Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Grál bohů
Družina
| |||
 | Úprk do neznáma | ||
| |||
| Ops, chybička se vloudila :D Zobrazit SPOILER  | ||
| |||
 | Tartaros - Že by konečně cesta ven?NPC Apollón, budoucí švagr? Už jsem začínal mít menší obavy, že se opět po mně vrhne v rozhořčení, že se mu vysmívám. Neobával jsem se svou bezpečnost, nýbrž o jeho. Artemis by mi neodpustila, kdyby se mu něco stalo a o to víc, že jsem za to byl zodpovědný já. Rozhodl jsem se mlčet a nechat jej mluvit. Neměl jsem nejmenší tušení, co mu tak říct. Sledoval jsem, jak přejíždí prsty po malbě a na malou chvíli se ocitl v nostalgické vzpomínce zpátky v hotelu, kde jsme popíjeli její nápoj a na naši společnou noc, která naprosto všechno změnila. To jak se najednou skrčil v pase, mě donutilo se ohlédnout za sebe, jestli tam nikde není nějaký nepřítel a vrátilo mě to zpátky do reality. Nikdo tam naštěstí nebyl, takže za to mohla pouze jeho chorá mysl. Už jsem začal uvažovat nad tím, že bych zkusil opět zajít za tím ubožákem, který býval kdysi obávaným bohem smrti a dostat z něho násilím další informace, když však ten bláznivý bůh chytl mou ruku s tím, že mám jít za ním. Nestihl jsem včas zareagovat a tak jsem se ocitl v chodbě, kterou jsem předtím šel v doprovodu Storukého. Chvíli jsem na něj hleděl a přemýšlel nad tím, zda-li nejsem taky blázen, když mám v úmyslu ho sledovat. Nevypadal vůbec, že by věděl s jistotou kam má jít. Zatraceně. Co jiného bych mohl ještě ztratit? Napadne mně, ale to už kráčím za ním. Doufajíc v to, že to nebyla naprostá chyba. Vzhledem k tomu, jak jsme bloudili, začínal jsem pochybovat, že vlastně ví kam jdeme a už jsem se chystal se na to vykašlat. Hodina bloudění bohatě stačí. Jenže jsem neměl nejmenší tušení, jak se vrátit zpátky. ”K čertu.” Procedil jsem skrz zuby, když se ten šílenec z ničeho nic zastavil. ”Nebylo by na škodu, kdybys mně varoval.” Pronesl jsem tiše spíše sám pro sebe, než by mi na to měl jakkoliv odpovídat. Málem bych to nespatřil, ty dvě zlatavá světélka. Světélka naděje, která se pohybovala pode mnou. Mohla by to být skutečně cesta ven? Zahučel bych s ním radostí, ale to by se nesměl rozběhnout do nejbližší chodby a já ho nemusel dohánět, aby se mi neztratil. Že by se nakonec vyplatilo sledovat blázna? Napadlo mně, když jsem za ním běžel a snažil se ho neztratit z dohledu. Artemis, už jdu za tebou. | ||
| |||
 | NEMYSLÍŠ SPÍŠE, STARK, LOKI A THÓR? :D Nevím jestli s tím co dělám Loki nesouhlasí, či má třeba nějaký problém. Je mi to teď nějak vlastně úplně jedno, potřebujeme odpovědi. "Londýn?" Zopakuji tiše. Nečekal bych, že se egyptští bohové budou ukrývat na takovém místě. Když poblíž nejsou žádné pouště. Ale co já vím, možná právě pro to je to dobrý úkryt. Kdo by je tam mohl hledat? Zvědavě se pak podívám na Lokiho. Že by s tím měl něco společného? Nebo aspoň něco málo věděl? Nevím tedy odkud, ale divil bych se kdyby tomu tak nebylo. Už sem si říkal, že postačí vyčkat až to najde a já budu moci zavolat své letadlo. Ale Matet má poněkud jiné plány. Až když se zmíní o svém mobilu, tak mi dojde, že ho mám stále u sebe. "Promiň, úplně sem zapomněl". Omluvně se usměji a mobil jí samozřejmě dám. Sem rád, že stále funguje a nedopadnul jako ten můj. Až teď mně napadá, že mi mohlo volat spoustu lidí. Nikdo z nich na mně tedy nemá kontakt a já na ně. Sakra, až budeme někde v bezpečí, tak si budu muset sehnat mobil. A až se dostanu domů, tak si určitě budu muset přepsat nějaká čísla... Zatím stojím kousek od postele, sleduji Matet a hlavně poslouchám co říká. Sice neslyším toho s kým mluví, ale aspoň že ji ano. Horus.. Bůh slunce. Něco se sokolama a nepohodl se s nějakým jiným bohem. Opakuji si, co já o něm vlastně vím. Není toho mnoho, vlastně tedy skoro nic. Nikdy sem se o bohy z jiných světů nezajímal, což byla možná chyba. No co, ještě by se mi mohlo podařit to napravit. Jen chvilku a Matet končí hovor. "Výborně.. Nemůžu se dočkat až se setkáme". Opravdu sem na něj velice zvědavý. Stark. Na to si těžko zvyknete, obzvláště když někdo hraje ve filmech jako já a Loki. Kdyby byl jako Tony, tak by to teda bylo něco. "Děkuju". Řeknu vděčně když mi dá ten svůj mobil. "Jak se ale ozvu tobě, když bych potřeboval?" Zeptám se s přátelským pousmáním. Možná bych mohl volat Horovi a chtít Matet, ale to by se neslušelo. Nejlepší by asi bylo, sehnat jí nový mobil. A nějaký pořádný, když už mi dala ten svůj. Máme tedy hodinu. Dále bych Matet neobtěžoval a nechal bych ji si aspoň trošku odpočinout. Nějakých dvacet minut, půl hodiny, bych mohl být s ní, abych se ujistil že je v pořádku. Pak bych však musel jít i za ostatními a připravit je na to, že budeme odcházet. Až nějakých deset minut před odchodem bych asi vzbudil Helu, že budeme muset jít. Rád bych ji měl u sebe já, vůbec by mi nevadilo, když by mi třeba znovu zamotávala vlasy. Ale chápu že tu má vlastní rodinu, takže ji nechám na starosti třeba Lokimu a nebo jednomu z jejích bratrů. | ||
| |||
 | Že by trio Stark, Tony a Thór bylo konečně pohromadě? ~Thór + Matet~ V duchu jsem zaúpěl. Doufal jsem, že Forseti má něco jiného a důležitějšího na práci, ale jeho posedlost pravidly mě někdy doháněla k šílenství. Samozřejmě, že zanechá všeho a půjde pomoct Thórovi. Jeho kodex mu to jinak nedovolí. Co už. Budu to muset nějak vydržet a možná bude mít nějaké informace o Sigyn nebo třeba o tom zpropadeném grálu, který jsem už neměl takovou touhu najít. Žilo se nám dobře, dokud si opeřenci nevymysleli tuhle stupidní únikovou hru. Podezřele jsem si prohlédl Thóra, jestli s egypťankou nemá nějaké vedlejší úmysly. Sám jsem se přemístil k židli a usadil se na ni. Matet se zjevně Thórův zájem líbí. Opětuje mu svůj mdlý úsměv. "Nekhen Limited v Londýně," odpoví mu na otázku, kde by tak asi Stark mohl být. "To mi něco říká," zamračím se, a pak si vzpomenu na starožitnictví v Soho, které neslo logo právě téhle firmy. "Adresu najdu na netu," nabídnu a už se dívám na svůj mobil. Ne že by tu bylo internetové připojení kdovíjak silné, ale EDGE bude muset stačit. "Bude lepší mu zavolat," pozastavila moje kroky žena. "On má svoje způsoby, jak nás všechny dostat jinam. Jen potřebuju mobil," mluvila pomalu. "To si snad pamatuješ jeho číslo?" už jsem se natahoval se svým mobilem, když z jejich rtů vyšel přidušený smích. "Ne, mobil, co jsem dala Thórovi," koukla na boha hromu a já se cítil ukřivděn. Zase jsem si sedl a raději předstíral, že něco hledám. Když Thór Matet donesl mobil, převzala jej a chvíli hledala číslo, než jej konečně nalezla. Pak okamžitě začala volat. Na druhé straně to někdo vzal velmi rychle, aniž by první pípnutí doznělo. Štírka se lehce pousmála: "Hóre, ráda tě slyším," Hórus něco říkal a Matet přivřela oči. "Jsem v pořádku. Thór a ostatní se o mě dobře postarali. Souhlasili, že spojíme síly." Pozvedl jsem hlavu a s tím souhlasili jsem moc nesouhlasil. Nevěřil jsem Hórovi a obrázek si o něm udělám, až se uvidíme v tváři v tvář. "Nemůžu moc chodit, ale zvládnu to. Jen někoho pošli, aby nás vyzvedl. Jen ne Tefena. Někteří nejsou moc důvěřiví," tím se koukla na mě a já zůstal s kamennou tváří. "Pošlu souřadnice a děkuji," s tím to típla a chvíli si s mobilem hrála, až v sms poslala místo, kde se všichni nacházíme. Jen jsem doufal, že to nebude nějaká léčka. "Asi do hodiny tu někdo přijde a Hór slíbil, že pošle někoho, kdo nebudí na první pohled dojem, že chce útočit," podala Thórovi mobil se slovy, ať si jej nechá a má tak kontakt na více bohů než jenom na naše malou skupinku. | ||
| |||
| KDE JE STARK?! Po mém dotazu mi přišlo, že najednou nastalo nějak nepříjemné ticho. Pak se tedy ozval aspoň Nárvi, i když tedy neřekl nic nového. Všiml sem si toho jeho pohledu. Je mi úplně jasné jak na tom ta ženština je, ale to nemění nic na tom, že zkrátka nemáme čas na to, čekat až se zcela uzdraví. To bychom také všichni mohli brzy vypadat jako ona. "S vodou problém není, ale jídlem si nejsem jistý. Možná tu zbyla od posledně aspoň nějaká konzerva". Řeknu chlapci upřímně. Nikdy sem si sem mnoho jídla nebral, když už, tak vážně něco né příliš dobrého, ale trvanlivějšího. Případně sem si občas ulovil nějakou rybu, což by šlo možná zařídit i teď. Jen bych před tím rád věděl jednu velmi podstatnou věc, abychom se odtud mohli dostat. "Budu dávat pozor". Ujistím Nárviho když se otočí k odchodu. Nebo to tedy aspoň zkusím.. Tiše si povzdychnu, podívám se na Lokiho a přikývnu. "Ano.. Má ještě něco na práci, ale dorazí". Aspoň v to tedy doufám. Když by se ten mizera někam zašil, tak by mně to opravdu naštvalo. Je mi úplně jasné že to mezi Forsetim a Lokim nebude jednoduché, ale na to dlabu. Jsou tu mnohem důležitější věci než jejich vzájemný odpor. Zadívám se na egypťanku a přijdu blíže k posteli. Kleknu si a konejšivě vezmu její ruku mezi mé dlaně. Mile se na ni usměji a pak mi to nedá abych se nezeptal. Vím co Nárvi říkal, ale tohle je opravdu důležité. "Neboj se. Dáme na tebe pozor a necháme tě odpočinout si... Ale potřebuji vědět, kde přesně bydlí Stark. Vzpomeneš si na adresu? Musím nás všechny dostat někam, kde bude klid. Kde si všichni budeme moci odpočinout a promluvit". A plánovat. To hlavně. Pokud je Stark proti andělům, je tedy s námi. Nechtěl by přeci přijít o spojence jako sem já. Počítám s tím, že na oplátku pak bude něco chtít, ale to nevadí. Jak sem řekl, teď je důležité se dostat někam, kde je opravdu bezpečno. Ostatní se dořeší až pak. | ||
| |||
| Matet se probouzí ~Thór + Matet a Nárvi~ Být to na mě, odtáhnu Nárviho do obýváku, aby si pořádně odpočinul, ale pokud byl alespoň trochu jako Sigyn, tak s ním nepohne ani buldozer. Ženino probuzení bylo dobrou zprávou. Byla tam, kdy se Sigyn ztratila. Možná se nám podaří získat nějaká vodítka, kde moje milovaná je. Na Thórovi se muselo nechat jedno. Vstoupil se zápalem boha hromů a hned šel k věci. Neměl jsem touhu jej zastavovat. Chtěl jsem to vědět taky, ale nemohl jsem si nevšimnout Nárviho pohledu. "Strýčku," pokáral jej můj mladší syn. "Je slabá. Spíš by potřebovala vodu a něco k snědku." "T-to je dobrý," vydechla zmoženě Matet; jmenuje se tak, že? Nárvi zakoulel očima a vstal. "Dojdu ti pro něco a vy ji moc nepřepínejte. Není na tom zrovna nejlépe a může zase ztratit vědomí." Nárvi byl na mě stále naštvaný. Cítil jsem to, ale nemohl jsem si pomoct a dodal: "Mluvíš jako tvá matka." Syn se ušklíbl a vyšel z pokoje. Podíval jsem se na Thóra. "S Forsetim to šlo dobře?" Prosím ať nešlo. *** ~Váli~ Nárvi šel do kuchyně a minul tak Váliho. Přitom se hluboce nadechl, jako by se bál, že po něm bratr každou chvíli skočí. Došel k dřezu a zkusmo otevřel první skříňku. Našel sklenici, kterou se jal naplnit vodou. Pak se podíval do ledničky, jestli tam najde něco k snědku. "No jasně," vzdychl, "tady moc velké zásoby nebudou," zavřel ledničku a chystal se zamířit i se sklenicí do ložnice, když se cestou zastavil a podíval se na Váliho. Nic neřekl. Jenom tak stál a čekal. Jako by doufal, že bratr začne první. Nicméně měl v jednom jasno. Pokud začne hanit otce, jde hned pryč. | ||
| |||
| Bezpečná cesta je dobrá cesta | ||
| |||
| Stále v chatě Loki si prohlédne mou dýku a když se zmíní o GPS, tak je to jako by mi někdo dal pěstí rovnou do tváře. No ovšem. Tak nás přece mohli najít v tom hotelu. A pak i venku. Sakra! Už už bych ji bral a chtěl hodit ven z okna do jezera, ale něco mně najednou napadne. To že nás tak andělé sledují, to může být úplná blbost. Ale pokud by to byla pravda, možná by to šlo i nějak využít. Nastražit past a snad při tom někoho zajmout. Ale to předbíhám, teď jsou jiné věci o které se musíme postarat. Na otázku ohledně mé ženy jen posmutněle zavrtím hlavou. Kdybych jen tušil kde by Sif mohla být, nečekal bych ani minutu. Šel bych si pro ni, i kdybych se při tom musel porvat s celou armádou andělů. Kde by mohla být? Povzdychnu si a opět věnuji pozornost Lokimu. Musím říci, že sem doufal v nějaké užitečnější informace. Nebe, Strom života, Ráj.. To jsou teď věci, které nám jsou úplně na nic. Možná že s těmi svitky by to dávalo větší smysl, ale takhle nemá cenu se nad tím pozastavovat. Na poslední slova boha vedle mně jen kývnu a pak už jdu do obýváku, kde není situace o moc lepší. Forseti.. Byli chvíle kdy to mezi námi docela skřípalo, ale jinak bych řekl, že jsme spolu vycházeli. Ať už jsme jeden druhému nějak zakřivdili a nebo se urazili, nebylo by pro mně nic jednodušího, než to hodit za hlavu a zapomenout. Opřu se tedy zády o stěnu, ruce složím na hrudi, souhlasně kývnu Válimu a čekám. Hned jak to bůh spravedlnosti vezme, je mi jasné, že mezi těma dvěma nebudou moc dobré vztahy. Nevím zda mezi nimi k něčemu došlo a nebo je to jen kvůli Lokimu, ale i tak doufám, že budou schopni se soustředit na jiné věci než pomstu či závist. Dědic Asgardského trůnu.. Vzhledem k tomu že momentálně nemám čemu vládnout, nepřikládal bych tomu titulu takovou vládu. Ale jsem rád, že ostatní nezapomněli. Pokud tohle všechno vyjde, pokud je porazíme a získáme zpět náš domov, bude třeba poučit se z minulosti a udělat nějaké změny. Nemluvě o spolupráci s bohy z ostatních zemí. Egypťané, Řekové... Kdo by si byl pomyslel, že budu hledat pomoc zrovna u nich? Beze slova pak převezmu Váliho mobil a poslouchám. Je to dost zvláštní, slyšet hlas někoho z nás. Neviděli jsme se celé věky, ale vím že je to on. "Sem.. Mnoho se událo". Řeknu prvně zcela prostě a pak aspoň ve zkratce se pokusím vysvětlit jak k tomu vlastně došlo. Podrobněji bych mohl Forsetimu něco vysvětlit až se uvidíme tváří v tvář, ale takto to musí stačit. Pochopitelně by mně zajímalo o co se bůh spravedlnosti chce prvně postarat, ale chápu že bude mít nejspíše také své záležitosti. "Dobře, budeme čekat. Zkus to však prosím vyřídit co nejdříve. Času není nazbyt". Rozloučíme se, zavěsím a povzdychnu si. To bude tedy něco. Doufám, že se nebudu muset nějak moc snažit, abych nás udržel všechny pohromadě. "Děkuju". Řeknu Válimu a vrátím mu telefon. "Půjdu se kouknout jak jim to jde. Jestli to nevadí, zůstaň prosím tady a dávej pozor na Helu. Hned se vrátím". Poprosím chlapce a pokud nebude vypadat že je proti, vydám se za Lokim a ostatními. "Tak co, jak to jde?" Zeptám se tiše a pak zjišťuji že se Matet už pomalu probouzí. "Ahoj. Nemusíš se bát, jsme v bezpečí. Tedy aspoň prozatím". Řeknu egypťance a pokusím se o cosi, co by se dalo označit jako povzbudivý úsměv. "Jak se cítíš, je ti lépe?" Optám se a pak pokračuji. "Co se stalo na tom mostě?" To by jistě nezajímalo jen mně. Nechci ji nějak přetěžovat, ale nemáme zas tolik času a to co nám řekne by mohlo být důležité. | ||
| |||
| Tartaros - Jak na boha slunce?NPC Apollón, budoucí švagr?  Ve chvíli, kdy se přestal škubat, jsem si chtěl oddechnout. Měl jsem počítat s tím, že to nebude jednoduché. Nečekal jsem však, že se rozhodne ve mně vidět svou sestru. Moji potencionální přítelkyni, která si myslí o mně, že jsem mrtvý. No to mně poser. Chvíli jsem na něj překvapeně hleděl, neschopen žádného slova. Bál jsem se promluvit, aby se zase něco nezměnilo. V hlavě mi to však šrotovalo o sto šest. Fajn. Teď Ari přemýšlej. On je jediný, který ti může pomoct dostat se odsud. Jak to, ale od něj zjistit? Jak by s ním mluvila jeho sestra? Nikdy v životě jsem se tolik nesnažil nebýt sám sebou, jako nyní. Kdybych byl sám s sebou, tak bych ze všech vymlátil duši a s určitou pravděpodobností tady zůstal na věčnost. Jenže teď tak či tak nemám pocit, že bych se nějak posunul dál. Jedna, dva… neposer to… tři. ”Prosím, potřebuji vědět, jestli vede nějaká cesta odsud...” Pronesu maličko naléhavě a pak se zarazím. Teď by to chtělo vymyslet nějaký dobrý důvod, aby mi to řekl, když mně nikam nechce pustit. Mysli… mysli… mysli!!! Jenže myšlení nikdy nebyla moje silná stránka. Na to tu jsou jiní. Já jsem byl vždycky horkokrevná hora svalů, která nepotřebovala myslet. No a teď se to po mně vyžaduje. A pak mně něco napadne, i když nemám nejmenší tušení, jestli to bude fungovat. "... měla by se zabezpečit, kdyby náhodou na ni přišli. Prosím, řekni mi, jestli něco takového je a já to půjdu zkontrolovat. Jsem tady a už nikomu nedovolím, aby ti ublížil." Rozhodnu se to aspoň zkusit. A taky ho obejmu. Snad byla bohyně lovu a bohyně Měsíce objímací typ. A ano, vím jak blbě to zní a nejspíše musí vypadat. S napětím vyčkávám, co se stane a upřímně doufám, že se to zase nějak neposere. Zatraceně… prosím… vždyť já se chci jen vrátit ke své milované. | ||