Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1566
Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 23. července 2021 13:47Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 27. července 2021 9:11 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 22. července 2021 9:17Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 22. července 2021 9:17Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 28. července 2021 23:18Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Amitiel *Lisa Grey* je offline, naposledy online byla 28. července 2021 21:00Amitiel *Lisa Grey*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 22. července 2021 9:17Sif *Sofia Garner*
 Postava Heimdall *Rick Mardall* je onlineHeimdall *Rick Mardall*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 27. července 2021 9:11Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 22. července 2021 9:17Kurent "Cal"
 Postava Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* je offline, naposledy online byla 25. července 2021 14:32Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco*
 Postava Jörmungandr *Jerome* je offline, naposledy online byla 22. července 2021 9:17Jörmungandr *Jerome*
 
Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* - 13. června 2021 18:25
20200228_111127883_m(1)(1)5935.jfif

Dým... a táák

Jory

Stačila chvíle a had byl najedený. Zdá se, že angličtina mu nebude dělat takový problém. Aspoň rozhodně menší, než jsem si myslel. Učí se rychle. Třeba jej jednou od člověka nepoznají ani pod drobnohledem. Třeba se stane tak neviditelným, že jej ani andělé nevycítí? Zrůdy okřídlené.
,,Nyní budeš jíst pravidelně. Dá ti to energii." Zahleděl jsem se z okna, jímž procházely sluneční paprsky, které mě ozařovaly. Tohle je moje jídlo. Tak trochu. Zavřel jsem na chvilku oči a užil si tepla, které jsem na jemné lidské pokožce cítil. Hm...

Z mého klidu mě probudila otázka. ,,Kouřím." Otevřel jsem zas oči, pousmál jsem se. Ihned mě napadlo se před ním zapálit, ukázat mu, že můžu nejet doutnat, ale i doopravdy hořet. Dát mu pocítit horko své moci, ke kterému se před pár chvílemi tak nevinně tisknul. Jsem ohnivý bůh světla a on chladnokrevné zvíře zvyklé na temnotu. Doposud jsem byl na své poměry ještě klidný, měl bych mu ukázat svou sílu? Ale proč? Je poslušný, chce se učit, není důvod vzbouzet strach, neboť by kolem sebe mohl začít kopat. Jsem zvyklý na úplně jinou stranu bitevního pole a být trpělivým učitelem mi nejspíš nepůjde moc dobře. Zatím se však zdá, že on je poctivý učenlivý student. A když bude chtít, pořád může zkusit utéct.
,,Uh... měli bychom ti vymyslet nějaké hezké jméno. Jormungandr je dlouhé. A lidé se tě budou ptát. Navrhoval bych Jerry. Co na to říkáš?" Dokouřil jsem, típnul špaček o parapet a vyhodil ho z okna. Odebral jsem se k němu, abych mu vzal příbor i misku. ,,Chceš ještě? Zbylo a vše je to pro tebe." Pobídl jsem ho, aby se nezdráhal říct si o další porci.
,,Není to zvláštní? Vím o tobě mnoho, znám tvou mytologii. A ty? Nezajímá tě něco o mně? Víš, že nejsem člověk, ale co dál?" Pokud by ještě chtěl jíst, podal jsem mu další porci, pokud ne, umyl jsem obé a přisunul jsem si židli a posadil se mu naproti. Konečně někdo, komu se mohu se svým původem pochlubit, aniž bych v tu noc musel ukončit jeho bídnou existenci.
 
Sif *Sofia Garner* - 13. června 2021 17:42
sif_gb9312.jpg
Once upon a time
~Thór~

Poslouchala jsem rusovlasného muže. Nedokázala jsem nijak reagovat na jeho slova. Roman už nebyl. Tohle všechno kolem mě jako by se rozplývalo a měnilo do podoby, kterou jsem znala, než jsem přišla o paměť. Známky po muzeu zmizely úplně.

A pak mě muž políbil. Měla jsem se odtrhnout? Dát mu facku? Ne, já jeho rty moc dobře znala. Místo negativní reakce jsem mu polibek opětovala, protože byl mým manželem. V náruči mě držel Thór, bůh hromů a já byla jeho žena Sif. Tohle místo byla Ódinova pevnost Gladsheim. Kdybychom se vydali východní branou, dostali bychom se do Valhally, kde by hodovali jeho bojovníci.

Když se naše rty odtrhly, celá scenérie zmizela a oba dva jsme se propadli do tmy.

***

Otevřela jsem oči. Cítila jsem stisk a když jsem se podívala po jeho původci, vedle mě na lůžku ležet muž, kterého všichni znali pod jménem Chris Hemsworth, ale já věděla, že pod slupkou herce se skrývá někdo mnohem mocnější.

"Thóre, lásko moje," špitla jsem a slzy se mi kutálely po tváři. Posadila jsem se, abych jej mohla obejmout, cítit jeho vůni. Tiskla jsem se k němu a už jsem jej pustit nechtěla. Co se to stalo? Jak jsem se vůbec dostala na Sibiř, kde se o mě staral Roman.

Roman, zarazila jsem se v myšlenkách. Kde je? Je v pořádku? netušila jsem, co se stalo v nemocnici, kde mě někdo držel, než jsem utekla. Měla jsem to celé pomotané.

Pak jsem si všimla pohybu a všimla si ženy, které se jen usmála a přešla ke dveřím, aby z místnosti odešla. Chtěla nám nechat soukromí, došlo mi.
 
Jörmungandr *Jerome* - 13. června 2021 17:22
jormungander347.jpg
Připravuje se jídlo
~Huītzilōpōchtli~

Když jsem měl knihu v ruce, chvíli jsem na ní jenom tak hleděl, protože jsem si nebyl jistý tím, že jí dokážu rozluštit. Bylo to však stejné jako mezi námi, když jsme spolu mluvili. Sice jsme ani jeden nepoužívali angličtinu, ale přesto jsme si rozuměli. Písmenka, která pro mě byla zprvu nová, se mi postupně zarývala do paměti a během chvíle, kdy Solian zápasil s ingrediencemi v kuchyni, jsem dokázal rozeznat celou abecedu.

Jako by mi někdo znalosti sypal do hlavy. Písmena se od run velmi lišila. Možná bych nějakou podobnost mezi nimi našel, kdybych měl abecedu smrtelníků chuť více studovat. Bylo to přítomnosti jiného boha, protože tohle všechno znal, nebo bylo v mé nátuře toto vědět? Žili ještě nějací bohové z mého panteonu a díky nim jsem dokázal pochopit jednotlivé souhlásky a samohlásky?

Od studia mě opět odtrhl Solian, když konečně připravil krmi. Poslušně jsem se postavil a přešel ke stolu a sedl si. "Díky," pronesl jsem tentokrát anglicky. Pro mě tento jazyk zněl divně, ale zároveň jako bych jím dokázal mluvil od narození. Jako had jsem mluvit neuměl, takže to mohlo být příčinou.

"Než nastala temnota, pak jsem dlouho nic nejedl," stále jsem se pokoušel mluvit mezinárodním jazykem, i když jsem sem tam nějaké slůvko řekl ve staroseveršitně. Nechal jsem se poučit, jak správě držet příbor a pustil jsem se do toho.

První sousto mě trochu zarazilo, protože jsem nikdy nic podobného neměl. Chutnalo mi to. Další jsem pak do sebe nacpal málem rychlostí světla. Misku jsem vyprázdnil a podíval se Solianovým směrem. Povytáhl jsem obočí. "Co to děláš?" myslel jsem, že se kouří jenom z teplého jídla, ale z něj kouřilo taky.

"Jídlo bylo lahodné," nebyl jsem si jistý, jak správně pochválit vaření, a tak jsem skončil jenom u toho.
 
Dionýsos *Otec Dennison* - 13. června 2021 16:47
9c70b78c98e6f8b55983e3a18453303b7444.jpg
Stále na návštěvě
Kurent, Her-Ur

On nás takto loví. Na příslib něčeho, co nikdy nebudeme mít. Loví nás a část nás mu na to slepě skáče. Ta touha po moci je tak opojná. Oslepující.
Zatraceně něco takového by mělo být zničeno.


Jsem opravdu rád za to že sedím. Z toho co jsem se dozvěděl, bych se potřeboval posadit. Promnu si rukou obličej. Soustřeďuji se na dýchání. Je to poměrně uklidňující. Celou tu situaci teď potřebuji zpracovat. Sice jsem to tušil. Jenže je rozdíl v tom něco tušit a mít potvrzené.

Naštěstí tu je Her-Ur a jeho touha pomoci, která ignoruje kdo z jakého panteonu pochází. Je to velmi šlechetné.
Nebo ne?


Samozřejmě jsem tak nějak tušil, že to nepůjde jen tak. Že něco po nás bude chtít. Nic není zadarmo a hlavně to není v této době. Už jsem se chystal mu říct, že ten celý kufřík je jeho.

Tvoří armádu. Takže přece jen to nebude jen tak ze šlechetné touhy pomoct.
Na mé tváři se objeví úšklebek.

"Hodně štěstí." Houknu ještě k mizející.

Chystal jsem se něco říct k předchozímu tématu, ale to mně předběhl Cal s žádostí tu zůstat přes noc. Jen jsem pokrčil rameny a upřel pohled na Her-Ura. Bylo to teď na něm.
Vlastně jsem se ani trochu nedivil, že to Cal udělal. Když to vezmu kol a kolem, tak jeho dům to taky poměrně schytal. Z toho co jsem pochopil, tak jen sebevrah by se ochomýtal v blízkosti nasraného upíra. Kdo jsem, abych mu bránil v klidné noci.

"Při té příležitosti byste nám mohl sdělit. Co vlastně po nás vyžadujete a jak si to všechno vlastně představujete?" Konečně jsem promluvil k tématu a myslel to vážně. Vážně jsem uvažoval, že se přidám k té jeho armádě.
Jako jedinec proti nim nic nezmůžu. Přišel jsem sem hledat ostatní. Teď se mohu stát součástí něčeho většího. Něčeho, co by se snad mohlo podařit. Co by mohlo uspět.
 
Artemis *Alyss Ellery* - 10. června 2021 21:27
artemis_alyss28072.jpg
V sedmém kruhu
~Áres + Zeus, Lucifer~

Lucifer dětinsky napodobil Áreovo: "Neříkej mi, že ty nic takového tady nevedeš." Kdybych neměla k němu takový odpor, zasmála bych se. Ani Zeus nehnul koutkem a jen se na něj příkře díval. Za celou dobu nepromluvil. Že by něco tušil, co já s Áreem ne?
"Hmmm, raději je nechám tam, kde jsou teď," odfrkl Lucifer a znovu se vydal skrze les oběšenců. Měla jsem chuť ho kopnout do zadku a měla jsem neblahý pocit, že mé úmysly vycítil, protože jím dost melodramatický zavrtěl. Idiot.

"Ať už máme toho psa a zmizíme odsud," sykla jsem a málem jsem drtila Áreovu ruku.
Nezbývalo nám nic jiného, než pokračovat. Zeus stále tiše. Začínal mě štvát taky. Vrhla jsem na něj naštvaný pohled, ale ani to nepomohlo. Čeho chtěl dosáhnout?

Dál jsme pokračovali téměř bez nějakého incidentu. Pokud nepočítám Lucifera, který se sem tam zastavil u nějakého oběšeného a chvíli dumal nad tím, jestli ho náhodou nezná. Navíc mi každou chvíli bylo víc a víc zle. Jednou jsem dokonce byla nucena odběhnout a vyzvracet se. To už i Zeus konečně promluvil: "Cos jí provedl?" kdyby Lucifer nebyl hbitý, zmáčkl by ho Zeus jako sardinku.
"No, říkal jsem, že musíme pospíchat," zasmál se Lucifer a odběhl, abychom na něj jen tak nemohli. Ten parchant se bavil. Sama jsem se cítila v plátové zbroji nějak stísněně a musela jsem se sebe svršek shodit.
Na to, že jsem se dozvěděla, že čekám dítě, teprve před pár chvílemi, už se mi bříško rýsovalo.
"Já tady fakt nechci rodit," nenapadlo mě nic smysluplnějšího než toto.

"Tak pojďte," ušklíbl se Lucifer a ukázal na končící les. Za stromy se rozléhala suchá pláň. Nic na ni nebylo, ale docela tam foukalo. Šlo to poznat podle zvedajícího se prachu. Až po chvíli jsme si všichni uvědomili, že to není vítr, co jej víří.
"Vy máte koně, já zase psy," pronesl vážně Lucifer, ale s jeho podáním to bylo tak na ránu.
 
Kurent "Cal" - 10. června 2021 21:04
kurent21903.jpg
Her-Ur a jeho hostina
~Dionýsos + Mesetet, Her-Ur~

Zvedl jsem hlavu, když jsem zrovna měl v puse jednohubku. Nedokázal jsem říct, co na něm všechno bylo, ale chutě se tak skvěle snoubily, že jsem nikdy nic lepšího snad ani nejedl. Téma grálu mě zarazilo. Proto jsem přinutil svoje čelisti, aby sežvýkaly zbytek a polknul jsem. Na grál jsem nikdy zálusk neměl. Můj panteon si žil nyní vlastním životem. Maximálně Černobog si mohl něco usmyslet, ale jestli by mu grál nepřinesl pořádnou kocovinu, tak o to neměl zájem. Vlastně jsem ani netušil, jestli tu někde je. Slyšel jsem něco o tom, že se odstěhoval do Ameriky.

"Už tomu tak bude," přitakal Hórus. "Nevím, jakou má Michael agendu, ale pro nás ostatní to nemůže znamenat nic dobrého. Podařilo se mu chytit díky příslibu grálu už mnoho bohů. Já se snažím jen o to, aby bohové a nejenom oni," mrkl směrem k Mesetet, "měli kam jít. Nabízím všem střechu nad hlavou a ochranu, protože čím více nás bude, tím budeme mít větší šanci, že nás nakonec Michael nevymýtí," měl trochu delší proslov, ale co jsem měl čest se s egyptským bohem setkat, tak strašně rád mluvil. Hlavně vždycky působil bezstarostně, jako by nás nikdo nelovil.

"Přidávají se k nám i andělé," dodal jsem, protože bar toho byl důkazem. Sice většinou tam šli jenom z důvodu, aby si dáchli a vzápětí zase naklusali k Michaelovi, ale nakonec to byli taky jenom, hm, ... lidi?

Trochu se nám podařila zamluvit další Dionýsovi otázka, za což jsem se mu v duchu omlouval, ale Her-Ur měl děsivou paměť, protože začal: "Zatím jsme se dozvěděli jenom to, že nás tahají za nos. Sami neví, proč po nás Michael jde. Vždyť jsme tak dlouho žili v klidu a míru. Nebýt jejich honu, tak tady s vámi nemluvím a dál pátrám po ostatních jen proto, abych jim nabídl pomoc. Teď já potřebuju tu vaši."

Zamrkal jsem. "Zní mi to, jako bys tvořil armádu," Mesetet se na mě po mém osvětlení podívala s povýtahlým obočí. No co, já tohle opravdu neřešil. Dokud jsem pracoval v baru a nepotkal tadyhle Dionýsa, nechtěl jsem to řešit.

"Nikoho nenutím," ujistil mě Her-Ur.
"No," zvedla se Mesetet. "Nechám vás chlapce si hrát. Já jdu uklidnit Saveru. Kdybyste něco potřebovali, budu v jámě lvové," ušklíbla se, kývla na Her-Ura a na mě vyplázla jazyk. Klasika. Odešla po svých, ale bylo mi jasné, že se hned za dveřmi přenese pryč.

"Můžeme tu přes noc zůstat?" zeptal jsem se najednou. Pak jsem se rychle podíval na Dionýsa, zda s tím souhlasí.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 09. června 2021 14:15
bf15b48b90ac54d5fcc2fa5e8621babc2932.jpg

Obrázek




VZPOMÍNÁNÍ BOLÍ


Sif




"Já ti ani nevím.." No, tomu se mi nějak nechce věřit. Né že by Sif lhala, spíše si sama není jistá. Ale všiml sem si jejího výrazu, když jsem o ní mluvil. Určitě to funguje. Začíná si některé věci vybavovat. Ještě chvíli a budu ji mít zpět... Že se její mysl snaží si vzpomenout se začíná projevovat čím dál více. Jak bych si mohl nevšimnout, když se měním já sám. Jako by mně viděla tak, jak sem kdysi vypadal.

Bylo to zvláštní, být opět sám sebou. I když jen na chvíli. "Sofi!" Vyřknu starostlivě a hned se k ženě vrhám, abych ji chytl. Asi sem si až do teď neuvědomoval jak namáhavé to pro ni musí být. Stále se snaží si vzpomenout a daří se to.


Něžně ji držím v náruči a starostlivě se na ni dívám. Vše se opět začíná měnit, včetně mně a jí samotné. Mile se usměji když najednou ve svých rukou držím Sif, mou ženu. Takovou jaká byla dřív, krásnější než slunce. Skoro se mi až do očí vhánějí slzy. Tak moc se snaží.


Láskyplně ji pohladím po tváři a po vlasech. "To je Ódin, Všeotec. Ten druhý muž je Loki a jeho žena, Sigyn. Neříkal to moc nahlas, ale ten mizera ji miluje víc než cokoliv jiného. Je pro něj vše.. Stejně tak ty ksi vše pro mně.
Pamatuješ, jak jsme se poznaly? Jak sem se vracel z cest nebo z bitev a ty jsi ošetřovala mé rány? Na den kdy jsme se braly? Byl to nejšťastnější den mého života. Vždy sem si myslel že budu válečník, že nepoznám nic jiného než boj, válku a smrt. Ale ty jsi mně změnila.


Nenechám tě teď odejít. Celé ty věky co sem byl na Midgardu, myslel sem jen na tebe. A teď, po takové době, tě opět držím v náručí. A nenechám tě jít... Miluji tě Sif. Vrať se mi zpět, prosím..."
Po posledních slovech se jí zadívám do očí, skloním se a něžně ji políbím na rty.
 
Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* - 07. června 2021 22:44
20200228_111127883_m(1)(1)5935.jfif

Něco k snědku?

Obrázek

Jory

,,Platidlo, mince a tak... kovové plíšky, za které lidé směňují různé věci." Myslím, že lidé jeho pantheonu mince používali, jsou to od velmi dávných dob. Snad pro něj nebude tak těžké ten princip pochopit. Až uvidí někoho platit kartou, zblázní se. To nevím, jak mu vysvětlím.
,,To je dobře. Na tohle měkké tělo pokryté chloupky si zvykáš docela dobře." Pokýval jsem hlavou a pověsil jsem ručník na židli. Viděl jsem snad pousmání? I to je dobré znamení. On byl dříve o moc více jiným stvořením, než já. Má pravá božské podstata se docela podobá té lidské, je jen plná atributů ptáků.

,,Na, zkus tohle." Podal jsem mu Na cestě od Kerouaca, co jsem zrovna měl na nočním stolku. Doma jsem moc knih neměl, tajně jsem si je půjčoval z místní knihovny, ale vždy jsem zvládl odnést jen jednu, protože jinak než jako drobný pták jsem se tam dostat v noci nemohl. Vracím je, takže to není zase takový problém. Jak to, že Had umí číst? Podivné.

Vstal jsem od zvířátka a nechal ho chvíli svému osudu, zatímco jsem hledal nějakou krmi. Musí být hladový a i já jsem. A jak! Ono sprchovat a mýt úplně cizí nahé tělo není jen tak. A od doby, co jsem si sundal zmáčené tílko cítím vzadu na zátylku chuť na hadí maso. Nejspíš se ale budu muset spokojit s něčím z lednice.
Krůtí maso. Nějaká zelenina a pečivo. To by mělo stačit, sice toho tu nemám moc, ale něco vykouzlím. Jak potupné je si vařit, dříve jsem byl do syta krmen obětinami, jak lahodná byla jejich chuť.

Zapnul jsem vařič a na pánvi smíchal nakrájené papriky, rajčata a kukuřici s masem a solí. Zelenina mého domova, dar světu z mého kraje.
V mezichvílích jsem hada sledoval, nebyl na něm ani jediný aspekt jeho dřívější podoby. Možná jeden, dobře, ale to je vše. Žádné šupiny, ani ostré tesáky, on byl prostě jen obyčejným mužem. Možná ztratil svou velikou sílu? O tom se jistě časem přesvědčím. Netuším, jak dlouho bude chtít zůstat. Třeba jen zjistí co potřebuje a pak zmizí? Hledat Thóra, rozpoutat Ragnarok?
,,Posaď se ke stolu, budeš jíst." Položil jsem na stůl misku s tím, co jsem vykouzlil a vedle toho lžíci a housku. Nebyl to přímý rozkaz, zněl jsme klidně.
,,Lidské jídlo je o dost jiné než jaké znáš. Předpokládám, že jsi se doposud živil lidmi a rybami... lidé ale musí maso nejdřív uvařit, aby ho strávili. Vyzkoušej to." Instruoval jsem ho, aby si vzal do ruky lžičku a ochutnal. Nekořenil jsem to tak, jak jsem zvyklý, protože jsem ho nechtěl chutí jídla vyděsit a znechutit. Musí si zvyknout na všechno lidské, na šaty, sprchu, jídlo a interakci s ostatními. Kdo by tomu rozuměl lépe než svržený bůh?
Já sám nejedl, předpokládal jsem, že jedna porce mu stačit nebude ale větší misku jsem neměl. Došel jsem ke svému nočnímu stolku, vytáhl ze šuplíku balíček cigaret a zapalovač. Poté jsem se vrátil ke kuchyňskému koutu a otevřel jsem okno, aby šel dým ven. Zapálil jsem si a otočil se čelem k tomu malému nalezenci. S jistým zaujetím jsem si ho prohlížel.
 
Sif *Sofia Garner* - 07. června 2021 20:27
sif_gb9312.jpg
Krok za krokem
~Thór~

Byla jsem fascinovaná příběhem, který mi Roman vyprávěl. Měla jsem pocit, jako bych jej už někde slyšela. Nejspíš měl pravdu s tím, že jsem se věnovala historii severských zemí. Možná jsem opravdu pocházela někde ze severu, protože mi dlouhé zimy nevadily a nějak jsem už byla zvyklá na kratší dny a delší noci.

"Já ti ani nevím," pokrčila rameny, ale v hloubi jsem cítila, že vím, proč jsem se na Sif ptala. Jako bych ji velmi dobře znala a nebylo to jenom z knih a internetu. Nedokázala jsem ten pocit pochopit. Podívala jsem se na Romaniela, ale na jeho místě stál někdo jiný. Byl to ten muž, který se mi objevoval ve snech. Jeho drsné rysy lemovaly rusé vlasy se spletenými copánky a hustým plnovousem. Najednou byl vysoký, že jsem se na něj musela dívat se zakloněnou hlavou. Byl oděný tak, jako staří vikingové, ale něco mi u něj chybělo. Kolem krku mu visely náhrdelníky s vyraženými runami. Na jednom šperku měl kladivo. To mi u něj chybělo.

Rychle jsem zamrkala a klopýtla, protože se mi náhle udělalo nevolno. Skončila jsem v náručí. Opět v Romanově. On tu sice byl, ale hala muzea se změnila.
Obklopovaly nás obrovské kamenné zdi, strop podepíraly sloupy s kresbami. Jedna z nich mi připomněla příběh, který mi Roman ještě před chvílí vyprávěl.
Tam, kde stál runový kámen, nyní stál muž s jedním okem, protože to druhé měl pryč. Pak jsem si všimla pohybu v rohu, kde předtím stála vitrína věnována bohu lží a jeho manželce. Místo ní tam byl muž s blonďatými vlasy, které měl podobně spletené jako předtím rusovlasý muž. V náruči držel velmi nádhernou ženu, která se opírala o jeho rameno. Ušklíbal se, jako by od sebe odháněl celý svět. Existovala pro něj jenom žena v jeho náručí. Cítila jsem závist. Také jsem chtěla, aby mě takto někdo miloval.

Znovu jsem se otočila na Romana, ale opět se objevil vysoký muž. Polkla jsem. Znala jsem ho. Velmi dobře jsem jej znala. Měla jsem s ním plno kreseb. Slýchávala jeho hlas. Ale jak to bylo možné. Jak?

Podívej se na sebe, zaslechla jsem v duchu a podívala se do zrcadla, které se najednou objevilo za zády rusovlasého muže. Na malou chvíli jsem ztuhla, protože moje vlasy byly ze zlata. Nádherně zářily a jestli jsem někdy žárlila na nějakou holku, co měla krásnější vlasy než já, teď mi nesahala ani po kotníky. Záře mých vlasů osvětlovala mužovu tvář. Byla mužná, drsná a nekompromisní. Ale jeho oči, které na mě shlížely, vůbec nekorespondovaly s tím, jak vypadal. Byly dobré a starostlivé. Ten pohled věnoval mně.
Vzpomeň si, znovu se ozvalo v mé hlavě.
"Vzpomeň si," řekla jsem už na hlas a zadívala se na muže, v jehož náručí jsem nyní byla.
 
Snový průvodce - 07. června 2021 19:50
gral_bohu7694.jpg
Skončili jsme jasná zpráva
~Amitiel~

Cassiel se podíval směrem k Amabaelovi, který stále seděl na svém místě a dosud se nepohnul. Michaelova zloba nebyla jenom tak. Ve všech zanechala jistou pachuť. "Znám někoho, kdo by věděl, kde je," ještě chvíli sledoval anděla, jestli se aspoň trochu pohne, ale nakonec to vzdal. "Být tebou, dával bych si pozor na Gabriela. Sice může vypadat neškodně, ale už dlouho je v Michaelově hledáčku. Neříkal něco, co by ti přišlo divné?" zeptal se jakoby nic.

Počkal na tvou odpověď a ať už byla jakákoliv, položil ti ruku na rameno a řekl: "Zjistím, kde drží Romaniela. Tebe bohové neznají a jsi jediná, které věřím natolik, že bych za tebe ruku do ohně dal. Kdyby se k tomu Michael dostal, tak by oznámil, že hledá někoho, kdo by se vetřel do přízně bohů a zároveň by nám zůstal věrný," pozvedl jedno obočí. Znala jsi ten pohled. Zase ti projevil důvěru, kterou bylo velmi snadné zničit. "Přimluvil jsem se za tebe u Michaela, že bys byla skvělý kandidát. To, že tě našel s Gabrielem, ti moc nepřidalo, ale věřím, že to byl jenom náhoda."

Na chvíli se odmlčel, protože se zrovna Gabriel rozhodl, že odejde. Přitom tvým směrem mrkl a pak roztáhl svá křídla a odletěl. Po jeho odchodu začali ostatní andělé taky mizet. Jako jediný však zůstal Amabael. Něco ti říkalo, že s ním Michael neskončil, a že jeho selhání bude mít velké následky.

"Zkus s ním promluvit," kývl k Amabaelovi Cassiel hlavou. "Já se teď vydám mezi smrtelníky a zkusím Romaniela vystopovat," tím přešel na okraj otevřeného balkónu a seskočil. Po chvíli se opět objevil, jak ho vynesla křídla a během chvilky zmizel v krátkém záblesku. Cassiel patřil mezi pár andělů, kteří se dokázali přemisťovat mezi Stříbrným městem a světem smrtelníků.

Zůstala jsi na balkóně sama. V kruhové místnosti pak stále seděl skleslý Amabael.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2021 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.18912720680237 sekund

na začátek stránky