Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1352


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 16:55Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 23:52 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 10. dubna 2020 1:51Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 22:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 23:52Dionýsos *Otec Dennison*
 
Snový průvodce - 02. června 2017 12:33
gral_bohu7694.jpg
Změna objednávky
~Thór + Nárvi, Hela~

V tak špičkovém hotelu recepční uměla hovořit anglicky plynule a vyslechla si celý tvůj požadavek, při čemž pozvedla obočí u tvého posledního.
"Jeden pokoj s více lůžky vám zařídit mohu," ihned se dívala do systému. "Ve stejném patře je volný ještě jeden apartmán pro rodinu s dětmi. Tudíž jedna manželská postel a dvě postele v odděleném pokoji apartmánu. Bude vám to stačit?" podívala se na tebe a počkala na odpověď a ještě k tobě natočila obrazovku, na které jsi viděl, že jde o opravdu velký pokoj, který byl rozdělený na tři menší pokoje. Naproti vchodových dveřím byla obrovská okna, kde byl výhled přímo do města. "Co se týče koupelny a internetu, tak se obávat nemusíte," usmála se a pobaveně ji blýsklo v očích. "I televize je součástí každého pokoje."

Nárvi se staral o to, aby se Hela chovala jako hodná holčička a byl trochu v rozpacích, když jsi o něm mluvil jako o rodině. Stále se však musel rozhlížet. Musel jej fascinovat každý detail a nejvíc jeho pohled přitahovala velkoplošná televize s pohybujícími se obrázky.

"Oblečení není problém," přikývla, "ale co se týče ostrahy, tak tu vám slíbit nemůžu. Hotel je chráněn nejlepším alarmovým systémem. Pokud se zamknete, pak každý vniknutí do pokoje bude hlášeno hlídce a ta ihned dojde. A můžu se zeptat, tedy, pokud vás to nijak neurazí," viděl jsi, jak ji lehce hoří tváře. "Vy jste Ten Chris Hemsworth? Herec? Mohla... mohla bych vás požádat o autogram? Moje sestra vás zbožňuje a nemohla jsem ihned jančit, protože tu před chvíli byl šéf, ale jestli vám to tedy nebude vadit..."

Ať už jsi ji dal podpis, či ne a Nárvi z toho měl strašnou srandu, vydali jste se za poslíčkem, který přivolal výtah a dovedl rovnou k pokoji.

"Prosím," uvedl vás dovnitř. "Za chvíli vám donesu katalog, ať si můžete vybrat oblečení. Přeji příjemný pobyt," s či bez dýška odešel.

Jak vypadá pokoj
 
Snový průvodce - 02. června 2017 11:47
gral_bohu7694.jpg
Mňau?
~Ma'at + Iseut, Gabriel~

Tvá slova Gabrielem nijak neotřásla. Sledoval tě svýma klidnýma očima a mohl by dokonale blafovat v pokeru, protože nešlo vyčíst, co si právě myslí. Když jsi nepřímo odsouhlasila, že by ses na takové místo potřebovala dostat, Gabriel rozepjal svá křídla a na chvíli vás pohltila oslnivá záře. Slyšela jsi vyděšený Iseutin výkřik, který rázem zmizel v šumění, které pohltilo tvůj sluch.

Náhle tebou něco trhlo. Cítila jsi, jak ti to zarylo drápy do paže. Už sis myslela, že to byl ten netvor, ale uslyšela jsi… mňouknutí? Nicméně se svět s tebou zatočil tak, že i na bohyni jsi chytla závrať a div, že jsi nevyzvracela všechen obsah, který jsi v žaludku měla či neměla. Na chvilku jsi zahlédla tvar křídel. Dostavil se zvláštní pocit důvěry.

Nejspíš pádů na tvrdou zem jsi neměla dost, i když tě tentokrát zastudily stébla trávy. Bílá záře okamžitě zmizela a nahradil ji zprvu rozmazaný pohled, než jsi dokázala postupně rozpoznávat, kde to vlastně jsi. Možná takhle by vypadal Očistec, kdyby tam byl život. Zelné louky, bujné lesy a... kočka s křídly. Srst měla černou jako nejtemnější noc bez hvězd, ale všimla sis typicky egyptských šperků. Navíc na kočce bylo podivné, že i když vypadala jako domácí, tak k jejich malosti měla velmi daleko. Kdyby ses dokázala postavit, určitě by ti sahala minimálně po pas. A ta kočka útočila na Gabriela. Ostrými drápy mu na brnění vytvořila několik šrámů. Anděl neměl ani čas vytáhnout vlastní meč a dokázal si jenom krýt obličej a ustupovat.

Mezitím co běsnící kočka, a tys dobře věděla, že to je Bastet, se kousek od tebe pohnula Iseut. Nevypadala, že by měla sílu vstát nebo se rozhlédnout.

Kočka vyloudila z hrdla takový zvuk, že každému vstaly chlupy na těle a skočila přímo na anděla, který usoudil, že nemá v tuhle chvíli šanci a se zábleskem zmizel. Bastet dopadla ladně na všechny čtyři a zasyčela. Trochu to znělo jako smích. Pak se otočila k tobě. Její zelné oči tě propichovaly, ale ne nijak nepřátelsky. Pomalu k tobě došla a otřela se hlavou v místě, kde se musela zaháknout drápy. Zapředla.

Bastet v kočičí podobě
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 23. května 2017 23:31
sigyn4699.jpg
Zabíjení času... ČASU pánové, ne ničeho jiného
- Loki, Váli -

Přemýšlím, co Váliho vede k té nenávisti, ale odpověď možná mám před seou, neschopna si ji připustit. Mám strach, že bych se pak cítila jako neschopná matka.
Určitým způsobem jsem jí byla, když jsem nedokázala chlace uchránit před nespravedlivým rozsudkem Všeotce...
A já tu možnost měla. To je něco, co si nikdy neodpustm. Nárvi by nezemřel a Váli by nemusel trpět ve vlčí kůži.

Z myšlenek mě vytrhává až to, když se Loki vrátí s notebookem a dezorientovaně mrkám, nevěda kdy odešel.
Jsem asi skutečně vyčerpaná.
Uznám nakonec a kousek se posunu, aby se k nám Loki lépe vešel. Než je správný web nalezen, chvíli to trvá a tak si položím hlavu na Lokiho rameno. Ve chvíli, kdy se po nás podívá, mu věnuji úsměv.

Pak mi jsou předány otěže výběru a to mě trochu probere. Dívám se na nabídku a přemýšlím na co mám chuť, když náhle mi na monitoru přistane prst, nehet o něj klepne a je jasné jaká je synova volba. Kliknu na porci a nadechnu se k řeči.
A pak opět vydechnu, protože Váli zmizel tak rychle jak to šlo a ani se neohlédl.
"Co s ním jen uděláme?"
Povzdechnu si a pohled stočím zpět k monitoru, kde si vyberu salát s kousky grilovaného kuřete. Poté přístroj vrátím jeho majiteli a vytáhnu nohy na pohovku, abych si lehla a z Lokiho ramene udělala polštář.
Samozřejmě, pokud by se rozhodl kamkoli jít, nebráním mu a klidně tu zůstanu natažená i bez jeho podpěry.
 
Váli *Valerius Liarsson* - 23. května 2017 22:28
valiko34786.jpg
Volba oběda
- rodiče -

Asi bych na otce vrčel víc, ale tím, že se ho matka zastala mě přiměla sklopit uši a stáhnout ocas obrazně řečeno. Neochotně pokývu hlavou, na znamení, že to chápu a už nic neříkám. Vždycky ho omlouvala, jakoukoli věc mu odpustila a věřila všemu, co řekne.
To nevidíš jeho lži, matko? Nečetla jsi jedinou zdejší legendu o nás? Ty věci dávají smysl, když se na ně podíváš z jiného úhlu a zapojíš do toho fakta.
Povzdechnu si a promnu kořen nosu. Potřebuji cigaretu a to tak, že před minutou bylo pozdě.

Otec na chvíli zmizí. Na jazyku mě svrbí pár otázek, ale nic neřeknu. Nenapadla mě vhodná slova a nás milý hostitel se stihl vrátit dřív, než jsem je poskládal.
Upřímně představa, kdy my dva jdeme pro něco k jídlu, by měla šťastný konec jen v případě, že bychom oba zvládli mlčet. Znám otce a vím, že to by nedokázal. Možnost objednávky tedy tiše vítám a nechám notebook uprostřed, na matčině klíně, s tím, že si položím hlavu na její rameno. Chvíli mlčky pozoruji nabídku, než neurčitě zamručím, narovnám se delším tvrdým nehtem ťuknu do monitoru na cíl svých chutí. Název jsem nezkoumal, ale bylo tam asi půl kila masa a prakticky nic pro králíky, což mi přesně vyhovovalo. A že to bylo za hříšné peníze ani nemusím zmiňovat, ale vím, že herecký účet jen tak nezruinuji.

"Budu chvíli v kuchyni."
Oznámim jim, když se zvednu z pohovky a aniž bych počkal na odpovědi, odcházím si zapálit. Zastavit se nenechám, leda by mi někdo skočil do cesty. Něco takového, ale nejspíš nehrozí. Vděčný za trochu klidu si vychutnávám svůj zlozvyk a opět se věnuji rozhlížení po místnosti. Možná to je luxusní doupě, ale přijde mi příšerně neosobní až neutrální. Příliš se to tu snaží tvářit dokonale... Nebo se mýlím? To je to, nač se svým pozorováním snažím přijít - najít nějakou trhlinu v té rádoby dokonalosti.

 
*Árés* Alexander Rubin - 23. května 2017 14:28
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Stále u Joa

Nějak jsem neřešil, co se tomu starému lišákovi hnalo hlavou. Je dosti pravděpodobné, že o tom človíčkovi věděl víc než já a jestli o tom nechtěl mluvit, to už je opravdu jeho věc. Mám jiné starosti, než zjišťovat informace o někom pro mne v této chvíli nepodstatném a to i přestože nebýt jeho, neměl bych potřebnou zbraň. V praxi se však ukáže, jestli je tak dobrá, aby to zaujalo mou pozornost a možné spolupracování. Potom možná z Joa vydoluji další informace a půjdu se seznamovat. Vyplatí se mít známosti všude.

Potvrdil jsem mu kývnutím hlavy.
"Sám nevím, v jeden moment jsem vrazil pěstí zatracenému opeřenci. Když jsem to chtěl opakovat… jako kdyby se mi ruce zastavili v čase, nemohl jsem s nimi pohnout. Nicméně s tělem ano." Pokusil jsem se mu vysvětlit, ale moc to nešlo. Sám jsem pořádně nechápal, co se to vlastně stalo. Bylo to ovšem neskutečně bolestivé, i přestože jsem toho zažil hodně a jen tak něčeho se neleknu.
Ignoroval jsem Joa a to jeho zvláštní chování ohledně toho chlápka.
"Ne, nemám čas." Bude se muset bez toho obejít. Nu, co už se dá dělat. Nějak si s tím poradím. Pokud najdu strýčka, tak dáme hlavy dohromady a třeba proti těm opeřencům něco vymyslíme.
Kdo ví, co celou tu dobu prováděl?
Kritickým pohledem jsem zhodnotil počítač, ale jak se říká: Darovanému koni na zuby nehleď. Taky mne mohl poslat ke všem čertům a musel bych si hledat informace někde jinde.
I když to by možná bylo rychlejší.

Po zapnutí počítače a hlemýždím tempu načtení úvodní obrazovky, jsem chvíli pochyboval nad tím, jestli se vůbec něčeho dočkám.
Klikl jsem na ikonku internetu a modlil se, aby mi to vůbec zobrazilo google, vzhledem k tomu, jak je ta wifi slabá.
Na jeho oznámení jsem jenom kývl hlavou a pokusil se vyhledavači najít nějaké informace o tom, jestli se ve Vatikánu nenachází nějaké pohřebiště nebo něco, co by k strýčkovi bylo blízko. Takové dveře do podsvětí. Ne, opravdu se mi nechtělo hledat na slepo a to obzvláště po událostech v nemocnici a knihovně. Je dosti pravděpodobné, že se o mně mluví v televizi.
Navíc nějaké vozidlo jsem potřeboval.
 
Athéna *Annabeth Ness* - 21. května 2017 21:07
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg
Dies stultis quoque mederi solet

Bylo mi Johnatana líto. Vyrušil mne zcela zbytečně a udělal přinejmenším začátečnickou chybu, ale rozhodně si nezasloužil do krve rozdrásané ruce protkané výšivkou rudých ranek. Nemohla jsem od nich otrhnout oči, ačkoliv jsem dál pokračovala v jeho záchraně.
Všechno to vypadalo tak nereálně, jako rekvizita z divadla.
Sovy mne nakonec uposlechly a trimfuálně odletěly k vrcholku voliéry, kde se posadily a pozorně nás sledovaly, snad pro případ, že bych potřebovala jejich pomoc.
Zamračila jsem se na ně, ale neřekla nic.
Mezitím do klece vrthla Dorricka, a rychle začala vytahovat vysílačku, nepochybně zavolala pomoc. Neměla jsem jí to za zlé, protože tohle my dvě a krabička první pomoci nevyřešíme i kdybychom chtěli.
"Začni s tím zdravotníkem, budem potřebovat šití," kývla jsem směrem k rudolícím se cárům.
Pozoroně jsem pozorovala Johnatanův obličej, když se ho na to zeptala. Upřímně by mě taky zajímalo, o čem to sakra celé bylo.
Uslyšela jsem tiché houkání, které zachytilo mou pozoronost a uvědomila si, že novorozená si z napadení evidentně nic nedělala.

Zamyšleně jsem se na ní zadívala a snažila se srovnat v hlavě, co se stalo. Byla to ona, kdo Johnatana podvědomě přilákal? Posedl ho někdo? Byl to ten důvod proč se ho sovy pokusily zabít? Otázky, samé otázky.
Rozhodla jsem se pro zpěžbou hypotézu, že ano, přesně o to tu šlo a důkladně poděkovala štěstěně, že i přesto k tvorbě pouta došlo.

Nezapojovala jsem se do rozhovoru, přestože Johnatan na mě třeštil oči a po tváři mu roztomile přelétaly stopy rozpaků a šoku. Z celé události si pamatoval asi tolik jako já z MS v hokeji. Vůbec nic.
"To nic," mávla jsem rukou a poplácala ho po zádech. "Naštěstí se nikomu nic nestalo. Ale příště buď tak laskav a nechoď dovnitř, když tam jsem. A když už musíš, aspoň u toho neřvi.

Pokývnutím jsem pozdravila oba dorazivší ošetřovatele, své kolegy a nechala Johnatana v rukou zrzky, abych se šla věnovat sovách. Nechci vypadat, jako, že mě tyto ptáci zajímají podstatně víc než poraněný kolega, ale, no...
"Nezkusíme je nejdříve nalákat dovnitř?" navrhla jsem při pohledu na uspávací šipky, které byly skoro tak veliké jako moje nově narozená sovička.
Nevšímala jsem si nové zdravotnice, protože jsem si pořád nezapamatovala její jméno - pokud jsem ho vůbec měla možnost zjistit - a dívala se na ně. "Protože to vypadá na hodně sov a málo šipek." dodala jsem rychle.
 
Snový průvodce - 18. května 2017 12:08
gral_bohu7694.jpg
Starost o druhého dělá divy... i ty méně chytré
~Athéna~

Jonathan sténal a kryl si hlavu rukama. Sovy se chytře pokoušely útočit na jeho oči, ale jelikož Jon měl tvář přitisklou k zemi, neměly to snadné. Alespoň dorážely na jeho ruce, které začínaly být plné šrámů, do doby, než jsi přes něj hodila svou bundu a začala je odhánět. Nejdřív se pokusily ještě o několik náletů, ale tvé neúprosné huš je nakonec zviklalo a usadily se na vrcholu voliéry. Jedna z nich si dokonce začala čistit peří.

Mezitím k vám doběhla ošetřovatelka, která se předtím starala o jiné ptactvo a vytahovala vysílačku. "Zavolám někoho na odchyt a hlavně zdravotníka," podívala se na Jona s pozvednutým obočím. "Cos tak začal šílet?" odpovědí se jí nedostalo. Poodstoupila a začala volat potřebnou pomoc.

Mladá sovička tiše zahoukala. Zjevně si z toho nic nedělala. Krom tebe a snad i Jona nikdo o ní nikdo nevěděl. Ale bylo divné, že se do voliéry snažil dostat tak vehementně, až způsobil poprask v širém okolí. Tvá paranoia by nakonec nemusela být od věci.

Jonathan se konečně posadil a rozhlédl se. Oči měl vytřeštěné, a když skončil pohledem na tobě, viděla jsi, jak mu lehce růžoví tváře. "Ann?" bylo jediné, na co se zmohl.
"Idiote!" vyplísnila jej v tu ránu kolegyně, jejíž jméno bylo Dorricka. Snědá, lehce zakulacená, s čokoládovýma očima a vlasy spletenými do copánků. "Co blbneš? Víš, že nemáš dělat kravál, když je někdo v kleci. To jsi padlej na hlavu nebo co?" zamračila se.
Jon vypadal ještě zmateněji než před tím. "Já... co že jsem udělal?" znovu jeho oči těkaly z jedné na druhou.
"Děláš si ze mě prdel?" dala ruce v bok. "Hele, chlape, udělal jsi totální hovadinu."
Jon zavrtěl hlavou a tiše sykl. Poškrábané měl ruce, krk a nebýt tebe, kdoví, jak by dopadl.

Z dálky se ozval tichý bručivý motor malého autíčka, kterým jezdívali ošetřovatelé, když se potřebovali dostat rychle z místa A na místo B. Dalo se přirovnat golfovému vozítku, i když tenhle měl ještě malý vozík. Jakmile zastavilo, vyskočili z něj dva lidé. Rusovlasá dívka (foto) s šedivýma očima. Jako všichni tady měla na sobě uniformu světlé až pískové barvy. Košili s logem jste měli stejnou, jen někdo nosil dlouhé kalhoty, někdo šortky a dámy, které pracovaly mimo výběhy a staraly se o návštěvníky, nosívaly sukně. Ze zad shodila batoh a přiklekla si k Jonathanovi.
Druhý byl starší muž vysoké postavy s lehce nadouvajícím se břichem, ale ne tak moc, aby jej ostatní nazvali tlustým. Podíval se na vršek voliéry, kde nyní spočívaly sovy.
"To bude trochu oříšek," zamračil se, na kapotu autíčka položil dlouhý kufr, s cvaknutím jej otevřel a odhalil tak uspávací pušku. "Nechci, aby se pádem zranily, ale pokud nic neuděláme, uletí a ZOO bude mít problém."

"Hej, Jone," zdravotnice se starala o raněného. Cos věděla, tak zde dlouho nebyla. Nastoupila teprve před pár dny a její jméno jsi zatím neznala. Minimálně nyní byla v takové pozici, že jsi na její visačku neviděla.
 
Snový průvodce - 13. května 2017 10:04
gral_bohu7694.jpg
Mezi čtyřma očima
~Seth~

Když se dveře s tichým cvaknutím zavřely, nastalo v místnosti hrobové ticho. Příliš světla tu nebylo, což celé situaci dávalo ještě temnější atmosféru. Cítil jsi známou vůni pálených bylin, které se často používaly v chrámech, když Egypťané uctívali své bohy. Jediné bylo jisté. Petet na tebe celou dobu hleděl a neuhnul pohledem ani ve chvíli, kdyby ses chtěl ujistit, že se na tebe opravdu kouká.

Zvědavost je prokletí, které se táhlo s lidstvem už několik staletí a nebyla jenom jejich doménou. I bohové byli zvědaví. Proto se často vydávali mezi smrtelníky, aby zjistili, jaké to je. Žít, radovat se, zlobit se. Pocítit emoce. Kdo by tušil, že jednou mezi smrtelníky skončíte nadobro. To však nebyl tvůj případ. Spíše jsi sídlil ve svém ponurém světě a čekal. Možná až příliš dlouho.
Ale jak řekl Petet. Doba se mění a ty sám víš, co je tvou prioritou.

Tvá vlastní zvědavost tě donutila se znovu zahledět Petovi do očí. Ani ses nenadál a celého tě pohltil. Respektive jenom tvou mysl. Chvíli jsi měl pocit, že jsi chycen do víru unášen ve hvězdách, až ses objevil uprostřed pouště. Vítr rozháněl drobná zrnka písku a vysoko nad tebou se tyčil žlutý kotouč a nepříjemně pálil. Zvláštní známý pocit.

"Tady nás nikdo rušit nebude," Petet stál naproti tobě. Na sobě měl dlouhý těžký kožený kabát a celkově byl oděn nevhodně do tak teplého oblečení, ale sám ses mohl vydat v plavkách na Mount Everest a ani by tě neotřáslo (Foto Peta). Nebyla na něm známka zranění. "Tohle," ukázal kolem sebe, "je moje mysl. I když v té rychlosti mě nenapadlo vytvořit nic lepšího," zasmál se, ale vzápětí svůj smích utnul a podíval se na tebe dlouze. "Tefen je možná až příliš upjatý k minulosti, ale," odmlčel se. Vítr zesílil a písek nepříjemně štípal na odhalené kůži. Chvíli trvalo, než se vše kolem uklidnilo.
"Máš pochybnosti, Sethe," přistoupil k tobě a položil ti ruku na rameno. "Tahle doba je složitá. Projevil jsem ti důvěru a ty's uhnul pohledem. Nemyslím fyzicky. Na to se umíš přetvařovat až příliš dobře, ale tady," pěstí tě ťukl nad srdce. "Nevím, co se stalo od doby, kdy jsme byli rozděleni a část viny je i na mých bedrech. Ale důvěra je důležitá na obou stranách."
 
Thór *Chris Hemsworth* - 07. května 2017 17:38
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Hotel Heliopolis



Vyjdeme ven z hotelu a během chvilky je u nás taxík. Zdá se že Matet myslí na všechno. Moc se mi nelíbí že bych měl dávat Helu někomu jinému, ale prozatím to snad vadit nebude. "Bude to jen chvilka, slibuji". Řeknu Hele kdyby vypadala že se jí k Matet moc nechce a pohladím ji. Kouknu ještě na Nárviho a posadím se vedle řidiče. "Zdravím". Pozdravím přátelsky a čekám až se vydáme na cestu.

Během jízdy se dívám z okénka a pozorně sleduji okolí. Sem tam i pro jistotu kouknu na zadní sedačky. Nárvi se zdá být fascinován výhledem a Hela si hraje. Loki, kde ksakru vězíš? Opravdu bych nejraději neztrácel čas a rovnou se vydával někam dál, kde bych mohl zjistit něco o andělích, Peklu nebo snad kde by mohla být má žena. Ale cítím také velkou odpovědnost vůči Hele a Nárvimu, když to vezmu kolem a kolem tak to jsou jediní blízcí které ještě mám. Jediná rodina...

Přišlo mi že to trvalo strašně dlouho, nakonec jsme však zastavily před zajímavě vypadajícím hotelem. Vylezu ven z auta, rozloučím se s řidičem a opět si k sobě vezmu Helu. Kývnu na Nárviho a vydáváme se do hotelu. Matet už má zdá se vše zamluveno, protože mi rovnou podává klíče. "Dobře. Budeme čekat". Odpovím jí s úsměvem a jakmile odejde tak se podívám na Nárviho. "Nevím... Přál bych si aby ano, ale... Raději buďme opatrní". Řeknu tiše a naznačím mu aby mně následoval.

Nejdu však nikam k pokojům ale k recepci. "Zdravím. Mluvíte anglicky?" Zeptám se a pokud odpoví a bude zřejmé že ano tak pokračuji dál. "Je mi to trochu nepříjemné, rád bych se však zeptal na pár věcí. S tou slečnou co pokoje zamlouvala jsme se pořádně nedomluvily na tom co by bylo třeba". Klíčky v ruce položím na pult a opět promluvím. "Myslím že nám by stačil jen jeden pokoj, nejlépe s velkou postelí nebo dvojlůžkový. Taky bych velmi ocenil kdyby v něm byla i koupelna (stačila by sprcha). A pokud by tam mohla být televize a připojení na internet tak by to bylo dokonalé".

Mrknu na Nárviho a čekám na to co řekne recepční. Vím že to bylo dost věcí, ale snad to nějak půjde. Když si vyslechnu odpovědi, tak se ještě nakloním k pultu a promluvím trošku tišeji. "Omlouvám se, ale potřeboval bych ještě jednu laskavost... Mé oblečení není zrovna v nejlepším stavu. Myslíte že by bylo možné sehnat něco nového na nás všechny? Za to bych samozřejmě zaplatil... A pak také bych měl velikou prosbu... Vím že je to nezvyklé, ale myslíte že by bylo možné před dveře toho pokoje postavit někoho z ostrahy? Nechci aby to vypadalo nějak divně, jen bych si byl rád jistý že bude vše v pořádku. Jsme s dětma poprvé v jiné zemi a já bych byl velmi nerad kdyby se jim něco stalo".
 
Ma`at *Orora Nafré* - 07. května 2017 15:56
orora2317.jpg
Lepší a lepší

~NPC Iseut a Gabriel~

Nechtěla jsem spustit toho opeřeného domýšlivce z očí, ale ty jakoby jednaly samy za sebe, neustále těkaly k ženě po mém boku. I to málo stačilo, aby mi jí začalo být opravdu líto. Tohle si snad nikdo nezaslouží. Ano…trestat zrádce je v nejvyšším pořádku, o tom já vím své, ale těžko je lze soudit, když se vám celou dobu snaží zachránit krk. Možná jsem cítila i popíchnutí viny, že jsem se k ní taky nechovala nejlépe, ale co mohlo být větším projevem přátelství, než tahání nebohé Iseut napříč Očistcem?

„Trocha soucitu a laskavosti by Ti neuškodila…“ neudržela jsem svou pusu zavřenou, když jsem viděla, jak pobaveně si zuboženou ženu prohlíží a v hlavě mi stále kolovala lidská díla vyobrazující anděly jako milosrdné a mírumilovné nádherné bytosti. Ano…vzhledem by sice mohl konkurovat lidským modelům a s největší pravděpodobností by je strčil do kapsy. Jen další krásný důkaz toho, jak může hezký zevnějšek zakrývat shnilé jádro. Na povrchnost už u soudu dojela taková spousta lidí, až to nebylo hezké. „Nepřestává mě fascinovat strach, který budí starodávná božstva ve vašich myslích, když se nás tak horlivě snažíte zbavit.“ obrátila jsem elegantně jeho slova, avšak ta následující mě teprve dosti zmátla.

Nechala jsem proběhnout slovní výměnu mezi ním a Iseut, které jsem pouze přihlížela s nedůvěřivým mračením, než jsem se opět nějak projevila. Nijak jsem nepotvrdila jeho domněnku o tom, kdo jsem. Byla jsem si naprosto jistá, že to moc dobře ví a spíše konstatuje pro sebe. Poslouchala jsem, co říká a bylo pro mě těžké se k tomu vyjádřit. Jakoby celá moje podstata odmítala s takovým tvorem hovořit. Tvář jsem měla stejně nečitelnou jako on, ač mě obranářská slova Iseut skoro dojala. Přesto jsem nevěděla, jak pochopit to náhlé ticho, když jí nepřímo přislíbil křídla. Bylo opravdu možné, že by celý svůj vzdor a víru v nás vyměnila za křídla a znovu nabytou loajalitu k andělům?

„Nedovedeš si představit, kolik krve bylo prolito pro údajnou rovnováhu.“ promluvila jsem konečně a cítila, jak neochotně se mé rty hýbou. „Jsem. A taky jsem bohyní pravdy, spravedlnosti a harmonie a ani jednu z těchto cností z vás a vašeho jednání necítím. Nebyla bych tedy překvapená, kdyby mé pocity nepořádku byly způsobeny spíše vašim jednáním, než přežitkem panteonů, které zde stály dávno před vámi a vaším Bohem. Ba naopak mi přijde pravděpodobnější, že je to jen vaše výmluva pro lov na ně.“ Možná to bylo bláhové jednání, ale snad nečekali, že před nimi padnu na zadek a vše odkývu. Navíc, každý má vždy svou vlastní verzi pohádky a já pevně věřila, že svět je dost velký pro nás všechny. Zjevně v nás však dřímala větší síla, než jsme si my sami uvědomovali a kterou tihle opeřenci nepřehlédli. My se viděli na odpis. Mnoho z nás se již rozplynulo v prach a přesto nás tak masivně zastoupené náboženství nenechalo v klidu dožít. Možná bylo pravdou, že stačí tak málo jako praštěné filmy a vykopávky, aby nás nenechaly padnout. A samotné tohle vědomí mi nedovolovalo se vzdát a poslušně se rozplynout v nicotu jako ostatní.

„Na takové místo se snažíme už hodiny dostat.“ kývla jsem hlavou a ohodnotila tak náš úprk za peříčkovou září. První věc na které jsme se shodli a dost možná poslední.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.15257000923157 sekund

na začátek stránky