Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1351


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 16:55Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 0:02 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 20:47Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 0:01Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 20:47Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 22:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 20:47Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 0:02Dionýsos *Otec Dennison*
 
Artemis *Alyss Ellery* - 27. ledna 2018 11:23
artemis_alyss28072.jpg
This is our legacy
~Áres, Athéna~

Moje zmatení se každou chvíli prohlubovalo. Najednou jsem měla strach, že v Edinburghu nejsem z vlastní vůle. Dokázala jsem říct, co jsem dělala včera nebo před týdnem, ale ani v jedné vzpomínce nebyl Áres, jak tvrdil a přitom mi bylo potvrzeno, že se mnou opravdu byl. A Áres? Jak jsem mohla mít něco s bohem války, kterým jsem vždycky tolik opovrhovala? Nikdy mě neměl jako sobě rovnou.

Před jeho dotekem jsem neucukla. Pokud si mé tělo vzpomínalo, že mne takto hladil a má mysl ne, pak tu bylo se mnou něco velmi špatného. Lehce jsem se uchechtla, ale pak raději zkoumala svůj hrnek. Jeho oči byly jako bezedná studna.

Athéna na to kápla. Zvedla jsem hlavu, abych ji věnovala úsměv. Takovou jsem ji znala. Vždy měla nějaké řešení. "V tom máš pravdu," přikývla jsem a znovu se podívala na boha. "Kde a kdy jsme se oddělili?"
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 03. ledna 2018 10:13
loki94861.jpg
Nelíbí se mi to o nic víc než tobě, synu
~Sigyn, Váli~

Zajímalo mě, od koho Váli pochytil ten pesimismus a neustále nabručenou povahu. Jo, aha. Když se to vzalo kol a kolem, tak jsem byl úplně stejný. Jablko nespadlo daleko od stromu, jak říkají smrtelníci. Věřil jsem, že naši podobnost vidí alespoň Sigyn, i když teď ji spíše pohlcoval strach o našeho syna, který měl být údajně mrtvý. Vždyť jsme viděli, jak... nechtělo se mi na to myslet.

Na Váliho popud jsem se pokusil Thórovi dovolat, ale bez úspěchu. Co jsem měl dělat? Předtím se mi zdálo, jako by zahřmělo, ale... zarazil jsem se. Zahřmělo! aniž bych řekl slovo, vyběhl jsem ven, abych se ujistil, že na nebi nejsou mraky, které by indikovaly bouři. Pokud by tomu tak opravdu bylo, tak to mohlo být znamení od Thóra. Muselo to znamenat, že je opravdu v průseru a má sebou mého syna a dceru.

Můj úprk z restaurace skončil nehodou, protože ve stejnou chvíli po ulici běžela žena. Oba dva jsme se museli dívat jiným směrem, protože rána to byla sakra velká a skončili jsme na zemi. Lidi kolem nás se na nás zmateně dívali, ale bylo mi to jedno. Chtěl jsem něco odseknout, aby si dávala bacha, ale ona promluvila jako první: "Ty jsi Loki!"
"Jak... patříš k nim!" napadlo mě jako první a už jsem sahal po skryté zbraň. Až jako druhá možnost mě napadla, že by to mohla být bohyně, ale nic jsem necítil. Nic povědomého.
"Ne, ti jsou támhle!" ukázala prstem směrem, ze kterého utíkala. No to si ze mě dělá Ódin srandu!

Rychle jsem se vyškrábal na nohy, ale dva andělé mě i tu ženu museli zahlédnout, protože i když jsem využil iluzi, že tu nejsme, stejně běželi k nám (hod na schopnost iluze: 6 - nope). Pomohl jsem ji tedy na nohy a nenapadlo mě nic lepšího, než vběhnout do restaurace.

"Máme problém," ihned jsem všechny spravil a zabouchl za sebou dveře. Bylo mi jedno, že tu jsou hosté. Případné oběti. To se stává každý den. Žena mezitím doběhla a začala přesouvat stůl, aby aspoň trochu zajistila dveře.
"مهلا، ماذا تفعل؟" jeden z obsluhy po nás vykřikl a já se podíval k Sigyn, jestli náhodou neumí arabsky, protože já ne. Nebo ta žena umí?
 
Snový průvodce - 03. ledna 2018 09:51
gral_bohu7694.jpg
Záchrana dvou dětí
~Thór + Nárvi, Hela a andělé~

Potetovaná žena nejevila známky, že by se do konfliktu chtěla zapojovat. Nechala tvému běsnění volnou ruku a mezitím se Nárvi pokoušel vytrhnout dvěma andělům, kteří jej pevně drželi, a přitom se snažil neupustit Helu.

Aby ses mohl vůbec dostat k Nárvimu a pomoct mu ze šlamastyky, musel jsi proběhnout kolem dvou andělů u zadní části autobusu (č. 8 a 9). Přes prvního ses dostal velmi snadno (hod 9 = smolař). Jednoduše jsi mu zarazil dýku do hrudi a po salvě bělostného světla, jak u předchozího anděla, padl k zemi mrtev.

Druhý anděl byl větší oříšek (hod 87 = rozdíl 22 od tvého hodu). Zarazil tvou ruku s nožem a druhou ti uštědřil silný úder do žeber. Smrtelníka by to okamžitě položilo k zemi, ale tys to ještě dokázal ustát.

Hela plakala, což Nárvimu trhalo srdce. Byl to hodný kluk a měl strach. Hodně velký strach. Když viděl, jak ti anděl uštědřil ránu, vyděsilo ho to. (Hod na schopnost: 53 (úspěch) a 5 kol) A něco se stalo. Anděl (č. 1), který jej držel, jej z ničeho nic pustil. Hela přestala plakat a koukala na Nárviho, jehož oči byly najednou čistě mléčně bílé.
"Koužlo!" vypískla zvesela.

Ovládnutý anděl se otočil na druhého držícího mladíka a pokusil se jej udeřit (útok 36). Druhý se ráně vyhnul (obrana 42 = rozdíl 6), ale díky tomu aspoň Nárviho pustil, který odklopýtal k autobusu a opřel se o karoserii.

Aktualizace stavu kolem busu + akce

 
Athéna *Annabeth Ness* - 30. prosince 2017 17:15
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Fide, sed cui fidas, vide
~ Árés, Artemis ~



Vzala jsem si od Artemis hrneček s horkým čajem a úhledně ho postavila vedle své pravé ruky. Šly z něj bělavé obláčky horké páry, tak jsem se ani nepokusila jeho obsah ochutnávat. Místo toho jsem chlácholivě pohladila svou kapsu, které tu rozhodně bylo mnohem příjemněji než venku. S potěchou jsem zjistila, že má malá společnice dokonce usnula. Nedivila jsem se jí. Taky bych spala.

Připadala jsem si na tomto místě velmi nepatřičně, přesto jsem se nedokázala překonat a poskytnout dvojici alespoň iluzi soukromí. Týkalo se mě to, i když z velké části jsem neměla do diskuze jakkoliv přispět. Poněkud nervózně jsem se dívala z okna, jako kdybych tu ani nebyla, pozorně naslouchající každému slovu.

"Myslela jsem, že se to tímhle vysvětlí, ale mám spíše víc otázek než před chvílí." zaručela jsem tiše, poté, co si Artemis vše ověřila.

Usrkla jsem čaj, zatímco dvojice si vyměňovala sladké řeči. Ne, že by mi moje mínění o Artemis kleslo, ale... Árés? Vážně?
No, asi jsme každý jiný.

"Kdy jste se rozdělili?" vložila jsem se do toho. Někdy v té době musela Artemis ztratit paměť. Ale kdo by něco takového dokázal? Nevypadala, že by měla za sebou nějaké trauma hlavy.
"Kde? Za jakých okolností?" naléhala jsem. Čím více informací, tím lépe.
 
*Árés* Alexander Rubin - 16. prosince 2017 16:50
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Děláme strýci reality show
Dvojité A

”Protože pro mne bylo důležitější najít jednu rusovlasou bohyni, která mi hnula se světem a díky, které sám sebe pomalu nepoznáván.” Odpověděl jsem Athéně, jejíž přítomnost jsem vnímal, i když jsem celou dobu hleděl na Artemis.

Utřel jsem si do rukávu slzy a připadal jsem si hloupě. Mnohem hůř než tehdy, když mne přemohli Ótos a Efialtés, spoutali a zavřeli do sudu, kde mne drželi přes rok.
Nikdy jsem nebrečel tak opravdově jako teď. Vždy to totiž byly hrané slzy, protože se to ode mne požadovalo.

Člověk občas musí projevit slabost, jinak si lidé myslí, že je robot bez emocí. Blesklo mi hlavou, jak mi to kdysi dávno někdo říkal a tak jsem se tím začal řídit.
Jenže já jsem bůh, zatraceně. Pronesu v duchu rozčileně sám nad sebou.
Jde o to, že mi vůbec nevadí, že ty slzy vidí Artemis… nicméně mne neskutečně rozčiluje fakt, že u toho byla přítomná i bohyně moudrosti. My dva jsme se nikdy moc v lásce neměli.

Zdá se, že si pamatovat jména dvou mužů a jednoho psa, se vyplatí. Ani ve snu by mne nenapadlo, že toto někam povede.
A že jim, má úžasná bohyně, okamžitě zavolá, aby si ověřila pravdivost mých slov.
Napětím jsem ani nedýchal. Malou chvíli jsem zoufal, když to na druhé straně delší dobu nikdo nezvedal.

Jak moc rád bych jí teď vzal za ruku a řekl jí, že všechno bude v pořádku a že to společně zvládneme.
Zdá se to neuvěřitelně, ale opravdu jsem tomu věřil.

Onen telefonát opravdu potvrdil, že jsem nelhal. Na jednu stranu jsem byl opravdu šťastný, na tu druhou mne ničilo, jak se cítila.

Pomalými opatrnými kroky jsem došel k ní, což bylo opravdu jen pár kroků a položil jí ruku na rameno, jemně jí po něm pohladil.
”Nikdy bych ti nelhal. Stejně, jak jsem ti nelhal v tom hotelu, když jsem ti řekl:Jsem s tebou, drahá. Za každých posraných okolností.” Citoval jsem se a doufal v to, že by si na ta slova mohla vzpomenout. Myslel jsem to opravdu vážně. Nikdy jsem nic tak nemyslel, tedy do doby než jsem poznal jí.
”Zvládneme to spolu. Věř mi, prosím.” Upřeně jsem se jí podíval do očí, aby v nich spatřila mé odhodlání.
Vždyť jsem krucinál kvůli ní uzavřel dohodu se strýcem a prošel bych kvůli ní světa kraj.
Jediné co potřebuji je, aby mi věřila.

 
Thór *Chris Hemsworth* - 16. prosince 2017 11:48
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Kamikadze Thór
Nárvi, Hela




"Nemám jinou možnost. Něco udělat musím". Odpovím ještě Nárvimu a pokračuji ve svém původním plánu. Vím že je to dost troufalé i na mně. Ale co jiného bych mohl dělat? Krčit se a čekat až ti andělé všechny zabijou? Né děkuji, to radši budu riskovat zranění jen já. Vyskočím ven a jen kousek před sebou vidím jednoho z těch co stříleli. I přes to že má v ruce zbraň, tak proti němu stojím s hrdostí, bez nejmenší známky strachu.

Je mi jasné že to bude jen voják, hlavní je ta žena která je zavolala a která tu je teď zas. Zadívám se na ni a sevřu ruce v pěsti. Hlavou mi vrtá kdo to asi bude, ale to teď jen tak nejspíše nezjistím. Její posměšky naprosto ignoruji. Zaujme mně až pak to když řekne že si jdou pro "něj". Vidím jak z autobusu vyvádí Nárviho a Helu. Už dříve ho věznila Azrael. Ale proč? Proč andělé Nárviho tolik chtějí? Přijde mi jako by jim opravdu záleželo na to aby ho měli. Ať tak či tak, takovou věc nesmím dopustit. Oba dva sem je vytáhl z pekla jen pro to aby mi je tu vzali další andělé? To nikdy!

"Nebojte se.. Vše bude v pořádku". Řeknu ještě k Nárvimu a Hele. Pak už na mně ovšem střílí ten anděl co stojí naproti. Nemyslím že by mně mohl zabít kdyby mi ta kulka třeba prolétla hlavou, ale nechci to raději ani zjišťovat. Nebyl bych sám sebou kdybych se teď nepokusil bránit. Takže bez nějakého většího problému se té střele vyhnu, bleskově vytáhnu svou dýku a zarazím ji andělovi který po mně vystřelil přímo do srdce. Nevím jak to přesně s nimi je, ale tohle by neměl rozchodit ani on.

Pokud to bude možné tak volnou rukou vezmu jeho zbraň a použiji ji společně se svou dýkou při útoku na ty dva kteří drželi Nárviho a Helu. Nenechám je aby mi je jen tak odvedli, né po tom všem! Vyjde-li můj útok, tak děcka vezmu a začnu s nimi utíkat tak rychle jak jen to půjde. I kdybych třeba dostal kulku do zad tak mně to nezastaví, budu pokračovat dál dokud to bude možné. Rád bych se dostal na to zpropadené letiště kde čeká Loki. Využiji ale jakékoliv cesty k útěku i kdyby to mělo být opačnou stranou.
 
Artemis *Alyss Ellery* - 16. prosince 2017 11:34
artemis_alyss28072.jpg
Ted, Vaso a pes Cole
~Áres, Athéna~

Athéně jsem mezitím připravila čaj a sobě kafe. Nevěděla jsem, co si mám o Áreovi myslet. Kdybych byla příliš paranoidní, myslela bych si, že tohle je nějaká připitomělá reality show. Ale jeho slova a to, jak mluvil, mě nenechávalo chladnou. Nedokázala jsem jej odbýt tak, jako kdysi, když mi nabízel své oplzlé návrhy.

Athéna měla postřeh. Bohové mají jedno společné. Jsou tvrdohlaví, a pokud si něco usmyslí, tak si jdou tvrdě za tím. Proto Áreova náhlá změna názoru na grál byla... zvláštní. I když já sdílela jeho první myšlenku. Mít staré časy zpět je velmi lákavé. Jak moc by to ovlivnilo Zemi a smrtelníky? A hlavně nás? Opět bychom se vrátili k tomu, jací jsme původně byli?

Ať už Áres Athéně odpověděl cokoliv, mě vyrazil dech jmény. Položil jsem hrnek na linku a napřímila se.
"Jak je můžeš znát? Nikdy... nikdy jsem tam s nikým jiným, než s Lily, nebyla," dívala jsem se na něj nevěřícně. Pak jsem očkem zabloudila k Athéně, jako bych čekala, že mi to vysvětlí.

"Zkusím jim zavolat," napadne mě. "Jestli říkáš pravdu, tak..." tak jsem tu já, se kterou se něco stalo. Něco velmi špatného. Nemohla jsem tento poznatek zazdít. Už to, jak mu kanuly slzy, mě naprosto odzbrojovalo. Někde v hloubi jsem slyšela jeho hlas, jak urputně volá moje jméno.

Vyhledala jsem na mobilu číslo a hned jej vytočila. Přitom jsem volnou rukou nervózně drtila kraj kuchyňské linky. Chvíli trvalo, než to někdo zvedl, ale po hlade jsem poznala, že to je Ted.
"Záchranářská stan..."
"Tede? Tady Alyss," přerušila jsem jej.
"Alyss? Jsi v pořádku? Zníš... divně." Nejspíš jsem musela znít jinak, než normálně.
"Jen... něco se stalo a jsem v pořádku, neboj," ujistila jsem jej. "Mám jen dotaz. Kdy jsem naposled u vás byla?"
Chvíli bylo ticho, než konečně odpověděl: "No, před pár dny. Proč? Hej, jestli se něco stalo, tak to řekni. Víš, že ti pomůžeme."
"No, to se právě snažím zjistit," oponovala jsem. Trápilo mě jedno. Na návštěvu před pár dny jsem si nepamatovala. "Byla jsem tam sama?"
"Nooo," Ted znejistěl. Pochopila jsem.
"Měsíc pravou cestu ukáže. Jsem to já. Artemis," řekla jsem mu naše tajné heslo. Slyšela jsem, jak si oddychl.
"Ne, nebylas. Byli tu s tebou další dva týpci," celou dobu jsme mluvili řecky.
"Bohové?" ještě jsem se ujistila.
"Jo. Aspoň myslím. Jeden hubený, furt zamračený a nedůvěřivý a druhý na tobě mohl oči nechat. Měl jsem pocit, že by mě snadno zvedl a prohodil zdí."
"Černé vlasy, šedomodré oči," při tomto jsem se na Área dívala a sama jsem cítila, že se třesu.
"Vlasy vím na stopro... oči asi. Nejsem si jistý."
"Díky, Tede," zavřela jsem oči. "Dám ti pak vědět, zda se tenhle malý problém vyřešil. Podrbej za mě Colea." Rozloučila jsem se s ním a položila to. "Sakra," špitla jsem.

"Mluvíš... mluvíš celou dobu pravdu," sedla jsem si na židli a cítila se na dně.
 
Snový průvodce - 16. prosince 2017 10:37
gral_bohu7694.jpg
Blbý nápad
~Thór + Hela, Nárvi~

"C-co?" Nárvi si od tebe převzal Helu, ale ještě tě stihl chytnout volnou rukou. "To nemůžeš. Co když budou útočit dál?" Tvůj pohled však mluvil za vše. Odhodlání položit za všechny v autobuse vlastní život. Alespoň to si chlapec myslel. Nakonec však přikývl a zůstal skrčený s Helou mezi sedadly.

Když jsi prvně zakřičet, prolétla kolem tebe ještě jedna kulka, než střelba konečně ustala. Většina smrtelníku byla venku, jen ti, kteří se strachem sekli, zůstali podobně jako Nárvi uvězněni mezi sedadly. Venku vládl velký chaos na to, aby se někdo zaobíral, proč herec mluví do vzduchu. Ty jsi však anděly viděl velmi jasně a zřetelně.

Anděl naproti na tebe mířil zbraní. Byl ocelově klidný a jeho tvář skoro jako z kamene. Žádné emoce. Nic tam nebylo. To nikdy nebylo dobré znamení. Podobně kamenné výrazy měli i álfové, které zde na Midgardu znali jako elfy. Vysoké, hubené postavy s ostře řezanými tvářemi a zvednutými koutky očí. Jejich pleť často bývala světlá, až se zdála téměř bílá. Vždy se nosili jako pávi a i jejich temnější protějšky měli tuto vlastnost stejnou. U andělů ale ona zpupnost nebyla. Prostě jenom stáli.

Za andělem se objevila potetovaná žena, kterou jsi viděl, když vyslala signál. Nakonec jsi mohl usoudit, že andělé v oblecích jsou pouze pěšáci. Ona byla, kdo jim velel. Tedy nejspíš.

"O tvé chrabrosti se povídají legendy, ó mocný Thóre," od někoho jiného by to mohlo znít jako kompliment. Od ní to byl pouze posměšek. "Vzdát se, abys zachránil život těch, na kterých ti záleží, ale ty nejsi naším cílem," usmála se mile. "Jdeme si pro něj."

Od autobusu se ozvalo tříštění skla. Dva andělé chytli Nárviho, který držel Helu a vytahovali jej ven. Chlapec vyjekl a snažil se jim vyrvat. Andělé nejsou lidé a ocelový stisk mají stejně mocný jako ty. Hela naříkala a plakala.

"Ty budeš jenom náhodou obětí," mávla rukou a anděl, co stál nejblíže k tobě, vystřelil.

Situace kolem autobusu
 
Athéna *Annabeth Ness* - 11. prosince 2017 20:35
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Prohibenda est ira in puniendo

~Artemis, Árés~



"Výborně," souhlasila jsem nepříliš nadšeně. Těžko bych někoho dokázala přesvědčit, že mě vyhlídka jít si popovídat o starých časech jakkoliv těší, tím méně, když jsem se o to vůbec nepokoušela. Aréův návrat, příchod, říkejte si tomu jak chcete, nás povážlivě zdržel od našeho úkolu. Možná to byla náhoda, možná plán.
"Nenechala bych tě, i kdyby to v plánu bylo." ujistila jsem ho a usmála se.

Pozorně jsem Aérea pozorovala a snažila se poznat, co se mu honí hlavou. Je to vůbec on? Ale ano, je. Bůh boha pozná ať se děje cokoliv. To ještě neznamenalo, že na nás něco nepeče. Ke svému vlastnímu překvapení podezřívavost vůči Artemis se nedostavila. Nikdy jsme spolu neměly žádné spory a byť jsme si mohly být bližší, řekla bych, že jsme snad byly i kamarády. Nebo alespoň nyní bychom se za ně považovat daly. Spojenkyně. Sestry ve zbroji.
"Koleje by nebyly po tom, co se stale, bezpečné," souhlasila jsem s jejím výběrem. Když mi řekla zastávku, přikývla jsem a oba je nasměrovala na příslušný spoj.

"Čaj, kdybys byla tak hodná." poprosila jsem Artemis, když jsem dosedla na jednu ze židlí a s klidným bezvýrazným pohledem propalovala boha války pohledem. Ignoroval mě, mluvil k Artemis, ale to mi ani v nejmenším nevadilo.
Poslouchala jsem a analyzovala, co nám říká.
"Zní to jako bys od hledání grálu upustil... proč?" nadzvedla jsem obočí, abych se ujistila. Nebylo mi to příliš jasné.

Pak se rozplakal, což mě naprosto odzbrojilo. S překvapeným výrazem jsem si vyměnila pohled s Artemis, jako by snad ona měla vědět, co s ním.
Protože já netušila.
 
Váli *Valerius Liarsson* - 10. prosince 2017 17:38
valiko34786.jpg
Let do Egypta
- rodiče -

Mlčel jsem a hleděl z okna. Co jiného? Nechtěl jsem se střetnout s pohledem otce, jehož oči jsem na sobě cítil přišpendlené pěkných pár minut přes zrdcátko. Z ničeho nic se mé volně položené pravačky dotkne matka a já jí tupě opětuji stisk. Zcela automaticky k ní otočím hlavu, ale ten úsměv, který mi věnuje, jako by mi prořízl hruď.
Milly...
Podobně se na mě dívala ona, když cítila, že mě něco trápí. Což bylo prakticky pořád, ale ona nikdy nepřestala. Mohl jsem ji odhánět jak chtěl, ale ona se nedala, ale ani na mě netlačila, kolikrát jí prostě jen stačilo si vedle mě sednout a mlčeli jsme na sebe.
Během cesty na letiště, při čemž letadlo se mi opravdu nelíbilo, mi začalo pozvolna docházet, že mi ta malá obryně trochu chybí. Možná, že i trochu víc.
Ne. Je to pro ni nebezpečné...
Zaťal jsem zuby i volnou pěst a přesměroval svou vnitřní zlobu opět na jediný cíl - otce.

V letadle se usadím vedle matky, abych měl otce na očích a ji po ruce, navíc nejsem zvědavý na nějaké jejich cukrování. A ano, dělám mu to trochu na truc.
Zvažoval jsem, že prostě budu předstírat spánek, ale v tom otec vyslovil svá nevěřícná slova, doplněná ušklíbavou poznámkou.
”Ano, Thór nelže. U toho bych skončil.”
Zabručím podrážděně. Je mi jasné, že naráží na jeho lidský život, ale nemyslím si, že by Thór nějak výrazně změnil své přesvědčení v rámci role smrtelníka. Thór není lhář.
Pokud se se mnou otec o Thórovi nechtěl dál dohadovat, zbytek cesty jsem mlčel a byl pohlcen vlastními myšlenkami na bratra. Jeho živost by mnohé měnila, ale nikdy nezmění to, že zůstanu nebezpečný všem.

Po přistání jsem byl neskutečně vděčný, že jsme opět na pevné zemi. Nevím na kolik na mě byl strach z letadla znát během cesty, ale jakékoli narážky na to, jsem přešel podrážděným zavrčením. Z letadla odcházím jako první a s leteckým personálem se rozloučím takzvaně na půl huby.
Kdyby otec spadl z těch schodů, asi bych se mu smál, nejspíš, možná… Dobře, asi určitě.
Můj úšklebek mizí stejně rychle jako se objevil a následně se neutrálního výrazu zmocní nová vlna zloby, protože telefonát Thórovi se nedaří spojit, kvůli pravědpodobnému vybití mobilu hromového boha.
Jestli je tohle nějaká další z tvých her, otče, přísadám na památku Asgardu, že tě roztrhám na kusy.
Zavážu se sám sobě v duchu a mlčky následuji oba rodiče.

Trajdání po městě a čekání na kdovíjaký zázrak se mi nelíbilo, ale nemohl jsem dělat víc. Jen tak se tu toulat a čuchat stopu by nebylo vůbec prospěšné, spíš naopak. Nezbylo, než věřit, že popularita těhle dvou bohů je dostatečná na to, aby se na sebe doptali a dokázali se nalézt.
Mezitím, co jsme se zdržovali v restauraci a otec si hrál na autogramiádu, tak jsem se vypařil za účelem si zakouřit a především nějaké cigarety také dokoupit.
Ve chvíli kdy se vracím se akorát přihnal otec k matce a ukazuje jí sms zprávu.
”Nějaký posun? … Konečně…?
Houknu, když k nim přijdu a nechám si také ukázat display.
”Skvěle, hodláte si tu dopisovat dlouho?”
Reaguji, když otec místo aby mu zavolal a domluvil se, co a jak, posílá zprávu jako odpověď. Nejradši bych se jim hned vypravil naproti, protože to, že Thórovi nějak “hoří půda pod nohama” se mi ani trochu nezamlouvá. Čuchám průšvih.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.1728880405426 sekund

na začátek stránky