Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1579
Hraje se Denně Omezená aktivita cca do 3.10.2021...  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. října 2021 15:16Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 20. října 2021 20:01 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 22. října 2021 19:54Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 20. srpna 2021 11:20Seth *Sebastian Light*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 22. října 2021 19:54Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 23. října 2021 20:02Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Amitiel *Lisa Grey* je offline, naposledy online byla 15. října 2021 15:46Amitiel *Lisa Grey*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 22. října 2021 19:54Sif *Sofia Garner*
 Postava Heimdall *Rick Mardall* je onlineHeimdall *Rick Mardall*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 20. října 2021 20:01Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 22. října 2021 19:54Kurent "Cal"
 Postava Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* je offline, naposledy online byla 23. října 2021 14:07Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco*
 Postava Jörmungandr *Jerome* je offline, naposledy online byla 22. října 2021 19:54Jörmungandr *Jerome*
 
Jörmungandr *Jerome* - 13. června 2021 19:13
jormungander347.jpg
Tom a Jerry jdou, k nám teď s náladou...
~Huītzilōpōchtli~

Kouření mi příliš nevonělo, ale pokud mu nevadilo, tak jsem ho přitom nechal. Tento svět jsem zatím neznal natolik, abych mohl poučovat. Nebyl jsem si jistý, zda seveřané kouřili něco podobného. U námořníků jiných národů jsem věděl, že určitě vyfukovali dým, a když jsem narazil do jejich lodě, tak jim kouřivo spadlo a nejednou se stalo, že žhavé uhlíky podpálily pytle.

"Džery?" povytáhl jsem obočí. Chápal jsem, že by na mě na veřejnosti nechtěl volat mým celým jménem. Pak jsem se podíval na knihu, kterou jsem předtím četl a poklepal na jméno. "V knize tam má někoho, kdo se jmenuje Jerome, ale taky mu říkají Jerry," navrhl jsem. Pak jsem si všiml, že na přebalu je jméno Jack, a to jsem pokrčil rameny. Nějak jsem se nechtěl zabývat, jak přesně mi bude říkat. Jerome, Jerry, Jack, Jor... rovnou jsem si mohl nechat všechna tahle jména.

"Dal bych si," přikývl jsem, když mi nabídl ještě přídavek. Pak jsem se trochu zastyděl, že jsem se ho na nic neptal, ale spíš jsem měl obavy, že bych jej tím urazil? Když mě takhle pobídl, že můžu, tak jsem přikývl. "Chtěl jsem se zeptat, kdo přesně jsi. Měl jsi ve vlasech pírka. To je u lidí normální nebo to je jen tvoje výjimečnost?"
 
Kurent "Cal" - 13. června 2021 18:50
kurent21903.jpg
Tvoříme armádu
~Dionýsos + Her-Ur~

"Nechám vám připravit pokoje," ujistil mě, že jsme zde vítání. Měl jsem mu chuť ještě říct, že nám bude stačit jeden, ale nebyl jsem si moc jistý, jak moc by byl Dionýsos sdílný a zda by mu to nakonec nevadilo. Měl jsem nutkání mu položit ruku na stehno, abych mu alespoň dal najevo, že bych rád s ním strávil více času než jen takhle. Zatím se toho stalo tolik, že jsme neměli chvilku se více poznat a nebo jsme měli plnou hlavu baru, výbuchu, Savery.

Nicméně stihl promluvit dřív než já a docela dost se zajímal o to, co tady Hórus buduje. Že by měl zájem se přidat? Vždyť vypadá tak... křehce.

Hór hned reagoval: "Když nás začali andělé lovit, chtěl jsem vytvořit něco jako domobranu, ale časem se jejich únosy začaly stupňovat a objevují se i útoky. Kdyby se nám podařilo nějak proniknout do jejich Stříbrného města, kde podle Iseut drží bohy a podařilo by se nám je osvobodit, pak bychom mohli rovnou zaútočit a přinutit je, aby nám dali pokoj," na chvíli se zamračil a já získal dojem, že není zastánce, abychom opeřence vybili.
"Zatím to vidím jenom tak, že se pár bohů vydá na průzkum. Máme dokonce dobrovolníky, protože tam drží někoho, koho chtějí zpět. Není mým cílem zabíjet každého opeřence, na kterého narazím. Chci jen přimět Michaela, aby přestal nebo pokud mi nedá jiný důvod, pak..." odmlčel se.

Skousl jsem si ret. "Ti dobrovolníci jsou kdo?"
"Thór a Loki," odpověděl a já povytáhl obočí. Netušil jsem, že máme na naší straně rovnou boha hromů. "Hm, a víš o někom z Dionýsova panteonu?" zeptal jsem se, protože tu z tohoto důvodu přece jen byl taky.
"Nic moc. S Thórem a Lokim byl myslím Hádes. Zeptejte se na to někoho z nich. Doporučuju se teď ptát Lokiho, protože Thór má teď plné ruce práce. Ráno bych vás seznámil, pokud souhlasíte."
 
Thór *Chris Hemsworth* - 13. června 2021 18:45
bf15b48b90ac54d5fcc2fa5e8621babc2932.jpg

ZPĚT V REALITĚ

Sif




V jednu chvíli sem čekal zda dostanu facku. Na jednu stranu by mně to nepřekvapilo, na druhou.. pěkně by mě to štvalo. Facka se však nekoná a místo toho je něco, na co sem čekal takovou dobu. Sif.. Konečně jsi zpět. Spokojeně se usměji když cítím že mi polibek oplácí.

Pevně svou ženu držím a vše se kolem nás mění. Na chvíli jsme na místě které sem myslel ze už snad neuvidím. Být tam doopravdy, asi bych do něčeho praštil. Tohle je místo kde zemřel můj otec. Kde se z něj stal "prostě Ódin".


Naštěstí nezůstáváme dlouho. Nepříjemný pocit temnoty nahrazuje světlo a nádech. A pocit že něco držím. Někoho. Pomalu se posadím a když slyším hlas mé ženy, tak se spokojeně usměji. Fungovalo to.. Kašlu na to jestli mně někdo uvidí nebo ne, se slzami v očích obejmu svou ženu. "Sif.. Konečně.. Konečně". Držím ji, nasaji vůni jejích vlasů a užívám si její blízkost. Ani nevnímám odcházející Matet.


Až po chvíli se odtáhnu. "Tak dlouho sem tě hledal. Nemůžu uvěřit že jsi zpět". Políbím její sladké rty a pohladím ji po vlasech. "Stalo se toho tolik.. Spojil sem se s Egypťany.. Neuhádla by jsi kdo je Loki". Zasměji se a chvíli se na ni jen tak dívám, dávám jí čas na vzpamatování. Stále však držím její ruku.


"Asi by jsi měla vědět.." Začnu po chvíli. "Nepřestalo to. Stále jsme ve válce s anděly.. No a Roman, nebo tedy spíše Romaniel, je jedním z nich. Unesl tě, vymazal ti paměť a snažil se tě přesvědčit aby jsi se do něj nejspíše zamilovala a přidala se k nim". Zamračím se a na chvilku se odmlčím. "Žije, ale je pod zámkem". Zadívám se jí do očí. "Ty.. Ty k němu něco cítíš?"
 
Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* - 13. června 2021 18:25
20200228_111127883_m(1)(1)5935.jfif

Dým... a táák

Jory

Stačila chvíle a had byl najedený. Zdá se, že angličtina mu nebude dělat takový problém. Aspoň rozhodně menší, než jsem si myslel. Učí se rychle. Třeba jej jednou od člověka nepoznají ani pod drobnohledem. Třeba se stane tak neviditelným, že jej ani andělé nevycítí? Zrůdy okřídlené.
,,Nyní budeš jíst pravidelně. Dá ti to energii." Zahleděl jsem se z okna, jímž procházely sluneční paprsky, které mě ozařovaly. Tohle je moje jídlo. Tak trochu. Zavřel jsem na chvilku oči a užil si tepla, které jsem na jemné lidské pokožce cítil. Hm...

Z mého klidu mě probudila otázka. ,,Kouřím." Otevřel jsem zas oči, pousmál jsem se. Ihned mě napadlo se před ním zapálit, ukázat mu, že můžu nejet doutnat, ale i doopravdy hořet. Dát mu pocítit horko své moci, ke kterému se před pár chvílemi tak nevinně tisknul. Jsem ohnivý bůh světla a on chladnokrevné zvíře zvyklé na temnotu. Doposud jsem byl na své poměry ještě klidný, měl bych mu ukázat svou sílu? Ale proč? Je poslušný, chce se učit, není důvod vzbouzet strach, neboť by kolem sebe mohl začít kopat. Jsem zvyklý na úplně jinou stranu bitevního pole a být trpělivým učitelem mi nejspíš nepůjde moc dobře. Zatím se však zdá, že on je poctivý učenlivý student. A když bude chtít, pořád může zkusit utéct.
,,Uh... měli bychom ti vymyslet nějaké hezké jméno. Jormungandr je dlouhé. A lidé se tě budou ptát. Navrhoval bych Jerry. Co na to říkáš?" Dokouřil jsem, típnul špaček o parapet a vyhodil ho z okna. Odebral jsem se k němu, abych mu vzal příbor i misku. ,,Chceš ještě? Zbylo a vše je to pro tebe." Pobídl jsem ho, aby se nezdráhal říct si o další porci.
,,Není to zvláštní? Vím o tobě mnoho, znám tvou mytologii. A ty? Nezajímá tě něco o mně? Víš, že nejsem člověk, ale co dál?" Pokud by ještě chtěl jíst, podal jsem mu další porci, pokud ne, umyl jsem obé a přisunul jsem si židli a posadil se mu naproti. Konečně někdo, komu se mohu se svým původem pochlubit, aniž bych v tu noc musel ukončit jeho bídnou existenci.
 
Sif *Sofia Garner* - 13. června 2021 17:42
sif_gb9312.jpg
Once upon a time
~Thór~

Poslouchala jsem rusovlasného muže. Nedokázala jsem nijak reagovat na jeho slova. Roman už nebyl. Tohle všechno kolem mě jako by se rozplývalo a měnilo do podoby, kterou jsem znala, než jsem přišla o paměť. Známky po muzeu zmizely úplně.

A pak mě muž políbil. Měla jsem se odtrhnout? Dát mu facku? Ne, já jeho rty moc dobře znala. Místo negativní reakce jsem mu polibek opětovala, protože byl mým manželem. V náruči mě držel Thór, bůh hromů a já byla jeho žena Sif. Tohle místo byla Ódinova pevnost Gladsheim. Kdybychom se vydali východní branou, dostali bychom se do Valhally, kde by hodovali jeho bojovníci.

Když se naše rty odtrhly, celá scenérie zmizela a oba dva jsme se propadli do tmy.

***

Otevřela jsem oči. Cítila jsem stisk a když jsem se podívala po jeho původci, vedle mě na lůžku ležet muž, kterého všichni znali pod jménem Chris Hemsworth, ale já věděla, že pod slupkou herce se skrývá někdo mnohem mocnější.

"Thóre, lásko moje," špitla jsem a slzy se mi kutálely po tváři. Posadila jsem se, abych jej mohla obejmout, cítit jeho vůni. Tiskla jsem se k němu a už jsem jej pustit nechtěla. Co se to stalo? Jak jsem se vůbec dostala na Sibiř, kde se o mě staral Roman.

Roman, zarazila jsem se v myšlenkách. Kde je? Je v pořádku? netušila jsem, co se stalo v nemocnici, kde mě někdo držel, než jsem utekla. Měla jsem to celé pomotané.

Pak jsem si všimla pohybu a všimla si ženy, které se jen usmála a přešla ke dveřím, aby z místnosti odešla. Chtěla nám nechat soukromí, došlo mi.
 
Jörmungandr *Jerome* - 13. června 2021 17:22
jormungander347.jpg
Připravuje se jídlo
~Huītzilōpōchtli~

Když jsem měl knihu v ruce, chvíli jsem na ní jenom tak hleděl, protože jsem si nebyl jistý tím, že jí dokážu rozluštit. Bylo to však stejné jako mezi námi, když jsme spolu mluvili. Sice jsme ani jeden nepoužívali angličtinu, ale přesto jsme si rozuměli. Písmenka, která pro mě byla zprvu nová, se mi postupně zarývala do paměti a během chvíle, kdy Solian zápasil s ingrediencemi v kuchyni, jsem dokázal rozeznat celou abecedu.

Jako by mi někdo znalosti sypal do hlavy. Písmena se od run velmi lišila. Možná bych nějakou podobnost mezi nimi našel, kdybych měl abecedu smrtelníků chuť více studovat. Bylo to přítomnosti jiného boha, protože tohle všechno znal, nebo bylo v mé nátuře toto vědět? Žili ještě nějací bohové z mého panteonu a díky nim jsem dokázal pochopit jednotlivé souhlásky a samohlásky?

Od studia mě opět odtrhl Solian, když konečně připravil krmi. Poslušně jsem se postavil a přešel ke stolu a sedl si. "Díky," pronesl jsem tentokrát anglicky. Pro mě tento jazyk zněl divně, ale zároveň jako bych jím dokázal mluvil od narození. Jako had jsem mluvit neuměl, takže to mohlo být příčinou.

"Než nastala temnota, pak jsem dlouho nic nejedl," stále jsem se pokoušel mluvit mezinárodním jazykem, i když jsem sem tam nějaké slůvko řekl ve staroseveršitně. Nechal jsem se poučit, jak správě držet příbor a pustil jsem se do toho.

První sousto mě trochu zarazilo, protože jsem nikdy nic podobného neměl. Chutnalo mi to. Další jsem pak do sebe nacpal málem rychlostí světla. Misku jsem vyprázdnil a podíval se Solianovým směrem. Povytáhl jsem obočí. "Co to děláš?" myslel jsem, že se kouří jenom z teplého jídla, ale z něj kouřilo taky.

"Jídlo bylo lahodné," nebyl jsem si jistý, jak správně pochválit vaření, a tak jsem skončil jenom u toho.
 
Dionýsos *Otec Dennison* - 13. června 2021 16:47
9c70b78c98e6f8b55983e3a18453303b7444.jpg
Stále na návštěvě
Kurent, Her-Ur

On nás takto loví. Na příslib něčeho, co nikdy nebudeme mít. Loví nás a část nás mu na to slepě skáče. Ta touha po moci je tak opojná. Oslepující.
Zatraceně něco takového by mělo být zničeno.


Jsem opravdu rád za to že sedím. Z toho co jsem se dozvěděl, bych se potřeboval posadit. Promnu si rukou obličej. Soustřeďuji se na dýchání. Je to poměrně uklidňující. Celou tu situaci teď potřebuji zpracovat. Sice jsem to tušil. Jenže je rozdíl v tom něco tušit a mít potvrzené.

Naštěstí tu je Her-Ur a jeho touha pomoci, která ignoruje kdo z jakého panteonu pochází. Je to velmi šlechetné.
Nebo ne?


Samozřejmě jsem tak nějak tušil, že to nepůjde jen tak. Že něco po nás bude chtít. Nic není zadarmo a hlavně to není v této době. Už jsem se chystal mu říct, že ten celý kufřík je jeho.

Tvoří armádu. Takže přece jen to nebude jen tak ze šlechetné touhy pomoct.
Na mé tváři se objeví úšklebek.

"Hodně štěstí." Houknu ještě k mizející.

Chystal jsem se něco říct k předchozímu tématu, ale to mně předběhl Cal s žádostí tu zůstat přes noc. Jen jsem pokrčil rameny a upřel pohled na Her-Ura. Bylo to teď na něm.
Vlastně jsem se ani trochu nedivil, že to Cal udělal. Když to vezmu kol a kolem, tak jeho dům to taky poměrně schytal. Z toho co jsem pochopil, tak jen sebevrah by se ochomýtal v blízkosti nasraného upíra. Kdo jsem, abych mu bránil v klidné noci.

"Při té příležitosti byste nám mohl sdělit. Co vlastně po nás vyžadujete a jak si to všechno vlastně představujete?" Konečně jsem promluvil k tématu a myslel to vážně. Vážně jsem uvažoval, že se přidám k té jeho armádě.
Jako jedinec proti nim nic nezmůžu. Přišel jsem sem hledat ostatní. Teď se mohu stát součástí něčeho většího. Něčeho, co by se snad mohlo podařit. Co by mohlo uspět.
 
Artemis *Alyss Ellery* - 10. června 2021 21:27
artemis_alyss28072.jpg
V sedmém kruhu
~Áres + Zeus, Lucifer~

Lucifer dětinsky napodobil Áreovo: "Neříkej mi, že ty nic takového tady nevedeš." Kdybych neměla k němu takový odpor, zasmála bych se. Ani Zeus nehnul koutkem a jen se na něj příkře díval. Za celou dobu nepromluvil. Že by něco tušil, co já s Áreem ne?
"Hmmm, raději je nechám tam, kde jsou teď," odfrkl Lucifer a znovu se vydal skrze les oběšenců. Měla jsem chuť ho kopnout do zadku a měla jsem neblahý pocit, že mé úmysly vycítil, protože jím dost melodramatický zavrtěl. Idiot.

"Ať už máme toho psa a zmizíme odsud," sykla jsem a málem jsem drtila Áreovu ruku.
Nezbývalo nám nic jiného, než pokračovat. Zeus stále tiše. Začínal mě štvát taky. Vrhla jsem na něj naštvaný pohled, ale ani to nepomohlo. Čeho chtěl dosáhnout?

Dál jsme pokračovali téměř bez nějakého incidentu. Pokud nepočítám Lucifera, který se sem tam zastavil u nějakého oběšeného a chvíli dumal nad tím, jestli ho náhodou nezná. Navíc mi každou chvíli bylo víc a víc zle. Jednou jsem dokonce byla nucena odběhnout a vyzvracet se. To už i Zeus konečně promluvil: "Cos jí provedl?" kdyby Lucifer nebyl hbitý, zmáčkl by ho Zeus jako sardinku.
"No, říkal jsem, že musíme pospíchat," zasmál se Lucifer a odběhl, abychom na něj jen tak nemohli. Ten parchant se bavil. Sama jsem se cítila v plátové zbroji nějak stísněně a musela jsem se sebe svršek shodit.
Na to, že jsem se dozvěděla, že čekám dítě, teprve před pár chvílemi, už se mi bříško rýsovalo.
"Já tady fakt nechci rodit," nenapadlo mě nic smysluplnějšího než toto.

"Tak pojďte," ušklíbl se Lucifer a ukázal na končící les. Za stromy se rozléhala suchá pláň. Nic na ni nebylo, ale docela tam foukalo. Šlo to poznat podle zvedajícího se prachu. Až po chvíli jsme si všichni uvědomili, že to není vítr, co jej víří.
"Vy máte koně, já zase psy," pronesl vážně Lucifer, ale s jeho podáním to bylo tak na ránu.
 
Kurent "Cal" - 10. června 2021 21:04
kurent21903.jpg
Her-Ur a jeho hostina
~Dionýsos + Mesetet, Her-Ur~

Zvedl jsem hlavu, když jsem zrovna měl v puse jednohubku. Nedokázal jsem říct, co na něm všechno bylo, ale chutě se tak skvěle snoubily, že jsem nikdy nic lepšího snad ani nejedl. Téma grálu mě zarazilo. Proto jsem přinutil svoje čelisti, aby sežvýkaly zbytek a polknul jsem. Na grál jsem nikdy zálusk neměl. Můj panteon si žil nyní vlastním životem. Maximálně Černobog si mohl něco usmyslet, ale jestli by mu grál nepřinesl pořádnou kocovinu, tak o to neměl zájem. Vlastně jsem ani netušil, jestli tu někde je. Slyšel jsem něco o tom, že se odstěhoval do Ameriky.

"Už tomu tak bude," přitakal Hórus. "Nevím, jakou má Michael agendu, ale pro nás ostatní to nemůže znamenat nic dobrého. Podařilo se mu chytit díky příslibu grálu už mnoho bohů. Já se snažím jen o to, aby bohové a nejenom oni," mrkl směrem k Mesetet, "měli kam jít. Nabízím všem střechu nad hlavou a ochranu, protože čím více nás bude, tím budeme mít větší šanci, že nás nakonec Michael nevymýtí," měl trochu delší proslov, ale co jsem měl čest se s egyptským bohem setkat, tak strašně rád mluvil. Hlavně vždycky působil bezstarostně, jako by nás nikdo nelovil.

"Přidávají se k nám i andělé," dodal jsem, protože bar toho byl důkazem. Sice většinou tam šli jenom z důvodu, aby si dáchli a vzápětí zase naklusali k Michaelovi, ale nakonec to byli taky jenom, hm, ... lidi?

Trochu se nám podařila zamluvit další Dionýsovi otázka, za což jsem se mu v duchu omlouval, ale Her-Ur měl děsivou paměť, protože začal: "Zatím jsme se dozvěděli jenom to, že nás tahají za nos. Sami neví, proč po nás Michael jde. Vždyť jsme tak dlouho žili v klidu a míru. Nebýt jejich honu, tak tady s vámi nemluvím a dál pátrám po ostatních jen proto, abych jim nabídl pomoc. Teď já potřebuju tu vaši."

Zamrkal jsem. "Zní mi to, jako bys tvořil armádu," Mesetet se na mě po mém osvětlení podívala s povýtahlým obočí. No co, já tohle opravdu neřešil. Dokud jsem pracoval v baru a nepotkal tadyhle Dionýsa, nechtěl jsem to řešit.

"Nikoho nenutím," ujistil mě Her-Ur.
"No," zvedla se Mesetet. "Nechám vás chlapce si hrát. Já jdu uklidnit Saveru. Kdybyste něco potřebovali, budu v jámě lvové," ušklíbla se, kývla na Her-Ura a na mě vyplázla jazyk. Klasika. Odešla po svých, ale bylo mi jasné, že se hned za dveřmi přenese pryč.

"Můžeme tu přes noc zůstat?" zeptal jsem se najednou. Pak jsem se rychle podíval na Dionýsa, zda s tím souhlasí.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 09. června 2021 14:15
bf15b48b90ac54d5fcc2fa5e8621babc2932.jpg

Obrázek




VZPOMÍNÁNÍ BOLÍ


Sif




"Já ti ani nevím.." No, tomu se mi nějak nechce věřit. Né že by Sif lhala, spíše si sama není jistá. Ale všiml sem si jejího výrazu, když jsem o ní mluvil. Určitě to funguje. Začíná si některé věci vybavovat. Ještě chvíli a budu ji mít zpět... Že se její mysl snaží si vzpomenout se začíná projevovat čím dál více. Jak bych si mohl nevšimnout, když se měním já sám. Jako by mně viděla tak, jak sem kdysi vypadal.

Bylo to zvláštní, být opět sám sebou. I když jen na chvíli. "Sofi!" Vyřknu starostlivě a hned se k ženě vrhám, abych ji chytl. Asi sem si až do teď neuvědomoval jak namáhavé to pro ni musí být. Stále se snaží si vzpomenout a daří se to.


Něžně ji držím v náruči a starostlivě se na ni dívám. Vše se opět začíná měnit, včetně mně a jí samotné. Mile se usměji když najednou ve svých rukou držím Sif, mou ženu. Takovou jaká byla dřív, krásnější než slunce. Skoro se mi až do očí vhánějí slzy. Tak moc se snaží.


Láskyplně ji pohladím po tváři a po vlasech. "To je Ódin, Všeotec. Ten druhý muž je Loki a jeho žena, Sigyn. Neříkal to moc nahlas, ale ten mizera ji miluje víc než cokoliv jiného. Je pro něj vše.. Stejně tak ty ksi vše pro mně.
Pamatuješ, jak jsme se poznaly? Jak sem se vracel z cest nebo z bitev a ty jsi ošetřovala mé rány? Na den kdy jsme se braly? Byl to nejšťastnější den mého života. Vždy sem si myslel že budu válečník, že nepoznám nic jiného než boj, válku a smrt. Ale ty jsi mně změnila.


Nenechám tě teď odejít. Celé ty věky co sem byl na Midgardu, myslel sem jen na tebe. A teď, po takové době, tě opět držím v náručí. A nenechám tě jít... Miluji tě Sif. Vrať se mi zpět, prosím..."
Po posledních slovech se jí zadívám do očí, skloním se a něžně ji políbím na rty.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2021 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.29790091514587 sekund

na začátek stránky