Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1587
Hraje se Denně Omezená aktivita cca do 3.10.2021...  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 21. dubna 2022 19:54Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 01. srpna 2022 21:14 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 22. července 2022 7:31Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 20. srpna 2021 11:20Seth *Sebastian Light*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 22. července 2022 7:31Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 31. července 2022 16:54Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 22. července 2022 7:31Sif *Sofia Garner*
 Postava Heimdall *Rick Mardall* je offline, naposledy online byla 07. srpna 2022 17:17Heimdall *Rick Mardall*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 01. srpna 2022 21:14Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 22. července 2022 7:31Kurent "Cal"
 Postava Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* je offline, naposledy online byla 29. července 2022 22:02Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco*
 Postava Jörmungandr *Jerome* je offline, naposledy online byla 22. července 2022 7:31Jörmungandr *Jerome*
 
Sif *Sofia Garner* - 23. června 2019 17:58
sif_gb9312.jpg
Záhadné kladivo
~NPC Roman~

V každé nemocnici byla přítomna vůně desinfekce a vzdálené pípání napojeného přístroje kontrolující tep. Sem tam se v hlášení ozval znuděný ženský hlas informující pacienty nebo vyzívající doktory a sestřičky k další práci. Několikrát se otevřely a zavřely dveře, když někdo vcházel do místnosti, aby zkontroloval ležící pacienty. Mezi nimi jsem byla i já.

Když jsem konečně odlepila víčka od sebe, uvítal mě strop, který by potřeboval přemalovat. Praskliny tvořily rozvětvenou síť, které připomínaly pavučinu. Moje lůžko bylo obehnáno závěsem vybledlé zelené barvy. Když někdo prošel kolem, konce se lehce zatřepetaly a já viděla stín. Ani lůžko nebylo kdovíjak pohodlné a cítila jsem se rozlámaná.
Co čekáš, když sletíš tak stupidně ze scooteru? zeptám se sama sebe a zkusím se zapřít rukama, abych si trochu ulevila. Moc dobrý nápad to nebyl. Padla jsem zpět do polštáře a se zabručením jsem si odfrkla.

Lem závěsu se pohnul a dovnitř strčila hlavu sestřička. Nebýt jejich přikrášlených očí, spletla bych si ji s chlapem. Růž zvýrazňovala její baculatá líčka a dvojí brada ji na kráse moc nepřidala. Po chvíli zmizela a někam se odpajdala. Vydechla jsem. Rozhlédla jsem se k sobě a uvažovala, kde je Roman. Vedle lůžka byla laciná stolička s popraskanou koženkou. Musel mě zavést do nejbližší nemocnice a na Sibiři na nějakou narazit je spíš o štěstí.

Závěs se znovu odhrnul a tentokrát se objevil Roman. Polila mě úleva. Nenechal mě tady. "Jak se cítí Alenka z říše divů?" jeho úsměv mě dokázal pokaždé dostat do kolen. Štěstí, že jsem teď ležela.
"Myslíš Alenka ze zmrzlých krajin?" ušklíbla jsem se, a znovu se pokusila si poposednout. Romanovi to pálilo, a tak mi s tím pomohl. "Dík."
Posadil se a chvíli si mě prohlížel. "Sice je to absolutně stupidní otázka, ale jak se cítíš?"
Uchechtla jsem se. "Ale zeptat se musíš. Nejsme náhodou ve filmu?" znovu jsem se rozhlédla, jestli na mě někde nevykoukne čočka kamery. "Asi to mohlo být horší."
S tím nešlo nic jiného než souhlasit. "Vyděsila‘s mě. Co se stalo? Najednou ses pustila a zbytek znáš."
Pokrčila jsem rameny. Zatraceně to bolelo, ale nemohla jsem si pomoct. "Nevím. Asi se mi udělalo zle. Prostě se mi zatmělo před očima."
"Jen tak?" podivil se. Nedivila jsem se mu.
"Noo," zauvažovala jsem, jestli mu to vůbec říkat. Bude si o mě myslet, že jsem se zbláznila. "Předtím, než jsem odpadla, se mi zdálo, že něco... někoho vidím."
"Ve sněhu?"
"Ne," zavrtěla jsem hlavou. Jak mu to jenom říct. "Něco jako sen? A poslední, co si pamatuju, bylo nějaké kladivo ležící na zemi."
"Kladivo?" ušklíbl se pobaveně Roman.
Hodila jsem po něm nevraživý pohled, na což zvedl ruce, ať pokračuju. "Kdyby bylo normální, tak o tom nemluvím. Velké s vyrytými znaky. Asi vypadaly jako runy. A měla jsem pocit, že je velmi důležité," skrčila jsem zamyšleně obočí.
Roman nehnul ani brvou. Čekala jsem, že se mi znovu vysměje, ale on se jenom díval a nebylo to moc příjemné. "Děje se něco?"
"Ne, ne," vzpamatoval se ještě dřív, než jsem si mohla začít něco myslet. "Odpočiň si, ano? Chceš něco donést?" postavil se.
"Ne, díky," nechala jsem jej, aby mě políbil na čelo, a nakonec sledovala závěs, jak se po jeho odchodu vlnil.

***

V nemocnici jsem měla dlouhou chvíli, a tak jsem sestřčiku s líčky jako prasátko Babe požádala o papír. V kreslení jsem byla docela zdatná, a tak jsem se rozhodla, že si to kladivo nakreslím. Trvalo mi snad věčnost zachytit každičký detail, ale nakonec jsem byla se svou prací spokojená.

(Pozn.: bez hadů)
Obrázek

Proč mám dojem, že jsem to někdy už viděla? pomyslela jsem si. Vrátila jsem se taky k muži s rudým plnovousem a stejně zbarvenými vlasy. I u něj jsem měla pocit, že jsem jej jednou viděla. Jelikož Roman nikdy nebyl, tak jsem se vrhla i na kresbu neznámého. Sice moje verze nebyla tak usměvavá, jak jsem jej viděla, ale něco mi říkalo, že tohle byl jeho typický výraz.

Obrázek

Chvíli jsem se dívala na obě kresby a snažila se rozpomenout, kde jsem muže viděla. Trpěla jsem ztrátou paměti a ani Roman nemusel vědět, jak jsem předtím žila svůj život. Navíc mě udivovalo, že jsem neznámého muže nakreslila v brnění.
"Kdo jsi?" zeptala jsem se portrétu a nakonec jsem se uvelebila a rozhodla se prospat.
 
Artemis *Alyss Ellery* - 01. června 2019 09:28
artemis_alyss28072.jpg
Kdo je ještě naživu?
~A-war, A-wisdom, A-sun, A-love~

Ani jsem nemusela Áreovi kontrolovat tep, jelikož se začínal probírat. Kde byla ta bohyně lovu, která pro muže nikdy neuronila slzu, s ledovým klidem přikázala otci, aby obětoval svou dceru jenom proto, aby se dostal přes moře k Troji. Kdybych samu sebe viděla, nepoznávala bych se. Byla jsem chladná a bez špetky slitování. Jediné, co jsem milovala, byly moje lovkyně, které si říkaly Artemidiny dcery. Jedině jim jsem projevovala svou vstřícnost.

"Jsem," usmála jsem se na Área a setřela si z tváře slzy, které byly důkazem, že i bohové se můžou změnit. Nedalo mi to a musela jsem boha války políbit. Tolik mi chyběl. Úleva, která nastala, když jsem ucítila jeho teplé rty, byla nepopsatelná. Ještě před nedávnem jsem si myslela, že je nadobro pryč.

Podívala jsem se na svého bratra, který se pomalu začínal taky vrtět v Afroditině klíně. Nemohla jsem si nevšimnout, jak se na něj dívala. Vypadala jsem stejně? "Probírá se," pomohla jsem Áreovi se alespoň posadit a sama jsem si musela oddechnout. Bylo toho na mě nějak moc.

Přemístila jsem se k Apollónovi, který se pomalu probíral. Klekla jsem si k němu a položila mu ruku na rameno. Také byl skutečný. "Jak je to možné," podívala jsem se na Afroditu. "Proč jste tady? Kdo tu ještě je?"
Bohyně pokrčila rameny. "Jediné bezpečné místo a vím jenom o Thanatovi, že tu je. Jestli se tu ještě někdo skrývá, tak jsem na nikoho dalšího nenarazila. Tohle místo je obrovské a nebýt storukých, tak jsme ztracení všichni."

Dávalo to smysl. Jejich úkolem bylo tohle místo strážit, a pokud by se nevyznali v chodbách, neplnili by svou funkci dobře. "Víš kud..." než jsem stačila doříct, Apollón zařval moje jméno tak nahlas a ani jsem nestačila sebou škubnout, protože vystřelil z Afroditina klína a jeho váha mě strhla k zemi. Na to, jak hubeně vypadal, měl sílu. Svíral mě jako klíště a neustále opakoval: "Měla jsi pravdu." Sem tam řekl něco, u čeho jsem měla pocit, že někomu odpovídá.

Podívala jsem se na Afroditu, která si přiklekla a hladila mého bratra po zádech. "Přišel o rozum. Jednoho dne prostě přestal být sám sebou," odpověděla na nevyřčenou otázku.
Já bych byla strašně ráda, kdyby ho někdo přiměl, aby mě pustil.

Mezitím temnota v propasti obživla. Vypadalo to jako hladina vody, do které se opírá vítr a tvoří vlny. Šlo to poznat pohledem na protější stěnu, kde se černota vlnila, klesala a stoupala. Připomínalo to rozpálený dehet jenom bez toho smradu a horka. Jako jediná si toho mohla všimnout Athéna, jelikož nikdo jejím směrem neupínal pozornost.

Pro Athénu
 
*Árés* Alexander Rubin - 31. května 2019 22:17
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg

Tartaros - zachráněni?


Spousta Áček - Artemis, Athéna, Afrodita a Apollón

Stále jsem měl před očima ty obrovské oči. Hladově mně pozorovali, nebo aspoň to tak na mně působilo. Cítil jsem doteky tisíce rukou, které mně zkoumali jako nějaký flák masa, jestli jsem dobrý nebo si dotyčný se mnou zkazí chuť. Chtěl jsem jim utéct, ale nemohl jsem. Drželi mě pevně a veškeré vzpírání bylo zbytečné, pouze mně to připravilo o energii, které jsem měl pramálo.
Připadalo mi, že padám do úst té příšery a ta mě s chutí začne žvýkat. Chtělo se mi křičet, ale k ničemu by to nebylo.

A pak najednou ležím na tvrdé zemi, slyším půvabný hlas mé milé jak volá mé jméno a cítím doteky na své tváři.
Chvíli mi trvá než se mi podaří otevřít s obtížemi oči. Bolí mně celé tělo.
Když se mi podaří zaostřit vidím před sebou svou milovanou.
Je to ona nebo iluze? Zase se mně toto místo snaží dostat? Chvíli na ní mlčky hledím. Je stále tak neskutečně nádherná a ty její oči. A její dokonalost teď vylepšuje světlo, které z ní vychází.
Notnou chvíli nic nedělám a užívám si pohled na ní, než se jako pokaždé, když jsem si ji představoval, rozhodnu dotknout. Nerozplyne se. Stále tu je a je hmatatelná.
”Artemis? Jsi to opravdu ty?” I přesto v mém hlase je znatelné nevěřícnost její skutečnosti.
”Já… tys… tys pro mně přišla?” Zeptám se jí a na sucho polknu. Do očí se mi hrnou slzy radosti.
Chvíli mi trvá než mi dojde jedna věc a to, že jsem tu našel jejího bratra, který byl se mnou na té římse.
”Je tvůj brat v pořádku?” Zeptám se jí s neskrývanou starostí.
”Snažil jsem se ho chránit.” Dodám ještě a doufám, že se mi to podařilo.

 
Athéna *Annabeth Ness* - 31. května 2019 10:36
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Dulce et decorum est pro patria mori
~AAAA... aaaaaa?~[/i]



Nemůžu si pomoct, ale chvíli trávím tím, že si prohlížím bohyni lásky a přemýšlím, jestli byla vždycky tak nesnesitelná a nebo jsem za ty roky života s lidmi ztratila něco z trpělivosti. Situace, ve které jsme se momentálně nacházely tomu také příliš nepomáhala. Zhluboka jsem se nadechla, vydechla a nechala plavat jakékoliv poznámky. Budeme mít dost času se poštěkat až bude Árés v bezpečí nohama na zemi.
Něco na Artemis se mi nezdálo. Nevím co, ale...
No, možná už z tohohle místa blázním.

"Vážně se mi to celé nelíbí," řekla jsem Artemis, když nám Afrodita vysvětlila, o které bráně se mluví. No aspoň, že jsme nenakráčely rovnou do chřtánu Krona. Prozatím.

Jenže to už šlo všechno ráz na ráz, tak, jak to bývá. Obrátila jsem oči v sloup, aniž bych Afroditě podotkla něco od plic a místo toho se soustředila na magický kus provazu v mých rukách. Lano se samo rozmotalo, což by mě nejspíš neměla překvapovat - ale překvapilo - a poté doslova zaútočilo na dvojici, kterou jsme se pokoušely zachránit. Nevím co přesně se stalo, snad jim prudkost se kterou se za nimi záchrana vydala podrazila nohy, snad to bylo něco jiného, tak či onak než jsme se nadály, oba zmizeli. Naštěstí jsme všechny cítily tíhu jejich těl, která se podstatně zhoršila, když Afrodita pustila lano.
"Buď ráda, že jen nehet." zamručela jsem spíše pro sebe, než jako poznámku k ní a trochu zafuněla, snažíc se udržet lano v rukou. "Neboj, ona ti to ráda připomene." Opáčila jsem spiklenecky k Artemis, ráda, že tu nejsem s Afroditou sama. Nebo hůř - úplně sama.

Tahaly jsme skoro věčnost, ale konečně se nám povedlo oba muže zachránit. A nebo ne? Vyměnila jsem si s Artemis pohled. Nevím, co temnota v Tartaru dokáže, ačkoliv si to samozřejmě dokážu docela živě představit.
Když se mě Afrodita zeptala, zda bude Apollón v pořádku, rozhodla jsem s k němu posadit, stejně jako ona, a natáhla se, abych zjistila, jaký má pulz - jestli vůbec žádný - doufajíc, že Artemis udělá to samé u Área.
"Je naživu," informovala jsem, když jsem se ujistila, že pravidelné tepání není jenom kapilára v mém ukazováku. Srdce mu bilo jako zvon. "A víc... v tuhle chvíli nedokážu říct."
Podívala jsem se na Artemis, otázku v očích - jak je na tom on?
 
Artemis *Alyss Ellery* - 30. května 2019 09:00
artemis_alyss28072.jpg
Malaka!!!
~Athéna, Áres + Apollón, Afrodita~

Málem jsem se zajíkla, jak se lano prudce svěsilo a Áres i můj bratr zmizeli v nicotě. Já jsem málem zahučela do nicoty taky, ale naštěstí obou bohyň se mi podařilo udržet alespoň na okraji. Bohyně lásky úpěnlivě zasténala a pustila lano, čímž se tíha o něco zvýšila.
"To nemyslíš vážně!!" zavrčela jsem na ni.
"Co?" podívala se na mě nechápavě. "Zlomila jsem si u toho nehet."
Na chvíli jsem zavřela oči, a kdybych nemusela držet lano spolu s Athénou, nejspíš bych zařvala frázi 'This is Sparta!' a skopla ji do propasti.
"Zapomněla jsem, jak umí být otravná," šeptla jsem k Athéně.

Dál už nebylo co dodávat. Musely jsme tahat a postupně jsme dostávaly dva bohy opět mezi živé. Na chvíli jsem měla pocit, jako bych něco zahlédla. Lehce to se mnou otřáslo, ale nepovolovala jsem. Vytahování trvalo skoro věčnost, když konečně jsme s Athénou oba bohy přetáhly přes okraj a odtáhly je do bezpečí. Nastal pocit naprostého zmatení. Nevěděla jsem, ke komu dřív skočit. K Áreovi nebo k Apollónovi? Ti se mezitím začali probírat a lano konečně povolilo a jako had se smotalo. Afrodita jej vzala a opět ji zmizelo neznámo kam.

Afrodita to vyřešila za mě, protože padla na kolena vedle mého bratra. Chvíli jsem se na ni zmateně dívala, ale usoudila jsem, že bude lepší se soustředit na Área. Klekla jsem si vedle něj a prsty mu přejela po tváři, zanechávajíc mu na kůži pomalu mizící zářivé proužky. "Áree?" naklonila jsem se k němu. Cítila jsem, jak mám knedlík v krku a hejno motýlů v břiše. Úžasná kombinace.

"Bude v pořádku?" zeptala se plačtivě bohyně lásky. Bratrova hlava ležela v jejím klíně. "Athéno, řekni že ano!"
 
Snový průvodce - 30. května 2019 08:09
gral_bohu7694.jpg

Tak tedy nejdříve za Nárvim
~Thór + Matet (a Serqet)~

Doktor sice vypadal, že by nejraději truhlu drapl hned, ale kdyby si s tebou poměřil síly, dost by se přecenil. Přece jenom nepatřil mezi vyšší bohy jako ty a jeho doménou byla nakonec jenom medicína, i když ti mohl zadělat na pořádný bolehlav. Matet se chvíli za Serqetem dívala a nakonec pokrčila rameny. "Dobře," souhlasila s tebou a lišácky se usmála. "Přenesu tě, abys nemusel jít celou cestu zpátky. Her-Urovi jsem nabízela, aby tu nechal postavit teleporty, ale on ne. Co kdyby do toho omylem vlezl smrtelník," počkala, až si ji chytil, a celou dobu nepřestala mluvit. "Vůbec není nápadné, že vnitřek je tak desetkrát větší než vnější budova." Na chvíli nastalo ticho a prostředí se náhle změnilo. Poznal jsi místnost, kde jsi předtím bral Lokiho věci. "Sám využívá nás, aby se dostal z místa A do místa B, tak proč to nedovolit ostatním, hm?" podívala se na tebe s nevyřčenou otázkou.

Došli jste ke skříňce, kterou ti Matet otevřela a sama tam vložila pistoli i meč, i když s ním chvíli zápasila, protože byl dost dlouhý. Pak počkala na tebe a opět nastavila rámě. Další zastávkou byl tvůj pokoj. Objevili jste se přímo uvnitř, takže karty na odemknutí dveří nebylo třeba. Nárvi s Helou tu nebyl. "Jsou hned vedle. Zaklepeš na něj nebo chceš taky přemístit?"

Výběr ze dvou možností

"Našli jste je?" zeptal se Nárvi a pořádně si zívl. Od posledního spánku uběhlo dost času. (Pokud jsi zvolil možnost A) Hela se malátně přemístila k tvým nohám a natáhla ruce.

 
Thór *Chris Hemsworth* - 13. května 2019 23:01
bf15b48b90ac54d5fcc2fa5e8621babc2932.jpg

ZLATÉ JABLKO
Matet, Serqet




Bohové, přeci musí být více než jen jedno? Trochu mně to štve. Hledám tu jako Garmr a nikde nic. Jindy bych byl naštvaný asi trochu více a určitě by mně napadlo že si ze mně Loki vystřelil, ale.. když se před tím probral, tak nevypadal dobře. Nedivil bych se, kdyby byl trochu mimo když se mnou mluvil. Zázrak že nás sem vůbec dokázal nasměrovat.


O truhle mám trochu pochybnosti. Dost by mně zajímalo kde jí Loki vzal a co znamenají ty věci o zmenšení a tak. Napadá mně, zda by se na toto jablko nedalo použít nějaké kouzlo a stalo by se z něj třeba několik menších. To by však věděl jen Loki a nebo Idunn, přičemž je jasné, že si ani s jedním z nich nebudu moci promluvit. Radši si k sobě truhlu pořádně přitisknu a dám Matet vědět že už můžeme jít. Nebýt toho že jsme málem do někoho nebo spíše do něčeho vrazili, tak by to přemístění překvapivě nebylo až tak nepříjemné.


Souhlasně Matet přikývnu, jinak nic neříkám a následuji ji dovnitř. Doktora pak pozdravím, ale to jablko mu nedávám. Zatím ne. Lokiho dle všeho už vzbudit nepůjde. Možná by to šlo ještě tou ambrózií, ale nerad bych riskoval že se mu ještě přitíží. "Jo, něčeho bych se napil. Ale mám ještě práci. Dám si později". Řeknu Matet.


Prvně, ji poprosím aby mi vrátila tu pistoli a meč. Obojí bych pak šel dát do Lokiho skříňky, včetně jeho klíčů. Následně bych rád šel za Nárvim, zda by mi nemohl pomoci. Ohledně toho co stojí na truhle, konkrétně to zvětšování a zmenšování. Je to chytrý hoch, pokud by mohl vědět někdo něco mimo Lokiho a Idunn, pak je to on. Mrzí mně že ho budu budit, ale je to zapotřebí. Až pak, podle toho co se dozvím, bych šel nejspíše opět najít Serqeta.



Bude toho na práci dost, ale nevadí. Pokud Matet bude chtít, pak budu rád za společnost, ale jinak ji s sebou nebudu držet.
 
Snový průvodce - 01. května 2019 17:24
gral_bohu7694.jpg

Zlaté jablko
~Thór + Matet~

Další jablka jsi bohovéžel už nenašel. Buď ti Loki lhal a nechtěl odhalit, kde další jablka jsou nebo na tom byl velmi špatně s pamětí. Nicméně pokud ses podíval na truhličku, byla to ta, kterou nosívala Idunn, bohyně, jejímž úkolem bylo opatrovat zlatá jablka přinášející bohům věčné mládí a nesmrtelnost. Runy vyryté do kovového lemování jsi dokázal snadno přečíst. Pečlivé sestavení run chránících jablko uvnitř mělo zajistit, že se ovoce nikdy nezkazí a taky tam padlo něco o zvětšování a zmenšování. Idunn by jistě věděla víc.

Matet tě ujistila, že už nemusíte vycházet ven, jen doufala, že vás nikdo neviděl přicházet, protože by to vypadalo divně. Ujistila se, že je zamčeno, potěžkala meč a počkala, až jí položíš ruku na rameno.
Objevili jste se před budovou a málem do vás vrazil jeden muž z hlídky, kdyby neměl až nelidské reflexy. Pokud ses zadíval pozorněji, pod krytem jeho helmy jsi zahlédl dvě zvířecí oči. Určitě patřili nějaké psovité šelmě, ale dál ses nedostal, protože tě Matet vzala za ruku a táhla tě dovnitř. "Snad jdeme včas, ale nebyli jsme tam dlouho," podívala se na tebe s povytaženým obočím.

Doktor na vás čekal u vchodu do nemocničního křídla, respektive do zvětšeného nemocničního prostoru. "Máte?" zeptal se.
"Máme," přikývla Matet, ale nechala na tobě, jestli jablko předáš nebo ne. "Jak jsou na tom?"
"Spí už oba," povzdychl si Serqet. Šlo na něm vidět, že se mu tato situace nelíbí. "Helu si k sobě vzal Nárvi a šel si taky lehnout. Pokud dovolíte," pronesl, když jste minuli dveře vedoucí do pokoje, kde ležel Váli, "tak se pustím ihned do práce. Musím provést pár testů a zítra se uvidí, zda jablko zabralo," odhalil řadu bílých zubů.

Matet se chvíli dívala za doktorem, než si ulevila hlasitým povzdychnutím. "Nevím jak ty, ale já bych si dala pořádnou skleničku, a pak to dneska už zabalila, co říkáš?"

 
Thór *Chris Hemsworth* - 24. dubna 2019 11:20
bf15b48b90ac54d5fcc2fa5e8621babc2932.jpg

U LOKIHO DOMA
Matet




Nakonec si tedy beru klíče s sebou. Nebyl by dobrý nápad je nechávat ve venkovních dveřích, když zde bydlí více lidí. Ještě že mi Loki napsal i číslo bytu, nemusím tu tak nikde bloudit. Dost na to že sem se zdržel těma hloupýma klíčema. Vejdu do jeho bytu, nechám vstoupit Matet a pak za námi zevnitř zamknu. Začnu se rozhlížet po bytě a musím říct, že sem opravdu překvapený. Tou výzdobou je to podobné jako v mém domě v Dánsku, ale jsou tu samozřejmě znaky toho, že to patří jemu. Co mně opravdu překvapí, je mé kladivo. Tedy, jen replika Mjolniru, ale i tak, je hezké vidět že ho tady Loki má.


Jídelna i kuchyně jsou také pěkně zařízeny a co teprve koupelna. Nečekal bych, že ten mizera bude mít docela dobrý vkus. Rovnou by to lákalo vlézt do té vany, ale na to teď bohužel není čas. V ložnici se jen ušklíbnu a zavrtím hlavou. Jasně, byl tady se Sigyn.. To mi mohlo být hned jasné. Nechávám ty věci tak jak jsou, aby třeba později neřekl že sem mu tu sahal na něco na co sem neměl a zaměřuji se na to, proč jsme zde.


Ze skříně vezmu truhličku a pak i meč. Prvně se zadívám na něj. Pečlivě si ho prohlédnu a pak jím několikrát cvičně mávnu. Zřejmě nebyl nikdo kdo by je pohřbil. Je to hrozné, pomyslet na to, kolik zbraní se asi jen tak válí po celém Asgárdu. Pokud se mi podaří opeřence porazit, pak se postarám o to aby všichni ti muži a ženy měly řádné pohřby a mohli konečně spočinout. "Dobře, ale buď opatrná". Odpovím Matet a trochu neochotně jí podám ten meč. Je to opravdu vzácná věc, kdyby ho ztratila, tak by mně opravdu naštvala.


Když je meč vyřešený, zadívám se na tu truhličku. Prozatím Matet ignoruji a pomalu tu truhlu otevřu. "Ano, je.." Potvrdím jí a po chvilce truhličku zavřu. Dobře, máme jedno jablko. To se určitě bude hodit. Ale je jen jedno. Loki mluvil v množném čísle, takže pokud zase nelhal, musí tu mít někde schované další. Nejsem si jistý, zda by jedno jablko stačilo pro něj i pro Váliho. Nemluvě o Hele... Truhličku tedy svírám v ruce a určitě jí Matet nepředám. Ještě se začnu pozorněji rozhlížet po bytě a hledám, zda tu nenajdu nějaké další jablko. Pokud né, tak mně to asi trochu naštve, ale máme aspoň jedno a tak se budeme muset vrátit, ať zbytečně nečekají.

Jestli Matet může, mohla by nás přemístit rovnou odtud. Jinak samozřejmě vyjdeme z bytu, zamknu za námi, vyjdeme ven, položím na ni ruku a čekám až nás vezme zpět ke Starkovi.
 
*Árés* Alexander Rubin - 23. dubna 2019 21:00
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg

Tartaros - zachráněni?


NPC Apollón, budoucí švagr? + Triple A na mostě

Zase blázním. Napadne mně, když si všimnu naproti na římse svoji drahou. Jsem plně zabrán pohledem na ní, že naprosto ignorují přítomnost dalších, co tam jsou s ní.
Tentokrát jako bonus nádherně září. To si moje mysl se mnou hraje. Musí to tak být.
Něco ve mně nedokáže uvěřit tomu, že by to mohla být skutečně ona. Částečně je to způsobeno tím, jak jsem ji tu už tolikrát viděl a byla to pouhá iluze, která se rozplynula, když jsem se snažil jí dotknout.
Dále se na tom podílí fakt, že něco ve mně nedokáže uvěřit tomu, že by byla schopná kvůli mé maličkosti jít do hlubin samotného Tartaru. Není v tom to, že bych měl pochybnosti v její sílu, divokost anezávislost. Nikdy v životě bych si nedovolil ono vysvobozování nazvat pouze mužskou záležitostí... a ano, samozřejmě kdyby to bylo naopak neváhal bych a šel bych za ní kamkoliv, protože to co k ní cítím, jsem ještě k nikomu nic necítil. A to ani ne, když jsem byl s Afroditou. Nenazval bych to láskou, i když byla bohyní lásky. Byl jsem poháněný chtíčem a touhou. Ale to co cítím k Artemis, je něco úplně jiného… tak neskutečně jiného.
A to může za to, že se mi nechce věřit tomu, že je naproti skutečně ona a že mně přišla odsud dostat. Nechce se mi uvěřit, že bych mohl mít takové štěstí a ona by cítila to stejné, co já k ní.

”Vidíš to taky?” Rozhodnu se zeptat svého budoucího švagra. Uvědomuji si, že možná není úplně ta správná osoba, vzhledem k tomu, že je vyšinutý potrhlík.
Avšak místo odpovědi jsem měl pocit, že slyším vzdálené syčení.
No skvělé… aby se tu ještě ke všemu objevil had… to by mi tak chybělo.
Čekal jsem cokoliv, ale ne lano, které se nám začalo omotávat kolem těla a svázalo nás tak poměrně nepříjemně k sobě.
Stačím pouze vykřiknout šokovaně, když nás lano strhne do tmy před kterou jsem se snažili uniknout.
Tíha oné temnoty na mně padne, jako ocelová ruka. Sice jako Bůh nemusím dýchat, ale jako kapr na suchu lapám po dechu. Po celém těle cítím nepříjemné doteky neviditelných rukou. Jako kdyby zkoumali, jestli budu přeci jen k jídlu.
A jako poslední, co spatřím jsou dvě obrovské oči, než do něčeho narazím a ocitnu se ještě ve větší temnotě, která však bolí jen chvíli a pak cítím vytoužený klid.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2022 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.16586899757385 sekund

na začátek stránky