Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1351


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 16:55Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 19:54 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 22:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 19:54Dionýsos *Otec Dennison*
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 17. května 2018 09:36
loki94861.jpg
Ma drahá?
~Thór, Váli + Nárvi, Hela a Matet~

Celou dobu jsem sledoval Nárviho a byl tolik podobný své matce. Jeho soustředěný výraz během léčení říkal vše, co bylo potřeba. Ani si nevšiml, že Thór šel pro Váliho, kterému pak pomáhal na nohy. Starší syn byl už ve své lidské podobě, takže nevypadal hrůzostrašně jako předtím. Nerad jsem si to přiznával, ale vidět jej tak mi vyvolalo nemilé vzpomínky. Znovu jsem se podíval na Nárviho, abych se ujistil, že to je stále on.

"Táta," zatahala mě Hela. Lehce jsem se pousmál. Nikdy jsem ji neviděl vyrůstat, a pokud tohle nebylo nějaké zrádné kouzlo opeřenců, možná budu mít tu možnost.

"Už bys měl být v pořádku," špitne nesměle Nárvi. Natáhl ruku k Hele, které k němu ráda přicupitala, a vzal ji do náruče. Zdálo se mi to, nebo ji měl v téhle chvíli jako svůj štít? Celá matka.
"Díky," asi bych se měl zmoct na něco lepšího, ale stále jsem z toho byl upřímně řečeno úplně mimo.

Už jsem někdy řekl, že je Thór hrubián? Asi stokrát. Tentokrát jsem si to označení odpustil. Přivedl ke mně mého syna a dceru a bylo zvláštní se po tak dlouhé době cítit jako otec. Váliho nepočítám. Ten mi to moc neusnadňuje. Spíš naopak.
Přijal jsem tedy nabízenou ruku a na nohy jsem byl rovnou vytažen. Zapomněl jsem, jakou má hromotluk sílu. "Tvé divadýlko muselo přilákat anděly ze širokého okolí," neodpustím se, ale pak mu s díkem položím ruku na paži. "Určitě musíme a o té Egypťance..." nedořekl jsem, protože mi do řeči skočil Váli a já v tu chvíli ztuhl. Na nic jsem nečekal a rozeběhl se k místu, kde Sigyn naposled byla.

Nárvi, drže maličkou Helu, ztuhle stál na místě a sledoval Váliho. Až nyní si uvědomil, kdo to je a záblesky, že tu před chvíli běhal ve své podobě... v té podobě, která jej... Hela se nepohodlně zavrtěla v jeho náručí. V jeho očích byl strach, hrůza. Pokud k němu Váli udělal krok, v tu samou chvíli Nárvi ucouvl. I Thór musel cítit napětí mezi oběma bratry. Sám si pamatoval na den, kdy Ódin donutil Váliho proměnit se ve vlka a vrhnout se na svého mladšího bratra. V té době si všichni říkali, že to je jediná možnost, jak donutit Lokiho, aby přestal tropit své žerty. Dneska možná změnil názor.

Já jsem mezitím doběhl za autobus a Sigyn jsem nikde neviděl. Jen hadrový kapesník, který jsem ji dal. Místo štíra na zemi ležela Matet. Okamžitě jsem k ni přiskočil, drapl ji a zatřásl. "Kde je má žena?! Kde je Sigyn!!" srdce mi bilo splašeně a já cítil narůstající zlost. Přitom mě nepříjemně začalo pálit na hrudi. "Řekni mi to!" bylo mi jedno, že se Matet teprve probírala. Nedokázal jsem se ovládnout.
 
Váli *Valerius Liarsson* - 16. května 2018 21:58
valiko34786.jpg
Situace na mostě - můj boj
- všemožní seveřeni -

Jak se rozeběhnu, nechám za sebou skupinu se kterou jsem přišel a stejně jako oni mě nezajímá ani to zda do někoho vrazím cestou. Normálně je mi vypuštění vlka ve městě silně proti srsti, protože může ohrožovat všechny bez rozdílu a stále ho neumím plně ovládat, ale nyní je tu až příliš těch, kteří si zaslouží okusit vlčí zuřivost. Boj mě volá a není možné to volání nevyslyšet.
Přeskakuji auta za zvuků praskajících kloubů, jednou kvůli tomu i upadnu, ovšem v zápětí pokračuji v běhu. Vítám tu bolest spojenou s proměnou jako starého přítel a jen díky tomu dokážu pokračovat ke svému cíli. Už ne jako člověk... ale hezky po všech čtyřech mohutných tlapách.

Skočím na andělskou svini a pustím se do něj s myšlenkami o sekané. Několikrát okusím zuby jeho maso, ale těžko posoudit, zda je opravdu něco na teorii, že všichni opeřenci chutnají jako kuře. Bohužel i jemu se daří mě zasahovat a krve je tu z nás obou dost. Nevzdávám se. Něco takového odmítám a adrenalin dělá své.
O poznání horší je všudypřítomný písek z bouře, který štípe do očí a usazuje se v čenichu, oslepuje mé smysly a to se mi stává víceméně osudným. Nedokáži včas odhadnout jeho následující pohyby, tudíž se jeho sérii útoků včas nevyhnu a tím mě sráží k zemi.

Bouře ustává, to je příznivé, ale s tímto poznatkem přichází i uvědomování si dalších věcí, jako třeba celková slabost a zranění. Zavrčím na anděla, který se v mých očíc pomalu rozpíjí.
Ne, takhle nezdechnu... ne...
I když tělo servané ramani od anděla odmítá cokoli dělat a nespolupracuje, přesto se pokusím znovu vstát. Přestávám vnímat barvy a svět se podivně zhoupne. Ještě špatřím další postavy nedaleko, než mé nohy selžou a siluety se ve světle pouštního města rozplynou.

Mám pocit, že jsem jen mrknul, protože oči otvírám znovu chvíli poté, abych docela rozostřeně spatřil bitku mezi otcem a mou kořistí, ovšem neudržím se dlouho a víčka znovu únavou padají.
Nevím kolik času mohlo uplynout, ale podvědomě ucítím ruce okolo sebe a že mě zvedají. Sakra... Já přece nejsem malý kluk, kterého může někdo zvednout jako pírko... Je potřeba určitá síla... Takže...?

Pomalu otvírám oči a zaostřuji. Můj vnitřní pesimista předem očekává nepřítele, byť hned na to přichází otázka, proč by se obtěžoval mě někam nosit a nezabil mě rovnou? Obraz se ucelí a já neodolám velmi úlevnému úsměvu.
"Thóre?"
zní to jako otázka, i když to tak myšlené ani moc není. Vím přece komu patří ta ohromná síla, jenž mě drží ve vzduchu.
"Ani nevíš... Jak rád... tě... vidím."
Vypravím ze sebe a zavrtím se, abych mu dal najevo, že mě nemusí držet a raději mě postavil na zem. Stát zvládnu. Možná s drobnou podpěrou, ale zvládnu. Moje vnitřní regenerace nejspíš začala fungovat a z nejhoršího se tak dostanu. ustane to nejvážnější krvácení a povrchové rány jsou něco, co neřeším a řešit nezačnu. Tak budu mít nové jizvy, to mě netrápí.

Trochu se oklepu a podívám se na ostatní. Srdce se mi málem na místě zastaví, když pohledem spočinu na chlapci a dívce. Malá mě, pravda, nijak výrazně nezajímá, když pozoruji bratra kus ode mě, jak se sklání nad otcem a léčí ho. Ten všivák si to nezaslouží, ale kvůli matce nechávám Nárviho dělat co dělá a neruším ho. Vůbec se nezměnil. Tedy... až na fakt, že je v celku a netrčí z něj žádné orgány. Skoro až nevěřím svým očím. Bylo mi jasné, že Thór by nám vědomě nelhal o tom, že bratra skutečně našel, ale... Vidět to a zjistit, že ani nikdo neošálil boha hromu? To je něco, nepopsatelného.
Zabil jsem tě... Jak je to možné?
Polknu hořkost v krku. V tuhle chvíli vzácného klidu po boji bych očekával, že máma bude viset Nárvimu kolem krku, ale neděje se to. zamračím se a rozhlédnu se okolo. Sice jsem původně nechtěl promluvit, abych na sebe nepřitahoval pozornost, pořád nevím jak a zda vůbec bratra oslovit, ale tohle matčina nepřítomnost je něco, kvůli čemu jde všechno stranou.
Naposledy byla s otcem, takže pohledem probodnu rovnou jeho, ovšem hlas nezní nijak útočně.
"Kde je matka?"
 
Thór *Chris Hemsworth* - 12. května 2018 23:22
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Zdecimováni, ale výhra je naše!
Nárvi, Hela, Loki + Váli?




Stačila chvíle a můj vítr vzal anděla pryč. Sem rád že to vyšlo, nerad bych se tu zase pouštěl do kontaktního boje a působil tak ještě více škody. Je to aspoň částečně i Lokiho zásluha. Překvapuje mně že jen tak neleží na zemi a neskučí, ale snaží se i když je zraněný. Patrně to bude tím že chce zapůsobit na své děti, ale stejně se to počítá.

Pomohl bych mu na nohy, ale ta jeho rána.. vůbec se mi nelíbí. Zatím mu tedy dávám aspoň chvilku na to, aby se pozdravil s Nárvim a Helou. Mou pozornost upoutává chlapec ležící nedaleko od nás, kde byl ten vlk. Vlk.. Hlavou se mi začnou honit různé vzpomínky a je mi to jasné. Je zde Nárvi, Hela, Loki.. myslím že už vím kdo by to tak mohl být. Váli? To není možné.. Kde se tu vzal? Zřejmě si toho s Lokim budeme moci říct opravdu hodně. Pokud mám však pravdu, tak bych byl vážně rád. Dá se říci že s tím chlapcem jsme si byly blízcí. Je to už dávno, ale snad nezapomněl.

Všimnu si Nárviho pohledu. "To ONI.. Neptej se jak, všechno se ti pokusím vysvětlit později". Řeknu Lokimu. Nedivil bych se kdyby byl zvědavý, ale musí si prostě počkat, tady na takové věci není vhodné místo ani situace. Přemýšlel sem že bych mu tu ránu aspoň nějak zavázal, ale Nárvi ukazuje že po svých rodičích přeci jen něco zdědil. Přeci jen v něm něco bude.. I proti tomu andělovi si před tím nevedl špatně. Jen chvíle a Loki je zdá se víceméně v pořádku. "To nic.. Pro rodinu bych udělal cokoliv". Odpovím mu s náznakem úsměvu. Rodina... Pokrevně by to bylo tedy docela daleko, ale to nevadí.

Jsou jediní kteří mi zbyli, koho jiného bych za svou rodinu mohl považovat? Přijdu blíž a podám Lokimu ruku, abych ho dostal na nohy. "Musíme odtud pryč.." Řeknu vážně a kouknu na chlapce ležícího opodál. Přijdu k němu a vezmu jej do náruče. Sotva se ho dotknu, tak je mi vše jasné, je to Váli! Výborně! Pousměji se a kouknu na Lokiho. "Budem muset asi na letiště. Potkal sem tu jednu egypťanku a ta by mohla pomoct. Nějak se mi ale ztratila".
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 12. května 2018 14:59
loki94861.jpg
Thór zachraňuje situaci... zase -.-
~Thór, Váli + Nárvi a Hela, okrajově Sigyn, Matet~

Byl bych nade vše šťasten, kdybych anděla poslal k zemi a ukončil tak jeho mizerný život. Jako obvykle místo zapůsobení na své děti jsem dostal do držky já a do akce se vrhl Thór. Prudký vítr vykolejil opeřence natolik, že jsem jej mohl aspoň kopnout do nohy, čímž ztratil rovnováhu a o zbytek se postaralo Thórovo tornádo. Snad je dopravní podnik města Káhira pojištěný na takové věci jako zničení autobusu bohem hromů.

Zamžoural jsem Váliho směrem. Chlapec ležel na zemi už ve své podobě a byl nejspíš v bezvědomí. Aspoň, že mé selhání neviděl. Doufal jsem v to, protože sledovat jeho jízlivý úšklebek by mě vytáčel k šílenství. Byli jsme si tolik podobní, ale ani jeden z nás si to přiznat nechtěl.

"Otče!" slyšet Nárviho hlas ve mně vyvolalo tolik vzpomínek. Pokusil jsem se posadit, ale místo toho jsem se skučením zase lehl na zem. Držel jsem si ránu, aby tolik nekrvácela. To by mi ani tolik nevadilo, ale štvalo mě, že se nehojila. Andělská čepel. Mohla zabít boha?

"Synu," usměju se a nebýt bolest tolik palčivá, určitě by se mi leskly oči pouze štěstím. Pak mi pohled padl na Helu a trochu jsem se zamračil.
"Je to Hela. Jen se... no..." Nárvi se podíval na Thóra, hledaje u něj pomoc. Klekl si ke mně a já jej chytil za paži. Mohla to být iluze, ale nebyla. Oddechl jsem si.
"Jak?" nechápal jsem a bál se odpovědi. Vím, co se stalo a nesnášel jsem za to Ódina. Měl potrestat jenom mě. Ne celou moji rodinu.
Nárvi pokrčil rameny a jen kývl k Hele. Mělo mě to napadnout, pomyslel jsem si.

"Nehýbej se. Vyléčím tě," pozvedl Nárvi ruce tak, jak to vždycky dělala moje žena, a pak zasálalo příjemné teplo doprovázené bolestivým škubnutím, jak se moje tkáň začala pomalu zacelovat (5). Neskrýval jsem své překvapení. Věděl jsem, že jej Sigyn učila něco ze svého řemesla.

Kousl jsem se do jazyka, a pak jsem se podíval směrem k Thórovi. "Díky, že ses o ně postaral." Hela mě držela za ruku a hrála si s mými prsty.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 09. května 2018 23:10
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Stále na mostě
Nárvi, Hela, Loki + Vlk?




Tak nějak sem doufal že to ten vlk brzy vyřídí a konečně budeme moci odejít. Na to však bohužel stále nedošlo. Nebojoval špatně, ale anděl vypadal že je pro něj momentálně příliš silným soupeřem. Pochopitelně bych mu šel na pomoc, ale momentálně bych neměl šanci. Takže chci říci Lokimu, ale ten se do boje vrhá sám. A to až překvapivě ochotně. Hmm, tak schválně.. Napjatě sleduji souboj ke kterému dochází jen kousek od nás. Ucítím však pohyb, Nárvi se zdá se konečně probírá. "Odpusť mi ten blesk, neměl sem to v úmyslu". Vážně mně mrzí že sem mu zase ublížil, čímž sem jej tedy paradoxně i zachránil. "Ano, je". Odpovím mu popravdě. Určitě není příjemné vidět otce po tak dlouhé době a v tak špatné situaci. Ani Lokimu se moc nedaří a tak se zdá, že se nakonec do toho boje budu muset zapojit. Nebylo by moudré meškat a tak zkusím Helu sundat ze svého krku i kdyby to bolelo sebevíc. Postavím ji vedle Nárviho. "Musím mu jít pomoct.. Dej na ni pozor!" Řeknu zcela vážně. Chviličku počkám až mi to chlapec potvrdí a nebo mi dá nějak najevo že chápe. Pak se vrhnu na pomoc Lokimu. Né třeba říkat že už sem docela podrážděný, chci odtud pryč! Zadívám se na toho opeřence a jen kousek nad ním se pokusím vytvořit "tornádo". Přesněji větrný vír, který by ho "nacucl" a rozmačkal ve svých útrobách (3). A daří se! Nevím tedy zda to třeba neustojí, ale neměl by. I kdybych ho nedokázal rozdrtit tlakem větru, tak ho aspoň odnesu někam daleko, daleko odtud (50+10).
 
Snový průvodce - 09. května 2018 11:53
gral_bohu7694.jpg
Doupě kočičí bohyně
~Ma'at [čtěte: Ma at] :D~

"S bohy je to jako hledat jehlu v kupce sena, ale nevíš, jak ta jehla vypadá. Jsou všude a zároveň nikde. Her-Ur se o šifrované zprávy pokouší už dlouho. S anděly okolo je to složité," povzdechla si bohyně. "Můžeš o sobě říct, že jsi na takovou zprávu narazila?" počkala si, co odpovíš, a pak pokračovala: "Bohové neví, že se je pokouší někdo kontaktovat, a když něco nevíš, nevidíš to, i kdybys to měla přímo před nosem. Takže jediné, co zmůže, je posílat štíry a naverbované anděly. Andělé sem tam něco zjistí ve svých řadách, ale je to pro ně velmi nebezpečné. Znáš Her-Ura," pousmála se. "To poslední, co by chtěl, je ohrozit něčí život. Dokonce i anděla."

"Hledají," odpověděla na tvou otázku ohledně koček. "Také pomáhají pátrat a mají velmi citlivý čich. Dokáží vyčenichat nadpřirozeno. Takže i bohy. Nicméně častěji jsou to andělé nebo jiné bytosti, které se jim podaří najít. Nejedna padla, protože byla lapena," cítíš v jejím hlase zármutek. Říká se, že každá kočka kolem Bastet je částí její duše.

Bastet poslouchala tvůj dlouhý příběh. Mezitím se kočka s obojkem přemístila Bastet na klín, kde vrněla a nechala se hladit. Ale ani v tomto případě jsi nebyla schopna přečíst, co na něm je. Během vyprávění tě Bastet sem tam zastavila a doptala se, ale jinak tě většinou nechala mluvit.

"Hodně jsi toho zažila. Kdybych přišla dřív," podrbala kočku za uchem. Cítila vinu, že připustila to, co se stalo. Ta vyšuměla velmi rychle a bohyně se po chvíli tvářila opět klidně a sebevědomě.
"Je to možné. Musíme o tom spravit Hóra. Zítra se za ním vydáme. To by tvé přítelkyni mělo být mnohem lépe," i přes kočku na klíně si nalila čaj a usrkla z hrníčku. "Obávám se, že pokud se obrátíme proti sobě, ani slibovaný grál nám nepomůže."
 
Artemis *Alyss Ellery* - 09. května 2018 11:17
artemis_alyss28072.jpg
Tak hurá do pasti
~bůh, na kterého nemám vzpomínky, bohyně, se kterou jsem se právě setkala~
Obrázek

Athéna mě překvapila a zároveň potěšila. Byla jsem celá nažhavená někomu nakopat zadek. Potřebovala jsem ze sebe dostat frustraci, která mě doprovázela už nějakou chvíli.
"Dobře," přitakala jsem a vydala se ihned za Athénou. Naši skupinu uzavíral Áres. Z nějakého důvodu jsem se takto cítila v bezpečí, že mi záda kryje právě on. Jako by vás zezadu objímal chundelatý plyšový měďa. Divný pocit a zároveň uspokojivý.

Celou dobu nás vedly symboly, a každý z nich se nám vysmíval. Cítila jsem to a příjemný pocit to opravdu nebyl. Tětivu jsem držela napůl nataženou s vloženým šípem. Našlapovala jsem tiše, a kdyby za mnou Áres nedusal, mohla by si Athéna myslet, že za ní ani nejsem.

Dostávali jsme se ke konci chodby. Před námi se mihlo světlo. A pak další a další. Držela jsem se Athénina velení a následovala jejich kroků.

Chodba ústila do rozlehlé haly, ve které se vznášela světýlka. Už jste někdy četli o bludičkách? Tak takhle přesně vypadala. Jejich světlo mě uklidňovalo a tohle přece nemohla být past. Něco tak krásného a úchvatného je přece dobré, že?

Ve chvíli, kdy Áres překročil práh, ozvalo se zadunění a kolem zdí a přes průchody přejela zlatavá síť, která potom zmizela. Pokud by se někdo pokusil dostat chodbou zpět, neviditelná síť by jej nepustila.
Já stála na místě, luk spuštěný a hypnoticky sledovala bludičku. Ani jsem nezvedla hlavu, když se v místnosti objevili andělé. Bylo jich celkem šest. Všichni vypadali naprosto stejně. Světlá pokožka, ve světle bludiček s metalovými odlesky. Jejich oči vypadaly jako měsíc v úplňku. V dlouhých bílých hábitech se stříbrnými lemy vypadali jako měsíční garda. Jedině jejich vlasy byly temně černé.

Bludičky měly podobný efekt i na ostatní. Otupovaly mysl a i přes přítomnost andělů přinášely klid a mír. Proč bojovat? Odevzdat se dobrovolně andělům, ničeho nelitovat. Zapomenout na předešlý život, zapomenout na ostatní bohy. Konečně se neutápět a nebýt ztracen ve světě smrtelníků.

Zobrazit SPOILER
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 09. května 2018 10:43
loki94861.jpg
Začíná to být pěkný bordel
~Hlavně Thór a Váli, okrajově Sigyn + NPC Nárvi, Hela a Matet~

Mám rád chaos. O tom žádná, ale tohle byl chaotický chaos. Bylo toho dost i na mě a nevěděl jsem, kam dřív skočit. Syn se vrhl na anděla, Thórovi se kupodivu podařilo zklidnit bouři (bez kladiva?), já se snažil vyplivnout písek z úst, Matet si hrála s anděly jak s hadrovými panenkami a má drahá mohla v téhle chvíli jen přečkávat.

Zmatený není to správné slovo. Pro tohle neexistovalo žádné označení, ale trpaslíci by na něco určitě přišli. Ti měli nadávek habaděj. Nejdřív můj vyčištěný zrak skončil na Thórovi, který byl oběšen mými dětmi. Ztuhl jsem. Opravdu držel Nárviho. I když byl starší, než jsem si jej pamatoval, cítil jsem a věděl, že to je on. Božský hromotluk by mi nelhal. V tomhle ne. A za pačesy jej držela... Hela?

Z mého zamrznutí mě dostal až Thór. V zapěti vypískla Hela: "Táta!" V jiné situaci by to bylo strašně roztomilé a sweet jak říkají smrtelníci, ale to by nesměla ukazovat prstem k bojujícímu Válimu. Můj syn prohrával boj. Na nic jsem nečekal, rozeběhl jsem se synovi na pomoc. Jo, teď bych dal cokoliv za božskou zbraň, kterou jsem neměl, ale aspoň jsem vytáhl pistoli, kterou jsem si vzal. Špatný střelec jsem nebyl a kulka trefila svůj cíl, i když mě syn beztak později osočí za to, že jsem mohl trefit jeho. Ale... je to jedno ale, které mě naprosto vytáčí. Anděla jsem trefil pouze do ramene. (48)

Anděl se obránil na mě. To by mi Váli mohl přičíst k dobru. Zachráním jej před opeřencem. V andělových rukou se objevilo postříbřené dlouhé kopí. Pozvedl jsem obočí, což byla moje osudová chyba. Ztratil jsem pár sekund k dobru, kdy se na mě vrhl. Tupým koncem mi vyrazil pistoli z ruky a po přetočení mi šel čepelí po krku. Byl jsem mrštný, takže jsem se pod jeho sekem protáhl, chytil násadu a místo, abych tvořil ohnivou kouli, přenesl jsem žhavou energii přímo do zbraně. Čekal jsem, že to popálí anděla, ale opeřenec se rozmáchl hlavou, dal mi čelo, mě se před očima dokonale zatmělo. Ucítil jsem palčivou bolest na rukou, jak se moje kouzlo zvrhlo a obrátilo se proti mě. Byl jsem příliš blízko. V mém zmatení mi anděl podkopl nohy, vytrhl kopí z mého sevření a bodl. Jo, andělská čepel zatraceně bolí. Kurva.

*mezitím*

Nárvi se v Thórových rukou zavrtěl. Po chvilce otevřel oči. Hela mohla bohovi vyrvat vlasy, jak třeštila velká kukadla mým směrem. Nedařilo se mi vůbec dobře.
"Co se děje?" zasýpal Nárvi a víc se zakroutil, aby jej Thór položil na zem do kleku. Chvíli mžoural očima, než mě konečně našel. Thór mohl cítit, jak se jeho tělo napjalo. "Je to...?" nedořekl.

hody
 
Ma`at *Orora Nafré* - 08. května 2018 17:07
orora2317.jpg
A co dál?
~Bastet~

„Právě. Byl to tehdy opravdový kousek. Tedy vlastně…více kousků.“ přisadím si taky trochu toho trapnějšího humoru. Pamatuji si celou tu záležitost jakoby to bylo včera a rozhodně jsme se nesmáli. Možná bychom se smáli víc, kdybychom věděli, co nás čeká. Padl na mě přese veškerou snahu stín chmur a tak jsem rychle odvedla svou pozornost od svých černých myšlenek zpět k tématu a k vlně tepla roztékající se jak po mé kůži, tak i žilami.

„A kdo je zná, Bastet? Je vůbec někdo, kdo má alespoň nějaký přehled o možných spojencích, nebo lapáme naprázdno? Ví Her-ur kde hledat?“ zarazím proud otázek a zhluboka se nadechnu vlhké páry, jenž nás obklopuje uvnitř skleněných hradeb sprchového kouta. Smířeně se usměji a chápavě přikývnu, aby pochopila, že plně akceptuji, že i jako bohyně nemůže vědět všechno. „Čeká nás hodně práce.“ Je to poslední, co zazní mezi dopadajícími kapkami, než jim naše mlčení předá plnou vládu nad zvukem rozléhajícím se po prostorné koupelně.

O několik vteřin později než Bastet i já opouštím teplé bezpečí sprchy. Nad absencí svého smradlavého oblečení se ani nepozastavím. Že jsou štíři rychlí a tiší, mi je už věky známo a kdo by se divil, že neradi vidí tu kupu hnoje, kterou jsem nazývala oblečením, válet se na zemi. Začnu se mlčky soukat do pro mě připraveného županu, když se kočičí bohyně zase rozmluví. „Vím…a proto si myslím, že by se mělo napříč světem dát vědět o našem plánu. Shromáždit síly odboje a to nějak…šifrovaně.“ na chvíli se zarazím nad absurditou s jakou to zní. Jako nějaký scénář akčního béčka. „Víš, jak to myslím?“ pokouším se nezamotat do téhle mission impossible víc, než už jsem a doufám, že plně chápe, kam tím mířím. „Protože jestli i přes to by nechtěli být nalezeni, pak si ani nic jiného, než zánik nezaslouží.“ pronesu chladně až soudcovsky, jak to jen bohyně spravedlnosti dokáže.

Ponořena ve svých myšlenkách nad způsoby nalezení všech ostatních bohů, následuji kolegyni zpět do pokoje. Bosá chodidla neslyšně dopadají na podlahu a tu a tam je doprovodí několik bludných kapek z mých stále mokrých vlasů, než se jim začnu plně věnovat osuškou, již jsem do této chvíle jen bezmyšlenkovitě svírala v dlani. Teprve po několika dalších vteřinách si všimnu ticha v místnosti. Žádné předení ani mňoukání. Konečně odpoutám svůj zamyšlený pohled od podlahy a rozhlédnu se. „Kam se poděla Tvá společnost?“ zeptám se překvapeně a nově si všimnu i Befena připravujícího náš čajový dýchánek. Čekala jsem, až dohovoří a spokojeně jsem se usmála při informaci, že Iseut spí. Kdyby se její stav zhoršil, byla bych naštvaná. Zvláště po tom, co jsem jí doslova protáhla Očistcem.

Mlčky se posadím do pohodlného křesla, prohlížeje si nedaleko ležící jedinou osamocenou kočku. Snažím se zjistit její jméno, ale dík její rozvalenosti toho nejsem schopna. Jistě bych se chvíli snažila rozluštit hieroglyfy na jejím krku ale společnost Bastet, přicházející s tácem, odvedla mou pozornost.

Naliju si trochu čaje do připraveného hrníčku. Bez nějakého toho chuťového rozptýlení asi jinak nebudu schopna vracet se k nedávným zážitkům. Upiji a nechám chvíli rozlinout teplo čaje ve svých útrobách. „Takže…“ odmlčím se na okamžik, abych utřídila vzpomínky v chronologické posloupnosti a pak začnu své vyprávění. Od seznámení se Sethem, přes náš společně strávený čas, příchod Iseut a úprku před anděli, následovaný statečností jednoho ze štírů a různými teleportačními okamžiky, až po naše rozdělní, výlet napříč očistcem a konečné seznámení s Gabrielem, u kterého koneckonců pak sama byla. Dala jsem si záležet, abych nic nevynechala. Třeba by v tom našla něco, co nám unikalo, ať to mohlo být cokoliv. Když jsem skončila, nastala chvíle ticha. „Co když někteří nebyli tak silní, aby jim oponovali? Nebo neměli na výběr? Co když se nebude dát věřit i některým v našich řadách? Jsem si totiž víc než jistá, že tohle zkoušeli i na další, protože to celé vypadalo jako nacvičená taktika.“ vyslovím obavu, která mě už tolikrát napadla. Rozděl a panuj přeci vždy bývala taktika takových, jako jsou oni, nebo těch, jenž bojovali v jejich jménu.
 
Athéna *Annabeth Ness* - 07. května 2018 10:55
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Ex privata industria
~ A na třetí ~



Povzdechla jsem si, už asi po tisící. Tahle situace se vymykala z kolejí tak rychle, že jsem pomalu nestačila ani přemýšlet, co si o tom myslím. Tohle byl přesný opak mého stylu, ale neměla jsem v plánu nechat své kolegy osamotě. Možná se mi to nelíbilo - ale byla jsem loajální.
"To je možná ta nejpitomější věc, co jsem kdy slyšela." poznamenala jsem k Áréovým slovům a usmála se.

Stejně jako Artemis jsem nechala zhmotnit svou zbraň.
"Je načase těm slepicím ukázat, jak vypadají opravdoví bozi. Pojďme." kývla jsem a následovala je do tmy. Netrvalo dlouho a došli jsme k znamení, které znamenalo pouze jedno. Moje intuice blikala jako šílená.
"Jsem si téměř jistá, že to je past." sdělila jsem svým spolubojovníkům zamyšleně, zatímco v ruce převažovala své kopí. "Ale nejspíš nemá smysl se vracet. Pokud s námi hodlají bojovat, měli bychom jim to přání splnit. Půjdu první, kryj mě tím lukem." rozhodla jsem se.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.15877199172974 sekund

na začátek stránky