Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1398


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 10. listopadu 2020 14:13Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 02. prosince 2020 18:57 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 01. listopadu 2020 21:02Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 01. listopadu 2020 21:02Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2020 10:57Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2020 13:40Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 01. listopadu 2020 21:02Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 02. prosince 2020 18:57Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 01. listopadu 2020 21:02Kurent "Cal"
 
Artemis *Alyss Ellery* - 24. ledna 2019 15:48
artemis_alyss28072.jpg
Podsvětí
~Athéna~

Jakmile Athéna prošla, trhlina za ní se zavřela. Ani neměla možnost vyslechnout si odpověď od Charóna, který se musel náramně bavit a konečně měl po zbytek dne padla. Možná dokonce na několik dní. Omluvně jsem se na bohyni moudrosti podívala. Tohle nebyla jedna z mých lepších chvilek. Vždycky jsem se bránila citům, ale když už jsem jim propadla, honila jsem se za nim jako kočka za klubkem.

"Myslím, že u sebe doma nebude," povzdychla jsem si. "Navíc ví, co by se mu stalo, kdyby se s námi setkal," blýsklo mi nebezpečně v očích.

Rozhlédla jsem se kolem sebe s nadějí, že někde ve vzduchu bude viset šipka s nápisem Entrance. "No, takže směr Tartar. Pokud by ses mě zeptala, že jednoho dne vstoupím do Tartaru, vysmála bych se ti," ušklíbla jsem se.

Společně jsme se vydaly a dávaly pozor, abychom nespadly do některé z trhlin, z nichž sálalo teplo a být smrtelníkem, měla bych sežehnuté vlasy. Někdo by to bral jako depilaci zadarmo. K Tartaru vedla jediná možná cesta, kterou by se někdo, kdo se nechce dostat na ještě horší místo, než je Podsvětí, vůbec nešel. Kdysi by tu na nás možná útočily harpie nebo jiná havěť, ale teď tu bylo pusto a prázdno. Podsvětí opravdu končilo.

Zastavila jsem se před strmým svahem. Schody šly vidět jen stěží, ale byly tam. Vedly do černočerné tmy. "Vůbec se mi to nelíbí," vzdychla jsem. Podívala jsem se na Athénu, co ona na to. "Myslíš, že Pýthie nelhaly? Že nás něco drží se světem živých a tím pádem se dostaneme z Tartaru ven?" ať už odpověď byla jakákoliv, vydala jsem se opatrně dolů.

Zobrazit SPOILER
 
Snový průvodce - 24. ledna 2019 15:23
gral_bohu7694.jpg

Volání o pomoc
~Váli + Forseti, pak Thór + Forseti, (okrajově Loki + Váli, Hela, Matet)~

Byla to skoro věčnost, kdy Váli naposled mluvil s Forsetim, bohem spravedlnosti. Pokud tu byl někdo, kdo by měl stejně pohlížet na jeho otce, byl to právě on. Loki se netvářil, že by byl myšlenkou dalšího společníka spokojen. Bonus pro Váliho.

Z nevinného koukání na film vznikla Váliho rádoby povinnost vykonat nad Lokim jeho rozsudek smrti. Ale mohl to udělat, když věděl, že jeho matka je naživu a je se svým manželem? Tiwaz na levé paži nepříjemně zasvědil, jako by Válimu připomněla, co bylo kdysi proneseno: „Váli, synu boha, jež nás v minulosti všechny zradil, dávám ti možnost očistit své jméno, ale i jméno tvého bratra a matky. Rozsudek nad bohem lží byl dávno pronesen a tím je věčné trápení, avšak tento svět nám neumožňuje takto trestat, proto rozsudkem je jeho smrt.
Avšak odpustíš-li svému otci, smí žít.“


Na druhé straně to vyzvánělo už nepříjemně dlouho, když se najednou ozvalo: "Váli?" Forsetiho hlas zněl překvapeně, ale s notnou znuděností v hlase. V pozadí šlo slyšet šumění tekoucí vody, snad dokonce vodopádu.

Váli se netvářil nadšeně, nebo ani rozladěně, prakticky se netvářil nijak. Jeho tvář měla jako vždy jen typický zasmušilý výraz, který se dal brát jako normální. Dlouho bylo ticho a pak se jeho výraz na krátký okamžik změnil, když mu volaný zvedl telefon.
"Forseti."

“Takže jsi to ty,” nezněl příliš nadšeně. Snad doufal, že se Váliho mise nepodařila? Do šumění se přidaly vzdálené hlasy, ale nešlo rozpoznat, zda jsou jen dívčí nebo blízkého davu. “Co chceš?”

"Já..." zarazil se, jako kdyby nad něčím přemýšlel, možná to, co slyšel na pozadí mu vrtalo hlavou, ale nic nedal znát. Pouze se otočil od dalších dvou přítomných a zase vyhlédl z okna, aby skryl svou vnitřní nejistotu. Krátce si odkašlal, aby zakryl odmlknu a postoj jeho těla se drobně změnil - napřímil se. "Tvá přítomnost je žádána. Povolává tě právoplatný dědic Asgárdského trůnu."

Šumění pokračovalo dál. Zvuk se neměnil, což mohlo znamenat, že stojí na místě. Chvíli bylo ticho. Zdálo se, jako by Forsetimu v hlavě cvakal miniaturní myšlenkový strojek. “Mluvíš vážně? Šel jsi hledat někoho jiného. Nečekal jsem, že...” sám si nebyl jist, jestli pokračovat dál. Už předtím si myslel, že obrátit se na Thora by bylo lepší než na někoho z Lokiho linie.

"Ano, vážně. To ani já... Zdá se, že duch Všeotce mi byl na mé cestě velkoryse nakloněn." Na poslední slova se lehce změní jeho tón hlasu s podivným důrazem. Dával tak Forsetimu skrytou odpověď, že to, co hledal nalezl a mimo to i spoustu dalšího.

"Chci s ním mluvit," hlas boha spravedlnosti najednou zněl pevně a odhodlaně. Nedal znát, že by jej nějak Váliho tón obměkčil. Váli se tudíž natočil k Thórovi a podíval se mu do tváře. Beze slova mu předal mobil.

Thór jej beze slova přijal a přiložil k uchu. Jako by Forseti věděl, že jej bůh hromu slyší, tak hned spustil: "Je to pravda? Jsi s Válím a Lokim dobrovolně?" v jeho hlase zazněla nedůvěra. Znal Lokiho kouzla, a mohl mluvit s ním, namísto Thora. Nicméně jej hromovládce ujistil, že tu je on, pověděl mu ve zkratce, co se stalo a že se k nim přidal Nárvi s Helou a co se stalo se Sigyn.
"Potom chápu. Loki je sice Loki, ale svou ženu vždycky miloval," na chvíli se odmlčel, aby si mohl zrychleně projít další kroky. "Nemůže se k vám dostat tak rychle. Nejdřív se musím o něco postarat. Pak se sejdeme," tím postaráním se bylo vzít obě Emmilly do bezpečí. "Až budu mít vše hotovo, zavolám. Nejpozději zítra. Říkal jsi, že je s vámi Garmr? Pak jej ke mně pošlete. Přijdu s ním," dodal ještě pár slov na rozloučenou a zavěsil.

Loki byl stále v pokoji s Nárvim a Matet. V obýváku s krbem a spící Helou na pohovce, zase Thór a Nárvi. Garmr cosi čmuchal v kuchyni.

 
*Árés* Alexander Rubin - 22. listopadu 2018 23:27
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg

Tartaros - potencionální možnost se dostat ven


NPC Apollón, budoucí švagr?

Obrázek

I přestože se díval někam za mně, tak jsem z té tíhy jeho pohledu poněkud nervózní. Ruce jsem zatínal v pěst a poté je uvolňoval.
Neměl jsem nejmenší tušení, co si mám o tom myslet.
Když to vypadalo, že se chce dotknout mé tváře, ani jsem se nehnul. Snažil jsem se být jako socha.

Na sucho jsem polkl, když opět řekl jméno mé milované, jako kdyby tady byla s námi. Byl jsem rád, že tu není. Že nemusí vidět, co provedli s jejím bratrem.
Měli i jí. Dojde mi po chvíli bolestivě. Co když se to stejné stane i jí? Nestačím se dále zabývat těmito myšlenkami, protože se začne stavět na nohy.
Neodvracím pohled o něj, i když se mi to jak se na mne dívá ani v nejmenším nezamlouvá. Dívám se mu do očí stejně upřeně.
Nad jeho slovy se zastavím. Protože jsem napoprvé slyšel něco jiného a to, že jí mám v úmyslu od něho odvést… ne naopak. Chystal jsem se to nějak vysvětlit. Že mé úmysly s jeho sestrou, jsou naprosto myšlené vážně a že kvůli tomu se potřebuji dostat tam nahoře. Jenže pak mi dojde, že to myslel jinak.
A to ve chvíli, kdy po mně skáče a oba tak skončíme na zemi. K mé smůle je on na mně a já se snažím krýt si obličej, nemám však v úmyslu se nějak víc bránit. Přeci jen se jedná o mého snad budoucího švagra.

Po chvíli, která mi trvala jako věčnost, se mi podařilo si s ním vyměnit pozici a zpacifikovat ho.
”Nechci tě nikam odvést… zatraceně… chci se dostat zpátky, abych mohl nakopat ty jejich andělské prdele a vychcat se na jejich mrtvoly.” Zkusím mu v klidu vysvětlit.
”Potřebuji tvou pomoc. Nic víc po tobě nechci.” Pronese a doufám, že se uklidní, abych ho mohl pustit. Ignoruji přitom tak bolest z ran, které mi způsobil.

 
Athéna *Annabeth Ness* - 22. listopadu 2018 08:36
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Vulpes non iterum capitur laqueo
~ Artemis a Převozník ~



Zatímco Artemis se vzpamatovávala ze setkání s přadlenami vláken osudu, já jsem se soustředila na Převozníka. Celé tohle dobrodružství se mi natolik vymklo z rukou, že jsem se cítila nepříčetně. Jistě, nejspíš toho moc nevěděl, ale to mi nebránilo na něj uhodit, jako kdyby byl největším důvěrníkem Boha Smrti. Za zkoušku nic nedáš, říkávalo se kdysi a já zoufale prahla po informacích. Jenže těch se mi nedostalo.

„Co Hádes chce?“ zeptala jsem se, nyní už klidněji, a mhouřila na něj oči. Z nějakého důvodu jsem nevěřila, že by až tak prahnul po svém chlupatém miláčkovi, aby zorchestroval tohle všechno. Mohla jsem se pochopitelně mýlit, ale od toho tu byl Cháron, aby mě přesvědčil, že z něj nemám dělat jehelníček.
Přerušil nás smích.
„Jak to o ní mluvíš?!“ vyjela jsem na něj a mám pocit, že jsem svým vztekem trochu povyrostla. „Ještě jednou tě uslyším znesvěcovat Bohyni Lovu a Měsíce, Artemis Eileithyi, vyříznu ti jazyk!“

Loupla jsem po něm očima a svěsila ruce, abych se šla věnovat rudovlasé, která se otřásala záchvatem smíchu. Říct, že to bylo neočekávané vyvrcholení už tak absurdní situace, by značně podhodnocovalo, co se kolem mne poslední dobou děje. Ještě před 24 hodinami jsem se mazlila se svými sovami a teď trčím uprostřed Řecka a chystám se nakráčet do jámy lvové. Měla jsem o ni starost, ale když promluvila, zdála se poměrně v pořádku.
Možná jen lehce hysterická.

„A kam půjdeš ty?“ zamračila jsem se na Převozníka. „Jak se dostaneme zpátky?“
Tvrdošijně jsem si odmítala připustit, že náš návrat není až tak jistý. Vlastně jsou jeho šance docela mizivé. V tom však bohyně lovu vstoupila do trhliny, jako kdyby se procházela po pláži. Nevěřícně jsem hleděla na její záda.
„Ale no tak.“ zamumlala jsem si pro sebe a následovala ji, bez ohledu na Převozníkovi odpovědi. Má drahá přítelkyně byla rozhodně důležitější, než tenhle blábolící přikyvovač Jak se dostaneme zpět budeme stejně nejspíš řešit, až ta situace nastane.
Jestli.

Když jsem prošla skrz, otevřel se mi pohled na zpustošenou zemi Smrti.
„Budeme se ho pokoušet najít a vyslechnout, nebo prostě půjdeme dál, ať to máme z krku?“ zeptala jsem se, když jsem spočinula po jejím boku. Nekomentovala jsem, že sem nakráčela značně bez rozmyslu. Horko mi vhánělo slzy do očí.
„Tohle místo zažilo lepší časy.“ podotkla jsem.
Tak jako Athény.
Jako celý náš svět.
 
Váli *Valerius Liarsson* - 21. listopadu 2018 21:16
valiko34786.jpg
Vnitřní boj
- Thór, Loki -

Ani nevím, kolik cigaret jsme nakonec u okna zvládl, ale kouřil jsem ještě, když ti dva přišli zvenku a raději jsem svůj pohled odvrátil od Thóra směrem k oknu, abych o oba příchozí mohl jen zavadit letmým pohledem a nic víc.
Proč jsem se sem hnal?
Tahle výprava mi celkově přinesla víc utrpení, než kolik jsem prožíval doma s Milly.
Doma... Kruci.
Zatnu zuby a zmáčknu filtr cigarety mezi prsty. A do toho Nárviho hlas v místnosti, který je sice klidný a tichý, ale pro mě je každé slovo jako úder biče do zad. Je to tak intenzivní pocit, že mě přiměje se otočit do místnosti a pohlédnout na všechny přítomné tváří v tvář. Jak jsem čekal, bratra okamžitě začala velmi hluboce zajímat zeď, než aby mi pohlédl do bolestí ztrápených očí v jinak bezvýrazném obličeji.

Nápad s Garmrem na chvíli svitne naději, ale ta je v zápětí uhašena rozumným hlasem Thóra. Těsně před tím, než se stihnu nadechnout k protestu, si všimnu, že otec se nadechnout stihl. To bylo asi tak vše, ale já se napřímil a nadechl se bez většího důrazu a už bez zájmu cokoli říct. Ačkoli bych raději vtrhnul přímo do centra všeho a probil si cestu k matce klidně přes celou armádu, nějak mi nejde přes jazyk nic, co by jakkoli naznačilo můj souhlas s něčím, co by řekl otec.
Klesl jsem až tak hluboko, že mi záleží víc na tom stát proti otci, než na vlastním názoru?
Podvědomě si sáhnu na rukáv košile v místě, kde mám Forsetiho runu.

Nárvi se odporoučí léčit a já se opět odvrátím k oknu pozorujíc tamní krajinu. I já umím léčit... Jenže jen sebe. Smutné to dědictví matčiných genů.
Thór mezi mými tesknými myšlenkami vezme otce do kuchyně a začnou tam rozebírat plán pekla. Samozřejmě, že všechno slyším, pravděpodobně bych slyšel i přes zavřené dveře, ale takhle to mám jednodušší. Thórova myšlenka se mi líbí. Někdo, kdo byl takovou dobu zavřený se bude chtít mstít ve velkém a já bych neudělal nic jiného - stačilo by, aby zachránce ukázal směr a kdokoli by v něm stál by byl smeten.
Jenže, pak Thór přijde za mnou s další otázkou. Čekal bych, že se bude ptát na mé schopnosti a bojeschopnost, ačkoli měl částečně tu čest. Věřím, že s legendárním hromovládcem po boku bychom si cestu andělskou armádou proklestili tak jako tak a otec ať klidně hlídá děti.
Místo toho se dočkám dovolávání se Forsetiho přítomnosti. Au. To bolelo.

"Věděl."
Zamručím téměř až nesrozumitelně. Strašně se mi nechce mu volat, nebo nedej bohové za ním jezdit. Ani nemám představu jak dlouho jsem vlastně pryč, díky tomu všemožnému cestování s Garmrovou pomocí i bez ní.
"Mohu mu zavolat a případně předat k uchu dědice Asgardského trůnu."
Přejdu do lehce oficiálnějšího tónu i s lehkou úklonou. I v přátelskému duchu mám z Thóra respekt, ovšem, když on přišel s královským titulem, vyvolal projev autority, na který přirozenou pokorou reaguji jako věrný pes.

Pokud je mi potvrzen tento způsob spojení a není více žádoucí přímá návštěva prostřednictvím Garmra, tak s velkým sebezapřením nakonec vytáčím Forsetiho číslo. Strašně se mi do toho nechce a vnitřně s tím zápasím, ale pokud bychom se měli teď vidět osobně, tak vím jasně, že proti otcově přítomnosti bych vzdoroval. Forseti se sice tvářil, že odpustil, ale já bych to neriskoval. Nehledě na to, že by měl být Forseti jak s Emmou tak s Milly a poslední, co potřebuji je, aby otec viděl někoho, na kom mi nějak víc záleží.
Forseti s nimi zůstal, aby je chránil, kdyby se cokoli stalo. Nechci, aby se účastnil tohohle...
Jenže... Možná bude potřeba opravdu každého boha o kterém víme, abychom dokázali najít a zachránit mou matku, Thórovu ženu a obnovit náš domov.
 
Snový průvodce - 18. listopadu 2018 18:18
gral_bohu7694.jpg
Apollónova temná komůrka
~Áres~
Vybraná možnost: Nechci mu ublížit

Velmi snadno bys ho zpacifikoval, ale s tím, že by se snažil vykroutit a určitě by si nějak ublížil. Byl to přece Artemisin bratr. Naběhl do tebe jako vzteklý beran, a i když jsi byl těžší a statnější než on, nedokázal jsi ustát náporu a spadl jsi zády na zem a nepěkně se udeřil do hlavy. Apollón zběsile křičel a bušil do tebe pěstmi a sem tam použil i nehty. Získal jsi tak několik šrámů.

Nakonec se ti však podařilo zachytit jeho ruce a využil jsi svou sílu, abys jej dostal pod sebe a doufal, že se za chvíli uklidní. Popřípadě mu řekl pár slov.

 
Snový průvodce - 18. listopadu 2018 18:12
gral_bohu7694.jpg

Apollónova temná komůrka
~Áres~

Nezdálo se, že by tě slyšel, i když jeho oči hleděly přímo na tebe. "Známe ho, sestřičko?" zeptal se ochraptěle a natáhl ruku, jako by se chtěl dotknout tvé tváře, ale místo toho hrábl před sebou. Tiše se zasmál a dal nohy pod bradu. Chvíli se houpal jako v kolébce, než opět začal věnovat svou pozornost svému okolí. "Artí, stále tu je. Proč tu je?" zapřel se rukama o zeď a pomalu se vysoukal nahoru.

Vypadal bídně. Když se narovnal, žebra bys mu mohl spočítat, i když ze všeho nejdivnější byla jeho vyzáble šílená tvář. Tentokrát jsi měl pocit, že tě propaluje skrz naskrz. Alespoň jsi mohl doufat, že takovou schopnost nikdy neměl, sic byl bohem slunce. "Chce mě od tebe odvést, sestřičko," v hlase zchladnu a ztvrdl. Obočí se mu zešikmilo. "Ne, to mu nedovolíme. Znovu mě neodvede," skočil po tobě. Ublížit mu nebo mu neublížit. Byl zjevně šílený.


Výběr možností:
 
Artemis *Alyss Ellery* - 18. listopadu 2018 17:42
artemis_alyss28072.jpg
Je naživu...
~Athéna + Charón~

V hlavě mi stále vířilo: Je naživu. Nepostřehla jsem, že jsem na sobě měla opět džíny a koženou bundu. Byla jsem jako omámená. Jako by mě zasáhl Erův šíp. Smiřovala jsem se s nejhorším a najednou jsem měla šanci Área znovu vidět.
Co to se mnou je? pomyslela jsem si. Nikdy jsem takhle o bohovi války nesmýšlela. Ani v nemocnici.
Nejvíce prahneš po tom, co ztratíš a přesto jsi celou dobu měla, jako bych slyšela Dia. Ten měl moudrosti na rozdávání, a pak rozpoutal nad zemi ničivou bouři.

Ani jsem nepostřehla, že Athéna vyjela po Charónovi. Zamrkala jsem a převozník vypadal docela komicky, když před sebou mával rukama a snažil se Athénu zklidnit. Co jsem udělala já? Prostě jsem se rozesmála.

***

Charón skočil o několik kroků dozadu, když na něj Athéna vytáhla kopí. "Co bych měl vědět? Dostal jsem za úkol vás sem dostat, a potom tam, kde jsou potřeba vaše služby. Hádes není zrovna, no, svěřující se typ. Oprav..." zarazil se, protože jsem se začala smát. "Nepřeskočilo ji? Co vám Pýthie řekly? Poslaly vás někam?" nicméně stále pohledem kontroloval, zda Athénin hrot neohrožuje bezprostředně jeho obličej.

Setřela jsem si slzy. Ze smíchu mě i břicho bolelo. Musela jsem se chvíli vzpamatovávat, než jsem byla schopna kloudného uvažování. "Omlouvám se," zatřepala jsem hlavou. "Takže Tartar. Místo, kde chceme být my všichni."

Charón se zamračil. "Snad vy, ne? Mě tam nedostanete, a když už jsme u toho, už vím, kam vás hodit," zazubil se a v jeho rukou se objevila dvojitá sekera. Velikostí byla nepoměrná s jeho titěrnou postavou, ale všehovšudy ji dokázal zvednou jako pírko a seknout jí do vzduchu. Tam, kde ostří proťalo vánek, se rozšklebila škvíra. Jakmile dokončil svůj sek, sekera zmizela a Charón jako správný hostes se uklonil a levou rukou naznačil směr. "Dámy smějí vstoupit. K Tartaru to nebudete mít daleko a můžete se stavit i u Háda v paláci; teda, pokud ještě stojí. Já jsem jenom služebník."

V tomhle bodě by se všichni divili, kam zmizela rozvážná a všude nebezpečí vidící Artemis. Prostě jsem se rozešla a vešla do trhliny.

***

Jako první mě udeřil zápach hniloby. Posledně, co jsem tu byla, tak to tu takhle nesmrdělo. Navíc země byla poseta puklinami a z každé z nich sálalo teplo. Jako by se Peklo přelévalo do Podsvětí. Řeka Styx se nacházela daleko za mnou a Hádův palác byl nalevo. Pokud jsem si pamatovala dobře, tak vstup do Tartaru se nacházel na severovýchod, takže na boha Podsvětí možná narazíme tak jako tak. Nicméně pohled na jeho domov mě naplnil jistým smutkem. Četné věže se bortily a všude okolo se nacházela suť. Dokonce i vchod byl zasypán, ale šlo vidět, že se tam někdo pokoušel dostat.

"Hm, takže návštěva Háda se nejspíš nekoná," povzdychla jsem si a podívala se k trhlině, zda se v ní objeví Athéna. Uvědomovala jsem si, že jsem sem skočila jako kráva na porážku. Možná jsem v tuhle chvíli krávy i byla.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 18. listopadu 2018 16:53
loki94861.jpg
Svitky... svitky!!!!
~Thór, Váli + Nárvi, Hela, Matet~

"Já, že bych si chtěl na někom vybíjet zlost? Ale proč? Jen jste donutili mého syna proměnit ve vlka, aby rozpáral břicho mému dalšímu synovi a mě jeho vnitřnostmi připoutali ke skále. Proč bych měl být vůbec na někoho naštvaný?" zaskřípal jsem zuby, protože jsem sakra soucítil s Luciferem a spíš jsem měl obavy, že ani ty dva tisíce let nemusí stačit na to, aby se obrátil proti svým. Kdo ví, co se mu teď honilo hlavou. Ale situace byla pomalu bezvýchodná. Chtěl jsem se co nejdříve vydat zachránit Sigyn, ale Thór měl v jedné věci pravdu. Jít na záchrannou misi nepřipraveni se rovná sebevraždě a tím bychom ji rozhodně nepomohli.

Vydechl jsem. Když zmínil Sif, bylo mi jej najednou líto? Já měl alespoň šanci Sigyn na chvíli cítit u sebe. Nebo na sobě, ale ten zlý prostořeký hlásek jsem okamžitě zahnal. "Vím, kam ti míříš, a jestli se nám to podaří, dobře jenom pro nás. Jak se říká, za pokus nic nedáš," ušklíbl jsem se. "I když u tohoto mám dojem, že buď to vyjde nebo budeme žrát hlínu."

Thór vytáhl dýku, se kterou převyprávěl i krátký příběh. Převzal jsem ji od něj a zvědavě si ji prohlížel. Andělské stiletto s určením. Kdo by to řekl. Vrátil jsem ji zpátky do Thórových rukou. "Doufám, že to nemá v sobě gps-ku," zavtipkoval jsem. Bylo to jenom plácnutí do větru. "Nemáš ani tušení, kde by mohla Sif být?" zeptal jsem se, i když jsem v kladnou odpověď nedoufal. Dva muži, co hledají své ztracené ženy.

"O jakých..." pak mi to došlo. Tyhle svitky! "Sigyn se podařilo je přeložit, ale abych pravdu řekl, stalo se toho tolik, že si nepamatuju přesně, co v nich bylo. Něco o nebi, o stromu života a taky pasáž, která popisovala Ráj. Musel bych to mít u sebe. Svitky jsme schovali, ale překlad má..." zavřel jsem oči a potichu zanadával. "Sigyn. No, rovnou jsme andělům mohli poslat dopis, že přibližně víme, kde se ten jejich grál nachází."

Následoval jsem Thóra ven z kuchyně. "Půjdu zkontrolovat Nárviho," oznámil jsem a vydal se do ložnice. Forseti mě neměl zrovna v lásce. To bude zase mít ve skupině někoho, kdo na mě shlíží jako můj vlastní syn. Paráda.

"Jak na tom je?" zeptal jsem se, když se se zastavil na prahu. Cítil jsem podobné pohlazení magie, jak to dělávalo u Sigyn.
Nárvi zvedl hlavu. V očích se mu zračila únava. "Nic moc, ale podařilo se mi zastavit to nejhorší krvácení, ale asi nebudu mít sílu..."
"Mmh," přerušilo jej tiché zasténání a víčka Matet se pomalu rozevřela.
 
*Árés* Alexander Rubin - 11. listopadu 2018 02:08
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg

Tartaros - potencionální možnost se dostat ven


NPC Apollón, budoucí švagr?

Obrázek

Byl jsem celkem rád, že jsme šli tak dlouhou dobu. Mohl jsem se tak pořádně uklidnit.
Pomalu mi totiž začala docházet jistá důležitá věc a to, že je Apollón bratr mé milované.
I kdybych nedával slovo Afroditě s tím, že se ho nedotknu, tak bych nic takového nemohl udělat a to z toho důvodu, že stojím o svou drahou. Jistě by se jí nelíbilo, že bych zacházel nevhodně s jejím bratrem.

Když se storuký zastavil, málem jsem do něho narazil. Zhluboka jsem se nadechl a poté pusou vydechl. Vnitřně se přitom připravoval na jejich jistou sourozeneckou podobnost.
Na to co následovalo, jsem neměl žádnou šanci se připravit.
Samotné místo, kde se nacházel bylo znepokojivé. Musel jsem se rozhlédnou po místnosti, než jsem ho spatřil a ten pohled se mi ani v nejmenším nezamlouval.
Zatraceně. Co se mu stalo?

Pohled do jeho očí, mi vyrazil dech. Připadalo mi, že se na mně dívá moje milovaná. Těžko jsem odolával nutkání se k němu vrhnout, v domění, že to je ona a pořádně ji obejmout a věnovat jí spoustu polibků, abych jí ukázal, jak strašně mi chyběla.
Jenže potom mne vrátil zpátky na zem ten jeho úsměv a zvláštní pohled. Ani v nejmenším se mi to nezamlouvalo. Zdá se, že Afrodita a Thanatos, nelhali o jeho šílenství.

Maličko jsem se zarazil, když se louče více rozzářily a já se tak mohl podívat na zvláštní kresby, kterými byla pokryta celá zeď.
Do řitě. On to udělal krví. Ono uvědomění mně opravdu dostalo a sám netuším, jestli ta slova byla myšlena nebo jsem je řekl nahlas.
Co se to s tebou stalo? Otázka, na kterou jsem zatím neznal odpověď. I když mi něco říkalo, že to budou mít na svědomí ti opeření parchanti.
Můj pohled spočinul nad kresbou mé drahé bohyně. Musel jsem se pousmát.

V dávných dobách by ani jednoho z nás nenapadlo, že bychom mohli k sobě v budoucnu cítit něco víc, než odpor a pohrdání. S určitou pravděpodobností by to bylo z její strany. Já bych o ní ani v nejmenším nepřemýšlel, neboť středobodem mého vesmíru v té době byla Afrodita.
Jenže léta tady mne změnila a nejspíše k lepšímu.
O to víc mně to táhne zpátky k té ženě, kvůli které chci být ještě lepším.

”Apollóne, to jsem já Áres. Potřeboval bych tvou pomoc.” Pokusil jsem se na něj promluvit a snažil jsem se přitom tvářit naprosto mírumilovně.
Kdysi dávno a kdyby se jednalo jinou osobu, tak bych nejspíše už to z dané osoby dostával násilím. Jenže jsem se rozhodl, že na to půjdu tou obtížnější cestou.
Udělal jsem přitom opatrný krok, abych se k němu mohl více přiblížit.
”Musím se odsud dostat. Prosím, pomoz mi.” Je to podruhé, co jsem to slovo použil a ani v nejmenším se mi to nelíbí.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.2189838886261 sekund

na začátek stránky