Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1356


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 28. dubna 2020 15:39Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 27. května 2020 23:40 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 28. května 2020 0:33Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 27. května 2020 20:36Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 02. května 2020 20:56Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 27. května 2020 23:40Dionýsos *Otec Dennison*
 
Snový průvodce - 28. března 2018 18:30
gral_bohu7694.jpg
Co se stalo a dále stane
~Váli, Thór, Loki a Sigyn + NPC Matet, Nárvi a Hela~

"Jsou v maléru a pokud si nepospíšíme, může to dopadnout zle."
Ve stejnou chvíli na mostě vybouchla písečná bouře. Lidé se na místě zastavovali a prudce otáčeli, co se to děje. Matet si instinktivně zastínila oči, jako by čekala, že do ní bouře narazí. Nestalo se tak. Zmatené pohledy kolem vás dávaly najevo, že tohle ve smrtelném světě není normální.

"Řekla bych, že to bude Thór," poznamenala žena, ve skutečnosti jeden ze štírů doprovázející Eset na její pouti. "Doufám, že si uvědomuje, že tohle přitáhne pohled každého anděla v blízkosti," zavrčela si pro sebe. Setřásla Lokiho ruku a rozeběhla se. Vám nezbývalo nic jiného, než ji následovat, a i kdybyste se ztratili, cestu najdete velmi snadno.

*

Čím blíže se skupinka dostávala k mostu, tím více je písek oslepoval. Váli se rozhodl udeřit jako první a zaútočil na anděla, který se rozhodl zachovat jako zbabělec a plížil se za Thórovými zády.

Hela vypískla, když si všimla pohybu za ní. Jako jediná měla oči dokořán rozevřené a zdálo se, že vidí. Ještě víc se ovinula kolem Thórova krku. Cosi zabrebentila, ale přes burácení bouře ji nešlo slyšet.

Před Thórem se mihl stín. Nicméně jeho starostí byla sílící bouře, která se začínala vymykat kontrole. Dokonce i pro něj to bylo nepříjemné a písek píchal jako tisíce, ne-li miliony miniaturních jehliček všude, kde jeho pokožka byla odhalena. Stejný pocit měli i ostatní.

Tam, kudy Matet, Loki, Sigyn a Váli přišli, se začali zvedat dva andělé. Alespoň jste si to mysleli, protože vám písek bránil ve výhledu. Dokázali jste rozpoznat jen stíny. Matet nečekala na uvítací řeč. Prostě se proměnila v obrovského štíra, až Loki musel strhnout Sigyn stranou, jinak by je sejmul její dlouhý ocas zakončený jedovým ostnem. Ohnala se oběma klepety a chytla je ve smrtelném sevření. Stačilo jen stisknout. Zvuk to nebyl pěkný.

Hody
 
Váli *Valerius Liarsson* - 27. března 2018 19:45
valiko34786.jpg
Aby ses nepletl, otče
- Loki, Sigyn + npc neznámá -

Nastálá situace má asi jeden jediný komentář: Arrrrrrggggrrrrrr!!!
Po vyběhnutí ven spatřím totéž, co otec a okamžitě se otáčím, abych zastavil matku a zahnal ji zpět do bezpečí. Andělé. Prolétne mi hlavou a zavrčím, zatímco se přidám k cizačce, abychom vytvořili barikádu.
Nevydrží. Uvědomuji si jasně a drtím dřevo mezi prsty... Prsty? Hlasité zakřupání mi sdělí něco jiného a když letmo pohlédnu na své ruce, spatřím překákané klouby a na místo nehtů velké černé drápy. Otcova iluze možná brání ostatním lidem, aby viděli totéž, ale na mě to buď neplatí, nebo mám schopnost ji prohlédnout, či prostě přesně vím, co se se mnou děje a tedy i co mám vidět. Nezajímá mě jak to funguje.
Boj... Kousat... Drásat... Sápat... Do posledního peříčka... Zabíjet...
Myšlenky se zjednodušují a touha ochránit blízké, stejně jak bojovat je čím dál větší i mimo úplněk. V tomto případě vím, co se se mnou děje a neuhašený vztek z boje s otcem ve mě stále plane chtíčem se vyřádit.

Držel jsme stůl proti dveřím, ale nepřítle za nimi byl příliš silný. Rozrazil dveře, tím odkopl i stůl a ten povalil pro změnu mě.
"Grrrrrrrr...."
Ozvalo se hrdelní zavrčení cezené mezi mými rty. Sám sobě jsme nezněl jako já. Hlas otce plný strachu mi však na chvíli přetrhl spád vražedných myšlenek a upoutal díl mé pozornosti.
Znovu zavrčím a mám chuť se rozběhnout k nepříteli, chci s nimi bojovat! Jenže to by mi do toho nesměl vstoupit otec.
"Ne!"
Vyhrknu, když mě drapne, aby mě natlačil za ostatními a s tím ho i odstrčím. Pozdě si uvědomuji, že mé ruce nejsou tak docela ruce a mohl bych mu ublížit, aniž bych zcela výjimečně chtěl, ale ... brání mi. Žluté oči bojovně planou a pohledem plným nenávisti probodávají bělostné bytosti.

"Váli!"
Laskavý hlas matky je ten, který mě udrží zpátky a přinutí mě nerozběhnout se proti andělům. Nakonec tedy i přes vnitřní nesouhlas vlka mizím za nimi a jakmile otec vyčaruje svou pozoruhodnou iluzi, strčím ho před sebe. Já se o sebe dovedu postarat, kdyby mi mělo něco vpadnout do zad. Hrubá síla je hrubá síla a tu můj otec silně postrádá.

Vybíháme ven a otec se ujímá vedení kamsi společně s tou cizačkou. Kam nás vede je dost dobrá otázka, ovšem jak zazní, že Thór, děti a malér, zacílím rozdivočelého vlka k tomuto cíli - nepřítel ohrožující mé blízké.
Rozeběhnu se vytyčeným směrem a je mi jedno, koho všeho při tom sejmu.


Záměr následujícího

 
Artemis *Alyss Ellery* - 27. března 2018 17:28
artemis_alyss28072.jpg
Jo, smrdí to pastí
~Áres, Athéna (tedy, jestli nás doběhla)~

Dýchala jsem přerývavě. Na bohyni jsem se snadno zadýchala. Srdce mi bušilo o sto šest a nemít zbývající čtyři z pěti pohromadě, vrhla bych se na mříž a snažila se ji servat. Někdo by o tom mohl napsat divadelní komedii.

Vztek vyprchal ve chvíli, kdy jsem zastavila. Za sebou jsem zaslechla kroky a rychle se otočila. Byl to jenom Áres. Vypelášila jsem z bytu tak rychle a nedivila bych se, kdyby mě ztratili. Objala jsem se rukama a najednou se cítila jako vyplašená holka.
Co to krucinál dělám? zeptala jsem se sama sebe. Tohle jsem nebyla já. Věděla jsem to, a přesto se nechala tím divným pocitem 'běž tam, kam musíš jít' řídit.

"Uhm, asi jsem našla vchod do podzemí," ustoupila jsem od mříží. Nejenom já jsem teď cítila zvláštní vábení, které nás táhlo dovnitř. Podívala jsem se na bohy (v případě, že i Athéna došla) a lehce pokynula. "Půjdeme dovnitř? Možná tam artefakt doopravdy je."
A nebo je vedeš do pasti, ty idiote, ignorovaný hlásek opět promluvil a zůstal ignorován.

Jestli tu byl někdo, kdo mříže mohl odstranit, tak to byl Áres. Nebo prostě stačilo přetrhnout řetěz. Skrze mříže jsme toho nic moc neviděli, protože zbytek chodby pohlcovala tma, ale kam jsme dohlédli, vedly schody. Bylo to trochu děsivé.

Čekala jsem, jak se nakonec domluvíme.
 
*Árés* Alexander Rubin - 24. března 2018 22:46
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Kráska na útěku
Artemis, okrajově Athéna

”To je moudré… a ještě dovol, něco bych tu měl.” Přitakám k bohyni a rozhodnu se také přisadit ještě něčím do mlýna, ač je to opravdu k nevíře. Změnil jsem se. Všichni jsme se svým způsobem změnili. Museli jsme se přizpůsobit.
Na druhou stranu mi něco říká, že to co se u mně stalo, bylo následkem rozchodu s bohyní lásky a poté příchodem rudovlasé krásky do mého života.
”A možná bych navrhoval si udělat u ještě někoho zastávku. U dalšího příbuzného. A ano, myslím tím strýce. Myslím si, že i v jeho zájmu je to celé konečně vyřešit. Měli bychom aspoň v tomto spolupracovat, sjednotit své síly, když je stejný nepřítel.” Neříká se náhodou, že nepřítel mého nepřítele, je můj přítel? Sám jsem překvapený tím, že něco takového navrhuji. Musí se tím opravdu bavit, jelikož nás jistě sleduje. Sám přece touží potom, aby bylo vše zpátky. Tak spojit síly nás všech by bylo to nejlepší. Přeci jen v jednotě je síla.
Aspoň to je prozatímní plán, než se mi podaří, aby si na mne rudovláska vzpomněla, stejně tak na všechno kolem a mohli jsme opět směřovat k tomu původnímu.

Jenže to se z ničeho nic má kráska čertila s tím, že nevěříme jejím lidem a vydala se pryč, tedy vypadalo to, že jde do vedlejší místnosti.
”Jdu za ní.” Houkl jsem k bohyni moudrosti, bylo to spíše oznámení než cokoliv jiného a tak jsem si stačil včas uvědomit, že kráska nemá v úmyslu trucovat v obýváků a místo toho se vydala na svou soukromou misi.
Ještě než jsem úplně odešel, zabouchl jsem dveřmi, abych na to, co se děje upozornil bohyni moudrosti a doufal, že se vydá za námi.
Nejraději bych s rudovlasou kráskou dohnal krok a zkusil jí vysvětlit své počínání. Jenže teď je asi moc naštvaná, tak to bude chtít chvíli, než se uklidní a tak jsem jí dělal stín, snažil se být nápadný a sledoval jí.
Ignoroval jsem dav na ulici a prostě se rozhodl jím projít, jako tank. Prorážel jsem ho, narážel jsem do nich hlava nehlava a kráčel rovnou za kráskou, než jsem docílil vytouženého efektu a toho, že mi nakonec oni uhýbali, neb pochopili, že já to neudělám.
Krásko, kam to krucinál míříš? Zeptal jsem se v duchu, když jsem pohlédl na onu polorozbořenou zeď a zamřížovaný vchod. Cítil jsem do morku kostí, že to celé křičí s neonovým nápisem: PAST.
A ani v nejmenším se mi to nelíbilo a to natolik, že mi ruka spočinula na zbraních, které zakrýval kabát. Jenže moc dobře jsem věděl, že mně něco takového jen tak nezastaví a to obzvláště, když se jedná o ní. Chci za každou cenu zjistit, co se s ní stalo a vrátit zpátky tu ženu, která mne dostala a kterou miluji.
 
Athéna *Annabeth Ness* - 23. března 2018 21:01
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Ars vera et falsa diiudicandi difficillima est
~ Árés, Artemis ~



Dovolila jsem si chvilku času věnovat přemýšlení, jak jsem se sem vlastně dostala. Ještě před několika dny jsem žila svůj poklidný život v převleku za obyčejného smrtelníka a najednou byla má nadpozemská rodina znovu pohromadě a hrozilo, že o ně přijdu. S povzdechem jsem se narovnala a přejela je oba pohlede. Bylo nezvyklé vidět Artemis takhle rozrušenou a aby se mnou Árés souhlasil. Bylo to jako z jiného vesmíru.

"Měli bychom nejprve získat víc informací a pořádně to promyslet," pronesla jsem rozhodně a věnovala Artemis poněkud zamračený pohled. Nepochybovala jsem o jejích lidech, právě naopak. Proto jsem měla obavy, přišlo mi to podezřelé. Nepřežila jsem tolik let, tím, že bych se do všeho pouštěla po hlavě.
"No tak," napomenula jsem Artemis, stále klidná. Neměla jsem chuť připomínat jí, že tohle je přesně to chování, co jsme (téměř) všichni odsuzovali u černovlasého muže, který tu stál, kus od nás.
"Neřekla jsem, že nemáme jít, jenom chci o tom Artefaktu zjistit trochu víc. A když na to přijde, také o Áreově nemoci. Mohla by kdykoliv znovu propuknout, nevíme, co to bylo."

Zavrtěla jsem unaveně hlavou a znovu se napila. Chyběli mi, ale přála jsem si, abychom se setkali za odlišné situace. Tahle se totiž mohla kdykoliv změnit v něco nehorázného.
 
Sif *Sofia Garner* - 16. března 2018 17:33
sif_gb9312.jpg
Uprostřed ničeho
~NPC Roman~

Zabalená do deky jsem sledovala plápolající oheň v krbu. Vydechla jsem a na chvíli zavřela oči. Jak dlouho tomu bylo? Měsíc? Dva, co jsem se probudila v malé chatce zabalená do několika vrstev dek a s teplomety mířící na mě, abych se zahřála? Nepamatuji si nic, co se událo předtím, než mě Roman našel promrzlou v sibiřské pustině. Jak to říkal? Mám z pekla štěstí, že jsem to vůbec přežila. Byla jsem mu vděčná a hlavně za jeho trpělivost. Neznala jsem svoje jméno, ani to, odkud pocházím. Dal mi jméno. Sofia Garner. Líbilo se mi. Sofi. Něco mi na tom znělo povědomě. Možná jsem se tak jmenovala doopravdy.

"Tady máš čaj," přistoupil ke mně zezadu Roman a opatrně mi podal horký nápoj. Zaklonila jsem hlavu a usmála se. Jeho rty byly teplé.
Děkuji, naznačila jsem rty a přičichla k čaji. Sedl si vedle mě a volnou rukou objal kolem ramen. Přitiskla jsem se k němu a užívala si další z mnoha chvil ticha, která v chatce panovala.
"Zítra jedu do města. Přidala by ses?"
Možná čekal mou typickou odpověď, ale já se rozhodla jej překvapit. "Jo, jasně," mrkla jsem. "Všechny omrzliny jsou snad pryč."
Roman se uchechtl. "Ale nečekej nic obrovského. Je to v podstatě městečko na pobřeží."
"Nečekám nic," odvrátila jsem pohled. "Na nic si nepamatuju."
"Moje dívka bez minulosti," prohrábl mi vlasy a já se konečně vrhla na čaj.

Takže zítra do města, pomyslela jsem si blaženě a těšila se na něco nového, protože z téhle chatky jsem už začínala chytat lehkou depresi. I když s Romanem to bylo o něco jednodušší. Dlužila jsem mu za všechno. Za záchranu svého života a za to, co pro mě celou dobu dělal. A prostě se to mezi námi stalo.

Roman
 
Snový průvodce - 16. března 2018 11:31
gral_bohu7694.jpg
To, co umí Thór nejlépe
~Thór + Nárvi, Hela~

Nárvi využil toho, když se dva andělé prali mezi sebou, a aby jej s Helou nechytili ostatní, kteří už tak nečinně nestáli, podél autobusu se rozeběhl k Thórovi, protože u něj se cítil více v bezpečí, než v zákrytu těžkého motorového vozidla.

Blesk udeřil do země obrovskou ránou, až se autobus posunul o několik metrů a sejmul několik andělů, kteří běželi za dětmi. Ty, které autobus nezasáhl, byli odmrštěni do vzduchu, což se týkalo také Nárviho a Hely. Chlapec se schoulil do klubíčka a schoval malou bohyni, aby ji ochránil před nárazem. Dopad to nebyl pěkný a po něm chlapec zůstal nehybně ležet na zemi. Hela se hýbala a tiše plakala. Naneštěstí ztráta vědomí uvolnila bojující anděly zpod kontroly, ale i ti byli odhozeni za několik aut a zrovna se snažili vyškrábat na nohy, ale se zadky zaraženými v předním skle se to dělá těžko.

Jediný, kdo ustál ránu, jsi byl ty. Využil jsi své výhody a zarazil jsi dýku do andělova hrudníku, který jen cosi sykl a zůstal ležet. Anděla, která vás celou dobu sledovala, byla pryč. Buď jí to odfouklo taky, nebo viděla předem prohraný boj.

Po rozpoutání bouře jsi oslepil nejenom anděly, ale i všechny, kdo se v bouři nacházeli. Poskytlo ti to výhodu vzít Nárviho s Helou do náruče, která se ti vydrápala na ramena a pevně se tě držela, ale stále tu kolem tebe byli další opeřenci, kteří se tě snažili dostat.

~Thór, Loki, Sigyn, Váli + Hela a Nárvi v bezvědomí~

Víte co je skvělé na písečné bouři? Nepřehlédnete ji, a když se objevila jedna uprostřed města, tak nebylo pochyb, kdo za tím stojí. Na druhou stranu byla velmi nebezpečná a ti, kdož se v ní ocitli, najednou byli oslepeni a ztratit cestu v bouři byla jistá vstupenka do záhrobí. Minimálně jeden z andělů jistý sám sebou si tuto vstupenku pořídil a přepadl přes zábradlí.

Thór stál s Nárvim v náručí, který nejevil známky vědomí a Hela mu jako klíště seděla za krkem. Ani pro něj to nebylo dvakrát příjemné. Písek v očích štípal a bylo těžké si všimnout anděla, který se rozhodl mu bodnout dýku přímo do zad.

Jak to na tom mostě je + poznámka
 
Artemis *Alyss Ellery* - 16. března 2018 10:21
artemis_alyss28072.jpg
Rozporuplné emoce
~Áres a Athéna~

"A nebo je to jenom propracovaná past."
Věta nade mnou visela jako Damoklův meč. V hloubi jsem věděla, že se jisto jistě jedná o past, ale něco mě uklidňovalo, že tomu tak není. Všichni kolem mě byli příliš paranoidní. Mohli jsme získat odpovědi na otázky a možná tím artefaktem byl samotný grál. Copak nikdo nechtěl konec tohoto šílenství? Začínala jsem být unavená neustálým ohlížením se přes rameno, jestli na mě nemíří šíp opeřence.

Ani Áres mi nepomohl. Ten, který tu celou dobu opěvuje, jak mu na mě záleží, se ke mně otočil zády. Prudce jsem se postavila. Cítila jsem, jak prudce dýchám. Neposlouchala jsem druhý hlásek, který mi šeptal, že mají pravdu. Byl tak tichý a ztrácel se v mém rostoucím vzteku.

"Já svým lidem věřím," přešla jsem do obýváku. "Jdu s vámi nebo bez vás."
Být sama sebou, tak tohle chování označím jako šílenství. Byla jsem opatrná, vždy jsem si promýšlela dopředu, zda je moudré se vrhnout do boje. Tohle mé já bylo najednou přemoženo jistotou, která mi nedovolovala pochybovat. Jen jsem nedokázala říct, zda patřila mně nebo mi byla dána někým jiným.

Dál jsem nad tím nepřemýšlela, protože jsem za sebou zabouchla dveře a pelášila do ulic se dozvědět něco více. Chtěla jsem jít do knihovny, jak jsme se původně domluvili, ale něco mě táhlo jiným směrem. Vábilo mě to jako komára k elektrické lampičce. Být bohyní lovu mívá své výhody. Dokážete se proplést i z nepropustného davu a být rychlí jako střela. Bylo mi jedno, jestli se mně snažili sledovat nebo se vydali do knihovny, kde si mysleli, že jsem. Já nakonec stanula uprostřed opuštěné ulice, kolem staré polorozbořené zdi a přede mnou zamřížovaný vchod do hlubin města.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 12. března 2018 22:35
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

I´AM THE GOD OF THUNDER!
~Nárvi, Hela a andělé~
odkaz




Loki, kde seš?! Nikdy sem toho hada netoužil potkat tak moc, jako nyní. Je prohnanej, raději používá klamy a iluze než svaly. Ale když je donucený, bojovat umí. A nám by se teď pomoc hodila. Jakákoliv pomoc! Ani na Heilheimu sem se necítil tak hrozně jako teď. Kdyby šlo jen o mně, nebylo by to tak zlé. Nemusel bych se držet zpátky, šel bych do nich plnou silou. Ale po tom všem čím si Nárvi a Hela prošly... nerad bych jim ublížil ještě víc.

Musím jim pomoct, udělat vše pro to abych je ochránil! Snažím se k nim dostat, ale vzhledem k tomu že jsou ti opeřenci všude kolem to není lehké. Cítil bych se mnohem lépe když bych v ruce svíral své kladivo, ale v momentální situaci sem rád aspoň za tu dýku co mám. Dýku kterou mi dala Azrael, dýku pomocí které sem právě zabil druhého anděla. Už jen jeden..

Nezastavuji se, hned se pouštím do boje s dalším andělem. Už to ale není tak lehké. Ufff... Kurva!! Ten parchant, zdá se že má docela silnou ránu. Bolelo to, ale na to aby mně skolil se bude muset snažit mnohem víc. Do hajzlu!! I já sem zaslechl Helin pláč. Bolelo to skoro více než rána od toho anděla. Chápu jak se ta chudinka cítí, musí být k smrti vyděšená. Kdyby byla v plné síle, poradila by si nejméně s polovinou z nich sama! Jenže není. Aspoň že u Nárviho se konečně projevují nějaké ty schopnosti.

Výborně chlapče! Pousměji se a pak už se opět věnuji svému protivníkovy, nemohu se nechat rozptylovat. Snažil se mi vzít dýku, ale to má chlapec smůlu (45%). Místo toho ho já chytnu za ruku a pustím do něj tolik blesků, kolik jen půjde (38%)! Nevím zda ho to zabije a tak se pokusím do něj ještě zabodnout svou dýku. Jen tak, pro jistotu, abych se pojistil že už mně nadále nebude otravovat (17%+10/dýka). S tímhle andělem si určitě nějak poradím. Najednou mi ale nějak jde na mysl že to celé co se zde odehrává by mohlo přitahovat nechtěnou pozornost. Určitě by pro mně nebylo dobré když by si to třeba někdo natáčel na telefon.

Co bych pak měl říkat, že to byly třeba scénky do nového filmu? To by mi nikdo nezbaštil... A tak, abych zakryl to co se zde děje, vytvořím bouři. Velkou bouři, která rozvaje písek všude kolem nás. Ještě lepší by bylo tornádo, v jehož oku bychom se "my" nacházely (3, na k6.. úspěch?). Lidé tak uvidí tornádo, ale už né toho kdo jej vyvolal. Nemluvě o tom, že by to snad aspoň trochu mohlo zmást anděly, zakrýt jim výhled a snad mně poskytnout možnost jak se konečně dostat k Nárvimu a Hele. Chytnout je a pryč odtud (22%+5, "obrana"?)!



Zobrazit SPOILER
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 05. března 2018 10:27
loki94861.jpg
Trocha akce neuškodí... hlavně, když to není boj otec vs. syn
~Loki, Váli + NPC žena~

Moje milovaná umí arabsky. Kdyby situace nebyla taková, jaká je, dmul bych se pýchou. Pár kroky jsem se k Sigyn přemístil. Možná tušila, co chci říct a stačilo pouze jedno slovo, aby pochopila: "Andělé," otočil jsem se ke vchodu. Nemuseli jsme dlouho čekat a přišel první pokus otevření dveří, které nyní jistil stůl. Nečekal jsem, že nám to nějak pomůže, ale aspoň získáme pár sekund náskok.

Mezitím žena rázným krokem přistoupila k hostinskému, který byl rozklepaný od hlavy k patě. Blekotavě ji něco odpovídal. Mezi prsty jsem cítil napětí. Svou ženu jsem objal ochranitelsky kolem pasu a stal se překážkou mezi ní a dveřmi, kdyby andělé náhle vrazili dovnitř. Rád bych chránil i Váliho, ale ten se zdál, že mu ku pomoci budou jeho zuby a drápy. Naštěstí nad námi stále visela iluze, že jsme obyčejné lidé a hlavně, že já nejsem filmová hvězda.

Žena na nás mávla: "Tudy! Půjdeme zadem a pokusíme se jim..." nedořekla to, protože se dveře se rozletěly v přívalu třísek. Na nic jsem nečekal a hned se rozeběhl k ženě, drže svou drahou polovičku. "Váli!" houkl jsem na syna, aby si pospíšil. Pokud byla nepřítelem, tak se raději vypořádám s ní než se dvěma anděly, kteří jako by vypadli z titulu Man in Black, i když místo černých obleku měli bílé.

Ať Váli chtěl nebo ne, prostě jsem ho vmáčkl za Sigyn. Chtěl jsem chránit svou rodinu. Zaměřil jsem se na anděly, a když se jejich oči střetly s mými, pozvedl jsem ruku a vyslal k nim telepatickou iluzi, že nepřítel není před nimi, ale jsou jimi zároveň (92). Ušklíbl jsem se, když se vrhli jeden na druhého. Lidé křičeli a snažili se uhýbat a nejlépe se dostat pryč. Mě to už nezajímalo. Zavřel jsem za sebou dveře a otočil západkou.

"To bylo dobré," uznala žena, u níž bych rád znal jméno, ale věděl jsem, že čas je nyní našim nepřítelem.
"Musíme odsud vypadnout," převzal jsem velení a vyrazil dopředu. Ne, že bych věděl, kam jdu, ale neznámá byla natolik nápomocná, že venku ukázala cestu, kudy musíme jít. Věděl jsem, kam chci jít. Za svým synem a dcerou.

Po pár minutách, když jsme se drali davem, jsem zastavil ženu položením rukou na rameno. "Kam nás to vedeš?"
Otočila se na mě a přelétla očima přes Sigyn a Váliho. "K Thórovi a k dětem," odpověděla. "Jsou v maléru a pokud si nepospíšíme, může to dopadnout zle."

Zobrazit SPOILER
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.15905499458313 sekund

na začátek stránky