Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1356


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 28. dubna 2020 15:39Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 27. května 2020 23:40 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 28. května 2020 0:33Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 27. května 2020 20:36Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 02. května 2020 20:56Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 27. května 2020 23:40Dionýsos *Otec Dennison*
 
*Árés* Alexander Rubin - 24. června 2017 20:59
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Cesta za strýčkem, rudé dveře

Začínám mít pocit, že než se objeví úvodní stránka, tak tam dřív zakořením. Zvykl jsem si na rychlejší techniku a zpohodlněl jsem.
V dávných dobách, jsme se nespoléhali na techniku. Opíjeli jsme se ambrozií, naháněli děvčata a užívali si boje. Část mne si, i přestože to skvěle zní, nedovede představit, že by se to všechno mělo vrátit.
Chci pouze najít strýce, zachránit mou ženu. Co budu následně dělat? To se ještě uvidí. Potřebuji Artemis, nejsem schopen bez ní racionálně přemýšlet. Je k neuvěření, co se mnou během chvíle udělala a co se mnou dělá absence její přítomnosti.
"No do prdele..." Asi jsem se moc zamyslel, protože obrazovka zhasla. Přičemž se zdálo, že počítač pořád jede. Potlačil jsem nutkání ten starý krám nakopnout, prohodit ho oknem a kdo ví, co ještě. Rozhodně by se to ani v nejmenším nezamlouvalo Joeovi.

Několikrát jsem překvapeně zamrkal, když se tam začala objevovat písmena.
Já o vlku a vlk za rohem. Lehce se pousměji, když si uvědomím, kdo mi to píše. Vstanu od počítače, vyzbrojím se nově nakoupeným zbožím.
Glock schovám do podpažního pouzdra, které si ještě vydyndám, stejně tak i pouzdro k noži, který připevním k opasku. Nezapomněl jsem i na tři granáty, které jsem si též připevnil koženým řemením k opasku.
A jsem opět připraven na záchrannou akci. Ano říkám opět, protože při našem prvním setkání jsme se strýcem jí snažili dostat ze spárů démonů. Nechápejte mně špatně, nevadí mi jí zachraňovat. Ten vděk a to všechno stojí za to. Nicméně bych se bez toho obešel.

"Dobře. Asi ho zatím nechám zaparkované tady. Našel jsem si jiný dopravní prostředek." Vydal jsem se ke dveřím. Bylo mi v celku jedno, jestli mně někdo takto na tu chvíli uvidí. Jen ať se mně bojí.
"Díky, Joe. Díky moc za všechno." Houkl jsem k němu, než jsem se vydal hledat červené dveře podle strýčkových instrukcí.
 
Athéna *Annabeth Ness* - 21. června 2017 20:29
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg
Alma parens

Odfrkla jsem si, když jsem si koutkem oka všimla naprosto vykolejeného Jona, který nevěděl kam s očima, jenom aby se vyhnul pohledu na Dorricku. Vsadila bych se, že mu celé fiasko se sovami dá ještě pořádně sežrat, nemluvě o tom, že to asi pocítí na výplatní pásce. Kdybych neměla podezření, že je za tím víc než jenom neopatrnost nováčka, asi by mi ho bylo líto. Takhle jsem byla jenom napjatá ze strachu - nebo vlastně ani ne tak úplně strachu, spíš podezření - odkud přijde další bodnutí do zad.
Možná doslova.

"No jasně, to mě taky ne," přisvědčila jsem. "Ale víš jak je to, když střelíš malé zvíře."
Povzdechla jsem si. Nejjednodušší by samozřejmě bylo je slušně požádat a doufat, že mě zase poslechnou, jako když jsem je žádala aby nezabili Jona, když měly příležitost. Ale to, abych se před kolegy chovala jako zaříkávač koní - totiž sov - jsem neměla dost odvahy."Co takhle jim hodit dovnitř nějaké mrtvé myši? Třeba ucítí jídlo a vrátí se?"
Navrhla jsem.


Kývla jsem na rudovlásku. Odvedla dobrou práci.
"Nejspíš mu trocha klidu neuškodí," souhlasila jsem vřele a obrátila se na Dorricku, co si myslí o mém nápadu s myší mršinou.
 
Snový průvodce - 17. června 2017 10:31
gral_bohu7694.jpg
Kudy za strýčkem
~Áres~

Starý počítač se vehementně snažil načíst úvodní stránku Googlu. Sledovat, jak se objevuje část po části, bylo útrpné a dnešní mládež zvyklá na rychlé smartphony by nejspíš nevydržela a ruply by jí nervy.

Obrazovka zničehonic zablikala a zhasla. Pokud jsi zkontroloval, zda počítač jel, tak byl v pořádku a dokonce i u monitoru svítilo světýlko, že je stále zapnutý. Už jsi chtěl zavolat na Joa, když se uprostřed začala objevovat písmena. Nebyla to latinka, ale přímo řecké znaky. Joe by možná na to hleděl nechápavě, ale ty jsi rozuměl každému slovu.

Stálo tam:
Vchod na tebe čeká naproti přes ulici. Hledej rudé dveře.

Po chvíli se objevilo:
A pohni si, synovče!

Joe k tobě došel. V té chvíli se obrazovka chovala normálně a stránka Googlu se konečně načetla. "Mám pro tebe to auto," oznámil.
 
Snový průvodce - 17. června 2017 10:08
gral_bohu7694.jpg
Jak na ty sovy?
~Athéna~

Jon stále vykolejený z toho, co se stalo, se vehementně vyhýbal pohledu na Dorricku. Ta mezitím ztratila o raněného kolegu zájem a taky vzhlédla k sovám na vrcholu voliéry. Přešla k tobě a pozvedla obočí, když jsi navrhla, jestli by se sovy nedaly nějak nalákat.
"Jak?" zeptala se. "Uděláme prudší pohyb a vyplaší se. Nahánět je po ZOO a nedej bože po městě, se mi nechce," vzdychla. Zkontrolovala hodinky. "A zanedlouho se otevírá a pokud je rychle nedostaneme do klece," podívala se na Desmanda, který pokrčil rameny a přehodil si pušku do druhé ruky.
"Jestli najdete způsob, jak je dostat dovnitř, jsem pro. Tohle," pozvedl ruku s uspávací puškou, "je vždycky poslední možnost."

Kolem vás pomalu prošel Jon v doprovodu rusovlasé dívky a usadil se na zadní sedačku vozítka, které bylo otočeno na opačnou stranu, takže se díval do protisměru jízdy. Pak se k vám vydala a opřela si jednu ruku v bok. "Bude v pořádku, ale na nějakou dobu mu vypíšu neschopenku, než se rány zacelí. Vezmu jej pak na ošetřovnu," pak taky vzhlédla k sovám. "Už jste na něco přišli?"
 
Snový průvodce - 02. června 2017 12:33
gral_bohu7694.jpg
Změna objednávky
~Thór + Nárvi, Hela~

V tak špičkovém hotelu recepční uměla hovořit anglicky plynule a vyslechla si celý tvůj požadavek, při čemž pozvedla obočí u tvého posledního.
"Jeden pokoj s více lůžky vám zařídit mohu," ihned se dívala do systému. "Ve stejném patře je volný ještě jeden apartmán pro rodinu s dětmi. Tudíž jedna manželská postel a dvě postele v odděleném pokoji apartmánu. Bude vám to stačit?" podívala se na tebe a počkala na odpověď a ještě k tobě natočila obrazovku, na které jsi viděl, že jde o opravdu velký pokoj, který byl rozdělený na tři menší pokoje. Naproti vchodových dveřím byla obrovská okna, kde byl výhled přímo do města. "Co se týče koupelny a internetu, tak se obávat nemusíte," usmála se a pobaveně ji blýsklo v očích. "I televize je součástí každého pokoje."

Nárvi se staral o to, aby se Hela chovala jako hodná holčička a byl trochu v rozpacích, když jsi o něm mluvil jako o rodině. Stále se však musel rozhlížet. Musel jej fascinovat každý detail a nejvíc jeho pohled přitahovala velkoplošná televize s pohybujícími se obrázky.

"Oblečení není problém," přikývla, "ale co se týče ostrahy, tak tu vám slíbit nemůžu. Hotel je chráněn nejlepším alarmovým systémem. Pokud se zamknete, pak každý vniknutí do pokoje bude hlášeno hlídce a ta ihned dojde. A můžu se zeptat, tedy, pokud vás to nijak neurazí," viděl jsi, jak ji lehce hoří tváře. "Vy jste Ten Chris Hemsworth? Herec? Mohla... mohla bych vás požádat o autogram? Moje sestra vás zbožňuje a nemohla jsem ihned jančit, protože tu před chvíli byl šéf, ale jestli vám to tedy nebude vadit..."

Ať už jsi ji dal podpis, či ne a Nárvi z toho měl strašnou srandu, vydali jste se za poslíčkem, který přivolal výtah a dovedl rovnou k pokoji.

"Prosím," uvedl vás dovnitř. "Za chvíli vám donesu katalog, ať si můžete vybrat oblečení. Přeji příjemný pobyt," s či bez dýška odešel.

Jak vypadá pokoj
 
Snový průvodce - 02. června 2017 11:47
gral_bohu7694.jpg
Mňau?
~Ma'at + Iseut, Gabriel~

Tvá slova Gabrielem nijak neotřásla. Sledoval tě svýma klidnýma očima a mohl by dokonale blafovat v pokeru, protože nešlo vyčíst, co si právě myslí. Když jsi nepřímo odsouhlasila, že by ses na takové místo potřebovala dostat, Gabriel rozepjal svá křídla a na chvíli vás pohltila oslnivá záře. Slyšela jsi vyděšený Iseutin výkřik, který rázem zmizel v šumění, které pohltilo tvůj sluch.

Náhle tebou něco trhlo. Cítila jsi, jak ti to zarylo drápy do paže. Už sis myslela, že to byl ten netvor, ale uslyšela jsi… mňouknutí? Nicméně se svět s tebou zatočil tak, že i na bohyni jsi chytla závrať a div, že jsi nevyzvracela všechen obsah, který jsi v žaludku měla či neměla. Na chvilku jsi zahlédla tvar křídel. Dostavil se zvláštní pocit důvěry.

Nejspíš pádů na tvrdou zem jsi neměla dost, i když tě tentokrát zastudily stébla trávy. Bílá záře okamžitě zmizela a nahradil ji zprvu rozmazaný pohled, než jsi dokázala postupně rozpoznávat, kde to vlastně jsi. Možná takhle by vypadal Očistec, kdyby tam byl život. Zelné louky, bujné lesy a... kočka s křídly. Srst měla černou jako nejtemnější noc bez hvězd, ale všimla sis typicky egyptských šperků. Navíc na kočce bylo podivné, že i když vypadala jako domácí, tak k jejich malosti měla velmi daleko. Kdyby ses dokázala postavit, určitě by ti sahala minimálně po pas. A ta kočka útočila na Gabriela. Ostrými drápy mu na brnění vytvořila několik šrámů. Anděl neměl ani čas vytáhnout vlastní meč a dokázal si jenom krýt obličej a ustupovat.

Mezitím co běsnící kočka, a tys dobře věděla, že to je Bastet, se kousek od tebe pohnula Iseut. Nevypadala, že by měla sílu vstát nebo se rozhlédnout.

Kočka vyloudila z hrdla takový zvuk, že každému vstaly chlupy na těle a skočila přímo na anděla, který usoudil, že nemá v tuhle chvíli šanci a se zábleskem zmizel. Bastet dopadla ladně na všechny čtyři a zasyčela. Trochu to znělo jako smích. Pak se otočila k tobě. Její zelné oči tě propichovaly, ale ne nijak nepřátelsky. Pomalu k tobě došla a otřela se hlavou v místě, kde se musela zaháknout drápy. Zapředla.

Bastet v kočičí podobě
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 23. května 2017 23:31
sigyn4699.jpg
Zabíjení času... ČASU pánové, ne ničeho jiného
- Loki, Váli -

Přemýšlím, co Váliho vede k té nenávisti, ale odpověď možná mám před seou, neschopna si ji připustit. Mám strach, že bych se pak cítila jako neschopná matka.
Určitým způsobem jsem jí byla, když jsem nedokázala chlace uchránit před nespravedlivým rozsudkem Všeotce...
A já tu možnost měla. To je něco, co si nikdy neodpustm. Nárvi by nezemřel a Váli by nemusel trpět ve vlčí kůži.

Z myšlenek mě vytrhává až to, když se Loki vrátí s notebookem a dezorientovaně mrkám, nevěda kdy odešel.
Jsem asi skutečně vyčerpaná.
Uznám nakonec a kousek se posunu, aby se k nám Loki lépe vešel. Než je správný web nalezen, chvíli to trvá a tak si položím hlavu na Lokiho rameno. Ve chvíli, kdy se po nás podívá, mu věnuji úsměv.

Pak mi jsou předány otěže výběru a to mě trochu probere. Dívám se na nabídku a přemýšlím na co mám chuť, když náhle mi na monitoru přistane prst, nehet o něj klepne a je jasné jaká je synova volba. Kliknu na porci a nadechnu se k řeči.
A pak opět vydechnu, protože Váli zmizel tak rychle jak to šlo a ani se neohlédl.
"Co s ním jen uděláme?"
Povzdechnu si a pohled stočím zpět k monitoru, kde si vyberu salát s kousky grilovaného kuřete. Poté přístroj vrátím jeho majiteli a vytáhnu nohy na pohovku, abych si lehla a z Lokiho ramene udělala polštář.
Samozřejmě, pokud by se rozhodl kamkoli jít, nebráním mu a klidně tu zůstanu natažená i bez jeho podpěry.
 
Váli *Valerius Liarsson* - 23. května 2017 22:28
valiko34786.jpg
Volba oběda
- rodiče -

Asi bych na otce vrčel víc, ale tím, že se ho matka zastala mě přiměla sklopit uši a stáhnout ocas obrazně řečeno. Neochotně pokývu hlavou, na znamení, že to chápu a už nic neříkám. Vždycky ho omlouvala, jakoukoli věc mu odpustila a věřila všemu, co řekne.
To nevidíš jeho lži, matko? Nečetla jsi jedinou zdejší legendu o nás? Ty věci dávají smysl, když se na ně podíváš z jiného úhlu a zapojíš do toho fakta.
Povzdechnu si a promnu kořen nosu. Potřebuji cigaretu a to tak, že před minutou bylo pozdě.

Otec na chvíli zmizí. Na jazyku mě svrbí pár otázek, ale nic neřeknu. Nenapadla mě vhodná slova a nás milý hostitel se stihl vrátit dřív, než jsem je poskládal.
Upřímně představa, kdy my dva jdeme pro něco k jídlu, by měla šťastný konec jen v případě, že bychom oba zvládli mlčet. Znám otce a vím, že to by nedokázal. Možnost objednávky tedy tiše vítám a nechám notebook uprostřed, na matčině klíně, s tím, že si položím hlavu na její rameno. Chvíli mlčky pozoruji nabídku, než neurčitě zamručím, narovnám se delším tvrdým nehtem ťuknu do monitoru na cíl svých chutí. Název jsem nezkoumal, ale bylo tam asi půl kila masa a prakticky nic pro králíky, což mi přesně vyhovovalo. A že to bylo za hříšné peníze ani nemusím zmiňovat, ale vím, že herecký účet jen tak nezruinuji.

"Budu chvíli v kuchyni."
Oznámim jim, když se zvednu z pohovky a aniž bych počkal na odpovědi, odcházím si zapálit. Zastavit se nenechám, leda by mi někdo skočil do cesty. Něco takového, ale nejspíš nehrozí. Vděčný za trochu klidu si vychutnávám svůj zlozvyk a opět se věnuji rozhlížení po místnosti. Možná to je luxusní doupě, ale přijde mi příšerně neosobní až neutrální. Příliš se to tu snaží tvářit dokonale... Nebo se mýlím? To je to, nač se svým pozorováním snažím přijít - najít nějakou trhlinu v té rádoby dokonalosti.

 
*Árés* Alexander Rubin - 23. května 2017 14:28
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Stále u Joa

Nějak jsem neřešil, co se tomu starému lišákovi hnalo hlavou. Je dosti pravděpodobné, že o tom človíčkovi věděl víc než já a jestli o tom nechtěl mluvit, to už je opravdu jeho věc. Mám jiné starosti, než zjišťovat informace o někom pro mne v této chvíli nepodstatném a to i přestože nebýt jeho, neměl bych potřebnou zbraň. V praxi se však ukáže, jestli je tak dobrá, aby to zaujalo mou pozornost a možné spolupracování. Potom možná z Joa vydoluji další informace a půjdu se seznamovat. Vyplatí se mít známosti všude.

Potvrdil jsem mu kývnutím hlavy.
"Sám nevím, v jeden moment jsem vrazil pěstí zatracenému opeřenci. Když jsem to chtěl opakovat… jako kdyby se mi ruce zastavili v čase, nemohl jsem s nimi pohnout. Nicméně s tělem ano." Pokusil jsem se mu vysvětlit, ale moc to nešlo. Sám jsem pořádně nechápal, co se to vlastně stalo. Bylo to ovšem neskutečně bolestivé, i přestože jsem toho zažil hodně a jen tak něčeho se neleknu.
Ignoroval jsem Joa a to jeho zvláštní chování ohledně toho chlápka.
"Ne, nemám čas." Bude se muset bez toho obejít. Nu, co už se dá dělat. Nějak si s tím poradím. Pokud najdu strýčka, tak dáme hlavy dohromady a třeba proti těm opeřencům něco vymyslíme.
Kdo ví, co celou tu dobu prováděl?
Kritickým pohledem jsem zhodnotil počítač, ale jak se říká: Darovanému koni na zuby nehleď. Taky mne mohl poslat ke všem čertům a musel bych si hledat informace někde jinde.
I když to by možná bylo rychlejší.

Po zapnutí počítače a hlemýždím tempu načtení úvodní obrazovky, jsem chvíli pochyboval nad tím, jestli se vůbec něčeho dočkám.
Klikl jsem na ikonku internetu a modlil se, aby mi to vůbec zobrazilo google, vzhledem k tomu, jak je ta wifi slabá.
Na jeho oznámení jsem jenom kývl hlavou a pokusil se vyhledavači najít nějaké informace o tom, jestli se ve Vatikánu nenachází nějaké pohřebiště nebo něco, co by k strýčkovi bylo blízko. Takové dveře do podsvětí. Ne, opravdu se mi nechtělo hledat na slepo a to obzvláště po událostech v nemocnici a knihovně. Je dosti pravděpodobné, že se o mně mluví v televizi.
Navíc nějaké vozidlo jsem potřeboval.
 
Athéna *Annabeth Ness* - 21. května 2017 21:07
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg
Dies stultis quoque mederi solet

Bylo mi Johnatana líto. Vyrušil mne zcela zbytečně a udělal přinejmenším začátečnickou chybu, ale rozhodně si nezasloužil do krve rozdrásané ruce protkané výšivkou rudých ranek. Nemohla jsem od nich otrhnout oči, ačkoliv jsem dál pokračovala v jeho záchraně.
Všechno to vypadalo tak nereálně, jako rekvizita z divadla.
Sovy mne nakonec uposlechly a trimfuálně odletěly k vrcholku voliéry, kde se posadily a pozorně nás sledovaly, snad pro případ, že bych potřebovala jejich pomoc.
Zamračila jsem se na ně, ale neřekla nic.
Mezitím do klece vrthla Dorricka, a rychle začala vytahovat vysílačku, nepochybně zavolala pomoc. Neměla jsem jí to za zlé, protože tohle my dvě a krabička první pomoci nevyřešíme i kdybychom chtěli.
"Začni s tím zdravotníkem, budem potřebovat šití," kývla jsem směrem k rudolícím se cárům.
Pozoroně jsem pozorovala Johnatanův obličej, když se ho na to zeptala. Upřímně by mě taky zajímalo, o čem to sakra celé bylo.
Uslyšela jsem tiché houkání, které zachytilo mou pozoronost a uvědomila si, že novorozená si z napadení evidentně nic nedělala.

Zamyšleně jsem se na ní zadívala a snažila se srovnat v hlavě, co se stalo. Byla to ona, kdo Johnatana podvědomě přilákal? Posedl ho někdo? Byl to ten důvod proč se ho sovy pokusily zabít? Otázky, samé otázky.
Rozhodla jsem se pro zpěžbou hypotézu, že ano, přesně o to tu šlo a důkladně poděkovala štěstěně, že i přesto k tvorbě pouta došlo.

Nezapojovala jsem se do rozhovoru, přestože Johnatan na mě třeštil oči a po tváři mu roztomile přelétaly stopy rozpaků a šoku. Z celé události si pamatoval asi tolik jako já z MS v hokeji. Vůbec nic.
"To nic," mávla jsem rukou a poplácala ho po zádech. "Naštěstí se nikomu nic nestalo. Ale příště buď tak laskav a nechoď dovnitř, když tam jsem. A když už musíš, aspoň u toho neřvi.

Pokývnutím jsem pozdravila oba dorazivší ošetřovatele, své kolegy a nechala Johnatana v rukou zrzky, abych se šla věnovat sovách. Nechci vypadat, jako, že mě tyto ptáci zajímají podstatně víc než poraněný kolega, ale, no...
"Nezkusíme je nejdříve nalákat dovnitř?" navrhla jsem při pohledu na uspávací šipky, které byly skoro tak veliké jako moje nově narozená sovička.
Nevšímala jsem si nové zdravotnice, protože jsem si pořád nezapamatovala její jméno - pokud jsem ho vůbec měla možnost zjistit - a dívala se na ně. "Protože to vypadá na hodně sov a málo šipek." dodala jsem rychle.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.15870499610901 sekund

na začátek stránky