Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1355


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 28. dubna 2020 15:39Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 25. května 2020 0:28 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 25. května 2020 1:23Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 11:14Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 02. května 2020 20:56Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 25. května 2020 0:28Dionýsos *Otec Dennison*
 
Artemis *Alyss Ellery* - 14. listopadu 2017 10:51
artemis_alyss28072.jpg
O něco blíže k cíli, ale...
~Athéna~

Nikdy jsem nebyla připravenější. V každé buňce jsem cítila radostné napětí, a když jsem zahlédla čekající Athénu, nadšení ještě vzrostlo. Vidět po tak dlouhé době někoho, kdo není jen obyčejným smrtelníkem a dokonce je to i někdo, kdoho znáte. Nyní jsem litovala těch let, kdy jsem s Athénou neprohodila moc slov. Měla jsem ji v ústě, ale že bychom byly nejlepší kamarádky? To se říct nedalo. Nyní jsem to cítila jinak.

“Pro každou špatnost,“ uchechtla jsem se a spolu s Athénou vyšla vstříc městu. Stačilo nám naskočit na trolejbus mířící směrem do centra, kde se nacházela veřejná knihovna Central Library. Mohly jsme se dostat až před její dveře, ale musely bychom přestupovat a zastávka, na které jsme nakonec vystupovaly, byla jen deset minut od cíle. Chtěla jsem ten čas využít a trochu si popovídat.

~Athéna, Áres~

Naštěstí bylo pěkně, ale lidí kolem jak mravenců. Práce většině končila a všichni se chtěli dostat co nejrychleji domů nebo prostě jen zajít se známými na pivko. Hospody v této době už pukaly přeplněním, ale nikomu to zjevně nevadilo. Já stále upřednostňovala rozlehlé lesy a lány, běhání a svobodu, která mi v betónovém městě tolik chyběla.
“Jsi si hodně podobná. Jako tehdy, jen ti chybí brnění,“ ušklíbla jsem se a vyhnula se páru, který moc nedával pozor na cestu před sebou. Ty první lásky. Někdy mizérie. Sama jsem však neměla ponětí o tom, co je to láska nebo jaké to je někoho milovat.
Ale víš, zase ten podivný dotěrný hlásek. Zahnala jsem jej pouhou myšlenkou.

“Kudy?“ zeptala jsem se, když jsme se dostali k semaforům, kde přechody vedly do tří směrů. “Já jsem tu teprve krátce,“ pokrčila jsem rameny a zazubila se.

Celou cestu mě něco žralo. Athéna se chovala ke své kapse nezvykle mateřsky. Lehce jsem se zamračila, protože mi to přišlo divné. “Co máš v kapse?“ nevydržela jsem to.

Ať už má odpověd byla jakákoliv, můj pohled se střetl s mužem, který šel v opačném směru. Byl to jenom mžik. Nedalo se o něm říct, že je jako ovce ve stádu. Spíš černá ovce a nevšimnout si jej by mi dalo hodně práce. Neznala jsem jej, tak jsem to dál neřešila a pokračovala s Athénou dál.
 
Snový průvodce - 13. listopadu 2017 16:59
gral_bohu7694.jpg
Run, boys, run!
~Thór + Nárvi, Hela~
Hod na Garma: 69 -> neobjeví se

Nárvi zneklidněl, ale přikývl. "Ochráním ji," spíše zašeptal, než by řekl nahlas. Aniž by se ptal, rychle se postavil a vběhl do pokoje a přinesl plátěnou hotelovou tašku, do které pak rychle začal dávat potřebné věci jako něco k snědku, pití a ještě v koupelně vybrakoval kompletně lékárničku.

Během přivolávání kladiva tě opět na okamžik pohltila prázdnota. Jako by byl kousek tvé duše nemilosrdně odtržen. Nebylo to příjemné, ale pokud se Helheim rozpadl, mohl sebou vzít i Mjöllnir?

Garmr se neobjevil ani potom, co Hela dětský zažvatlala: "Galml!" pak to i několikrát zopakovala, ale spíš to brala jako hru než nějakou povinnost. Nebyl čas čekat. Museli jste všichni co nejrychleji vypadnout. Nárvi si hodil tašku na záda tak, že protáhla paže dlouhými uchy a pak vzal Helu. Podíval se na tebe a čekal, až uděláš první krok. Nárvi do tebe vkládal důvěru a stalo se toho už příliš, než aby to dokázal hodit za hlavu. Najednou chápal, proč tě Váli tolik zbožňoval. Vždycky za tebou běhal, hráli jste si spolu a šel více ve tvých stopách. Nárvi naopak zůstával spíše s matkou a otcem a vždy byl tím mladším a drobnějším, který se spoléhal na únik nebo na přechytračení.

Na chodbě v patře nikdo nebyl. O dvoje dveře dál stál pouze vozík hotelové služby. Schody se nacházely napravo od výtahu. Číselník nad výtahem zobrazoval, že právě jede nahoru. Nemuselo zrovna hrozit nebezpečí, že tam budou ti, co šli po Matet, ale schody byly určitě bezpečnější způsob, jak se dostat do nižších pater.

Než jste prošli skrze prosklené dveře, Nárvi tě zatáhl za bundu, aby sis taky všiml, že u recepce stojí dva muži v oblecích. Ihned bylo zjevné, že arabové to nejsou. Jeden by řekl, že hotel navštívili muži v černém.

Zapadli jste za roh, aby na vás neviděli, když mířili k výtahu. Hela našla zrovna ideální chvilku výsknout.
"Pšt!" zakryl ji pusu Nárvi, což se ji nelíbilo a začala se s jeho rukou prát. Naštěstí v hotelu nebyla jediným dítětem, a tak agenti nastoupili do výtahu. S povědomým cinknutím jste byli zatím mimo nebezpečí.

"Pane Hemsworthe," recepční si to nejspíš užívala. Kdy jindy se setká s hvězdou, jakou jsi byl ty. "Ti pánové se po vás ptali," řekla potom, co odmítla platbu, protože před vámi vše zaplatila právě Matet. Navíc dodala, že to byla pozornost pana Starka, čemuž se trochu smála, jelikož Stark byl také v Marvelovských filmech. "Počkáte na ně zde nebo..."
 
Ma`at *Orora Nafré* - 07. listopadu 2017 19:36
orora2317.jpg
Voda padá
~Bastet~

Řekni si a je Tvůj. Byly doby, kdy jsem tohle slýchávala často a o všem. „Pouze pouhým…“ zopakovala jsem s náznakem hořkosti. Pokud on byl pouhý štír, kdo jsme byli my, že nás takhle stíhali? Jak se z nás stala taková lovná? „Myslím, že bychom měli být vděční za jejich služby.“ oponovala jsem lehce jejímu označení, ale víc jsem neřekla a jen mlčky následovala její kroky mezi rozprchávající se kočičí drobotinou.

Docela se mi ulevilo, že se tu dalo dýchat. Každý, kdo znal Bastet osobně a i ti, co se k ní modlili, by čekali kočičí doupě a samoskou hezky uhlazené a provoněné. Já ovšem v začátcích své pozemské kariéry navštívila tolik kočičích matek v rámci stížností na pach, že v lidských poměrech, do kterých jsme byli uvrženi, bych se na ni za to ani zlobit nemohla, ale ona dokázala, že bude bohyní za všech podmínek až do konce, který nám ustavičně dýchal na záda. Líbilo se mi tu. Bylo to slunné, voňavé místo. Tak mírumilovné, až jsem nabyla pocitu, že nikdy nebudu chtít odejít.

„Chyběla jsi mi.“ drcnu do ní boky při vchodu do koupelny, jako do parťačky z dětství, se kterou jsme provedli tolik lumpáren. Všudypřítomný luxus mě nešokuje jako obyčejné smrtelníky. Spíše mi připadá domovsky blízký a velice příjemný. Výhled na sprchu mě téměř rozbrečí. Jeden si vůbec neuvědomí, jak úžasné vynálezy jsou sprcha nebo třeba záchod, dokud jsou jimi obklopeny. Ta důležitost se projeví až s jejich absencí.

Přeťapu bosýma nohama přes kobereček a protáhnu se za Bastet. Rychlost, kterou jsem se zbavila oblečení, by stála za zápis do knihy rekordů. Beztak v těch ušmudlaných hadrech už nebylo k vydržení. Páchly zoufalstvím a smrtí, nemluvě o skvrnách od krve z Iseutiných křídel.
Už pod prvními kapkami jsem měla pocit, že se rozplynu. Ta krása byla nepopsatelná. Zvedla jsem tvář a nechala si tak skrápět pleť a omývat ji od prachu a špíny na ni přilepené. Bastet začala mluvit a já poslouchala. Až po chvíli jsem hlavu opět sklopila a pohlédla na ní. Vzpomněla jsem si na naše koupele, kdy jsme nejen my dvě, ale i ostatní bohyně klábosily hodiny v nikdy nechladnoucí vodě s opojnými nápoji ve svých pohárech. Pomalu jsem se otočila a vystavila tak svá záda pro očistu. Stále jen poslouchám a vstřebávám nové informace. Tolik jich ještě je? A seveřani? Nedokázala jsem si to ani představit. Jak všichni pochodujeme proti Bohu, jako jeden. Vzedmula se ve mně vlna bojovnosti a touhy se prát. Dokázat, že v nás ta síla je a že se ten křesťanský páprda hodně sekl, když pomyslela na naše vyhlazení. „Já jí neznám vůbec. Možná jen okrajově. Nikdy jsem neměla čas ani chuť se o ně jakkoliv zajímat, i když mě teď neminulo pár filmů, ovšem, kdo ví, kolik je na tom pravdy, že?“ omluvím jak nějak svou neznalost. Vlastně jsem se nikdy nezajímala o jiné panteony. Ano, měla jsem v povědomí řecký, protože to byli vesměs sousedé, ale chladný sever mě nikdy nelákal. Jestli budu mít čas, musím si doplnit vzdělání. „Ovšem…my sami víme dost o zmrtvýchvstání, nemýlím-li se? A je snad jeho přítomnost na škodu? Kdo nesouhlasí? Koho dalšího od nás jste našli?“ začala jsem chrlit otázky mezi pravidelnými tahy žínky. Jakoby ta soudržnost starých bohů vlila novou krev do mých žil a ještě urputnější chuť bojovat.
 
Athéna *Annabeth Ness* - 06. listopadu 2017 18:25
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Lupus non mordet lupum

~ Artemis ~



Vnímám přítomnost druhé bohyně mnohem intenzivněji, než dřív. Nemohu si pomoci, abych necítila strach, obyčejný lidský strach, že nás osud opět rozdělí - a tentokrát možná navždy. Rychle ty obavy však zaplaším. Ve chvílích jako je tato není dobré si triumf kazit chutí obav.
Na rozdíl od Artemis, vypadám skoro stejně. Vlasy mám kratší v moderním účesu, který by v dnešní době neměl poutat pozornost, ale jinak je má tvář stejná. A pak také - oči. Září v nich staletí zkušeností.

I ta mi však byla naprosto k ničemu, když přišlo na věc.

"Raději bych šla do knihovny co nejrychleji." odpověděla jsem, zatímco jsem sledovala její pohled k hodinám. Skutečně nás čekala ještě spousta práce, než budeme moct jen tak odejít. Neklidně jsem si přejela ucho. Chtěla bych jít hned.
"Mám špatný pocit," dodám tišeji. "myslím, že se něco chystá a byla bych klidnější, kdybychom neotálely.

Katakomby skutečně neutečou, ale po tom zážitku s masakrem u studenských kolejí si nejsem tak jistá, že jsme v bezpečí. Vnímám tlak, spíš podvědomě. Není to předtucha, ani žádné proroctví - snad jen opatrnost.
Ostatně štěstí přeje připraveným.

Když jsme se rozloučily, vrátila jsem se zpátky ke kleci. Chtěla jsem zkontrolovat, že sovy neutrpěly žádnou dlouhodobou újmu a že ta má, vyvolená, se cítí v bezpečí a v pořádku. Pokud jsem nezaznamenala opak, vrátila jsem se do plného pracovního nasazení a šla se věnovat dalším tvorům. Zahrada je velká a nás je zoufale málo. Plat tu není kdovíjaký.

Zdržela jsem se, ale nakonec jsem v celou pět přece jenom stála u východu. Dnešní den mi přišel nekonečný - nejspíš kvůli vidině, co nás ještě čeká. Na okamžik jsem se bála, jestli jsem si celé setkání s Artemis jenom nevysnila, ale posléze se ukázalo, že ne. Skutečně tu byla. Se mnou.
Najdeme artefakt. Navrátíme staré pořádky.

Zhluboka jsem se nadechla, abych se uklidnila.
"Připravená?" kývla jsem na bohyni Lovu vesele.
 
*Árés* Alexander Rubin - 03. listopadu 2017 21:21
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Edinburgh - to co je za město?
Vzhůru za jednou rudovlasou kráskou

Na ničem jiném mi nezáleželo, než na tom, abych zase mohl být se svou rusovlasou krásku. Abych mohl spatřit její úsměv, který mi dokázal zastavit dech. Utápět se zase v jejich očích. Opět pocítit její rty na svých. Bloudit svými doteky po jejím nahém tělem. A mnoho dalších věcí.
To všechno mně bezmyšlenkovitě hnalo k tomu, abych podal ruku svému proradnému strýci a uzavřel s ním dohodu. Pokud mi to zajistí setkání s Artemis, půjdu naprosto všude i na samotný kraj světa. Což nebude zas tak daleko od pravdy.
Jenom polovičně jsem vnímal něco o tom, že se Kerberos nachází níž, než by si jeden mohl představit.
Praskliny napříč podsvětím by mne možná zaujali, kdyby mne momentálně nehnala touha zachránit svou milovanou.
Za vším hledejte ženu.

Zaujalo mne až to, co řekl o Artemis. O tom, že se nachází na povrchu a netváří se, že by se za mnou hnala. To mne na malou chvíli zarazilo.
Část mne mu nechtěla věřit a myslela si dál svoje o tom, že je v nebezpečí. Ta druhá však strýci v tomto ohledu věřila a toužila vědět, co se stalo.
Byl jsem pro ní záležitostí na jednu noc?
Ne. Záleželo jí na mně. Viděl jsem jí na očích, že o mně měla strach.
Jenže, co když si opravdu našla někoho jiného… a opustila mne.

Tolik myšlenek. Tolik otázek na které jsem neznal odpověď a zřejmě je nepoznám, dokud jí neuvidím a nepromluvím si s ní.

Proto jsem položil ruku po vzoru strýce na zeď a zkusil myslet na to město, které mi ani v nejmenším nic neříkalo. Zhluboka jsem se nadechl, už z čistého zlozvyku a zavřel oči. Detailně jsem si vybavil tvář té, která se mi dostala pod kůži, než bych si kdy chtěl připustit. Viděl jsem jí, jako kdyby stála přede mnou.
Artemis, bohyně lovu a bohyně Měsíce. Žena, která si ulovila mé srdce.

***

Kde to zatraceně jsem?
Nevím, co jsem vlastně čekal. Možná to, že bych se objevil u své krásky a ne někde uprostřed rušné ulice, kde na mne tak akorát bude překvapeně zírat bezdomovec.
Hrábl jsem do kapsy, abych z ní vytáhl peněženku a pár bankovek jsem vrazil do ruky onomu muži. Občas se dobré skutky vyplácí. Aspoň něco takového jsem slyšel.
Rozhlédl jsem se kolem sebe, neměl přitom nejmenší tušení, kam bych se měl vlastně vydat.
Je to snad strýcův povedený žert a já se nechal napálit?
Popošel jsem pár kroků, abych se na sebe podíval do výlohy z jednoho z obchodů.
Jo, to by snad šlo.
Zhodnotil jsem. Důležité bylo, že mi nebyli vidět zbraně. Nebylo by zrovna skvělé na sebe takto upozorňovat státní orgány. Nejdříve jí musím najít a potom, cokoliv dalšího.
Artemis, kde jsi? Kde tě mám hledat?
K čertu. Do hajzlu.

Opět se mne zmocňovalo zoufalství a beznaděj.
Kam mám jít?
Vydám se tedy bezmyšlenkovitě rovnou za nosem, sem tam hledíc do výloh a zjišťujíc něco o městě ve kterém se nacházím, protože stát na jednom místě se mi nechce. Možná mně něco cestou napadne.
A možná to je všechno jenom jeden velký vtip.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 03. listopadu 2017 19:32
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Stále v hotelu - potíže


Nárvi, Hela, - Matet




Za normálních okolností bych Hele koupil co by si jen přála. Klidně i slona kdyby chtěla, sem přeci její "strýček", měl bych jí trošku rozmazlovat. Jenže tohle normální okolnosti nejsou, nechci riskovat že by budila moc pozornosti a tak nakonec vybereme vybereme něco, v čem by sem zapadla mnohem lépe. Osobně myslím že jí to bude moc slušet.

Stejně tak Nárvimu, který moc kreativity neprojevil, ale i tak si vybral řekl bych docela dobře. Kdo sem abych zrovna já kritizoval jeho módní vkus? V takových věcech by se Loki vyžíval. Vážně doufám že sem dorazí brzy a že se o ně, o oba dva bude pořádně starat. Protože pokud by dopustil aby se jim něco stalo, asi bych mu zakroutil krkem.

Když se Nárvi zmínil o medovině tak sem se musel zasmát. Připomnělo mi to doby kdy sem byl v jeho věku a sám sem ji pil po litrech. Těch rvaček a průserů kolik z toho bylo... Sám bych si s ním klidně připil, ale vím že pokud bychom měly medovinu, neskončilo by to dobře. A jakožto zodpovědná osoba bych teď měl na takové věci dávat pozor, tudíž sem mu řekl že medovinu si dáme jindy, až budeme na nějakém bezpečnějším místě.

Po nějaké době sem si všiml jak na tom oba dva jsou a tak sem je uložil do toho pokoje napravo. Nechal sem však otevřené dveře abych případně slyšel kdyby se tam něco dělo. Sám sem se pak posadil, díval na televizi, jedl a popíjel. Víno nebylo chuťově špatné, ale i tak to nebylo ono. Neměl sem ten příjemně hřejivý pocit jako když někdo okusí jeden z pravých nápojů severu. Ale i tak sem měl aspoň něco u čeho sem mohl přemýšlet. Co já budu dělat dál? Loki, Matet... Sif. Tolik otázek a tak málo odpovědí.

Skoro mně až z toho přemýšlení rozbolela hlava a tak sem vypl televizi a šel spát. Samozřejmě s tou dýkou u polštáře, nechci nic riskovat. V každém případě teď budu opatrný. Nemůžu si dovolit udělat nějakou chybu.

Co to... Otevřu oči a zpozorním když uslyším klepání na dveře. Vstanu, dám si dýku zezadu za opasek a jdu dveře otevřít. Jen kurýr.. Uf.. To zvládl docela rychle. Nejspíše to měli někde uložené a nebo dělali co mohli aby to po městě sehnali. Tak či onak, oblečení převezmu a kurýrovi dávám za jeho ochotu dýško. Prvně pomohu obléci se Hele. Nárvi to zvládne sám a já taky. Sem docela rád že mám něco čistého v těch starých věcech by to byla hrůza. Nemluvě o tom kolik pozornosti sem musel upoutat když by mně někdo viděl v něčem potrhaném a od prachu či písku.

U snídaně sem se snažil Helu trochu krotit a dával pozor na to aby se hned neumazala. Taky sem si všiml že Nárvi neřekl ani slovo a chtěl sem se zeptat co se děje. V té chvíli však zazvonil telefon. Kdo by to sakra mohl být? Vezmu sluchátko a s překvapením zjišťuji že je to Matet. Pochopitelně se chci zeptat kde je a proč nepřišla, ale zdá se že je něco špatně. To jak mluví.. a ten zvuk. Dělám ve filmu dost dlouho na to abych věděl že to byla střelba! Kurva! Oni jí našli.. Tak to tedy aspoň vypadá. Nechápu proč se neozvala nebo nepřišla dříve, mohly jsme se tak vyhnout takovým nepříjemnostem.

S poněkud znepokojeným výrazem zavěsím sluchátko a podívám se na Nárviho. "Zdá se že se vyskytli nějaké potíže.." Odpovím chlapci a chvilku přemýšlím co dál. Mohl bych je oba dva vzít a jít s nimi ven, ale co pak? Neměly bychom se kde schovat, šly by po nás a stříleli. Bylo by to velmi riskantní. Ale zůstávat zde je také. Vstanu a nenápadně se podívám z okna. "Doufám že by jsi teď zvládl bránit sestřičku, kdyby došlo na nejhorší". Řeknu Nárvimu. Moc času na zotavení neměl, ale musí být přeci schopen použít aspoň nějaké kouzlo.

Předtím to nešlo, takže mám trochu pochybnosti o tom zda to půjde teď. I tak se ale plně soustředím a pokouším se přivolat své kladivo. Teď by se mi vážně hodilo. Nejspíše to však nevyjde, takže pak přijdu k Hele. Pohladím ji po vlasech a mile se usměji. "Heli, poslouchej... Moc bych teď potřeboval kdyby zde byl Garmr. Dokázala by jsi ho sem k nám přivolat?" Zeptám se holčičky a čekám zda to aspoň zkusí. Jsou tu dvě možnosti. Buď by se mi podařilo přivolat Mjöllnir a mohly bychom odtud odletět. A nebo se Hele podaří dostat sem Garmra a ten nás pak zase dostane někam jinam.

Samozřejmě počítám i s tím že by nemuselo vyjít ani jedno z toho, takže budu připravený na to ty dva vzít (Helu by měl v náruči Nárvi, já bych šel před nimi a kryl je) a jít co nejrychleji pryč z hotelu. Abych neriskoval, tak by se to vzalo dolů po schodech. Mohl bych pak mít přehled o tom zda by bylo čisto v hale (v případě nouze bych mohl jít třeba zpět) a neriskoval bych tolik jako když bych vyšel z výtahu. Na recepci bych zaplatil kartou, poděkoval za všechny služby a zeptal se zda je zde zadní východ, který bych rovnou použil. Jako další mně napadá snad jen pokusit se dostat na letiště a pokusit se tam chytit někde Lokiho. Už by tu měli být.


Ať už však dojde na jeden z mých dvou nápadů a nebo na možnost že budeme muset odejít, tak venku pokud možno po celém městě rozpoutám bouři. Nechám zatáhnout oblohu a vlát také velmi prudký vítr, aby to vypadalo jako pořádná písečná bouře. Uvědomuji si že by to mohlo někoho upozornit na to že používám magii, ale ví-li o tom že sem zde, tak už je to stejně jedno. Aspoň by to mohlo dát šanci Matet se někde ztratit a nám by to umožnilo se nepozorovaně vytratit. A s trochou štěstí by to i trochu zpomalilo ty anděli.
 
Snový průvodce - 03. listopadu 2017 16:31
gral_bohu7694.jpg
V hotelu
~Thór + Nárvi, Hela~

Hela šla po všem, co bylo barevné, takže si ji sám musel brzdit, jinak by si vybrala kytičkované šatičky s kytičkovanou čelenkou a to by v Káhiře moc nezapadala. Nakonec jsi ji vybral tílko s krajkovým přehozem, modré džíny a sandálky (odkaz). Do Egypta jako dělané a navíc Hela byla nadšená už jenom z představy, že na sobě bude mít krajky.

Nárvi se trochu inspiroval tebou, protože sám netušil, co se nosí, a tak si našel komplet: černé kalhoty, bílé tričko a džínová košile. Celou dobu pokukoval po filmu a divil se, jak je příběh v něm překroucený. Věděl, že jeho otec nebyl synem dědečka. Takhle mu to znělo ještě absurdněji. Zvažoval, v jaké roli by tam byla Hela, kdyby se tam objevila.

Hotel nabízel širokou škálu jídla, pití a alkoholu, takže sis mohl objednat cokoliv. Nárvi to zkusil, že by si dal medovinu, ale dle všeho mu stále nebylo osmnáct, i když nikdo si nebyl jistý jeho věkem. Teda spíše, na kolik vypadal.

Matet se neukázala celý večer a nedala o sobě vědět. Hela usnula ve tvé náruči docela brzo a Nárvimu také začala padat hlava, takže oba dva byli uloženi v pokoji a ty's měl konečně čas sám na sebe. Víno, jídlo. Co víc si přát, ale stále tě pronásledovaly otázky. Jak dlouho bude Lokimu trvat, než se sem dostane a kde je Matet? Hrála to celou dobu na vás?

Ať si chtěl nebo ne, nakonec jsi do postele zavítal i ty.

***

Ráno tě vzbudilo klepání na dveře. Byl to kurýr s nakoupeným oblečením. Rychlík a hlavně bylo záhadou, jak to zvládl přes noc. Možná nějaký sklad. Kdo ví. Snídani dovezla pokojská asi půl hodiny na to a v té době už byla Hela živá a nadšená ze svého oděvu a riskovala, že si jej u snídaně zamaže. Nárvi byl nezvykle tichý.

Najednou zazvonil hotelový telefon. Jelikož si jej měl nejblíže, zvedl jsi jej.
"Thore?" byla to Matet. Asi bys jí něco chtěl říct, proč se neozvala, ale něco tě v jejím hlasu zarazilo. Zněl unaveně a vyprahle. Do toho se mísil její dech a hluk aut. "Zmiz z hotelu! Rychle, oni..." ozvala se rána. Znělo to jako střelba. "Sakra! Vypadni hned teď!" dál se už nedostala, protože musela upustit mobil a najednou bylo ticho.

Nárvi vzhlédl. "Děje se něco?"
 
Snový průvodce - 03. listopadu 2017 15:43
gral_bohu7694.jpg
Dohodnuto
~Áres + NPC Hádes~

Kdyby Hádovi Podsvětí nepadalo na hlavu, určitě by se hromově zasmál. S takovou se jen tiše uchechtl a přístup Área jej nijak nepřekvapoval. Nikdo mu nevěřil, a tak se nenamáhal dokazovat opak. Alespoň z toho měl dokonalé divadlo.
"Proč musí mít všechno háček?" hrál dál svou hru, ale nakonec pokrčil rameny. "Je možné, že Kerberos se nachází níž, než se jsme teď," máchl rukou a opět se zvedl kouř a nyní jsi viděl praskliny napříč celým podsvětím. "Na povrchu by nepřežil. Nepatří do světa živých. Chvíli jsem si myslel, že by mohl být skrytý v Helheimu," uvažoval nahlas. "Ale ten zničehonic zmizel a já stále cítím, že ten čokl je stále naživu. A potřebuju ho tady, jinak Podsvětí zmizí."

Zastavil se na stupínku. "Nevím přesně, co s Artemis udělali, ale je na povrchu. Dokonce vím, kde přesně, ale nejeví se, jako by se za tebou hnala. Možná ti dala kopačky synovče," ušklíbl se. "Co bude s tou dohodou, hm?" počkal si, a když jsi mu konečně stiskl ruku, zazubil se. Každý bůh potřebuje jistotu a ta jistota se ti vpálila do dlaně, za kterou tě držel. Sice jsi na ni nic neviděl, ale přesto si věděl, že tam něco máš.
"Omlouvám se, synovče, ale potřebuju mít jistotu, že se pak neodvrátíš od toho, cos slíbil a navíc jsem ti propůjčil klíč ke dveřím, které tě dovedou tam, kam potřebuješ. Podmínkou je vždy projít Podsvětím. Ale dej si pozor," pustil ti ruku. "Opeřenci taky mají jeden z mých klíčů, a může se stát, že se dozví, kde jsi. Teď ti pomůžu a zakryju, kam míříš, ale pak to bude na tobě."

Přešel ke zdi a pokynul na tebe, abys udělal to samé. "Polož označenou dlaň na zeď a mysli na Edinburgh. Možná pomůže pomyslet i na Artemis, aby tě do neposlalo úplně někam jinam. Jednoduché, že?"

Sám položil dlaň na zeď a otevřel průchod úplně někam jinam. Pak jen počkal, až jej vytvoříš ty a projdeš. Když se dveře za tebou zaklaply, zavřel ty své a podíval se na Alecto. "Měl jsem mu říct, že si na něj nepamatuje?"
Alecto pozvedla ramena. "Potom by to nebyla taková zábava, můj pane."
"Máš pravdu," přešel k trůnu, usadil se, Alecto si sedla vedle jeho nohou a společně se dívali na Áreův příběh.

*

~Edinburgh~

Minimálně ses dostal do anglicky mluvící země. Vyšel jsi ze zdi v docela rušné ulici, takže si tě skoro nikdo nevšiml a jediný, kdo na tebe překvapeně koulel očima, byl bezdomovec sedící hned vedle na novinách.
Lidé kolem chodili rychle, auta jezdila v obou směrem a všude kolem stály výlohy obchodů.
 
Artemis *Alyss Ellery* - 03. listopadu 2017 15:13
artemis_alyss28072.jpg
Plánování
~Athéna~

Cítila jsem se jak za starých časů. Dotek bohyně mě potěšil a musela jsem se usmát. Kdysi bychom se k sobě tak blízce nechovaly, ale dlouhá doba odloučení umí dělat divy. Možná bych třeba dokázala nenakopat zadek Áreovi. Kdo ví. Může se stát cokoliv.

Za celou dobu jsem na sebe vzala bezpočet podob a upřímně? Docházela mi inspirace. Většinou jsem měla rudé nebo hnědé vlasy. Jednou jsem zkusila i bílé jako měsíc, ale stejně jsem si je nakonec přebarvila.

"Knihovna," přikývla jsem. "To zní jako plán," zazubila jsem se a podívala se směrem, kde visely hodiny. "No, ale práce na nás nepočká. Co říkáš na to, až to tu doděláme, sejdeme se u východu a pak rovnou do knihovny nebo si chceš jenom někam sednout? Katakomby na nás počkat můžou."

Ať už se Athéna rozhodla, jak chtěla, musela jsem se nakonec zvednout a dělat svou práci. Sice jsem tu neplánovala být dlouho, ale hrát na slušnou zaměstnankyni bylo součástí plánu. Víceméně jsem byla v malé pracovně, kde sem tam zavítal rodič s malým dítkem, které si odřelo koleno na průlezce, nebo jsem vyjela k někomu, kdo si vyvrtnul kotník. Zábava. Opravdu.

V podstatě zbytek pracovní směny jsem prožila v nudě, a pokud jsem měla chvíli na to si sednout, vzpomínala jsem na staré časy. Natáhnout tětivu se šípem, zamířit a pustit. Byla jsem v tom dobrá. Vlastně nejlepší a i dnes jsem dokázala sestřelit srnku, aniž bych ji způsobila bolestivou agónii. Ale lovte v dnešní domě.

Ručička se konečně přesunula na pátou hodinu a já vítězoslavně začala uklízet a patnáct minut na to jsem vyšla a zamkla za sebou. Byla jsem natěšená. Pokud se nám podaří najít něco ohledně toho artefaktu, můžeme zachránit náš panteon.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 02. listopadu 2017 23:26
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Stále v hotelu


Nárvi a Hela




Nárvi je vážně milý chlapec. Dle všeho zažil dost nehezkých chvil, což mně opravdu velmi mrzí. Možná že sem se tenkrát svým blízkým měl věnovat více. Sakra, nebuď jak malý děcko.. Nečekal bych že si ty dva za tak krátkou chvíli tolik oblíbím. Že mi oba přirostou k srdci. Hela, dříve sem si na ni dával pozor i já. Byla to žena kterou sem moc v lásce neměl, ale uznával sem její moc. A teď je z ní malá holčička, která mi s oblibou rozcuchává vlasy a drží se mně za ruku.

Loki nikdy nebyl moc ochranářský typ. Pokud sebou bude mít Sigyn, věřím že ona by se na rozdíl od něj o Helu a Nárviho postarat dokázala. Jen jestli by to tedy překousla, přeci jen, Hela není její dcera...

Čím dál více ve mně roste zlost a chuť ztřískat nějakého dalšího anděla. Ale pokoušet se o něco podobného teď by asi vyvolalo jen více zmatku. Teď raději nic neplánovat, dokud tu nebude Loki.. Zmetek jeden, zajímalo by mně zda se aspoň zajímal co je v tom svitku. Prozatím sem tedy té malé uličnici udělal aspoň sendvič a nalil sklenici mléka. Já bych asi ani jíst nepotřeboval, ale nevím jak to je teď s ní když je malá. Tak či onak, po jídle následuje sprcha. Vím, byla to jen sprcha, ale vážně sem si to užil.

Bavilo mně sledovat jak si Hela hraje, vidět jak je spokojená. Dal bych nevím co abych tu měl vlastní dceru. Trúd.. Tiše si povzdychnu, vytáhnu Helu ze sprchy, usuším ji a zabalím do ručníku. Pak si oba sedneme k televizi a čekám dokud není Nárvi hotový. "Je tu ještě druhá, kde se teď myla tady ta malá uličnice". Odpovím mu a s úsměvem pohladím Helu po stále vlhkých vlasech. "Jistě". Pousměji se a pustím jim ten film. Sám se raději nedívám, nechci aby mi to vracelo staré vzpomínky. Místo toho jdu teď do sprchy když jsou obě volné.

Když se myji, tak přemýšlím o tom co se teď všechno děje. Co se děje mně.. Všechno to má určitě nějaký důvod, ale já nejsem z těch kterým by takové věci hned docházeli. Potřeboval bych více vodítek. "Sleduj znamení a najdeš ji". Něco podobného mi řekla Azrael než se vypařila. Sakra, samozřejmě že kdyby to šlo, tak jdu dle znamení a zkouším Sif najít. Udělal bych cokoliv abych znovu mohl cítit chuť jejích rtů, vidět její zlaté vlasy... Teď mi nezbývá nic jiného než to co sem dělal značnou část života, to v čem sem nejlepší. Bojovat.

Po sprše si jen s velkými obtížemi rozčešu zamotané vlasy a doufám že je Hela nedá do stejného stavu. I když, tolik by mi to zas ani nevadilo. Umytý, usušený a zahalený v županu jdu za prckama. Posadím se vedle nich a nechávám je aby sledovali film, já se zatím dívám do toho katalogu a vybírám si nějaké oblečení. Nakonec je to tričko, tmavě modrá mikina, džínová bunda a obyčejné kalhoty odkaz. Nerad bych budil moc pozornosti, takže tu nebudu chodit ve smokingu. Nárviho nechávám ještě dívat na film a mezi tím ukazuji obrázky oblečení Hele aby si mohla vybrat co by se jí líbilo.

Po ní je už pak na řadě jen Nárvi, ten si taky bude moci vybrat co bude chtít. Až budeme mít vybráno všichni, tak pokud někde poblíž nebude ten chlápek co katalog přinesl, zavolám na recepci že už máme vybráno. Také se rovnou zeptám Nárviho i Hely zda by nechtěli něco k snědku že tady v Egyptě nemají špatnou kuchyni. Já sám bych se spokojil s kebabem, nebo nějakou rybou. Případně tedy jídlo rovnou objednám a k tomu také lahev jednoho ze zdejších Egyptských vín, výběr nechám na nich. Poslední věc kterou bych chtěl by bylo ať pak pošlou tu ženu která tam byla při vstupu se mnou sem nahoru. Docela by mně zajímalo kde je Matet tak dlouho. Doufám že nešije nějakou levárnu...
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.13568115234375 sekund

na začátek stránky