Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1322


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 25. prosince 2018 23:33Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 17. února 2020 9:55 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:36Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 17. února 2020 15:34Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:36Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. února 2020 17:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:36Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 17. února 2020 9:55Dionýsos *Otec Dennison*
 
Artemis *Alyss Ellery* - 19. listopadu 2017 22:49
artemis_alyss28072.jpg
Další?!
~Athéna, Áres~

Zaslechla jsem své pravé jméno, což mě přinutilo zastavit se a otočit se po směru hlasu, který jej vyslovil. Nechápavě jsem zírala na muže, s nímž jsem se na malou chvíli střetla pohledem. Pak se dotkl mého ramene. Je to pocit, který vás uvrhne do dávných vzpomínek, a před sebou vidíte boha, který se vrhal s řevem do každé bitvy.
"Áree?" byla jsem zmatená, proč mluvil tak... divně. Athéna se vrhla mi pomoct, ale vzápětí její bojechtivost zmizela. Poznala jej stejně jako já.

Znal tě i předtím, v hlavě mi zašvitořil hlásek.
"Jistě, že si vzpomínám," pousmála jsem se. Jak jsem taky nemohla. Sice jsme nikdy spolu moc nemluvili, ale na Olympu jsme se vídali docela často. "Nečekala jsem, že na někoho dalšího narazíme tak brzy." Krátce jsem jej objala. Pak se odtáhla. "Je to tak dlouho, co Olymp padl," podívala jsem se na Athénu a zazubila se. "Máme to štěstí, že?"

Vydechla jsem a rozhlédla se kolem sebe. Měla jsem zvláštní pocit, že je něco špatně. Ne kolem, ale uvnitř. Jako bych něco věděla a přitom si na to nemohla vzpomenout. Mlhavé vzpomínky, které jsem nedokázala nikam zařadit, neviděla jsem žádné tváře, nic.
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 19. listopadu 2017 13:47
sigyn4699.jpg
Vstříc nalezení chybějící části rodiny
- Loki, Váli -

Přijde mi, že jsem musela v Lokiho náruči usnout, nebo poslíček s jídlem má osobní tryskáč. Nějak ze sebe tu únavu nemohu sklepat, ale cítím se o něco málo lépe, když se pomalu nasměruji do kuchyně, kde Váli akorát větrá. Nakrčím nos, protože cigaretový kouř je i přes synovu snahu dost cítit.
Nehezký zlozvyk
Nahlas však neřeknu nic, je to synova volba a alespoň bere ohledy, což beru jako to důležité. Společný oběd probíhá klidně, tiše. Možná až moc tiše, což mě mírně znervózňuje. Ráda bych zpátky společná jídla, při kterých jsme se bavili a smáli. Dnešní tabule je plná napětí a nevyřčených věcí, na které ještě nenadešel čas.

Balení obstarával hlavně Loki, kterému jsem se snažila motat pod ruce, co nejméně, ale své věci jsem si snažila obstarat sama. I meč bylo potřeba skrýt iluzí, ale jelikož kolem pasu by nebyl pohodlný a do zavazadel by se nejspíš nevešel, navrhla jsem vzdávat jej za deštník.
V Káhiře možná budeme pro smích, ale pak se to dá vymyslet jinak za pochodu.

Do auta sedám za svého muže a ještě než se připoutám mu položím ruku na rameno. Takové gesto ujištění, že všechno bude v pořádku, kterým uklidňuji jeho i sebe. Poté co se rozjedeme natáhnu ruku k Válimu a chytnu jej za tu jeho. Pokud se na ně podívá věnuji mu konejšivý úsměv.
 
Váli *Valerius Liarsson* - 19. listopadu 2017 13:29
valiko34786.jpg
Posun k letišti
- rodičovstvo -

Nechtěl jsem se k těm dvěma vracet, takže jsem v kuchyni dal ty cigarety celkově tři, v mezičase jsem si udělal další kafe a vyčkával příchod jídla. Jakmile se tak stalo, sebral jsem se, abych alespoň trochu vyvětral kvůli mamce.
Jídlo bylo výtečné a společnost tichá, to mi vyhovovalo. Mé myšlenky byly skeptické a nevěřil jsem, že opravdu dojedeme do cíle s tím, že tam nalezneme mé sourozence.
Přesto jsem se ale potřeboval přesvědčit.

Když mi otec dával tašku s oblečením, změřil jsem si ho velmi nedůvěřivě a krátce jsem zaváhal, zda to přijmout. Nakonec jsem si tašku vzal, protože hloupý kdo dává, hloupější kdo nebere.
Tašku s věcmi jsem obohatil o své drobnosti a vyrazil jsem z bytu, než se ti dva dochystají, abych si mohl před domem zapálit.

V klidu si dokouřím, po čemž následuje nasedání do auta a cesta na letiště.
Bratře...
Proběhne mi hlavou teskně, stejně jako rozmazaná vzpomínka na jeho smrt pod mýma tlapama.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 19. listopadu 2017 12:51
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Útěk

Nárvi, Hela




Je fajn vidět že Nárvi je tak pohotový. Co mně však velmi zklamalo a překvapilo je mé kladivo. Nemám nejmenší ponětí co přesně se na Helheimu stalo, mohlo to být kvůli tomu že sem odvedl Helu, že sem porazil Azrael a nebo se ON prostě naštval a vše zničil. Pokud to tak je, mám trochu obavy aby nemohl ublížit Nárvimu a Hele. Udělám samozřejmě vše co budu moci abych je ochránil, ale... Víte jak se říká že když někdo přijde třeba o ruku tak stále může mít někdy pocit jako by jí tam měl? Tak nějak se asi teď cítím já. Jako bych po zničení Mjöllniru ztratil kousek sebe.

Opravdu to není příjemný pocit, své kladivo sem měl dlouho, dobře mi sloužilo. A teď.. teď mám nějakou hloupou andělskou dýku. Snad by Loki o něčem věděl.. Povzdychnu si a kouknu na Helu. Mrzí mně že to nevyšlo, ale nemohu se na ní zlobit. Je malá a strašně roztomilá. Kdo ví zda v sobě má vůbec ještě nějakou svou moc. Podívám se na Nárviho a kývnu že můžeme vyrazit.

Na chodbě je zdá se zatím klid, ale stejně bych nerad riskoval. Přijíždějící výtah mně jen utvrdí v tom že bychom si měly pospíšit. Vydáváme se tedy po těch schodech a i tak se snažím být opatrný, mohly bychom potkat někoho i tady. Když mně Nárvi zastaví tak sem vážně rád že ho mám s sebou. Vypadá že by mohl být docela bystrý. Aspoň tedy určitě více než já. Sakra.. To se tu objevili docela rychle. Sleduji ty muže v oblecích a snažím se aby si nás nevšimli. Když v tom se ozve Hela. A kurva!

Už už sem se chystal běžet zpátky po schodech, ale ti chlápci si nás nevšimli. "To bylo těsný.." Řeknu tiše Nárvimu když vidím jak nastupují do výtahu. Nemyslím že by to Hela udělala schválně, ale i tak bude lepší když si na takové věci budeme dávat pozor. Jdu tedy k recepci a s přátelským úsměvem pozdravím. To že se ti dva po mně ptali mně nijak nepřekvapuje, ale když uslyším to jméno tak možná trošku překvapený sem. "Stark? Tak to je dobrý.." Pobaveně se usměji. Je mi jasné že ta recepční myslela na to samé co já. Tony to asi nebude, což je teda škoda, teď by se pomoc někoho takového hodila.

"Rád bych s těmi pány pohovořil, ale bohužel mám teď docela na spěch. Musím se rychle dostat do Gízy. Důležitá schůzka, kvůli práci". Řeknu té recepční. Nevím jestli to bude fungovat, ale pokud by se jí tu pak zase ptali, mohlo by je to aspoň na chvíli vést jiným směrem. To se však odtud musím rychle dostat. Kouknu směrem k výtahu a pak zpět na tu ženštinu. "Dobře tedy, děkuji za veškerou vaší pohostinnost, pobyt zde sem si velmi užil. Určitě se ještě vrátím až znovu navštívím Egypt... A ještě něco, nevíte kde bych pana Starka našel? Rád bych mu poděkoval". Nevím kdo je tenhle "Stark", ale zdá se že má cosi společného s Matet. S trochou štěstí by to mohl být jeden z těch jejich bohů.

Počkám na odpověď recepční, rozloučím se a pak už jdu rychle pryč. Pokud je zde zadní východ tak použiji samozřejmě raději ten, kdyby to však nebylo možné projdu normálně předními dveřmi. Myslím že by někde poblíž mohli mít ti dva nějakou zálohu a tak dávám pozor, nerad bych aby se někdo z nich zničeho nic objevil rovnou u nás. I tak sem ale raději připravený kdykoliv vytáhnout svou dýku. Teď bych nejraději našel nějaké taxi a poprosil zda by nás mohl zavést k nějakému obyčejnému hotýlku poblíž letiště. Loki by už měl být na cestě a tak bych ho nerad zmeškal. Možná by bylo lepší kdybych mu pak odtamtud zavolal abychom se třeba někde neminuly.

Rád bych taky našel Matet a ujistil se že je v pořádku, ale nemohu dělat vše najednou. Pokud se jí podařilo těm andělům utéct tak by mně pak snad mohla najít sama. Konec konců už se jí to jednou podařilo. Matet, Stark, Loki.. Do hajzlu práce, proč toho zrovna já musím mít vždycky tolik?
 
Athéna *Annabeth Ness* - 19. listopadu 2017 11:10
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Amicus certus in re incerta cernitur

~ Árés, Artemis ~



Byl to jeden z překvapivě teplých večerů, což znamenalo, že se kolem nás neustále objevovaly a zase mizely skupinky lidí. Nevadilo mi to, neboť už jsem si za tu dobu co tu žiji, stačila zvyknout.
Jediná věc, která mě trochu znervózňovala, byla obyvatelka mé kapsy. Bála jsem se, aby ji nějaký kolemjdoucí neublížil a tak jsem ji žárlivě strážila jako matka chrání mláďata. Vypadala jsem tak trochu divně, s rukou neustále pouhé centimetry od kapsy, připravena ji za každou cenu chránit.
Artemis mi složila poklonu, což mě rozesmálo.
"Díky." odpověděla jsem a v očích se mi zalesklo. Možná jsem v dlouhých světlých džínách a růžové podzimní bundě vypadala trochu nepatřičně, ale cítila jsem se lépe než kdy dřív. "Nechybí mi brnění, abych se přiznala. Bylo těžké," poznamenala jsem pobaveně a pak se pozorně podívala na Artemis. Zvážněla jsem.
"Stýská se ti po volnosti lovů?" byla to sice otázka, ale měla jsem dojem, že odpověď znám. Měla jsem chuť jí chápavě stisknout rameno... ale nakonec jsem nechala ruku svěšenou kolem boku.

"Pojď za mnou, jsem tu jako doma," zasmála jsem se hořce. Pravdou ale bylo, že v knihovně jsem byla častou návštěvnicí. Měla jsem pro ně vždy slabost.
Artemis ale vrtala hlavou spíš má kapsa, než zvyky.
"No to je..." ale nestihla jsem odpovědět.

Naproti nám se vynořil muž. Měl tmavé vlasy a tesanou postavu, nebyl však ničím výjimečný oproti stovkám mužů, které jsme potkaly na ulici jenom během dneška. Stěží bych na něj zareagovala, kdyby nepopadl mou drahou společnici za rameno.
A neoslovil jí jménem.
Zbystřila jsem.

"Nech jí být, člověče," zasyčela jsem bojovně a vykročila naproti němu, abych ho odstrčila. Když jsem mu však položila ruku na hruď, abych ho donutila Artemis pustit, motivace ho odstrkovat ze mě vyprchala docela.
Otázka je, jestli poznal on mě.
 
Snový průvodce - 17. listopadu 2017 10:41
gral_bohu7694.jpg
Plno otázek a ještě méně odpovědí
~Ma'at~

Cítila jsi, jak se Bastet za tebou tiše zasmála. "Jsme v tom nepřekonatelní," připustila. "Složit dohromady boha, žádný problém," vnesla do trpkého tématu trochu humoru. Stejně jako kočky neměla ráda, když byla atmosféra napjatá.
"Pokládáš mi otázky, na které neznám jisté odpovědi," vzdychla kočičí bohyně a odložila houbičku. Na nějakou dobu se odmlčela a užívala si sprchu. Po vypnutí přítoku vody rozevřela dvířka a pára lapena uvnitř se vyvalila ven jako hustý dým. Ručníky i hebké saténové župany byly úhledně složeny na menší stoličce a věci, které jste nechaly na zemi, už tu nebyly. Befen byl nejspíš akčnější, než se původně mohlo zdát.

"Ano i ne," najednou začala bohyně, když si sušila vlasy. "Sama víš, že poznat jiného boha bez přímého doteku je skoro nemožné. Nanejvýš tušíme, že je někde blízko, ale nevím kdo. Většina z nich nechce být nalezena," natáhla na sebe béžový župan se zlatým lemováním.

Vrátily jste se do kočičího pokoje, kde zrovna Befen chystal občerstvení a na malý stolek právě pokládal čajový set. Když vás zahlédl, napřímil se a lehce kývl. Další změna na pokoji byla nepřítomnost všech koček. Tedy až na jednu se třpytivým obojkem, na němž byl vyryt text hieroglyfy. Kočka zrovna ležela v takové poloze, že nešel přečíst a jen líně máchala ocasem.
"Děkujeme ti, Befene," usmála se Bastet na štíra sladce. "S Ma'at to už zvládneme. Jak je na tom náš andělský host?"
"Spí, má paní," opět lehce sklonil hlavu a po druhé ji uklonil směrem k tobě. "Než usnula, chtěla s vámi mluvit," doručil vzkaz. "Dám vám vědět, až bude vzhůru. Omluvte mě," a najednou byl pryč.
Bastet se jen zasmála. "Vždy vážný. S Petem je větší zábava," ušklíbla se. "Klidně se usaď," obešla kuchyňský barový pult a donesla poslední tác. Pak se také usadila, dala nohu přes nohu, čímž ji odhalila. "Tak a teď mi řekni svůj příběh. Mám jenom kusé informace od Her-Ura, protože Petet zatím nebyl ve stavu, aby mohl více mluvit. Co se stalo?"
 
*Árés* Alexander Rubin - 14. listopadu 2017 12:37
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Edinburgh - Naděje umírá poslední anebo první?
Dlouhou chvíli sám a potom “má milovaná?” a Athéna

Nevím, jak dlouho už jdu. Nemám nejmenší tušení kam vlastně jdu. Jenom pokládám jednu nohu za druhou.
Srdce mi bije jak splašené, jako nějaký radar. A cítím velmi nepříjemný pocit, který jsem myslel, že zrovna mně je neznámý. Strach.
Je to poprvé co se bojím a není to, že bych se bál o bezpečí mé drahé. Stále mi totiž v hlavě znějí strýcova slova, jako nějaká zasraná mantra.
”Možná ti dala kopačky synovče.”
Zhluboka jsem se nadechl a vydechl. Hloupý lidský zlozvyk.
Co když se rozhodla to něco, co bylo mezi námi ukončit? Zbytečně jsem uzavřel dohodu se svým strýcem. Bylo to přeci jen krátké a chvilkové.
A něco natolik intenzivní, že to otřáslo s mým celým světem.
Nemám nejmenší tušení, co s tím vším dělat a tak jen pokládám jednu nohu za druhou. Levá, pravá. Pravá a pro změnu levá.
Kráčím pomalu s davem, který narozdíl ode mne má určitě jasný cíl své cesty. Nemluvě o tom, že se v tomto městě lépe vyzná, než já.
Byla by to jedna ženská na celý nesmrtelný život. Tedy dokud bych jí přestal zajímat.
Byl bych pouze její a ona by byla pouze má. Ne, jak v případě bohyně lásky.
Je to tolik neznámé…děsivé.


Ani nevím, kam jsem se dostal, jestli tomu chtěl osud nebo to byla hloupá souhra náhod. Našel jsem jí. Kráčela na opačné straně.
Věnovala mi pohled a… nepoznávala mně? Tvářila se, že mně nepoznává?
Ne. V tom jejím pohledu nebyla žádná emoce. Nic co by vyjadřovalo, že jsem zmetek a že jsem jí nezachránil před těmi opeřenci. Pouze pusto a prázdno.
Ucítil jsem na hrudi podivnou bolest, jako kdyby mne někdo probodl kopím. Nohy se mi z toho podlamovali.
”Artemis?” I vlastní hlas mi byl v tu chvíli cizí. Nepřemýšlel jsem, že bych jí oslovil jejím pozemským jménem. Alyss. Bylo to prostě silnější, než já.
Doběhl jsem ty dvě a opatrně položil ruku na rameno té rudovlasé, té která se mi dostala pod kůži. Riskoval přitom nevědomky, že by to mohla vzít jinak než jsem zamýšlel a mohlo by to snad vyvolat mezi námi souboj.
”Ty…” Na chvíli se zarazím. ...si na nás... Odolám nutkání to říct. ”... si na mne nevzpomínáš?” Ani nevím, proč jsem se jí na to ptal. Potřeboval jsem se snad ujistit? Jistěže mne znala z dávných dob. Nejsem zrovna nadšený tím, jak jsem se choval. Jenže já se změnil. Velký podíl na tom měla ona, i když to byla tak zatraceně krátká doba.
V mých očích se zračilo zoufalství, smíšené s beznadějí. Nic co by se mohlo očekávat u boha zuřivé války, krvavých bojů a válečného běsnění.
Prostě a jednoduše jsem byl totálně v prdeli... a ona se na tom podílela ve velkém.
 
Artemis *Alyss Ellery* - 14. listopadu 2017 10:51
artemis_alyss28072.jpg
O něco blíže k cíli, ale...
~Athéna~

Nikdy jsem nebyla připravenější. V každé buňce jsem cítila radostné napětí, a když jsem zahlédla čekající Athénu, nadšení ještě vzrostlo. Vidět po tak dlouhé době někoho, kdo není jen obyčejným smrtelníkem a dokonce je to i někdo, kdoho znáte. Nyní jsem litovala těch let, kdy jsem s Athénou neprohodila moc slov. Měla jsem ji v ústě, ale že bychom byly nejlepší kamarádky? To se říct nedalo. Nyní jsem to cítila jinak.

“Pro každou špatnost,“ uchechtla jsem se a spolu s Athénou vyšla vstříc městu. Stačilo nám naskočit na trolejbus mířící směrem do centra, kde se nacházela veřejná knihovna Central Library. Mohly jsme se dostat až před její dveře, ale musely bychom přestupovat a zastávka, na které jsme nakonec vystupovaly, byla jen deset minut od cíle. Chtěla jsem ten čas využít a trochu si popovídat.

~Athéna, Áres~

Naštěstí bylo pěkně, ale lidí kolem jak mravenců. Práce většině končila a všichni se chtěli dostat co nejrychleji domů nebo prostě jen zajít se známými na pivko. Hospody v této době už pukaly přeplněním, ale nikomu to zjevně nevadilo. Já stále upřednostňovala rozlehlé lesy a lány, běhání a svobodu, která mi v betónovém městě tolik chyběla.
“Jsi si hodně podobná. Jako tehdy, jen ti chybí brnění,“ ušklíbla jsem se a vyhnula se páru, který moc nedával pozor na cestu před sebou. Ty první lásky. Někdy mizérie. Sama jsem však neměla ponětí o tom, co je to láska nebo jaké to je někoho milovat.
Ale víš, zase ten podivný dotěrný hlásek. Zahnala jsem jej pouhou myšlenkou.

“Kudy?“ zeptala jsem se, když jsme se dostali k semaforům, kde přechody vedly do tří směrů. “Já jsem tu teprve krátce,“ pokrčila jsem rameny a zazubila se.

Celou cestu mě něco žralo. Athéna se chovala ke své kapse nezvykle mateřsky. Lehce jsem se zamračila, protože mi to přišlo divné. “Co máš v kapse?“ nevydržela jsem to.

Ať už má odpověd byla jakákoliv, můj pohled se střetl s mužem, který šel v opačném směru. Byl to jenom mžik. Nedalo se o něm říct, že je jako ovce ve stádu. Spíš černá ovce a nevšimnout si jej by mi dalo hodně práce. Neznala jsem jej, tak jsem to dál neřešila a pokračovala s Athénou dál.
 
Snový průvodce - 13. listopadu 2017 16:59
gral_bohu7694.jpg
Run, boys, run!
~Thór + Nárvi, Hela~
Hod na Garma: 69 -> neobjeví se

Nárvi zneklidněl, ale přikývl. "Ochráním ji," spíše zašeptal, než by řekl nahlas. Aniž by se ptal, rychle se postavil a vběhl do pokoje a přinesl plátěnou hotelovou tašku, do které pak rychle začal dávat potřebné věci jako něco k snědku, pití a ještě v koupelně vybrakoval kompletně lékárničku.

Během přivolávání kladiva tě opět na okamžik pohltila prázdnota. Jako by byl kousek tvé duše nemilosrdně odtržen. Nebylo to příjemné, ale pokud se Helheim rozpadl, mohl sebou vzít i Mjöllnir?

Garmr se neobjevil ani potom, co Hela dětský zažvatlala: "Galml!" pak to i několikrát zopakovala, ale spíš to brala jako hru než nějakou povinnost. Nebyl čas čekat. Museli jste všichni co nejrychleji vypadnout. Nárvi si hodil tašku na záda tak, že protáhla paže dlouhými uchy a pak vzal Helu. Podíval se na tebe a čekal, až uděláš první krok. Nárvi do tebe vkládal důvěru a stalo se toho už příliš, než aby to dokázal hodit za hlavu. Najednou chápal, proč tě Váli tolik zbožňoval. Vždycky za tebou běhal, hráli jste si spolu a šel více ve tvých stopách. Nárvi naopak zůstával spíše s matkou a otcem a vždy byl tím mladším a drobnějším, který se spoléhal na únik nebo na přechytračení.

Na chodbě v patře nikdo nebyl. O dvoje dveře dál stál pouze vozík hotelové služby. Schody se nacházely napravo od výtahu. Číselník nad výtahem zobrazoval, že právě jede nahoru. Nemuselo zrovna hrozit nebezpečí, že tam budou ti, co šli po Matet, ale schody byly určitě bezpečnější způsob, jak se dostat do nižších pater.

Než jste prošli skrze prosklené dveře, Nárvi tě zatáhl za bundu, aby sis taky všiml, že u recepce stojí dva muži v oblecích. Ihned bylo zjevné, že arabové to nejsou. Jeden by řekl, že hotel navštívili muži v černém.

Zapadli jste za roh, aby na vás neviděli, když mířili k výtahu. Hela našla zrovna ideální chvilku výsknout.
"Pšt!" zakryl ji pusu Nárvi, což se ji nelíbilo a začala se s jeho rukou prát. Naštěstí v hotelu nebyla jediným dítětem, a tak agenti nastoupili do výtahu. S povědomým cinknutím jste byli zatím mimo nebezpečí.

"Pane Hemsworthe," recepční si to nejspíš užívala. Kdy jindy se setká s hvězdou, jakou jsi byl ty. "Ti pánové se po vás ptali," řekla potom, co odmítla platbu, protože před vámi vše zaplatila právě Matet. Navíc dodala, že to byla pozornost pana Starka, čemuž se trochu smála, jelikož Stark byl také v Marvelovských filmech. "Počkáte na ně zde nebo..."
 
Ma`at *Orora Nafré* - 07. listopadu 2017 19:36
orora2317.jpg
Voda padá
~Bastet~

Řekni si a je Tvůj. Byly doby, kdy jsem tohle slýchávala často a o všem. „Pouze pouhým…“ zopakovala jsem s náznakem hořkosti. Pokud on byl pouhý štír, kdo jsme byli my, že nás takhle stíhali? Jak se z nás stala taková lovná? „Myslím, že bychom měli být vděční za jejich služby.“ oponovala jsem lehce jejímu označení, ale víc jsem neřekla a jen mlčky následovala její kroky mezi rozprchávající se kočičí drobotinou.

Docela se mi ulevilo, že se tu dalo dýchat. Každý, kdo znal Bastet osobně a i ti, co se k ní modlili, by čekali kočičí doupě a samoskou hezky uhlazené a provoněné. Já ovšem v začátcích své pozemské kariéry navštívila tolik kočičích matek v rámci stížností na pach, že v lidských poměrech, do kterých jsme byli uvrženi, bych se na ni za to ani zlobit nemohla, ale ona dokázala, že bude bohyní za všech podmínek až do konce, který nám ustavičně dýchal na záda. Líbilo se mi tu. Bylo to slunné, voňavé místo. Tak mírumilovné, až jsem nabyla pocitu, že nikdy nebudu chtít odejít.

„Chyběla jsi mi.“ drcnu do ní boky při vchodu do koupelny, jako do parťačky z dětství, se kterou jsme provedli tolik lumpáren. Všudypřítomný luxus mě nešokuje jako obyčejné smrtelníky. Spíše mi připadá domovsky blízký a velice příjemný. Výhled na sprchu mě téměř rozbrečí. Jeden si vůbec neuvědomí, jak úžasné vynálezy jsou sprcha nebo třeba záchod, dokud jsou jimi obklopeny. Ta důležitost se projeví až s jejich absencí.

Přeťapu bosýma nohama přes kobereček a protáhnu se za Bastet. Rychlost, kterou jsem se zbavila oblečení, by stála za zápis do knihy rekordů. Beztak v těch ušmudlaných hadrech už nebylo k vydržení. Páchly zoufalstvím a smrtí, nemluvě o skvrnách od krve z Iseutiných křídel.
Už pod prvními kapkami jsem měla pocit, že se rozplynu. Ta krása byla nepopsatelná. Zvedla jsem tvář a nechala si tak skrápět pleť a omývat ji od prachu a špíny na ni přilepené. Bastet začala mluvit a já poslouchala. Až po chvíli jsem hlavu opět sklopila a pohlédla na ní. Vzpomněla jsem si na naše koupele, kdy jsme nejen my dvě, ale i ostatní bohyně klábosily hodiny v nikdy nechladnoucí vodě s opojnými nápoji ve svých pohárech. Pomalu jsem se otočila a vystavila tak svá záda pro očistu. Stále jen poslouchám a vstřebávám nové informace. Tolik jich ještě je? A seveřani? Nedokázala jsem si to ani představit. Jak všichni pochodujeme proti Bohu, jako jeden. Vzedmula se ve mně vlna bojovnosti a touhy se prát. Dokázat, že v nás ta síla je a že se ten křesťanský páprda hodně sekl, když pomyslela na naše vyhlazení. „Já jí neznám vůbec. Možná jen okrajově. Nikdy jsem neměla čas ani chuť se o ně jakkoliv zajímat, i když mě teď neminulo pár filmů, ovšem, kdo ví, kolik je na tom pravdy, že?“ omluvím jak nějak svou neznalost. Vlastně jsem se nikdy nezajímala o jiné panteony. Ano, měla jsem v povědomí řecký, protože to byli vesměs sousedé, ale chladný sever mě nikdy nelákal. Jestli budu mít čas, musím si doplnit vzdělání. „Ovšem…my sami víme dost o zmrtvýchvstání, nemýlím-li se? A je snad jeho přítomnost na škodu? Kdo nesouhlasí? Koho dalšího od nás jste našli?“ začala jsem chrlit otázky mezi pravidelnými tahy žínky. Jakoby ta soudržnost starých bohů vlila novou krev do mých žil a ještě urputnější chuť bojovat.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.14810395240784 sekund

na začátek stránky