Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1322


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 25. prosince 2018 23:33Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 17. února 2020 9:55 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:36Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:36Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. února 2020 17:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:36Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 17. února 2020 9:55Dionýsos *Otec Dennison*
 
Ma`at *Orora Nafré* - 05. srpna 2017 22:32
orora2317.jpg
Právě včas, kočičko!
~ Iseut, Gabriel, Bastet~

Navzájem jsme do sebe vpíjeli pohledy. Možná jsme se snažili číst ve tváři toho druhého, ač jsem si naprosto jistá, že jsem jednala natolik otevřeně, že číst v mé nebylo vůbec potřeba. Možná měl dokonalý pokerface ale ze zkušenosti vím, že za ním je vždy ono…něco, co pracuje bez vědomí svého majitele. Možná to bude dost silné, aby jej to přinutilo udělat chybu.

Víc jsem zjistit nestihla. Opět mě a mou společnici pohltila záře. Musím si opravdu už pořídit nějaké dobré sluneční brýle. Iseut opět vykřikla ale já se nezmohla na nic. Rozhodla jsem se šetřit si síly, neb jsem tušila, že tento nepřijemný rozhovor bude stejně pokračovat, jen na méně zapáchajícím a odporném místě. Nebo ne?

Cosi mě draplo. Možná, že jsme to opravdu nedokázali. Zůstaneme hnít v Očistci, dokud nás to nerozseká, což dle všeho nebude trvat dlouho. Sakra! Zabila bych za poslední sklenku Bellini! Takový nektar nemohou stvořit ani bohové. Mé myšlenky se začaly linout kamsi k bolesti a konci, který jsem očekávala. Dokud se neozval blízce známý zvuk. Věřila jsem, že si se mnou pohrávají výpary očistce, nebo možná andělé, ale ne, bylo to skutečné!

Nemilé přistání, jako už tolikrát ale žila jsem. Svět se mi točil a poznat, kde je dole a kde nahoře dalo opravu chvilku zabrat a to nemluvě o naražené kostrči. Rozkoukávání mi zabralo ještě několik málo okamžiků, ale pak jsem nelitovala ničeho, co se mi do teď přihodilo. Pohled na kočku terorizující anděla? A já tu zrovna nemám kameru. Neubránila jsem se úsměvu a to dost škodolibému. Mít tu bambule, jistě bych se vybičovala i k nějakému tomu povzbudivému tanečku a pokřiku. Cítila jsem, jak se mi vlévá do žil nová síla z naděje, kterou mi tahle čičina přinesla. Dnes mě nedostanou!

Vedle mě se kdosi pohnul. Nemusela jsem ani otáčet zrak. Bylo mi jasné, koho uvidím, ale stejně jsem si jeden kontrolní pohled neodpustila. Nezmohla se na nic, ale věděla jsem, že žije a momentálně jí nic nehrozí.

Vzduch pročísl nepříjemný hrdelní zvuk. Neslyšela jsem ho poprvé, ačkoliv nikdy asi v takovém měřítku a opravdu to nebyla melodie pro můj sluch. Instinktivně jsem stáhla hlavu mezi ramena s neustále upřeným pohledem na zápasící dvojici. Nakonec anděl stáhl ocas a zmizel.

„Kdyby mě nebolelo naprosto vše, plácla bych si s Tebou.“ Přivítám odvěkou přítelkyni a obdaruji jí jemným a drbavým pohlazením. „Nenapadá mě lepší chvíle na dramatický vstup. To se Ti muselo vždy nechat – přicházet, to jsi uměla. I tohle Ti odpustím.“ Trhnu hlavou ke škrábancům a spiklenecky na ní mrknu. „Ráda Tě vidím, Bastet.“ Dodám už poněkud nostalgičtějším a vděčnějším hlasem a neubráním se úlevnému oddechnutí.

Upřímně doufám, že její plán sahal dál, než k naší záchraně. Né, že bych byla nevděčná a pohled na příjemnou krajinu nedokázala ocenit, ale kdo by dokázal odmítnou teplou koupel a matraci k odpočinku?
 
Snový průvodce - 05. srpna 2017 11:14
gral_bohu7694.jpg
Welcome back
~Athéna~

Když rozevřela křídla první sova a vzlétla, vábena líbivými zvuky, následovaly ji všechny ostatní. Dorricka zářila nadšením, ale nikdo si nedovolil vítězně výsknout, dokud nebyly uvnitř voliéry. Když jsi přestala foukat do vábničky, usadily se na větvích a sledovaly tě svýma vědoucíma očima. Pak jedna z nich slétla k tobě a šla si vzít svůj díl z kyblíku.

Po zabezpečení voliéry, si mohli všichni pořádně oddechnout. Dorricka vydechla nahlas a položila ti ruku na rameno. "Jak to sakra děláš?"
"Tak to by bylo," odtušil Desmand a jal se schovávat pušku zpátky do pouzdra. "Alyss, vezmeš to? Obejdu ještě pár voliér a podívám se na našeho tygra," obrátil se k ošetřovatelce, která přikývla.
"Co je s Diem?" podivila se Dorricka.
"Poslední dobou moc nežere, tak musím čeknout, jestli snědl všechno nebo zas něco nechal."
"Samé problémy," zavrčí snědá žena a nadechne se. "No, já jdu pokračovat tam, kde jsem skončila. Dejte někdo vědět vedení, že je vše ok."
"Dám," ozve se Alyss. "Nechceš svézt? Mám tu ještě místo," obrátí se na tebe s otázkou.

Dle toho, jak jsi odpověděla, jsi stejně musela jít do hlavní budovy, protože Karin, v tuhle chvíli zavalena papíry, protože ředitel ZOO byl zrovna na dovolené, si tě zavolala, abys ji odpověděla na pár otázek týkajících se Jona a úprku sov. Velkou vědu z toho moc nedělala, protože se to nakonec vyřešilo a poděkovala ti za tvou angažovanost dostat ptáky v bezpečí zpátky do voliéry.

V době oběda sis sedla venku na lavičku v prostoru vymezeném pouze pro zaměstnance hned vedle zdejší kuchyně. Když ses rozhlédla, všimla sis Alyss, která právě na tácku nesla svůj dnešní oběd. Všimla si tě a s úsměvem zamířila rovnou k tobě.
"Nevadí?" zeptala se a rovnou si sedla. "To je den, co?" začala rozkrajovat přírodní řízek. "Jon byl poslán do nemocnice, ale není to nic vážného. Jinak, jsem Alyss," natáhla k tobě ruku.

Zobrazit SPOILER
 
Athéna *Annabeth Ness* - 25. července 2017 13:44
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg
Ad captandam benevolentiam

„Jasně, měla jsem v plánu je nakrmit, až trochu uklidím klec,“ ukázala jsem na kyblíček, který čekal vedle voliéry. Popravdě řečeno jsem si myšky přinesla především, abych nakrmila svou novou společnici, ale nejspíš bych jako obvykle podlehla svému měkkému srdci a postupně nakrmila všechny obyvatele. Měla jsem sovy ráda. I zaměstnani zoo si toho museli všimnout, protože jsem s nimi trávila nejvíce času a dokonce jsem po nich i ochotně uklízela, ačkoliv to nikdo dělat nechtěl.
„Dobrý nápad,“ pochválila jsem Dorričinu bystrou mysl, aniž bych měla sebemenší tušení, o jaké vábničce se to vlastně bavíme. Byla jsem roztěkaná, neustále hledající sebemenší známky dalšího útoku – nedokázala jsem sama sebe přesvědčit, že by to přece jenom mohla být prachobyčejná náhoda.

Desmand nebyl rád, že ho takhle zdržujeme. Celé tohle vábení sov považoval za zbytečnou práci na víc, která byla navíc kromě značené ztráty času naprosto neužitečná. Já si to ale nemyslela. Sovy nejsou veliká zvířata a příliš veliká dávka uspávací drogy by je klidně mohla i zabít. A pokud už se někdo vydal překazit mé pouto s novou přítelkyní, neúspěšně, proč by se také nepokusil jí odstranit?
Pozorovala jsem kam muž s huňatým obočím neustále kouká, když mi došlo, že na Jona. Byl velmi rozpačitý, uhýbající pohledem tak očividně, že mi ho bylo skoro líto.
Skoro.

Rudovlasá vypadala, jako by se jí celá scéna ani v nejmenším netýkala – a že tu vlastně vůbec není.
Měla jsem na sovy uklidňující vliv, jediný důvod, proč nebyly dávno v prachu. Věnovala jsem jim chápavý pohled a mlčky čekala, než bude vše připraveno, abych je dostala zase domů.
„Jasně,“ kývla jsem a sněží, potlačila ‚Samozřejmě‘ které se mi dralo na jazyk. Vzala jsem si vábničku od Dorricky a usmála se na ní.

Pokud bych nešla já, plán byl v podstatě odsouzený k nezdaru. A i tak nebylo jisté, že mě poslechnou.
No tak, prosila jsem je v duchu, když jsem i s kyblíkem vstupovala do voliéry, stále udržující oční kontakt – se sovami. Pojďte zpátky dovnitř. Prosím.
Cítila jsem na zátylku Desmandův pohled a doufala, že mi je nevyplaší výstřelem z pušky. I kdyby nějakou trefil, většina se rozprchne – nejsou pitomé.
Tak pojďte, pojďte… zadržela jsem dech.

45%

Nechtělo se jim. Nedůvěřivě se na mě dívaly, přitom těkaly velikýma očima k pušce. Nevěřily mi. Potlačila jsem povzdech – a použila vábničku, doufající, že alespoň ta je dokáže dostat zpátky domů. No tak, no tak, no tak!

94%

Díkybohu. Cítila jsem, jak mi ze srdce spadl veliký kámen, když vábnička začala dělat svou práci a poutat na sebe pozornost sov. Dorricka má sakra dobré nápady, když na to přijde. Musím jí později pochválit – až budou všechny v bezpečí uvnitř.
 
Snový průvodce - 25. července 2017 11:58
gral_bohu7694.jpg
Tohle by měl být druhý domov, ne?
~Árés~

Joe nebyl hloupý. Všímal si věcí, které by smrtelníci přehlídli i ve chvíli, i kdyby to měli přímo před nosem. Nechtěli vidět a vědět nic, co nedokázali vyjádřit selským rozumem. Lovec si všímal, ale taky věděl, kdy to nechat být a mlčet. Pouze přikývl, že rozumí a dodal: "Zkus, ať nikdo nevidí, že takhle jdeš ode mě," ušklíbl se a když tvá záda zmizela na schodišti, zabouchl za tebou dveře.

Rudé dveře by přehlédl jenom slepý. K domu se zelenou fasádou vypadaly až kýčovitě. Buď byly opravdu červené jak rtěnka na ženiných rtech nebo jsi to tak viděl jenom ty. Ale to bylo nyní vedlejší. Ve chvíli, kdy jsi opustil budovu a blížil se ke dveřím, jsi cítil známý pocit chladu, který doprovázel mrtvé. Bylo ironií, že se vracíš tam, kde jsi poprvé potkal rusovlasou dívku, která učarovala tvé srdce. Nyní byla pryč a kdoví, co s ní opeřenci dělali.

Když jsi chtěl dveře otevřít, zjistil jsi, že je zamčeno. V duchu jsi slyšel strýcův pobavený smích. Ve výši tvých očích se objevil text: Zdržuješ, synovče. Zámek cvakl a ty's mohl vstoupit.
Nohou jsi stanul na kameni. Za tebou stále byla poklidná ulice. Před tebou se rozkládalo Podsvětí, domov tvého zrádného strýce. Slyšel jsi hučení tekoucí vody. Zápach hniloby ti vrazil do nosu jako dvě dýky, ale po vzpomínce na démona nemoci tohle byl jen slabý odvar.

"Už na tebe čeká," ozvalo se kousek od tebe. Charón, převozník přes bájnou řeku Styx. Člověk by čekal, že bude zahalený do dlouhého černého pláště s hlubokou kápí a bude natahovat ruku pro drachmu. Místo toho u břehu řeky stál mladý muž s tmavě hnědými vlasy a snědou kůží. Husté strniště mu halilo bradu a na sobě měl bílou košili zastrčenou do černých potrhaných džínsů. Nohavice si zastrčil do vysokých kožených bot s cvočky. "Po tolika letech bych čekal, že mou práci bude moct zastat i někdy jinej. Je to otrava," postěžoval si. Obrátil se ke kůlu, kde bylo uvázané lano. Kdyby na něj sáhl někdo jiný než on, spálil by si ruce. "Ani zaplaceno za tohle nedostanu. Poslední drachma padla před deseti lety. Výstavní kousek," ušklíbl se a na vlnách řeky se pomalu objevovala nízká loďka.

Pak se na tebe konečně podíval, jako by si všiml tvé výzbroje. Povytáhl jedno obočí, mezitím, co přitahoval člun. "Prý ses dal dohromady s Artemis," pobaveně se zasmál. "Bůžkové mají velmi bujnou fantazii."

Charón
 
Snový průvodce - 25. července 2017 11:03
gral_bohu7694.jpg
Hon na sovy
~Athéna~

Dorricka přikývla. "To by mohlo zabrat. Máš je tu nebo pro ně mám dojít?" podle toho, co jsi odpověděla, se vydala pro potravu, popř. se vydala jen pro jednu malou věcičku se slovy: "Ještě mě napadá vábnička."
Když se vrátila, Desmand stál u vozíku, pušku položenou na kapotě vedle kufříku. Už jen z jeho pohledu bylo jasné, že tohle je zbytečná přítěž a sem tam smýkl k Jonovi kritickým pohledem. Jon mlčel a skoro se nepohnul. Pokud to bylo možné, tak beztak přepočítal všechny zrnka jemného štěrku, který tvořil chodníčky pro návštěvníky. Rusovláska stále se zkříženými rukami a hleděla směrem k sovám.
Nikdo to nemohl tušit, ale tvou samotnou přítomností sovy neodlétly. Dokonce i malé sovátko udržovalo klid. Cítilo tvůj neklid, a proto se stranilo všemožným hlasitým zvukům.

"Půjdeš do toho ty?" obrátila se k tobě snědá kolegyně a podávala ti vábničku (popř. i mrtvé myši v kyblíku).

Nejjistější bylo, že do toho musíš jít ty. Takhle bylo nejpravděpodobnější, že sovy budou ochotné se vrátit. Všichni ostatní zůstali mimo voliéru a sledovali tvé kroky. Desmond si už chystal pušku, kdyby se náhodou některá ze sov vyplašila. Sice to nebyl ostrostřelec, ale vedení pak nemusí vysvětlovat, proč nic nedělal.

Všechny páry velkých očí tě sledovaly, jak pomalu vcházíš do voliéry. Určitě jejich pozornost zaujal kyblík nebo možná jenom fakt, že jsi to ty sama.

Zobrazit SPOILER
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 20. července 2017 13:50
loki94861.jpg
Děti jsou zároveň radost, ale i starost
~má drahá, můj vlčí syn~

Cítil jsem na jazyku trpkost. Trpkost každé minuty, kdy mne můj syn nenáviděl. Lhal bych, kdybych řekl, že nechápu proč. Rozuměl jsem mu, což mě štvalo ještě víc, ale navenek jsem to nedával najevo. Proto se mi taky říkalo bůh lží. Nebylo to jenom o lhaní o věcech jiných, ale také o zakrývání svého zranitelného já. Mé sebeovládání bylo dokonalé. Nebyl jsem jak rozohněný Thór. Byl jsem jeho pravý opak. Skrývající se ve stínech, do boje jsem se vrhal až teprve tehdy, když jsem věděl jistě, že jej můžu vyhrát.

Může to znít ironicky, ale jedna prohra se stala nakonec mou výhrou. Natočil jsem hlavu k Sigyn, která se uvelebila na mém rameni. Skrze ní mě chtěl Ódin ovládat a nakonec se jeho zbraň obrátila proti němu. Zamiloval jsem se.
Netušil jsem, co s Válim udělat. Popravdě jsem netušil, jak mu dokázat, že mi na něm záleží. Jak moc jej mám ráda.
Bude mě Nárvi také nenávidět? Co si o mě myslí můj mladší syn? A co Hela? Helu jsem příliš neznal. Neměl jsem možnost jí vidět vyrůstat. Nemohl jsem sledovat její získávání moci, až si nakonec podmanila Helheim. Co taky jiného čekat od dcery.

Vybral jsem si jídlo pro sebe, objednal jsem a rovnou to zaplatil předem. Dýško pak dám až poslíčkovi, ale takhle to bylo jistější. Musel jsem se jen trochu předklonit, abych položil notebook na stůl, ale jinak jsem se od Sigyn nehnul. Dokonce jsem ji k sobě víc přisunul nad svůj klín a prsty ji laskal po vlasech. Vždycky voněla po květinách.

Přestal jsem vnímat čas. Dokonce jsem mlčel po celou dobu, kdy nám bylo dovezeno jídlo a mlčky jsme jedli v kuchyni u stolu. Skoro jako rodina. Jen tu někdo chyběl. Někdo, kdo na nás čeká za mořem. Další pocit, který jsem vehementně potlačoval. Těšil jsem se.

***

Čas: Hodina do odletu (tzn. 18:30)

Nejspíš jsem si zahrával s časem a hodina byla málo pro přemístění se z místa A do místa B, to jest letiště, ale jednalo se o soukromý let a pilot na nás počká. Zavolal jsem nám odjezd a než dorazil, sbalili jsme se, já připravil svůj šatník ještě o několik kousků oblečení, aby se Váli mohl když tak převléct do čistého, já si přes rameno hodil dlouhý černý kabát. Teplo nebo zima, mě to jako bohovi bylo jedno. Nanejvýš se na mě smrtelníci budou divě dívat, ale taky jsem věděl, že jsem v kabátě vypadal dobře. Taky jsem pomohl Sigyn sbalit její věci, co si nakoupila a nezapomněli jsme ani na meč valkýry. Určitě se bude hodit. Tam, kde je Thór, jsou vždycky potíže.

Já sám si nezapomněl svou pistoli, kterou jsem opět nechal zmizet pomocí iluze. Hlavně bylo třeba si vzít vše podstatné. Třeba i svačinu.
Když jsme všichni seděli pohromadě v autě, já si sedl dopředu, Sigyn za mě a Váli vedle ni, zatnul jsem pěsti, až mi zbělaly klouby a na chvíli zavřel oči. Nevnímal jsem, jak se auto rozjíždí, řidič věděl, kam chceme. Mlčel jsem a jen si pomyslel: "Nárvi, jedeme si pro tebe. A pro tebe, Helo, taky."

Co si bereme sebou
 
*Árés* Alexander Rubin - 24. června 2017 20:59
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Cesta za strýčkem, rudé dveře

Začínám mít pocit, že než se objeví úvodní stránka, tak tam dřív zakořením. Zvykl jsem si na rychlejší techniku a zpohodlněl jsem.
V dávných dobách, jsme se nespoléhali na techniku. Opíjeli jsme se ambrozií, naháněli děvčata a užívali si boje. Část mne si, i přestože to skvěle zní, nedovede představit, že by se to všechno mělo vrátit.
Chci pouze najít strýce, zachránit mou ženu. Co budu následně dělat? To se ještě uvidí. Potřebuji Artemis, nejsem schopen bez ní racionálně přemýšlet. Je k neuvěření, co se mnou během chvíle udělala a co se mnou dělá absence její přítomnosti.
"No do prdele..." Asi jsem se moc zamyslel, protože obrazovka zhasla. Přičemž se zdálo, že počítač pořád jede. Potlačil jsem nutkání ten starý krám nakopnout, prohodit ho oknem a kdo ví, co ještě. Rozhodně by se to ani v nejmenším nezamlouvalo Joeovi.

Několikrát jsem překvapeně zamrkal, když se tam začala objevovat písmena.
Já o vlku a vlk za rohem. Lehce se pousměji, když si uvědomím, kdo mi to píše. Vstanu od počítače, vyzbrojím se nově nakoupeným zbožím.
Glock schovám do podpažního pouzdra, které si ještě vydyndám, stejně tak i pouzdro k noži, který připevním k opasku. Nezapomněl jsem i na tři granáty, které jsem si též připevnil koženým řemením k opasku.
A jsem opět připraven na záchrannou akci. Ano říkám opět, protože při našem prvním setkání jsme se strýcem jí snažili dostat ze spárů démonů. Nechápejte mně špatně, nevadí mi jí zachraňovat. Ten vděk a to všechno stojí za to. Nicméně bych se bez toho obešel.

"Dobře. Asi ho zatím nechám zaparkované tady. Našel jsem si jiný dopravní prostředek." Vydal jsem se ke dveřím. Bylo mi v celku jedno, jestli mně někdo takto na tu chvíli uvidí. Jen ať se mně bojí.
"Díky, Joe. Díky moc za všechno." Houkl jsem k němu, než jsem se vydal hledat červené dveře podle strýčkových instrukcí.
 
Athéna *Annabeth Ness* - 21. června 2017 20:29
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg
Alma parens

Odfrkla jsem si, když jsem si koutkem oka všimla naprosto vykolejeného Jona, který nevěděl kam s očima, jenom aby se vyhnul pohledu na Dorricku. Vsadila bych se, že mu celé fiasko se sovami dá ještě pořádně sežrat, nemluvě o tom, že to asi pocítí na výplatní pásce. Kdybych neměla podezření, že je za tím víc než jenom neopatrnost nováčka, asi by mi ho bylo líto. Takhle jsem byla jenom napjatá ze strachu - nebo vlastně ani ne tak úplně strachu, spíš podezření - odkud přijde další bodnutí do zad.
Možná doslova.

"No jasně, to mě taky ne," přisvědčila jsem. "Ale víš jak je to, když střelíš malé zvíře."
Povzdechla jsem si. Nejjednodušší by samozřejmě bylo je slušně požádat a doufat, že mě zase poslechnou, jako když jsem je žádala aby nezabili Jona, když měly příležitost. Ale to, abych se před kolegy chovala jako zaříkávač koní - totiž sov - jsem neměla dost odvahy."Co takhle jim hodit dovnitř nějaké mrtvé myši? Třeba ucítí jídlo a vrátí se?"
Navrhla jsem.


Kývla jsem na rudovlásku. Odvedla dobrou práci.
"Nejspíš mu trocha klidu neuškodí," souhlasila jsem vřele a obrátila se na Dorricku, co si myslí o mém nápadu s myší mršinou.
 
Snový průvodce - 17. června 2017 10:31
gral_bohu7694.jpg
Kudy za strýčkem
~Áres~

Starý počítač se vehementně snažil načíst úvodní stránku Googlu. Sledovat, jak se objevuje část po části, bylo útrpné a dnešní mládež zvyklá na rychlé smartphony by nejspíš nevydržela a ruply by jí nervy.

Obrazovka zničehonic zablikala a zhasla. Pokud jsi zkontroloval, zda počítač jel, tak byl v pořádku a dokonce i u monitoru svítilo světýlko, že je stále zapnutý. Už jsi chtěl zavolat na Joa, když se uprostřed začala objevovat písmena. Nebyla to latinka, ale přímo řecké znaky. Joe by možná na to hleděl nechápavě, ale ty jsi rozuměl každému slovu.

Stálo tam:
Vchod na tebe čeká naproti přes ulici. Hledej rudé dveře.

Po chvíli se objevilo:
A pohni si, synovče!

Joe k tobě došel. V té chvíli se obrazovka chovala normálně a stránka Googlu se konečně načetla. "Mám pro tebe to auto," oznámil.
 
Snový průvodce - 17. června 2017 10:08
gral_bohu7694.jpg
Jak na ty sovy?
~Athéna~

Jon stále vykolejený z toho, co se stalo, se vehementně vyhýbal pohledu na Dorricku. Ta mezitím ztratila o raněného kolegu zájem a taky vzhlédla k sovám na vrcholu voliéry. Přešla k tobě a pozvedla obočí, když jsi navrhla, jestli by se sovy nedaly nějak nalákat.
"Jak?" zeptala se. "Uděláme prudší pohyb a vyplaší se. Nahánět je po ZOO a nedej bože po městě, se mi nechce," vzdychla. Zkontrolovala hodinky. "A zanedlouho se otevírá a pokud je rychle nedostaneme do klece," podívala se na Desmanda, který pokrčil rameny a přehodil si pušku do druhé ruky.
"Jestli najdete způsob, jak je dostat dovnitř, jsem pro. Tohle," pozvedl ruku s uspávací puškou, "je vždycky poslední možnost."

Kolem vás pomalu prošel Jon v doprovodu rusovlasé dívky a usadil se na zadní sedačku vozítka, které bylo otočeno na opačnou stranu, takže se díval do protisměru jízdy. Pak se k vám vydala a opřela si jednu ruku v bok. "Bude v pořádku, ale na nějakou dobu mu vypíšu neschopenku, než se rány zacelí. Vezmu jej pak na ošetřovnu," pak taky vzhlédla k sovám. "Už jste na něco přišli?"
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.16205096244812 sekund

na začátek stránky