Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1389


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 23. září 2020 13:57Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 25. září 2020 22:59 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 22. září 2020 18:06Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 22. září 2020 18:06Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 09. června 2020 14:37Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 08. září 2020 18:58Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 22. září 2020 18:06Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 25. září 2020 22:59Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 22. září 2020 18:06Kurent "Cal"
 
Artemis *Alyss Ellery* - 16. března 2018 10:21
artemis_alyss28072.jpg
Rozporuplné emoce
~Áres a Athéna~

"A nebo je to jenom propracovaná past."
Věta nade mnou visela jako Damoklův meč. V hloubi jsem věděla, že se jisto jistě jedná o past, ale něco mě uklidňovalo, že tomu tak není. Všichni kolem mě byli příliš paranoidní. Mohli jsme získat odpovědi na otázky a možná tím artefaktem byl samotný grál. Copak nikdo nechtěl konec tohoto šílenství? Začínala jsem být unavená neustálým ohlížením se přes rameno, jestli na mě nemíří šíp opeřence.

Ani Áres mi nepomohl. Ten, který tu celou dobu opěvuje, jak mu na mě záleží, se ke mně otočil zády. Prudce jsem se postavila. Cítila jsem, jak prudce dýchám. Neposlouchala jsem druhý hlásek, který mi šeptal, že mají pravdu. Byl tak tichý a ztrácel se v mém rostoucím vzteku.

"Já svým lidem věřím," přešla jsem do obýváku. "Jdu s vámi nebo bez vás."
Být sama sebou, tak tohle chování označím jako šílenství. Byla jsem opatrná, vždy jsem si promýšlela dopředu, zda je moudré se vrhnout do boje. Tohle mé já bylo najednou přemoženo jistotou, která mi nedovolovala pochybovat. Jen jsem nedokázala říct, zda patřila mně nebo mi byla dána někým jiným.

Dál jsem nad tím nepřemýšlela, protože jsem za sebou zabouchla dveře a pelášila do ulic se dozvědět něco více. Chtěla jsem jít do knihovny, jak jsme se původně domluvili, ale něco mě táhlo jiným směrem. Vábilo mě to jako komára k elektrické lampičce. Být bohyní lovu mívá své výhody. Dokážete se proplést i z nepropustného davu a být rychlí jako střela. Bylo mi jedno, jestli se mně snažili sledovat nebo se vydali do knihovny, kde si mysleli, že jsem. Já nakonec stanula uprostřed opuštěné ulice, kolem staré polorozbořené zdi a přede mnou zamřížovaný vchod do hlubin města.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 12. března 2018 22:35
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

I´AM THE GOD OF THUNDER!
~Nárvi, Hela a andělé~
odkaz




Loki, kde seš?! Nikdy sem toho hada netoužil potkat tak moc, jako nyní. Je prohnanej, raději používá klamy a iluze než svaly. Ale když je donucený, bojovat umí. A nám by se teď pomoc hodila. Jakákoliv pomoc! Ani na Heilheimu sem se necítil tak hrozně jako teď. Kdyby šlo jen o mně, nebylo by to tak zlé. Nemusel bych se držet zpátky, šel bych do nich plnou silou. Ale po tom všem čím si Nárvi a Hela prošly... nerad bych jim ublížil ještě víc.

Musím jim pomoct, udělat vše pro to abych je ochránil! Snažím se k nim dostat, ale vzhledem k tomu že jsou ti opeřenci všude kolem to není lehké. Cítil bych se mnohem lépe když bych v ruce svíral své kladivo, ale v momentální situaci sem rád aspoň za tu dýku co mám. Dýku kterou mi dala Azrael, dýku pomocí které sem právě zabil druhého anděla. Už jen jeden..

Nezastavuji se, hned se pouštím do boje s dalším andělem. Už to ale není tak lehké. Ufff... Kurva!! Ten parchant, zdá se že má docela silnou ránu. Bolelo to, ale na to aby mně skolil se bude muset snažit mnohem víc. Do hajzlu!! I já sem zaslechl Helin pláč. Bolelo to skoro více než rána od toho anděla. Chápu jak se ta chudinka cítí, musí být k smrti vyděšená. Kdyby byla v plné síle, poradila by si nejméně s polovinou z nich sama! Jenže není. Aspoň že u Nárviho se konečně projevují nějaké ty schopnosti.

Výborně chlapče! Pousměji se a pak už se opět věnuji svému protivníkovy, nemohu se nechat rozptylovat. Snažil se mi vzít dýku, ale to má chlapec smůlu (45%). Místo toho ho já chytnu za ruku a pustím do něj tolik blesků, kolik jen půjde (38%)! Nevím zda ho to zabije a tak se pokusím do něj ještě zabodnout svou dýku. Jen tak, pro jistotu, abych se pojistil že už mně nadále nebude otravovat (17%+10/dýka). S tímhle andělem si určitě nějak poradím. Najednou mi ale nějak jde na mysl že to celé co se zde odehrává by mohlo přitahovat nechtěnou pozornost. Určitě by pro mně nebylo dobré když by si to třeba někdo natáčel na telefon.

Co bych pak měl říkat, že to byly třeba scénky do nového filmu? To by mi nikdo nezbaštil... A tak, abych zakryl to co se zde děje, vytvořím bouři. Velkou bouři, která rozvaje písek všude kolem nás. Ještě lepší by bylo tornádo, v jehož oku bychom se "my" nacházely (3, na k6.. úspěch?). Lidé tak uvidí tornádo, ale už né toho kdo jej vyvolal. Nemluvě o tom, že by to snad aspoň trochu mohlo zmást anděly, zakrýt jim výhled a snad mně poskytnout možnost jak se konečně dostat k Nárvimu a Hele. Chytnout je a pryč odtud (22%+5, "obrana"?)!



Zobrazit SPOILER
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 05. března 2018 10:27
loki94861.jpg
Trocha akce neuškodí... hlavně, když to není boj otec vs. syn
~Loki, Váli + NPC žena~

Moje milovaná umí arabsky. Kdyby situace nebyla taková, jaká je, dmul bych se pýchou. Pár kroky jsem se k Sigyn přemístil. Možná tušila, co chci říct a stačilo pouze jedno slovo, aby pochopila: "Andělé," otočil jsem se ke vchodu. Nemuseli jsme dlouho čekat a přišel první pokus otevření dveří, které nyní jistil stůl. Nečekal jsem, že nám to nějak pomůže, ale aspoň získáme pár sekund náskok.

Mezitím žena rázným krokem přistoupila k hostinskému, který byl rozklepaný od hlavy k patě. Blekotavě ji něco odpovídal. Mezi prsty jsem cítil napětí. Svou ženu jsem objal ochranitelsky kolem pasu a stal se překážkou mezi ní a dveřmi, kdyby andělé náhle vrazili dovnitř. Rád bych chránil i Váliho, ale ten se zdál, že mu ku pomoci budou jeho zuby a drápy. Naštěstí nad námi stále visela iluze, že jsme obyčejné lidé a hlavně, že já nejsem filmová hvězda.

Žena na nás mávla: "Tudy! Půjdeme zadem a pokusíme se jim..." nedořekla to, protože se dveře se rozletěly v přívalu třísek. Na nic jsem nečekal a hned se rozeběhl k ženě, drže svou drahou polovičku. "Váli!" houkl jsem na syna, aby si pospíšil. Pokud byla nepřítelem, tak se raději vypořádám s ní než se dvěma anděly, kteří jako by vypadli z titulu Man in Black, i když místo černých obleku měli bílé.

Ať Váli chtěl nebo ne, prostě jsem ho vmáčkl za Sigyn. Chtěl jsem chránit svou rodinu. Zaměřil jsem se na anděly, a když se jejich oči střetly s mými, pozvedl jsem ruku a vyslal k nim telepatickou iluzi, že nepřítel není před nimi, ale jsou jimi zároveň (92). Ušklíbl jsem se, když se vrhli jeden na druhého. Lidé křičeli a snažili se uhýbat a nejlépe se dostat pryč. Mě to už nezajímalo. Zavřel jsem za sebou dveře a otočil západkou.

"To bylo dobré," uznala žena, u níž bych rád znal jméno, ale věděl jsem, že čas je nyní našim nepřítelem.
"Musíme odsud vypadnout," převzal jsem velení a vyrazil dopředu. Ne, že bych věděl, kam jdu, ale neznámá byla natolik nápomocná, že venku ukázala cestu, kudy musíme jít. Věděl jsem, kam chci jít. Za svým synem a dcerou.

Po pár minutách, když jsme se drali davem, jsem zastavil ženu položením rukou na rameno. "Kam nás to vedeš?"
Otočila se na mě a přelétla očima přes Sigyn a Váliho. "K Thórovi a k dětem," odpověděla. "Jsou v maléru a pokud si nepospíšíme, může to dopadnout zle."

Zobrazit SPOILER
 
*Árés* Alexander Rubin - 24. února 2018 20:23
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Že by to všechno byla past?
Dvojité A - Artemis a Athéna - rovná se dvojité potíže

Pevně jsem sevřel ruce v pěst. Vůbec jsem nechápal počínaní těch andělských parchantů a nelíbilo se mi, že se nejspíše spolu se strýcem bavili na můj účet. Tak bych nejraději nakopal pár opeřených prdelí, než tady stál a hleděl na ženu, která momentálně měla mé srdce, o kterém jsem pochyboval že ho mám, pevně ve své moci a ke všemu si na mně nepamatovala. Kombinace k nezaplacení.

”Artefakt?” Nechápavě se podívám na svou bohyni a poté pohlédnu na Athénu, o čem to zatraceně mluví.
Artefakt, grál. Ať s tím jdou všichni do háje. Ukažte mi prosím někoho komu můžu vrazit. Postesknu si v duchu a doufám, že mi bude vysvětleno, co se tady děje krom toho, že si na mne někdo nepamatuje.
Poté se však zeptá bohyně moudrosti na to, proč jsem to stále já a nehraju si na zombíka, který by jim šel po mozcích.
”Nevím, nejspíše kvůli tomu, že Artemis toho původce nemocí zabila.” Odpovím s pokrčenými rameny. Já se nad tím nepozastavoval, prostě jsem to přijal a fungoval dál. Nemluvě o tom, že jsem měl jiné věci na práci, než přemýšlet nad sebou samotným.

Následně udělám něco, co u mně bude asi poprvé a pro ně to bude naprostý šok. Hlavně pro Athénu, které musím dát za pravdu. Moc to všechno smrdí.
”Krásko, ani nevíš jak moc rád bych byl, kdyby sis na mne pamatovala...” Začnu, na chvíli si dlouze povzdechnu. Jde to hůř než jsem čekal. ”... ale souhlasím s Athénou. Přijde mi to až moc jednoduché.” Jako když strhnete náplast, ani to nebolelo. A pokud se k tomu ještě přihodí její překvapený výraz jako bonus, bude to fajn.
”Pokud máš jiný nápad, tak sem s ním.” Přesunu plně svou pozornost na bohyni moudrosti, snad poprvé, co jsme se tak pěkně sešli.
Je opravdu fajn, že tady je. Ale nahlas to nikdy nepřiznám, na to vemte jed.
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 20. února 2018 12:48
sigyn4699.jpg
Změna situace
- Loki, Váli, neznámá žena a arab -

Být ženou mezi dvěma muži, které miluje, je těžké. Málokdo si dovede představit jak, pokud někdy něco takového nezažil. Váliho vlčí povaha ho nutí býti zlejším, než je, to je mi jasné... a Loki? Vnímám jeho slova i pocity a stahuje se pouze do obrany. Jak jen uhasit vnitřní spor, jenž ti dva mají? Jak?
To jsou věci, nad kterými přemýšlím zatímco mě oba nechávají osamocenou nad kávou a každý tak vyplňujeme čekání po svém.

Takzvané ticho před bouří naruší můj muž, když přiběhne se zprávou od Thóra přesně ve chvíli, kdy se Váli vrátí, nasáklý cigaretovým kouřem až hrůza.
Další vrčivá výměna názorů. Kolik toho ještě od nich budu muset vyslechnout? Smíří je shledání s Nárvim? ... Pokud je to opravdu on a Thór nenašel jen někoho, kdo by se za něj vydával. Nechce se mi připustit si něco takového, ale musím s tím počítat, aby mě nepohltila planá naděje. V případě selhání takovýchto nadějí by mi to ublížilo víc, než vidět jak se tihle dva do krve hádají.

Náhle Loki vyběhne ven, jak kdyby do něj střelili. S Válim si jen stačíme vyměnit pohled a svorně se vydáme za ním. Jsem pomalejší než můj syn a tak ani nestačím doběhnout ke dveřím a už jsme se zase hrnuli zpět, ještě navíc k nám přibyla jistá žena.
Máme problém."
No, to se nám ten den komplikuje...
"Co se děje?"
Zeptám se jednoduše s pohledem upřeným na svého muže, zatímco žena se pokuší tvořit nějakou barikádu a Váli jí je ku pomoci. Aby toho nebylo málo, za zády se mi ozve arabština.
"سأعرف ما يجري. الصبر، من فضلك."
Odpovím nejistě a je vidět, že víc lovím slova. Učila jsem se mnoho jazyků, ale už je to hodně dlouho, kdy jsem se věnovala tomuto směru a navíc nevím, jak vysvětlit celou situaci, když sama nemám informace.
 
Athéna *Annabeth Ness* - 16. února 2018 20:13
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Amor tussisque non celatur

~ Árés, Artemis ~



Nejdřív jsem dlouho nic neříkala a dívala se na dvojici prázdným pohledem naslouchajícího. Nejen proto, že jsem nevěděla, co na to říct. Zpráva o smrti bohyně Hygieiy byla bolestná, jakkoliv jsme si nebyly nijak blízké. Bylo to jako ztratit příbuzného, což svým způsobem byla.
Bylo pro mě zvláštní, že jsem nikoho jiného nepotkala. Protože podle všeho, všichni ostatní ano.
Věnovala jsem jí v tichosti několik myšlenek, protože nic víc jsem udělat nemohla. Bylo mi náhle velmi smutno.

Ale měli jsme před sebou úkol. Totiž, měli? Mohli jsme touhle dobou grál už dávno mít.
A nebo to byla past.
Nevím čemu mám věřit.

"Jakto, že nejsi nemocný?" zajímala jsem se, zatímco jsem se dívala Árésovi do očí. Sám, právě podotkl, že se nakazil. A jako běsnící monstrum toužící po krvi nevypadal - nebo alespoň ne víc než obvykle. "Říkal jsi, že jsi byl nakažený...? Proč už nejsi?"
Nedůvěřivě jsem si ho přeměřila od hlavy k patě. Působil na mě docela normálně, asi tak, jako bůh, kterého jste dlouhá století neviděli náhle vstoupí do vašeho života.

Informace týkající se andělů je značně znepokojivá. Málem jsem se neubránila chuti si odplivnout, ačkoliv to normálně nedělám.
"A nebo je to jenom propracovaná past," mírnila jsem Artemisino nadšení. Přišlo mi velmi podivné, že jsme měli všichni stejnou vizi, ty útoky... bylo to jako kdyby se někdo pokoušel dodat našim vizím pravdivost. Ale možná jsem nad tím jenom příliš přemýšlela.
Nepřežila jsem ostatně tak dlouho tím, že bych se do všeho vrhala bez rozmyslu.
"Chci říct, nezní to jako spousta zvláštních náhod?" dodala jsem. "Jestli se nás nesnaží dostat všechny na jedno místo, aby se nás mohli zbavit všech najednou..." podotkla jsem ponuře.
 
Artemis *Alyss Ellery* - 07. února 2018 17:36
artemis_alyss28072.jpg
Bohyně zdraví v nemocnici
~A + A a já A~

Když Áres začal, poznávala jsem se. Já a různá tajemství jsme byli za jedno. Bála jsem se však toho, co přede mnou skrývala moje nevědomost. Jak je vůbec možné někomu vymazat vzpomínky na konkrétní osobu, v tomhle případě na boha, a přitom ostatní zanechat nedotčené? Ti, co mi to udělali, nepočítali s tím, že mě bůh války bude hledat? Sakra! Vždyť mi tu málem dává pugét růží a toho si nikdo nevšiml, že je do mě zblázněný? A byla jsem já do něj také takový cvok?

Zabila Hygieiu? trhnu sebou. Na Hyg jsem si pamatovala, i když jsem měla problém si přesně vybavit, co se stalo. Ano, hrozila epidemie, nikdy bych bohyni neublížila. Skousla jsem si ret a mlčela. Zde nešlo dělat nic jiného. Zatím. Letmo jsem pohlédla na Athénu, jak ji tato informace zasáhla. Slepý Áres byl už vedlejší. Teď viděl docela dobře.

Zavřela jsem oči, zda si dva anděly náhodou vybavím. Nic. "Na ně si nepamatuju," připustím. "Prostě jsem se po nemocnici necítila dobře a vyhledala jeden ze svých úkrytů, kde se o mě staral jeden z mých lidí, a pak mi dal echo na ten artefakt," klepala jsem prsty o desku stolu. "Sice si na démona pamatuju jenom matně, ale stalo se to," jestli budu v žužlání svého rtu pokračovat ještě nějakou chvíli, tak si jej určitě prokousnu.

"Možná je ten artefakt odpovědí na všechno, co se dosud stalo. Možná se mi díky němu vrátí paměť… na tebe." Co jsem víc mohla říct? Lepší vodítko jsme neměli. Taky do mohla být past, do které jsem všechny vedla, ale nedozvíme se víc, když tu budeme sedět a čekat. Navíc jsem uvnitř cítila, že jdeme správným směrem. Nebo jsem si to jenom namlouvala.
 
*Árés* Alexander Rubin - 27. ledna 2018 19:54
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Tak trošku jiný šálek
Dvojité A

Možná je nakonec dobře, že tu je bohyně moudrosti, neboť to vypadá, že ani já a ani “má” kráska nejsme ve stavu, kdy bychom byli schopni racionálně přemýšlet. Mnou lomcuje vztek nad sebou samým, že jsem nezabránil tomu co se jí stalo a kráska je zase naopak z toho všeho zmatená.

Opravdu mne maličko překvapí, že před tím dotekem neucukla. Chvíli mám tu ruku ještě položenou, než jí zase stáhnu k sobě a začnu se věnovat položené otázce a vzpomínání.

”Šli jsme navštívit Hyg v nemocnici, potom fiasku v muzeu, což je teď nepodstatné vysvětlovat. Důležité možná je zmínit to, že se tam na nás vykašlal strýc, protože byl moc paranoidní a ty sis hrála na tajemnou krásku.” Začnu se vzpomínáním nad tím ne zrovna příjemným a když zmíním Hádovo jméno, tak mi dojde jedna věc. Jistě na nás teď kouká, šmírák jeden a baví se na náš účet, jako kdyby se jednalo o nějakou reality show.
”Hyg to tam přehnala se svou schopností a zkolabovala. Nevěděli jsme, co jiného dělat.” Pokusím se vysvětlit, proč se bohyně zdraví ocitla v nemocnici. Zní to trošku jako nemožný paradox.
Povzdechnu si a ošiju se, nelíbí se mi ta část, která bude následovat.

”Hyg byla nějakým způsobem nakažena čímsi, co jí změnilo na ohavné monstrum, co nám šlo po krku, stejně tak jako další pacientka na pokoji. Tu jsem vyhodil z okna, protože mne v té chvíli přišel jako dobrý nápad... ty jsi následně Hyg zabila jednou z těch svých super schopností, díky které jsem na chvíli oslepl.” Ano, nejsem hrdý na to, že jsem tu potvoru hodil z okna. Kdybych to neudělal, tak by to možná dopadlo jinak a Artemis by se nic nestalo.
Nebo by taky mohla skončit nakažená a já bych jí musel zabít. Napadne mne.
Nicméně stalo se a už to nelze vzít zpátky.

”Šli jsme potom monstru, abychom zabránili epidemii.” Avšak nahlas neřeknu, že jsem to vlastně způsobil já. To všechno je má vina.
”Byl jsem taky nakažený, ale podařilo se nám včas to odporné stvoření zničit.” Přeskočím část s tím, jak jsme bloudili nemocnicí a já vyvolal pomocnou ruku v podobě zombíka Igora, stejně tak jak přeskočím popis oné obludnosti a následný souboj. Možná je na jednu stranu dobře, že si toto nemusí pamatovat.
”Zachránila si mi život a zabila to. Vzhledem k tomu, jaké množství energie si vynaložila, tak tě to vyčerpalo a omdlela si.” Zatnu pěst. Nejraději bych do něčeho praštil. Mělo to být naopak. Byl bych raději, kdyby to bylo naopak.
”Chtěl jsem tě donést do bezpečí, ale jen co jsme se blížili k východu, tak jsme se střetli s dvěma opeřenci. Představili se jako Eth a Duma. Andělé času a ticha. ” Zhluboka se nadechnu a následně vydechnu. Potřebuji se uklidnit.
”Jeden dokázal zastavit čas. Podařilo se mi ho praštit, ale byl jsem stále slabý a nakonec jsem z boje vyšel jako poražený. Vzali tě s sebou.” Dovolím si pohlédnout na Arti.
”Omlouvám se.” Sklopím pohled. Cítím se vinen a taky jsem. Nikdy jsem se tak necítil a nevím, co s tím mám dělat.
”Bylo to zhruba před dvěma dny. Víc ne.” Dodám ještě časový úsek, kdy se to stalo. Nějak jsem totiž bez ní přestal vnímat čas a jediné na co jsem se zaměřil bylo jí najít.
 
Artemis *Alyss Ellery* - 27. ledna 2018 11:23
artemis_alyss28072.jpg
This is our legacy
~Áres, Athéna~

Moje zmatení se každou chvíli prohlubovalo. Najednou jsem měla strach, že v Edinburghu nejsem z vlastní vůle. Dokázala jsem říct, co jsem dělala včera nebo před týdnem, ale ani v jedné vzpomínce nebyl Áres, jak tvrdil a přitom mi bylo potvrzeno, že se mnou opravdu byl. A Áres? Jak jsem mohla mít něco s bohem války, kterým jsem vždycky tolik opovrhovala? Nikdy mě neměl jako sobě rovnou.

Před jeho dotekem jsem neucukla. Pokud si mé tělo vzpomínalo, že mne takto hladil a má mysl ne, pak tu bylo se mnou něco velmi špatného. Lehce jsem se uchechtla, ale pak raději zkoumala svůj hrnek. Jeho oči byly jako bezedná studna.

Athéna na to kápla. Zvedla jsem hlavu, abych ji věnovala úsměv. Takovou jsem ji znala. Vždy měla nějaké řešení. "V tom máš pravdu," přikývla jsem a znovu se podívala na boha. "Kde a kdy jsme se oddělili?"
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 03. ledna 2018 10:13
loki94861.jpg
Nelíbí se mi to o nic víc než tobě, synu
~Sigyn, Váli~

Zajímalo mě, od koho Váli pochytil ten pesimismus a neustále nabručenou povahu. Jo, aha. Když se to vzalo kol a kolem, tak jsem byl úplně stejný. Jablko nespadlo daleko od stromu, jak říkají smrtelníci. Věřil jsem, že naši podobnost vidí alespoň Sigyn, i když teď ji spíše pohlcoval strach o našeho syna, který měl být údajně mrtvý. Vždyť jsme viděli, jak... nechtělo se mi na to myslet.

Na Váliho popud jsem se pokusil Thórovi dovolat, ale bez úspěchu. Co jsem měl dělat? Předtím se mi zdálo, jako by zahřmělo, ale... zarazil jsem se. Zahřmělo! aniž bych řekl slovo, vyběhl jsem ven, abych se ujistil, že na nebi nejsou mraky, které by indikovaly bouři. Pokud by tomu tak opravdu bylo, tak to mohlo být znamení od Thóra. Muselo to znamenat, že je opravdu v průseru a má sebou mého syna a dceru.

Můj úprk z restaurace skončil nehodou, protože ve stejnou chvíli po ulici běžela žena. Oba dva jsme se museli dívat jiným směrem, protože rána to byla sakra velká a skončili jsme na zemi. Lidi kolem nás se na nás zmateně dívali, ale bylo mi to jedno. Chtěl jsem něco odseknout, aby si dávala bacha, ale ona promluvila jako první: "Ty jsi Loki!"
"Jak... patříš k nim!" napadlo mě jako první a už jsem sahal po skryté zbraň. Až jako druhá možnost mě napadla, že by to mohla být bohyně, ale nic jsem necítil. Nic povědomého.
"Ne, ti jsou támhle!" ukázala prstem směrem, ze kterého utíkala. No to si ze mě dělá Ódin srandu!

Rychle jsem se vyškrábal na nohy, ale dva andělé mě i tu ženu museli zahlédnout, protože i když jsem využil iluzi, že tu nejsme, stejně běželi k nám (hod na schopnost iluze: 6 - nope). Pomohl jsem ji tedy na nohy a nenapadlo mě nic lepšího, než vběhnout do restaurace.

"Máme problém," ihned jsem všechny spravil a zabouchl za sebou dveře. Bylo mi jedno, že tu jsou hosté. Případné oběti. To se stává každý den. Žena mezitím doběhla a začala přesouvat stůl, aby aspoň trochu zajistila dveře.
"مهلا، ماذا تفعل؟" jeden z obsluhy po nás vykřikl a já se podíval k Sigyn, jestli náhodou neumí arabsky, protože já ne. Nebo ta žena umí?
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.20104002952576 sekund

na začátek stránky