Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1397


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 10. listopadu 2020 14:13Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 02. prosince 2020 18:57 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 01. listopadu 2020 21:02Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 01. listopadu 2020 21:02Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2020 10:57Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2020 13:40Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 01. listopadu 2020 21:02Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 02. prosince 2020 18:57Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 01. listopadu 2020 21:02Kurent "Cal"
 
Snový průvodce - 17. září 2018 16:53
gral_bohu7694.jpg

Ráno moudřejší večera
~Ma'at~

Tvá slova zůstala viset ve vzduchu. Bastet by si přála, aby hon za grálem byl mnohem jednodušší. Byla šelmou, ale andělé z ní udělali malou myš, která hledala bezpečné útočiště. Kdysi to bylo jiné. Cítila se jistá a v bezpečí. Kolem sebe měla své kočičí společníky a hrdě mohla procházet nádhernými zahradami.

U tvé otázky se lehce pousmála. "Odpočiň si. Zavři oči a nemysli na nic. Potřebuješ to," mrkla a přendala kočku z klína na gauč. Ta se na Bastet nesouhlasně podívala a vyskočila na opěradlo, kde se začala očišťovat. Koutkem oka jsi konečně zahlédla alespoň část slova, která byla na obojku napsána. Nebylo těžké si domyslet zbytek. Werethekau neboli Zázračná. A pak ti došlo, kdo tahle kočka je. Byla druhým ztělesněním Bastet. Sachmet. Dvě a zároveň jedna. Bastet byla ta milá a starostlivá, Sachmet byla jejím pravým opakem. Divoká a bojechtivá lvice, která kolem sebe roznášela nemoci a nákazu. Werethekau byla její udobřená stránka. Proto tu zůstala jako jediná. Nebyla služebnicí Bastet. Byla to další bohyně ztotožňována jak s Bastet, tak i s Hathor.

"Má ložnice ti je k dispozici, tedy pokud ti nebude vadit, když budu ležet vedle tebe," zapředla vlídně a postavila se. "Vidím to tak, že se tvá přítelkyně probudí až ráno. Můžeš se jít na ni podívat, ale Befen u ní zůstane. Je v dobrý rukou.

Ať už bylo tvé rozhodnutí jakékoliv, stejně si musela přečkat až do rána. Werethekau se nakonec uvelebila na pelechu u okna a v misce měla něco, co podezřele připomínalo pivo. Befen celou noc zůstal u Iseut, která se zdála být klidnější, když měla možnost se pořádně prospat. Ve spánku tak určitě vypadala. Bastet se nakonec uvelebila do postele v podobné póze jako kočky, a pokud ses k ní rozhodla přidat, přitulila se k tobě.

***

Těsně nad ránem se ozvalo z obýváku několik mňouknutí. Některé kočky se vrátily, jedna byla trochu víc pocuchaná, ale jinak nezraněná. Befen se v pokoji mihl, aby jim doplnil misky jídlem a vodou. Dokonce se na gauči vyskytla i Iseut v teplém županu. Ještě trochu klimbala, ale jakmile tě spatřila, pokusila se o úsměv, ale v jejích očích šel vidět smutek. Přišla o křídla a stala se obyčejným smrtelníkem.

"Dobré ráno," pozdravila tě, jakmile tě spatřila (ať už při vstupu do obýváku nebo potom, co jsi tam došla ty). Na klín ji vyskočila flekatá kočka, kterou začala drbat.

Befen se zastavil a lehce se uklonil. Pak sis všimla, že se za tebou objevila Bastet. Její oči zářily a usmívala se od ucha k uchu. "Dobré ráno. Jsem ráda, že se cítíš lépe a co ty?" koukal na tebe.

 
*Árés* Alexander Rubin - 15. září 2018 10:54
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg

Tartaros - Co tu krucinál dělá Afrodita?


Ajajajajaja


Obrázek

Voda byla úžasná. Jako kdyby to byla odměna za ten příšerně strávený čas, kdy jsem přicházel pomalu sám o sebe.
Nalepená špína se rozpouštěla. Jeden by čekal, že z toho bude zakalená voda. Nic takového se však nedělo a byla stále křišťálově čistá.
Nějak jsem se tomu nedivil, vzhledem k tomu, kde se momentálně nacházím a hlavně kdo jsem.
Můj pohled se stočil k bohu smrti, který z toho očividně měl pěkné divadlo. Jen se sám pro sebe ušklíbl a pokračoval v očistné koupeli.

Už jsem se chystal na jeho otázku odpovědět, ale v té chvíli jsem pocítil něčí dotek a málem jsem přitom zajíkl, protože kdyby nebyl tak jemný a hedvábný, asi bych si myslel, že se mne dotýká on.
Jenže následné zjištění, kdo tu se mnou sdílí koupel, nebylo o moc lepší.
”Afrodito?” Pronesl jsem chraplavě její jméno. Zatřepal jsem hlavou. Doufal, že mám halucinace, ale k mému neštěstí to byla skutečnost.
K čertu.
Kdysi dávno by to dopadlo tak, že bych jí k sobě přitáhl a mé rty by se spojili s jejími. Následně by to vedlo k něčemu dalšímu a mnohem příjemnější. Jenže to bych nesměl poznat svou rudovlasou bohyni, která si mne získala a která si teď myslí, že jsem zemřel.
Počkat... Ona si myslí, že jsem zemřel. Takže by to vlastně nebyla nevěra.
”Ne, ne, ne, ne.” S těmi slovy jsem se pokoušel couvat a dostat se, co nejvíc to jde od ní.
 
Artemis *Alyss Ellery* - 08. září 2018 08:56
artemis_alyss28072.jpg
Cesta do Athén
~Athéna + NPC Hádes~

"Proč bych to dělal?" podivil se pobaveně Hádes. "Na nalezení Cerbera mi velmi záleží, jak jsem už předtím řekl, ale mé vlastní činy jsou dost omezené. Můžete za to poděkovat Diovi. Dělení říší nikdy nebyla jeho silná stránka," mávl rukou, jako by odháněl mouchu. Na jeho obličeji jsem viděla, že jej toto téma přestává bavit. Nedivila jsem se mu. Mě přestalo bavit hned na začátku.

"Jak nás tam chceš dostat?" zopakovala jsem podrážděně Athéninu otázku, protože se nezdálo, že by se Hádes k odpovědi nějak měl.
Chvíli na nás koukal, že neví, o čem to mluvíme.
On není absolutně v pořádku, pomyslela jsem si sklíčeně.

"Takhle," luskl prsty a na místo dveří, kterými jsme předtím prošly, se objevily jiné, rudé dveře. Trochu oprýskaná barva, zdobený rám, ale nijak zvlášť zajímavé. "Stačí jen projít. Nezajistím, že tam nebudou andělé, ale rozhodně tam nebudou cíleně čekat na vás. Vy se jen dostaňte do Delf, kde vás přijme orákulum. Řekne vám víc, než já," naznačil, abychom už vážně šly.

Pokud si Athéna chtěla vzít něco sebou, počkala jsem a celou dobu se mračila na boha podsvětí. Proč tak nutně potřeboval svého tříhlavého čokla? Dělo se něco víc, než říkal? Měl původně do Delf poslat Área? Samé otázky a žádná kloudná odpověď. Nakonec jsme obě prošly skrz dveře.

***

Athény jsou město jako každé jiné jen s tou výjimkou, že se zde nachází několik míst původem ze starého Řecka. My se objevily v obyčejné ulici, nikdo si nevšiml našeho příchodu. Proč taky. Prošly jsme dveřmi. Sice po jejich zavření změnily barvu na původní, ale to byl detail, který smrtelníkům nikdy nic moc neříkal.

Rozhlédla jsem se. Kromě pár stromů všude stály domy. Všechny se pyšnily obyčejnou béžovou malbou a krom čmáranic na nich nebylo nic zajímavého. Pokud jsem dokázala usoudit, bylo docela časně ráno, protože na ulicích bylo jen pár smrtelníků. Vzduch byl chladný, což se u jara očekává, ale během dne by se to tu mohlo dost rozhicovat.

"A kde máme ten odvoz," zabručela jsem, protože mě to vážně přestávalo bavit.
"Vítejte v Athénách," ozvalo se za námi. Když jsem se ohlédla, stál tam mladý muž s tmavě hnědýma očima, vlnitými vlasy a stejně tmavým strništěm. Měl na sobě šedou flanelovou košili a obyčejné džíny. Něco na něm však bylo a zůstala jsem v pozoru.
"Kdo jsi?" zeptala jsem se.
Muž se uklonil, což mi přišlo děsivě povědomé. "Mé jméno je Charón a Hádes mě sem poslal, abych vás provedl," na to, že v legendách byl popisován jako nevlídný vyzáblý stařec, se choval dost mile.
Abych si byla jistá, že je to opravdu on, natáhla jsem ruku a představila se: "Artemis," stiskla jsem ji a okamžitě poznala, že to je opravdu převozník. Kývla jsem na Athénu.

Charón
 
Ma`at *Orora Nafré* - 07. září 2018 14:24
orora2317.jpg
Tady končí legrace
~Bastet~

Uvažovala jsem nad slovy kočičí bohyně už během jejich vyřčení. Tušila jsem, že najít ostatní bohy nebude lehké, ale to mělo platit pro jiné panteony. My přeci měli být jako rodina. Problémová, plná černých ovcí a svárů ale přesto rodina. Nutno dodat, že do problémovosti jsme řeckému nesahali ani po kotníky. Měli bychom být schopni se přeci najít lehčeji. „Nejspíše ne.“ přiznám neochotně. „Tedy alespoň si myslím, že kdybych narazila, poznala bych to.“ Obávám se, že lehký pocit zmaru, jenž se mi kradl na mysl s nepříliš dobrou vyhlídkou na úspěch naší věci, před zraky kočičí bohyně ve své tváři neutajím. Andělů bylo tolik, byli všude a bylo patrné, že jsou silnější, než my. Nám zbyl jen pud sebezáchovy a odhodlanost, kterou bylo den ode dne těžší udržet… Ne! Tak černé myšlenky nepřipustím! Pevně sevřu ruce v pěsti.

„Myslím, že je na čase tu přestat vysedávat. Koneckonců jsem to dělala poslední dvě tisíciletí. Mohou-li pomáhat kočky, můžu určitě i já.“ chystám se vstát, ale než se stihnu pohnout, mozek mě opět přišpendlí ke křeslu. „Máš pravdu… Je třeba postupovat rozvážně a eliminovat tím oběti.“ Pomalu natáhnu ruku k Bastet a položím jí na hřbet její kočku hladící. „Kdybys mohla přijít dřív, přišla by jsi.“ mrknu na ní a stáhnu ruku zpět k na svůj klín. „Tak tedy zítra.“ opřu se pohodlněji do křesla a s hlavou opřenou o opěradlo se zahledím ke stropu. „Pak můžeme jen doufat, že-„ Vlastně ani nevím, jak chci větu dokončit? Že ostatní nepodlehnou? Sama vím, že kdyby nám nepřišla Bastet na pomoc, buď bych teď někde klábosila s nějakým opeřence, nebo bych byla na prach. Pokud jim někdo čelil sám, neměl šanci a pokud si chtěl uchovat zdraví, pak ani volbu. „Že dokáží najít cestu zpět.“ vyslovím tak i tichou modlitbu… ale ke komu vlastně? Osudu?

Rozhlédnu se kolem sebe. „Co mám do té doby dělat?“
 
Athéna *Annabeth Ness* - 31. srpna 2018 09:34
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Fēstīnā lente!
~ Artemis, Já a nezvaný host ~



"Divoucnější a divoucnější!" zvolala Alenka (byla tak překvapena, že na okamžik zapomněla správně česky) bleskla mi hlavou pasáž mé oblíbené knížky, zatímco jsem nevěřícně sledovala scénu před sebou. Můj den se rozhodně nedal považovat za běžný.

Artemis vypadala, že Boha podsvětí na místě zakousne a já si nebyla jistá, jestli bych jí v tom bránila, protože ani já k němu nechovám žádné veliké sympatie. Zvlášť, když se jen tak zjeví u mě doma a domáhá se po mě (no, po Artemis, ale jaká je pravděpodobnost, že jí prostě nechám odejít a zůstanu tady sama? Přesně tak, žádná.) abych splnila nějaký úkol.

Mračila jsem se na něj, zatímco mluvil. Nechápala jsem, proč by si na to svoje "znám místo" nemohl dojít sám, koneckonců, Cerberos byl jeho pes, ne můj, nicméně přiblížení toho místa mi dalo odpověď.
"Delfy?" podivila jsem. Proč by se právě tam měl schovávat Cerberos? Ne, že by to nebylo hezké místo na dovolenou, nevzpomínám si však, že by tam byl právě vítán.

Nechala jsem zmizet své kopí a na tváři se mi objevil přemýšlivý výraz.
"Můžeš nám zaručit, že to není past?" zeptala jsem se ledabyle a usmála se na něj. "Pochop, nehodlám nakráčet přímo do otevřené náruče opeřenců. Předpokládám, že jestliže víš o Áréovi, víš taky moc dobře, co se stalo před tím."

Nevěřila jsem mu. Zároveň jsem cítila, jako by celé mé tělo vybrovalo. Toužila jsem se vrátit do Athén, jako se matka snaží vrátit ke svému dítěti.
"Jak nás tam chceš dostat?" kapitulovala jsem. Bylo zřejmé, že odporovat mu nemůžeme.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 29. srpna 2018 23:12
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

V CHATĚ U JEZERA



Obrázek




Je toho tolik nad čím teď musím přemýšlet. Jen pár chvil co jsme se dostali z pořádného průseru a já bych je teď tahal do dalšího. To přece nemůžu udělat, nemohl bych to po nich chtít. Nejlepší asi bude počkat až se Matet vzbudí a řekne nám o "panu Starkovi". Stark.. To je dobrý. Jaká zajímavá náhoda. Pokud by byl aspoň z poloviny schopný jako ten ve filmu, mohl by to být dobrý spojenec. Obzvláště je-li také bohem.

Všímám si Váliho jak ke mně natahuje ruku. Zadívám se na něj a chvilku váhám. Už to přeci není malý kluk. Lahev mu tedy podám a nechám ho aby se napil jak bude chtít. V téhle situaci mohu udělat vyjímku. Jak se ale chlapec napije, tak pak pití opět schovám. Věnuji pozornost Lokimu. Nebo tedy spíše malé Hele, kterou si od něj vezmu a nechám ho jít ven za Nárvim. "To bych ti je měl příště asi ostříhat..."

Dodám tiše a podívám se opět na Váliho. To co řekl mně docela překvapilo. "Forsetiho?" Zopakuji po něm. Forseti, bůh spravedlnosti... Jak dlouho jsme se neviděli? I před tím než Asgard padl jsme se příliš často nestýkali. Možná to byla chyba. Možná sem udělal více chyb. "A kdepak ten mizera je? Hodila by se nám každá ruka". Zkusím se ještě zeptat. Nevím zda to bude Váli vědět, ale pokud ano, určitě by stálo za to pokusit se dostat ho k nám.

Chlapec má velmi zajímavou otázku. Podívám se na malou holčičku ve své náruči a přemýšlím jak mu na to odpovědět. "Oni.. Oni jí ubližovali. Hodně.. Stejně jako Nárvimu". Spíše i více než jemu, ale to teď není tak důležité. Vím že by Váli nejspíše rád věděl více, ale to zrovna nepůjde. Né dokud mám Helu u sebe. Nechci aby něco slyšela, aby si třeba něco vybavila a bála se. Prožila toho už moc a pokud hi mohu ochránit aspoň před něčím, tak to udělám. "Můžeš z okna". Řeknu mu na tu cigaretu. Chápu že toho je nějak moc najednou, pokud mu to aspoň trošku uleví, tak ať si dá.


Sleduji malou Helu. Co si s ní mám počít? Číst by nejspíše neuměla, televizi tu nemám... Možná nějaký příběh? Dojdu ke gauči, posadím se na něj a ji posadím vedle sebe. "Řeknu ti jeden příběh, ano? Hezky seď a poslouchej.." Mile se na ni usměji, pohladím ji po vláskách a podívám se směrem ke kuchyni kde stál Váli. Pokud chce, může poslouchat také. Nepochybuji ale že to slyšel už mnohokrát.


"Jednou sem cestoval do Utgardu. Cestoval sem na východ, dokud sem nenarazil na pás vody, který rozděluje svět lidí od Jotunheimu. Šel sem mnoho mil bez toho, aniž bych spatřil duši. Ale pak, konečně... jsem přišel k obrovské síni.



Byla tam spousta obrů, kteří posedávali na lavičkách. Jeden z obrů, kterého sem považoval za krále, se mně zeptal, jestli mám nějakou schopnost. Řekl sem mu, že umím pít.."
Pousměji se a pokračuji. "A že pochybuji o tom, že někdo toho v té síni vypije stejně jako já. Řekl svému poskokovi, aby mu ze zdi přinesl roh. Řekl, že někteří lidé ho dokázali na dva hlty vyprázdnit, ale nikdo nebyl tolik slabý, aby to nedokázal na tři.


Obrázek



Hltal jsem obrovské doušky, dokud mi nedošel dech. Ale když sem skončil, viděl jsem, že tam je jen o trošku méně, než když sem začínal. Tak se mně král zeptal, jestli nechci vyzkoušet jiný druh soupeření. Dožadoval jsem se toho, aby mně nechal s někým zápasit. Odněkud vyšla vrásčitá stařena. Jmenovala se Elli. Byla to jeho nevlastní matka. Byla to hrozně stará bába, která tam přikulhala o holi. Vrhl jsem se na ni! Ale ve chvíli, kdy sem na ni položil své ruce, sem si uvědomil... Byla silná. A popadla mně, vyhodila mně z rovnováhy. Zoufale jsem se jí držel, ale po boji sem byl nucen pokleknout... a tak sem prohrál.



Obrázek



Řekl jsem králi, že na mě musí uvalit hanbu. Přiznal se, že na to aby mě podvedl, používal kouzla. Řekl mi, že jen z těží mohl uvěřit tomu, když mně viděl, jak piju z toho rohu... protože jeho druhý konec byl v moři. Když sem se pak dostal zpátky na oceán, řekl že bych měl vidět, jak mým úsilím ustoupil. A jeho stará matka... Prý to byl zázrak, že jsem s ní vydržel tak dlouho, protože Elli... má vysoký věk. Nikdo nemůže bojovat proti stáří... nakonec".

 
Snový průvodce - 27. srpna 2018 11:26
gral_bohu7694.jpg

Tartaros - místo, kde se zastavil čas nebo zrychlil?
~Áres + NPC Thanatos~

Voda byla příjemná. Ani ne moc studená, ani horká. Měsíce a měsíce nalepené špíny se rozpustily v mžiku a nezanechaly odpudivé skvrny na vodní hladině. Byla stále stejně křišťálová jako předtím, i když byl problém prohlédnout skrze. Kdyby ses podíval směrem k bohu smrti, všiml by sis jeho pobavení v očích. Celou dobu tě se zájmem sledoval. V Tartaru se toho moc dít nemohlo. Určitě mít konečně možnost prozkoumat jiné tělo než storukého bylo osvěžující.

Hekationcheir, který tě dovedl, se otočil a vydal se na další dlouhou cestu. V jeho hlavě čas neměl význam. Sám nebyl ani příliš chytrý a jeho činy byly řízeny pouze jedním slovem: Strážce. A pak také poslouchal příkazy těch, kdož na to měli právo. Takovou potvoru utrženou ze řetězu by nikdo nechtěl.

"Jak se ti líbí koupel?" zeptal se nonšalantně Thanatos. A pak jsi to ucítil. Jemný až hedvábný dotek plížící se po stehně, přejíždějíc přes zadek a pokračujíc po kopečcích na tvé hrudi. Nejprve se vynořila ruka s upravenými nehty. Za ní následovala celá paže. Objevivši se blonďatá kštice následována líbezným obličejem s pronikavýma očima a smysluplnými rty. Cítil jsi vzrušení z pouhého dotyku, jak se tiskla na tvé tělo. Byla tak blízko. I přes mokrou pokožku voněla po růžích a myrtě.

"Už je to mnoho let, má lásko," její slova konejšivě pronikala do uší a měl jsi pocit, jako by ti jimi hladila duši, kdybys ovšem nějakou měl. Žádný bůh nemá duši, jelikož je sám její podstatou.

Afrodita

 
Artemis *Alyss Ellery* - 27. srpna 2018 10:59
artemis_alyss28072.jpg
Nucená výprava
~Athéně + NPC Hádes~

Nebyla jsem zrovna známá svou trpělivostí. Dýchala jsem přerývaně a zlost se do mě zakusovala ostrými tesáky. Ani sám bůh Podsvětí netušil, co se stalo s Áreem.
Ztratil svou existenci, pako. Ten se do Podsvětí nedostal.
Na tom něco bylo. Pak neexistovala šance jej najít.
Další věc byla ona službička, kterou Áres dlužil Hádovi a nyní se přenesla na mě. Teď mě pro změnu nakrknul bůh války. Uzavírat dohody s Hádem je vždy blbý nápad. Vždycky je v tom nějaké ale a drobným písmem popsáno.

Hádes zvedl ruce v hraném míru. "Jak jsem řekl. Potřebuju najít Cerbera. To je cena za to, že jsem Áreovi dal informaci, kde se nacházíš," koukl na mě tím svým úlisným pohledem. Potlačila jsem nutkání mu obličej rozmáznout o podlahu. "A nyní, milá zlatá," lehce se pousmál, "toto břímě padlo na tvá bedra."

Nedokázala jsem nic říct. Ne, že si Áres jenom chcípne. Ten idiot na mě přenese pomalu nesplnitelný úkol najít Cerbera. A kde ho mám jako kurva hledat?
Jako by mi ten hnusný podlejzák četl myšlenky. "Znám místo, kde se toho můžete dozvědět o něco víc, nicméně já tam nejsem příliš vítán, ale ty," tentokrát ukázal na Athénu, "tebe tam budou vítat s otevřenou náručí. Na severozápad od Athén, dneska už jenom ruiny, nebo to tak alespoň vypadá. Říká ti to něco?" naznačil ve vzduchu otazník.

Viděla jsem na Athéně, že jí to došlo. O jakém jiném místě mohl Hádes mluvit než od Delfách, kde se nacházelo orákulum. Věštírna. Tam, kde uctívali mého bratra Apollóna, Dionýsa a také Athénu. Nicméně s těmi ruinami měl pravdu. Zub času umí být nemilosrdný.

"A jak se tam dostaneme?" zavrčela jsem, dávajíc ruce v kříž. Luk jsem nechala zmizet.
"To nechte na mě. Maximálně vás dostanu do Athén a poskytnu další prostředky. Jak vidíte, na nalezení Cerbera mi velmi záleží."
"A co když odmítneme?" zaťala jsem ruce v pěsť. Mlčel. Jen se lehce usmál. Nelíbilo se mi to a zároveň mě na dlani nepříjemně zasvědilo. Pochopila jsem.
Zkurvysyn.
 
*Árés* Alexander Rubin - 18. srpna 2018 17:18
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg

Tartaros - Co by Athéna dělala?


Team A se na nějakou dobu rozpadl


Obrázek

Opravdu jsem měl v úmyslu to vzdát? Opravdu jsem kráčel na porážku, jako nějaká ovce v stádě? Opravdu jsem přestal věřit na to, že bych opět mohl spatřit její tvář?
Opravdu jsem skoro prohrál bitvu s tímto místem?
Opravdu? Obávaný Bůh Války, najednou měl v úmyslu přestat bojovat?

A pak jsme se dostali ke světlu, které pro mnohé značí naději a já si to konečně uvědomil. I já mám nakonec naději.
Nemluvě o tom, jak mne do nosu udeřila ta vůně, kterou jsem tak velmi dobře poznával a skoro na ni zapomněl.
Poté se ozval hlas. Bylo to tak neskutečné, slyšet po tak dlouhé době něčí hlas, krom toho svého. Nebo jsem mluvil pouze v myšlenkách? Nemám nejmenší tušení a je mi to naprosto ukradené.

Jsem takový idiot.
Nejraději bych si jednu pořádnou liskl za to, že jsem přemýšlel nad tím, že se nechám jen tak porazit bez boje.
K čertu. Probouzel se ve mně vztek, který byl pouze vůči sám sobě.
Takto hloupě se zachovat.

Až poté jsem si všiml toho trůnu a ruka mne zasvrběla při vzpomínce na Háda, kterému bych asi ve finálem měl poděkovat. Nicméně byl tu někdo jiný, než strýc a bůh podsvětí.
Thanatos.
Mé oči se stejně jako ty jeho nerozzářily při pohledu na něj. Mlčel jsem a nechal jsem jej mluvit. A začal plánovat.
Něco mi říkalo, že pokud se odsud chci dostat, tak na to musím jinak, než svým klasickým mlácení do nepřítele. Pokud se odsud budu chtít dostat, budu muset přemýšlet jinak. A to způsobem ala...
Co by na mém místě udělala Athéna?

Za normálních okolností bych mu nejraději vrazil pěstí, za to jeho pobavení nad tím jak vypadám. Uznávám, že jsem byl v této chvíli rád, že mě neviděla má krásná Artemis, protože by se nejspíše zhrozila.
Rozhodl jsem se mlčet a zkoušel přitom analyzovat svou situaci, případně plánovat své možnosti útěku. Musí se odsud dát nějakým způsobem dostat.

Když luskl prsty a objevilo se malé jezírko. Odolával jsem nutkání rozběhnout se a skočit do něj. Ani si nepamatuji, jaké to je dopřát si koupel.
Zahnal jsem v sobě onu touhu a stále se tvářil stejně nasraně. Vlastně jsem s tím neměl sebemenší problém. Stále jsem byl nasraný na sebe, že jsem tak hloupě smýšlel.

Kriticky jsem pohlédl na oblečení, které se nacházelo u břehu jezírka a poté pohlédl zpátky na něj.
Neměl jsem v plánu mu udělat radost s tím, že bych se bez váhání smočil v jistě velmi příjemné vodě. Místo toho jsem založil ruce na hrudi a mlčenlivě na něj hleděl.

Do doby, než jsem se nakonec rozhodl přeci jen smočit své tělo a dopřát mu onu koupel, kterou si tak dlouho dobu zasloužilo a byla mu odepřena.
Sakra… a co teď?
Nicméně, tak či onak… Až se odsud dostanu, tak asi budu muset své drahé sestřičce poděkovat.
 
Athéna *Annabeth Ness* - 18. srpna 2018 09:07
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Vulpes non iterum capitur laqueo

~ AA...... a Hádes?~



Přikývla jsem, když se zmínila o své touze co nejrychleji zmizet. Bydlela jsem v Edinburghu dlouhé roky, nicméně i já jsem najednou toužila být od Anglie co nejdál. Jakmile jsem zjistila, že i tady si na nás Andělé dovolí nastražit past, necítím se bezpečně. Povzdechla jsem si.
"U mě taky," upozornila jsem realisticky, ale ve skutečnosti jsem s ní souhlasila. Chtěla jsem si sbalit nějaké věci, než odtud navždy zmizím.

A tak jsme společně vyšly z katakomb. Mlčela jsem, ponořená do vlastních myšlenek. I ty mé se držely Área, v duchu jsem zvažovala, jak je pravděpodobné, že přežil. Nikdy jsem neviděla nic podobného. Potřebovala bych přístup ke knihovně, nebo internetu, ale docela pochybuji, že by mi to nějak pomohlo. Pak Artemis promluvila.
"S tím si nedělej starosti, mohlo se to stát komukoliv z nás." odpověděla jsem a usmála se.

***

Bydlela jsem na koleji univerzity, protože tam byl podstatně nižší nájem, plus mi to poskytovalo jakosi anonymitu studentů. I když po tom, co na mě i tam zaútočili, jsem k soukromí byla poměrně skeptická. Byl to malý pokojík, ale dost veliký pro mé potřeby.
Už jsem se chtěla omluvit za nepořádek, který mám na stole, když mě na něm upoutalo něco mnohem, mnohem horšího, než rozházené knihy a nedopitá flaška dietní coly.
"Slez z toho stolu a popřemýšlím o tom," odpověděla jsem na jeho žádost, aniž bych měla v plánu dělat cokoliv. Věnovala jsem Artemis krátký zmatený pohled.
Co tenhle zmetek tady dělá?

"A my bychom ti měli věřit, protože...?" opáčila jsem kysele a udělala několik kroků dopředu, jako bych chtěla Artemis chránit, ačkoliv ona z nás by mu spíš nakopala zadek a jestli někdo potřeboval chránit, byl to Hádes, a nechala ve své ruce zhmotnit kopí.
"Máme za sebou fakt dlouhý den, takže buď tak laskav a vyklop, co víš, nebo z tebe nadělám jehelníček." obvykle jsem byla klidné a rozumné sluníčko, ale dnešek mi začínal solidně hrát na nervy. Nejdřív najdu Artemis, pak se objeví Árés a nakonec tenhle frajer?
Klid mého útočiště už mi teď chybí.

"Tak dělej. Dochází mi trpělivost." zvedla jsem ostří k jeho krku. Kopí bylo naštěstí tak dlouhé, že jsem nemusela ani moc popocházet. Stačilo mi pár kroků.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.17737603187561 sekund

na začátek stránky