Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1356


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 28. dubna 2020 15:39Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 28. května 2020 22:16 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 29. května 2020 11:42Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 02. května 2020 20:56Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 28. května 2020 22:16Dionýsos *Otec Dennison*
 
Artemis *Alyss Ellery* - 01. března 2019 10:42
artemis_alyss28072.jpg
Dvě světlušky
~Athéna~

Mlčky jsem přikývla a ještě pozorovala svoje prsty. Záře nechtěla zmizet. Nakonec jsem byla za to ráda, protože tohle místo bylo chladné samo o sobě, a kdyby mne neoblévalo teplo, cítila bych se beznadějně. Takhle jsem věřila, že se nám podaří najít Área a vysvobodit jej.

Rozhlédla jsem se, ale absolutně jsem neměla tušení, kudy jít. Co jsem slyšela o Tartaru, jednalo se o nekonečné bludiště. Sloužilo k uvěznění četných tvorů, bohů a lidí. Trochu jsem se obávala, zda nenarazíme na nějaké titány. A kdo ví, co tu všechno bylo.

Před námi a za námi se táhla chodba končící v černočerné tmě. Nic nenasvědčovalo tomu, že by tudy někdo prošel. Nebýt záře vystupující z naších těl bychom viděly ještě méně.

Ticho bylo téměř ohlušující, ale byla jsem ráda, že se Athéna rozhodla jít se mnou. Bylo to o něco jednodušší. Kdybych tu byla sama, nejspíš bych se zbláznila. Nikde nešlo slyšet ani pípnutí malého ptáčka nebo tiché štěbetání veverek.
 
Váli *Valerius Liarsson* - 26. února 2019 18:57
valiko34786.jpg
Thórova chata
- Loki, Thor a spol. -

Forseti.
Trochu mě zamrazí při představě, že tu s námi bude a to jsem prve čekal, že vyrazíme spolu. Nyní se cítím lehce nervózně, s ohledem na fakt, že Thór přetlumočí konečná slova jejich domluvy.
Má ještě něco na práci... Musí si něco vyřídit... Co nejdřív...
Představuji si, jak je někde u vody s oběma dívkami, ty vesele štebetají o svým dívčích nesmyslech a on, poté, co zavěsí telefonát jim sděluje, že musí jít. Určitě vymyslí nějaké bezpečné místo kam je musí doprovodit, než se k nám přidá. Jak jim to řekne? Co ony na to?

Tiše si povzdechnu a opru se o zeď u okna. Mlčky sleduji krajinu a cítím se, jako bych tu nejraději ani nebyl. Všichni tu mají co dělat, jsou nějak užiteční, nebo se alespoň o něco snaží... Vidim se, jako něco naprosto zbytečného.
Co tu vlastně dělám?
Selhal jsem v tolika věcech a selhávám dál. Důkazem toho je naprosto přesný okamžik, kdy kolem prochází můj bratr. Mám takovou radost, že je v pořádku, ale... Drtí mé srdce pohled na něj, na jeho strach v očích, bolest, kterou cítí pokaždé, když na mě pohlédne.

Přesně to je důvod, proč, i když se nadechnu, nakonec neřeknu jediné slovo. Nemůžu. Je perfektní příležitost a já nejsem schopen ji chytit. Vím, že bych ji musel chytit z lehka, abych ji nerozdrtil svým stiskem, jenže nevím jak se to dělá. Jsem v tom naprosto ztracen.
Když si vlk, nepotřebuješ slova a neohlížíš se po emocích. Žiješ... A já se pořád nevymanil z vlčího kožichu, bratře...
Pomyslím si teskně, když nakonec prochází se sklenkou vody dál.

Otočím svůj pohled zpět k oknu a nakonec si zapálím další cigaretu. Jsem zvědav, co budu dělat, až mi dojdou.
Jak dlouho asi potrvá, než začnu šílet?
Uzavřu pár vnitřních sázek akorát ve chvíli, kdy kolem mě začne poskakovat Garmr.
Kdybychom oba sundali tyhle masky a vyběhli ven ve své kůži... to by byla hra. Takhle? To je o ničem.

******

Nově příchozího vítám s nicneříkajícím pohledem a podobně jako všichni jsme ve střehu. Nepředpokládám sice, že by nás nutně musel podrazit, ale připravenost ještě nikoho nezabila.
Nemám důvod se vměšovat do jakéhokoli rozhovoru. Po pravdě s nikým, snad kromě Thóra si ani nemám, nebo nemohu nic říct, takže zvolím svou oblíbenou mlčenlivost a hodlám skupinu následovat.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 25. února 2019 20:58
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

NOVÁ TVÁŘ - ODJEZD?
Loki, Matet, Hela, Váli, Nárvi, Garmr a nováček




Myslel sem, že to bude jen chvíle, ale strašně se to vleklo. Kdybych tu aspoň měl televizi, nebo něco na hraní, tak neřeknu, ale tohle? Měl sem dokonce chuť jít ven a skočit do jezera, trochu se opláchnout a osvěžit s ledové vodě. Ale došlo mi, že bych tím mohl zbytečně riskovat a tak si jen dřepnu vedle Lokiho na gauč v obýváku. O lecčem bych si rád promluvil, ale oba dva toho máme dost za sebou a tak ho nechávám si aspoň trochu odpočinout.


"Ahoj. Tak co, vyspinkala ses?" Usměji se mile na Helu a vezmu si ji od Lokiho k sobě. Je to docela zvláštní, sedět vedle sebe a já sem ten, kdo na jeho dceru dává pozor. Nikdy se dle mého příliš jako otec nechoval a s Helou neměl takřka žádný vztah. To vlastně nikdo z nás, možná jen můj otec. Proč se vším musel dělávat takové tajnosti? Proč nechtěl, abychom chodily na Helheim? Že by se Heli bál?


Vidím teď její oči a přijde mi jako nejroztomilejší holčička na světě. Když by se Lokimu podařilo ji vychovat, mohla by být jiná než před tím? Měla by stejnou moc, přes to, že není na svém vlastním světě? Proč ji chtějí oni? Ta ženská říkala že chtějí Helu a né mně.. Proč? Přemýšlím nad různými věcmi, když v tom se ozve klepání na dveře. Vstanu, Helu k sobě jednou rukou přitisknu a druhou instinktivně sjedu ke své dýce. Podívám se na Lokiho a přikývnu. "Můžeš".


Dveře se otevřou a za nimi stojí dosti podivně vypadající chlapík. Na první pohled nevypadá nijak nebezpečně, ale zdání občas klame. I když ho posílá někdo s kým je Matet, bude lepší si dávat pozor, dokud se aspoň trošku nepoznáme. "Odpočívá v posteli". Odpovím na Tefovo dotaz a pak kouknu na Lokiho s Válim. "Zajděte pro ni, prosím". Udělal bych to sám, ale držím v rukou malou.


Ještě jednou si Tjefeta prohlédnu a pak mně něco napadne. Vytáhnu svou dýku a ukážu mu ji. Z ruky ji však nedám. "To mám od jednoho z andělů.. Napadlo mně, zda by nás přes to nemohli nějak vycítit a najít. Nerad bych teď riskoval... Dávno bych se toho zbavil, ale momentálně nemám jinou zbraň. Takže nevím, zda by bylo bezpečné jít i s tím. Aby se pak nezačali potulovat kolem vašeho sídla". Sdělím mu své obavy. Tady nás ještě nenašli, ale před tím by to vysvětlovalo, jak byli schopni mně najít v tom hotelu.


Úplně nejlepší by bylo, kdyby třeba měli nějakého odborníka na zbraně, který by zkontroloval, zda je bezpečné tu dýku používat. Uvidíme, možná budu mít štěstí.
 
Athéna *Annabeth Ness* - 25. února 2019 20:03
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Tempus fugit
~V Jámě s Artemis~



Inu, tohle se mi tak úplně nepovedlo. Sice jsme se dostaly do bodu, do kterého jsme putovaly, ale jsem si jistá, že obě budeme zmalované modřinami jako velikonoční kraslice. A to všechno jen kvůli tomu, že jistá blondýnka neumí na svých dlouhých nohou pořádně chodit. Musím říct, že jsem se už dlouho necítila tak trapně, jako když jsem sejmula Artemis a společně jsme se vydaly jako klubko hadů cestou k zemi.

Pokusila jsem se pomoci Artemis postavit se, když už jsem jí pomohla dolu, zatímco jsem se sama pokoušela nemyslet na bolest rozlévající po mém těle. Bohyně nebo ne, takhle potlouklá už jsem nebyla už ani nepamatuji. Jestli vůbec někdy.
"To máme štěstí, já si poslední dva dny jako blázen připadám," podotkla jsem, aniž bych zaváhala ve svém postoji. Nikam nejdu.
Věnovala jsem tak Artemis všeříkající pohled, který přesně popisoval kam si má co strčit, aniž bych jí přímo vyzvala. Nejsme si s Áreem blízcí, jako oni dva, ale to neznamená, že ho nechám umřít v této zpropadené díře. Na tohle dno jsem ještě nespadla.
Chtěla jsem ještě něco dodat, ale než jsem se nadála, bylo nebylo, brána se otevřela. A pak náhle nic nebylo. Ani tma. Ani my.

***

Člověk by doufal, že jeho smrt bude alespoň... ne tohle. Zmizíte ze světa jako když se sfoukne plamen svíčky a to je vše. Žádné "probleskl mi hlavou celý život" ani "šel jsem za světlem" jenom prázdnota. Hladová, volající.
Umírání bolí. Je to jako když vás natahují na skřipec a vše tělo se trhá na stále menší a menší kousky, dokud to jde. A protože číslo se nikdy nedokáže dostat úplně do nuly, trvá to dostatečně dlouho, aby smrtelník ztratil rozum.
Ne však my.

"Cože?" dezorientovaně jsem se posadila, obhmatavájíc si obličej a poté i končetiny. Zdálo se, že jsem v pořádku, ale dobře mi nebylo. "Pýthie?"
Na minutu jsem docela zapomněla kdo jsem a proč tu jsem a bylo mi skvěle. Bohužel minuta uteče než se nadějete a za okamžik už mi bylo zase vše naprosto jasné.
"... vidíš to taky?" zeptala jsem se, civíc na záři.
 
Snový průvodce - 24. února 2019 11:11
gral_bohu7694.jpg

Humble servant
~Sigyn~

Zvuk nedaleko zurčícího potoka doplňovalo štěbetání ptáků a šustění listí, když se větvemi prohnal vánek. Sluneční paprsky tvořily na pohybující se hladině odlesky a zároveň tě příjemně hřály na tváři. Seděla jsi na stoličce vedle domu, kde jsi žila se svým manželem Lokim, bohem lží a ohně. I když vaše první setkání nebylo příkladem zamilovanosti na první pohled, důkazem vaší lásky byli dva chlapci, kteří se proháněli po zahradě a hráli si na otrlé válečníky.

Ten vyšší s hnědými vlasy proháněl mladšího bratra, který měl více vlasy jako ty. Oba dva se smáli. Váli a Nárvi. Taková jména jsi jim dala. Malý Nárvi zakopl o kořen stromu, který byl společníkem domu už desítky let. Chlapec se svalil do země a Váli se okamžitě zastavil, aby svému bratrovi pomohl. Opět zazněl smích. Nemusela jsi mít obavy.

Na tvém rameni spočinula ruka a na temeni jsi pocítila teplý dotek rtů. "Drahá," šeptl tvůj manžel Loki u tvého ucha a jeho stín tě úplně zakryl. Klekl si vedle tebe a rukou tě objal kolem pasu. Když jsi se na něj podívala, jeho spokojenost tě konejšila. Takový uměl být jenom vedle tebe a synů. "Jsi připravená?" zeptal se. Chvíli ti trvalo, než sis vzpomněla, na co bys připravená měla být. Bál, který pořádal Všeotec a pozval všechny bohy. Dokonce i Lokiho, který měl pověst takové zábavy vždycky nějak pokazit, ale možná tentokrát s tebou po boku bude držet ústa na uzdě.

Loki se postavil a zamířil k chlapcům. Jako obvykle se k němu jako první rozeběhl Nárvi a Váli zůstal stát opodál. Vždycky mu nějakou dobu trvalo, než došel ke svému otci a nechal si pročísnout vlasy prsty mezitím, co mladší bratr seděl v otcově náruči.

"Má paní," ozval se za tebou Orjan. Jeho snědá kůže byla opakem tvé vlastní nebo manželovy. Když ses na něj podívala, měl hlavu skloněnou. Značky na jeho tváři byly znamením jeho otroctví tvé rodině. Orjan byl darem Ódina za to, že si vezmeš Lokiho. Jako by doufal, že to alespoň trochu napraví způsobenou křivdu. Ty i tvůj manžel jste přijali Orjana do rodiny a byl velmi užitečným pomocníkem, když jste potřebovali pohlídat děti nebo udržet dům v čistotě.
"Šaty máte připravené. Pro vás jsem navíc vybral šperky, které se k nim hodí," sklonil se ještě víc, a když jsi ho propustila, vydal se k Lokimu a dětem, aby předal podobnou zprávu i jemu. Pak přebral Nárviho a Váliho chytil za ruku, aby je odvedl k jídlu.

Loki se na tebe usmál a prsty ti přejel po tváři, když k tobě došel. "Raději bych nikam nechodil," pomohl ti na nohy a ty's vsunula ruku do té jeho. "Vždycky se divně dívají," přes jeho tvář se přehnal stín.

Vaše ložnice byla obrovská. Přes širokou postel byly přehozené kožešiny, ve kterých jste spávali a díky teplu, které udržovaly, vám stačily lehké hedvábné přikrývky, pod kterými se vždy rýsovala vaše těla. Oblečení na bál jste měli položené na křeslech a tvé šperky ležely na toaletním stolku.

***

Nyní jsi žila v domnění, že nenastala válka mezi bohy a anděly a severský panteon nikdy nepadl. Nepamatovala sis na život Sebille Moretti. Všechno bylo tak, jako by to nikdy neskončilo. Loki nezavinil smrt Baldra, i když si zasloužil o to, že kvůli němu bůh přišel o část ucha a na tváři měl ošklivou jizvu. Jeho syn Váli měl stále za vzor Thóra, ale svým otcem tolik neopovrhoval. A nebylo tu nic, co by ti naznačovalo, že je něco špatně.

 
Snový průvodce - 23. února 2019 16:30
gral_bohu7694.jpg

Úprk do neznáma
~Áres~

Na to, že byl Apollón hubený a na kostech moc svalů neměl, byl zatraceně rychlý. Vždycky jsi jej na pár chvil ztratil, když zaběhl za roh. Kdyby mohl, poskakoval by u toho nadšením. Šlo vidět, že mu světlo chybí a to, které jste viděli, hodně připomínalo zář ze světa živých. Teplé, konejšivé, zaručující bezpečí.

Seběhli jste nejméně dvoje schody vedoucí ještě do větší temnoty než předtím, ale světla se ne a ne přiblížit. Apollón začínal pomalu zpomalovat až se nakonec zastavil a udýchaně padl na zadek. Když jsi k němu doběhl, měl tváře smáčené slzami. "Nevidím. Světlo je pryč," zakryl si obličej dlaněmi.

Zaslechl jsi podivné škrabání. Znělo to jako stovky malých nožiček s drápky běžících na kameni. Zvuk se blížil k vám a to docela rychle. Ke zvuku se přidalo vzdálené skřípění a dunění. Země se otřásla, až Apollón vyjekl. Strop nad vámi se pohnul. Snesl se na vás prach a o nohy se začalo otírat desítky malých chlupatých tělíček. Nejdřív jste nic neviděli. Jak se prach přenesl jinam, mohli jste rozpoznat malá stvoření vypadajících jako krtci jen s delší srstí a korálkovýma černýma očima. Nejevila o vás zájem, ale jejich tempo bylo hodně rychlé, a když se ozval další otřes, ještě zrychlila.

Chodba, kterou jste přišli, se pohnula. Stěny se natočily a spojily se. Mnoho malých tvorečků nestihlo utéct smrtelné pasti, což jste poznali jejich posledním bolestným zakničením. Stěna hned vedle vás se taktéž pohnula, znovu se snesl prach, schody se zatřásly.

 
Snový průvodce - 23. února 2019 16:07
gral_bohu7694.jpg

Ops, chybička se vloudila :D
~Thór, Loki, Váli + Nárvi, Matet, Hela + Garmr~

Hodina se táhla nesnesitelně dlouho. Matet nakonec byla ráda za trochu té vody, co jí Nárvi po nějaké době přinesl a každou ubíhající minutou její pleť získávala opět snědý podtón. I když se nedokázala vysoukat z postele, čímž vám přidělávala nejedno břemeno navíc, usmívala se jak to jen dokázala.

Hela se nakonec probudila. Chvíli se o ni staral Loki. Měl ji posazenou na klíně, ale jakmile se vedle něj usadil Thór, natáhla své malé ručičky k němu. Nakonec svou dceru Thórovi předal a ona si okamžitě začala hrát s jeho vlasy.

Nárvi se dál staral o Matet a dokonce na nějakou dobu usnul s hlavou položenou na posteli. Co se týkalo Garmra, tak se si našel novou zábavu, a to poskakovat kolem Váliho a snažit se o nějakou jeho pozornost.

Na dveře někdo zaklepal. Jako první se zvedl Loki a letmo se dotkl ukryté zbraně. Zaklepání se ozvalo znovu následované hlasem: "Posílá mě Her-Ur," zněl přátelsky. Loki se na ostatní podíval, a když dostal povolení, otevřel.

Venku stál muž středního věku a usmíval se od ucha k uchu. Hórus to musel vzít doslova, protože u tohoto individua by nikdo nepředpokládal, že by na někoho chtěl skočit a podříznout mu hrdlo.
"Zdravím," zazubil se. "Jmenuju se Tjefet, ale stačí mi říkat Tef," pak se lehce zamračil. "Kde je Matet?"
Když mu bylo odpovězeno, pokračoval: "Mám tu nosítka," ukázal za sebe. "Jen budu potřeboval pomoct Matet na ně položit a můžeme jít."

Zobrazit SPOILER

 
*Árés* Alexander Rubin - 17. února 2019 14:34
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg

Tartaros - Že by konečně cesta ven?


NPC Apollón, budoucí švagr?

Už jsem začínal mít menší obavy, že se opět po mně vrhne v rozhořčení, že se mu vysmívám. Neobával jsem se svou bezpečnost, nýbrž o jeho. Artemis by mi neodpustila, kdyby se mu něco stalo a o to víc, že jsem za to byl zodpovědný já.
Rozhodl jsem se mlčet a nechat jej mluvit. Neměl jsem nejmenší tušení, co mu tak říct.
Sledoval jsem, jak přejíždí prsty po malbě a na malou chvíli se ocitl v nostalgické vzpomínce zpátky v hotelu, kde jsme popíjeli její nápoj a na naši společnou noc, která naprosto všechno změnila.

To jak se najednou skrčil v pase, mě donutilo se ohlédnout za sebe, jestli tam nikde není nějaký nepřítel a vrátilo mě to zpátky do reality.
Nikdo tam naštěstí nebyl, takže za to mohla pouze jeho chorá mysl.
Už jsem začal uvažovat nad tím, že bych zkusil opět zajít za tím ubožákem, který býval kdysi obávaným bohem smrti a dostat z něho násilím další informace, když však ten bláznivý bůh chytl mou ruku s tím, že mám jít za ním.
Nestihl jsem včas zareagovat a tak jsem se ocitl v chodbě, kterou jsem předtím šel v doprovodu Storukého.
Chvíli jsem na něj hleděl a přemýšlel nad tím, zda-li nejsem taky blázen, když mám v úmyslu ho sledovat. Nevypadal vůbec, že by věděl s jistotou kam má jít.
Zatraceně. Co jiného bych mohl ještě ztratit? Napadne mně, ale to už kráčím za ním. Doufajíc v to, že to nebyla naprostá chyba.

Vzhledem k tomu, jak jsme bloudili, začínal jsem pochybovat, že vlastně ví kam jdeme a už jsem se chystal se na to vykašlat. Hodina bloudění bohatě stačí. Jenže jsem neměl nejmenší tušení, jak se vrátit zpátky.
”K čertu.” Procedil jsem skrz zuby, když se ten šílenec z ničeho nic zastavil.
”Nebylo by na škodu, kdybys mně varoval.” Pronesl jsem tiše spíše sám pro sebe, než by mi na to měl jakkoliv odpovídat.
Málem bych to nespatřil, ty dvě zlatavá světélka. Světélka naděje, která se pohybovala pode mnou. Mohla by to být skutečně cesta ven?
Zahučel bych s ním radostí, ale to by se nesměl rozběhnout do nejbližší chodby a já ho nemusel dohánět, aby se mi neztratil.
Že by se nakonec vyplatilo sledovat blázna? Napadlo mně, když jsem za ním běžel a snažil se ho neztratit z dohledu.
Artemis, už jdu za tebou.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 14. února 2019 15:02
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

NEMYSLÍŠ SPÍŠE, STARK, LOKI A THÓR? :D




Nevím jestli s tím co dělám Loki nesouhlasí, či má třeba nějaký problém. Je mi to teď nějak vlastně úplně jedno, potřebujeme odpovědi. "Londýn?" Zopakuji tiše. Nečekal bych, že se egyptští bohové budou ukrývat na takovém místě. Když poblíž nejsou žádné pouště. Ale co já vím, možná právě pro to je to dobrý úkryt. Kdo by je tam mohl hledat?

Zvědavě se pak podívám na Lokiho. Že by s tím měl něco společného? Nebo aspoň něco málo věděl? Nevím tedy odkud, ale divil bych se kdyby tomu tak nebylo. Už sem si říkal, že postačí vyčkat až to najde a já budu moci zavolat své letadlo. Ale Matet má poněkud jiné plány. Až když se zmíní o svém mobilu, tak mi dojde, že ho mám stále u sebe. "Promiň, úplně sem zapomněl". Omluvně se usměji a mobil jí samozřejmě dám. Sem rád, že stále funguje a nedopadnul jako ten můj.

Až teď mně napadá, že mi mohlo volat spoustu lidí. Nikdo z nich na mně tedy nemá kontakt a já na ně. Sakra, až budeme někde v bezpečí, tak si budu muset sehnat mobil. A až se dostanu domů, tak si určitě budu muset přepsat nějaká čísla...


Zatím stojím kousek od postele, sleduji Matet a hlavně poslouchám co říká. Sice neslyším toho s kým mluví, ale aspoň že ji ano. Horus.. Bůh slunce. Něco se sokolama a nepohodl se s nějakým jiným bohem. Opakuji si, co já o něm vlastně vím. Není toho mnoho, vlastně tedy skoro nic. Nikdy sem se o bohy z jiných světů nezajímal, což byla možná chyba. No co, ještě by se mi mohlo podařit to napravit.


Jen chvilku a Matet končí hovor. "Výborně.. Nemůžu se dočkat až se setkáme". Opravdu sem na něj velice zvědavý. Stark. Na to si těžko zvyknete, obzvláště když někdo hraje ve filmech jako já a Loki. Kdyby byl jako Tony, tak by to teda bylo něco. "Děkuju". Řeknu vděčně když mi dá ten svůj mobil. "Jak se ale ozvu tobě, když bych potřeboval?" Zeptám se s přátelským pousmáním. Možná bych mohl volat Horovi a chtít Matet, ale to by se neslušelo. Nejlepší by asi bylo, sehnat jí nový mobil. A nějaký pořádný, když už mi dala ten svůj.


Máme tedy hodinu. Dále bych Matet neobtěžoval a nechal bych ji si aspoň trošku odpočinout. Nějakých dvacet minut, půl hodiny, bych mohl být s ní, abych se ujistil že je v pořádku. Pak bych však musel jít i za ostatními a připravit je na to, že budeme odcházet. Až nějakých deset minut před odchodem bych asi vzbudil Helu, že budeme muset jít. Rád bych ji měl u sebe já, vůbec by mi nevadilo, když by mi třeba znovu zamotávala vlasy. Ale chápu že tu má vlastní rodinu, takže ji nechám na starosti třeba Lokimu a nebo jednomu z jejích bratrů.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 14. února 2019 09:08
loki94861.jpg
Že by trio Stark, Tony a Thór bylo konečně pohromadě?
~Thór + Matet~

V duchu jsem zaúpěl. Doufal jsem, že Forseti má něco jiného a důležitějšího na práci, ale jeho posedlost pravidly mě někdy doháněla k šílenství. Samozřejmě, že zanechá všeho a půjde pomoct Thórovi. Jeho kodex mu to jinak nedovolí. Co už. Budu to muset nějak vydržet a možná bude mít nějaké informace o Sigyn nebo třeba o tom zpropadeném grálu, který jsem už neměl takovou touhu najít. Žilo se nám dobře, dokud si opeřenci nevymysleli tuhle stupidní únikovou hru.

Podezřele jsem si prohlédl Thóra, jestli s egypťankou nemá nějaké vedlejší úmysly. Sám jsem se přemístil k židli a usadil se na ni.

Matet se zjevně Thórův zájem líbí. Opětuje mu svůj mdlý úsměv. "Nekhen Limited v Londýně," odpoví mu na otázku, kde by tak asi Stark mohl být.
"To mi něco říká," zamračím se, a pak si vzpomenu na starožitnictví v Soho, které neslo logo právě téhle firmy. "Adresu najdu na netu," nabídnu a už se dívám na svůj mobil. Ne že by tu bylo internetové připojení kdovíjak silné, ale EDGE bude muset stačit.

"Bude lepší mu zavolat," pozastavila moje kroky žena. "On má svoje způsoby, jak nás všechny dostat jinam. Jen potřebuju mobil," mluvila pomalu.
"To si snad pamatuješ jeho číslo?" už jsem se natahoval se svým mobilem, když z jejich rtů vyšel přidušený smích.
"Ne, mobil, co jsem dala Thórovi," koukla na boha hromu a já se cítil ukřivděn. Zase jsem si sedl a raději předstíral, že něco hledám.

Když Thór Matet donesl mobil, převzala jej a chvíli hledala číslo, než jej konečně nalezla. Pak okamžitě začala volat. Na druhé straně to někdo vzal velmi rychle, aniž by první pípnutí doznělo. Štírka se lehce pousmála: "Hóre, ráda tě slyším," Hórus něco říkal a Matet přivřela oči. "Jsem v pořádku. Thór a ostatní se o mě dobře postarali. Souhlasili, že spojíme síly."

Pozvedl jsem hlavu a s tím souhlasili jsem moc nesouhlasil. Nevěřil jsem Hórovi a obrázek si o něm udělám, až se uvidíme v tváři v tvář.

"Nemůžu moc chodit, ale zvládnu to. Jen někoho pošli, aby nás vyzvedl. Jen ne Tefena. Někteří nejsou moc důvěřiví," tím se koukla na mě a já zůstal s kamennou tváří.
"Pošlu souřadnice a děkuji," s tím to típla a chvíli si s mobilem hrála, až v sms poslala místo, kde se všichni nacházíme. Jen jsem doufal, že to nebude nějaká léčka.

"Asi do hodiny tu někdo přijde a Hór slíbil, že pošle někoho, kdo nebudí na první pohled dojem, že chce útočit," podala Thórovi mobil se slovy, ať si jej nechá a má tak kontakt na více bohů než jenom na naše malou skupinku.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.13641810417175 sekund

na začátek stránky