Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1579
Hraje se Denně Omezená aktivita cca do 3.10.2021...  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. října 2021 15:16Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 20. října 2021 20:01 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 22. října 2021 19:54Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 20. srpna 2021 11:20Seth *Sebastian Light*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 22. října 2021 19:54Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 23. října 2021 20:02Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Amitiel *Lisa Grey* je offline, naposledy online byla 15. října 2021 15:46Amitiel *Lisa Grey*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 22. října 2021 19:54Sif *Sofia Garner*
 Postava Heimdall *Rick Mardall* je offline, naposledy online byla 23. října 2021 22:32Heimdall *Rick Mardall*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 20. října 2021 20:01Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 22. října 2021 19:54Kurent "Cal"
 Postava Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* je offline, naposledy online byla 23. října 2021 14:07Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco*
 Postava Jörmungandr *Jerome* je offline, naposledy online byla 22. října 2021 19:54Jörmungandr *Jerome*
 
Snový průvodce - 05. dubna 2020 17:17
gral_bohu7694.jpg
U slovanských bohů doma
~Dionýsos~

Voda ti byla nalita a mohl ses usadit na pohovku, které plačtivě snášela pestrobarevný potah. Podle toho, jak se Kurent na vše pyšně díval, to musela být jeho práce. Trochu ti připomínal sám sebe za dob, kdy jsi neustále oslavoval a hýřil. Dnešní doba tyto choutky trochu potlačovala. Na druhou stranu Kurent zachoval jistou etiku a dal si vodu taky. Když ses rozhlédl pořádně, měl jsi možnost zaznamenat konvici s čajem, která byla už skoro prázdná a nejspíš něco chystal na večeři, protože na lince měl připravené ingredience.

"Doufám, že se přidáte na večeři. Zelenino-ovocný salát. Zní to děsivě, ale je to delikatesa, pokud víte, co dát dohromady," zazubil se Kurent a chvíli uvažoval, zda ti raději neměl říct své druhé jméno, jak si nechával říkat obyčejnými lidmi, a také přáteli.

"Jsme jenom spolubydlící," odpověděl ti na otázku slovanský bůžek. "Dřív jsem poznal Saveru, který jednoho dne přišel se Zorou a řekl, že bude se mnou bydlet. Asi jste si... ehm, nebudeme si tykat? Nejde mi to moc přes pusu a můžeš mi říkat jenom Cal" a pokud si souhlasil, tak pokračoval: "Savera není zrovna někdo, komu bys chtěl odporovat. Během dne možná, ale takhle na večer," ukázal palcem k oknu, "neriskovat jeho zlobu, ale jinak to je docela prima chlapík. O holky se stará a pokud vidí, že se jim ubližuje, tak se za ně postaví. Mě dostal z dost ošemetné situace," rozmluvil se o něco víc, než měl v plánu. "Co potřebuješ po Zoře? Možná můžu být nápomocen?"

Obrázek

Mezitím, co jsi odpovídal, se postavil a přešel k lince a pokračoval s přípravou večeře. Nakonec se z Cala vyklubal docela příjemný společník. Nějak vycítil, že se nechceš moc zabývat svým tehdejším životem, tak toto téma odsunul stranou a vůbec tě jím neotravoval. Nicméně ho zajímala jedna věc. "Jak ses dostal ke knězovi?" pozvedl obočí.
 
Artemis *Alyss Ellery* - 05. dubna 2020 14:25
artemis_alyss28072.jpg
Palác
~Áres + Zeus~

Chodby byly jedna věc, ale když jsme došli do trůnního sálu, tak jsem s podivem hleděla na zdobený trůn, který stál uprostřed kruhové místnosti na vyvýšeném pódiu a do všech úhlů křičel, že je středem vesmíru. To bylo Hádovi velmi podobné. Nemohl vládnout Olympu, a tak vládl alespoň tomuto místu dost zvráceným způsobem. Na jednu stranu jsem se mu nedivila. Kdo by chtěl vést místo jako je tohle?
Já byla zvyklá velet své malé armádě žen, které si kdysi říkaly Artemidiny dcery. V podstatě to byla i pravda, jelikož většiny z nich jsem se ujala, když byly ztracené a odkoplé společností.

"Támhle," ukázala jsem směrem ke zdi, kde byly upevněné stojany a držáky na zbraně. Kdysi na to mohl být velmi úchvatný pohled. Teď tam neviselo skoro nic, a když už ano, tak se do toho pustil zub času. Tedy až na dvě věci. Helmice a dvoučepelé kopí se blyštily a jako zbytek paláce byly zdobené a opět vyřvávaly do světa, že jsou středem vesmíru.

"Nakonec nelhal," musela jsem připustit a podívala se na Dia, který pobaveně položil ruku na moje rameno.
"Hádes nikdy nelže. Jenom říká neúplnou pravdu," dodal a podíval se na Área. "Běž si pro to. Hádovy věci mají ve zvyku se bránit zlodějům, ale tobě byly nabídnuty. Alespoň na nějakou dobu, než mu je vrátíš."

Sice jsem moc nechápala, co tím myslel, ale raději jsem na nic na stojanu nesahala. Sledovala jsem Área, jak si jde pro své nové hračky. Trochu jsem mu to záviděla, ale na druhou stranu jsem měla luk od Dia a bylo by velmi hloupé tu začít fňujak jako malé děcko, že on dostal lepší.

Když se Áres dotkl helmice nebo kopí, ucítil v paži zasvrbění, které by mohlo pro někoho jiného skončit šokem a válením se na zemi. On byl přijat. Nádherně zdobená zlatá helmice se přizpůsobila jeho hlavě a kopí mu sedlo do ruky jako žádná jiná zbraň. Obě čepele se blyštily a rytí lehce zlatavě zářilo. Druhý konec zformovaný do špičky se zarazil do země a udělal tam malý důlek. Usoudila jsem, že s tím jej do svého bytu nepustím, pokud bych nějaký měla.

"Dobré?" zeptala jsem se.

Zobrazit SPOILER

 
Thór *Chris Hemsworth* - 27. března 2020 07:49
bf15b48b90ac54d5fcc2fa5e8621babc2932.jpg

TAK TO ZAČÍNÁ
Forseti




Neváhám. Jakmile se ten opeřenec objevuje, skáču na něj, jako nějaká šelma, co si jde pro svou kořist. Zřejmě se mi povedlo ho překvapit, takže se nezmůže ani na odpor a během chvilky je pryč. A zdá se, že tentokrát už na pořád. Hmm.. Věděl sem že to nakonec přijde vhod. I když mně ta dýka nedovedla k Sif jak bylo řečeno, tak navždy zabít nějakého anděla, to přeci není vůbec špatné.

Trochu mně první úspěch povzbudil a začal sem si říkat, že by to mohlo jít, ale to začíná mít Forseti potíže. Pomohl bych mu, ale momentálně mám vlastní problémy.


Vyhnout se kulce by nemuselo být snadné, ale i tak se o to musím pokusit. Hod na obranu: 7. Bonus: 10/100, nevím :D Tak či tak, obrana úspěšná). Ať už mně zasáhne a nebo ne, skočím k němu, pokusím se ho bodnout a zároveň mu chytit ruku ve které má zbraň, abych mu ji z ní vykroutil. Hod na útok: 45. Bonus: 10, Bonusové body: 10.
 
Snový průvodce - 27. března 2020 07:16
gral_bohu7694.jpg
Ty vs. anděl
~Thór + Forseti~

Plížení ti sice nešlo, ale překvapení ti šlo skvěle. Anděl neměl čas se ani rozhlédnout a najednou ležel na zemi a v hrudi měl zaraženou dýku. O to víc byl překvapen, když zjistil, co to je za dýku a s němým výkřikem se rozpadl v prach. (Hod na obranu: 19)

Forseti mezitím čekal, než se v okně objeví druhý anděl. Natáhl luk a chystal se vystřelit v momentě, kdy se objeví ten druhý. Místo toho ucítil v temeni palčivou bolest, jak jej někdo udeřil něčím tvrdým a luk mu vypadl z rukou. (Hod na útok: 8, Obrana protivníka: 49)

Svalil se do sněhu a instinktivně se otočil, aby viděl na útočníka, který jej tak podle napadl zezadu. Světe div se, byl to další anděl v bílém. Forseti zaskřípal zuby a jen díky svým reflexům a vytrvalosti, takže jej zásah do hlavy příliš nezpomalil, chytil andělovu zbraň, což byla brokovnice, vytrhnul mu ji z rukou a otočil je na něj. (Hod na obranu: 88 + 10 bonus, Hod na útok: 10)

Mezitím se anděl, kterého měl původně sejmout Forseti, namířil na tebe zbraň a vystřelil.

Zobrazit SPOILER
 
Thór *Chris Hemsworth* - 26. března 2020 22:15
bf15b48b90ac54d5fcc2fa5e8621babc2932.jpg

ŽE BY OSUD?
Forseti




Do prdele práce.. Jako by někdo řekl:"tohle je Thór, tomu plížení nikdo nešlo. Pojďme mu to zkomplikovat". Plížení, tiché operace a tak podobně, to mi nikdy nešlo. Jednou, tedy když sem se převlékl do ženských šatů to byl celkem úspěch. Ale teď to blbé okno prostě muselo povolit a vysypat se. A já sem se fakt snažil, přísahám!

Kouknu na Forsetiho s výrazem "promiň, já fakt nechtěl" a je mi jasné, že tohle přitáhne nechtěnou pozornost. Už teď slyším a po chvilce vlastně i vidím, jak se někdo blíží. No to si děláš srandu.. Kolikrát je budu muset zabít? Jsou to ti s kterými sem bojoval? Nebo ti na kteří se nedostalo? Tak či tak, je dobře že tu se mnou nejsou Nárvi a Hela.


Jsou dva a tak je zapotřebí něco vymyslet. Sám se kryji pod oknem a je mi úplně jasné, že zkoušet se tomu nějak vyhnout by bylo zbytečné. Takže se Forsetimu snažím máváním a prsty naznačit, že jednoho z nich si beru já. Snad se jen jeden přijde podívat co se stalo a kdyby něco, tak Forseti prostě může vystřelit z toho luku na toho druhého, případně podpořit můj útok. Tak jo.. Pro tebe lásko! Už už bych si chtěl vzít palcát. Majznout takovou věcí po palici by mohlo být hezké překvapení. Ale i mně dochází že tady je klíčovým elementem ticho, takže místo palcátu vytahuji svou dýku, kterou sem získal na Helheimu.

Tiše se krčím a jakmile se ten anděl ukáže u mně, pokusím se na něj skočit. Ideálně ho povalit a rovnou mu vrazit dýku do srdce, či mu aspoň podříznout krk, aby nemohl křičet.



Hod: 42, Bonus: 10, Bonusové body: 13 (snad to k něčemu bude :D
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 26. března 2020 19:17
loki94861.jpg
Další průzkum
~Matet, Imhotep~

Zajímalo mě, co si budou povídat. Rozhodl jsem se k andělům připlížit a nejlépe pod rouškou iluze, aby mě neviděli. Výhoda takové schopnosti je, že se dokážu stát víceméně neviditelným, jelikož vytvářím na sobě iluzi svého prostředí. Byla to šikovná vlastnost a pokud se mi podaří být ticho, mohl bych se k andělům dostat dostatečně blízko, aniž by mě slyšeli.

"Zůstaňte tady a kdyby se něco pokazilo, tak spoléhám na tebe," podíval jsem se na Matet. "Ty jsi náš jediný medik a bude lepší, aby ses nepletl do přímých šarvátek."
"To jsem neměl ani v plánu," ušklíbl se Imhotep. Matet se lehce pousmála, ale výraz měla velmi soustředěný.

Tak jdeme na to, pomyslel jsem si. Kolem nás muselo něco být, protože jsem měl šílený problém na sebe seslat iluzi, ale nakonec se povedlo. Matet i Imhotepovi jsem zmizel z očí a teď bylo na řadě se připlížit. (Hod: 28, bonusové body: 3)

Jak jsem měl původně problém s iluzí, plíženi mi šlo velmi dobře (94). Maskován vlastním kouzlem jsem se pomalu blížil k andělům, kteří nic netušíc stáli venku a rozpravovali se. Čím blíže jsem byl, tím více jejich hlasy byly zřetelnější a srozumitelnější. Schoval jsem se za hromadu naskládaných polen a poslouchal.

"... proč mě podezříváš?" právě mluvil blonďák se strništěm. "Komu bych asi tak mohl volat?" v ruce svíral mobil, do kterého před chvíli mluvil.
Druhý anděl s bílými dlouhými vlasy na něj hleděl s velmi klidným výrazem, což mě děsilo o to víc.
"Nikdo tě tady nepodezřívá, Romanieli. Jenom by mě zajímalo, s kým jsi to mluvil?" lehce se pousmál a položil mu ruku na rameno. Mě se zdálo, že to je dost výhružné gesto, což druhý anděl taky pochopil.

"Amabaeli, známe se dlouho, ne? Proč bych vás zrazoval? Dovedl jsem ji sem, ne?" nezněl příliš přesvědčivě.
"A to je ten problém. Znám tě až příliš dlouho a často se dokážeš unést a ona," jeho ruka se přemístila k Romanielově šíji, "je tvůj problém. Příliš ses k ní upnul."
Romaniel mlčel, což Amabael vzal jako souhlas. "Vidíš? A proto jsi riziko téhle míse. Nemůžu dovolit, abys ji ohrozil," v jeho rukou se objevila ledová dýka, která se zanořila do andělova břicha. S tichým ale Romaniel překvapeně vydechl a padl na kolena.
"Tohle tě na chvíli zdrží. Nechci tvou smrt, ale teď jsi jen překážkou. Užij si ledové sevření," Amabael odkopl Romaniela do sněhu, kde ho nechal ležel.

Sakra, co teď? díval jsem se k místu, kde krvácel Romaniel. Mělo všechno tohle znamenat, že se postavil za Sif? Teda pokud ovšem mluvili o ní. Pro jistotu jsem se rozhlédl, zda v okolí ještě někdo není a shodil ze sebe iluzi. S velkým sebezapřením jsem se rozeběhl k Romanielovi, který se na mě překvapeně podíval. Podíval jsem se mu na ránu, kolem které se začaly tvořit ledové střípky. Pak jsem jej chytl v podpaží a odtáhl jsem jej do úkrytu. Jestli někdo vyjde ven, pak mu bude jasné, že andělovi někdo pomohl, ale neměl jsem touhu, aby zjistil kdo.

Jakmile jsem byl dostatečně daleko, podíval jsem se směrem, kde se schovávala Matet s Imhotepem a zamával, aby šli za mnou. Během čekání jsem se podíval na mrznoucího anděla. "Kde je Sif?" zeptal jsem se.
Romaniel se nadechl a rty bolestivě semkl. "Nedo... nedostanete se k ní," byla jeho odpověď, která se mi absolutně nelíbila.
"To je mi jedno. Kde je Sif?," zopakoval jsem a uhnul jsem Imhotepovi, který automaticky zaujal pozici medika a začal zkoumat andělovu ránu, což ho dost překvapilo.
"Drží... drží ji v márnici. Tamty dveře a schodiště dolů," odpovídal pomalu a dost nahlas hekl, když mu Imhotep vyhrnul vršek.
"Sakra, to vypadá blbě," zaskřípal zuby.

"Proč?" špitl Romaniel.
"Co proč," povytáhl obočí Imhotep.
"Proč mi pomáháte?"
"Neber to jako pomoc," zamračil jsem se. "Znám někoho, kdo bude chtít znát odpovědi a vím, že je dost netrpělivý, pokud je nedostává," uvažoval jsem, jak moc výhružně to znělo. Asi ne moc. Co už.
Imhotep zakoulel očima. "Nejsme barbaři a navíc vypadáš, že s nimi nechceš mít nic společného."

Matet mi položila ruku na rameno. "Měli bychom najít Thóra. Už víme, kde je Sif. Imhotep se tady o opeřence postará."
Chvíli jsem nad tím uvažoval. "Můžeš ho přenést za Hórem? Imhotep by se nám hodil uvnitř."
Matet přikývla.
"Počkejte," chytil mě Romaniel za rukáv. "Amabael není ledajaký anděl a jsou tam s ním další. Eleleth a Barachiel. Ostatní jsou jen podřadné entity."
"A?"
Na chvíli nastalo ticho, než Romaniel spustil: "Eleleth je anděl klamu. Může se zdát jako někdo jiný a přitom není. Barachiel je strážce. Má za sebou celou strážných andělů, a i když se může zdát, že je sám, nikdy není."

Chvíli jsem na Romaniela nechápavě zíral. Eleleth připomínala mě samotnou, co se týče schopností. Barachiel mě trochu děsil. "Dobře, nepodceňovat ho. Matet, můžeš," pobídl jsem štírku.
Chytla anděla za ruku a zmizela v ním v podivném zablesknutí. Já s Imhotepem čekal na její návrat.
 
Snový průvodce - 26. března 2020 17:56
gral_bohu7694.jpg
Když se daří, tak se daří
~Thór + Forseti~

Když jsi se pokusil otevřít okno, jako naschvál se uvolnilo z pantů a spadlo na zem. Sklo se rozsypalo za doprovodu hlasitého zvuku tříštění. Forseti ztuhl s připraveným lukem. Tak, to bychom měli plížení.

Hluk měl za následek, že jsi velmi rychle uslyšel těžké kroky, které se blížily tvým směrem. Ze dveří po tvé levici vyběhli dva andělé, kteří jako by téměř vypadli z oka těm, které jsi potkal posledně na mostě. To neměli jinou módu než bělostně nudnou?

Mohl ses pokusit schovat po okenní okap, nicméně ti bylo jisté, že to bude první místo, kde budou vyhlížet.

Zobrazit SPOILER
 
Dionýsos *Otec Dennison* - 25. března 2020 00:58
9c70b78c98e6f8b55983e3a18453303b7444.jpg
Přesun jinam
Zora, Kurent

Byl jsem rád, že jsme se přesunuli jinam. Nemusel jsem tak delší chvíli trávit na tom zvláštním místě, které mi tak neskutečně připomínali dávné doby, kdy jsem ještě byl bohem. Kdybych jen tušil, že to kam půjdeme, nebude o nic lepší.

Celou cestu jsem ji bedlivě pozoroval, jako kdybych čekal, že by mohla spadnout a ublížit si. Byl jsem připraven tomu zabránit. Přišla mi tak neskutečně křehká.
Samozřejmě, že to mohla celé hrát a mohla mně vést tak akorát do pasti. Vůbec bych se tomu nedivil.

”V pořádku.” Pronesl jsem a vykouzlil na své tváři přátelsky povzbudivý úsměv. Chystal jsem se stejně jako ona je zvednout. Málem jsme do sebe narazily čely, naštěstí jsem pohotově uhnul svou hlavou a v té chvíli se otevřely dveře.
”Ah, doufám, že neobtěžuji. To bych opravdu nerad.” Pronesl jsem k mladíkovi, který na rozdíl od mé společnice byl neskutečně čilý s úsměvem od ucha k uchu. Byla to poměrně příjemná změna.

”Říkám si otec Denninson, ale nejspíš mně budete znát pod jménem Dionýsos.” Představil jsem se na oplátku já.
Slovanskou mytologii jsem znal pouze letmo. Hlavně se to týkalo těch známých bohů, jako byl Perun, Veles a podobně. Jeho jméno mi však nic neříkalo.

Když jsme vešli dovnitř, tak mně do nosu udeřila velmi povědomá vůně. Jako kdybych se vrátil v minulosti zpátky. Zatřepal jsem hlavou. Pevně sevřel kufřík, až klouby na rukou zbělely. Zhluboka se nadechl a vydechl. Párkrát za sebou jsem to udělal, abych se uklidnil.
Začínal jsem mít pocit, že celé toto setkání, je jedno velká zkouška mého sebeovládání.
Snažil jsem se tvářit, že si to tu celé prohlížím se zájmem v očích. Měli to tu zvláštně vybavené. Neměl jsem je však v úmyslu soudit.
O něco klidnější jsem vykouzlil úsměv na tváři.
”Vodu, prosím.” Odpověděl jsem pouze. Samozřejmě myšlenka toho, že bych se opět napil vína, byla neskutečně příjemná. Vlastně mně až zaskočilo, jak jsem po tom zatoužil. Ale odolal jsem jí. Bylo mi jasné, že bych měl pak problém s tím přestat. Neměl jsem čas, ztrácet čas. Už teď mi připadalo, že jsem se zdržel na jednom místě až příliš dlouho.
Celou dobu jsem stál v místnosti a cítil se poněkud nepatřičně.
”Jak jste se Zorou poznal?” Byla to spíše otázka, abych nějak přerušil to podivné ticho, než vyzvídání.
 
*Árés* Alexander Rubin - 24. března 2020 01:06
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Hádův palác - cesta dovnitř nalezena
Artemis a velký Z

”Bezva. Bezva. Bezva.” Pohledem jsem přitom propaloval jejího koně, který se předtím rozeběhl a já už měl obavy, že je to celé past, kterou na nás strýc nastražil. Přiznávám, bylo to maličko paranoidní. Na druhou stranu po tolika nepříjemnostech, které se nám stali, poměrně pochopitelné.
Spolkl jsem nadávky na adresu koně a odolal se zeptat, zda je moje kráska v pořádku. Neměl jsem samozřejmě pochyb o tom, že by se nebyla schopná bránit případnému nebezpečí. Jen jsem měl o ni starost. Přeci jen byla předtím zesláblá.
Mlčky jsem sesedl ze svého koně a vydal se dovnitř. Čím dřív budeme mít tuhle nepříjemnost z krku, tím líp.
Nechal jsem Artemis ať jde druhá a já jsem tak uzavřel naši hrdinnou trojici.

Nevěnoval jsem moc pozornost tomu, jak to tu měl zařízené. Byl jsem z celé této návštěvy poměrně nesvůj. Jako kdybych očekával, že se na nás ze všech stran nahrnou naši nepřátelé.
”Možná ano.” Odpověděl jsem krásce po chvíli, kdy mi došlo, že stojíme a ona se na něco ptala. Pokusil jsem se tedy vydat po paměti směrem, kterým jsem si myslel, že mně vedla Alecto při minulé návštěvě. Doufal přitom, že jdeme správně. Celou dobu jsem si přitom dával pozor na to, jestli na nás někdo nečíhá.

(Hod - 1 - tím pádem vím, jak se dostat do cíle)
 
Snový průvodce - 22. března 2020 10:48
gral_bohu7694.jpg
Půjdeme jinam
~Dionýsos~

Zora na tebe mlčky hleděla. Začínal sis myslet, že se nikam nedostaneš, když se pohnula a pokusila se o úsměv, který byl však stejně smutný jak její celá vizáž.
"Počkáme u mě," postavila se a bez dalších slov vyšla ze šatny. Cestou kývala na kolegyně a kolegy v branží, kteří ji zdravili. Na tebe se dívali trochu podezřívavě, ale nebylo to nic, co se nedalo snést.

Opustili jste klub, přešli cestu a Zora začala vytahovat klíče. Byla v tak podivném stavu, že jí klíče vypadly z rukou a přistály kousek od tvých nohou. "Omlouvám se," špitla a chystala se je zvednout, když se rozevřely dveře. V nich stál mladík se zrzavými vlasy a na rozdíl od Zory se usmíval od ucha k uchu. "Už na vás čekám. Savera mi volal, že přivedeš hosta," mrknul na Zoru a podržel vám dveře.

Obrázek

Když jste byli v chodbě, natáhl k tobě ruku. "Kurent," poznal jsi pouze to, že se jedná o boha. Zda si o něm věděl něco více, to záleželo na tom, jak dobře jsi byl obeznámen se slovanskou mytologií.

Vyšli jste dvě patra, kde Kurent otevřel dveře napravo a uvedl vás dovnitř. Vůně uvnitř bytu až příliš připomínala tvé tehdejší radovánky. Vzduch byl nasákly aroma vína a hroznů a byl aranžován do barev jara a podzimu. Skříňky, police a další nábytek neměli jednolitou barvu. Měl jsi pocit, jako bych vešel do vetešnictví.

"Běž si lehnout," podíval se Kurent na Zoru, která za celou dobu neřekla ani slovo. "O našeho hosta se postarám," zazubil se a podíval se na tebe. "Něco na zub? Mám i víno," ušklíbl se a dovedl tě do obývacího pokoje. Pohovky byly překryté barevnými potahy a na polici nad televizí hořela svíčka.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2021 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.36586284637451 sekund

na začátek stránky