Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1397


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 29. října 2020 17:34Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 30. října 2020 21:43 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 26. října 2020 21:52Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 26. října 2020 21:52Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 09. června 2020 14:37Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 24. října 2020 15:57Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 26. října 2020 21:52Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 30. října 2020 21:43Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 26. října 2020 21:52Kurent "Cal"
 
Snový průvodce - 17. listopadu 2017 10:41
gral_bohu7694.jpg
Plno otázek a ještě méně odpovědí
~Ma'at~

Cítila jsi, jak se Bastet za tebou tiše zasmála. "Jsme v tom nepřekonatelní," připustila. "Složit dohromady boha, žádný problém," vnesla do trpkého tématu trochu humoru. Stejně jako kočky neměla ráda, když byla atmosféra napjatá.
"Pokládáš mi otázky, na které neznám jisté odpovědi," vzdychla kočičí bohyně a odložila houbičku. Na nějakou dobu se odmlčela a užívala si sprchu. Po vypnutí přítoku vody rozevřela dvířka a pára lapena uvnitř se vyvalila ven jako hustý dým. Ručníky i hebké saténové župany byly úhledně složeny na menší stoličce a věci, které jste nechaly na zemi, už tu nebyly. Befen byl nejspíš akčnější, než se původně mohlo zdát.

"Ano i ne," najednou začala bohyně, když si sušila vlasy. "Sama víš, že poznat jiného boha bez přímého doteku je skoro nemožné. Nanejvýš tušíme, že je někde blízko, ale nevím kdo. Většina z nich nechce být nalezena," natáhla na sebe béžový župan se zlatým lemováním.

Vrátily jste se do kočičího pokoje, kde zrovna Befen chystal občerstvení a na malý stolek právě pokládal čajový set. Když vás zahlédl, napřímil se a lehce kývl. Další změna na pokoji byla nepřítomnost všech koček. Tedy až na jednu se třpytivým obojkem, na němž byl vyryt text hieroglyfy. Kočka zrovna ležela v takové poloze, že nešel přečíst a jen líně máchala ocasem.
"Děkujeme ti, Befene," usmála se Bastet na štíra sladce. "S Ma'at to už zvládneme. Jak je na tom náš andělský host?"
"Spí, má paní," opět lehce sklonil hlavu a po druhé ji uklonil směrem k tobě. "Než usnula, chtěla s vámi mluvit," doručil vzkaz. "Dám vám vědět, až bude vzhůru. Omluvte mě," a najednou byl pryč.
Bastet se jen zasmála. "Vždy vážný. S Petem je větší zábava," ušklíbla se. "Klidně se usaď," obešla kuchyňský barový pult a donesla poslední tác. Pak se také usadila, dala nohu přes nohu, čímž ji odhalila. "Tak a teď mi řekni svůj příběh. Mám jenom kusé informace od Her-Ura, protože Petet zatím nebyl ve stavu, aby mohl více mluvit. Co se stalo?"
 
*Árés* Alexander Rubin - 14. listopadu 2017 12:37
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Edinburgh - Naděje umírá poslední anebo první?
Dlouhou chvíli sám a potom “má milovaná?” a Athéna

Nevím, jak dlouho už jdu. Nemám nejmenší tušení kam vlastně jdu. Jenom pokládám jednu nohu za druhou.
Srdce mi bije jak splašené, jako nějaký radar. A cítím velmi nepříjemný pocit, který jsem myslel, že zrovna mně je neznámý. Strach.
Je to poprvé co se bojím a není to, že bych se bál o bezpečí mé drahé. Stále mi totiž v hlavě znějí strýcova slova, jako nějaká zasraná mantra.
”Možná ti dala kopačky synovče.”
Zhluboka jsem se nadechl a vydechl. Hloupý lidský zlozvyk.
Co když se rozhodla to něco, co bylo mezi námi ukončit? Zbytečně jsem uzavřel dohodu se svým strýcem. Bylo to přeci jen krátké a chvilkové.
A něco natolik intenzivní, že to otřáslo s mým celým světem.
Nemám nejmenší tušení, co s tím vším dělat a tak jen pokládám jednu nohu za druhou. Levá, pravá. Pravá a pro změnu levá.
Kráčím pomalu s davem, který narozdíl ode mne má určitě jasný cíl své cesty. Nemluvě o tom, že se v tomto městě lépe vyzná, než já.
Byla by to jedna ženská na celý nesmrtelný život. Tedy dokud bych jí přestal zajímat.
Byl bych pouze její a ona by byla pouze má. Ne, jak v případě bohyně lásky.
Je to tolik neznámé…děsivé.


Ani nevím, kam jsem se dostal, jestli tomu chtěl osud nebo to byla hloupá souhra náhod. Našel jsem jí. Kráčela na opačné straně.
Věnovala mi pohled a… nepoznávala mně? Tvářila se, že mně nepoznává?
Ne. V tom jejím pohledu nebyla žádná emoce. Nic co by vyjadřovalo, že jsem zmetek a že jsem jí nezachránil před těmi opeřenci. Pouze pusto a prázdno.
Ucítil jsem na hrudi podivnou bolest, jako kdyby mne někdo probodl kopím. Nohy se mi z toho podlamovali.
”Artemis?” I vlastní hlas mi byl v tu chvíli cizí. Nepřemýšlel jsem, že bych jí oslovil jejím pozemským jménem. Alyss. Bylo to prostě silnější, než já.
Doběhl jsem ty dvě a opatrně položil ruku na rameno té rudovlasé, té která se mi dostala pod kůži. Riskoval přitom nevědomky, že by to mohla vzít jinak než jsem zamýšlel a mohlo by to snad vyvolat mezi námi souboj.
”Ty…” Na chvíli se zarazím. ...si na nás... Odolám nutkání to říct. ”... si na mne nevzpomínáš?” Ani nevím, proč jsem se jí na to ptal. Potřeboval jsem se snad ujistit? Jistěže mne znala z dávných dob. Nejsem zrovna nadšený tím, jak jsem se choval. Jenže já se změnil. Velký podíl na tom měla ona, i když to byla tak zatraceně krátká doba.
V mých očích se zračilo zoufalství, smíšené s beznadějí. Nic co by se mohlo očekávat u boha zuřivé války, krvavých bojů a válečného běsnění.
Prostě a jednoduše jsem byl totálně v prdeli... a ona se na tom podílela ve velkém.
 
Artemis *Alyss Ellery* - 14. listopadu 2017 10:51
artemis_alyss28072.jpg
O něco blíže k cíli, ale...
~Athéna~

Nikdy jsem nebyla připravenější. V každé buňce jsem cítila radostné napětí, a když jsem zahlédla čekající Athénu, nadšení ještě vzrostlo. Vidět po tak dlouhé době někoho, kdo není jen obyčejným smrtelníkem a dokonce je to i někdo, kdoho znáte. Nyní jsem litovala těch let, kdy jsem s Athénou neprohodila moc slov. Měla jsem ji v ústě, ale že bychom byly nejlepší kamarádky? To se říct nedalo. Nyní jsem to cítila jinak.

“Pro každou špatnost,“ uchechtla jsem se a spolu s Athénou vyšla vstříc městu. Stačilo nám naskočit na trolejbus mířící směrem do centra, kde se nacházela veřejná knihovna Central Library. Mohly jsme se dostat až před její dveře, ale musely bychom přestupovat a zastávka, na které jsme nakonec vystupovaly, byla jen deset minut od cíle. Chtěla jsem ten čas využít a trochu si popovídat.

~Athéna, Áres~

Naštěstí bylo pěkně, ale lidí kolem jak mravenců. Práce většině končila a všichni se chtěli dostat co nejrychleji domů nebo prostě jen zajít se známými na pivko. Hospody v této době už pukaly přeplněním, ale nikomu to zjevně nevadilo. Já stále upřednostňovala rozlehlé lesy a lány, běhání a svobodu, která mi v betónovém městě tolik chyběla.
“Jsi si hodně podobná. Jako tehdy, jen ti chybí brnění,“ ušklíbla jsem se a vyhnula se páru, který moc nedával pozor na cestu před sebou. Ty první lásky. Někdy mizérie. Sama jsem však neměla ponětí o tom, co je to láska nebo jaké to je někoho milovat.
Ale víš, zase ten podivný dotěrný hlásek. Zahnala jsem jej pouhou myšlenkou.

“Kudy?“ zeptala jsem se, když jsme se dostali k semaforům, kde přechody vedly do tří směrů. “Já jsem tu teprve krátce,“ pokrčila jsem rameny a zazubila se.

Celou cestu mě něco žralo. Athéna se chovala ke své kapse nezvykle mateřsky. Lehce jsem se zamračila, protože mi to přišlo divné. “Co máš v kapse?“ nevydržela jsem to.

Ať už má odpověd byla jakákoliv, můj pohled se střetl s mužem, který šel v opačném směru. Byl to jenom mžik. Nedalo se o něm říct, že je jako ovce ve stádu. Spíš černá ovce a nevšimnout si jej by mi dalo hodně práce. Neznala jsem jej, tak jsem to dál neřešila a pokračovala s Athénou dál.
 
Snový průvodce - 13. listopadu 2017 16:59
gral_bohu7694.jpg
Run, boys, run!
~Thór + Nárvi, Hela~
Hod na Garma: 69 -> neobjeví se

Nárvi zneklidněl, ale přikývl. "Ochráním ji," spíše zašeptal, než by řekl nahlas. Aniž by se ptal, rychle se postavil a vběhl do pokoje a přinesl plátěnou hotelovou tašku, do které pak rychle začal dávat potřebné věci jako něco k snědku, pití a ještě v koupelně vybrakoval kompletně lékárničku.

Během přivolávání kladiva tě opět na okamžik pohltila prázdnota. Jako by byl kousek tvé duše nemilosrdně odtržen. Nebylo to příjemné, ale pokud se Helheim rozpadl, mohl sebou vzít i Mjöllnir?

Garmr se neobjevil ani potom, co Hela dětský zažvatlala: "Galml!" pak to i několikrát zopakovala, ale spíš to brala jako hru než nějakou povinnost. Nebyl čas čekat. Museli jste všichni co nejrychleji vypadnout. Nárvi si hodil tašku na záda tak, že protáhla paže dlouhými uchy a pak vzal Helu. Podíval se na tebe a čekal, až uděláš první krok. Nárvi do tebe vkládal důvěru a stalo se toho už příliš, než aby to dokázal hodit za hlavu. Najednou chápal, proč tě Váli tolik zbožňoval. Vždycky za tebou běhal, hráli jste si spolu a šel více ve tvých stopách. Nárvi naopak zůstával spíše s matkou a otcem a vždy byl tím mladším a drobnějším, který se spoléhal na únik nebo na přechytračení.

Na chodbě v patře nikdo nebyl. O dvoje dveře dál stál pouze vozík hotelové služby. Schody se nacházely napravo od výtahu. Číselník nad výtahem zobrazoval, že právě jede nahoru. Nemuselo zrovna hrozit nebezpečí, že tam budou ti, co šli po Matet, ale schody byly určitě bezpečnější způsob, jak se dostat do nižších pater.

Než jste prošli skrze prosklené dveře, Nárvi tě zatáhl za bundu, aby sis taky všiml, že u recepce stojí dva muži v oblecích. Ihned bylo zjevné, že arabové to nejsou. Jeden by řekl, že hotel navštívili muži v černém.

Zapadli jste za roh, aby na vás neviděli, když mířili k výtahu. Hela našla zrovna ideální chvilku výsknout.
"Pšt!" zakryl ji pusu Nárvi, což se ji nelíbilo a začala se s jeho rukou prát. Naštěstí v hotelu nebyla jediným dítětem, a tak agenti nastoupili do výtahu. S povědomým cinknutím jste byli zatím mimo nebezpečí.

"Pane Hemsworthe," recepční si to nejspíš užívala. Kdy jindy se setká s hvězdou, jakou jsi byl ty. "Ti pánové se po vás ptali," řekla potom, co odmítla platbu, protože před vámi vše zaplatila právě Matet. Navíc dodala, že to byla pozornost pana Starka, čemuž se trochu smála, jelikož Stark byl také v Marvelovských filmech. "Počkáte na ně zde nebo..."
 
Ma`at *Orora Nafré* - 07. listopadu 2017 19:36
orora2317.jpg
Voda padá
~Bastet~

Řekni si a je Tvůj. Byly doby, kdy jsem tohle slýchávala často a o všem. „Pouze pouhým…“ zopakovala jsem s náznakem hořkosti. Pokud on byl pouhý štír, kdo jsme byli my, že nás takhle stíhali? Jak se z nás stala taková lovná? „Myslím, že bychom měli být vděční za jejich služby.“ oponovala jsem lehce jejímu označení, ale víc jsem neřekla a jen mlčky následovala její kroky mezi rozprchávající se kočičí drobotinou.

Docela se mi ulevilo, že se tu dalo dýchat. Každý, kdo znal Bastet osobně a i ti, co se k ní modlili, by čekali kočičí doupě a samoskou hezky uhlazené a provoněné. Já ovšem v začátcích své pozemské kariéry navštívila tolik kočičích matek v rámci stížností na pach, že v lidských poměrech, do kterých jsme byli uvrženi, bych se na ni za to ani zlobit nemohla, ale ona dokázala, že bude bohyní za všech podmínek až do konce, který nám ustavičně dýchal na záda. Líbilo se mi tu. Bylo to slunné, voňavé místo. Tak mírumilovné, až jsem nabyla pocitu, že nikdy nebudu chtít odejít.

„Chyběla jsi mi.“ drcnu do ní boky při vchodu do koupelny, jako do parťačky z dětství, se kterou jsme provedli tolik lumpáren. Všudypřítomný luxus mě nešokuje jako obyčejné smrtelníky. Spíše mi připadá domovsky blízký a velice příjemný. Výhled na sprchu mě téměř rozbrečí. Jeden si vůbec neuvědomí, jak úžasné vynálezy jsou sprcha nebo třeba záchod, dokud jsou jimi obklopeny. Ta důležitost se projeví až s jejich absencí.

Přeťapu bosýma nohama přes kobereček a protáhnu se za Bastet. Rychlost, kterou jsem se zbavila oblečení, by stála za zápis do knihy rekordů. Beztak v těch ušmudlaných hadrech už nebylo k vydržení. Páchly zoufalstvím a smrtí, nemluvě o skvrnách od krve z Iseutiných křídel.
Už pod prvními kapkami jsem měla pocit, že se rozplynu. Ta krása byla nepopsatelná. Zvedla jsem tvář a nechala si tak skrápět pleť a omývat ji od prachu a špíny na ni přilepené. Bastet začala mluvit a já poslouchala. Až po chvíli jsem hlavu opět sklopila a pohlédla na ní. Vzpomněla jsem si na naše koupele, kdy jsme nejen my dvě, ale i ostatní bohyně klábosily hodiny v nikdy nechladnoucí vodě s opojnými nápoji ve svých pohárech. Pomalu jsem se otočila a vystavila tak svá záda pro očistu. Stále jen poslouchám a vstřebávám nové informace. Tolik jich ještě je? A seveřani? Nedokázala jsem si to ani představit. Jak všichni pochodujeme proti Bohu, jako jeden. Vzedmula se ve mně vlna bojovnosti a touhy se prát. Dokázat, že v nás ta síla je a že se ten křesťanský páprda hodně sekl, když pomyslela na naše vyhlazení. „Já jí neznám vůbec. Možná jen okrajově. Nikdy jsem neměla čas ani chuť se o ně jakkoliv zajímat, i když mě teď neminulo pár filmů, ovšem, kdo ví, kolik je na tom pravdy, že?“ omluvím jak nějak svou neznalost. Vlastně jsem se nikdy nezajímala o jiné panteony. Ano, měla jsem v povědomí řecký, protože to byli vesměs sousedé, ale chladný sever mě nikdy nelákal. Jestli budu mít čas, musím si doplnit vzdělání. „Ovšem…my sami víme dost o zmrtvýchvstání, nemýlím-li se? A je snad jeho přítomnost na škodu? Kdo nesouhlasí? Koho dalšího od nás jste našli?“ začala jsem chrlit otázky mezi pravidelnými tahy žínky. Jakoby ta soudržnost starých bohů vlila novou krev do mých žil a ještě urputnější chuť bojovat.
 
Athéna *Annabeth Ness* - 06. listopadu 2017 18:25
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Lupus non mordet lupum

~ Artemis ~



Vnímám přítomnost druhé bohyně mnohem intenzivněji, než dřív. Nemohu si pomoci, abych necítila strach, obyčejný lidský strach, že nás osud opět rozdělí - a tentokrát možná navždy. Rychle ty obavy však zaplaším. Ve chvílích jako je tato není dobré si triumf kazit chutí obav.
Na rozdíl od Artemis, vypadám skoro stejně. Vlasy mám kratší v moderním účesu, který by v dnešní době neměl poutat pozornost, ale jinak je má tvář stejná. A pak také - oči. Září v nich staletí zkušeností.

I ta mi však byla naprosto k ničemu, když přišlo na věc.

"Raději bych šla do knihovny co nejrychleji." odpověděla jsem, zatímco jsem sledovala její pohled k hodinám. Skutečně nás čekala ještě spousta práce, než budeme moct jen tak odejít. Neklidně jsem si přejela ucho. Chtěla bych jít hned.
"Mám špatný pocit," dodám tišeji. "myslím, že se něco chystá a byla bych klidnější, kdybychom neotálely.

Katakomby skutečně neutečou, ale po tom zážitku s masakrem u studenských kolejí si nejsem tak jistá, že jsme v bezpečí. Vnímám tlak, spíš podvědomě. Není to předtucha, ani žádné proroctví - snad jen opatrnost.
Ostatně štěstí přeje připraveným.

Když jsme se rozloučily, vrátila jsem se zpátky ke kleci. Chtěla jsem zkontrolovat, že sovy neutrpěly žádnou dlouhodobou újmu a že ta má, vyvolená, se cítí v bezpečí a v pořádku. Pokud jsem nezaznamenala opak, vrátila jsem se do plného pracovního nasazení a šla se věnovat dalším tvorům. Zahrada je velká a nás je zoufale málo. Plat tu není kdovíjaký.

Zdržela jsem se, ale nakonec jsem v celou pět přece jenom stála u východu. Dnešní den mi přišel nekonečný - nejspíš kvůli vidině, co nás ještě čeká. Na okamžik jsem se bála, jestli jsem si celé setkání s Artemis jenom nevysnila, ale posléze se ukázalo, že ne. Skutečně tu byla. Se mnou.
Najdeme artefakt. Navrátíme staré pořádky.

Zhluboka jsem se nadechla, abych se uklidnila.
"Připravená?" kývla jsem na bohyni Lovu vesele.
 
*Árés* Alexander Rubin - 03. listopadu 2017 21:21
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Edinburgh - to co je za město?
Vzhůru za jednou rudovlasou kráskou

Na ničem jiném mi nezáleželo, než na tom, abych zase mohl být se svou rusovlasou krásku. Abych mohl spatřit její úsměv, který mi dokázal zastavit dech. Utápět se zase v jejich očích. Opět pocítit její rty na svých. Bloudit svými doteky po jejím nahém tělem. A mnoho dalších věcí.
To všechno mně bezmyšlenkovitě hnalo k tomu, abych podal ruku svému proradnému strýci a uzavřel s ním dohodu. Pokud mi to zajistí setkání s Artemis, půjdu naprosto všude i na samotný kraj světa. Což nebude zas tak daleko od pravdy.
Jenom polovičně jsem vnímal něco o tom, že se Kerberos nachází níž, než by si jeden mohl představit.
Praskliny napříč podsvětím by mne možná zaujali, kdyby mne momentálně nehnala touha zachránit svou milovanou.
Za vším hledejte ženu.

Zaujalo mne až to, co řekl o Artemis. O tom, že se nachází na povrchu a netváří se, že by se za mnou hnala. To mne na malou chvíli zarazilo.
Část mne mu nechtěla věřit a myslela si dál svoje o tom, že je v nebezpečí. Ta druhá však strýci v tomto ohledu věřila a toužila vědět, co se stalo.
Byl jsem pro ní záležitostí na jednu noc?
Ne. Záleželo jí na mně. Viděl jsem jí na očích, že o mně měla strach.
Jenže, co když si opravdu našla někoho jiného… a opustila mne.

Tolik myšlenek. Tolik otázek na které jsem neznal odpověď a zřejmě je nepoznám, dokud jí neuvidím a nepromluvím si s ní.

Proto jsem položil ruku po vzoru strýce na zeď a zkusil myslet na to město, které mi ani v nejmenším nic neříkalo. Zhluboka jsem se nadechl, už z čistého zlozvyku a zavřel oči. Detailně jsem si vybavil tvář té, která se mi dostala pod kůži, než bych si kdy chtěl připustit. Viděl jsem jí, jako kdyby stála přede mnou.
Artemis, bohyně lovu a bohyně Měsíce. Žena, která si ulovila mé srdce.

***

Kde to zatraceně jsem?
Nevím, co jsem vlastně čekal. Možná to, že bych se objevil u své krásky a ne někde uprostřed rušné ulice, kde na mne tak akorát bude překvapeně zírat bezdomovec.
Hrábl jsem do kapsy, abych z ní vytáhl peněženku a pár bankovek jsem vrazil do ruky onomu muži. Občas se dobré skutky vyplácí. Aspoň něco takového jsem slyšel.
Rozhlédl jsem se kolem sebe, neměl přitom nejmenší tušení, kam bych se měl vlastně vydat.
Je to snad strýcův povedený žert a já se nechal napálit?
Popošel jsem pár kroků, abych se na sebe podíval do výlohy z jednoho z obchodů.
Jo, to by snad šlo.
Zhodnotil jsem. Důležité bylo, že mi nebyli vidět zbraně. Nebylo by zrovna skvělé na sebe takto upozorňovat státní orgány. Nejdříve jí musím najít a potom, cokoliv dalšího.
Artemis, kde jsi? Kde tě mám hledat?
K čertu. Do hajzlu.

Opět se mne zmocňovalo zoufalství a beznaděj.
Kam mám jít?
Vydám se tedy bezmyšlenkovitě rovnou za nosem, sem tam hledíc do výloh a zjišťujíc něco o městě ve kterém se nacházím, protože stát na jednom místě se mi nechce. Možná mně něco cestou napadne.
A možná to je všechno jenom jeden velký vtip.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 03. listopadu 2017 19:32
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Stále v hotelu - potíže


Nárvi, Hela, - Matet




Za normálních okolností bych Hele koupil co by si jen přála. Klidně i slona kdyby chtěla, sem přeci její "strýček", měl bych jí trošku rozmazlovat. Jenže tohle normální okolnosti nejsou, nechci riskovat že by budila moc pozornosti a tak nakonec vybereme vybereme něco, v čem by sem zapadla mnohem lépe. Osobně myslím že jí to bude moc slušet.

Stejně tak Nárvimu, který moc kreativity neprojevil, ale i tak si vybral řekl bych docela dobře. Kdo sem abych zrovna já kritizoval jeho módní vkus? V takových věcech by se Loki vyžíval. Vážně doufám že sem dorazí brzy a že se o ně, o oba dva bude pořádně starat. Protože pokud by dopustil aby se jim něco stalo, asi bych mu zakroutil krkem.

Když se Nárvi zmínil o medovině tak sem se musel zasmát. Připomnělo mi to doby kdy sem byl v jeho věku a sám sem ji pil po litrech. Těch rvaček a průserů kolik z toho bylo... Sám bych si s ním klidně připil, ale vím že pokud bychom měly medovinu, neskončilo by to dobře. A jakožto zodpovědná osoba bych teď měl na takové věci dávat pozor, tudíž sem mu řekl že medovinu si dáme jindy, až budeme na nějakém bezpečnějším místě.

Po nějaké době sem si všiml jak na tom oba dva jsou a tak sem je uložil do toho pokoje napravo. Nechal sem však otevřené dveře abych případně slyšel kdyby se tam něco dělo. Sám sem se pak posadil, díval na televizi, jedl a popíjel. Víno nebylo chuťově špatné, ale i tak to nebylo ono. Neměl sem ten příjemně hřejivý pocit jako když někdo okusí jeden z pravých nápojů severu. Ale i tak sem měl aspoň něco u čeho sem mohl přemýšlet. Co já budu dělat dál? Loki, Matet... Sif. Tolik otázek a tak málo odpovědí.

Skoro mně až z toho přemýšlení rozbolela hlava a tak sem vypl televizi a šel spát. Samozřejmě s tou dýkou u polštáře, nechci nic riskovat. V každém případě teď budu opatrný. Nemůžu si dovolit udělat nějakou chybu.

Co to... Otevřu oči a zpozorním když uslyším klepání na dveře. Vstanu, dám si dýku zezadu za opasek a jdu dveře otevřít. Jen kurýr.. Uf.. To zvládl docela rychle. Nejspíše to měli někde uložené a nebo dělali co mohli aby to po městě sehnali. Tak či onak, oblečení převezmu a kurýrovi dávám za jeho ochotu dýško. Prvně pomohu obléci se Hele. Nárvi to zvládne sám a já taky. Sem docela rád že mám něco čistého v těch starých věcech by to byla hrůza. Nemluvě o tom kolik pozornosti sem musel upoutat když by mně někdo viděl v něčem potrhaném a od prachu či písku.

U snídaně sem se snažil Helu trochu krotit a dával pozor na to aby se hned neumazala. Taky sem si všiml že Nárvi neřekl ani slovo a chtěl sem se zeptat co se děje. V té chvíli však zazvonil telefon. Kdo by to sakra mohl být? Vezmu sluchátko a s překvapením zjišťuji že je to Matet. Pochopitelně se chci zeptat kde je a proč nepřišla, ale zdá se že je něco špatně. To jak mluví.. a ten zvuk. Dělám ve filmu dost dlouho na to abych věděl že to byla střelba! Kurva! Oni jí našli.. Tak to tedy aspoň vypadá. Nechápu proč se neozvala nebo nepřišla dříve, mohly jsme se tak vyhnout takovým nepříjemnostem.

S poněkud znepokojeným výrazem zavěsím sluchátko a podívám se na Nárviho. "Zdá se že se vyskytli nějaké potíže.." Odpovím chlapci a chvilku přemýšlím co dál. Mohl bych je oba dva vzít a jít s nimi ven, ale co pak? Neměly bychom se kde schovat, šly by po nás a stříleli. Bylo by to velmi riskantní. Ale zůstávat zde je také. Vstanu a nenápadně se podívám z okna. "Doufám že by jsi teď zvládl bránit sestřičku, kdyby došlo na nejhorší". Řeknu Nárvimu. Moc času na zotavení neměl, ale musí být přeci schopen použít aspoň nějaké kouzlo.

Předtím to nešlo, takže mám trochu pochybnosti o tom zda to půjde teď. I tak se ale plně soustředím a pokouším se přivolat své kladivo. Teď by se mi vážně hodilo. Nejspíše to však nevyjde, takže pak přijdu k Hele. Pohladím ji po vlasech a mile se usměji. "Heli, poslouchej... Moc bych teď potřeboval kdyby zde byl Garmr. Dokázala by jsi ho sem k nám přivolat?" Zeptám se holčičky a čekám zda to aspoň zkusí. Jsou tu dvě možnosti. Buď by se mi podařilo přivolat Mjöllnir a mohly bychom odtud odletět. A nebo se Hele podaří dostat sem Garmra a ten nás pak zase dostane někam jinam.

Samozřejmě počítám i s tím že by nemuselo vyjít ani jedno z toho, takže budu připravený na to ty dva vzít (Helu by měl v náruči Nárvi, já bych šel před nimi a kryl je) a jít co nejrychleji pryč z hotelu. Abych neriskoval, tak by se to vzalo dolů po schodech. Mohl bych pak mít přehled o tom zda by bylo čisto v hale (v případě nouze bych mohl jít třeba zpět) a neriskoval bych tolik jako když bych vyšel z výtahu. Na recepci bych zaplatil kartou, poděkoval za všechny služby a zeptal se zda je zde zadní východ, který bych rovnou použil. Jako další mně napadá snad jen pokusit se dostat na letiště a pokusit se tam chytit někde Lokiho. Už by tu měli být.


Ať už však dojde na jeden z mých dvou nápadů a nebo na možnost že budeme muset odejít, tak venku pokud možno po celém městě rozpoutám bouři. Nechám zatáhnout oblohu a vlát také velmi prudký vítr, aby to vypadalo jako pořádná písečná bouře. Uvědomuji si že by to mohlo někoho upozornit na to že používám magii, ale ví-li o tom že sem zde, tak už je to stejně jedno. Aspoň by to mohlo dát šanci Matet se někde ztratit a nám by to umožnilo se nepozorovaně vytratit. A s trochou štěstí by to i trochu zpomalilo ty anděli.
 
Snový průvodce - 03. listopadu 2017 16:31
gral_bohu7694.jpg
V hotelu
~Thór + Nárvi, Hela~

Hela šla po všem, co bylo barevné, takže si ji sám musel brzdit, jinak by si vybrala kytičkované šatičky s kytičkovanou čelenkou a to by v Káhiře moc nezapadala. Nakonec jsi ji vybral tílko s krajkovým přehozem, modré džíny a sandálky (odkaz). Do Egypta jako dělané a navíc Hela byla nadšená už jenom z představy, že na sobě bude mít krajky.

Nárvi se trochu inspiroval tebou, protože sám netušil, co se nosí, a tak si našel komplet: černé kalhoty, bílé tričko a džínová košile. Celou dobu pokukoval po filmu a divil se, jak je příběh v něm překroucený. Věděl, že jeho otec nebyl synem dědečka. Takhle mu to znělo ještě absurdněji. Zvažoval, v jaké roli by tam byla Hela, kdyby se tam objevila.

Hotel nabízel širokou škálu jídla, pití a alkoholu, takže sis mohl objednat cokoliv. Nárvi to zkusil, že by si dal medovinu, ale dle všeho mu stále nebylo osmnáct, i když nikdo si nebyl jistý jeho věkem. Teda spíše, na kolik vypadal.

Matet se neukázala celý večer a nedala o sobě vědět. Hela usnula ve tvé náruči docela brzo a Nárvimu také začala padat hlava, takže oba dva byli uloženi v pokoji a ty's měl konečně čas sám na sebe. Víno, jídlo. Co víc si přát, ale stále tě pronásledovaly otázky. Jak dlouho bude Lokimu trvat, než se sem dostane a kde je Matet? Hrála to celou dobu na vás?

Ať si chtěl nebo ne, nakonec jsi do postele zavítal i ty.

***

Ráno tě vzbudilo klepání na dveře. Byl to kurýr s nakoupeným oblečením. Rychlík a hlavně bylo záhadou, jak to zvládl přes noc. Možná nějaký sklad. Kdo ví. Snídani dovezla pokojská asi půl hodiny na to a v té době už byla Hela živá a nadšená ze svého oděvu a riskovala, že si jej u snídaně zamaže. Nárvi byl nezvykle tichý.

Najednou zazvonil hotelový telefon. Jelikož si jej měl nejblíže, zvedl jsi jej.
"Thore?" byla to Matet. Asi bys jí něco chtěl říct, proč se neozvala, ale něco tě v jejím hlasu zarazilo. Zněl unaveně a vyprahle. Do toho se mísil její dech a hluk aut. "Zmiz z hotelu! Rychle, oni..." ozvala se rána. Znělo to jako střelba. "Sakra! Vypadni hned teď!" dál se už nedostala, protože musela upustit mobil a najednou bylo ticho.

Nárvi vzhlédl. "Děje se něco?"
 
Snový průvodce - 03. listopadu 2017 15:43
gral_bohu7694.jpg
Dohodnuto
~Áres + NPC Hádes~

Kdyby Hádovi Podsvětí nepadalo na hlavu, určitě by se hromově zasmál. S takovou se jen tiše uchechtl a přístup Área jej nijak nepřekvapoval. Nikdo mu nevěřil, a tak se nenamáhal dokazovat opak. Alespoň z toho měl dokonalé divadlo.
"Proč musí mít všechno háček?" hrál dál svou hru, ale nakonec pokrčil rameny. "Je možné, že Kerberos se nachází níž, než se jsme teď," máchl rukou a opět se zvedl kouř a nyní jsi viděl praskliny napříč celým podsvětím. "Na povrchu by nepřežil. Nepatří do světa živých. Chvíli jsem si myslel, že by mohl být skrytý v Helheimu," uvažoval nahlas. "Ale ten zničehonic zmizel a já stále cítím, že ten čokl je stále naživu. A potřebuju ho tady, jinak Podsvětí zmizí."

Zastavil se na stupínku. "Nevím přesně, co s Artemis udělali, ale je na povrchu. Dokonce vím, kde přesně, ale nejeví se, jako by se za tebou hnala. Možná ti dala kopačky synovče," ušklíbl se. "Co bude s tou dohodou, hm?" počkal si, a když jsi mu konečně stiskl ruku, zazubil se. Každý bůh potřebuje jistotu a ta jistota se ti vpálila do dlaně, za kterou tě držel. Sice jsi na ni nic neviděl, ale přesto si věděl, že tam něco máš.
"Omlouvám se, synovče, ale potřebuju mít jistotu, že se pak neodvrátíš od toho, cos slíbil a navíc jsem ti propůjčil klíč ke dveřím, které tě dovedou tam, kam potřebuješ. Podmínkou je vždy projít Podsvětím. Ale dej si pozor," pustil ti ruku. "Opeřenci taky mají jeden z mých klíčů, a může se stát, že se dozví, kde jsi. Teď ti pomůžu a zakryju, kam míříš, ale pak to bude na tobě."

Přešel ke zdi a pokynul na tebe, abys udělal to samé. "Polož označenou dlaň na zeď a mysli na Edinburgh. Možná pomůže pomyslet i na Artemis, aby tě do neposlalo úplně někam jinam. Jednoduché, že?"

Sám položil dlaň na zeď a otevřel průchod úplně někam jinam. Pak jen počkal, až jej vytvoříš ty a projdeš. Když se dveře za tebou zaklaply, zavřel ty své a podíval se na Alecto. "Měl jsem mu říct, že si na něj nepamatuje?"
Alecto pozvedla ramena. "Potom by to nebyla taková zábava, můj pane."
"Máš pravdu," přešel k trůnu, usadil se, Alecto si sedla vedle jeho nohou a společně se dívali na Áreův příběh.

*

~Edinburgh~

Minimálně ses dostal do anglicky mluvící země. Vyšel jsi ze zdi v docela rušné ulici, takže si tě skoro nikdo nevšiml a jediný, kdo na tebe překvapeně koulel očima, byl bezdomovec sedící hned vedle na novinách.
Lidé kolem chodili rychle, auta jezdila v obou směrem a všude kolem stály výlohy obchodů.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.19780588150024 sekund

na začátek stránky