Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1355


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 28. dubna 2020 15:39Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 25. května 2020 0:28 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 25. května 2020 1:23Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 11:14Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 02. května 2020 20:56Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 25. května 2020 0:28Dionýsos *Otec Dennison*
 
Snový průvodce - 27. října 2017 09:48
gral_bohu7694.jpg
Kočičí sprcha
~Ma'at~

"Tvé přání ti klidně mohu splnit," ušklíbla se Bastet na tvou poznámku ohledně Befena, který odnesl dost rozpačitou Iseut. "Nebo si o něj řekni. Je pouze pouhým štírem." Jemným pokynem ruky odehnala kočky do svých pelechů, i když po chvíli stejně vylezou a začnou si dělat, co chtějí. Kočky.

Sice celý byt vypadal jako doupě koček, ale vůně tomu vůbec neodpovídala. Vonělo to zde po čerstvě nasekaném obilí těsně, než přijdou záplavy z Nilu. Bastet si to zde uměla velmi dobře zařídit. Hlavně kdo by ze sousedů strpěl kočičí ženu? Tolik koček snad ani v bytě být nemůže.

Rýpání mezi bohyněmi bylo docela časté. Když se to vzalo kol a kolem, tak bohové byli spíše jako hravé děti. Nepotřebovali se ohlížet za sebe, co jejich jednání zapříčinilo, a mohli si dělat, co chtěli. Alespoň tehdy. Nyní musel každý z nich do rukou vzít zodpovědnost. Alespoň trochu.

Koupelna byla dost prostorná a vykachlíčkovaná v kombinaci bílé a zlaté. Egyptský kněží by toto místo uznal jako chrám. Tentokrát ze sebe Bastet shodila oblečení klasickým způsobem a nechala jej pohozené na zemi vedle huňatého koberečku, který příjemně hřál. V prostorném sprchovém koutě se nacházela obyčejná sprcha a také rozložitá hlavová sprcha, která téměř zabírala celý prostor.

Jakmile jste byly uvnitř obě dvě, Bastet zavřela skleněná dvířka a spustila příjemně teplou vodu. Pocit se velmi blížil dopadajícím kapkám deště.
"Vše je v pohybu už velmi dlouho," začala Bastet, zatím co si užívala vodu stékající po jejím snědém těle. "Štíři už dlouho putují po Zemi a vyhledávají bohy.. kterékoliv," upřesnila. "Hórovým cílem je sjednotit všechny bohy a přimět je, aby se postavili Jemu," ukázala prstem nahoru. "Dokonce naverboval i pár andělů. Jednoho, tedy bývalého znáš," usmála se, počkala, až se otočíš a začala ti žínkou umývat záda. "Ne všichni souhlasí, ale to se dalo čekat. Známe se," zasmála se. "Například Matet je právě v Káhiře a dostala jsem od ní velmi zajímavou zprávu. Našla Thóra a spolu s ním Nárviho a Helu. Neznám jejich historii natolik dobře, ale určitě vím, že ten kluk Nárvi by neměl být mezi živými."
 
*Árés* Alexander Rubin - 12. října 2017 22:42
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
V Podsvětí: Bohužel, je tomu tak.

Nic jsem k tomu neřekl, ještě bych mu nahrál a pak bych ho musel praštit. To by mne s takovou mohl poslat do háje, místo aby mi nabídl pomocnou ruku.
Nemám čas se pozastavovat nad stavem tohoto místa, i když je to škoda jak to s ním dopadlo. Měl jsem to tu rád. Uznávám.

Cuknu s sebou, když nazve Artemis mou vyvolenou, i přestože se jedna od nadsázku, to zní zvláštně.
Zatraceně. Co to se mnou udělala? Vždyť já tu pokorně prosím někoho o pomoc.
To co vidím v odraze je připomínkou mého selhání. Věřím, že jsem tomu mohl zabránit a udělat víc.
K čertu. K čertu se vším. V dávných dobách jsem byl obávaným válečníkem a teď… mně dostal zkurvený holub.
Zatnu zuby, ruce stisknu v pěst. Mám na sebe vztek a strýc tomu ani trochu nepomáhá.

Na jednu stranu jsem rád za to, že se vzpomínková mlha rozplynula. Na tu druhou, ten jeho pobavený úsměv. To jak si užívá to, že má trumf v rukávu.
V představách už jsem mu jednu vrazil a poslal ho k zemi, abych po něm mohl skočit a mlátit s ním o zem. Nic takového se však neděje. Neboť mně zarazí jeho další slova, kde zní jako ochota sama a to poměrně zavání. Což je i následně potvrzené.
”Jsi nějak moc ochotný mi pomoci.” Začnu podezíravě.
”Nediv se mi, že se mi ti nechce hned podávat ruku a stvrdit tak dohodu. Obzvláště poté, cos nás tam nechal a utekl jako nějaký zbabělec.” Poslední jsem asi neměl říct, ale nemohl jsem si pomoct. Prostě to celé smrdí.
”Na rovinu. Jaký je háček?” Zeptám se. Vzhledem k tomu, že viděl, co se stalo v nemocnici s určitou pravděpodobností i viděl, co se děje s mou rudovláskou.
”Cos viděl? Co ti hajzlové udělali Artemis?” Neovládl jsem svou zvědavost v hlase, stejně jako naléhání a taky neskrývané obavy. Potřebuji vědět, co s ní je.
”Zatraceně.” Ať zodpověděl cokoliv, stejně jsem mu tu ruku podal.
Ta ženská se mi dostala nehorázně pod kůži a udělám pro ní vše, ač to bude znamenat cokoliv.
Zatraceně.
 
Athéna *Annabeth Ness* - 09. října 2017 16:43
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

In camera caritatis



Pozorvala jsem Artemis a přemýšlela, obličej svraštělý stopou obav. Nepřipadala jsem si příliš jistě, jakkoliv v naší malé rodině jsem byla obvykle já hlasem rozumu. Jednou v životě, jenom jednou, jsem byla krutá. Zbytečně krutá, žijící ve jméně svého otce. Lituji toho dodnes. K čemu je moc stvrzená skrze strach? Lidé se od nás odvrátili bez ohledu na ni.
Natáhla jsem se přes stůl a pevně stiskla Artemisinu dlaň, jako jakési uklidnění, gesto.
„A víš, že… ani nevím? Jsou to desítky let…“ oči se mi trochu zamlžily oparem vzpomínek. „V zoologické jsem teprve krátce. Chtěla jsem… něco snadného. Být se svými sovami.“ vydechla jsem.

Mohla bych nejspíš učit, řeckou mytologii, řečtinu, spoustu dalších věcí a nebo se sama vzdělávat, v umění, v medicíně, ale na co by to bylo? Když jsem sem přišla, dokázala jsem se stěží soustředit na to, abych si sehnala práci a bydlení. Na ambice nezbylo místo. Snad ani chuť.
„Cestuješ?“ zopakovala jsem zvědavě a doufala, že má drahá kolegyně, o svém životě prozradí o trochu víc. Můj nebyl zajímavý ani pro mě samotnou, natož abych o něm mohla vyprávět jiným.

„Ty…víš?!“ další z překvapení, které si pro mě připravila, mě málem omráčí. Cítím, jak se mi po těle zvedá husí kůže jako tlaková vlna. „Měsíční poslové?“ zopakovala jsem poněkud skepticky. Neslyšela jsem nic o žádných poslech, ale to ostatně bude důvod, proč jsem se s Artemis nesetkala dřív. Nehledala jsem, uvědomila jsem si náhle bolestivě. Nevěřila.
„A upálili?“ zeptala jsem se zvědavě. Čekala bych, že vůdkyní byla právě ona a nezdála se, že by se jí někdo pokoušel zuhelnatět. Na druhou stranu, taky už to bylo pár set let. Člověk, tedy bůh, rozchodí leccos, když chce.

„Katakomby říkáš…“ zamyšleně jsem zopakovala, už zase, zatímco jsem přemýšlela, kde by mohly být. Slyšela jsem o nich, což o to, nikdy by mě ale nenapadlo, že by mohly být důležité. Odříkaného chleba největší krajíc, říká se.
„Něco jsem o nich zaslechla, ale nevím, kde mají vchod. Předpokládám ovšem, že v knihovně najdeme, co potřebujeme, možná i s mapou.“ navrhla jsem s úsměvem.
 
Ma`at *Orora Nafré* - 08. října 2017 00:11
orora2317.jpg
V bezpečí, v sídle kočičím
~Bastet~

Teď s Bastet po boku se ve mně probudil smutek snad ještě silnější, než doposud. Tolik jsem si přála, abychom mohli být zase v Egyptě, který by stále zářil ve své plné síle majestátnosti.
Kočičí bohyně se rozhodla přizpůsobit se společnosti a vzít na sebe lidskou podobu. Vůbec mě nepřekvapilo, že je nahá. Nikdy se za své tělo nestyděla. Nikdo z nás. Nebylo neobvyklé, když jsme se sešly a společně užívali odpočinku v prostorných lázních. Tedy ve společnosti bohyň samozřejmě.

„Ovšemže jako bohyně jsem si nemohla jen tak vlčit jako on, ale tady jsem tomu asi přišla na chuť.“ oplatím žertem. „Nemohu jinak, než souhlasit.“ přikývnu posléze a pomůžu Iseut na nohy. Opět jí podepřu tak jako při našem nedávném úprku a následuji Bastet se štírem – další připomínkou již neexistujícího domova. Měla bych se sebou vážně něco udělat…takovou nostalgií snad nikdo ani trpět nemůže. Přemýstění dopadlo dobře a za chvilku jsme se ocitli v bezpečí, kde ze mě konečně vše opadlo. Alespoň prozatím.

Místnost zaplněná chlupatými čtyřnožci. Nic jiného jsem snad ani nemohla čekat. Jejich zvědavé oči se na nás upíraly jako drahokamy nejrůznějších barev. Nesměle jim zamávám. Přes kočky nejsem vážně odborník. Vlastně mi uhynul i kaktus „Víš Bastet, lidé mají několik výrazů pro osoby takhle obklopené kočkami…měla by jsi se nad sebou zamyslet, pokud chceš někdy nějakého smrtelníka okouzlit.“ rýpnu si tentokrát já. Překvapeně sebou trhnu, když se cosi otře o mé lýtko. Možná jsem čekala nějakou příšeru z očistce? „Ahoj čičí.“ sehnu se pomalu k vrnící potvůrce, abych jí mohla podrbat mezi ušima. Poté zkřížím ruce na prsou a pozoruji scénku s Iseut a štírem. „Kdybych věděla, že by mě ošetřoval on, tak bych se snažila utržit více ran.“ uchetnu se, když Befen s Iseut opustí místnost. „Ještě řekni že je Horus za tímhle vším?“ vykulím překvapením oči. „Koukám, že věci se dali do pohybu ještě dávno před tím vším…“ přemýšlím nahlas, ale moc mi to díky únavě nejde.

Nakonec i mě Bastet vyvede ze svého soukromého zvěřince. „Vážně se musíš zamyslet.“ zhodnotím poté, co se přede mnou zjeví další místnost s aurou kočičiny. Padne jedno z mých momentálně nejoblíbenějších slovíček. „Že váháš.“ vyhrknu neprodleně, než si však uvědomím, že mě stihla i urazit. „Chtěla bych vidět Tebe po běhu v Očistci, jak krásná a voňavoučká by jsi byla, Čičino.“ Ušklíbnu se na ní jako vždy, když si mě někdo dobírá. Nakonec to završí nabídkou. Chvíli váhám ale její přítomnost je tak příjemná. Hřejivá, jako písky Sahary a ač jsem se poslední dny plahočila s andělou a jeden by čekal, že si ráda sama odpočinu, sama jsem být nechtěla. „Jak jsi řekla…potřebuji nutně koupel a záda si sama neumyju.“ mrknu na ní vesele. „Navíc by jsi mohla využít času a říct mi, co se tu vlastně děje. Vypadáš, že toho víš víc, než já i když to asi všichni.“ dodám a napřáhnu ruku do prostoru. „Veď mě. Vstříc teplým vodopádům.“ zasměji se trochu zdrchaným způsobem. Nelze slovy vyjádřit, jak moc se těším na spánek.
 
Snový průvodce - 07. října 2017 17:53
gral_bohu7694.jpg
Žádáš mě o pomoc?
~Áres + Hádes~

"Mrzutý až do posledního dechu," ušklíbl se Hádes a narovnal se. "Dokonce i v Podstvětí, ze kterého budu muset odejít, jinak se mi sesype na hlavu," rozhodl se, že sedět v trůnu v tuhle chvíli nemá cenu a postavil se. Byl to Hádes. Vyhnán do Podsvětí, kde měl sice vládnout, ale co je to za vládnutí, když jediné, co musíte dělat, je sledovat davy srocující se pod nohama Kerbera, který bedlivě střežil, jestli branami neprojde někdo živý. A teď tu nebylo ani to. Pusto a prázdno.

"Ovšemže vím, co po mě chceš, synovče," mávl rukou a ve vzednuvší se kouli mlhy jsi zahlédl obraz sebe a Artemis, jak bojujete v nemocnici. "Unesli ti tvou vyvolenou," poslední slovo řekl s lehkou nadsázkou.

Mlha se rozplynula, když jí bůh podsvětí prošel. "Najednou mě žádáš o pomoc?" otočil se k tobě čelem a na rtech mu hrál pobavený úsměv. Pak zvedl ruce, pokud jsi chtěl něco říct nebo nedejte bohové, jej praštit. "Pomůžu ti, ale pod jednou podmínkou," skřížil ruce na prsou. Někde v dáli zaznělo puknutí a ze stropu se snesla sprška prachu sutě, "až svou krasotinku získáš zpět, přivedeš mi zpátky Kerbera. Platí?" natáhl k tobě ruku a čekal, zda to příjmeš.
Nezdálo se to složité, ale Hádes je Hádes. CO jsi byl schopen obětovat pro Artemis?
 
Artemis *Alyss Ellery* - 07. října 2017 16:54
artemis_alyss28072.jpg
Je to jinak
~Athéna~

Byla na tom stejně jako já. Strach sžírající naše myšlenky, že bychom zůstaly samy. Athény jsem si vždy vážila, i když nebyla tak divoká a zbrklá jako já. Takhle to bylo alespoň kdysi. I nyní jsem na ni mohla pozorovat, že se bezhlavě nevrhla na záchranu sov. Přijala pomoc od smrtelníků, což mě se kdysi příčilo a každá urážka mé maličkosti snesla na smrtelníky můj hněv.

Uvědomila jsem si, že jsem se nezeptala přesně. Pokrčila jsem jen rameny. "Británie, ZOO, záleží na tobě," ušklíbla jsem. "Já moc nikde neposedím. Stále cestuji, i když tady to je pro mě spíš pauza," která se týkala právě artefaktu.
Nemáš tu co dělat! před očima se mi mihl obraz muže s tmavými vlasy a přísným pohledem. Lehce jsem sebou trhla, ale ve stejnou chvíli někdo shodil na zem tác.

Uvažovala jsem, zda jí to říct teď nebo až potom. Najít artefakt bylo pro nás zásadní. Chtěla jsem zpět svůj domov a svobodu. Znamenalo by to vrátit se ke starým kořenům panenské lovkyně? Opět bych na sobě měla šafránový, rudě lemovaný oděv?
"Možná vím, jak se k artefaktu dostat," rozhodla jsem se, že se s Athénou podělím o to, co vím. "Je to i důvod, proč jsem tady," lehce jsem se pousmála. "Do dneška jsem zůstala u toho, čím jsem vždy byla," pousmála se, "lovkyní, i když jsem se zřekla toho, aby kolem mne byly jenom ženy. I muži mají své výhoda. Říkáme si Měsíční poslové a možná jsi o nás četla v kronikách nebo legendách s vůdkyní, kterou upálili za kacířství," uchechtla jsem se. "Ale to je teď vedlejší. Mí druhové našli informaci, že tady v Edinburghu, přesněji ve starém městě, se nacházejí staré katakomby, které tu zanechali Římané. Jenže nevím, kde se vchod přesně nachází a tak mi nezbylo nic jiného, než si tu nějakou dobu pobýt a našla jsem inzerát, že hledají ošetřovatelku v ZOO, tak jsem to vzala," dokončila jsem.
 
*Árés* Alexander Rubin - 06. října 2017 12:57
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
V podsvětí u strýce

”Já myslím, že víc než trochu.” Porozhlédl jsem se kolem. Byl na to strašný pohled. Neměl jsem však čas se tím zabývat a zbytečně se vztekat. Na všechno jednou dojde a já si tu chvíli náležitě užiji, až budu nohou stát na těch jejich hubených krčcích a poslouchat to slastné praskání, když jim budu trhat křídla. Ta skvostná představa jednomu vykouzlí úsměv na rtech.
Honosném trůně. Mohl jsem tušit, že ten jeho trůn přežije naprosto všechno. Úsměv mi z tváře nezmizel při té myšlence.

Vydal jsem se tedy za Alecto a byl rád za její přítomnost, neboť bych málem Artemis neměl jak pomoci.
Blízkost jejího těla mi na malou chvíli vyrazila dech. Stačilo by se k ní natáhnout a vtisknout jí polibek, ochutnat její rty a zapomenout.
Jenže měla pravdu, byl jsem tady kvůli rusovlasé bohyni, která se mi dostala pod kůži až tak děsivě natolik. Sama Afrodita by jí záviděla, co za cit se ve mně probudil.
Pochopitelně jsem bohyni lásky svým způsobem miloval, ale nebyl jsem jí věrný, stejně tak jako ona nebyla věrná mně. Nemluvě o tom, že jsem nebyl věrný žádné ženě, se kterou jsem si vyměnil ten hloupý lidský slib.
Nebyl bych zřejmě také rozhodnutý kvůli jedné lásce projít světa kraj, abych jí našel. Nemluvě o tom, že kdybych se ocitl v tak těsné blízkosti, jak před chvílí, tak bych si nepohrával s myšlenkou, jaké by to bylo, avšak jednal bych.
Nezáleželo jak věděla o tom, že jsem tady za účelem zachránit svou rusovlásku, neboť jsem byl překvapen svými myšlenkami a rozhodnutím.

Na její otázku jsem pouze kývl hlavou. Kráčel jsem rovnou a neohlížel se zpět. Nemůžu si dovolit ztrácet čas. Už tak přemýšlím nad zbytečnostmi, které pouze roztěkají mysl. Potřebuji se soustředit.
Což potvrzovala i cesta palácem. Nehostinná a temná.

”Koukám, že rekonstruuješ.” Konstatuji suše.
”Jistě víš z jakého důvodu jsem tady. Přejděme prosím k věci.” Začnu. Nechce se mi zbytečně debatovat, když je možné, že teď ti okřídlenci ublížují mé drahé. Ta představa mně dohání k naprostému šílenství. Vím, že je to bohyně lovu a bohyně Měsíce, žena, která se o sebe dokáže postarat. Což mi také sama ukázala, tím jak statečně bojovala. Jenže polidštil jsem a je povinností mužů chránit své ženy. Neuspěl jsem, když mne nejvíce potřebovala a nebyla schopná se bránit, dostala mně banda létavců.
K čertu. Tak rád bych do něčeho či někoho praštil. A to nemluvím o tom, jak mi bylo proti srsti to, co mám v úmyslu udělat.
”Chci tě požádat o pomoc.”
 
Athéna *Annabeth Ness* - 04. října 2017 10:07
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg
Da mihi libertatem aut mortem
~Artemis~

Měla jsem ráda slunce a teplo, slanou vůni moře. I já si zvykla na sychravé počasí, které mělo své kouzlo, stříbřitý všudypřítomný déšť, který mi přirostl k srdci. Nikdy jsem ale nezapomněla a nikdy jsem nepřestala toužit potom vrátit to, co bylo. Mír a klid, učit se a učit jiné, darovat lidem moudrost, pomáhat jim být lepšími.
Ztratila jsem spoustu iluzí, které jsem tehdy měla. Život mezi lidmi mne změnil. Jestli k lepšímu, to neposoudím. Ani nechci.

Vděčně jsem se usmála. Připadala jsem si jako v Jiříkově vidění, rozhodně ne jako sebejistá vůdkyni, kterou jsem byla jindy. Vidět Artemis zde… rozhodla jsem se, že si mohu odpustit trochu slabosti. Koneckonců, po těch letech jsme si to obě zasloužily.
„Myslím, že to byla moje vina,“ řekla jsem tiše a pak si povzdechla. Myslím? Ne, nemyslím. Vím. „Totiž, ne, že bych je zabila já… ten útok byl vedený na mne.“ osvětlila jsem. „Nějaký stín, něco… někdo po mě jde. A je dost možné, že půjde i po tobě.“ varovala jsem.

Přikývla jsem. Jistě, když my dvě, proč ne kdokoliv jiný?
„Pak je na nás abychom hrdě nesly jeho odkaz,“ řekla jsem vzletně, ale ani mě to neznělo příliš upřímně. V hlase mi zněly obavy, které by tam být neměly.
„Bojím se toho,“ přiznala jsem nakonec, lidsky, tiše. „Jsi první, koho jsem poznala za spoustu let.“

„I já,“ souhlasila jsem s jejím plánem, ovšem upřímně. Opravdu jsem ho chtěla najít. Opravdu jsem toužila po tom obnovit naši slávu a sílu. Ne, že by byl můj život nyní špatný, to v žádném případě. Ale… ale.
Její otázka mě zmátla.
„Tady jako v Británii, nebo tady jako v zoo?“ ujistila jsme se raději.

 
Snový průvodce - 01. října 2017 11:39
gral_bohu7694.jpg
Jsem tvůj strejdaaa
~Áres~

Alecto přejela červeň přes tváře a zamrkala. "Od tebe to vždy potěší," s vrtivým pohybem zadečku se rozešla k paláci. "Trochu se to tu změnilo," v jejím hlase jsi zaslechl náznak zlosti, "takže musíme trochu jinudy, ale jinak na tebe čeká v paláci ve svém honosném trůně," zachichotala se.

Fúrie měla pravdu. Když jsi tu byl naposled, k paláci vedla víceméně rovná cesta a nyní? Všude okolo se nacházelo mnoho trhlin, a když ses k jedné přiblížil, cítil jsi z ní prudké teplo. Jednou tě Alecto musela chytnout a stáhnout k sobe, protože se pod tvou nohou probořil kus skaliska.
"Opatrně," byla u tebe blízko stejně jako tu noc Artemis. "Pokud chceš pomoct své rusovlasé, pád do žhavých hlubin by ti nepomohl," nezáleželo, jak to ví.

Cesta zabrala více času, než by bylo libo, ale nakonec jste dosáhli brány paláce. Tedy alespoň toho, co z ní zbylo. Zůstaly z ní pouze zbytky na masivních pantech a tříšť všude kolem.
Alecto opatrně našlapoval a vyhupkala nahoru po schodech. Pak se na tebe otočila. "Dál už trefíš?" zeptala se.

Palácem jsi šel sám. Chodby zely prázdnotou a temnota v nich sídlící tě tlačila na plicích. Nehořela ani jedna pochodeň a dokonce zdi vypadaly jako po zemětřesení.
Cesta do trůnního sálu byla jednoduchá. Přímá a tam na tebe čekal tvůj strýc s jednou nohou ledabyle přehozenou přes opěradlo.
"Vítej synovče, v mém rozpadajícím se domově."
 
Artemis *Alyss Ellery* - 01. října 2017 11:16
artemis_alyss28072.jpg
Kdyby jenom sen
~Athéna~

Svým způsobem mě sychravé počasí vždycky lákalo. Byla jsem lovec a často jsem se plahočila provlhlými lesy a cítit na tváři chladný poprašek mrholení mě vracelo do starých časů.
Jak moc jsem si přála, aby tohle všechno byl jenom zlý sen a k tomu se přidal další slibující nám návrat starých časů a zároveň závod, kdo tam bude dřív. Pokud byl mířen na všechny bohy i mimo náš panteon, pak jsem se bála jednoho. Co když padne do špatných rukou?

"V pohodě," usmála jsem se. Taky jsem z toho byla paf a pocit, že ona není první bůh, kterého jsem poznala, jsem zahnala. Nemohlo tomu tak být. Na setkání bych si určitě pamatovala.
"Ve zprávách cosi zaznělo," přikývla jsem, a pak se zamyslela nad její otázkou. "Vše je možné. Jsme tu my dvě, tak proč ne někdo jiný? Jen, co když jsme jediné dvě, které přežily pád Olympu?" tahle myšlenka se mi nelíbila. "Chtěla bych najít ten artefakt a vrátit vše tak, jak bylo." Chceš jej zničit. Další vtíravý hlásek mi zazněl v hlavě a já jí zatřepala.

"Jak dlouho tady už jsi?"
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.16123604774475 sekund

na začátek stránky