Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1352


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 16:55Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 23:52 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 10. dubna 2020 1:51Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 22:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 23:52Dionýsos *Otec Dennison*
 
Snový průvodce - 31. srpna 2017 08:53
gral_bohu7694.jpg
Přes řeku Styx
~Áres~

Namířená zbraň mluvila za vše a nebylo třeba k tomu dodávat manuál, co je třeba, aby kohoutek zůstal na svém místě. Charón zmlkl, ale v očích mu stále hrály plamínky pobavení. Bohové jsou někdy blázni. Hlavně ve chvílích, kdy se koukají do hlavně zbraně. Zabít by je dokázalo máloco, ale čekat, než se opět dostanou do životního cyklu smrtelníků je taky otrava.

Loďka se pomalu přibližovala. Houpala se na nízkých vlnách řeky, jejíž voda připomínala spíše olejovitou tekutinu. Přidržel člun u sebe a počkal, až nastoupíš. Bylo by snadné jej převrhnout a nechat tě zmizet pod hladinou. Zapomnění umí být krásná věc. Hlavně pro někoho, kdo trpí žalem po ztrátě své milované.

Charón naskočil, jakmile ses usadil a začal tahat za lano. Pevně rozhodnut, že se s tebou už bavit nebude, mlčky překonal celou šíři řeky. Počkal, až se dostaneš na břeh a pak zmizel v závanu černé mlhy.

Ticho v téhle chvíli bylo ještě tíživější. Kdysi přeplněné podsvětí zelo prázdnotou. Už od řeky jsi viděl Hádův palác. Jen se tam dostat.
Zaslechl jsi známý skřek fúrie, kterou jsi už jednou potkal. Blížila se k tobě a obrovskými kožnatými křídly máchala a vířila kolem sebe prach. Když přistála na zemi, změnila se v nádhernou hnědovlasou ženu. Byla to Alecto.
“Můj pán tě očekává,“ lehce se uklonila a rudé rty se zkřivily do úsměvu.
 
Snový průvodce - 31. srpna 2017 08:53
gral_bohu7694.jpg
V mysli raněného štíra
~Seth~

Petet nepatřil mezi ty, co by lhali. Štíři lhát neuměli. Proto mluvili v hádankách nebo vyzrazovali jenom to, co dotyčný potřeboval slyšet. Na jednu stranu to byla dobrá vlastnost, u které jste si mohli být na sto procent jistí, že vám nezalžou, ale na druhou stranu mysl si dokáže sama vydedukovat zbytek pravdy a skončit úplně s jiným závěrem.

Poušť odrážela Petovu náladu. Při hlubokém zamyšlení byla klidná a dokonce vítr ustal.
“Nevím,“ řekl nakonec a v očích mu šla vidět beznaděj. “Andělé dokážou být velmi vynalézaví,“ zvedl hlavu a sledoval Setha zpod svého obočí. Vítr se opět vrátil. “Nabídnou milodary, pro které by si nejeden nechal uříznout ruku a pokud nejsou přijaty, jejich druhá nabídka není už tolik lákavá,“ rozhlédl se kolem sebe. Snad doufal, že se někdo objeví. Byla to jeho mysl a každý si tam může tvořit, co chce.

Mohl sis být jistý jedním. Kdyby byl Petet při plné síle, nestála by tu jen pustá poušť. Možná nakonec bylo dobře, že byl raněn. Kdo ví, jestli by projevil důvěru.

“Sethe,“ ozval se nakonec Petet, “jsi v nebezpečí. Na jednu stranu chápu, proč’s jejich nabídku přidal. Na druhou stranu jsi Seth. Chceš přežít a klidně s tím potopíš i ostatní,“ zvedl ruku, pokud jsi chtěl něco namítnout. “Zatím Her-Urovi nic říkat nebudu. Jsi až v příliš riskantní situaci, ale,“ zvedl ruku a hodil tvým směrem zlatou minci, na níž byl vyobrazen štír a na druhé straně v hieroglyfech Petovo jméno, “pokud tě zkontaktují, řekni jim, na co jsi tady narazil. Nelži. Poznají to. Pak použij minci,“ ukázal na ni. “Stačí ji silně stisknout v rukou a opět se objevíš tady,“ ukázal kolem sebe.

Počkal si ještě na tvou odpověď a pak tě opět pohltila tma místnosti.
 
Athéna *Annabeth Ness* - 28. srpna 2017 17:14
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Animae fidelium
~ Artemis ~


"Ach tak," přikývla jsem a krátce se na rudovlásku usmála. "Ani já ne - na druhou stranu jsem ráda, že se mu nestalo nic horšího."

Když jsem se dotkla konečky prstů její ruky, projela mou elektřina, jako kdyby do mě uhodil blesk. Hlasitě jsem vyfoukla vzduch, který jsem držela v plicích a který začínal nepříjemně pálit. Zírala jsem na ní s očima na vrch hlavy.
Athéno?
Nepohnula jsem se, zírající na jemnou pokožku své společnice. Hlava mi vířila myšlenkami, které se objevovaly a zase mizely jako při záplavách.
"Artemis?" odpověděla jsem mdle.
Nedokázala jsem se uklidnit, což u mě nebylo obvyklé. Skoro jsem ani nemrkala. Jak dlouho jsem neviděla jiného boha?
Dlouho.
Příliš dlouho.

Zamrkala jsem a pak se na ni hřejivě usmála. Oči mi zjihly. "Tak tohle rozhodně JE milé překvapení. Co tu... co tu děláš?"
 
Snový průvodce - 25. srpna 2017 08:54
gral_bohu7694.jpg
Na pokoji
~Thór + Nárvi a Hela~

Nárvi byl jednoznačně fascinován velkou televizí. Měl představu, že to je spíš doména bohů než obyčejných smrtelníků, ale doba se změnila. Rty mu stále zdobil pobavený úsměv. "Mohl bys potom zase pustit ten film s tebou?" zazubil se, když si přebíral ovladač, aby si jej mohl prohlédnout. Čísla, rozhodně plno podivných čudlíků. Zkusmo jej namířil na Thóra a něco zmáčkl. Nic se nestalo.

Tak nic, pomyslel si. "Dobře," přikývl Nárvi. A kde..."
Thór se choval jako starostlivý strýček. Jeho synovec odložil ovladač a podobně jako on se vydal na průzkum apartmánu. Cítil se jako ve Valhalle nebo rovnou v Ódinově síni, kde byl vždycky dostatek světla, čisto a veselí. Najednou se mu zastesklo po domově. Už si skoro nepamatoval tvář matky ani otce, ale v jeh mysli utkvěla jedna jediná vzpomínka. Tvář jeho bratra měnící se do vlčí podoby a následná pronikává bolest.

Otřásl se. Hela byla stejně zvědavá, i když provozovala spíš horskou turistiku. "Díky," převzal si od strýce župan a vydal se do koupelny. V hloubi duše jej něco tížilo. Něco, co nedokázal správně zařadit. Tohle pro něj bude dlouhá sprcha.

Malá Hela se Thóra chytla za ruku a udržovala s ním krok. Přitom se potutelně smála a sem tam si poskočila. Po původní šílené Hele nebylo vidu ani slechu. Byla pryč. Pro všechny možná štěstí. Pokud by vyrůstala v úplné rodině, byla by na tom jinak? To se dozvíme až za několik let, pokud se tedy Loki se Sigyn uráčí přijet, ale z Evropy to byl dlouhý let a nikdo by se nedivil, kdyby tu byli až zítra.

V lednici se nacházely základní potraviny a chlazená minerálka. Mohl jsi udělat jednoduchý sendvič a nechybělo zde mléko. Alkohol v lednici nebyl. Ve skříňce vedle jsi našel kávu a různé druhy čajů. Rychlovarná konvice stála na ni.
Co se týkalo odění Hely, tak jedině do velkého ručníku nebo i do županu. Ztrácela by se v něm, ale pokud bys na ni dával pozor, nepobíhala by tu nahatá, i když u malých holčiček se to tolik nebere. Navíc během koupání jsi zjistil, že miluje vodu a po koupání zůstala potopa.

Nárvi vylezl ze sprchy oděný do županu. Došel k tobě, když ses zrovna díval na televizi. "Ty's byl už ve sprše?" podivil se. "No, pohlídám ji," sedl si vedle tebe a vzal si sestřičku na klín. "A můžeš prosím..." pokynul k televizi. Bylo ti jasné, co chce pustit.

Poslíček s katalogem přišel v době, kdy ses oplachoval vodou, takže se o to postaral Nárvi. Na prohlížení počkal na tebe, protože celou dobu zaujatě sledoval film. Musel se vždycky ušklíbnout u herce, který hrál jeho otce. Pamatoval jsi ho úplně jinak. Tady byl... no, takhle si svého otce dávno nepředstavoval.
 
Artemis *Alyss Ellery* - 24. srpna 2017 11:11
artemis_alyss28072.jpg
Probuzení se jak po velmi dlouhém snu
~Athéna~

Otevřela jsem oči a okamžitě je zavřela. Pálily mě. Navíc jsem měla neodbytný pocit, že se něco stalo, ale nemohla jsem přijít na to, co. Posadila jsem se na kraj postele a rozhlédla se. Malý byt, tak akorát pro jednoho. Skříně polepené nálepkami, zdi už dlouho nikdo nemaloval. Cítila jsem zvláštní pach, který se pojit s ubytovnami.
Ubytovna! náhle mi svitlo. Byla jsem na ubytovně a čeká mě práce. Jo, práce v ZOO. Ale nestarám se o zvířata. Ne. Tak proč pracuji v ZOO?
Člověk, proběhlo mi hlavou a já si vzpomněla, že sice pracuji v ZOO, ale ne jako pečovatelka, ale jako ošetřovatelka místních zaměstnanců. Nedávno jsem nastoupila, žiju na ubytovně a vydělávám si na živobytí.

*

“No, jiná výmluva, proč by dneska už nemusel být v práci, mě nenapadla,“ přiznala jsem se. “Byl trochu roztřesený, ale nedivím se mu.“
Ve chvíli, kdy jsme si podaly ruce, jsem to ucítila a to samé pocítila i Annabeth. Prozření, poznání. Najednou jsem přesně věděla, kdo naproti mně sedí a ona to věděla taky. “Athéno?“ pozvedla jsem obočí překvapeně. Jestli jsem to čekala? Ne. Jak moc velká náhoda by to musela být, abych v práci potkala jiného boha a ještě navíc z řeckého panteonu? Vzpomněla jsem si na sochy vyobrazující Athénu v její původní slávě.

Kdy jsem naposled potkala boha? V hloubi jsem cítila, že bych na tuto otázku měla znát odpověď, ale nedokázala jsem si vzpomenout.
Athéna je první.
Jo, nikdy předtím jsem žádného boha nepotkala. Myslela jsem, že většina z nich je dávno pryč a já zůstala sama. Najednou jsem cítila štěstí. Naproti mně seděla má sestra, má přítelkyně.
 
*Árés* Alexander Rubin - 16. srpna 2017 19:39
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Domov je tam, kde je Artemis, nikoliv Podsvětí

Je vtipné si uvědomit cenu něčeho až ve chvíli, kdy hrozí možnost, že o to přijdete nebo v horším případě, kdy už jste o to přišli.
Pomalu jsem si začínal uvědomovat jistou prázdnotu, kterou jsem pocítil díky zmizení mé drahé rudovlásky. Furt tomu nedokážu uvěřit, že mi tak neskutečně zvládla poplést hlavu během chvíle. Dokonce jsem začal kvůli ní o spoustě věcech víc přemýšlet.
Zatraceně… nemůžu o to přijít.

Nemám opravdu náladu se dohadovat se strýcem, mám takový pocit, že svým způsobem nám jde o to stejné. Namlátit pár opeřencům a ukázat jim, že si s námi není radno zahrávat. Je faktem, že to doposud vypadalo jinak.

Podsvětí. Kdysi dávno bych toto místo nazval druhým domovem, ale jak už jsem se předtím zmínil, začal jsem si díky ní uvědomovat spoustu věcí a přistoupil na fakt, že domov bude pro mně tam, kde bude ona.
Jestli mně to děsí? Ano, opravdu neskutečně.

Ze svých myšlenek jsem však vyrušen a vlastně jsem i vděčný tomu narušiteli. Nemůžu si teď dovolit zoufat. Musím být připraven. Boje schopný. Artemis teď potřebuje toho zmetka, kterým jsem býval.
”Tak ať počká. Kdyby tehdy nezdrhl, tak bych nemusel čekat.” Pronesu vážně a tvářím se, jako kdybych nepotřeboval zoufalou pomoc od strýce a vůbec mi na ničem nezáleželo. Občas je to lepší nahodit pokerface a tvářit se, že vám všechno patří.
Prohlédnu si kritickým okem Charóna.
”Změnil ses.” Konstatuji suše. Všichni jsme se změnili jen, co je pravda. Staré časy už jsou dávno pryč. A bude lepší, když to tak zůstane.
Na to jeho stěžování jsem nic neměl. Odolal jsem nutkání mu říct i to, aby zmkl a přestal kňučet, jako zmlácený pes a postavil se tomu jako chlap. Nechtělo se mi totiž mluvit a to předtím byly pouze zdvořilostní fráze. Což ovšem pochopil jinak.
Místo odpovědi na něj namířím zbraní, která opravdu krásně sedne do ruky. Sice vím, že je určená na opeřence a střílet z ní na něj by bylo plýtvání nábojů. Ale jestli ještě bude v tomto pokračovat, tak ho naučím tančit.
”Hovno ti je potom. Nemám čas ztrácet čas, takže mně zavezeš nebo mám vyzkoušet zda se tam dostanu bez tebe?” Stále na něj mířím. Musí mu tedy být jasné, že pokud bude dále pokračovat v stejném duchu, tak to pro něj nebude ani trochu dobré.
 
Seth *Sebastian Light* - 11. srpna 2017 17:26
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg

Povídaní se štírem

Her-Ur, Petet, Tefen

 

Dveře se zaklaply a já měl dojem, že na mě padá celá místnosti. Temnota, která bývala moje skvělá kamarádka mě nyní dusila, ale zároveň to nebyla ona. Díval jsem se po místnosti a snažil jsem se vymyslet, co budu dělat. Skutečně andělé budou vědět o všem, co udělám a jak se rozhodnu?
Cítil jsem jeho pohled. Pořád mě svrbělo za krkem, takový ten nepříjemný pocit, že vás někdo sleduje, a když jsem se na něj podíval, moje tušení se jenom potvrdilo.

Díval se. Upřeně mě sledoval. Uhnul jsem pohledem a ticho jako kdyby mi bušilo do již dost bolavé hlavy. Může se mi rozskočit hlava? Pokud ano, pak to nebude trvat dlouho a určitě se tak stane. Znovu jsem se podíval na Peteta a všechno najednou zmizelo. Nemohl jsem se chvíli pohnout a pak jsem se najednou ocitl v poušti.

Hlava mě nebolela, protože jsem byl mimo svoje tělo. Měl jsem dojem, že jsem zase doma. Doma v Egyptě. Pocit doma byl hřejivý jako slunce, které vyselo vysoko nad mou hlavou. Mou a Petetovou, který tady byl se mnou. Již neležel na lůžku, ale byl v plné síle, což mě utvrdilo jenom v tom, že tohle je jeho mysl, ve které mě drží.

"Nikdo nás nebude rušit?" zeptám se ho a sleduji jeho vzhled. Více méně mi potvrdil, co už jsem věděl. Řekl, že tohle je jeho mysl. Pak začal mluvit a já ho poslouchal.  Bodlo mě u srdce, když domluvil. Tak moc jsem chtěl říct pravdu, ale opravdu jsme tady v bezpečí? Měli bychom být, ale skutečně mohu?

"Určitě jsme tady v bezpečí? I všechno, co ti řeknu?" zeptám se a on jen slabě kývne a já si povzdechnu: "Dostali mě Pete, nevím, jak, ale byl jsem u nich. Jsou silní a já jediné, co jsem mohl udělat, tak jim slíbit svou pomoc, abych přežil, ale nechci jim pomáhat, ale nevím, jak to udělat. Pořád sledují a pozorují. Pokud zjistí, že jsem vám to řekl, tak zabijí mě a všechny kolem," řeknu tiše, jako kdyby nás mohl někdo slyšet.

Podíval jsem se mu do očí: "Nechci jim pomáhat, ale nevím, co mám dělat. Můžeš mi pomoct?"

Nikdy by mě nenapadlo, že budu žádat o pomoc štíra, ale z nějakého důvodu jsem mu věřil. To o vzájemné důvěře byla u něj pravda. On mi tehdy věřil, tam v tom baru i poté, co se obětoval, abychom my mohli uniknout.

 
Thór *Chris Hemsworth* - 10. srpna 2017 00:34
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

V hotelu
Nárvi, Hela




Fajn, v komunikaci problém nebude.. S milým výrazem ve tváři sleduji recepční a pozorně poslouchám její odpovědi na mé dotazy. Přijde mi že je docela milá, jako by se mi snažila vyhovět jak jen může. Zadívám se na natočenou obrazovku a spokojeně přikývnu. "Myslím že to bude více než dostačující. Děkuji".

Hela s Nárvim budou mít svou část kde budou moci odpočívat a já také. Zároveň je budu moci mít pod dohledem. Co více si přát? "Výborně. Pak myslím že co se pokoje týče, budeme mít vše co potřebujeme". Mile se na recepční usměji a jako starostlivý "tatík" se podívám na Helu a Nárviho. Zdají se být v pořádku, jen Nárvi je okolím trochu unešený. Nedivím se mu, také bych byl. Bude si muset zvyknout na hodně věcí.

Nakonec to vypadá že půjde zařídit vše co sem chtěl, vyjma té ochranky. Byl bych radši kdyby to šlo, přeci jen stroj se dá všelijak obelstít. Ale budiž. Už když se recepční začíná ptát, tak tuším kam míří. Nakonec to tak skutečně je. Je fajn mít fanoušky všude. Vyslechnu si co má na srdci a přikývnu. "To jsem. Ale samozřejmě, to vůbec není problém. Co já bych neudělal pro fanoušky?" Usměji se a dám recepční autogram. Ba co více, dokonce jí nabídnu že se se mnou může vyfotit, pokud u sebe má mobil. "Sestře vzkaze že ji pozdravuji a přeji aby se jí vedlo dobře. I vám".

S tím se prozatím rozloučím a zamíříme s poslíčkem rovnou k pokoji. Chápu proč se Nárvi tak baví, musela to být podívaná vidět MNĚ v takovéhle situaci. Ale co... Vstoupím dovnitř a kouknu na poslíčka. "Výborně, děkuji." Jsem samozřejmě slušný a tak poslíčkovi dýško dám. Nějakých dvacet dolarů by mohlo pro začátek stačit. Jakmile odejde, tak za námi zavřu dveře. Vyzuji si boty (u Hely a Nárviho si nejsem jistý, ale pokud je mají tak samozřejmě řeknu ať se vyzují také) a naznačím aby mně následovali do středu obývacího pokoje.

"Dobře, myslím že tady by nám to čekání mohlo jít o něco lépe.." Ušklíbnu se, kouknu kolem a vezmu ovladač od televize. "Bude tu spousta věcí kterým nebudete rozumět, ale pokusím se vám vše vysvětlit. Například tohle..." Ukážu na televizi a rovnou ji ovládáním zapnu. "Se jmenuje televize. Existují stovky různých programů s různými pořady či filmy které tam běží. Je to velmi podobné tomu co jste viděli u Matet na mobilu. Jednodušeji řečeno, přenášejí se tak rychle informace". V rychlosti se pokusím najít nějakou anglickou stanici, nejlépe aby na ní byli zprávy nebo něco poučeného.

"Tomuhle se říká ovladač. S jeho pomocí můžeš přepínat mezi různými programy nebo zvyšovat či snižovat hlasitost". Nechám Nárviho (třeba i Helu) aby si jej prohlédl a pak ho položím na stolek. "Samozřejmě se budete moci dívat, ale napřed se musíme umýt. Nechceme jim to tu přeci celé zaneřádit, že?" Pousměji se a začnu se rozhlížet po celém prostoru který máme k dispozici. S potěšením zjišťuji že jsou zde dvě koupelny. Hele a Nárvimu ukážu pokoj ve kterém budou případně spát a pokusím se co nejsrozumitelněji vysvětlit jak vše funguje. Zejména tedy v té koupelně kterou mají oni k dispozici.

"Nárvi, rovnou si dej sprchu, já zatím pohlídám Helu. Oblečení zatím nemáme, ale měli by tu být župany". Řeknu mladíkovi a rovnou se začnu po nějakém županu dívat. Pokud jej najdu, tak mu ho rovnou dám do rukou. "Možná se budeš chtít na něco zeptat.. Jakmile budeš hotový, řeknu ti vše co budeš chtít vědět. Času je dost, tak nemusíš nějak spěchat". Helu vezmu za ruku a jdeme zpět do obýváku. Přijdu k lednici která zde je a otevřu ji. Né že bych musel jíst nebo pít, ale nebude na škodu pokud bych tam našel nějaké chlazené pití. Pokud by Hela vypadala že bude něco chtít, tak jí samozřejmě dám něco k pití či k jídlu.

Je zde koupelna i u mé obytné části, takže pokud bych našel něco do čeho bych ji pak mohl dočasně obléci než donese poslíček ten katalog, tak bych pomohl Hele s mytím. Je teď malá a nemá s tím zkušenosti, takže nechci aby se jí třeba něco stalo. Uvidím ji nahatou, ale vůbec to tak neberu. Zkrátka se o ni starám jako pořádný strýček. Něco jiného by to bylo kdyby byla ve své původní formě... Já sám se hodlám jít umýt až poté co budou hotovi ti dva prckové a já je budu moci usadit na chvíli k televizi.
 
Snový průvodce - 09. srpna 2017 18:13
gral_bohu7694.jpg
Bastet – kočičí bohyně
~Ma‘at~

Bastetino předení bylo hluboké a skoro připomínalo burácení hromu. Nebylo divu. V kočičí podobě byla obrovská, skoro jako lev, ale roztomilá, jako nejedna domácí kočka. Její zelené oči nakonec dopadly na zuboženou Iseut. Několikrát mávla ocasem, než poodstoupila a její kočičí křivky se začaly měnit. Trup se lehce zkracoval, končetiny se protahovaly, velké oči zmenšovaly, ale jejich zelená barva stále přetrvávala. Dokonce i kočičí zorničky. Srst mizela a místo ní se objevovala snědá hladká pokožka. Nebyla tmavá, ale spíše medová, jak když se na trhu koupíte ten tmavý. Černé spletené vlasy ji zdobily stejné šperky jako v její kočičí podobě a v tuhle chvíli byla úplně nahá. Nevypadala, že by jí to nějak vadilo.

“Potěšení i na mé straně, Ma’at,“ usmála se a mohla sis všimnout, že špičáky má delší než obyčejný člověk. “Myslela jsem, že do problémů padal vždycky Seth,“ lehce se ušklíbla, a hned na to se zatvářila opět vážně. “Musíme pryč. Rychle. Gabriel sem může poslat gardu andělů a nejsem si jistá, jestli bych byla schopná je všechny najednou zvládnout. Pomož své přítelkyni na nohy,“ otočila se tam, kde předtím stál Gabriel a zavolala: “Befene, už můžeš přijít. Vše je v pořádku. Skoro,“ na chvíli se zadívala na Iseut.
“Paní?“ ozval se štír a kývl směrem k ní.
“Oh, málem bych zapomněla,“ luskla prsty, vzduch kolem ní se zachvěl a její nahotu zakryly zlatočerné šaty po kolena s hlubokým výstřihem, který proplétaly zlaté šňůrky. “Půjdeme za Befenem. Štíří mají úžasnou schopnost se přemisťovat a nebojte,“ zasmála se, když si všimla Iseutina výrazu. “Tohle je mnohem pohodlnější.“

A opravu. Přemístění bylo rychlé jako mrknutí oka a najednou jste stáli v osvětlené místnosti plné koček. Alergik by se zoufale snažil dostat ven. Bastet se okamžitě klekla a všichni chlupatí přátele k ní přiběhli a začali se k ní lísat. Nejedna kočka si taky zvědavě prohlížela tebe a andělu.
Co se týkalo samotné místnosti, byla obrovská a přizpůsobená kočkám. Nebyla zde jediná polička s knihami nebo skleničkami, ale místo nich na stěnách vysely prolizky, klouzačky, ve větru se houpaly třásně a na zemi leželo spousta hraček. Navíc každá kočka měla kolem krku šperk, který lehce zářil, ale to jsi mohla vidět pouze očima boha. Bylo možné, že Iseut nic nespatřila.

Došla k tobě jedna z koček a lísavě se ti otřela o nohu.
"Befene," podívala se Bastet na štíra, který nyní měl na sobě podobu muže ve středních letech, vysoké atletické postavy, s černými vlasy a hustým vousem, "vezmi..." podívala se na ženu popadající dech, protože už nezvládala dál stát.
"I-Iseut," vyblekotala své jméno a v tu samou chvíli k ní štír přestoupil a jako pírko ji vzal do náruče, až výskla.
"Iseut," usmála se pobaveně, "a ošetři její rány. Taky jídlo a dál, co tě napadne. A taky dej vědět Hórovi, že máme tu jeho hrdličku," ušklíbla se.

Kočky se začaly starat samy o sebe a Bastet tě konečně dovedla do jiné místnosti, kde to už vypadalo více jako u lidí, ale i tak na tebe dýchla atmosféra kočičí paničky. "Sprchu?" prohlédla si tě. "Vypadáš tak, že bys ji potřebovala a nutně a pokud chceš společnost," zavrněla Bastet. Stejně lísavá jako kočka.

Befen
 
Athéna *Annabeth Ness* - 07. srpna 2017 09:46
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg
De mortuis nil nisi bene

Oči jsem měla fixované na drobné opeřená tělíčka, nervózní, jak jsem čekala, co se stane. Důvěřovala jsem jim, ale na druhou stranu, chápala bych, i kdyby se rozhodly uletět za svobodou. I když je venku nečeká bezpečí klece a její neustále plný kýbl jídla, svoboda je cennější. I já bych si jí vybrala. Díkybohu vábička zafungovala a sovy se vrátily zpátky do svého domova, kde se pohodlně usadily ve větvích, a pozorovali mě. Dovolila jsem si ještě chviličku ten vědoucný pohled opětovat, když jedna z nich slétla dolů, a šla se nakrmit.
Pohladila bych jí, ale tady je to zakázané, a tak jsem se jenom hřejivě usmála a opatrně se vydala ven, abych je znovu nevyplašila. Viditelně se mi ulevilo.

„Léta praxe a odříkání,“ zazubila jsem se na Dorricku, aniž bych dodala, že to myslím doslovně. Desmand vypadal naprosto stejně otráveně jako vždycky, ale i v jeho očích se blýsklo uznání. Měl práce nad hlavu, takže mu fakt, že se to tu obešlo bez násilností a komplikací, mu nejspíš nevadilo. Doufám, tedy.
Pozorně jsem poslouchala, o čem se zbytek skupiny baví, zatímco mi cukl koutek při zmínce o tom, že Zeus nežere.

„Já se toho ujmu,“ nabídla jsem se, neboť všichni ostatní vypadali, že mají práce nad hlavu. Taky bych si nějakou činnost našla, ale na rozdíl od nich jsem se o žádné zraněné zvíře momentálně nestarala a mohla jsem si dovolit odskočit.
Rudovlasá mi nabídla odvoz, který jsem vděčně přijala. Ne, že by hlavní budova nebyla ve vzdálenosti, kterou bych nedokázala ujít, takhle jsem tam ale byla podstatně rychleji.
„Děkuji,“ řekla jsem jí upřímně, když jsme se loučily a usmála se. Neznaly jsme se, ale Alyss na mě udělala dobrý dojem.

Zlehka jsem zaťukala na dveře a vstoupila dovnitř, do kanceláře, ve které seděla chudák Karin, doslova v obležení haldou papírů. Vypadala nevyspale, ale naštěstí měla dobrou náladu a ptala se pouze na to nutné. Ochotně jsem jí vysvětlila, co se stalo a jaký na to mám názor a dodala jsem, že si myslím, že Jon už byl potrestán dost tím zraněním, že prostě udělal blbou chybu. Nevěděla jsem, jak s ním budou dál nakládat, ale měla jsem dobrý pocit, že jsem se alespoň pokusila kázeňským postihům zabránit. Na druhou stranu, pokud se vedení nějak rozhodně, neudělám s tím vůbec nic.

***

Měla jsem docela dost práce a oběd byl příjemným rozptýlením. Občas jsem ho vynechávala, ovšem dneska jsem se rozhodla se účastnit, už jenom kvůli tomu zmatku ráno. Cítila jsem se unaveně.
Sedla jsem si ven na lavičku i se svými těstovinami, a když jsem si všimla Alyss, vesele jsem na ní zamávala.
„Vůbec ne, vezmi místo,“ odpověděla jsem, ale ukázalo se, že by si sedla nejspíš tak jako tak.

„To mi povídej,“ souhlasila jsem automaticky a v myšlenkách znovu zalétla k inkrimovanované voliéře. Měla bych se tam jít po obědě ještě zajít podívat.
„Do nemocnice? Jakto?“ nechápala jsem to. Kdyby to nebylo nic vážného, přece by nemusel do nemocnice? Můj hlas zněl ovšem naprosto klidně, jako vždycky. Přijala jsem ruku a potřásla jí.
„Annabeth.“
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.18287992477417 sekund

na začátek stránky