jako z povolání boží, ochranářský gentleman nabídl sezení a udělal místo, aby měla dostatek prostoru… Na té ledové zakrvácené podlaze, na které jsem snad ztratil už tolik krve, že bych jistě zaplnil oceány, či tolikrát své údy, že i otec je v porovnání se mnou jen hotový ťulpas-amatér, který navíc už nedostal své očko zpět. Nicméně teď se nemám kam posunout. Řetězy jsou v tomhle ohledu dost nesmlouvavé a nepraktické, ale na druhou stranu svým způsobem jistě esteticky odvážné… Pokud jste tedy vyznavači sado-maso hrátek, kde hrají podstatnou roli mučení a andělská křídla… Ale o tom ať si každý udělá obrázek sám. Mě spíše zaráží, když zopakuje zrovna poslední část mého komplikovaného vyjádření. Rozumím tomu, že můj otec ji zrovna asi nermoutí. Přeci jen Lokimu udělal to, co udělal a nebudeme se zamotávat, zda to bylo či nebylo správné. Chyby byly na obou stranách, ale pro ni to bylo, alespoň dle mého názoru, v každém ohledu nespravedlivé. Nicméně vyvražděný Ásgard by ale přeci jen pro starostlivou osobu, jako je Sigyn, měla být minimálně zarážející… Ale dobrá, beru v potaz momentální a velice závažné okolnosti. Přeci jen spoutaný, polonahý a zcela jistě velice zakrvácený bůh umí zamotat hlavu, hehe-ehm... Tedy chci říct, že očividně taky není úplně ve své kůži. Vypadá sice rozzářeně a šťastně, ale kdo ví, zda to není jen šílenství, způsobené tím, co dělali dosud mně…
Další důvod, proč by měli pravidelně, a hlavně pořádně utahovat šrouby na mých okovech. Mučit mě ještě beru, jsem nepřítel a mám schopnosti, které můžou zásadně pomoci v této válce. Ale tohle zkoušet na Sigy…
Než se mi zase vzteky rupne žilka a pomyslně pěnit huba, raději se přeladíme na pozitivní vlnu. Dostal jsem další dílek skládačky! Který sice nedává vůbec smysl, ale to je tak nějak samozřejmé, když jsme teprve začali.
Musím být všímavý a ono to půjde samo. Vše začne dávat smysl…

Přes Bifröst? To nedává vůbec žádný smysl… „Dobrá otázka… Třeba přes tyhle obrovský dveře, které vedou do mé cely?“ Zvedne se mi s mojí otázkou pravé obočí a jen se podívám před sebe na velké dveře, které jsou pravděpodobně zamknuté na miliardu západů. Tedy, kdyby tady nějaký západ samozřejmě někdy byl. Kruci, jestli mi něco leze na nervy, pak tohle světlo. No ták, Heimdalle, sbírej dál informace jako hodný vězeň, co chce vyvolat krvavou a nanejvýš brutální vzpouru. Stěžovat si můžeš Tikovi potom, vždyť víš, jaká nedobrovolná vrba to je...
Pohled odvrátím od Sigynina duhového mostu, který sice není duhový, ale který má jednoznačně tvar velikých dveří od mé cely. Namísto toho se raději opět soustředím na osůbku sedící hned vedle mě, Sigyn, která se momentálně zasněně zahleděla do... zdi… Komické, ale taky svým podivným způsobem vyzařuje jakési kouzlo, tak jako to vždy uměla jen ona, když mě navštěvovala na hlídce... Naneštěstí netrvá dlouho a opět se obrátí na mě a pokračuje ve svém náboru. Tentokráte zapojí sotva nepatrné zčervenání na své tváři, důvěrný hlas a smaragdová očka, která se tváří neuvěřitelně smutně. Popravdě, kdybych nebyl tak vyždímaný, možná bych i zaslzel, že ji nemůžu na tohle kývnout, ale pro jistotu jen unaveně vydechnu nad její prosbou.
„Promiň…" Hlas mě nějak zradí. Jak moc bych si přál, aby měla pravdu. Že se Ásgard dal do kupy a vlastně tohle vše byl jen hloupý sen po náročnější hlídce… Zasteskne se mi, abych řekl pravdu. Ale nesmím na tohle skočit. Nemůžu…
"Ale oba… Nebo prozatím alespoň já vím, že to nepůjde. Kdybys tady opravdu byla a viděla to co já, tak bys to pochopila a věřím i trochu spolupracovala.“ Zavrtím hlavou, ale poté se odhodlaně na ní zase podívám. „Ale snad to brzy napravím, sice nevím jak... Možná to bude chtít trochu víc času, ale když se podívám na momentální postup, jsem v tomhle ohledu velký optimista. Minimálně za pár… Stovek sezení to zvládnu a přiměji tě k prozření.“ Neubráním se, abych se v kleče vzpřímil a vybalil na ní svůj úsměv, tak jak jsem to vždy dělal, když jsem chtěl někoho povzbudit.
„Koneckonců, chráním i tebe. Dokonce o to víc, protože jak jsi sama říkala. Jsem tvůj…“ Větu už nedokončím, úsměv se vytratí, dokonce odvrátím od ní oči, tak jak to udělala před chviličkou ona. Můj důvod ale tak činí nepřetržitá bolest, která mi až zatmí před očima. Bolest mě dokonce přinutí na chvíli se skrčit a soustředit se na obtížnější, a ještě bolestnější dýchání. Slabé tělo toho bez svých schopností opravdu nezvládá, místy se při nádechu občas i zatřese. Naštěstí alespoň hlava stále pracuje.

To bylo nepříjemný... Malou chvíli ještě odpočívám než se opět odhodlám na vzpřímení, které je momentálně pro mě největším utrpením. Trochu si odkašlu, kdyby náhodou hrozilo, že nebude odpovídat a nastane tak vražedné ticho, které jen urychlí konec našeho rozhovoru. A to samozřejmě nechci... Takže...
"Nicméně... Řekněme, že bych to zvážil, protože máš teoreticky pravdu. Jak o tom víš, že je Ásgard v plné síle? A jak se jim to podařilo? Protože jak jsem již říkal. Když jsem tam byl naposled, moc toho z něj nezbylo... Andělé si dali pořádně záležet, to jim opravdu musím nechat." Opět ten hnusný hlodaví pocit, když si vzpomenu na tu chvíli, ale nyní se tím nenechávám unést a rychle to zaženu. Musím se soustředit na ní. Nehledě na to, jak moc mi její slova nedávají smysl, dává mi jednotlivé dílky do skládačky. Jsem si tím jistý. Jen ještě nevidím konečný obrázek. A opět, jaká to ironie pro vševidoucího.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2021 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.2133629322052 sekund

na začátek stránky