Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Grál bohů
Družina
| |||
 | POCHYBNÉ ÚČINKY AMBRÓZIE Tiše sem vyčkával a sledoval Lokiho. Samozřejmě sem byl zvědavý co se s ním stane, zda ta Ambrózie aspoň trochu pomůže. "Loki?" Špitnu když vidím jak se dívá. Zřejmě je to jen nějaký reflex, nebo co, protože přes to že se dívá přímo k nám, tak nejeví známky toho že by vnímal. Co má tohle být? Smích? On se opravdu začíná smát! Ještě by na mně teď mohl zkusit vybafnout a přísahám, že bych ho poslal na nějaké jiné lůžko! "To asi jo.." Odpovím doktorovi, přes to že zrovna v tomhle stavu nám Loki pořád není k ničemu. Nápad dát trochu i Válimu se mi moc nezamlouvá, ale co jiného teď zmůžeme? Aspoň nebude cítit tak příšernou bolest. No nazdar.. Teď se Loki směje tak, jako by slyšel ten nejlepší fór na světě. Jak často sakra tohle ti bláznivý Řekové pili? Podívám se za odcházejícím Serqetem. Zdá se, že se mu ten nápad zalíbil. "Vlastně to, co jsi řekl Nárvimu.. Elixír života, věčné mládí". Odpovím mu. "Ale najít nějaké z nich.. To by byl opravdu zázrak. Vůbec si nejsem jistý, zda nějaká jablka na Midgardu zbyla". Jistě, měla je opatrovat Idunn, ale kdo ví, kde ta teď je. Počkám až Nárvi s doktorem odejdou a pak se opět zadívám na Lokiho. No výborně! Zdá se, že už přeci jen začíná aspoň trochu vnímat. Jestli se tomu tak dá říct. Zřejmě ví že sem tady, ale pořád vypadá jako by byl velice, velice opilý a nebo jako kdyby mu někdo dal nějakou drogu. "Loki.. No konečně. Už sem se bál, že z tebe bude nadosmrti smějící se, slintající idiot!" Zkusím ho trochu poškádlit. Sice neslintá, ale to on neví, né? Vím jaký je, mohl by chtít zachovat si svou důstojnost a tak by se mohl snažit více vnímat. Za pokus to stojí. "Loki, no tak.. Musíš se probrat. Jde o Váliho život.. Přeci nechceš aby se mu něco stalo, né?" Řeknu mu ještě a pak se začnu věnovat Hele. "Ahoj maličká". Mile se na ni usměji a vezmu ji z té "postýlky". Chvilku přemýšlím co s ní a nakonec ji posadím na židli ke stolku který je v rohu. Přišoupnu ji blíže ke stolu abych se ujistil že nespadne a pak vytáhnu svůj mobil. Tak co by jí mohlo zaujmout? Zvířátka? Něco kresleného? Já se v tomhle moc nevyznám a tak vyberu to první na co narazím. Medvídek Pú. "Já teď Heli potřebuji být u tatínka. On je totiž nemocný, víš?" Pokusím se jí vysvětlit. "Budeš hodná holčička a zůstaneš tu sedět? Pustil sem ti pohádku. Určitě se ti to bude líbit". Pohladím ji po vlasech a co nejmileji se na ni usměji. Chvilku počkám, zda se na to bude dívat, nebo se jí to nebude líbit.. Pokud by bylo vše v pořádku, tak se přesunu zpět k Lokimu. Snad bych z něj dostal ještě pár slov než se doktor vrátí. | ||
| |||
 | Lupus non mordet lupum Tartaros nebylo mé oblíbené místo. Vlastně se klidně přiznám, že bych v tuhle chvíli byla vážně radši kdekoliv jinde. Když si vzpomenu, že ještě před pár dny jsem žila nekomplikovaný život v převleku za smrtelníka, jenom já a moje sovy a občas nějací přátelé, kteří si mysleli, že jsem prostě v právku vypadla na vysoké... všechno bylo tak jednoduché. Ale nebyl to můj život. Můžu si říkat cokoliv, ale uvnitř vím, že tohle prostě nejsem. Jsme bohyně moudrosti a moje rodina, můj pantheon, mě potřebuje. Co na tom, že na tom nejodpornějším místě, co si dokážu představit? Horší už by bylo snad jen to, kdyby se tu objevili Titáni. Což doufám, neobjeví. A pak, nejspíš bych si uvědomila, že jsem na tom ještě docela dobře, se země pod námi roztřásla. Cítila jsem drobné vlny energie pod nohama a říkala si, že jestli spadnu do nitra té jámy... Nemohla jsem tam zůstat. Nedokázala jsem si ani představit, že bych měla čekat na místě, kde se stěny nebezpečně přibližují, kde na nás prakticky padá strop. A protože jsem usoudila, že Artemis taky nestojí o to nechat se rozmáčknout jako nechtěný hmyz, a poběží za mnou, ani jsem se neotočila. Měly jsme štěstí. Artemis měla štěstí, nebo jak jinak to popsat, protože se jí povedlo vybrat správnou cestu skoro okamžitě. Pár cest bylo zavalených, neprošla by ani myš, natož dvě dospělé ženy, ale i tak to byl obdivuhodný výkon. Možná, že jsem jí měla nechat vést od začátku. Nakonec, být Bohyně Moudrosti, neznamená, že mám neustále pravdu. Pravda a moudrost spolu vlastně zase až tak nesouvisí. "Jen to nezakřikni," napomenula jsem Artemis, zatímco se má vlastní hruď rytmicky zvedala. Nemám vůbec trénink - to mám z toho, že jsem nikdy necvičila. Zobrazit SPOILER  "Co to sakra zase bylo?!" vyjekla jsem překvapeně, když se objevilo světlo. Blesk. Paprsek slunce? Nedokázala jsem to pořádně identifikovat, důležité na tom však bylo, že mě donutilo jít se podívat přes římsu a podívat se, co se děje. A nedalo by se říct, že by to byla kdovíjak dobrá situace. "No nazdar, to je Áres!" Prohlásila jsem směrem k Artemis. Bylo fajn, že žije... ale zjevně ne moc na dlouho. "A.. ještě někdo? Nevím, co... no, na tom nezáleží. Vypadá, že spadne! Tak jo, musíme sebou hodit - máš nějaký nápad kudy jít?" vyzvala jsem Artemis, připravená jí následovat. Bylo nutné neztrácet čas - i tak jsme ho na své strany měly málo. | ||
| |||
 | Zkoušeli jste někdy drogy? ~Thór + Nárvi, Hela, Serqet~ Nevím, co mi to lili do úst, ale při druhé lžíci jsem už ochotně ústa otevřel. Byl jsem jak v mlžném oparu. V hodně narůžovělém mlžném oparu a bylo mi dobře. Bolest odplula a konečně jsem tu byl zase já. Díval jsem se před sebe a jestli na mě někdo mluvit, znělo mi to velmi vzdáleně a přidušeně. Tváře. Já ty tváře znám, pomyslel jsem si. Koutky úst se mi zvedly a začal jsem se smát? Serqet povytáhl obočí, když moje reakce na druhou dávku byl smích. Podíval se na Thóra a pokrčil rameny. "Lepší než bolest," převzal od Nárviho lahvičku a zašpunotval ji. "Dám trochu i Válímu," jeho pohled se přenesl na mého syna. "Chceš pomoct, Jone?" použil jeho lidskou přezdívku. Jen se ujišťoval, že na to Nárvi slyší. "Půjdu," přikývl chlapec a ještě na mě úkosem pohlédl a zvažoval, zda se přestanu smát nebo dřív puknu. Sakra, vždyť mi tekly i slzy! Sice mě na hrudníku bolelo, ale už to nebylo tak hrozné. "A mimochodem," zastavil se doktor a mrkl na Thóra. "Ta zlatá jablka dělají co přesně?" opřel se o futra a počkal si, co mu Thór řekne. "Stálo by to za pokus," dodal a pak už i s Nárvim vyšel na chodbu. Thór tu zůstal s Helou, kterou můj smích probudil a s mým smějícím se já. Mysl se mi začala postupně rozjasňovat, i když smích neustával. Začalo mě pekelně bolet břicho a měl jsem podezření, jestli v tom nebylo trochu rajského plynu. "Tho... hahaha... Thor... haha ehehe hahaa... kurva," vyslovit jeho jméno mi přišlo nadbožské. Zacloumal jsem rukama, nohama a zjistil, že jsem zcela připoutaný. Snažil jsem se dýchat hluboce. "Haha... ehehehe haaaaahaa," kousl jsem se do rtu. Musel jsem před Thórem vypadat jako idiot a to já nerad. | ||
| |||
| AMBRÓZIE? Tak se zdá, že Loki je úplně mimo. Jediné co já sám zmůžu je, že ho udržím v klidu, aby si nemohl ubližovat. Naštěstí ho takhle nemusím držet příliš dlouho. Nárvi se brzy vrací i se Serqetem a zdá se, že mají něco, co by mohlo pomoci. Ambrózie? O tom už sem slyšel. Né nějak detailně, ale vím, že to údajně užívali Řekové. Je zajímavé to vidět na vlastní oči. Pokud by něco Lokimu mohlo pomoci, pak asi nevím o žádné lepší věci. Poslouchám jejich hovor a když se na mně Nárvi zadívá, tak trochu zapřemýšlím. "Možná, že by mu mohli pomoci naše jablka.. Nemyslím však, že by se nám podařilo najít Idunn". Kdo ví, kde nakonec skončila. Kouknu na doktora a přikývnu že jeho instrukcím rozumím. "Jon.. Když bys chtěl používat lidská jména, tak Hela je Emma a Nárvi je Jon". Řeknu mu ještě spěšně. Všiml sem si toho, jak přemýšlel a že mi řekl "Chrisi", tak to asi znamená, že chtěl oslovit i Nárviho. Teď už ví jak, kdyby to bylo někdy třeba. Znovu tedy Lokiho chytnu a dávám pozor aby sebou neškubal. Tiše sleduji jak Loki polyká první lžičku té Ambrózie a sleduji zda to s ním něco udělá. Zdá se, že ho to aspoň uklidňuje, což je dobře. Snad to udělá něco více, když dostane další. Počkám až mu ji Nárvi dá a doufám, že teď už bude výsledek příznivější. Zároveň s tím přemýšlím. Podle toho co sem slyšel, je ten driják velmi užitečná věcička.. Nemohla by pomoci třeba i Hele? Nečekám že by se vrátila do své původní podoby a byla stejně mocná jako dříve, ale.. možná by se stalo aspoň něco. Teď se musíme soustředit na Lokiho, ale na tu myšlenku nezapomínám. | ||
| |||
 | Možná máme dočasné řešení | ||
| |||
| LOKIHO POKOJ Už ani nevím jak dlouho se dívám do toho mobilu a snažím se najít aspoň nějaké užitečné informace. Samozřejmě se nedaří, ale nevadí, nějak sem se zabavit musel. Proč tu není lůžko navíc? Tohle bude asi vážně trvat, vůbec by mi nevadilo si na chvíli lehnout a odpočívat. Konečně se pak vrací doktor, né že by však řekl něco nového. "To není zapotřebí, děkuju". Odpovím ohledně jídla. On ať si klidně dá, já to nechám na později. Až to budu moci spláchnout pivem. Po nějaké době přichází Nárvi. Na jeho dotaz zavrtím hlavou a koukám že u sebe nemá Helu. Už sem mu chtěl něco říct, ale naštěstí ji přináší sestřička, dalo by se říci, že v takové postýlce. Vypadá roztomile, jak tam tak leží a spinká.. "Asi před hodinou". Odpovím na otázku ohledně doktora a přikývnu. "Děkuju". S tím si jeden z těch chlebíčků tedy vezmu. Né že bych najednou dostal hlad, spíše chuť. Tři kousnutí a chlebíček zmizí v mých útrobách. Podívám se na Nárviho a pohladím ho po rameni. Zdá se, že je toho na něj opravdu dost. Možná by potřeboval trochu klidu. Pár dnů kdy bude poznávat tenhle svět a užívat si. Tak by snad aspoň na chvíli mohl vypustit všechny starosti z hlavy. "Já taky.. Je to hrozné, být bohem hromu a blesků a při tom v takové situaci nezmoct vůbec nic... Ale ono to dobře dopadne. Uvidíš." Jako útěcha asi nic moc, ale v téhle situaci.. Radši se jen pousměji a nabídnu Nárvimu že můžeme dokoukat ten film, který sem mu pouštěl předtím v hotelu. Thór 1. Z ničeho nic se zdá, že Loki přichází k sobě. Tedy, to je možná přehnané, spíše se jen probouzí. Né že by asi věděl co se děje, nebo kde je. "Dobře. Já se o něj zatím postarám". Odpovím s kývnutím Nárvimu a hned se vydávám blíže k Lokimu. Nerad bych aby si ten blázen ještě více ublížil a tak mu chytnu a spoustám i ty nohy. Né že by mně to nějak těšilo, ale v současné situaci se zdá, že to bude zapotřebí. Jakmile mu uvážu ty nohy, tak se nakloním nad jeho tvář a přidržím mu ruce, aby si třeba nerozedral zápěstí. "Loki.. Loki, vnímáš mně? Podívej se na mně! To sem já, Thór.." Zkusím mu říct. Vůbec nevím zda to k něčemu bude. Napadlo mně že bych ho mohl zkusit ještě proplesknout, ale tím by se to mohl jen zhoršit. Takže mi nezbývá ho držet, než přijde doktor. "Loki, neboj se. Dávám na vás pozor, jsi v bezpečí.. Slyšíš mně?" | ||
| |||
| Ne že by se něco zlepšilo | ||
| |||
| Chci další!!! ~Thór~ Měl jsem pocit, jako by mi někdo do hrudi zapichoval kopí se suchým ledem ve tvaru čepele místo z kovu. Stejného výsledku bych dosáhl, kdybych si na ruku nalil vařící vodu nebo ji strčil do ohně. Plameny mi sice nemohly ublížit tolik jako smrtelníkům, protože byly mou podstatou, ale to neznamenalo, že mě to nebolí. Jak se říká, kdo si hraje s ohněm, tak někdo někde zašeptá: 'Karma.' Nevnímal jsem okolí. Agónie mě oslepovala a podlomila mi nohy, až jsem padl a dlaní si tlačil na místo, kde mě to tak urputně bolelo. Možná to nakonec přestane. Ještě chvíli. Ne? Ani jsem nepostřel, že mě někdo uchopil za paži a najednou jsem byl jinde. Jen matně jsem si uvědomoval, že je na tom Váli podobně. Moje mysl byla roztroušená a já dokázal jenom křičet. Nebo jsem si to jenom představoval. Slyšel jsem hlasy. Plno hlasů. Pak někdo začal zvyšovat hlas. Netušil jsem, co se dělo. Chtěl jsem jenom jedno. Ať už ta bolest přestane. Rozerval jsem si košili a začal se drásat. Někdo mě chytil, ucítil jsem štípnutí, a pak jsem se ponořil do podivné letargie, kdy jsem postupně ztrácel vzpomínky na to, co se stalo od chvíle, kdy jsme se přemístili z chatky. Pamatuju si jenom to, že jsem najednou ležel na lůžku, připoutaný a s palčivou bolestí na hrudníku. Snažil jsem se osvobodit, ale čím víc moci jsem vypouštěl, tím větší tlak na mě působil. Měl jsem najednou dojem, že ležím ponořený v bublině. Nedokázala jsem se pohnout. Někdo se sem tam objevil, aby zkontroloval, jak na tom jsem. Natočil jsem hlavu na stranu a jen těžce zaostřil na svého staršího syna. Dal jsem ruce v pěst, opět mi tělem projela nesnesitelná bolest. Moc dobře jsem věděl, co je zdrojem. *** Když jsem oči otevřel znovu, viděl jsem nad sebou jiný strop. Nebo to bylo celé sen? Žádná bolest, žádná runa. Pohnul jsem se a zjistil, že mám ruce spoutané, ale nohy mám volné. Pak jsem si zpětně uvědomil, že bolest neustala. Byla stále tady. Zaryl jsem si nehty do dlaní, až se mi vyřinula krev. Ani to nepomohlo. Zaskučel jsem. Ať už to skončí! Trhl jsem sebou ve snaze se od bolesti osvobodit, ale bylo to jako učit rybu dýchat nad vodou. Jestli se mnou někdo byl, neměl jsem šanci ho vnímat, jelikož mi hučelo v uších a oči jsem měl zase zavřené. Jako by bolest měla pominout, když nic neuvidím. | ||
| |||
| ČEKÁNÍ Serqet nijak neřeší to co sem mu řekl a tak není nač čekat a můžeme jít dál. Hmm.. takže tohle je ono? Takový slabý tlak, jako při nějaké nepovedené masáži. Čekal sem že to bude mnohem horší, takže sem rád že není. I když Loki a Váli to evidentně vnímají zcela jinak. Vidět je takhle z blízka, je to jiné než za tím sklem. Opravdu nevypadají moc dobře. A co teprve když doktor Válimu odkryje zápěstí. No nazdar.. Vím jaké to je, dotknout se žhavého kovu a dívat se pak na následky. Tohle však vypadá mnohem hůř. A ještě k tomu si něco mumlá, nerozumím um však ani slovo. Což je docela na prd, mohl by jen tak mluvit z cesty, ale také by třeba mohl říkat něco podstatného. Podívám se na jeho krk, kde měl předtím řetízek s mým kladivem a pak na jeho tvář. "Neboj chlapče. Budeš v pořádku". Pronesu k němu tiše a pak se podívám na Lokiho. Doufal sem, že aspoň on na tom bude o něco lépe, ale nevypadá to tak. Kdokoliv na ně dal ty runy, musel dobře vědět co dělá. Budeme na to muset najít nějaký "lék" co nejdříve, protože se bojím, jak by mohli vypadat třeba za týden. Pokud vůbec tak dlouho vydrží... S přenesením Lokiho samozřejmě pomohu. Zvládl bych to i sám, ale nevadí. Sem připravený pokračovat dál, takže se řídím dle Serqetovo instrukcí. Přeci jen se tu vyzná mnohem lépe než já. Konečně pak najdeme jeden z pokojů kde přendáme Lokiho a bude tam moci zůstat. Netěší mně že ho musíme znovu poutat, ale chápu to. "Dobře". Přikývnu jen když se zmíní i o nohách. "Počkám tady. Myslím že bude dobře, až se probere a uvidí povědomou tvář". Pokud tedy bude schopný vnímat a pozná mně. Doktorovi zatím poděkuji a poprosím ho aby se ještě podíval při odchodu na Nárviho. Musí to pro něj být těžké, jen čekat, nemoci nic dělat a vědět že otec a bratr jsou v ohrožení života. Pro mně to tedy těžké je. V boji bych jim oběma bez váhání pomohl, ale teď se cítím docela bezmocně.. Na chodbě si z automatu vezmu kávu a posadím se vedle Lokiho lůžka. Chvíli jen tak sedím, přemýšlím a upíjím svou kávu. Nakonec mně to přestane bavit a tak aspoň vytáhnu svůj mobil, tedy ten který sem dostal od Matet a začnu jen tak brouzdat na internetu. Asi to k ničemu nebude, ale můžu se aspoň podívat zda nenajdu něco o runách a prokletích. Třeba by se hodilo zkusit najít i to, kdo by byl schopný něco takového udělat. Vím že tam mohou být převážně hlouposti, ale kdo ví. Možná bych měl štěstí. A nějak se zabavit musím... | ||
| |||
| Přemístění Lokiho | ||