Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1355


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 28. dubna 2020 15:39Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 25. května 2020 0:28 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 25. května 2020 1:23Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 11:14Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 02. května 2020 20:56Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 25. května 2020 0:28Dionýsos *Otec Dennison*
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 20. února 2018 12:48
sigyn4699.jpg
Změna situace
- Loki, Váli, neznámá žena a arab -

Být ženou mezi dvěma muži, které miluje, je těžké. Málokdo si dovede představit jak, pokud někdy něco takového nezažil. Váliho vlčí povaha ho nutí býti zlejším, než je, to je mi jasné... a Loki? Vnímám jeho slova i pocity a stahuje se pouze do obrany. Jak jen uhasit vnitřní spor, jenž ti dva mají? Jak?
To jsou věci, nad kterými přemýšlím zatímco mě oba nechávají osamocenou nad kávou a každý tak vyplňujeme čekání po svém.

Takzvané ticho před bouří naruší můj muž, když přiběhne se zprávou od Thóra přesně ve chvíli, kdy se Váli vrátí, nasáklý cigaretovým kouřem až hrůza.
Další vrčivá výměna názorů. Kolik toho ještě od nich budu muset vyslechnout? Smíří je shledání s Nárvim? ... Pokud je to opravdu on a Thór nenašel jen někoho, kdo by se za něj vydával. Nechce se mi připustit si něco takového, ale musím s tím počítat, aby mě nepohltila planá naděje. V případě selhání takovýchto nadějí by mi to ublížilo víc, než vidět jak se tihle dva do krve hádají.

Náhle Loki vyběhne ven, jak kdyby do něj střelili. S Válim si jen stačíme vyměnit pohled a svorně se vydáme za ním. Jsem pomalejší než můj syn a tak ani nestačím doběhnout ke dveřím a už jsme se zase hrnuli zpět, ještě navíc k nám přibyla jistá žena.
Máme problém."
No, to se nám ten den komplikuje...
"Co se děje?"
Zeptám se jednoduše s pohledem upřeným na svého muže, zatímco žena se pokuší tvořit nějakou barikádu a Váli jí je ku pomoci. Aby toho nebylo málo, za zády se mi ozve arabština.
"سأعرف ما يجري. الصبر، من فضلك."
Odpovím nejistě a je vidět, že víc lovím slova. Učila jsem se mnoho jazyků, ale už je to hodně dlouho, kdy jsem se věnovala tomuto směru a navíc nevím, jak vysvětlit celou situaci, když sama nemám informace.
 
Athéna *Annabeth Ness* - 16. února 2018 20:13
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Amor tussisque non celatur

~ Árés, Artemis ~



Nejdřív jsem dlouho nic neříkala a dívala se na dvojici prázdným pohledem naslouchajícího. Nejen proto, že jsem nevěděla, co na to říct. Zpráva o smrti bohyně Hygieiy byla bolestná, jakkoliv jsme si nebyly nijak blízké. Bylo to jako ztratit příbuzného, což svým způsobem byla.
Bylo pro mě zvláštní, že jsem nikoho jiného nepotkala. Protože podle všeho, všichni ostatní ano.
Věnovala jsem jí v tichosti několik myšlenek, protože nic víc jsem udělat nemohla. Bylo mi náhle velmi smutno.

Ale měli jsme před sebou úkol. Totiž, měli? Mohli jsme touhle dobou grál už dávno mít.
A nebo to byla past.
Nevím čemu mám věřit.

"Jakto, že nejsi nemocný?" zajímala jsem se, zatímco jsem se dívala Árésovi do očí. Sám, právě podotkl, že se nakazil. A jako běsnící monstrum toužící po krvi nevypadal - nebo alespoň ne víc než obvykle. "Říkal jsi, že jsi byl nakažený...? Proč už nejsi?"
Nedůvěřivě jsem si ho přeměřila od hlavy k patě. Působil na mě docela normálně, asi tak, jako bůh, kterého jste dlouhá století neviděli náhle vstoupí do vašeho života.

Informace týkající se andělů je značně znepokojivá. Málem jsem se neubránila chuti si odplivnout, ačkoliv to normálně nedělám.
"A nebo je to jenom propracovaná past," mírnila jsem Artemisino nadšení. Přišlo mi velmi podivné, že jsme měli všichni stejnou vizi, ty útoky... bylo to jako kdyby se někdo pokoušel dodat našim vizím pravdivost. Ale možná jsem nad tím jenom příliš přemýšlela.
Nepřežila jsem ostatně tak dlouho tím, že bych se do všeho vrhala bez rozmyslu.
"Chci říct, nezní to jako spousta zvláštních náhod?" dodala jsem. "Jestli se nás nesnaží dostat všechny na jedno místo, aby se nás mohli zbavit všech najednou..." podotkla jsem ponuře.
 
Artemis *Alyss Ellery* - 07. února 2018 17:36
artemis_alyss28072.jpg
Bohyně zdraví v nemocnici
~A + A a já A~

Když Áres začal, poznávala jsem se. Já a různá tajemství jsme byli za jedno. Bála jsem se však toho, co přede mnou skrývala moje nevědomost. Jak je vůbec možné někomu vymazat vzpomínky na konkrétní osobu, v tomhle případě na boha, a přitom ostatní zanechat nedotčené? Ti, co mi to udělali, nepočítali s tím, že mě bůh války bude hledat? Sakra! Vždyť mi tu málem dává pugét růží a toho si nikdo nevšiml, že je do mě zblázněný? A byla jsem já do něj také takový cvok?

Zabila Hygieiu? trhnu sebou. Na Hyg jsem si pamatovala, i když jsem měla problém si přesně vybavit, co se stalo. Ano, hrozila epidemie, nikdy bych bohyni neublížila. Skousla jsem si ret a mlčela. Zde nešlo dělat nic jiného. Zatím. Letmo jsem pohlédla na Athénu, jak ji tato informace zasáhla. Slepý Áres byl už vedlejší. Teď viděl docela dobře.

Zavřela jsem oči, zda si dva anděly náhodou vybavím. Nic. "Na ně si nepamatuju," připustím. "Prostě jsem se po nemocnici necítila dobře a vyhledala jeden ze svých úkrytů, kde se o mě staral jeden z mých lidí, a pak mi dal echo na ten artefakt," klepala jsem prsty o desku stolu. "Sice si na démona pamatuju jenom matně, ale stalo se to," jestli budu v žužlání svého rtu pokračovat ještě nějakou chvíli, tak si jej určitě prokousnu.

"Možná je ten artefakt odpovědí na všechno, co se dosud stalo. Možná se mi díky němu vrátí paměť… na tebe." Co jsem víc mohla říct? Lepší vodítko jsme neměli. Taky do mohla být past, do které jsem všechny vedla, ale nedozvíme se víc, když tu budeme sedět a čekat. Navíc jsem uvnitř cítila, že jdeme správným směrem. Nebo jsem si to jenom namlouvala.
 
*Árés* Alexander Rubin - 27. ledna 2018 19:54
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Tak trošku jiný šálek
Dvojité A

Možná je nakonec dobře, že tu je bohyně moudrosti, neboť to vypadá, že ani já a ani “má” kráska nejsme ve stavu, kdy bychom byli schopni racionálně přemýšlet. Mnou lomcuje vztek nad sebou samým, že jsem nezabránil tomu co se jí stalo a kráska je zase naopak z toho všeho zmatená.

Opravdu mne maličko překvapí, že před tím dotekem neucukla. Chvíli mám tu ruku ještě položenou, než jí zase stáhnu k sobě a začnu se věnovat položené otázce a vzpomínání.

”Šli jsme navštívit Hyg v nemocnici, potom fiasku v muzeu, což je teď nepodstatné vysvětlovat. Důležité možná je zmínit to, že se tam na nás vykašlal strýc, protože byl moc paranoidní a ty sis hrála na tajemnou krásku.” Začnu se vzpomínáním nad tím ne zrovna příjemným a když zmíním Hádovo jméno, tak mi dojde jedna věc. Jistě na nás teď kouká, šmírák jeden a baví se na náš účet, jako kdyby se jednalo o nějakou reality show.
”Hyg to tam přehnala se svou schopností a zkolabovala. Nevěděli jsme, co jiného dělat.” Pokusím se vysvětlit, proč se bohyně zdraví ocitla v nemocnici. Zní to trošku jako nemožný paradox.
Povzdechnu si a ošiju se, nelíbí se mi ta část, která bude následovat.

”Hyg byla nějakým způsobem nakažena čímsi, co jí změnilo na ohavné monstrum, co nám šlo po krku, stejně tak jako další pacientka na pokoji. Tu jsem vyhodil z okna, protože mne v té chvíli přišel jako dobrý nápad... ty jsi následně Hyg zabila jednou z těch svých super schopností, díky které jsem na chvíli oslepl.” Ano, nejsem hrdý na to, že jsem tu potvoru hodil z okna. Kdybych to neudělal, tak by to možná dopadlo jinak a Artemis by se nic nestalo.
Nebo by taky mohla skončit nakažená a já bych jí musel zabít. Napadne mne.
Nicméně stalo se a už to nelze vzít zpátky.

”Šli jsme potom monstru, abychom zabránili epidemii.” Avšak nahlas neřeknu, že jsem to vlastně způsobil já. To všechno je má vina.
”Byl jsem taky nakažený, ale podařilo se nám včas to odporné stvoření zničit.” Přeskočím část s tím, jak jsme bloudili nemocnicí a já vyvolal pomocnou ruku v podobě zombíka Igora, stejně tak jak přeskočím popis oné obludnosti a následný souboj. Možná je na jednu stranu dobře, že si toto nemusí pamatovat.
”Zachránila si mi život a zabila to. Vzhledem k tomu, jaké množství energie si vynaložila, tak tě to vyčerpalo a omdlela si.” Zatnu pěst. Nejraději bych do něčeho praštil. Mělo to být naopak. Byl bych raději, kdyby to bylo naopak.
”Chtěl jsem tě donést do bezpečí, ale jen co jsme se blížili k východu, tak jsme se střetli s dvěma opeřenci. Představili se jako Eth a Duma. Andělé času a ticha. ” Zhluboka se nadechnu a následně vydechnu. Potřebuji se uklidnit.
”Jeden dokázal zastavit čas. Podařilo se mi ho praštit, ale byl jsem stále slabý a nakonec jsem z boje vyšel jako poražený. Vzali tě s sebou.” Dovolím si pohlédnout na Arti.
”Omlouvám se.” Sklopím pohled. Cítím se vinen a taky jsem. Nikdy jsem se tak necítil a nevím, co s tím mám dělat.
”Bylo to zhruba před dvěma dny. Víc ne.” Dodám ještě časový úsek, kdy se to stalo. Nějak jsem totiž bez ní přestal vnímat čas a jediné na co jsem se zaměřil bylo jí najít.
 
Artemis *Alyss Ellery* - 27. ledna 2018 11:23
artemis_alyss28072.jpg
This is our legacy
~Áres, Athéna~

Moje zmatení se každou chvíli prohlubovalo. Najednou jsem měla strach, že v Edinburghu nejsem z vlastní vůle. Dokázala jsem říct, co jsem dělala včera nebo před týdnem, ale ani v jedné vzpomínce nebyl Áres, jak tvrdil a přitom mi bylo potvrzeno, že se mnou opravdu byl. A Áres? Jak jsem mohla mít něco s bohem války, kterým jsem vždycky tolik opovrhovala? Nikdy mě neměl jako sobě rovnou.

Před jeho dotekem jsem neucukla. Pokud si mé tělo vzpomínalo, že mne takto hladil a má mysl ne, pak tu bylo se mnou něco velmi špatného. Lehce jsem se uchechtla, ale pak raději zkoumala svůj hrnek. Jeho oči byly jako bezedná studna.

Athéna na to kápla. Zvedla jsem hlavu, abych ji věnovala úsměv. Takovou jsem ji znala. Vždy měla nějaké řešení. "V tom máš pravdu," přikývla jsem a znovu se podívala na boha. "Kde a kdy jsme se oddělili?"
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 03. ledna 2018 10:13
loki94861.jpg
Nelíbí se mi to o nic víc než tobě, synu
~Sigyn, Váli~

Zajímalo mě, od koho Váli pochytil ten pesimismus a neustále nabručenou povahu. Jo, aha. Když se to vzalo kol a kolem, tak jsem byl úplně stejný. Jablko nespadlo daleko od stromu, jak říkají smrtelníci. Věřil jsem, že naši podobnost vidí alespoň Sigyn, i když teď ji spíše pohlcoval strach o našeho syna, který měl být údajně mrtvý. Vždyť jsme viděli, jak... nechtělo se mi na to myslet.

Na Váliho popud jsem se pokusil Thórovi dovolat, ale bez úspěchu. Co jsem měl dělat? Předtím se mi zdálo, jako by zahřmělo, ale... zarazil jsem se. Zahřmělo! aniž bych řekl slovo, vyběhl jsem ven, abych se ujistil, že na nebi nejsou mraky, které by indikovaly bouři. Pokud by tomu tak opravdu bylo, tak to mohlo být znamení od Thóra. Muselo to znamenat, že je opravdu v průseru a má sebou mého syna a dceru.

Můj úprk z restaurace skončil nehodou, protože ve stejnou chvíli po ulici běžela žena. Oba dva jsme se museli dívat jiným směrem, protože rána to byla sakra velká a skončili jsme na zemi. Lidi kolem nás se na nás zmateně dívali, ale bylo mi to jedno. Chtěl jsem něco odseknout, aby si dávala bacha, ale ona promluvila jako první: "Ty jsi Loki!"
"Jak... patříš k nim!" napadlo mě jako první a už jsem sahal po skryté zbraň. Až jako druhá možnost mě napadla, že by to mohla být bohyně, ale nic jsem necítil. Nic povědomého.
"Ne, ti jsou támhle!" ukázala prstem směrem, ze kterého utíkala. No to si ze mě dělá Ódin srandu!

Rychle jsem se vyškrábal na nohy, ale dva andělé mě i tu ženu museli zahlédnout, protože i když jsem využil iluzi, že tu nejsme, stejně běželi k nám (hod na schopnost iluze: 6 - nope). Pomohl jsem ji tedy na nohy a nenapadlo mě nic lepšího, než vběhnout do restaurace.

"Máme problém," ihned jsem všechny spravil a zabouchl za sebou dveře. Bylo mi jedno, že tu jsou hosté. Případné oběti. To se stává každý den. Žena mezitím doběhla a začala přesouvat stůl, aby aspoň trochu zajistila dveře.
"مهلا، ماذا تفعل؟" jeden z obsluhy po nás vykřikl a já se podíval k Sigyn, jestli náhodou neumí arabsky, protože já ne. Nebo ta žena umí?
 
Snový průvodce - 03. ledna 2018 09:51
gral_bohu7694.jpg
Záchrana dvou dětí
~Thór + Nárvi, Hela a andělé~

Potetovaná žena nejevila známky, že by se do konfliktu chtěla zapojovat. Nechala tvému běsnění volnou ruku a mezitím se Nárvi pokoušel vytrhnout dvěma andělům, kteří jej pevně drželi, a přitom se snažil neupustit Helu.

Aby ses mohl vůbec dostat k Nárvimu a pomoct mu ze šlamastyky, musel jsi proběhnout kolem dvou andělů u zadní části autobusu (č. 8 a 9). Přes prvního ses dostal velmi snadno (hod 9 = smolař). Jednoduše jsi mu zarazil dýku do hrudi a po salvě bělostného světla, jak u předchozího anděla, padl k zemi mrtev.

Druhý anděl byl větší oříšek (hod 87 = rozdíl 22 od tvého hodu). Zarazil tvou ruku s nožem a druhou ti uštědřil silný úder do žeber. Smrtelníka by to okamžitě položilo k zemi, ale tys to ještě dokázal ustát.

Hela plakala, což Nárvimu trhalo srdce. Byl to hodný kluk a měl strach. Hodně velký strach. Když viděl, jak ti anděl uštědřil ránu, vyděsilo ho to. (Hod na schopnost: 53 (úspěch) a 5 kol) A něco se stalo. Anděl (č. 1), který jej držel, jej z ničeho nic pustil. Hela přestala plakat a koukala na Nárviho, jehož oči byly najednou čistě mléčně bílé.
"Koužlo!" vypískla zvesela.

Ovládnutý anděl se otočil na druhého držícího mladíka a pokusil se jej udeřit (útok 36). Druhý se ráně vyhnul (obrana 42 = rozdíl 6), ale díky tomu aspoň Nárviho pustil, který odklopýtal k autobusu a opřel se o karoserii.

Aktualizace stavu kolem busu + akce

 
Athéna *Annabeth Ness* - 30. prosince 2017 17:15
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Fide, sed cui fidas, vide
~ Árés, Artemis ~



Vzala jsem si od Artemis hrneček s horkým čajem a úhledně ho postavila vedle své pravé ruky. Šly z něj bělavé obláčky horké páry, tak jsem se ani nepokusila jeho obsah ochutnávat. Místo toho jsem chlácholivě pohladila svou kapsu, které tu rozhodně bylo mnohem příjemněji než venku. S potěchou jsem zjistila, že má malá společnice dokonce usnula. Nedivila jsem se jí. Taky bych spala.

Připadala jsem si na tomto místě velmi nepatřičně, přesto jsem se nedokázala překonat a poskytnout dvojici alespoň iluzi soukromí. Týkalo se mě to, i když z velké části jsem neměla do diskuze jakkoliv přispět. Poněkud nervózně jsem se dívala z okna, jako kdybych tu ani nebyla, pozorně naslouchající každému slovu.

"Myslela jsem, že se to tímhle vysvětlí, ale mám spíše víc otázek než před chvílí." zaručela jsem tiše, poté, co si Artemis vše ověřila.

Usrkla jsem čaj, zatímco dvojice si vyměňovala sladké řeči. Ne, že by mi moje mínění o Artemis kleslo, ale... Árés? Vážně?
No, asi jsme každý jiný.

"Kdy jste se rozdělili?" vložila jsem se do toho. Někdy v té době musela Artemis ztratit paměť. Ale kdo by něco takového dokázal? Nevypadala, že by měla za sebou nějaké trauma hlavy.
"Kde? Za jakých okolností?" naléhala jsem. Čím více informací, tím lépe.
 
*Árés* Alexander Rubin - 16. prosince 2017 16:50
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Děláme strýci reality show
Dvojité A

”Protože pro mne bylo důležitější najít jednu rusovlasou bohyni, která mi hnula se světem a díky, které sám sebe pomalu nepoznáván.” Odpověděl jsem Athéně, jejíž přítomnost jsem vnímal, i když jsem celou dobu hleděl na Artemis.

Utřel jsem si do rukávu slzy a připadal jsem si hloupě. Mnohem hůř než tehdy, když mne přemohli Ótos a Efialtés, spoutali a zavřeli do sudu, kde mne drželi přes rok.
Nikdy jsem nebrečel tak opravdově jako teď. Vždy to totiž byly hrané slzy, protože se to ode mne požadovalo.

Člověk občas musí projevit slabost, jinak si lidé myslí, že je robot bez emocí. Blesklo mi hlavou, jak mi to kdysi dávno někdo říkal a tak jsem se tím začal řídit.
Jenže já jsem bůh, zatraceně. Pronesu v duchu rozčileně sám nad sebou.
Jde o to, že mi vůbec nevadí, že ty slzy vidí Artemis… nicméně mne neskutečně rozčiluje fakt, že u toho byla přítomná i bohyně moudrosti. My dva jsme se nikdy moc v lásce neměli.

Zdá se, že si pamatovat jména dvou mužů a jednoho psa, se vyplatí. Ani ve snu by mne nenapadlo, že toto někam povede.
A že jim, má úžasná bohyně, okamžitě zavolá, aby si ověřila pravdivost mých slov.
Napětím jsem ani nedýchal. Malou chvíli jsem zoufal, když to na druhé straně delší dobu nikdo nezvedal.

Jak moc rád bych jí teď vzal za ruku a řekl jí, že všechno bude v pořádku a že to společně zvládneme.
Zdá se to neuvěřitelně, ale opravdu jsem tomu věřil.

Onen telefonát opravdu potvrdil, že jsem nelhal. Na jednu stranu jsem byl opravdu šťastný, na tu druhou mne ničilo, jak se cítila.

Pomalými opatrnými kroky jsem došel k ní, což bylo opravdu jen pár kroků a položil jí ruku na rameno, jemně jí po něm pohladil.
”Nikdy bych ti nelhal. Stejně, jak jsem ti nelhal v tom hotelu, když jsem ti řekl:Jsem s tebou, drahá. Za každých posraných okolností.” Citoval jsem se a doufal v to, že by si na ta slova mohla vzpomenout. Myslel jsem to opravdu vážně. Nikdy jsem nic tak nemyslel, tedy do doby než jsem poznal jí.
”Zvládneme to spolu. Věř mi, prosím.” Upřeně jsem se jí podíval do očí, aby v nich spatřila mé odhodlání.
Vždyť jsem krucinál kvůli ní uzavřel dohodu se strýcem a prošel bych kvůli ní světa kraj.
Jediné co potřebuji je, aby mi věřila.

 
Thór *Chris Hemsworth* - 16. prosince 2017 11:48
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Kamikadze Thór
Nárvi, Hela




"Nemám jinou možnost. Něco udělat musím". Odpovím ještě Nárvimu a pokračuji ve svém původním plánu. Vím že je to dost troufalé i na mně. Ale co jiného bych mohl dělat? Krčit se a čekat až ti andělé všechny zabijou? Né děkuji, to radši budu riskovat zranění jen já. Vyskočím ven a jen kousek před sebou vidím jednoho z těch co stříleli. I přes to že má v ruce zbraň, tak proti němu stojím s hrdostí, bez nejmenší známky strachu.

Je mi jasné že to bude jen voják, hlavní je ta žena která je zavolala a která tu je teď zas. Zadívám se na ni a sevřu ruce v pěsti. Hlavou mi vrtá kdo to asi bude, ale to teď jen tak nejspíše nezjistím. Její posměšky naprosto ignoruji. Zaujme mně až pak to když řekne že si jdou pro "něj". Vidím jak z autobusu vyvádí Nárviho a Helu. Už dříve ho věznila Azrael. Ale proč? Proč andělé Nárviho tolik chtějí? Přijde mi jako by jim opravdu záleželo na to aby ho měli. Ať tak či tak, takovou věc nesmím dopustit. Oba dva sem je vytáhl z pekla jen pro to aby mi je tu vzali další andělé? To nikdy!

"Nebojte se.. Vše bude v pořádku". Řeknu ještě k Nárvimu a Hele. Pak už na mně ovšem střílí ten anděl co stojí naproti. Nemyslím že by mně mohl zabít kdyby mi ta kulka třeba prolétla hlavou, ale nechci to raději ani zjišťovat. Nebyl bych sám sebou kdybych se teď nepokusil bránit. Takže bez nějakého většího problému se té střele vyhnu, bleskově vytáhnu svou dýku a zarazím ji andělovi který po mně vystřelil přímo do srdce. Nevím jak to přesně s nimi je, ale tohle by neměl rozchodit ani on.

Pokud to bude možné tak volnou rukou vezmu jeho zbraň a použiji ji společně se svou dýkou při útoku na ty dva kteří drželi Nárviho a Helu. Nenechám je aby mi je jen tak odvedli, né po tom všem! Vyjde-li můj útok, tak děcka vezmu a začnu s nimi utíkat tak rychle jak jen to půjde. I kdybych třeba dostal kulku do zad tak mně to nezastaví, budu pokračovat dál dokud to bude možné. Rád bych se dostal na to zpropadené letiště kde čeká Loki. Využiji ale jakékoliv cesty k útěku i kdyby to mělo být opačnou stranou.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.1440761089325 sekund

na začátek stránky