Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1355


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 28. dubna 2020 15:39Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 25. května 2020 0:28 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 25. května 2020 1:23Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 11:14Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 02. května 2020 20:56Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 25. května 2020 0:28Dionýsos *Otec Dennison*
 
*Árés* Alexander Rubin - 13. září 2017 21:53
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Za strýcem - přes řeku Styx

Ignoroval jsem jej. Je zbytečné bavit se bláznem, kterým se očividně stal. Vlastně i já sám jsem svým způsobem blázen, když se to vezme kol a kolem. Jsem ten nejhorší z nejhorších bláznů, protože jsem se zamiloval.
Smutně se pousměji a věnuji pohled řece. Na jednu stranu by to bylo opravdu krásné. Zapomenout. Nic by vás nezužovalo a netrápilo. Jenže tu jsou věci, které mne ženou dál. Které chci ještě zažít a mnohem více než je.
Zajímalo by mne, jak to skončí s Artemis. Zda to bude chvilkové vzplanutí a poté půjdeme každý svou cestou. Nicméně kdyby to snad bylo, byl bych teď tady? Byl bych po zuby ozbrojený a žádal o pomoc svého strýce? Nejspíše ne. S určitou pravděpodobností bych si našel jinou, která by mne obšťastnila.
Zvládla by mne vůbec nějaká další udělat šťastným? Obávám se, že ne.
Toužím totiž prožít víc takových nocí, jako byla ta v hotelu. Toužím se vedle ní probudit, udělat jí snídani, znova jí políbit, usínat s ní a mnohem víc.
Zatraceně. Kde se to ve mně bere.
Zatřepu hlavou. Nostalgickou náladu si teď nemohu dovolit. Sice bych Podsvětí v dávných dobách byl schopen nazvat domovem, ale to už je opravdu hodně dávno a teď je teď.
To, že mne Cháron neshodil při první příležitosti do řeky neznamená, že není potřeba být ostražitý.

Neskonale jsem uvítal pevnou půdu pod nohama, když jsem se dostal na druhý břeh.
Věnoval jsem převozníkovi pohled a pokynutím hlavy i pozdrav.
Teď se jen dostat do paláce. S tím jsem začal hledat cestu nebo cokoliv jiného a jako kdyby na zavolanou se tu zjevila fúrie.
”Alecto. Sluší ti to.” Neodpustil jsem si zdvořilostní frázi.
”Ah, skvělé. To mne opravdu těší.” Oplatím jí úsměv. V této podobě se na ní opravdu dalo příjemně koukat. Úsměv jí sluší.
”Dlouho jsem tu nebyl, pověz mi drahá, jak se dostanu do jeho paláce? Nebo se schůzka koná jinde?” I přestože jsem spolu vedli poměrně klidnou řeč, jsem svou ruku položil k pasu, kde odpočívaly mé zbraně. Možná jsem maličko paranoidní.
Ten pocit být ozbrojený je opravdu příjemný. Zvykl jsem si na zbraně. A tato doba má opravdu skvostné, co si budeme vykládat.
Pozorně jsem sledoval svou společnost a čekal, co mi pěkného poví či snad mne za strýcem i dovede. Proč by tu jinak byla?
 
Athéna *Annabeth Ness* - 06. září 2017 11:19
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Corvo quoque rarior albo
~Artemis~



Zhluboka jsem se nadechla, abych vyhnala z očí slzy, které jsem cítila, že se tam tlačí. To vůbec nebylo jako já! Na druhou stranu vidět Artemis, vidět dalšího z bohů... Nevěděla jsem jestli jsem ráda, nebo se mám bát. Tohle přece nemohla být náhoda, nebo ano?

Nevěděla jsem co říct. Tolik otázek, které se mi honily hlavou. Kde byla celá ta léta? Jak žila? Jak se cítí. Místo toho jsem ze sebe dostala jenom: "Tak ráda tě zase vidím."
Není mrtvá. Nemohla jsem tomu uvěřit.

Když mi řekla o tom, že chtěla změnu, zasmála jsem se.
"Sychravý Edinburgh je rozhodně změna oproti jasným plážím Řecka," poznamenala jsem tiše a zasmála se. Tlachala jsem jako nějaká babka - jako obyčejný člověk. Kam se poděla ta Athéna, která pomáhala Epeiovi postavit Trojského koně?

"Omlouvám se, jsem ještě pořád v šoku z tvé nečekané návštěvy. Ano, zdál se mi stejný sen. Od té doby se dějí samé divné věci. Slyšela si o té události na kolejích?" na okamžik jsem se odmlčela. "Ta událost" by se taky dala popsat jako "masakr".
"Myslíš, že je nás víc?" zašeptala jsem.
Myslela jsem že jsme byli rozprášeni. Dlouho, celé roky. Když ale vidím Artemis, když s ní mluvím, něco mi říká, že by to tak být nemuselo. Zase ve mě hoří oheň naděje.
 
Artemis *Alyss Ellery* - 06. září 2017 09:34
artemis_alyss28072.jpg
Setkání dvou bohů
~Athéna~

Seděla jsem naproti Athéně a nemohla jsem uvěřit, že je to právě ona. Další bůh a dokonce z Olympu. Stále jsem však měla pocit, že je něco špatně, ale nedokázala jsem si vybavit co. Jen jsem tam tak seděla a civěla na ni, dokud nepromluvila a nevytrhla mě z mého záseku.

„Já,“ na chvíli jsem uhnula pohledem a rozhlédla se kolem. Vše kolem bylo zároveň známé a cizí. Nedokázala jsem vysvětlit proč, „potřebovala jsem trochu změnu, ale tebe jsem tu opravdu nečekala,“ řekla jsem nakonec a usmála se. Chytla jsem ji pevněji za ruku. „Už jsem myslela, že všichni…“ nedořekla jsem to. Pak jsem si vzpomněla na sen, který jsem měla a přinutil mě usnout proti mé vůli. „Taky se ti zdál ten podivný sen? Myslela jsem, že už to je všechno za námi.“

Neodbytný pocit, že je něco špatně, mě stále neopouštěl. Mluvila jsem a přitom v hloubi věděla, že tohle nejsem já. Ale jak mohla Athéna poznat, že je se mnou něco špatně, když jsme se tak dlouho neviděly a já se chtít, nechtíc změnila. Ta, kdysi divoká Artemis, byla dnes ženou, která dokonce přivykla na přítomnost mužů a neohrnovala nad nimi nos. Každý z nás se změnil. Dokonce jsem mohla i na Athéně vidět jisté změny v jejím chování. To už jsme tolik polidštili?

Muž, byl tu jeden muž, zaslechla jsem tichý hlásek, ale ihned jsem jej zahnala. Nebyl důležitý. Určitě ne.
 
Snový průvodce - 31. srpna 2017 08:53
gral_bohu7694.jpg
Přes řeku Styx
~Áres~

Namířená zbraň mluvila za vše a nebylo třeba k tomu dodávat manuál, co je třeba, aby kohoutek zůstal na svém místě. Charón zmlkl, ale v očích mu stále hrály plamínky pobavení. Bohové jsou někdy blázni. Hlavně ve chvílích, kdy se koukají do hlavně zbraně. Zabít by je dokázalo máloco, ale čekat, než se opět dostanou do životního cyklu smrtelníků je taky otrava.

Loďka se pomalu přibližovala. Houpala se na nízkých vlnách řeky, jejíž voda připomínala spíše olejovitou tekutinu. Přidržel člun u sebe a počkal, až nastoupíš. Bylo by snadné jej převrhnout a nechat tě zmizet pod hladinou. Zapomnění umí být krásná věc. Hlavně pro někoho, kdo trpí žalem po ztrátě své milované.

Charón naskočil, jakmile ses usadil a začal tahat za lano. Pevně rozhodnut, že se s tebou už bavit nebude, mlčky překonal celou šíři řeky. Počkal, až se dostaneš na břeh a pak zmizel v závanu černé mlhy.

Ticho v téhle chvíli bylo ještě tíživější. Kdysi přeplněné podsvětí zelo prázdnotou. Už od řeky jsi viděl Hádův palác. Jen se tam dostat.
Zaslechl jsi známý skřek fúrie, kterou jsi už jednou potkal. Blížila se k tobě a obrovskými kožnatými křídly máchala a vířila kolem sebe prach. Když přistála na zemi, změnila se v nádhernou hnědovlasou ženu. Byla to Alecto.
“Můj pán tě očekává,“ lehce se uklonila a rudé rty se zkřivily do úsměvu.
 
Snový průvodce - 31. srpna 2017 08:53
gral_bohu7694.jpg
V mysli raněného štíra
~Seth~

Petet nepatřil mezi ty, co by lhali. Štíři lhát neuměli. Proto mluvili v hádankách nebo vyzrazovali jenom to, co dotyčný potřeboval slyšet. Na jednu stranu to byla dobrá vlastnost, u které jste si mohli být na sto procent jistí, že vám nezalžou, ale na druhou stranu mysl si dokáže sama vydedukovat zbytek pravdy a skončit úplně s jiným závěrem.

Poušť odrážela Petovu náladu. Při hlubokém zamyšlení byla klidná a dokonce vítr ustal.
“Nevím,“ řekl nakonec a v očích mu šla vidět beznaděj. “Andělé dokážou být velmi vynalézaví,“ zvedl hlavu a sledoval Setha zpod svého obočí. Vítr se opět vrátil. “Nabídnou milodary, pro které by si nejeden nechal uříznout ruku a pokud nejsou přijaty, jejich druhá nabídka není už tolik lákavá,“ rozhlédl se kolem sebe. Snad doufal, že se někdo objeví. Byla to jeho mysl a každý si tam může tvořit, co chce.

Mohl sis být jistý jedním. Kdyby byl Petet při plné síle, nestála by tu jen pustá poušť. Možná nakonec bylo dobře, že byl raněn. Kdo ví, jestli by projevil důvěru.

“Sethe,“ ozval se nakonec Petet, “jsi v nebezpečí. Na jednu stranu chápu, proč’s jejich nabídku přidal. Na druhou stranu jsi Seth. Chceš přežít a klidně s tím potopíš i ostatní,“ zvedl ruku, pokud jsi chtěl něco namítnout. “Zatím Her-Urovi nic říkat nebudu. Jsi až v příliš riskantní situaci, ale,“ zvedl ruku a hodil tvým směrem zlatou minci, na níž byl vyobrazen štír a na druhé straně v hieroglyfech Petovo jméno, “pokud tě zkontaktují, řekni jim, na co jsi tady narazil. Nelži. Poznají to. Pak použij minci,“ ukázal na ni. “Stačí ji silně stisknout v rukou a opět se objevíš tady,“ ukázal kolem sebe.

Počkal si ještě na tvou odpověď a pak tě opět pohltila tma místnosti.
 
Athéna *Annabeth Ness* - 28. srpna 2017 17:14
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Animae fidelium
~ Artemis ~


"Ach tak," přikývla jsem a krátce se na rudovlásku usmála. "Ani já ne - na druhou stranu jsem ráda, že se mu nestalo nic horšího."

Když jsem se dotkla konečky prstů její ruky, projela mou elektřina, jako kdyby do mě uhodil blesk. Hlasitě jsem vyfoukla vzduch, který jsem držela v plicích a který začínal nepříjemně pálit. Zírala jsem na ní s očima na vrch hlavy.
Athéno?
Nepohnula jsem se, zírající na jemnou pokožku své společnice. Hlava mi vířila myšlenkami, které se objevovaly a zase mizely jako při záplavách.
"Artemis?" odpověděla jsem mdle.
Nedokázala jsem se uklidnit, což u mě nebylo obvyklé. Skoro jsem ani nemrkala. Jak dlouho jsem neviděla jiného boha?
Dlouho.
Příliš dlouho.

Zamrkala jsem a pak se na ni hřejivě usmála. Oči mi zjihly. "Tak tohle rozhodně JE milé překvapení. Co tu... co tu děláš?"
 
Snový průvodce - 25. srpna 2017 08:54
gral_bohu7694.jpg
Na pokoji
~Thór + Nárvi a Hela~

Nárvi byl jednoznačně fascinován velkou televizí. Měl představu, že to je spíš doména bohů než obyčejných smrtelníků, ale doba se změnila. Rty mu stále zdobil pobavený úsměv. "Mohl bys potom zase pustit ten film s tebou?" zazubil se, když si přebíral ovladač, aby si jej mohl prohlédnout. Čísla, rozhodně plno podivných čudlíků. Zkusmo jej namířil na Thóra a něco zmáčkl. Nic se nestalo.

Tak nic, pomyslel si. "Dobře," přikývl Nárvi. A kde..."
Thór se choval jako starostlivý strýček. Jeho synovec odložil ovladač a podobně jako on se vydal na průzkum apartmánu. Cítil se jako ve Valhalle nebo rovnou v Ódinově síni, kde byl vždycky dostatek světla, čisto a veselí. Najednou se mu zastesklo po domově. Už si skoro nepamatoval tvář matky ani otce, ale v jeh mysli utkvěla jedna jediná vzpomínka. Tvář jeho bratra měnící se do vlčí podoby a následná pronikává bolest.

Otřásl se. Hela byla stejně zvědavá, i když provozovala spíš horskou turistiku. "Díky," převzal si od strýce župan a vydal se do koupelny. V hloubi duše jej něco tížilo. Něco, co nedokázal správně zařadit. Tohle pro něj bude dlouhá sprcha.

Malá Hela se Thóra chytla za ruku a udržovala s ním krok. Přitom se potutelně smála a sem tam si poskočila. Po původní šílené Hele nebylo vidu ani slechu. Byla pryč. Pro všechny možná štěstí. Pokud by vyrůstala v úplné rodině, byla by na tom jinak? To se dozvíme až za několik let, pokud se tedy Loki se Sigyn uráčí přijet, ale z Evropy to byl dlouhý let a nikdo by se nedivil, kdyby tu byli až zítra.

V lednici se nacházely základní potraviny a chlazená minerálka. Mohl jsi udělat jednoduchý sendvič a nechybělo zde mléko. Alkohol v lednici nebyl. Ve skříňce vedle jsi našel kávu a různé druhy čajů. Rychlovarná konvice stála na ni.
Co se týkalo odění Hely, tak jedině do velkého ručníku nebo i do županu. Ztrácela by se v něm, ale pokud bys na ni dával pozor, nepobíhala by tu nahatá, i když u malých holčiček se to tolik nebere. Navíc během koupání jsi zjistil, že miluje vodu a po koupání zůstala potopa.

Nárvi vylezl ze sprchy oděný do županu. Došel k tobě, když ses zrovna díval na televizi. "Ty's byl už ve sprše?" podivil se. "No, pohlídám ji," sedl si vedle tebe a vzal si sestřičku na klín. "A můžeš prosím..." pokynul k televizi. Bylo ti jasné, co chce pustit.

Poslíček s katalogem přišel v době, kdy ses oplachoval vodou, takže se o to postaral Nárvi. Na prohlížení počkal na tebe, protože celou dobu zaujatě sledoval film. Musel se vždycky ušklíbnout u herce, který hrál jeho otce. Pamatoval jsi ho úplně jinak. Tady byl... no, takhle si svého otce dávno nepředstavoval.
 
Artemis *Alyss Ellery* - 24. srpna 2017 11:11
artemis_alyss28072.jpg
Probuzení se jak po velmi dlouhém snu
~Athéna~

Otevřela jsem oči a okamžitě je zavřela. Pálily mě. Navíc jsem měla neodbytný pocit, že se něco stalo, ale nemohla jsem přijít na to, co. Posadila jsem se na kraj postele a rozhlédla se. Malý byt, tak akorát pro jednoho. Skříně polepené nálepkami, zdi už dlouho nikdo nemaloval. Cítila jsem zvláštní pach, který se pojit s ubytovnami.
Ubytovna! náhle mi svitlo. Byla jsem na ubytovně a čeká mě práce. Jo, práce v ZOO. Ale nestarám se o zvířata. Ne. Tak proč pracuji v ZOO?
Člověk, proběhlo mi hlavou a já si vzpomněla, že sice pracuji v ZOO, ale ne jako pečovatelka, ale jako ošetřovatelka místních zaměstnanců. Nedávno jsem nastoupila, žiju na ubytovně a vydělávám si na živobytí.

*

“No, jiná výmluva, proč by dneska už nemusel být v práci, mě nenapadla,“ přiznala jsem se. “Byl trochu roztřesený, ale nedivím se mu.“
Ve chvíli, kdy jsme si podaly ruce, jsem to ucítila a to samé pocítila i Annabeth. Prozření, poznání. Najednou jsem přesně věděla, kdo naproti mně sedí a ona to věděla taky. “Athéno?“ pozvedla jsem obočí překvapeně. Jestli jsem to čekala? Ne. Jak moc velká náhoda by to musela být, abych v práci potkala jiného boha a ještě navíc z řeckého panteonu? Vzpomněla jsem si na sochy vyobrazující Athénu v její původní slávě.

Kdy jsem naposled potkala boha? V hloubi jsem cítila, že bych na tuto otázku měla znát odpověď, ale nedokázala jsem si vzpomenout.
Athéna je první.
Jo, nikdy předtím jsem žádného boha nepotkala. Myslela jsem, že většina z nich je dávno pryč a já zůstala sama. Najednou jsem cítila štěstí. Naproti mně seděla má sestra, má přítelkyně.
 
*Árés* Alexander Rubin - 16. srpna 2017 19:39
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Domov je tam, kde je Artemis, nikoliv Podsvětí

Je vtipné si uvědomit cenu něčeho až ve chvíli, kdy hrozí možnost, že o to přijdete nebo v horším případě, kdy už jste o to přišli.
Pomalu jsem si začínal uvědomovat jistou prázdnotu, kterou jsem pocítil díky zmizení mé drahé rudovlásky. Furt tomu nedokážu uvěřit, že mi tak neskutečně zvládla poplést hlavu během chvíle. Dokonce jsem začal kvůli ní o spoustě věcech víc přemýšlet.
Zatraceně… nemůžu o to přijít.

Nemám opravdu náladu se dohadovat se strýcem, mám takový pocit, že svým způsobem nám jde o to stejné. Namlátit pár opeřencům a ukázat jim, že si s námi není radno zahrávat. Je faktem, že to doposud vypadalo jinak.

Podsvětí. Kdysi dávno bych toto místo nazval druhým domovem, ale jak už jsem se předtím zmínil, začal jsem si díky ní uvědomovat spoustu věcí a přistoupil na fakt, že domov bude pro mně tam, kde bude ona.
Jestli mně to děsí? Ano, opravdu neskutečně.

Ze svých myšlenek jsem však vyrušen a vlastně jsem i vděčný tomu narušiteli. Nemůžu si teď dovolit zoufat. Musím být připraven. Boje schopný. Artemis teď potřebuje toho zmetka, kterým jsem býval.
”Tak ať počká. Kdyby tehdy nezdrhl, tak bych nemusel čekat.” Pronesu vážně a tvářím se, jako kdybych nepotřeboval zoufalou pomoc od strýce a vůbec mi na ničem nezáleželo. Občas je to lepší nahodit pokerface a tvářit se, že vám všechno patří.
Prohlédnu si kritickým okem Charóna.
”Změnil ses.” Konstatuji suše. Všichni jsme se změnili jen, co je pravda. Staré časy už jsou dávno pryč. A bude lepší, když to tak zůstane.
Na to jeho stěžování jsem nic neměl. Odolal jsem nutkání mu říct i to, aby zmkl a přestal kňučet, jako zmlácený pes a postavil se tomu jako chlap. Nechtělo se mi totiž mluvit a to předtím byly pouze zdvořilostní fráze. Což ovšem pochopil jinak.
Místo odpovědi na něj namířím zbraní, která opravdu krásně sedne do ruky. Sice vím, že je určená na opeřence a střílet z ní na něj by bylo plýtvání nábojů. Ale jestli ještě bude v tomto pokračovat, tak ho naučím tančit.
”Hovno ti je potom. Nemám čas ztrácet čas, takže mně zavezeš nebo mám vyzkoušet zda se tam dostanu bez tebe?” Stále na něj mířím. Musí mu tedy být jasné, že pokud bude dále pokračovat v stejném duchu, tak to pro něj nebude ani trochu dobré.
 
Seth *Sebastian Light* - 11. srpna 2017 17:26
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg

Povídaní se štírem

Her-Ur, Petet, Tefen

 

Dveře se zaklaply a já měl dojem, že na mě padá celá místnosti. Temnota, která bývala moje skvělá kamarádka mě nyní dusila, ale zároveň to nebyla ona. Díval jsem se po místnosti a snažil jsem se vymyslet, co budu dělat. Skutečně andělé budou vědět o všem, co udělám a jak se rozhodnu?
Cítil jsem jeho pohled. Pořád mě svrbělo za krkem, takový ten nepříjemný pocit, že vás někdo sleduje, a když jsem se na něj podíval, moje tušení se jenom potvrdilo.

Díval se. Upřeně mě sledoval. Uhnul jsem pohledem a ticho jako kdyby mi bušilo do již dost bolavé hlavy. Může se mi rozskočit hlava? Pokud ano, pak to nebude trvat dlouho a určitě se tak stane. Znovu jsem se podíval na Peteta a všechno najednou zmizelo. Nemohl jsem se chvíli pohnout a pak jsem se najednou ocitl v poušti.

Hlava mě nebolela, protože jsem byl mimo svoje tělo. Měl jsem dojem, že jsem zase doma. Doma v Egyptě. Pocit doma byl hřejivý jako slunce, které vyselo vysoko nad mou hlavou. Mou a Petetovou, který tady byl se mnou. Již neležel na lůžku, ale byl v plné síle, což mě utvrdilo jenom v tom, že tohle je jeho mysl, ve které mě drží.

"Nikdo nás nebude rušit?" zeptám se ho a sleduji jeho vzhled. Více méně mi potvrdil, co už jsem věděl. Řekl, že tohle je jeho mysl. Pak začal mluvit a já ho poslouchal.  Bodlo mě u srdce, když domluvil. Tak moc jsem chtěl říct pravdu, ale opravdu jsme tady v bezpečí? Měli bychom být, ale skutečně mohu?

"Určitě jsme tady v bezpečí? I všechno, co ti řeknu?" zeptám se a on jen slabě kývne a já si povzdechnu: "Dostali mě Pete, nevím, jak, ale byl jsem u nich. Jsou silní a já jediné, co jsem mohl udělat, tak jim slíbit svou pomoc, abych přežil, ale nechci jim pomáhat, ale nevím, jak to udělat. Pořád sledují a pozorují. Pokud zjistí, že jsem vám to řekl, tak zabijí mě a všechny kolem," řeknu tiše, jako kdyby nás mohl někdo slyšet.

Podíval jsem se mu do očí: "Nechci jim pomáhat, ale nevím, co mám dělat. Můžeš mi pomoct?"

Nikdy by mě nenapadlo, že budu žádat o pomoc štíra, ale z nějakého důvodu jsem mu věřil. To o vzájemné důvěře byla u něj pravda. On mi tehdy věřil, tam v tom baru i poté, co se obětoval, abychom my mohli uniknout.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.15469002723694 sekund

na začátek stránky