Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1356


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 28. dubna 2020 15:39Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 27. května 2020 23:40 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 28. května 2020 0:33Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 27. května 2020 20:36Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 02. května 2020 20:56Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 27. května 2020 23:40Dionýsos *Otec Dennison*
 
Athéna *Annabeth Ness* - 26. listopadu 2017 13:03
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Hannibal ante portas

~ Árés, Artemis ~



Nevěděla jsem, co si z toho vzít. Z Áreova hlasu zněla naléhavost. Nevypadal překvapeně, že nás vidí, což mě překvapilo. Pozorně jsem sledovala výměnu mezi nimi, ruce založené na hrudi, zatímco v mé kapse se cosi tiše hýbalo.
"Štěstí." souhlasila jsem a pozorně si ho prohlížela, jako bych mohla odhalit, co se za tou nečekanou návštěvou skrývá. Moje paranoia se za poslední dny kontinuálně zhoršovala a zjevení dalšího boha v tak krátkém sledu za sebou mi přišla podezřelá.

"Na tohle nemáme čas," povzdechla jsem si tiše, když jsem si uvědomila, že ani jeden se nemá k pohybu. "Na to rovnou zapomeň." ohradila jsem se proti jeho návrhu ostře.
Nelíbilo se mi, že ji chce Árés někam odvést. Bůhví, co měl za lubem. Nenechám nás zase rozdělit.


"Musíme si promluvit, ano, ale všichni. Pojďme někam, kde není tolik lidí a pak budeš tak laskav a vysvětlíš nám, co má tohle všechno znamenat. Jakto, že už jste se viděli a Artemis si to nepamatuje. Kdo jí měl zabít a proč. Co s tím má společného tvůj strýc," ušklíbla jsem se. "Co za dohodu jste uzavřeli. Nemysli si, že z toho tentokrát vyklouzneš tak snadno."
Narážela jsem na Olymp.
 
*Árés* Alexander Rubin - 24. listopadu 2017 11:13
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Edinburgh - Ztraceno v překladu
Double A (Artemis a Athéna)

Nevšiml jsem si té druhé ženy. Byl jsem natolik upoután svou rudovlasou bohyní, že mne nikdo další nezajímal. Chyba.
Kdyby byla mým nepřítelem, mohlo se mi to stát osudným.
I když na druhou stranu, vzhledem k tomu o koho se jednalo.
Athéna v celé své kráse a majestátnosti.
Nevěděl jsem, co si o tom mám myslet. V mých očích se však zračilo stejné poznání, jaké musela mít ona.
Vím, co jsem vyváděl na Olympu. Cítím se zahanben.
Nicméně stále tu je rudovláska, kvůli které jsem uzavřel dohodu se strýcem, abych jí našel. Svou pozornost opět přesunu na ní.

”Nevzpomínáš.” Pronesl jsem šeptem, zavrtěl nesouhlasně hlavou a na sucho polkl. Bolelo to tak neskutečně, že jsem se divil tomu, že stále stojím na nohou. Zmocňoval se mne vztek a touha potrestat ty, kteří jí to udělali.
Zhluboka jsem se nadechl a vydechl, počítal přitom do desíti, ve snaze se uklidnit.
”Toto není poprvé, co se vidíme, krásko.” Pronesl jsem smutně a věnoval jí pohled, ve kterém byl i ten pocit znatelný.
Vzpomeň si na mně, prosím. Žádali mé oči.

”Není to štěstí, uzavřel jsem dohodu se strýcem, abych tě našel. Bál jsem se, že tě zabili.” Opět na sucho polknu, cítím jak mne pálí slzy. Několikrát zamrkám. Vím moc dobře, kam by to směřovalo. Pláč. Něco co jsem nepoznal. Ani, když mi Afrodita dala košem, jsem nebrečel. A teď? Nemám k tomu daleko.
Rozhlédnu se kolem. Není tady vhodné o něčem takovém hovořit. Ti tvorové by tomu nerozuměli.

”Potřebuji si s tebou promluvit, někde v soukromí, kde by nebyli smrtelníci.” Pronesu svou prosbu, když opět získám aspoň trochu kontrolu nad svým hlasem, který se mi ještě maličko chvěl.
”Prosím.” Dodám ještě. Musel na mne být zvláštní pocit, vzhledem k minulosti. Cítil jsem se naprosto zlomeně, zoufale.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 22. listopadu 2017 14:14
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Stále na útěku
Nárvi, Hela



No, tolik k česání vlasů.. Zdá se že když mám u sebe Helu tak to nemá cenu. Nevadí, hlavně že si hraje a třeba nijak nevýská. Kouknu na recepční, pak na monitor a poslouchám co říká. V Londýně? No to si dělá srandu. Čekal bych že někdo takový bude spíše poblíž, ale když se nad tím zamyslím, je docela logické že by tu chtěl poutat co nejméně pozornost. Ale cesta do Anglie, no, dost by mi to rozhodilo plány. Asi budu muset počkat až zase potkám Matet, možná by to šlo zařídit i nějak jinak.

Prozatím si aspoň vezmu ten papírek s telefoním číslem, poděkuji a pak už jdeme ven. Zdá se že taxi zde není, ale šlo by jet aspoň autobusem. Hromadnou dopravu sem nikdy moc nevyužíval, ale myslím že zrovna teď by se to docela hodilo. Přeci by se o nic nepokusili když tam budou i jiní lidé ne?

Nárvimu na jeho dotaz jen přikývnu a skoro se až leknu když mi v kapse zavibruje mobil. Úplně sem na něj zapomněl. Fajn, aspoň něco. To o andělech samozřejmě už vím, ale sem rád že aspoň Matet je v pořádku. I když mně napadá že by jí mohli třeba dostat a v nějakém svém plánu ji přinutit aby mi to psala, ale to se mi zase nějak nezdá. Přeci mně před nimi varovala.

Bez Matet není zrovna lehké se tu nějak dorozumět, ale nakonec se ukazuje že se přeci jen hodí být slavný. Dát někomu podpis je docela přijatelná cena za to že mně nasměruje kam potřebuji. "Děláš jako by to předtím bylo nějak jiné. Sice sem nedával podpisy, ale... však víš". Odpovím Nárvimu s úsměvem. I na Asgardu sem byl pro mnohé "vzorem". Jen místo podpisů jsme spíše popíjely... Tomu muži poděkuji a už sedáme na autobus. Nárvi si sedá k okénku a já vedle něj. Helu mám na klíně buď já nebo on, podle toho s kým by si zrovna chtěla hrát.

Napadá mně zda Loki projeví aspoň trochu vděku až ty dva uvidí. Nejspíše ani netuší co sem musel udělat abych je odtamtud dostal. Taky mám pořád trochu obavy o to zda by se o oba dokázal řádně postarat, ochránit je. Dobře si pamatuji jaký sobecký zmetek to byl. A možná pořád je, ale teď když má znovu Sigyn by se mohl aspoň trochu snažit. Uvidíme...

Myslel sem že tak do půl hodiny bychom mohly být zase v bezpečí, ale zřejmě se to protáhne. "Kolona? No to je skvělý.." Povzdychnu si když mi Nárvi oznámí jaká je situace. Když pak najednou Hela vysloví ono slovo tak se na ni zmateně zadívám. Anděl? Velmi brzy zjišťuji co tím oba mysleli. Podívám se z okénka a je mi vše jasné. Do hajzlu, ti jsou snad všude! Uvidím co udělá a je mi jasné co se asi právě stalo. Naprosto souhlasím s Nárvim, máme problém.

Přemýšlím co teď dělat dál. Jít ven a pokusit se na letiště dostat sám a nebo zde zůstat a čekat? Tak či tak mně nejspíše najdou. A až se tak stane, mohlo by se stát něco špatného, což zrovna teď vážně nechci. Když půjdu ven, je větší šance že se něco stane. Tady mně najdou taky, ale snad nebudou nic riskovat před ostatními. Nejraději bych do něčeho praštil, už mně ti opeřenci začínají docela štvát.

Ta ženská (anděl) dala nepochybně vědět ostatním kde sem. Možná bych mohl aspoň udělat něco podobného, dát vědět Matet. V momentální situaci je zdá se ona jediná kdo by mi mohl pomoci. Tak fajn.. Povzdychnu si a jen kousek nad autobusem nechám udeřit silný blesk jako znamení kde sem. Snad by to tak tedy aspoň pochopila. Samozřejmě dávám pozor aby blesk neudeřil přímo do autobusu, nechci abych usmažil ostatní co zde sedí. "Zůstaneme tady". Řeknu Nárvimu a vytáhnu mobil.

"Hni sebou, začíná mi hořet půda pod nohama. Pokud budeš moc, zůstaň na letišti nebo někde poblíž. Případně se ozvy na tohle číslo. T". Přesně takové znění zprávy napíšu a odešlu Lokimu. Kromě Matet je on jediný kdo by v momentální situaci mohl něco dělat. Mobil zandám, jednu ruku vsunu pod bundu tak abych držel rukojeť své dýky a podívám se na Nárviho. Tiše k němu promluvím.

"Už je to dlouho, pokud sem tě někdy viděl kouzlit tak si to nepamatuji. Promiň... Co ty vlastně dokážeš? Něco z toho by se teď možná mohlo hodit".
 
Snový průvodce - 22. listopadu 2017 10:15
gral_bohu7694.jpg
Pryč z hotelu
~Thór + Nárvi, Hela~

"Jsem ráda, že jste si pobyt užil," usmála se koketně recepční. Měla oči jenom pro tebe, i když sem tam mrkla na Helu, která se vrátila ke hře "Ulov co nejvíce vlasů". "Hm, podívám se," zadívala se na monitor a chvíli projížděla hotelový informační systém. "Tady to je," zaostřila na obrazovku. "U zprávy má adresu. Jeho společnost Nekhen Limited sídlí v Londýně. Bohužel vám nemohu říct, odkud platba přišla. Chcete jeho telefonní číslo?" pokud jsi souhlasil, tak ti jej napsala na papírek a podala ti jej.

Hotel měl i boční východ, kde jste se dostali na chodník vedoucí k místní hromadné dopravě. Moc lidí se tam nevyskytovalo, protože tenhle hotel si mohli dovolit jenom bohatí a proč by nasedali na autobus. Na této straně se taxíky nenacházely a Nárvi k tobě zvedl hlavu. "Tímhle můžeme taky jet?" zeptal se.

Mobil zavibroval. Přišla ti sms od Matet: Jsem v poradku. Miri k hotelu. Najdu vas. M. Zpráva sice nic neříkala, ale pokud ses Matet pokoušel dovolat nebo ji zpět psát, pouze jsi se dozvěděl, že toto číslo není už k dispozici.

Taxi se nacházelo před hlavním vchodem, kam nyní chodit, jak jsi usoudil, nebylo nejmoudřejší. Takže ti nezbývalo, než se svézt MHD. Naštěstí zastávky byly psány nejednom arabsky, ale i přepsané latinkou a dokonce se našel ochotný řidič, který ti poradil číslo autobusu, které by tě dostalo tam, kam jsi chtěl. Po podpisu samozřejmě.
"Na tohle si budu muset zvyknout," ušklíbl se Nárvi.

Během cesty do autobusu postupně nastupovali cestující. Nebylo divné, že jste byli terčem všech pohledů. Tedy hlavně ty sám. Nicméně při pohledu z okna jsi mohl cítit uspokojení, protože se v dáli rýsovalo místní letiště. Sice cesta autobusem k nejbližšímu místu bude trvat ještě půl hodiny, ale dostali jste se tak blíž k Lokimu.

Štěstí je však vrtkavé a i v tomto případě se k vám otočilo zády. Autobus zastavil a Nárvi jako správný mladík se prodral dopředu a vrátil se s poznatkem. "Před námi je... kolona?" zkusil slovo, které se nejvíce blížilo klasické dopravní zácpě, ale dnes to viděl poprvé. "Zkusil jsem se zeptat řidiče, ale jenom na mě vrtěl hlavou. Asi mi nerozuměl," sedl si zpátky na sedačku vedle tebe.

"Anděl," najednou pronesla Hela a hleděla rozjařeně z okna. Nárvi se podíval směrem, kterým ukazovala a ztuhl. "Strýčku," špitl, "a-asi máme problém."

Když jsi sledoval pohled dvou dětí, opravdu jsi zahlédl anděla. Byla to žena světlé kůže a pronikavě modrýma očima. Křídla měla roztáhlá a dívala se vaším směrem. Jen stála na kraji silnice a nikdo jiný, než vy, ji neviděl. Po bližším pohledu sis mohl všimnout zvláštního tetování, které měla po celém těle. Když si všimla, že jsi sleduješ, lehce se usmála, zvedla ruku a vyslala paprsek směrem k nebi. Po té zmizela.
 
Artemis *Alyss Ellery* - 19. listopadu 2017 22:49
artemis_alyss28072.jpg
Další?!
~Athéna, Áres~

Zaslechla jsem své pravé jméno, což mě přinutilo zastavit se a otočit se po směru hlasu, který jej vyslovil. Nechápavě jsem zírala na muže, s nímž jsem se na malou chvíli střetla pohledem. Pak se dotkl mého ramene. Je to pocit, který vás uvrhne do dávných vzpomínek, a před sebou vidíte boha, který se vrhal s řevem do každé bitvy.
"Áree?" byla jsem zmatená, proč mluvil tak... divně. Athéna se vrhla mi pomoct, ale vzápětí její bojechtivost zmizela. Poznala jej stejně jako já.

Znal tě i předtím, v hlavě mi zašvitořil hlásek.
"Jistě, že si vzpomínám," pousmála jsem se. Jak jsem taky nemohla. Sice jsme nikdy spolu moc nemluvili, ale na Olympu jsme se vídali docela často. "Nečekala jsem, že na někoho dalšího narazíme tak brzy." Krátce jsem jej objala. Pak se odtáhla. "Je to tak dlouho, co Olymp padl," podívala jsem se na Athénu a zazubila se. "Máme to štěstí, že?"

Vydechla jsem a rozhlédla se kolem sebe. Měla jsem zvláštní pocit, že je něco špatně. Ne kolem, ale uvnitř. Jako bych něco věděla a přitom si na to nemohla vzpomenout. Mlhavé vzpomínky, které jsem nedokázala nikam zařadit, neviděla jsem žádné tváře, nic.
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 19. listopadu 2017 13:47
sigyn4699.jpg
Vstříc nalezení chybějící části rodiny
- Loki, Váli -

Přijde mi, že jsem musela v Lokiho náruči usnout, nebo poslíček s jídlem má osobní tryskáč. Nějak ze sebe tu únavu nemohu sklepat, ale cítím se o něco málo lépe, když se pomalu nasměruji do kuchyně, kde Váli akorát větrá. Nakrčím nos, protože cigaretový kouř je i přes synovu snahu dost cítit.
Nehezký zlozvyk
Nahlas však neřeknu nic, je to synova volba a alespoň bere ohledy, což beru jako to důležité. Společný oběd probíhá klidně, tiše. Možná až moc tiše, což mě mírně znervózňuje. Ráda bych zpátky společná jídla, při kterých jsme se bavili a smáli. Dnešní tabule je plná napětí a nevyřčených věcí, na které ještě nenadešel čas.

Balení obstarával hlavně Loki, kterému jsem se snažila motat pod ruce, co nejméně, ale své věci jsem si snažila obstarat sama. I meč bylo potřeba skrýt iluzí, ale jelikož kolem pasu by nebyl pohodlný a do zavazadel by se nejspíš nevešel, navrhla jsem vzdávat jej za deštník.
V Káhiře možná budeme pro smích, ale pak se to dá vymyslet jinak za pochodu.

Do auta sedám za svého muže a ještě než se připoutám mu položím ruku na rameno. Takové gesto ujištění, že všechno bude v pořádku, kterým uklidňuji jeho i sebe. Poté co se rozjedeme natáhnu ruku k Válimu a chytnu jej za tu jeho. Pokud se na ně podívá věnuji mu konejšivý úsměv.
 
Váli *Valerius Liarsson* - 19. listopadu 2017 13:29
valiko34786.jpg
Posun k letišti
- rodičovstvo -

Nechtěl jsem se k těm dvěma vracet, takže jsem v kuchyni dal ty cigarety celkově tři, v mezičase jsem si udělal další kafe a vyčkával příchod jídla. Jakmile se tak stalo, sebral jsem se, abych alespoň trochu vyvětral kvůli mamce.
Jídlo bylo výtečné a společnost tichá, to mi vyhovovalo. Mé myšlenky byly skeptické a nevěřil jsem, že opravdu dojedeme do cíle s tím, že tam nalezneme mé sourozence.
Přesto jsem se ale potřeboval přesvědčit.

Když mi otec dával tašku s oblečením, změřil jsem si ho velmi nedůvěřivě a krátce jsem zaváhal, zda to přijmout. Nakonec jsem si tašku vzal, protože hloupý kdo dává, hloupější kdo nebere.
Tašku s věcmi jsem obohatil o své drobnosti a vyrazil jsem z bytu, než se ti dva dochystají, abych si mohl před domem zapálit.

V klidu si dokouřím, po čemž následuje nasedání do auta a cesta na letiště.
Bratře...
Proběhne mi hlavou teskně, stejně jako rozmazaná vzpomínka na jeho smrt pod mýma tlapama.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 19. listopadu 2017 12:51
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Útěk

Nárvi, Hela




Je fajn vidět že Nárvi je tak pohotový. Co mně však velmi zklamalo a překvapilo je mé kladivo. Nemám nejmenší ponětí co přesně se na Helheimu stalo, mohlo to být kvůli tomu že sem odvedl Helu, že sem porazil Azrael a nebo se ON prostě naštval a vše zničil. Pokud to tak je, mám trochu obavy aby nemohl ublížit Nárvimu a Hele. Udělám samozřejmě vše co budu moci abych je ochránil, ale... Víte jak se říká že když někdo přijde třeba o ruku tak stále může mít někdy pocit jako by jí tam měl? Tak nějak se asi teď cítím já. Jako bych po zničení Mjöllniru ztratil kousek sebe.

Opravdu to není příjemný pocit, své kladivo sem měl dlouho, dobře mi sloužilo. A teď.. teď mám nějakou hloupou andělskou dýku. Snad by Loki o něčem věděl.. Povzdychnu si a kouknu na Helu. Mrzí mně že to nevyšlo, ale nemohu se na ní zlobit. Je malá a strašně roztomilá. Kdo ví zda v sobě má vůbec ještě nějakou svou moc. Podívám se na Nárviho a kývnu že můžeme vyrazit.

Na chodbě je zdá se zatím klid, ale stejně bych nerad riskoval. Přijíždějící výtah mně jen utvrdí v tom že bychom si měly pospíšit. Vydáváme se tedy po těch schodech a i tak se snažím být opatrný, mohly bychom potkat někoho i tady. Když mně Nárvi zastaví tak sem vážně rád že ho mám s sebou. Vypadá že by mohl být docela bystrý. Aspoň tedy určitě více než já. Sakra.. To se tu objevili docela rychle. Sleduji ty muže v oblecích a snažím se aby si nás nevšimli. Když v tom se ozve Hela. A kurva!

Už už sem se chystal běžet zpátky po schodech, ale ti chlápci si nás nevšimli. "To bylo těsný.." Řeknu tiše Nárvimu když vidím jak nastupují do výtahu. Nemyslím že by to Hela udělala schválně, ale i tak bude lepší když si na takové věci budeme dávat pozor. Jdu tedy k recepci a s přátelským úsměvem pozdravím. To že se ti dva po mně ptali mně nijak nepřekvapuje, ale když uslyším to jméno tak možná trošku překvapený sem. "Stark? Tak to je dobrý.." Pobaveně se usměji. Je mi jasné že ta recepční myslela na to samé co já. Tony to asi nebude, což je teda škoda, teď by se pomoc někoho takového hodila.

"Rád bych s těmi pány pohovořil, ale bohužel mám teď docela na spěch. Musím se rychle dostat do Gízy. Důležitá schůzka, kvůli práci". Řeknu té recepční. Nevím jestli to bude fungovat, ale pokud by se jí tu pak zase ptali, mohlo by je to aspoň na chvíli vést jiným směrem. To se však odtud musím rychle dostat. Kouknu směrem k výtahu a pak zpět na tu ženštinu. "Dobře tedy, děkuji za veškerou vaší pohostinnost, pobyt zde sem si velmi užil. Určitě se ještě vrátím až znovu navštívím Egypt... A ještě něco, nevíte kde bych pana Starka našel? Rád bych mu poděkoval". Nevím kdo je tenhle "Stark", ale zdá se že má cosi společného s Matet. S trochou štěstí by to mohl být jeden z těch jejich bohů.

Počkám na odpověď recepční, rozloučím se a pak už jdu rychle pryč. Pokud je zde zadní východ tak použiji samozřejmě raději ten, kdyby to však nebylo možné projdu normálně předními dveřmi. Myslím že by někde poblíž mohli mít ti dva nějakou zálohu a tak dávám pozor, nerad bych aby se někdo z nich zničeho nic objevil rovnou u nás. I tak sem ale raději připravený kdykoliv vytáhnout svou dýku. Teď bych nejraději našel nějaké taxi a poprosil zda by nás mohl zavést k nějakému obyčejnému hotýlku poblíž letiště. Loki by už měl být na cestě a tak bych ho nerad zmeškal. Možná by bylo lepší kdybych mu pak odtamtud zavolal abychom se třeba někde neminuly.

Rád bych taky našel Matet a ujistil se že je v pořádku, ale nemohu dělat vše najednou. Pokud se jí podařilo těm andělům utéct tak by mně pak snad mohla najít sama. Konec konců už se jí to jednou podařilo. Matet, Stark, Loki.. Do hajzlu práce, proč toho zrovna já musím mít vždycky tolik?
 
Athéna *Annabeth Ness* - 19. listopadu 2017 11:10
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Amicus certus in re incerta cernitur

~ Árés, Artemis ~



Byl to jeden z překvapivě teplých večerů, což znamenalo, že se kolem nás neustále objevovaly a zase mizely skupinky lidí. Nevadilo mi to, neboť už jsem si za tu dobu co tu žiji, stačila zvyknout.
Jediná věc, která mě trochu znervózňovala, byla obyvatelka mé kapsy. Bála jsem se, aby ji nějaký kolemjdoucí neublížil a tak jsem ji žárlivě strážila jako matka chrání mláďata. Vypadala jsem tak trochu divně, s rukou neustále pouhé centimetry od kapsy, připravena ji za každou cenu chránit.
Artemis mi složila poklonu, což mě rozesmálo.
"Díky." odpověděla jsem a v očích se mi zalesklo. Možná jsem v dlouhých světlých džínách a růžové podzimní bundě vypadala trochu nepatřičně, ale cítila jsem se lépe než kdy dřív. "Nechybí mi brnění, abych se přiznala. Bylo těžké," poznamenala jsem pobaveně a pak se pozorně podívala na Artemis. Zvážněla jsem.
"Stýská se ti po volnosti lovů?" byla to sice otázka, ale měla jsem dojem, že odpověď znám. Měla jsem chuť jí chápavě stisknout rameno... ale nakonec jsem nechala ruku svěšenou kolem boku.

"Pojď za mnou, jsem tu jako doma," zasmála jsem se hořce. Pravdou ale bylo, že v knihovně jsem byla častou návštěvnicí. Měla jsem pro ně vždy slabost.
Artemis ale vrtala hlavou spíš má kapsa, než zvyky.
"No to je..." ale nestihla jsem odpovědět.

Naproti nám se vynořil muž. Měl tmavé vlasy a tesanou postavu, nebyl však ničím výjimečný oproti stovkám mužů, které jsme potkaly na ulici jenom během dneška. Stěží bych na něj zareagovala, kdyby nepopadl mou drahou společnici za rameno.
A neoslovil jí jménem.
Zbystřila jsem.

"Nech jí být, člověče," zasyčela jsem bojovně a vykročila naproti němu, abych ho odstrčila. Když jsem mu však položila ruku na hruď, abych ho donutila Artemis pustit, motivace ho odstrkovat ze mě vyprchala docela.
Otázka je, jestli poznal on mě.
 
Snový průvodce - 17. listopadu 2017 10:41
gral_bohu7694.jpg
Plno otázek a ještě méně odpovědí
~Ma'at~

Cítila jsi, jak se Bastet za tebou tiše zasmála. "Jsme v tom nepřekonatelní," připustila. "Složit dohromady boha, žádný problém," vnesla do trpkého tématu trochu humoru. Stejně jako kočky neměla ráda, když byla atmosféra napjatá.
"Pokládáš mi otázky, na které neznám jisté odpovědi," vzdychla kočičí bohyně a odložila houbičku. Na nějakou dobu se odmlčela a užívala si sprchu. Po vypnutí přítoku vody rozevřela dvířka a pára lapena uvnitř se vyvalila ven jako hustý dým. Ručníky i hebké saténové župany byly úhledně složeny na menší stoličce a věci, které jste nechaly na zemi, už tu nebyly. Befen byl nejspíš akčnější, než se původně mohlo zdát.

"Ano i ne," najednou začala bohyně, když si sušila vlasy. "Sama víš, že poznat jiného boha bez přímého doteku je skoro nemožné. Nanejvýš tušíme, že je někde blízko, ale nevím kdo. Většina z nich nechce být nalezena," natáhla na sebe béžový župan se zlatým lemováním.

Vrátily jste se do kočičího pokoje, kde zrovna Befen chystal občerstvení a na malý stolek právě pokládal čajový set. Když vás zahlédl, napřímil se a lehce kývl. Další změna na pokoji byla nepřítomnost všech koček. Tedy až na jednu se třpytivým obojkem, na němž byl vyryt text hieroglyfy. Kočka zrovna ležela v takové poloze, že nešel přečíst a jen líně máchala ocasem.
"Děkujeme ti, Befene," usmála se Bastet na štíra sladce. "S Ma'at to už zvládneme. Jak je na tom náš andělský host?"
"Spí, má paní," opět lehce sklonil hlavu a po druhé ji uklonil směrem k tobě. "Než usnula, chtěla s vámi mluvit," doručil vzkaz. "Dám vám vědět, až bude vzhůru. Omluvte mě," a najednou byl pryč.
Bastet se jen zasmála. "Vždy vážný. S Petem je větší zábava," ušklíbla se. "Klidně se usaď," obešla kuchyňský barový pult a donesla poslední tác. Pak se také usadila, dala nohu přes nohu, čímž ji odhalila. "Tak a teď mi řekni svůj příběh. Mám jenom kusé informace od Her-Ura, protože Petet zatím nebyl ve stavu, aby mohl více mluvit. Co se stalo?"
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.19547009468079 sekund

na začátek stránky