Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1397


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 10. listopadu 2020 14:13Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 02. prosince 2020 18:57 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 01. listopadu 2020 21:02Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 01. listopadu 2020 21:02Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2020 10:57Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2020 13:40Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 01. listopadu 2020 21:02Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 02. prosince 2020 18:57Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 01. listopadu 2020 21:02Kurent "Cal"
 
*Árés* Alexander Rubin - 10. června 2020 20:39
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Peklo - zase rozděleni
Artemis a velký Z

Jsem vzhůru a všechno mně bolí. Mám pocit, jako kdyby mně přejel buldozer.
Ne, to nemůže být pravda. Přece jsem se odsud dostal? Opatrně se posadím. Panikařím. To místo je děsivé a nehostinné. Proklatý Tartaros. Začalo si se mnou pohrávat, protože jsem slyšel hlasy zoufalství. Možná jsem to byl já sám.
Blázním. To o záchraně se mi muselo zdát. Byla to jen pouhá představa. Nešla pro mě zpátky do hlubin Tartaru. Myslí si, že jsem vymazán a určitě na mě zapomněla.
Tak moc to bolí.
Chytnu se za hlavu a díky tomu si něco uvědomím.
Nejsem nahý a ani na sobě nemám to prostěradlo.
Rozhlédnu se kolem sebe, můj pohled padne konečně na koně, který tu celou tu dobu se mnou je a já ho zvládl ignorovat.
Díky tomu si konečně vzpomínám.

"Tys našel portál a my do něj vešli, že?" Zeptám se koně, jako kdyby mi snad mohl odpovědět. Na druhou stranu je dobře, že tu nejsem úplně sám.

Postavím se na nohy a dotknu se koně. Nerozplyne se, je hmotný. Nejspíš to opravdu není pouhá představa.
Soustřeď se. Zatřepu hlavou a rozhlédnu se kolem.
Pohled mi padne na dveře a zámek.
"Samozřejmě, že to nemůže být snadné." Dlouze si povzdechnu a zkusím přivolat kopí. Ještě by mi scházelo, abych jej strýci nedopatřením ztratil. Na druhou stranu, když tu uvíznu, tak pochybuji, že by se sem vydal mi vynadat.
Takže tohle je to Peklo. Myslel jsem, že bude vypadat jinak.

"Artemis?" Napadne mě jako první, když spatřím záblesk naděje. Musí to být ona.
"Vezmeš mně za ní, prosím?" Zeptám se rozpačitě. Samozřejmě, že bych se tam mohl vydat po svých, ale na něm to bude rychlejší.
Neváhám ani chvíli jsem rozhodnutý se tam vydat a je mi naprosto ukradené, že by to mohla být past.
 
Snový průvodce - 08. června 2020 19:32
gral_bohu7694.jpg
Peklo
~Áres, Artemis + Zeus~

Většina z vás se probrala na zemi. Nepamatovali jste si, co se přesně stalo, když vás stáhl vír, ale určitě jste se řádně potloukli, protože každičký pohyb doprovázela pronikavá bolest. Zaslechli jste kousek od sebe zaržání koně, který potřásl černou hřívou a rudé oči upíral rovnou na vás. Jako by se vám snažil něco sdělit. Po chvíli vám to došlo. Nikde jste neviděli své společníky.

Po šoku, který doprovázelo uvědomění, že vás vír musel rozdělit, nastalo poznání. Místo, kde jste se nacházeli, určitě nebyla Hádova říše. Kolem se ozýval nespočet umučených hlasů dokonce i zoufalý smích. Stáli jste na dlážděné cestě, kterou čas zubu neminul. Zpod poklopů kanálů unikala podivná hutná mlha, která se však rychle rozplynula a zmizela.

Po své levici i pravici jste měli zdi a v pravidelných rozestupech zamčené dveře různých tvarů, stáří a barev tvořily dlouhou chodbu. Sem tam se chodba rozbíhala do více směrů. Nezdálo se, že se někde nachází nějaký démon. Možná tohle místo nebylo tím Peklem, o kterém jste si mohli přečíst v Bibli nebo na webových stránkách. Otázkou bylo, co se nachází za dveřmi.

~Áres~

Nikde jsi neviděl Artemis ani Dia. Opět jste byli od sebe odtrženi a tentokrát za to nemohl Hádes. Alastor na tebe hleděl svýma rudě zářícíma očima a čekal, co bude. Všiml sis, že stojí blízko u masivních kovových dveří, které byly zapečetěny obrovským zámkem. Jeho schopnost najít cestu ke Kerberovi byla určitě užitečná, ale otázkou bylo, jestli nejít dřív najít své společníky. Peklo nebylo místo, kde by ses mohl cítit stoprocentně jistý, protože každou chvíli odněkud mohl vyrazit nějaký démon.

Pak jsi to uviděl. Slabý záblesk vypuštěného šípu. Světlo se podobalo záři měsíce při úplňku. Měl jsi směr a věděl si, kam jít, tedy pokud se nerozhrneš otevřít kovové dveře, u kterých stál Alastor.

~Artemis~

Ani tebe nepotkalo štěstí a dost dlouho ses sbírala ze země. Naštěstí s tebou zůstal alespoň Aethon, který tě nějakou dobu čenichem dloubal do nosu. Na jednu stranu to mohlo být rozkošné, jen kdyby to nebyl pekelný kůň a neměl na něm nikdy nezaschlou krev.

Área jsi neviděla a ani Dia. Neměla jsi ponětí, kde teď můžou být. Když ses konečně vyškrábala na nohy, neviděla jsi nic, co by tě mohlo k ostatním navést. Pak tě napadla idea, proč ostatní nepřivést k sobě. Dřív, než tě napadlo, že by tvůj signální paprsek mohl vidět i někdo jiný, jsi vystřelila šíp a mohla jen doufat, že tě během čekání něco nesežere.

~Zeus~
Zeus se probral na hřbetě Nyctaea. Kůň nějak zvládl neklopýtnout, když vír všechny sebral, a dokonce tě udržel na svém hřbetě, když dopadl na zem. Bylo to skvělé zvíře a pyšně si odfrklo, když jej Zeus poplácáním pochválil.
"Asi nevíš, kde jsou ostatní, co?" zeptal se a odpovědí mu bylo negativní zafrkání. "To jsem si mohl myslet," rozhlédl se kolem sebe. Viděl jenom zdi a dveře. Chodba končila neznámo kde. "Snad se Artemis a Áreovi něco nestalo," pobídl koně a rozhodl se chodby trochu prozkoumat.

 
Artemis *Alyss Ellery* - 08. června 2020 19:31
artemis_alyss28072.jpg
This is the way
~Áres + Zeus~

Musela jsem připustit, že mít koně, kteří vás nesou pustinou nazývanou Podsvětí nebo také Hádova říše, bylo k nezaplacení. Vzdálenost, kterou jsme ujeli na koňských hřbetech, by nám pěšky trvala zatraceně dlouho. Čas tady sice ubíhal jinak než mezi smrtelníky, ale i tak by bylo docela otravné se plahočit po vyschlé půdě a doufat, že narazíme na nějaký portál, který by nás měl odvést do Pekla.

Sledovala jsem Áreovu šíji a přemýšlela, co bude pak. Najdeme Kerbera, vrátíme ho Hádovi a vyjdeme na povrch. Skončí jeden úkol, ale věděla jsem, že stále není konec. Stále tu byl grál a neustále existovalo riziko, že jej získá někdo, kdo by jej v ruce mít opravdu neměl. Hryzala mě i myšlenka, co když tohle byl jenom blaf ze strany andělů? Díky grálu na sebe dáváme upozornit více, než jak tomu doposud bylo. Zjednodušila se jim práce, jak nás hledat. Teď jsme vlastně na sebe ukazovali.

Aethon zatřásl hlavou a nesouhlasně zafrkal, když Áres s Alastorem prudce zastavil. Naštěstí můj kůň měl tolik rozumu, aby svého druha objel a zastavil pozvolněji. S povytaženým obočím jsem se otočila k Áreovi.

"Našel portál," dojel nás Zeus, protože Nyctaeus na rychlost moc nebyl a ani jeho statné tělo tomu nepřispívalo. Podívala jsem se směrem, kterým Zeus ukazoval a opravdu. Sice to nebylo hned patrné, ale když se člověk více soustředil, mohl si všimnou kazu, který podobně jako rozbité zrcadlo křivil scenérii. Tichem, které vládlo v Podsvětí, se nesly vzdálené zvuky, které určitě nepatřily sem.

"Nelíbí se mi to, ale co naděláme," usadila jsem se pohodlněji a sevřela v rukou luk, do kterého jsem pro jistotu zasadila šíp. Zeus zatím blesk nevytahoval, ale narovnal se více v sedle.
"Peklo patří démonům," upozornil nás. "A démoni jsou ze světa andělů. Nejsem si jistý, co čekat. Buďme všichni ve střehu."

Trochu jsem se ušklíbla. "No, nic pěkného nejsou. Už jsme na jednoho narazili a odnesla to Hygieia," nebylo mi po vůli moc o bohyni mluvit. Netušila jsem, zda je mrtvá nebo jen přečkává. Dokonce Áres oslepl a jestli v Pekle bylo více takových démonů, no potěš.

"Můžeme?" předjel nás Zeus a já se jen mohla domnívat, co se mu honí hlavou. Byla jsem ráda, že s námi je. Byl to někdo, kdo oplýval vyšší moci než já nebo Áres a v Pekle se to bude zatraceně hodit.

Pobídli jsme koně a vjeli do portálu. Chvíli jsem myslela, že se Alastor musel splést, když nás najednou popadl vír, stáhl nás z koňských sedel a nastala tma.
 
Dionýsos *Otec Dennison* - 06. června 2020 12:40
9c70b78c98e6f8b55983e3a18453303b7444.jpg
Zachraňování zraněných
Kurent

Převzal jsem s poděkováním víno a napil se. Soustředil jsem se na to, aby se mé sliny, které se přitom procesu dostali do láhve, stali součástí vína a to víno mohlo být tak kompletně prohlášené za mé.

Bylo to strašné. Všude zranění. Nevěděl jsem ke komu se mám vydat dřív. Nakonec jsem usoudil, že nejrozumnější bude se vydat k těm, co jsou nejvíce popálení, abych tak vínem zmírnil jejich bolest a přesun do nemocnice pro ně nebyl tak životu nebezpečný.

Zrovna, když jsem ošetřoval kousek od Cala, tak položil velmi dobrou otázku.
”Nemohli to udělat ti opeřenci?” Navrhl jsem. Dávalo by to smysl. Určitě se jim nelíbí fakt, že by tu byla možnost, aby se nějaký pantheon dostal opět na své výsluní. Nebylo by tak jediné náboženství a to křesťanství. Nic lepšího mně totiž nenapadlo.

Tolik zraněných způsobilo, že víno začalo pomalu docházet.
”Cale, nemáš ještě nějaké víno?”
 
*Árés* Alexander Rubin - 04. června 2020 22:23
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Podsvětí - Na cestě do Pekla
Artemis a velký Z

”Řekl bych, že občas mám světlé stránky.” Pokrčím rameny a vykouzlím na své tváři opravdu spokojený úsměv.
Na malou chvíli ignoruji otcovu přítomnost, jako kdyby nic jiného neexistovalo. Bylo mi tak neskutečně příjemně. Na malou chvíli jsem se cítil, jako kdybychom se vůbec nevzdálili z toho hotelu a nic z toho šílenství se vůbec nestalo.

Otec nakonec na sebe upozorní, když nám odpoví na otázku. Sakra. Krásný moment je přerušen, jelikož je ještě potřeba splnit to, co bylo slíbeno.
”Aha.” Nevím, co bych k tomu jiného řekl. Vůbec mně to nenapadlo.
”Jo, jasně.” S nelibostí jsem se od ní odtrhl a vydal se ke svému vypůjčenému koni.

”Bylo mi řečeno, že bys měl vědět, kde je vchod do Pekla.” Nečekám, nevím na co bych měl, aby mi snad odpověděl, prostě na něj nasednu. Hned vyrazíme. Jen doufám, že nás ostatní doženou.
Opravdu se musím přiznat, že se zbrojí a ozbrojený se opravdu cítím neskutečně dobře. Ale stejně až se odsud dostaneme, tak si budu muset dát pořádnou sprchu a asi oholit.

Jako kdyby kůň opravdu věděl, kam jde nebo se mi to prostě jen zdálo a řítili jsme se nakrásno do pasti. I přestože mi byla půjčena helma a kopí, stále jsem byl vůči němu podezíravý.
A to hlavně, když se na obzoru objevil portál.
 
Snový průvodce - 03. června 2020 22:14
gral_bohu7694.jpg
Krátce po výbuchu
~Dionýsos~

"Bombu?" vyhrkl zděšeně Cal a držel se zuby nehty, aby nepřeběhl k oknu, protože by Zora skončila na podlaze. "Půjdu s tebou. Minimálně můžu zabránit, aby po ulici někdo běhal jak smyslu zbavený. Jen musím Zoru uložit do postele," s tím bohyni pomohl na nohy a odvedl jí do jejího pokoje, kde ji uložil a uklidnil. Pak se vrátil k tobě i s vínem v ruce, hodil na sebe bundu a vyšel s tebou na ulici.

Plameny šlehaly vysoko a sálal z nich takový žár, že to pro obyčejné lidi nemohlo být příjemné. Na ulici ležely nejenom dívky, ale i hosté, kterým se podařilo z ohnivého pekla dostat ven. Většina, co ležela nebo klečela na zemi, byla popálena. Ti, co byli nejdál od výbuchu a nejblíže k východu, na tom byli nejlépe, i když neustále vykašlávali a oblečení načichlé kouřem. Na kůži měli oděrky a menší popáleniny. Ti s horšími popáleninami leželi na zemi a snažili se moc nehýbat, protože je musel bolet každičký nádech.

Většina však takové štěstí neměla. Buď byli u epicentra výbuchu nebo se udusili dřív, než se k nim plameny dostaly. Podle toho, kolik kolem bylo zraněných hostů, musela bomba vybouchnout přímo v baru. Tudíž tanečnice a tanečníci, kteří se v tu dobu nacházeli v šatnách nebo kuchyňce, mohli být v pořádku.

"Kdo tohle mohl udělat?" slyšel si vedle sebe Cala, když zamířil k první skupince, která se sice zdála docela v pořádku, ale jedna z dívek lkavě plakala, až se místy dusila. Korunt k ní přiklekl a cosi jí říkal a po chvíli se uklidnila. Její pohled se změnil v melancholický, jako by se nic špatného kolem ní nedělo.

Sám ses mohl postarat o další raněné. V ruce jsi měl víno, která ti Cal u vchodu dal. Mezitím dojeli hasiči a za nimi v těsném závěsu záchranka a policie. Během chvilky začali hasit plameny, které se nechtěly vzdát tak snadno.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 03. června 2020 17:42
loki94861.jpg
Ka bum
~Thór + Matet, Forseti, Imhotep~

Nehodlal jsem se s Thórem hádat, jestli se snažil být potichu nebo ne. Nedokázal jsem si jej představit, jak našlapuje po špičkách. Divil jsem se, že neposlal dopředu Forsetiho a podle toho, jak vypadali, když jsem se k nim dostal, musel většinu práce udělat hromovládce. Klasika. Chtějte něco po bohovi, který kolem sebe prská samé rozsudky a jinak skutek utek.

Mělo mě napadnout, že Thór použije nejvíc hrubou sílu, kterou má k dispozici a tím bude granát. V hodu byl dost zbrklý. Sice trefil cíl, ale minimálně jsem na chvíli přišel o oči, protože jsem si je včas nezakryl. To samé se stalo Thórovi i Matet. Imhotep s Forsetim měli to štěstí, že byli schování více za autem.

Na anděly to mělo taky vliv, jelikož je to oslepilo ihned. Díky tomu mohl vyběhnout Forseti s Imhotepem jako první a zaútočit na nejbližší dva anděly. Já s ostatními jsme nic neviděli, takže nám chvíli trvalo, než jsme se vzpamatovali.

Forseti vykročil zpoza auta, natáhl luk a vystřelil. Šíp trefil svůj cíl, i když jej přímo nezranil. Nicméně se šípem zabodnutým v rameni se špatně bojuje.

Imhotep nečekal a taseným chopešem běžel proti svému protivníkovi ve chvíli, kdy mu kolem hlavy prosvištěl Forsetiho šíp. Raději se neohlížel a rovnou sekal. Štěstí však nestálo na jeho straně nebo se na povrch dostala jeho stránka medika a těsně před andělem se rozplácl na zem.

Mezitím jsme se všichni rozkoukali. Viděl jsem, jak si Barachiel nasazoval helmici a také sledoval situaci. Všichni jsme viděli, že Imhotep leží přímo pod jedním z andělů, čehož se chystal využít anděl po jeho levici a s andělskou dýkou se chystal našeho medika odstavit.

Vytáhl jsem Prcka a docela dobře mířenou ranou jsem vystřelil. Zbraň byla obyčejná a bylo mi jasné, že to anděla hned neodstaví, ale aspoň bude Forseti příležitost odtáhnout Imhotepa do bezpečí.

Mezitím se kolem mě propletla Matet s holí a zaútočila na anděla, kterého původně postřelil Forseti. Jejich zbraně se zkřížily v litém boji, ale nezdálo se, že by někdo z nich měl navrch.

Forseti šel pomoct Imhotepovi a pokusil se trefil anděla, který se nad ním na skláněl, ale jemu se podařilo uhnout. S úšklebkem se vrhl na boha spravedlnosti, který na blízko neměl šanci a pocítil na vlastní kůži andělskou čepel.

Imhotep se odkutálel stranou a jako profesionální plížič se odplazil zpět za auto, aniž by ho někdo ohrozil. Tam se schoval a rozhodl se, že raději bude podporovat ostatní pěkně v bezpečí z poza auta.

Zobrazit SPOILER
 
Dionýsos *Otec Dennison* - 03. června 2020 17:34
9c70b78c98e6f8b55983e3a18453303b7444.jpg
Nečekaný ví-bůh
Zora, Kurent

Bylo zvláštní slyšet mluvit o našich eskapádách boha z jiného panteonu. Obzvláště, když jsem měl minimální znalosti o tom jeho. Řecká mytologie byla holt pořádně profláklá.
"Stark?" Zeptá se nechápavě.

Sbírá armádu? Na co? Z toho mi fakt šla hlava kolem. Budu se ho na to muset zeptat. Ale to se zmíní o tom, že se tam občas objeví nějaký okřídlenec. Zajímavé.
Začínám si myslet, že nakonec toto setkání nebude zas takovou ztrátou času, jak jsem si původně myslel.
Cal je poměrně hovorný a je to opravdu příjemná změna.

Čistě, abych neurazil, tak si naberu porci jídla, vezmu si jeden toust. Kousnu do toustu a napíchnu na vidličku trochu salátu, mezitím co mluví.

Jeho další slova mně opravdu potěší. Chystám se říct, že by to byl naprosto skvělý nápad, ale to nás úplně rozhodí výbuch. A to doslova.
Co to? Jako odpověď, jsem byl zasypán sklem, když se okno roztříštilo. To pískání v uších bylo tisíckrát horší, než fakt, že jsem byl poškrábán od skla.

Nevím, jak dlouho to trvalo, než jsem konečně uslyšel taky něco jiného a to Zoru. Chudák nevypadala nejlépe.
V baru? Sakra. Hádám, že to nebyla součást představení. Nahlas nic neřeknu a místo toho se snažím být nějak užitečný a kouknu na tu pohromu.

Tohle je opravdu drsné. Pokud se jednalo o bombu, nebyla to taková, kterou si stvoříte pomocí návodu na internetu ze sehnatelných surovin.
Začalo mně trochu znepokojovat, že nikde nevidím jak Mesetet tak Persefonu.
"Viděl bych to na nějakou pořádnou bombu. Nebo únik plynu. Ale spíš to bude bomba." Odpovím a opráším se přitom.
"Půjdu jim pomoct, umím tak trochu léčit. Myslím, že se to bude hodit." Vzhledem k tomu, jakou spoušť jsem viděl, tak se bude hodit cokoliv.
"Nemáš přece jen víno, které bys byl ochoten postrádat a věnoval bys mi ho?" Na věnoval jsem dal dostatečný důraz. Mé léčení je závislé na mém víně, takže v tomto je pěkně na houby fakt, že jsem abstinent. Co už, ale nadělám.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 01. června 2020 11:36
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

PŘES VŠECHNY PŘEKÁŽKY
Forseti, Loki, Imhotep, Matet




Vyslechnu si Lokiho odpověď a na tváři se mi objevuje dosti nespokojený výraz. Takže teď bereme i anděli? Znechuceně si odplivnu. Přijde mi to jako velmi špatné rozhodnutí, raději bych ho zabil a nic tak neriskoval. Pokud jde o informace, tak k tomu už Horus jednoho anděla má, né? Brát jich více na jedno místo mi přijde jako hloupost, ale aspoň prozatím bych to měl nechat být. Musím se soustředit na jiné věci.


Nabručeně následuji Lokiho, když se však zmíní o andělech a o tom že už o nás ví, tak se na něj podívám a maličko mi cuknou koutky úst. "Ty mi to nebudeš věřit, ale já se snažil být potichu. To okno prostě.. vypadlo. Hádám že plížení nikdy nebude má silná stránka". Možná to trošku komplikuje postup, možná jsme se mohli dostat dál bez povšimnutí. Ale jak sem už řekl, sem rád že ví že si pro ně jdu. Ať se bojí, ať se zalknou hrůzou. Musejí přece vědět že teď už mně nic nezastaví.

Matet kývnu na pozdrav když na ni narazíme a letmo si ji prohlédnu zda je v pořádku. Pak dorazíme i za zbývajícím členem naší skupinky a je na čase přemýšlet co dál. Zdá se totiž že cestu nám blokuje několik opeřenců. Jeden z nich vypadá že bude v nějakém vyšším postavení, což mi potvrzuje i Loki. Ale mně to nijak nezajímá. Pro mně je to jen další opeřenec, rozdíl je jen v tom, že tentokrát má veliký meč, který mu bude k ničemu, jakmile ho dostanu do nějakého užšího prostoru. Dívám se na ně a když se opět ozve Loki tak se mi na tváři zablískne úsměv. "Jo, něco by tu bylo". Sáhnu k opasku a vezmu do ruky granát.


"Když to bouchne tak vydá velmi intenzivní světlo a zvuk. Možná je to utvrdí v tom že tu někdo je, ale cestu by nám to mohlo vyčistit". Ještě je tu ten Barachiel, ale o toho se postarám. Chvilku počkám zda někdo něco nenamítne a pokud né, začnu se chystat. "Jestli to vyjde, sejměte co nejrychleji ty poskoky. Já půjdu na Barachiela... Jo a raději na chvilku odvraťte pohled". V tom vytáhnu pojistku a házím granát přímo na anděli. Ideální by bylo, kdyby přistál k nohám Barachiela, ale uvidíme.


Jestli se zadaří, nebudu na nic čekat, popadnu palcát a skočím na ně!


Útok: 45, Bonusy: 0, Bonusové body: 10. Celkem = 55.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 30. května 2020 10:58
loki94861.jpg
Jak se dostat k Sif
~Thór + Forseti, Imhotep, Matet~

Dostat málem po papuli od Thóra není vůbec příjemný pocit. Není ani příjemný pocit se potýkat s podezíravostí ze strany Forsetiho. Jako bych za tohle celé mohl já. Haló! Během útoku andělů jsem byl připoután ke skále.

Zakoulel jsem unaveně očima. "Ne, Matet jej přenesla k Hórovi. Nebyl ve stavu, aby něco chystal a pokud nás vede do pasti, tak si to s ním vyřídíme potom," nevnímal jsem Forsetiho nevraživé pohledy. S tímhle se fakt skvěle pracuje. Měl jsem chuť vytrhnou brokovnici a ustřelit mu hlavu.

"Musíme se vrátit za Imhotepem. Víme přesně, jak se k Sif dostat, ale i kdyby to byla past nebo ne, stejně narazíme na tunu Barachieolových andělů. Díky tobě ví, že jsme tady," ušklíbl jsem se na Thóra, ale tušil jsem, že si boj užije. Sám jsem se těšil na trochu víc akce.

Při cestě za Imhotepem, kde nás naštěstí čekala už i Matet, jsem přes nás hodil opět iluzi, aby nás nikdo na dálku neodstřelil. Když jsme se skryli za autem, viděli jsme, že před vchodem, kterým jsme chtěli jít, stojí tři andělé. Nepřítomnost Romaniela jim napověděla, že musíme být někde poblíž a bylo jen otázkou času, než se vyrojí další.

Vzápětí ven vyšel anděl, který už nepředstíral, že je pouhý smrtelník. Moc dobře věděl, že se budou potýkat se silnějšími protivníky než s lidmi. Musel jsem usoudit, že andělé vypadají téměř stejně. Netušil jsem, co mají na bílých vlasech.
"Tohle bude asi Barachiel," usoudil jsem podle zbroje a dlouhého těžkého meče, který měl u pasu.

Viděli jsme, že andělé vyměnili zbraně za jiné, které budou tropit potíže i nám. Podíval jsem se na Thóra. "Musíme se dostat do márnice, což znamená projít těmito dveřmi a pak po schodišti dolů. Nějaký nápad, jak se přes ně dostat?"

Barachiel
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.14124608039856 sekund

na začátek stránky