Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1356


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 28. dubna 2020 15:39Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 28. května 2020 22:16 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 29. května 2020 11:42Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 02. května 2020 20:56Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 28. května 2020 22:16Dionýsos *Otec Dennison*
 
Seth *Sebastian Light* - 11. srpna 2017 17:26
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg

Povídaní se štírem

Her-Ur, Petet, Tefen

 

Dveře se zaklaply a já měl dojem, že na mě padá celá místnosti. Temnota, která bývala moje skvělá kamarádka mě nyní dusila, ale zároveň to nebyla ona. Díval jsem se po místnosti a snažil jsem se vymyslet, co budu dělat. Skutečně andělé budou vědět o všem, co udělám a jak se rozhodnu?
Cítil jsem jeho pohled. Pořád mě svrbělo za krkem, takový ten nepříjemný pocit, že vás někdo sleduje, a když jsem se na něj podíval, moje tušení se jenom potvrdilo.

Díval se. Upřeně mě sledoval. Uhnul jsem pohledem a ticho jako kdyby mi bušilo do již dost bolavé hlavy. Může se mi rozskočit hlava? Pokud ano, pak to nebude trvat dlouho a určitě se tak stane. Znovu jsem se podíval na Peteta a všechno najednou zmizelo. Nemohl jsem se chvíli pohnout a pak jsem se najednou ocitl v poušti.

Hlava mě nebolela, protože jsem byl mimo svoje tělo. Měl jsem dojem, že jsem zase doma. Doma v Egyptě. Pocit doma byl hřejivý jako slunce, které vyselo vysoko nad mou hlavou. Mou a Petetovou, který tady byl se mnou. Již neležel na lůžku, ale byl v plné síle, což mě utvrdilo jenom v tom, že tohle je jeho mysl, ve které mě drží.

"Nikdo nás nebude rušit?" zeptám se ho a sleduji jeho vzhled. Více méně mi potvrdil, co už jsem věděl. Řekl, že tohle je jeho mysl. Pak začal mluvit a já ho poslouchal.  Bodlo mě u srdce, když domluvil. Tak moc jsem chtěl říct pravdu, ale opravdu jsme tady v bezpečí? Měli bychom být, ale skutečně mohu?

"Určitě jsme tady v bezpečí? I všechno, co ti řeknu?" zeptám se a on jen slabě kývne a já si povzdechnu: "Dostali mě Pete, nevím, jak, ale byl jsem u nich. Jsou silní a já jediné, co jsem mohl udělat, tak jim slíbit svou pomoc, abych přežil, ale nechci jim pomáhat, ale nevím, jak to udělat. Pořád sledují a pozorují. Pokud zjistí, že jsem vám to řekl, tak zabijí mě a všechny kolem," řeknu tiše, jako kdyby nás mohl někdo slyšet.

Podíval jsem se mu do očí: "Nechci jim pomáhat, ale nevím, co mám dělat. Můžeš mi pomoct?"

Nikdy by mě nenapadlo, že budu žádat o pomoc štíra, ale z nějakého důvodu jsem mu věřil. To o vzájemné důvěře byla u něj pravda. On mi tehdy věřil, tam v tom baru i poté, co se obětoval, abychom my mohli uniknout.

 
Thór *Chris Hemsworth* - 10. srpna 2017 00:34
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

V hotelu
Nárvi, Hela




Fajn, v komunikaci problém nebude.. S milým výrazem ve tváři sleduji recepční a pozorně poslouchám její odpovědi na mé dotazy. Přijde mi že je docela milá, jako by se mi snažila vyhovět jak jen může. Zadívám se na natočenou obrazovku a spokojeně přikývnu. "Myslím že to bude více než dostačující. Děkuji".

Hela s Nárvim budou mít svou část kde budou moci odpočívat a já také. Zároveň je budu moci mít pod dohledem. Co více si přát? "Výborně. Pak myslím že co se pokoje týče, budeme mít vše co potřebujeme". Mile se na recepční usměji a jako starostlivý "tatík" se podívám na Helu a Nárviho. Zdají se být v pořádku, jen Nárvi je okolím trochu unešený. Nedivím se mu, také bych byl. Bude si muset zvyknout na hodně věcí.

Nakonec to vypadá že půjde zařídit vše co sem chtěl, vyjma té ochranky. Byl bych radši kdyby to šlo, přeci jen stroj se dá všelijak obelstít. Ale budiž. Už když se recepční začíná ptát, tak tuším kam míří. Nakonec to tak skutečně je. Je fajn mít fanoušky všude. Vyslechnu si co má na srdci a přikývnu. "To jsem. Ale samozřejmě, to vůbec není problém. Co já bych neudělal pro fanoušky?" Usměji se a dám recepční autogram. Ba co více, dokonce jí nabídnu že se se mnou může vyfotit, pokud u sebe má mobil. "Sestře vzkaze že ji pozdravuji a přeji aby se jí vedlo dobře. I vám".

S tím se prozatím rozloučím a zamíříme s poslíčkem rovnou k pokoji. Chápu proč se Nárvi tak baví, musela to být podívaná vidět MNĚ v takovéhle situaci. Ale co... Vstoupím dovnitř a kouknu na poslíčka. "Výborně, děkuji." Jsem samozřejmě slušný a tak poslíčkovi dýško dám. Nějakých dvacet dolarů by mohlo pro začátek stačit. Jakmile odejde, tak za námi zavřu dveře. Vyzuji si boty (u Hely a Nárviho si nejsem jistý, ale pokud je mají tak samozřejmě řeknu ať se vyzují také) a naznačím aby mně následovali do středu obývacího pokoje.

"Dobře, myslím že tady by nám to čekání mohlo jít o něco lépe.." Ušklíbnu se, kouknu kolem a vezmu ovladač od televize. "Bude tu spousta věcí kterým nebudete rozumět, ale pokusím se vám vše vysvětlit. Například tohle..." Ukážu na televizi a rovnou ji ovládáním zapnu. "Se jmenuje televize. Existují stovky různých programů s různými pořady či filmy které tam běží. Je to velmi podobné tomu co jste viděli u Matet na mobilu. Jednodušeji řečeno, přenášejí se tak rychle informace". V rychlosti se pokusím najít nějakou anglickou stanici, nejlépe aby na ní byli zprávy nebo něco poučeného.

"Tomuhle se říká ovladač. S jeho pomocí můžeš přepínat mezi různými programy nebo zvyšovat či snižovat hlasitost". Nechám Nárviho (třeba i Helu) aby si jej prohlédl a pak ho položím na stolek. "Samozřejmě se budete moci dívat, ale napřed se musíme umýt. Nechceme jim to tu přeci celé zaneřádit, že?" Pousměji se a začnu se rozhlížet po celém prostoru který máme k dispozici. S potěšením zjišťuji že jsou zde dvě koupelny. Hele a Nárvimu ukážu pokoj ve kterém budou případně spát a pokusím se co nejsrozumitelněji vysvětlit jak vše funguje. Zejména tedy v té koupelně kterou mají oni k dispozici.

"Nárvi, rovnou si dej sprchu, já zatím pohlídám Helu. Oblečení zatím nemáme, ale měli by tu být župany". Řeknu mladíkovi a rovnou se začnu po nějakém županu dívat. Pokud jej najdu, tak mu ho rovnou dám do rukou. "Možná se budeš chtít na něco zeptat.. Jakmile budeš hotový, řeknu ti vše co budeš chtít vědět. Času je dost, tak nemusíš nějak spěchat". Helu vezmu za ruku a jdeme zpět do obýváku. Přijdu k lednici která zde je a otevřu ji. Né že bych musel jíst nebo pít, ale nebude na škodu pokud bych tam našel nějaké chlazené pití. Pokud by Hela vypadala že bude něco chtít, tak jí samozřejmě dám něco k pití či k jídlu.

Je zde koupelna i u mé obytné části, takže pokud bych našel něco do čeho bych ji pak mohl dočasně obléci než donese poslíček ten katalog, tak bych pomohl Hele s mytím. Je teď malá a nemá s tím zkušenosti, takže nechci aby se jí třeba něco stalo. Uvidím ji nahatou, ale vůbec to tak neberu. Zkrátka se o ni starám jako pořádný strýček. Něco jiného by to bylo kdyby byla ve své původní formě... Já sám se hodlám jít umýt až poté co budou hotovi ti dva prckové a já je budu moci usadit na chvíli k televizi.
 
Snový průvodce - 09. srpna 2017 18:13
gral_bohu7694.jpg
Bastet – kočičí bohyně
~Ma‘at~

Bastetino předení bylo hluboké a skoro připomínalo burácení hromu. Nebylo divu. V kočičí podobě byla obrovská, skoro jako lev, ale roztomilá, jako nejedna domácí kočka. Její zelené oči nakonec dopadly na zuboženou Iseut. Několikrát mávla ocasem, než poodstoupila a její kočičí křivky se začaly měnit. Trup se lehce zkracoval, končetiny se protahovaly, velké oči zmenšovaly, ale jejich zelená barva stále přetrvávala. Dokonce i kočičí zorničky. Srst mizela a místo ní se objevovala snědá hladká pokožka. Nebyla tmavá, ale spíše medová, jak když se na trhu koupíte ten tmavý. Černé spletené vlasy ji zdobily stejné šperky jako v její kočičí podobě a v tuhle chvíli byla úplně nahá. Nevypadala, že by jí to nějak vadilo.

“Potěšení i na mé straně, Ma’at,“ usmála se a mohla sis všimnout, že špičáky má delší než obyčejný člověk. “Myslela jsem, že do problémů padal vždycky Seth,“ lehce se ušklíbla, a hned na to se zatvářila opět vážně. “Musíme pryč. Rychle. Gabriel sem může poslat gardu andělů a nejsem si jistá, jestli bych byla schopná je všechny najednou zvládnout. Pomož své přítelkyni na nohy,“ otočila se tam, kde předtím stál Gabriel a zavolala: “Befene, už můžeš přijít. Vše je v pořádku. Skoro,“ na chvíli se zadívala na Iseut.
“Paní?“ ozval se štír a kývl směrem k ní.
“Oh, málem bych zapomněla,“ luskla prsty, vzduch kolem ní se zachvěl a její nahotu zakryly zlatočerné šaty po kolena s hlubokým výstřihem, který proplétaly zlaté šňůrky. “Půjdeme za Befenem. Štíří mají úžasnou schopnost se přemisťovat a nebojte,“ zasmála se, když si všimla Iseutina výrazu. “Tohle je mnohem pohodlnější.“

A opravu. Přemístění bylo rychlé jako mrknutí oka a najednou jste stáli v osvětlené místnosti plné koček. Alergik by se zoufale snažil dostat ven. Bastet se okamžitě klekla a všichni chlupatí přátele k ní přiběhli a začali se k ní lísat. Nejedna kočka si taky zvědavě prohlížela tebe a andělu.
Co se týkalo samotné místnosti, byla obrovská a přizpůsobená kočkám. Nebyla zde jediná polička s knihami nebo skleničkami, ale místo nich na stěnách vysely prolizky, klouzačky, ve větru se houpaly třásně a na zemi leželo spousta hraček. Navíc každá kočka měla kolem krku šperk, který lehce zářil, ale to jsi mohla vidět pouze očima boha. Bylo možné, že Iseut nic nespatřila.

Došla k tobě jedna z koček a lísavě se ti otřela o nohu.
"Befene," podívala se Bastet na štíra, který nyní měl na sobě podobu muže ve středních letech, vysoké atletické postavy, s černými vlasy a hustým vousem, "vezmi..." podívala se na ženu popadající dech, protože už nezvládala dál stát.
"I-Iseut," vyblekotala své jméno a v tu samou chvíli k ní štír přestoupil a jako pírko ji vzal do náruče, až výskla.
"Iseut," usmála se pobaveně, "a ošetři její rány. Taky jídlo a dál, co tě napadne. A taky dej vědět Hórovi, že máme tu jeho hrdličku," ušklíbla se.

Kočky se začaly starat samy o sebe a Bastet tě konečně dovedla do jiné místnosti, kde to už vypadalo více jako u lidí, ale i tak na tebe dýchla atmosféra kočičí paničky. "Sprchu?" prohlédla si tě. "Vypadáš tak, že bys ji potřebovala a nutně a pokud chceš společnost," zavrněla Bastet. Stejně lísavá jako kočka.

Befen
 
Athéna *Annabeth Ness* - 07. srpna 2017 09:46
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg
De mortuis nil nisi bene

Oči jsem měla fixované na drobné opeřená tělíčka, nervózní, jak jsem čekala, co se stane. Důvěřovala jsem jim, ale na druhou stranu, chápala bych, i kdyby se rozhodly uletět za svobodou. I když je venku nečeká bezpečí klece a její neustále plný kýbl jídla, svoboda je cennější. I já bych si jí vybrala. Díkybohu vábička zafungovala a sovy se vrátily zpátky do svého domova, kde se pohodlně usadily ve větvích, a pozorovali mě. Dovolila jsem si ještě chviličku ten vědoucný pohled opětovat, když jedna z nich slétla dolů, a šla se nakrmit.
Pohladila bych jí, ale tady je to zakázané, a tak jsem se jenom hřejivě usmála a opatrně se vydala ven, abych je znovu nevyplašila. Viditelně se mi ulevilo.

„Léta praxe a odříkání,“ zazubila jsem se na Dorricku, aniž bych dodala, že to myslím doslovně. Desmand vypadal naprosto stejně otráveně jako vždycky, ale i v jeho očích se blýsklo uznání. Měl práce nad hlavu, takže mu fakt, že se to tu obešlo bez násilností a komplikací, mu nejspíš nevadilo. Doufám, tedy.
Pozorně jsem poslouchala, o čem se zbytek skupiny baví, zatímco mi cukl koutek při zmínce o tom, že Zeus nežere.

„Já se toho ujmu,“ nabídla jsem se, neboť všichni ostatní vypadali, že mají práce nad hlavu. Taky bych si nějakou činnost našla, ale na rozdíl od nich jsem se o žádné zraněné zvíře momentálně nestarala a mohla jsem si dovolit odskočit.
Rudovlasá mi nabídla odvoz, který jsem vděčně přijala. Ne, že by hlavní budova nebyla ve vzdálenosti, kterou bych nedokázala ujít, takhle jsem tam ale byla podstatně rychleji.
„Děkuji,“ řekla jsem jí upřímně, když jsme se loučily a usmála se. Neznaly jsme se, ale Alyss na mě udělala dobrý dojem.

Zlehka jsem zaťukala na dveře a vstoupila dovnitř, do kanceláře, ve které seděla chudák Karin, doslova v obležení haldou papírů. Vypadala nevyspale, ale naštěstí měla dobrou náladu a ptala se pouze na to nutné. Ochotně jsem jí vysvětlila, co se stalo a jaký na to mám názor a dodala jsem, že si myslím, že Jon už byl potrestán dost tím zraněním, že prostě udělal blbou chybu. Nevěděla jsem, jak s ním budou dál nakládat, ale měla jsem dobrý pocit, že jsem se alespoň pokusila kázeňským postihům zabránit. Na druhou stranu, pokud se vedení nějak rozhodně, neudělám s tím vůbec nic.

***

Měla jsem docela dost práce a oběd byl příjemným rozptýlením. Občas jsem ho vynechávala, ovšem dneska jsem se rozhodla se účastnit, už jenom kvůli tomu zmatku ráno. Cítila jsem se unaveně.
Sedla jsem si ven na lavičku i se svými těstovinami, a když jsem si všimla Alyss, vesele jsem na ní zamávala.
„Vůbec ne, vezmi místo,“ odpověděla jsem, ale ukázalo se, že by si sedla nejspíš tak jako tak.

„To mi povídej,“ souhlasila jsem automaticky a v myšlenkách znovu zalétla k inkrimovanované voliéře. Měla bych se tam jít po obědě ještě zajít podívat.
„Do nemocnice? Jakto?“ nechápala jsem to. Kdyby to nebylo nic vážného, přece by nemusel do nemocnice? Můj hlas zněl ovšem naprosto klidně, jako vždycky. Přijala jsem ruku a potřásla jí.
„Annabeth.“
 
Ma`at *Orora Nafré* - 05. srpna 2017 22:32
orora2317.jpg
Právě včas, kočičko!
~ Iseut, Gabriel, Bastet~

Navzájem jsme do sebe vpíjeli pohledy. Možná jsme se snažili číst ve tváři toho druhého, ač jsem si naprosto jistá, že jsem jednala natolik otevřeně, že číst v mé nebylo vůbec potřeba. Možná měl dokonalý pokerface ale ze zkušenosti vím, že za ním je vždy ono…něco, co pracuje bez vědomí svého majitele. Možná to bude dost silné, aby jej to přinutilo udělat chybu.

Víc jsem zjistit nestihla. Opět mě a mou společnici pohltila záře. Musím si opravdu už pořídit nějaké dobré sluneční brýle. Iseut opět vykřikla ale já se nezmohla na nic. Rozhodla jsem se šetřit si síly, neb jsem tušila, že tento nepřijemný rozhovor bude stejně pokračovat, jen na méně zapáchajícím a odporném místě. Nebo ne?

Cosi mě draplo. Možná, že jsme to opravdu nedokázali. Zůstaneme hnít v Očistci, dokud nás to nerozseká, což dle všeho nebude trvat dlouho. Sakra! Zabila bych za poslední sklenku Bellini! Takový nektar nemohou stvořit ani bohové. Mé myšlenky se začaly linout kamsi k bolesti a konci, který jsem očekávala. Dokud se neozval blízce známý zvuk. Věřila jsem, že si se mnou pohrávají výpary očistce, nebo možná andělé, ale ne, bylo to skutečné!

Nemilé přistání, jako už tolikrát ale žila jsem. Svět se mi točil a poznat, kde je dole a kde nahoře dalo opravu chvilku zabrat a to nemluvě o naražené kostrči. Rozkoukávání mi zabralo ještě několik málo okamžiků, ale pak jsem nelitovala ničeho, co se mi do teď přihodilo. Pohled na kočku terorizující anděla? A já tu zrovna nemám kameru. Neubránila jsem se úsměvu a to dost škodolibému. Mít tu bambule, jistě bych se vybičovala i k nějakému tomu povzbudivému tanečku a pokřiku. Cítila jsem, jak se mi vlévá do žil nová síla z naděje, kterou mi tahle čičina přinesla. Dnes mě nedostanou!

Vedle mě se kdosi pohnul. Nemusela jsem ani otáčet zrak. Bylo mi jasné, koho uvidím, ale stejně jsem si jeden kontrolní pohled neodpustila. Nezmohla se na nic, ale věděla jsem, že žije a momentálně jí nic nehrozí.

Vzduch pročísl nepříjemný hrdelní zvuk. Neslyšela jsem ho poprvé, ačkoliv nikdy asi v takovém měřítku a opravdu to nebyla melodie pro můj sluch. Instinktivně jsem stáhla hlavu mezi ramena s neustále upřeným pohledem na zápasící dvojici. Nakonec anděl stáhl ocas a zmizel.

„Kdyby mě nebolelo naprosto vše, plácla bych si s Tebou.“ Přivítám odvěkou přítelkyni a obdaruji jí jemným a drbavým pohlazením. „Nenapadá mě lepší chvíle na dramatický vstup. To se Ti muselo vždy nechat – přicházet, to jsi uměla. I tohle Ti odpustím.“ Trhnu hlavou ke škrábancům a spiklenecky na ní mrknu. „Ráda Tě vidím, Bastet.“ Dodám už poněkud nostalgičtějším a vděčnějším hlasem a neubráním se úlevnému oddechnutí.

Upřímně doufám, že její plán sahal dál, než k naší záchraně. Né, že bych byla nevděčná a pohled na příjemnou krajinu nedokázala ocenit, ale kdo by dokázal odmítnou teplou koupel a matraci k odpočinku?
 
Snový průvodce - 05. srpna 2017 11:14
gral_bohu7694.jpg
Welcome back
~Athéna~

Když rozevřela křídla první sova a vzlétla, vábena líbivými zvuky, následovaly ji všechny ostatní. Dorricka zářila nadšením, ale nikdo si nedovolil vítězně výsknout, dokud nebyly uvnitř voliéry. Když jsi přestala foukat do vábničky, usadily se na větvích a sledovaly tě svýma vědoucíma očima. Pak jedna z nich slétla k tobě a šla si vzít svůj díl z kyblíku.

Po zabezpečení voliéry, si mohli všichni pořádně oddechnout. Dorricka vydechla nahlas a položila ti ruku na rameno. "Jak to sakra děláš?"
"Tak to by bylo," odtušil Desmand a jal se schovávat pušku zpátky do pouzdra. "Alyss, vezmeš to? Obejdu ještě pár voliér a podívám se na našeho tygra," obrátil se k ošetřovatelce, která přikývla.
"Co je s Diem?" podivila se Dorricka.
"Poslední dobou moc nežere, tak musím čeknout, jestli snědl všechno nebo zas něco nechal."
"Samé problémy," zavrčí snědá žena a nadechne se. "No, já jdu pokračovat tam, kde jsem skončila. Dejte někdo vědět vedení, že je vše ok."
"Dám," ozve se Alyss. "Nechceš svézt? Mám tu ještě místo," obrátí se na tebe s otázkou.

Dle toho, jak jsi odpověděla, jsi stejně musela jít do hlavní budovy, protože Karin, v tuhle chvíli zavalena papíry, protože ředitel ZOO byl zrovna na dovolené, si tě zavolala, abys ji odpověděla na pár otázek týkajících se Jona a úprku sov. Velkou vědu z toho moc nedělala, protože se to nakonec vyřešilo a poděkovala ti za tvou angažovanost dostat ptáky v bezpečí zpátky do voliéry.

V době oběda sis sedla venku na lavičku v prostoru vymezeném pouze pro zaměstnance hned vedle zdejší kuchyně. Když ses rozhlédla, všimla sis Alyss, která právě na tácku nesla svůj dnešní oběd. Všimla si tě a s úsměvem zamířila rovnou k tobě.
"Nevadí?" zeptala se a rovnou si sedla. "To je den, co?" začala rozkrajovat přírodní řízek. "Jon byl poslán do nemocnice, ale není to nic vážného. Jinak, jsem Alyss," natáhla k tobě ruku.

Zobrazit SPOILER
 
Athéna *Annabeth Ness* - 25. července 2017 13:44
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg
Ad captandam benevolentiam

„Jasně, měla jsem v plánu je nakrmit, až trochu uklidím klec,“ ukázala jsem na kyblíček, který čekal vedle voliéry. Popravdě řečeno jsem si myšky přinesla především, abych nakrmila svou novou společnici, ale nejspíš bych jako obvykle podlehla svému měkkému srdci a postupně nakrmila všechny obyvatele. Měla jsem sovy ráda. I zaměstnani zoo si toho museli všimnout, protože jsem s nimi trávila nejvíce času a dokonce jsem po nich i ochotně uklízela, ačkoliv to nikdo dělat nechtěl.
„Dobrý nápad,“ pochválila jsem Dorričinu bystrou mysl, aniž bych měla sebemenší tušení, o jaké vábničce se to vlastně bavíme. Byla jsem roztěkaná, neustále hledající sebemenší známky dalšího útoku – nedokázala jsem sama sebe přesvědčit, že by to přece jenom mohla být prachobyčejná náhoda.

Desmand nebyl rád, že ho takhle zdržujeme. Celé tohle vábení sov považoval za zbytečnou práci na víc, která byla navíc kromě značené ztráty času naprosto neužitečná. Já si to ale nemyslela. Sovy nejsou veliká zvířata a příliš veliká dávka uspávací drogy by je klidně mohla i zabít. A pokud už se někdo vydal překazit mé pouto s novou přítelkyní, neúspěšně, proč by se také nepokusil jí odstranit?
Pozorovala jsem kam muž s huňatým obočím neustále kouká, když mi došlo, že na Jona. Byl velmi rozpačitý, uhýbající pohledem tak očividně, že mi ho bylo skoro líto.
Skoro.

Rudovlasá vypadala, jako by se jí celá scéna ani v nejmenším netýkala – a že tu vlastně vůbec není.
Měla jsem na sovy uklidňující vliv, jediný důvod, proč nebyly dávno v prachu. Věnovala jsem jim chápavý pohled a mlčky čekala, než bude vše připraveno, abych je dostala zase domů.
„Jasně,“ kývla jsem a sněží, potlačila ‚Samozřejmě‘ které se mi dralo na jazyk. Vzala jsem si vábničku od Dorricky a usmála se na ní.

Pokud bych nešla já, plán byl v podstatě odsouzený k nezdaru. A i tak nebylo jisté, že mě poslechnou.
No tak, prosila jsem je v duchu, když jsem i s kyblíkem vstupovala do voliéry, stále udržující oční kontakt – se sovami. Pojďte zpátky dovnitř. Prosím.
Cítila jsem na zátylku Desmandův pohled a doufala, že mi je nevyplaší výstřelem z pušky. I kdyby nějakou trefil, většina se rozprchne – nejsou pitomé.
Tak pojďte, pojďte… zadržela jsem dech.

45%

Nechtělo se jim. Nedůvěřivě se na mě dívaly, přitom těkaly velikýma očima k pušce. Nevěřily mi. Potlačila jsem povzdech – a použila vábničku, doufající, že alespoň ta je dokáže dostat zpátky domů. No tak, no tak, no tak!

94%

Díkybohu. Cítila jsem, jak mi ze srdce spadl veliký kámen, když vábnička začala dělat svou práci a poutat na sebe pozornost sov. Dorricka má sakra dobré nápady, když na to přijde. Musím jí později pochválit – až budou všechny v bezpečí uvnitř.
 
Snový průvodce - 25. července 2017 11:58
gral_bohu7694.jpg
Tohle by měl být druhý domov, ne?
~Árés~

Joe nebyl hloupý. Všímal si věcí, které by smrtelníci přehlídli i ve chvíli, i kdyby to měli přímo před nosem. Nechtěli vidět a vědět nic, co nedokázali vyjádřit selským rozumem. Lovec si všímal, ale taky věděl, kdy to nechat být a mlčet. Pouze přikývl, že rozumí a dodal: "Zkus, ať nikdo nevidí, že takhle jdeš ode mě," ušklíbl se a když tvá záda zmizela na schodišti, zabouchl za tebou dveře.

Rudé dveře by přehlédl jenom slepý. K domu se zelenou fasádou vypadaly až kýčovitě. Buď byly opravdu červené jak rtěnka na ženiných rtech nebo jsi to tak viděl jenom ty. Ale to bylo nyní vedlejší. Ve chvíli, kdy jsi opustil budovu a blížil se ke dveřím, jsi cítil známý pocit chladu, který doprovázel mrtvé. Bylo ironií, že se vracíš tam, kde jsi poprvé potkal rusovlasou dívku, která učarovala tvé srdce. Nyní byla pryč a kdoví, co s ní opeřenci dělali.

Když jsi chtěl dveře otevřít, zjistil jsi, že je zamčeno. V duchu jsi slyšel strýcův pobavený smích. Ve výši tvých očích se objevil text: Zdržuješ, synovče. Zámek cvakl a ty's mohl vstoupit.
Nohou jsi stanul na kameni. Za tebou stále byla poklidná ulice. Před tebou se rozkládalo Podsvětí, domov tvého zrádného strýce. Slyšel jsi hučení tekoucí vody. Zápach hniloby ti vrazil do nosu jako dvě dýky, ale po vzpomínce na démona nemoci tohle byl jen slabý odvar.

"Už na tebe čeká," ozvalo se kousek od tebe. Charón, převozník přes bájnou řeku Styx. Člověk by čekal, že bude zahalený do dlouhého černého pláště s hlubokou kápí a bude natahovat ruku pro drachmu. Místo toho u břehu řeky stál mladý muž s tmavě hnědými vlasy a snědou kůží. Husté strniště mu halilo bradu a na sobě měl bílou košili zastrčenou do černých potrhaných džínsů. Nohavice si zastrčil do vysokých kožených bot s cvočky. "Po tolika letech bych čekal, že mou práci bude moct zastat i někdy jinej. Je to otrava," postěžoval si. Obrátil se ke kůlu, kde bylo uvázané lano. Kdyby na něj sáhl někdo jiný než on, spálil by si ruce. "Ani zaplaceno za tohle nedostanu. Poslední drachma padla před deseti lety. Výstavní kousek," ušklíbl se a na vlnách řeky se pomalu objevovala nízká loďka.

Pak se na tebe konečně podíval, jako by si všiml tvé výzbroje. Povytáhl jedno obočí, mezitím, co přitahoval člun. "Prý ses dal dohromady s Artemis," pobaveně se zasmál. "Bůžkové mají velmi bujnou fantazii."

Charón
 
Snový průvodce - 25. července 2017 11:03
gral_bohu7694.jpg
Hon na sovy
~Athéna~

Dorricka přikývla. "To by mohlo zabrat. Máš je tu nebo pro ně mám dojít?" podle toho, co jsi odpověděla, se vydala pro potravu, popř. se vydala jen pro jednu malou věcičku se slovy: "Ještě mě napadá vábnička."
Když se vrátila, Desmand stál u vozíku, pušku položenou na kapotě vedle kufříku. Už jen z jeho pohledu bylo jasné, že tohle je zbytečná přítěž a sem tam smýkl k Jonovi kritickým pohledem. Jon mlčel a skoro se nepohnul. Pokud to bylo možné, tak beztak přepočítal všechny zrnka jemného štěrku, který tvořil chodníčky pro návštěvníky. Rusovláska stále se zkříženými rukami a hleděla směrem k sovám.
Nikdo to nemohl tušit, ale tvou samotnou přítomností sovy neodlétly. Dokonce i malé sovátko udržovalo klid. Cítilo tvůj neklid, a proto se stranilo všemožným hlasitým zvukům.

"Půjdeš do toho ty?" obrátila se k tobě snědá kolegyně a podávala ti vábničku (popř. i mrtvé myši v kyblíku).

Nejjistější bylo, že do toho musíš jít ty. Takhle bylo nejpravděpodobnější, že sovy budou ochotné se vrátit. Všichni ostatní zůstali mimo voliéru a sledovali tvé kroky. Desmond si už chystal pušku, kdyby se náhodou některá ze sov vyplašila. Sice to nebyl ostrostřelec, ale vedení pak nemusí vysvětlovat, proč nic nedělal.

Všechny páry velkých očí tě sledovaly, jak pomalu vcházíš do voliéry. Určitě jejich pozornost zaujal kyblík nebo možná jenom fakt, že jsi to ty sama.

Zobrazit SPOILER
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 20. července 2017 13:50
loki94861.jpg
Děti jsou zároveň radost, ale i starost
~má drahá, můj vlčí syn~

Cítil jsem na jazyku trpkost. Trpkost každé minuty, kdy mne můj syn nenáviděl. Lhal bych, kdybych řekl, že nechápu proč. Rozuměl jsem mu, což mě štvalo ještě víc, ale navenek jsem to nedával najevo. Proto se mi taky říkalo bůh lží. Nebylo to jenom o lhaní o věcech jiných, ale také o zakrývání svého zranitelného já. Mé sebeovládání bylo dokonalé. Nebyl jsem jak rozohněný Thór. Byl jsem jeho pravý opak. Skrývající se ve stínech, do boje jsem se vrhal až teprve tehdy, když jsem věděl jistě, že jej můžu vyhrát.

Může to znít ironicky, ale jedna prohra se stala nakonec mou výhrou. Natočil jsem hlavu k Sigyn, která se uvelebila na mém rameni. Skrze ní mě chtěl Ódin ovládat a nakonec se jeho zbraň obrátila proti němu. Zamiloval jsem se.
Netušil jsem, co s Válim udělat. Popravdě jsem netušil, jak mu dokázat, že mi na něm záleží. Jak moc jej mám ráda.
Bude mě Nárvi také nenávidět? Co si o mě myslí můj mladší syn? A co Hela? Helu jsem příliš neznal. Neměl jsem možnost jí vidět vyrůstat. Nemohl jsem sledovat její získávání moci, až si nakonec podmanila Helheim. Co taky jiného čekat od dcery.

Vybral jsem si jídlo pro sebe, objednal jsem a rovnou to zaplatil předem. Dýško pak dám až poslíčkovi, ale takhle to bylo jistější. Musel jsem se jen trochu předklonit, abych položil notebook na stůl, ale jinak jsem se od Sigyn nehnul. Dokonce jsem ji k sobě víc přisunul nad svůj klín a prsty ji laskal po vlasech. Vždycky voněla po květinách.

Přestal jsem vnímat čas. Dokonce jsem mlčel po celou dobu, kdy nám bylo dovezeno jídlo a mlčky jsme jedli v kuchyni u stolu. Skoro jako rodina. Jen tu někdo chyběl. Někdo, kdo na nás čeká za mořem. Další pocit, který jsem vehementně potlačoval. Těšil jsem se.

***

Čas: Hodina do odletu (tzn. 18:30)

Nejspíš jsem si zahrával s časem a hodina byla málo pro přemístění se z místa A do místa B, to jest letiště, ale jednalo se o soukromý let a pilot na nás počká. Zavolal jsem nám odjezd a než dorazil, sbalili jsme se, já připravil svůj šatník ještě o několik kousků oblečení, aby se Váli mohl když tak převléct do čistého, já si přes rameno hodil dlouhý černý kabát. Teplo nebo zima, mě to jako bohovi bylo jedno. Nanejvýš se na mě smrtelníci budou divě dívat, ale taky jsem věděl, že jsem v kabátě vypadal dobře. Taky jsem pomohl Sigyn sbalit její věci, co si nakoupila a nezapomněli jsme ani na meč valkýry. Určitě se bude hodit. Tam, kde je Thór, jsou vždycky potíže.

Já sám si nezapomněl svou pistoli, kterou jsem opět nechal zmizet pomocí iluze. Hlavně bylo třeba si vzít vše podstatné. Třeba i svačinu.
Když jsme všichni seděli pohromadě v autě, já si sedl dopředu, Sigyn za mě a Váli vedle ni, zatnul jsem pěsti, až mi zbělaly klouby a na chvíli zavřel oči. Nevnímal jsem, jak se auto rozjíždí, řidič věděl, kam chceme. Mlčel jsem a jen si pomyslel: "Nárvi, jedeme si pro tebe. A pro tebe, Helo, taky."

Co si bereme sebou
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.15954899787903 sekund

na začátek stránky