Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1351


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 16:55Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 19:39 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 22:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 19:39Dionýsos *Otec Dennison*
 
Artemis *Alyss Ellery* - 18. listopadu 2018 17:42
artemis_alyss28072.jpg
Je naživu...
~Athéna + Charón~

V hlavě mi stále vířilo: Je naživu. Nepostřehla jsem, že jsem na sobě měla opět džíny a koženou bundu. Byla jsem jako omámená. Jako by mě zasáhl Erův šíp. Smiřovala jsem se s nejhorším a najednou jsem měla šanci Área znovu vidět.
Co to se mnou je? pomyslela jsem si. Nikdy jsem takhle o bohovi války nesmýšlela. Ani v nemocnici.
Nejvíce prahneš po tom, co ztratíš a přesto jsi celou dobu měla, jako bych slyšela Dia. Ten měl moudrosti na rozdávání, a pak rozpoutal nad zemi ničivou bouři.

Ani jsem nepostřehla, že Athéna vyjela po Charónovi. Zamrkala jsem a převozník vypadal docela komicky, když před sebou mával rukama a snažil se Athénu zklidnit. Co jsem udělala já? Prostě jsem se rozesmála.

***

Charón skočil o několik kroků dozadu, když na něj Athéna vytáhla kopí. "Co bych měl vědět? Dostal jsem za úkol vás sem dostat, a potom tam, kde jsou potřeba vaše služby. Hádes není zrovna, no, svěřující se typ. Oprav..." zarazil se, protože jsem se začala smát. "Nepřeskočilo ji? Co vám Pýthie řekly? Poslaly vás někam?" nicméně stále pohledem kontroloval, zda Athénin hrot neohrožuje bezprostředně jeho obličej.

Setřela jsem si slzy. Ze smíchu mě i břicho bolelo. Musela jsem se chvíli vzpamatovávat, než jsem byla schopna kloudného uvažování. "Omlouvám se," zatřepala jsem hlavou. "Takže Tartar. Místo, kde chceme být my všichni."

Charón se zamračil. "Snad vy, ne? Mě tam nedostanete, a když už jsme u toho, už vím, kam vás hodit," zazubil se a v jeho rukou se objevila dvojitá sekera. Velikostí byla nepoměrná s jeho titěrnou postavou, ale všehovšudy ji dokázal zvednou jako pírko a seknout jí do vzduchu. Tam, kde ostří proťalo vánek, se rozšklebila škvíra. Jakmile dokončil svůj sek, sekera zmizela a Charón jako správný hostes se uklonil a levou rukou naznačil směr. "Dámy smějí vstoupit. K Tartaru to nebudete mít daleko a můžete se stavit i u Háda v paláci; teda, pokud ještě stojí. Já jsem jenom služebník."

V tomhle bodě by se všichni divili, kam zmizela rozvážná a všude nebezpečí vidící Artemis. Prostě jsem se rozešla a vešla do trhliny.

***

Jako první mě udeřil zápach hniloby. Posledně, co jsem tu byla, tak to tu takhle nesmrdělo. Navíc země byla poseta puklinami a z každé z nich sálalo teplo. Jako by se Peklo přelévalo do Podsvětí. Řeka Styx se nacházela daleko za mnou a Hádův palác byl nalevo. Pokud jsem si pamatovala dobře, tak vstup do Tartaru se nacházel na severovýchod, takže na boha Podsvětí možná narazíme tak jako tak. Nicméně pohled na jeho domov mě naplnil jistým smutkem. Četné věže se bortily a všude okolo se nacházela suť. Dokonce i vchod byl zasypán, ale šlo vidět, že se tam někdo pokoušel dostat.

"Hm, takže návštěva Háda se nejspíš nekoná," povzdychla jsem si a podívala se k trhlině, zda se v ní objeví Athéna. Uvědomovala jsem si, že jsem sem skočila jako kráva na porážku. Možná jsem v tuhle chvíli krávy i byla.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 18. listopadu 2018 16:53
loki94861.jpg
Svitky... svitky!!!!
~Thór, Váli + Nárvi, Hela, Matet~

"Já, že bych si chtěl na někom vybíjet zlost? Ale proč? Jen jste donutili mého syna proměnit ve vlka, aby rozpáral břicho mému dalšímu synovi a mě jeho vnitřnostmi připoutali ke skále. Proč bych měl být vůbec na někoho naštvaný?" zaskřípal jsem zuby, protože jsem sakra soucítil s Luciferem a spíš jsem měl obavy, že ani ty dva tisíce let nemusí stačit na to, aby se obrátil proti svým. Kdo ví, co se mu teď honilo hlavou. Ale situace byla pomalu bezvýchodná. Chtěl jsem se co nejdříve vydat zachránit Sigyn, ale Thór měl v jedné věci pravdu. Jít na záchrannou misi nepřipraveni se rovná sebevraždě a tím bychom ji rozhodně nepomohli.

Vydechl jsem. Když zmínil Sif, bylo mi jej najednou líto? Já měl alespoň šanci Sigyn na chvíli cítit u sebe. Nebo na sobě, ale ten zlý prostořeký hlásek jsem okamžitě zahnal. "Vím, kam ti míříš, a jestli se nám to podaří, dobře jenom pro nás. Jak se říká, za pokus nic nedáš," ušklíbl jsem se. "I když u tohoto mám dojem, že buď to vyjde nebo budeme žrát hlínu."

Thór vytáhl dýku, se kterou převyprávěl i krátký příběh. Převzal jsem ji od něj a zvědavě si ji prohlížel. Andělské stiletto s určením. Kdo by to řekl. Vrátil jsem ji zpátky do Thórových rukou. "Doufám, že to nemá v sobě gps-ku," zavtipkoval jsem. Bylo to jenom plácnutí do větru. "Nemáš ani tušení, kde by mohla Sif být?" zeptal jsem se, i když jsem v kladnou odpověď nedoufal. Dva muži, co hledají své ztracené ženy.

"O jakých..." pak mi to došlo. Tyhle svitky! "Sigyn se podařilo je přeložit, ale abych pravdu řekl, stalo se toho tolik, že si nepamatuju přesně, co v nich bylo. Něco o nebi, o stromu života a taky pasáž, která popisovala Ráj. Musel bych to mít u sebe. Svitky jsme schovali, ale překlad má..." zavřel jsem oči a potichu zanadával. "Sigyn. No, rovnou jsme andělům mohli poslat dopis, že přibližně víme, kde se ten jejich grál nachází."

Následoval jsem Thóra ven z kuchyně. "Půjdu zkontrolovat Nárviho," oznámil jsem a vydal se do ložnice. Forseti mě neměl zrovna v lásce. To bude zase mít ve skupině někoho, kdo na mě shlíží jako můj vlastní syn. Paráda.

"Jak na tom je?" zeptal jsem se, když se se zastavil na prahu. Cítil jsem podobné pohlazení magie, jak to dělávalo u Sigyn.
Nárvi zvedl hlavu. V očích se mu zračila únava. "Nic moc, ale podařilo se mi zastavit to nejhorší krvácení, ale asi nebudu mít sílu..."
"Mmh," přerušilo jej tiché zasténání a víčka Matet se pomalu rozevřela.
 
*Árés* Alexander Rubin - 11. listopadu 2018 02:08
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg

Tartaros - potencionální možnost se dostat ven


NPC Apollón, budoucí švagr?

Obrázek

Byl jsem celkem rád, že jsme šli tak dlouhou dobu. Mohl jsem se tak pořádně uklidnit.
Pomalu mi totiž začala docházet jistá důležitá věc a to, že je Apollón bratr mé milované.
I kdybych nedával slovo Afroditě s tím, že se ho nedotknu, tak bych nic takového nemohl udělat a to z toho důvodu, že stojím o svou drahou. Jistě by se jí nelíbilo, že bych zacházel nevhodně s jejím bratrem.

Když se storuký zastavil, málem jsem do něho narazil. Zhluboka jsem se nadechl a poté pusou vydechl. Vnitřně se přitom připravoval na jejich jistou sourozeneckou podobnost.
Na to co následovalo, jsem neměl žádnou šanci se připravit.
Samotné místo, kde se nacházel bylo znepokojivé. Musel jsem se rozhlédnou po místnosti, než jsem ho spatřil a ten pohled se mi ani v nejmenším nezamlouval.
Zatraceně. Co se mu stalo?

Pohled do jeho očí, mi vyrazil dech. Připadalo mi, že se na mně dívá moje milovaná. Těžko jsem odolával nutkání se k němu vrhnout, v domění, že to je ona a pořádně ji obejmout a věnovat jí spoustu polibků, abych jí ukázal, jak strašně mi chyběla.
Jenže potom mne vrátil zpátky na zem ten jeho úsměv a zvláštní pohled. Ani v nejmenším se mi to nezamlouvalo. Zdá se, že Afrodita a Thanatos, nelhali o jeho šílenství.

Maličko jsem se zarazil, když se louče více rozzářily a já se tak mohl podívat na zvláštní kresby, kterými byla pokryta celá zeď.
Do řitě. On to udělal krví. Ono uvědomění mně opravdu dostalo a sám netuším, jestli ta slova byla myšlena nebo jsem je řekl nahlas.
Co se to s tebou stalo? Otázka, na kterou jsem zatím neznal odpověď. I když mi něco říkalo, že to budou mít na svědomí ti opeření parchanti.
Můj pohled spočinul nad kresbou mé drahé bohyně. Musel jsem se pousmát.

V dávných dobách by ani jednoho z nás nenapadlo, že bychom mohli k sobě v budoucnu cítit něco víc, než odpor a pohrdání. S určitou pravděpodobností by to bylo z její strany. Já bych o ní ani v nejmenším nepřemýšlel, neboť středobodem mého vesmíru v té době byla Afrodita.
Jenže léta tady mne změnila a nejspíše k lepšímu.
O to víc mně to táhne zpátky k té ženě, kvůli které chci být ještě lepším.

”Apollóne, to jsem já Áres. Potřeboval bych tvou pomoc.” Pokusil jsem se na něj promluvit a snažil jsem se přitom tvářit naprosto mírumilovně.
Kdysi dávno a kdyby se jednalo jinou osobu, tak bych nejspíše už to z dané osoby dostával násilím. Jenže jsem se rozhodl, že na to půjdu tou obtížnější cestou.
Udělal jsem přitom opatrný krok, abych se k němu mohl více přiblížit.
”Musím se odsud dostat. Prosím, pomoz mi.” Je to podruhé, co jsem to slovo použil a ani v nejmenším se mi to nelíbí.
 
Athéna *Annabeth Ness* - 05. listopadu 2018 14:08
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Draco dormiens nunquam titillandus
~ Artemis, Charón a moje kopí ~



Tíha mé přilby byla natolik přirozená, že jsem ani nezareagovala na její zjevení. Nevšímala jsem si nezvyklého oblečení, protože jsem se očima vpíjela do slepých očí Pýthie, která stála nejblíže. Hlavou se mi honily myšlenky rychlostí světla a žádnou z nich jsem nedokázala polapit. Neměla jsem skutečný strach, ale špatné tušení se nade mnou vznášelo jako těžká tmavá mračna.

Nerada jsem se ptala na radu těchto žen, neboť i v dobách minulých mluvily v hádankách a jejich pomoc byla mnohdy těžce vykoupená. To, že dokázaly vidět, kam uhání řeka osudu, ještě neznamenalo, že jejich informace pomohou právě osobě, která se táže. Byli jsme arogantní, v době naší nezměrné síly. Snad i trochu naivní.

Na rozdíl od Artemis můj obličej zůstal dokonale klidný, ačkoliv uvnitř to mnou vřelo. Lehce jsem přikývla. Potřebovala jsem si pořádně rozmyslet, co to pro nás znamená, promluvit si s Artemis o samotě.

Když se nás Pýthie dotkly, zasyčela jsem a jen tak tak zabránila vlastnímu tělu začít se bránit. Štípalo to, jako kdybych strčila ruku do ohně, když se na mé paži začaly objevovat obrazce. Sledovala jsem, jak se tetování postupně zjevuje na mé paži.
„Tak počkat, co s tím společného C-“ nevydržela jsem, ale bylo příliš pozdě. Zmizely.

Opětovala jsem Artemisin pohled a přikývla. Ano, byl naživu.
Měla jsem dost tiché inteligence, kterou jsem byla proslulá a rozhodla se připomenout, proč mě lidé znali jako nemilosrdnou. Bylo už dost hraní na kočku a na myš, ať už si Hádes chtěl touto stopovanou dokázat cokoliv, rozhodla jsem se změnit pravidla hry. Když jsem se obrátila k Cháronovi, v rukou se mi objevilo kopí. Nebyla jsem vyloženě rozzuřená, ale můj kamenný obličej napovídal, že jsem schopná zbraň použít.
„Je na čase, abys vyklopil, co všechno víš, Převozníku, a co má v plánu tvůj pán.“ oznámila jsem. Beztak nám oběma lezl na nervy, bylo vhodné připomenout mu, kdo je tu bůh a kdo lidský červ. Takhle naštvaná jsem se necítila od té doby, co jsem měla co dočinění s Arachné. „Oba víme, že tě nemohu zabít, ale to neznamená, že ti alespoň ošklivě neublížím.“ upozornila jsem mu suše, abychom se vyhnuli blufování. „Být tebou začnu mluvit, začínám být netrpělivá.“

Nebyla jsem na sebe pyšná, nicméně někdy byla hrubá síla jedinou možností, jak postoupit dopředu. Vyhýbala jsem se pohledu na Artemis, neboť bych nesnesla vidět, že se ve mně zklamala. Ostatně tohle byl postup, který by zvolil spíše Árés, než já. Chudák bůh války, který skončil kdesi v hlubině Tartaru. V dlani držící kopí mi zaškubalo. Nečekala bych, že budu někdy takhle sentimentální, ale roky odloučení to s člověkem udělají. Nespojila jsem se se svou rodinou – ostatními bohy – abych o ni zase přišla, Pýthie Nepýthie. Hádes si zahrává se špatným člověkem.


 
Thór *Chris Hemsworth* - 04. listopadu 2018 20:20
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Ano, přesně jeho ;D
Loki, Nárvi, Váli, Hela




Čekal sem že bude Loki protestovat. Já sám bych nejspíše pěkně řval, ale kupodivu se tak neděje. Že by časem přeci jen pochytil nějakou moudrost? Né že bych se za nějak extra moudrého pokládal já sám, ale už sem toho hodně zažil a vím jak takové věci fungují. Na boj je zapotřebí se vždycky připravit, jak jen to jde.

Co se Matet týče, sem opravdu rád že je tu s námi Nárvi. Mohly bychom čekat hodiny až se ta egypťanka probere, klidně i celý den. Takhle to snad půjde dříve. Vím že se chlapec v léčení vyzná a tak mu důvěřuji. Jen aby se při tom sám příliš nevyčerpal, nejsem si jist kolik budeme mít času.

Lokimu sdělím svůj plán a když vidím jak reaguje, tak se ušklíbnu. "Možná.. V zoufalých časech se občas dělají zoufalé činy". O tomto by se dalo říct že je to hodně zoufalé, ale upřímně, tolik možností zase nemáme. "Drží ho tam dole dva tisíce let, možná i déle. Neříkej že ty sám by jsi si nechtěl vybít zlost na tom kdo ti to udělal". Já sám vlastně nevím jak to tam je, co o Luciferovi a Peklu vím mám jen z filmů, nějakých článků a hlavně tedy z bible. Kterou se přiznávám sem nečetl celou, bylo toho nějak moc.

Všimnu si Lokiho pohledu a zavrtím hlavou. "Nesázel bych na to.. Já vím, je to asi to nejšílenější co mně kdy napadlo. Ale musel bych to aspoň zkusit. Co sem slyšel, měl by být stejně silný, né-li silnější než Michael. Pokud je to pravda a podaří se nám jeho hněv nasměrovat proti nim, perfektně to odláká pozornost. Pustí se do nich a my budeme mít dostatek času na to, najít Sigyn. A Sif". Řeknu mu zcela vážně.

Ano, i Sif. Myslel na ni vůbec za ta léta? Na rozdíl ode mně svou ženu mohl znovu držet v náručí. Cítit její vůni, dotek její kůže... "Sif by tu někde měla být také. V Helheimu se mně snažila Gjöll přesvědčit že je pryč, ale to není pravda. Ostatně to pak přiznala i ta ženština, co vládla místo Heli". Sáhnu za opasek a vytáhnu svůj nůž. "Tohle po ní zůstalo. Nevím jak by to mělo fungovat, ale prý mně to k Sif zavede". Pokud bude Loki chtít, tak mu nůž/dýku nechám aby si ho prohlédl. Pak ho však samozřejmě bude muset vrátit.

"Jo a abych věděl.. Zjistil jsi vůbec něco z toho svitku?" Ano, z toho svitku který sem našel a který mi ten mizera ukradl. Jindy by mně to pěkně štvalo, ale teď to nehodlám nijak rozebírat. Počkám co mi odpoví a pak bych měl poslední věc k Válimu, na kterého bych se podíval až vyjdu z kuchyně. "Věděl by jsi kde Forsetiho najít? Jeho král ho potřebuje". "Král" je trochu silné slovo, stejně nemám čemu vládnout. Ale kdo ví co by teď bylo, když bychom byly stále na Ásgardu?

Pokud Váli ví kde Forseti je, měli bychom zkusit sehnat i jeho. Až to všechno vypukne, bude se hodit každá ruka která udrží meč.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 04. listopadu 2018 10:50
loki94861.jpg
Myslí toho, koho myslím i já?
~Thór, Váli + Nárvi, Hela~

Zamražil jsem se na Thóra a chystal jsem se mu vpadnout do řeči, ale jeho argumenty byly podivně logické. Pootevřená ústa jsem zaklapl a poslouchal jej dál. Na jeho argumentech bylo kousek pravdy. Thór, jak se zdálo, neměl svoje kladivo a jediný, komu by nevadilo se být beze zbraně byl Váli, ale samotného jej nikam nepošlu.

"Když to podáš takhle," přinutil jsem se souhlasit. Kdo by to tušil, že Thór, Loki a Stark, i když to byl bůh, se sejdou i mimo stříbrné plátno. Přišlo mi to plačtivě ironické. "To aby se probrala co nejdříve," zabručel jsem, jelikož se mi moc dlouho čekat nechtělo.
"S tím můžu pomoct," postavil se Nárvi. "Nějaké to léčení ještě zvládnu," a odešel za Matet. V jeho očích jsem viděl odhodlání, jenom jsem doufal, že bude vědět, co dělá.
To víš, že to ví, můj drahý, jako bych slyšel Sigyn. Uchechtl jsem se.

Pak mě Thór odtáhl dál, abychom si mohli promluvit v soukromí, což znamenalo jediné místo. Kuchyně. Jestli nás bude Váli odposlouchávat, jsem nechal na něm, protože jsem dveře nezavíral.
"Do Pekla?" podivil jsem se s potaženým obočím. Zaskočil mě. Někdo v knize? O kom to mluví? Pak mi to došlo a ač jsem to nechtěl přiznat, projelo mnou zachvění. "Lucifer? Zbláznil ses?" vytřeštil jsem oči. "Jo, asi můžu, ale co ti zaručí, že se obrátí jenom proti nim? Sice je nesnáší, ale je to jeden z nich."

Na chvíli jsem se odmlčel. Cítil jsem se lapený v síti. "Nakonec nám jiná možnost nezbude, co?" podíval jsem se na Thóra. Od kdy dává Thór chytré nápady? Od kdy já s ním souhlasím?
 
Artemis *Alyss Ellery* - 04. listopadu 2018 10:34
artemis_alyss28072.jpg
Věštba
~Athéna~

Takže tam venku někde jsem já, pomyslela jsem si, zatímco jsem si prohlížela ruce. Prsty mi kryly zdobené kožené chrániče prstů, na zápěstí se leskly náramky a dlouhé šaty s rozparkem na obou stranách skrývaly kožené kalhoty a vysoké pevné boty. Cítila jsem holá ramena, a chyběla mi zátěž toulce a luku.

Hlas jedné z věštkyň mnou projel jako nůž máslem. Nebyl to příjemný pocit. Tak jsem udělala raději krok zpět do středu kruhu vedle Athény. Kdybych tu byla sama, cítila bych se jako chycená myš. S druhou bohyní to bylo o něco jednodušší.

Věštkyně mluvily jako vždy v hádankách. Nevím, čí to byl původně nápad, ale mám dojem, že jsme si tehdy chtěli ze smrtelníků trochu vystřelit. Nyní jsem byla na naši aroganci naštvaná. Kam nás dostala? K samotnému vymýcení.

Ani jsem nemusela Athéně říkat svou domněnku, protože to věděla také. Zatnula jsem ruce v pěst a skousla spodní ret. Tak kde je? Athéna mou otázku vyslovila nahlas, za což jsem ji byla vděčná, protože bych začala křičet. Pýthie se nevyplácelo urážet.

"Tam, kde světlo není, čas utíká vlastním tempem..." začaly opět mluvit v hádankách a já potlačila nutkání je okřiknout. Jinak to ani nedovedly. "...místo zatracení, vězení pro potomky matky země."

Oči se mi rozšířily a v krku jsem ucítila knedlík. "To myslíte vážně? V Tartaru? Jak se tam máme dostat? Odtamtud není cesty zpět."

Pýthie najednou natáhly ruce a prsty se dotkly našich pravých paží. Sykla jsem, jak to zapálilo, a když jsem se podívala, co to je, tak se mi na paži postupně vykreslovalo tetování. Neviditelné uhlíky postupně pod kůži vypalovaly obrazce. Tam, kde bylo dokončeno, postupně chladlo a měnilo barvu na černou. Když jsem se podívala na Athénu, dělo se jí úplně to samé.

"Spojené se světem živých jste," pravily věštkyně, když jejich podivné dílo bylo dokonáno. "Cesta si vás najde sama. Venku čeká průvodce," ukázaly směrem, kterým jsme přišly.

"Děkuju," sklonila jsem hlavu. Mezitím Pýthie pozpátku zmizely ve svých přístěncích. Pohlédla jsem na Athénu. "Áres je naživu," nevěřila jsem vlastním uším.

Venku, kde opět Delfy vypadaly jako ruiny, na nás čekal pouze Charón.

tetování na pravé paži

 
Snový průvodce - 04. listopadu 2018 10:05
gral_bohu7694.jpg

Apollón nebo také Apollo či Foisbos
~Áres~

Afrodita ti věnovala úsměv, Thanatos jen odfrknutí. Následoval jsi tedy storukého, který nevypadal, že by měl vůbec o něco zájem. Kráčel chodbami, které vypadaly úplně stejné a bylo s podivem, jak se tu dokázal vyznat. Možná měl v rukou nějaké anténky nebo fungovaly jakou fousky myší? Nebo snad disponoval echolokací?

Najednou na tebe celé prostředí nepůsobilo tak nehostinně jako předtím. Neměl jsi pocit, že ti čas utíká neskutečně rychle, a tvá mysl byla čistá jak za celou dobu ne. Neustále jsi musel myslet na Artemis. Koupel ti nakonec něco dala a odebrala. Onu šílenost, která je pro ztracené duše v Tartaru typická.

Jedinou nevýhodou bylo, že storuký nemluvil, a pokud ses jej zeptal, jak dlouho půjdete, protože to byla snad věčnost, nic neřekl. Prostě pokračoval monotónně dál.

Mohla to být hodina? I když se čas víceméně ustálil, stále jsi nedokázal odhadnout, kolik jej uběhlo. Storuký se konečně zastavil a jak mohl, tak se natlačil na stěnu chodby, která byla příliš úzká jenom pro něj. Ty ses kolem něj musel protáhnout a ač se snažil, neušel si jeho rukám.

Vpadl jsi do kobky. Tohle slovo přesně vystihovalo místo, kde ses právě nacházel. Na stěnách mdle plálo pár loučí, po světélkujících žílách nebylo ani památky. Chvíli ti trvalo, než jsi v temném koutě zaregistroval schoulenou nahou postavu. Udělal jsi krok a odkopl kamínek. Sice byl malý, ale měl jsi pocit, že udeřil do gongu. Muž zvedl hlavu a ač jsi to nerad přiznával, jako by na tebe hleděla Artemis. Měl stejně šedivé oči jako ona, jenom jeho rozcuchané zaprášené vlasy skrývaly špinavou blond. Ale v jeho obličeji bylo něco, co se ti nelíbilo. Rozšířený zubatý úsměv, podivně světélkující pohled. Pohnul se. Jeho genitálie kryly rozpadající se kalhoty.

S jeho probráním se louče o něco více rozzářily a odhalily tak kresbami pomalovanou zeď. Po chvíli sis uvědomil, že to není červená křída, ale jeho vlastní krev. Obrazců bylo tolik, že bylo těžké rozpoznat, o co se jedná. Jediný obraz, co tě zaujal, byl obličej Artemis tak, jak vypadala kdysi. Vznášela se nad ostatními, jako by byla sluncem nad Apollónovým zatracením.

"Někdo přichází, sestřičko," mluvil bůh do prázdného rohu. Přemístil se tam a prsty se dotýkal něčeho neviditelného.



Apollón
 
Thór *Chris Hemsworth* - 01. listopadu 2018 21:59
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Stále v chatě

Váli, Nárvi, Loki, Hela





Bylo to celkem zvláštní, sedět takhle na gauči, vyprávět o svých zážitcích a při tom sledovat maličkou Helu, jak se zavírají ta její nádherná, modrá očička. Už je to dávno, co sem ležel v posteli se svou ženou, hladil její zlaté vlasy a vyprávěl o tom jak sem se bil s obry. Sif.. Jak mi chybí. Vždy naslouchala, podporovala mně. Byla tak dokonalá.

Najdu ji.. My oba. Tiše kouknu na Lokiho když vejde do dveří. Osud má velmi zvláštní smysl pro humor. V jednu chvíli se ženu za pomstou a pak, z ničeho nic, je to výprava za záchranu svých milovaných. I přes to že nemáme nejmenší ponětí o tom, co se s nimi mohlo stát. To už sem prostě já, hodný blázen Thór. Tiše si povzdychnu a poslouchám o čem se baví Loki s Nárvim. Nezdá se mi to jako moc dobrý nápad.

Pomaličku vstanu, opatrně, abych nevzbudil Helu a dojdu k nim. "To né.. Slíbil sem ti že pomohu najít Sigyn, ale na to teď není vhodná doba. I kdyby nás k ní Garmr dovedl, nejspíše to bude past. Budou spoléhat na to, že přijdeme. Já se nedokážu bít holýma rukama s armádou andělů a při tom chránit děti!

Loki... Měly bychom počkat, až se probere Matet. Může nás vzít ke Starkovi. Jo, já vím, na jméno kašli... Ale pokud je to jak si myslím a on je jedním z těch jejich bohů, mohl by nám pomoci. Už to zkoušel dříve".
Promluvím tiše k oběma, tedy spíše k Lokimu a doufám že bude naslouchat. Dobře vím jak se cítí, já na jeho místě bych chtěl totéž. Ale záchrana Sigyn je teď až druhořadou záležitostí, napřed musíme dostat všechny do bezpečí. Pak se můžeme věnovat ostatním věcem.

Dám mu chvilku na to aby to zpracoval a pak ho chytnu za ruku a odtáhnu o kousek dál. "Hodně sem přemýšlel o tom co budu dělat. Jak se s nimi vypořádat... Tys byl vždycky zběhlý v útěcích, podvodech a podobných věcech. Věděl by jsi jak se dostat do Pekla?

Pokud je v té jejich knize aspoň něco pravdy, pak je tam někdo, kdo je nenávidí stejně jako my. Někdo kdo by nám mohl pomoci. Když budeme vědět, jak ho v případě nouze zklidnit... Pak by stačilo pustit ho ze řetězu".
 
Athéna *Annabeth Ness* - 29. října 2018 14:06
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg
Gnóthi salón

~ Artemis, Charón a Pýthie ~



Nevěřícně jsem se na Převozníka zadívala, uvažujíc, jestli se s námi pokouší žertovat, a nebo si doopravdy myslí, že jet z Athén do Delf na koni je nenápadná nebo alespoň rychlá forma dopravy. Bezpochyby by to bylo lepší, než se mačkat v tom prdítku, které se pokoušel vydávat za auto, ale nenápadné asi jako kdybychom si na záda nakreslily velké „X“ a držely v rukou nápis „Pojďte se podívat jak vůbec nezapadáme do průměrné lidské populace.“

Zavrtěla jsem pro sebe hlavou a přenechala Artemis, aby muže sjela sžíravým pohledem. Sedl si dopředu, což byla jasná výhrůžka a cesta se obešla bez dalších pokusů o žert. Mlčky jsem se zabořila do sedačky, a zatímco jsem nedbale koukala z okna, hlavou mi běžely vzpomínky.
Přivítala nás země suchá jako troud a rozvaliny, na kterých zahlodal zub času. Zbledla jsem v obličeji, ačkoliv jsem něco podobného očekávala, a tiše následovala Převozníka, který nás vedl směrem k našemu osudu. Neměla jsem z toho dobrý pocit, ale nemohla jsem si dovolit na tomto místě přímo vytáhnout zbraň. Zvlášť ne, když mě nikdo neohrožoval.

„Pojďme,“ vyzvala jsem Atemis jistějším hlasem, než jsem se doopravdy cítila, abych nám dodala morálku. Očekávala jsem, že na nás Charón hodlá počkat a tak jsem se s ním ani nerozloučila. Místo toho jsem prošla skrz neviditelný portál. Žaludek jako by se mi změnil v olovu, když se kolem nás rozprostřel starý svět plný vůně a života. To mě viditelně vyděsilo, což si mohla Artemis všimnout v mém výrazu. Rychle jsem se však dala dohromady.
Pýthie věděly všechno. Málokdy se však jejich informace daly doopravdy použít, protože záměrně mluvily v hádankách a občas se zdálo, že naprosto nesmyslně. První část jejich proroctví byla však docela zřejmá. Náš oblíbený bůh podsvětí hledal svého tříhlavého hlídače.

„Ztracený život?“ zopakovala jsem. Nespočet životů padla v prach před mýma očima, mnoho jsem jich v něj obrátila sama. Vytřeštila jsem oči a obrátila se na Artemis.
Neřekla jsem nic, ale mé rty neslyšně vyřkly jediné slovo „Árés“
O kom jiném by mohly mluvit? Nevěřím na náhody.
„Kde?“ chtěla jsem vědět.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.17378616333008 sekund

na začátek stránky