Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1351


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 16:55Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 0:02 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 20:47Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 20:47Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 22:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 20:47Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 0:02Dionýsos *Otec Dennison*
 
Artemis *Alyss Ellery* - 26. ledna 2020 19:11
artemis_alyss28072.jpg
Cesta k Hádovu paláci
~Áres + Zeus~

Otec byl naštěstí trpělivý, a když jsem se převlékala já, otočil se. To samé udělal po mém pokynutí i Áres. Jak by to asi vypadalo? Naštěstí je zbroj božského původu, a tak se dopínala sama a přizpůsobila se mému tělu, takže jsem se cítila velmi pohodlně a nikde nic neškrtilo.

Ušklíbla jsem se. "Škoda, že v tom nemůžeme jenom tak chodit mezi smrtelníky. O tolik pozornosti zase nestojím," prohrábla jsem Aethonovi hřívu a oř spokojeně zaržál. "I když," vzpomněla jsem si na jejich karnevaly, které nazývali cosplay a někteří nosili mnohem divnější oděvy, než bych si byla ochotna na sebe vzít sama.

Obrázek

Vyšvihla jsem se na hřbet a rozhlédla se. Hádova říše byla na první pohled nehostinné místo, ale duše přece nepotřebovaly pít ani jíst. Přišlo mi to docela smutné. Do Elysia se dostanou pouze bojovníci a ti, co umřou udatnou smrtí a co ti ostatní, kteří žili počestné životy? Možná je nakonec Elysium čekalo taky, ale museli si nejdříve projít tímto místem.

Nevím, kolik Podsvětí zbývá ještě času, než se rozpadne, ale pukliny táhnoucí se přes Asfodelova pole se pomalu plížily a až jich bude dostatek, vše se propadne. Co vůbec bylo pod Podsvětím? Tartaros? Dávalo by to smysl.

"Můžeme?" ozval se Zeus, kterému trpělivost začala pomalu docházet. "Čím dříve získáme kopí a helmici, tím méně riskujeme, že nás tohle místo pohltí."
Přikývla jsem a pobídla koně, který se rozeběhl. Musela jsem jej trochu brzdit, protože se hnal jako vítr a oba bohy by nechal daleko za sebou.

Vítr, pokud to ovšem vítr byl, se mi vplétal do vlasů. Zavřela jsem na chvíli oči a užívala si jízdu. Preferovala jsem spíše jeleny, ale Aethon byl pro tohle místo zrozen. Zem byla posetá malými i velkými kameny, uschlými větvemi a kůň ani jednou neškobrtl.

Míjeli jsme polorozbořené domy, zaschlé stromy. Všude byla jenom suchá hlína a prach. Neviděli jsme žádné bloudící duše. Kde vůbec byly? Kam se poděly? To je všechny vzali andělé? Pomalu jsme se blížili k paláci, který stál na samotném kopci, po něm jsme právě stoupali. Z dálky vypadal majestátně, ale čím více jsme se přibližovali, tak na něm šel poznat zub času. Pomalu se hroutil a jen některé sloupy poskytovaly ještě poslední oporu střeše.

"To je hrůza," špitla jsem. Sice jsem tady byla, ale s každou návštěvou to bylo horší a horší.
"Žádné duše neudržují Podsvětí v chodu, a navíc Hádes přišel o Kerbera," Zeus zastavil koně, když jsme konečně dosáhli vrcholu. Vchod do paláce byl zasypaný, tak mě opravdu zajímalo, jak se dostaneme dovnitř.
"Myslíš, že mu pes nějak pomůže?" zeptala jsem se.
"Nevím, ale kdyby jeho nalezení nemělo Hádovi přinést žádný užitek, tak by tolik nelpěl na dohodě, kterou má s Áreem."
Podívala jsem se na svého muže a pozvedla obočí. "Asi neznáš jiný vstup, což?"

Jak vypadal Hádův palác
 
Dionýsos *Otec Dennison* - 19. ledna 2020 10:06
9c70b78c98e6f8b55983e3a18453303b7444.jpg
Co se to právě děje?
Savera

Pozvedl jsem tázavě obočí. Takovou reakci jsem opravdu nečekal. Vlastně ani nevím, co jsem čekal. Už abych byl z tohoto opravdu divného místa pryč. Jen nechápu Persefonu, co na tom místě vidí. Ale když je šťastná, tak kdo jsem, abych ji v jejím štěstí bránil. Jen bylo příjemné se vidět s někým dalším z našeho panteonu.

Následoval jsem zřejmě majitele podniku do jeho kanceláře, kterou jsem přesně tipoval na takovou, jaká byla. Její majitel působil temně a bylo pochopitelné, že tak bude i ona vypadat. Nečekal jsem však, že kvůli mně rozsvítí. Nebo ještě, co mně více překvapí, se dokonce usměje. Což mně uvede opravdu do rozpaků a zapříčiní, že si upravím kolárek.
”Určitě jste obeznámen, když tady pro vás pracuje slečna Persis, jinak také známá jako Persefoné, ohledně toho snu, který se zdál zřejmě naprosto všem bohům.” Začnu a pevně přitom svírám kufřík. Pokud mi sdělí opak, že si to nechala pouze pro sebe, tak se pokusím jej uvést do obrazu.
”Informace, které jsem měl, mně bohužel dostali až sem. Hledám totiž další ze svého panteonu. Věřím, že tu někde jsou. Potřeboval bych se s nimi spojit. Jsem ochoten zaplatit nemalé množství peněz, pokud mi dáte informaci, která by mi pomohla v jejich hledáním.” A jako důkaz, že kufřík není prázdný, tak jej otevřu, abych ukázal spoustu neoznačených bankovek. Musím uznat, že investovat do akcii s alkoholem se opravdu vyplatilo.
 
*Árés* Alexander Rubin - 19. ledna 2020 10:04
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Podsvětí - Pauza na převlečení
Artemis a velký Z

Opravdu už mně nebavilo pobíhat v tom do čeho mně oblékl ten kašpar Thanatos. V té chvíli mi to přišlo lepší než pobíhat nahý po Tartaru. Ale to stále neměnilo nic na to, že jsem se v tom cítil neskutečně zranitelně a tak jsem si dovolil na to poukázat… a vlastně ještě že jsem tak udělal, protože se tu někdo ukázal jako mistrovský kouzelník a jedna zbroj byla vyčarována podobně jako králík z klobouku.

Slušně jsem poděkoval, dovolil jsem si zastavit koně, abych se okamžitě převlékl. Samozřejmě jsem se mohl převlékat na koni, ale ta myšlenka se mi nelíbila a věřím, že ani jemu by se to nezamlouvalo.
Nicméně odmítám strávit ještě nějakou dobu v tom směšném ohozu. Ohozu, kterému se snaží Artemis nesmát. Vidím ji to však na očích jaké jí dělá problémy, neválet se smíchy na zemi. Kdybych byl na jejím místě, asi bych s tím měl problém. Vždyť to vypadá naprosto příšerně.
Zdá se, že jsem nebyl jediný kdo se rozhodl převléknout, protože i samotná kráska na sebe upozornila a zbroj jí také byla vyčarována.

Strhal jsem tu látku, která skrývala moje tělo, ze sebe. Neřešil jsem přitom stydlivost, protože jsem se okamžitě začal navlékat do darované zbroje. Nemluvě o tom, že mně Artemis už viděla nahého.
”Možná to zní divně, ale teď se tak nějak cítím jako za starých časů.” Pronesu poté, co jsem oblečen a pod paží držím helmu.
”Jedné mé části se to líbí. Asi to zní hloupě.” Pohlédnu na Artemis, která vypadá snad ve všem naprosto dokonale a ani to, co má nyní na sobě není výjimkou.
”Moc ti to sluší.” Menší zahloubání je pryč a na tváři se objeví úsměv. Kdyby tu s námi teď nebyl otec, asi bych měl strašné nutkání jí políbit, ale takto si jen odkašlu, dám si helmu na hlavu a nasednu zpátky na koně. Vzhůru na cestu.

 
Snový průvodce - 13. ledna 2020 18:19
gral_bohu7694.jpg
I upíři mají své dny
~Dinonýsos + Savera~

Když jste zůstali sami, tlak ze Savery opadl a najednou se zdál být o něco přátelštější než před minutou. Jeho rozpoložení se změnilo také ve chvíli, kdy jsi zmínil peníze. "Potom bude lepší si promluvit v kanceláři než v zatuchlé kuchyni," zkřivil nos. Jeho reakce byla podivná, protože to tu vonělo citrónovou desinfekcí a nezdálo se, že by tu někde ležela mrtvola.

Vyprovodil tě na chodbu a následně tě zavedl do své ještě temnější kanceláře, kde ve svícnu dohořívalo několik svíček. Proto bylo hodně překvapivé, že rožnul světlo a s dost milým úsměvem se opřel o hranu stolu. "Takže jaké informace tíží vaši neklidnou mysl?" zeptal se způsobem, který se spíše hodil ke starším aristokratům.
 
Artemis *Alyss Ellery* - 13. ledna 2020 18:03
artemis_alyss28072.jpg
Naše cesty se rozcházejí
~Athéna, Áres + Zeus, Apollón, Afrodita a Hádes~

Nečekala jsem, že nám Hádes projeví další službičku. Možná jej nakonec sžíralo svědomí, že na nás uvalil nesmyslnou pouť jenom proto, že jeho pýcha neznala mezí. Na druhou stranu vypadal opravdu zchátrale, a pokud Kerberos zajistí, že se Podsvětí úplně nerozpadne, mohlo by to mít pozitivní účinek nejenom pro něj, ale i pro ostatní bohy z řeckého panteonu. I když jsem tohle místo nemusela, bolelo mě, jak se vše rozpadalo jenom kvůli opeřencům, kteří vtrhli do našeho bytí. Co jsme jim udělali? Proč nás museli svrhnout z hory Olymp a donutit nás žít jako smrtelníci?

Podívala jsem se na Áresa a trochu se pousmála. Kdyby bylo všechno jako dřív, určitě bych mu nenabízela svou pomoc. Dokonce bych odmítla spolupracovat i s Diem, protože já byla svobodná a nezávislá žena. V dnešní době by tomu někdo řekl emancipovaná.

Pohladila jsem Aethona po hřívě a vůbec jsem si neuvědomila, že vlastně sahám do ohně. Nic se nestalo. Nespálil mě. Pousmála jsem se ještě více a vyhoupla jsem se na jeho hřbet, jako bych nikdy nebyla zraněna. Cítila jsem v oři něco, co mi dodávalo sílu. Možná to byl důvod, proč každému z nás dal Hádes konkrétního koně. Taky jsme si je mohli rozebrat podle sebe, ale to se nestalo.

"Wow," špitla jsem. "Je úžasný."
Hádes se pyšně nadmul, ale pro tentokrát nic neříkal. Udělal dobře. Místo toho se podíval na Athénu a přikývl. "Půjdu. Tady nic nezmůžu," přešel k Apollónovi a s pomocí obou bohyň jej pomalu vyzvedl na Orphnaea. "Navíc znám rychlou cestu na povrch, takže se nemusíme vracet přes pole."

No, aspoň něco. Sice mi bylo úzko, že s námi Athéna nepůjde, ale nedokázala jsem svěřit svého bratra do jiných rukou než těch jejích.
"Také se opatruj," pohlédla jsem na bohyni a pak střelila pohledem po Afroditě, ale nedokázala jsem se na ni už moc zlobit. Dívala se na mého bratra stylem, jako by byl poslední muž na světě a o to víc jsem věděla, že za něj položí vlastní život.

"Takže pojedeme," oznámil Zeus a mě bodl jeho rozkazovačný tón. Chvíli mi trvalo, než jsem se přes to přenesla a pobídla koně ke kroku. Celou dobu jsme byli jenom my bez něj a to se těžce skousávalo. Nemusel nás tahat za ručičku, jak to dělával tehdy.

Každý jsme se vydali jiným směrem. Hádes vedl Athénu, Afroditu a Apollóna do nedalekého tunelu a my mířili k pevnosti. Cestou si Áres najednou uvědomil, že nebude po Podsvětí jezdit skoro v dámské tunice. No, když to vezmu kol a kolem, vypadal opravdu srandovně. Naštěstí Zeus měl další kartu v rukávu a daroval Áerovi jednu ze svých zbrojí, kterou opravdu netuším, kde ji celou dobu měl. Moje hlasité ehm dokopalo Dia mi taky něco podarovat.

Zobrazit SPOILER
 
Snový průvodce - 12. ledna 2020 16:24
gral_bohu7694.jpg
Runa tiwaz
~Thór + Forseti~

Bůh spravedlnosti se za tebou vydal, ale cítil napětí, které mezi vámi vzrostlo. Nikdo nemohl tušit, jak věci nakonec dopadnou. Čekal, že Váli splní jako první svůj závazek, který byl spojen s runou, která mu zdobila zápěstí.

"Všeotec s runou nemá nic společného. Nikdo neví kde je a tak jsem neměl možnost se jej zeptat na názor," odpověděl docela klidně na to, že byl Váli nejspíš v ohrožení vlastní existence. "Nad Lokim jsem pronesl soud a Váli se stal jeho katem, pokud ovšem otci neodpustí. Pokud to chápu dobře, že Loki je na živu a Váli mu neodpustil," podíval se na tebe a snažil se držet s tebou krok, protože jsi šel docela rychle. "Kdybych věděl, že je s tebou, nikdy..." zarazil se, když se před ním objevil udýchaný Nárvi.

"Strýčku, co se děje? Volal Her-Ur, že nesmíme dát bratrovi jablko," jeho pohled pak padl na Forsetiho. Trochu se zamračil, ale nakonec natáhl rukou a tiše vydechl: "Forseti."

Když jste všichni došli k Váliho pokoji, před dveřmi přešlapoval Serqet. "Tak vysvětlí mi to někdo? Už měl napíchlé kapačky," dal ruce v kříž.

Forseti zkroušeně oddechl. "Za toto pozdvižení můžu já. Jsem Forseti, bůh spravedlnosti a před několika dny jsem Válimu vtiskl runu spravedlnosti, aby se stal vykonavatelem rozsudku nad Lokim, čímž je jeho smrt," usoudil, že zmalžovat nemá cenu.
Nárvi po jeho proslovu heknul a hned tahal Thóra za rukáva. "Nedovolíš to, že ne?"
"Můžu jej tohoto závazku sprostit a runu odstranit," ujistil všechny Forseti. "Pak mu bude lépe."
"Jablko by nepomohlo?" podivil se doktor.
"Jen by posílilo moc runy, a pokud je v takovém stavu, nebylo by to dobré."
 
Athéna *Annabeth Ness* - 12. ledna 2020 08:53
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Fiat voluntas Tua
~Artemis, Árés, Apollón, Afrodita, Zeus a Hádes ~



Shodit strop byla naše nejlepší šance jak nekonečný příval monster zastavit. Všichni, včetně Otce, jsme rychle ztráceli síly a to i přes jejich nesměrnost. Kvantita vítězí na kvalitou, jak se říká.
Dotkla jsem se pěstí srdce, uvažujíc jestli jsme právě nepohřbili někoho z našich druhů, zatímco se zdi pomalu bortily a zvedal se prach. Tartar se překvapivě rychle změnil na hromadu suti, ve které zůstalo uvězněno vše, co se tam dole mohlo skrývat.

Kývla jsem, když náš Zeus vyzval k chůzi a následovala ho. I když jsme technicky vzato vyhráli, neměla jsem z toho dobrý pocit. A rozhodně se to nezlepšilo, když se ukázalo, kdo na nás netrpělivě čeká. Hádes, bůh podsvětí.
Rozhodla jsem se ignorovat hašteřící se bratry i Afroditu a sklonila se k Artemis a Apollónovi: "Jak je na tom?" Možná to byla zbytečná otázka, protože nevypadal nikterak dobře, ale přesto jsem chtěla slyšet odpověď. Zdání může klamat.

"Ty bys udělal totéž," mávla jsem rukou po Áreově poděkování, aniž bych spouštěla oči z Apollóna. Z mého pohledu to nestálo za řeč, nemluvě o tom jak silně pochybuji, že by se mi povedlo Artemis přesvědčit, že ho hledat nepůjdeme.

"Víš to jistě?"zeptala jsem se, když se věci daly do pohybu. Árés dluží službu našemu oblíbenému hráči pokeru a Artemis samozřejmě půjde s ním. Chtěla jsem jít taky. Na druhou stranu, nebylo moudré nechávat poraněného Apollóna pouze v rukou Afrodity (kam to vedlo naposledy, no ne?). Nakonec jsem přikývla. "Nejspíš je to nejrozumnější řešení. Postarám se, aby byl opět v pořádku."
Zmateně jsem sledovala předmět, který mi přistál v ruce poté, co se osedlali koně. Mobil?

"Ach, jistě," přikývla jsem a lehce se usmála, že mi to nedošlo hned. Posily. "Děkuji ti, ráda využuji každé pomoci, které se mi může dostat. Ty půjdeš také?" zadívala jsem se na Hádea a pak těkla pohledem k Afroditě "tebe se ani neptám, předpokládám, že se od něj nehneš."

"Vy tři," loučila jsem se s trojicí na koních, jakkoliv moje slova patřila především Áreovi a Artemis. Po tom, co jsme spolu zažili, nebylo lehké naše cesty znovu oddělit. "Nenechte se zabít, ano? Chyběli byste mi."
A to je tak asi nejvíc, co jsem ochotná sdělit, že mi budou chybět. Hádes je možná náš strýc, ale nevěřím mu ani nos mezi očima a vidět mě zranitelnou skutečně nemusí.
 
Dionýsos *Otec Dennison* - 08. ledna 2020 22:22
9c70b78c98e6f8b55983e3a18453303b7444.jpg
Nově příchozí problémy
Mesetet a Severa

”Nemám vůbec v úmyslu jí do čehokoliv tahat. Jsem tu hlavně kvůli informacím.” Začal jsem pomalu ztrácet trpělivost. Mělo to být jednoduché. Měl to trvat pár minut. Dojít sem, zjistit potřebné informace a už bych byl na cestě pryč. Jenže ono se to prostě muselo komplikovat každou chvíli.
Měl jsem se obléct do civilu… i když nevím, jestli by to něčemu pomohlo.

Když to vypadalo, že bych konečně ony potřebné informace mohl získat, tak se tu musela pochopitelně objevit další osoba, která pro zpestření situace působila hladově a určitě měl na účtě spoustu zmařených životů.
Dneska mám nějaký poznávací den.
Nešlo si nevšimnout, jak z toho muže dívka měla respekt. Což mohlo naznačovat asi toto, ten nově příchozí je mnohem nebezpečnější než ona a to měla před chvíli v ruce nůž.
Čím dál tím lepší. Povzdechl jsem si. Rozhodl jsem se mlčet a nechat je, ať si to mezi sebou vyřídí. Jak se zdá, tak já mám asi času dost.

”Jak jsem již slečně Mesetet říkal, jsem tu kvůli informacím, za které jsem ochoten zaplatit. V kufříku mám peníze.” Pronesl jsem k muži, když jsme byli sami a doufal, že i přesto jak působil, budu konečně mluvit s někým rozumným.
”Nemám v úmyslu se tu déle zdržovat nebo způsobit rozruch.” Svým způsobem se ten rozruch způsobil sám a já jsem v tom naprosto nevinně.
Trpělivě vyčkávám, jak se k tomu ten nově příchozí rozhodne přistoupit. Upřímně doufám, že rozumně. Opravdu nemám v úmyslu s někým poměřovat síly.
 
*Árés* Alexander Rubin - 07. ledna 2020 21:44
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Splacení dluhu
Artemis a velký Z

Stalo se to neskutečně rychle. Měl jsem to čekat, že to po mně bude chtít. Ne, všichni se mění. Někteří zůstávají stejní a Hádes zdá se nebyl vyjímkou.
S hlavou skloněnou, hledící upřeně do země a očekávající snad potrestání jsem vysvětlil otci, co se vlastně stalo.
Ale kdybych si měl vybrat, udělal bych to stejně znovu. I když by to znovu přineslo nemilé splnění službičky, přivedlo mně to zpátky k Artemis a ta se opět setkala se svým bratrem. Nemluvě o tom, že se naše cesty střetly s ním. Bylo nás tak víc a to bylo v nynější době dobře.
Snad.
Jediné, co pro mně bylo příjemně nečekané, že se ke mně rozhodla má úžasná žena přidat a že nám záda bude krýt hromovládce.
Aby těch překvapení nebylo málo, tak i samotný bůh podsvětí pomohl a půjčil nám své koně.

Pomohl jsem Artemis na nohy a následně vyhoupnout se do sedla. Sám jsem poté nasedl na vypůjčeného oře, který nesl jméno Alastor.
”Víte, že to nemusíte pro mně dělat? Nicméně vám děkuji.” Pronesl jsem ještě k nim. Měl jsem pocit, že musím něco říct. Připadal jsem si hloupě a zároveň neskutečně vděčný. Opravdu zvláštní kombinace pocitů.

V dávných dobách bych si musel poradit sám. Teď tomu však bylo jinak a mně se to jistým způsobem líbilo. Samozřejmě, že jsem měl obavy, že by se mé drahé mohlo něco stát. Stále se zdála slabá. Na druhou stranu, bych si jí nikdy nedovolil podceňovat.
Byl na ní neskutečně úžasný pohled, který mně obíral o dech. Jak seděla na koni a vítr si hrál s jejími vlasy.

Představa, že by se vrátili zpátky staré časy, se mi čím dál tím víc nezamlouvá. Líbí se mi, jaký jsem teď. Líbí se mi, co se mnou dělá Artemis. Nechci být zase takový jako předtím. Arogantní idiot.
Avšak ani nechci se zodpovídat opeřencům. Je na čase splatit účty.
Všechno popořadě. První zastávka v naší cestě je Hádova pevnost.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 17. prosince 2019 18:27
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

ZÁHADA ZLATÉHO JABLKA A RUN
Her-Ur, Forseti




Že Forseti z Lokiho přítomnosti nebude nijak nadšený mi bylo jasné už od začátku. Vsadím se že to bude vzájemné, ale budou muset zapomenout na to co bylo. Oba dva chci s sebou až půjdeme pro Sif a chybělo by mi, kdyby tam začali nějak vyvádět. I kdybych je měl oba seřezat, přinutím je aby spolupracovali. Teď však musíme zařídit jiné věci, takže se nebudu zbytečně znepokojovat, dokud na to nedojde.

Jak jinak.. Věděl sem že Horus nepůjde. Trochu mně to ale i tak štve, když vím jak bojeschopný je. Mohl ukázat trochu té dobré vůle, ale fajn, asi se musí starat o spoustu jiných věcí. Aspoň že nepůjdeme úplně samy. Imhotep? To jméno sem slyšel už několikrát, ale nikdy sem se nezajímal o koho jde. Jak řekl Forseti, býval přeci člověk. Ale zejmě se to bude brzy moci změnit. "Uvítám jakoukoliv pomoc. Děkuju". Kývnu na Her-Ura a pokračujeme dál. Já, Loki, Forseti a Imhotep. To už zní jako celkem dobrý tým. Šance na úspěch se mi zvětšují.


Uslyším co je řečeno o Serqetovi a cuknou mi pobaveně koutky. Úplně ho vidím, nebo spíše ji, ženu, bohyni, skrývající se v tom mužském těle. Připlete se do boje a nechá se svou nepozorností zranit. Asi je vážně dobře, že zůstává tam kde mu to jde nejlépe.



Najednou se rozpoutává diskuze mezi těma dvěma a skoro nevěřím svým uším. Forseti zastavuje a já mám najednou velmi špatný pocit. On to ví! Nejsem si jist zda si je vědom i těch Lokiho run, ale o Válim ví určitě. Podezřívavě si boha přeměřím pohledem a pak kouknu na Horuse. "Dobře, hned tam budeme". Kývnu že rozumím a šťouchnu do Forsetiho. "Pojď". Na nic nečekám a zrychlenou chůzí mířím do výtahu. Následně pak do nemocničního křídla do Váliho pokoje.


Ale ještě před tím se ve výtahu na Forsetiho zadívám a trošku mi zajiskří prsty. "Ty o tom víš, že jo? Co má tohle znamenat? Nařídil ti to ódin, nebo jsi mu ji dal sám? Mluv!"
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.15567994117737 sekund

na začátek stránky