Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1351


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 16:55Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 0:02 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 20:47Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 20:47Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 22:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 20:47Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 0:02Dionýsos *Otec Dennison*
 
Seth *Sebastian Light* - 17. dubna 2017 16:44
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg

Souboj bratrů

 

Her-Ur, Petet, Tefen

 

Nějak se mi podařilo potlačit slzy a možná tomu dopomohl i Tefen, který mě obvinil, že jsem jeho bratrovy něco udělal: "Cože?" překvapeně jsem se na něj podíval. Už mě to fakt unavovalo. Navíc to, že sáhl po zbrani. Nehnul jsem se ani o píď. Nebudu couvat před ním, ani nikým jiným. Už tak jsem ztratil dost ze svého sebevědomí , když jsem se setkal s anděly.
 

Zasáhl však můj drahocenný synovec, který jej chytil za ruku. Sledoval jsem to bez jediného slova. Pak se ozval Petet. Trochu jsem se natočil a podíval jsem se na něj. Jeho slova dávají smysl. Stál jsem a klidně jsem oddechoval. Hlava mě zase začínala extrémně bolet. Bolela mě stále, ale nyní jsem měl pocit, že se bolest stupňuje. Jako kdyby mi moc kolovala krev v žilách a způsobovala tlak v hlavě, který spouštěl pulzující bolest v hlavě.
 

Podíval jsem se na Peteta, který řekl, že mi věří a že za mě ručí. Cítil jsem, že ví. Uhnul jsem pohledem. Nechtěl jsem to, tak moc jsem nechtěl, abych musel pomáhat andělům, ale když Vám nedají moc na výběr, tak co pak byste udělali? Umřeli byste? Na to se mám moc rád. Petet buď ví a nebo něco tuší.
 

"Netuším , co se jím stalo. Iseut nás začala přesouvat a pak nic nevím, jen to, že jsem dopadl na zem a pak už to víte," řeknu znovu dokola. Pak jsem mlčel, neboť si povídal bratr s bratrem a mým synovcem.
 

Najednou Petet promluvil a jeho slova mě zarazila. Chce se mnou mluvit o samotě? Co po mě chce? Chce, abych mu potvrdil, co si myslí? Co viděl v mých očích? Horus s tím souhlasil a odešel on i bratr Peteta. Zůstal jsem s ním o samotě a mlčel jsem. Začínal jsem se cítit divně. Tohle nechci. Co mám s tímhle dělat?

 
Snový průvodce - 13. dubna 2017 16:57
gral_bohu7694.jpg
Spojení dvou duší
~Athéna~

Ihned si pocítila, že se propojení podařilo. Sovička tě okamžitě přijala za svou matku, za svou bohyni a tím urputněji se dostávala ven ze skořápky. Její mysl byla tak křehká a primitivní. Zalévala jsi ji svými pocity a myšlenkami a tím se mezi vámi utvářelo nerozlučitelné pouto. Až vyroste, bude tvou nenahraditelnou společnicí tak, jako tvá předchozí sova. Na dlani jsi ucítila teplé ptačí tělíčko, jak se sovička konečně dostala z miniaturního vězení. Ve skutečnosti byla o něco větší než vajíčko a bylo s podivem, jak se tam mohla vtěsnat. Příroda je velmi zvláštní.

"Proboha, Ann! Co to děláš?" zaslechla jsi za sebou mužský hlas. V periferním vidění jsi zahlédla Jonathana, který se pracně dostával do klece, což vyrušilo sovy a začal chaos. Sovy začaly nalétávat ke dvířkům a útočily na Jonovy prsty. Jedné se podařilo zarýt dlouhé spáry do jeho ruky, až vykřikl a uskočil. "Co to sakra... Ann! Vypadni ven!" držel si zakrvácenou ruku a třeštil oči.

Sovy neustále dorážely na dvířka voliéry a nárazy se jim podařilo dokončit otevření, s čímž začal mladík. V tu ránu se sovy osvobodily a jejich cíl byl právě vyděšený ošetřovatel. Zakryl si hlavu a čekal na nejhorší.

Rámus přitáhl pozornost nedaleko pracujících zaměstnanců. Byla ranní hodina, takže návštěvníci do ZOO ještě nemohli, ale i tak tu bylo docela dost lidí. V dáli jsi viděla, jak se někdo rychle dostává ven z výběhu, aby šel svému kolegovi pomoct. Tohle všechno mohlo skončit zraněnými lidmi i sovami.
 
Snový průvodce - 13. dubna 2017 16:40
gral_bohu7694.jpg
Petet vs. Tefen
~Seth + Her-Ur, Petet, Tefen~

Tefen se zamračil. Zřejmě nečekal tak vřelé přijetí od svého bratra. Chvíli jej sledoval a pak jeho oči padly na tebe. "Co jsi mu udělal?!" zavrčel a jeho ruka se mihla k rukojeti meče, ale ve stejnou chvíli vystřelila Horova a chytla ho za zápěstí, až to hlasitě zapraskalo. Tefen zafuněl a jen silou vůle se udržel na nohou.
"Není na tobě soudit," i když pohled boha vypadat nesmlouvavě a tvrdě, jeho hlas neztratil na přátelském tónu, což bylo ještě děsivější.

"Kdyby mě omámil nebo nějak ovládal, věděl bys to už ve chvíli, kdy by to udělala. Všichni byste to věděli. Byli jsme nakonec stvořeni jako bojovníci proti Sethovi, ale doba se mění, bratře," koutky rtů mu ani nezacukaly. Měl starost. Ne o sebe nebo svého pána, ale o bratra. "Sžírá tě nenávist k minulosti. Mohu se za Setha zaručit. Věřím mu," vaše oči se střetly. Bylo to zvláštní. Jako by ti pohlédl do duše a zároveň ty do jeho. Byl to jen mžik a jako jediný sis všiml okamžiku, kdy Petet dal najevo nejistotu.

"Co se stalo s bohyní, co byla s tebou? Padla? Po Iseut… ," sklonil hlavu jako by si to dával za vinu.
Her-Ur konečně Tefena pustil, který odkráčel do rohu místnosti a mlčel. "Dělal jsi, cos mohl. Nedávej si to za vinu. Najdeme ji."

"Bastet," ozval se najednou Tefen. "Když jsem šel pro tebe," podíval se na Peta, "byla tam kočka. Byla to jedna z jejich vyslankyň. Díky ní jsi naživu a Bastet by o andělech mohla mít více informací."
Her-Ur se tiše zasmál. "Její změny nálad jsou mnohem nebezpečnější než andělé. V prvé řadě bych chtěl najít..."
Nedořekl, protože jej přerušil Petet. "Rád bych si se Sethem promluvil o samotě, pane."
Bůh pozvedl obočí. "Dobře. Tefene," došel ke dveřím a otevřel je. Počkal, než štír prošel a nakonec je za sebou zavřel. V pokoji jste zůstali sami dva. Nastalo ticho.
 
Snový průvodce - 11. dubna 2017 15:01
gral_bohu7694.jpg
Archanděl Gabriel
~Ma'at + zhroucená Iseut~

Gabriel_UPDATE!!!


Ve vzduchu se mísil vzdálený skřek netvora, který zápasil se sokolem a Iseutiono naříkání. Jestli ses odvážila od nově příchozího odtrhnout oči, třásla se jako osika a její krev zbarvovala konečky jejich vlasů do ruda, protékala ji mezi prsty. Pár kapek dopadlo na neúrodnou půdu. Hned na to zmizely v prachu. Na andělku byl velmi ubohý pohled. Na zádech ošklivé rány, když přišla o křídla a kdysi krásná bytost se zářivě bílými vlasy je nyní měla popelavě šedivé.

Zdálo se, že mladíka pohled na zuboženou Iseut baví. Alespoň měl ve tváři pobavený výraz, i když nebylo jisté, zda je jeho cílem právě ona nebo vaše celková situace. I když se usmíval, dal se jeho výraz přirovnat k pokerface.
Zahleděl se směrem, kde slyšel souboj mezi dvěma tvory. Na chvíli naklonil hlavu na stranu, než konečně promluvil: "Jsou tu dvě možnost. Nebo tři," na chvíli se zamyslel. "Michael chce vaši smrt. Já jsem méně radikálního názoru." Jeho zuby se zaleskly.

"Ma'at, je to tak, že? Nechtěla bys úplně nový začátek? Opět si žít jako bohyně a nebýt pronásledována? Tohle všechno ti můžeme nabídnout. I když za jistou cenu. Tvé loajality."
"Neposlouchej ho!" vykřikla Iseut.
"Drahá Iseut, podívej se na sebe. Zrada je bolestivá," ušklíbl se, což jsi viděla pouze ty, jelikož se Iseut celou dobu krčila a zakrývala si dlaněmi obličej.
Andělka se několikrát nadechla, než byla schopna slova. Její hlas zněl přiškrceně a byl prosycen bolestí. "Bohové nejsou hračky, Gabrieli! Jsou jako my! Ne! Lepší! To vy si hrajete na bohy. Nemáte..."
"To nechceš zpátky svá křídla?" přerušil její proslov. Iseut se rázem přestala třást, a kdyby se nezakrývala oči, měla by překvapený výraz. Dál už nic neřekla.

Gabriel vydechl. "Jde tu pouze o rovnováhu. Panteony byly odsouzeny k zániku už dávno před válkou. Jsi bohyni řádu, že?" zeptal se tě. "Určitě jsi cítila, že něco není v pořádku. Uvěřila bys mi, kdybych ti řekl, že pokud bychom nezasáhli, vaše přítomnost by zničila existenci tohoto světa?"

Zapištění sokola a řev nestvůry se vzduchem prohnalo jako uragán. Byl konec souboje. Cítila jsi, že tvému zvířeti došly síly a stvůra byla opět volná.
"Lepší by bylo si o tom promluvit někde, kde je míň nebezpečno. Co říkáte?"
 
Athéna *Annabeth Ness* - 04. dubna 2017 10:34
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Tempora mutantur et nos mutamur in illis



Čas utíká jako voda. Než jsem se nadála, minuty se přelily v hodiny a hodiny v dny.
Nemůžu uvěřit, že už uběhlo několik dní od toho masakru na studentských kolejích. Scény tak živé, že se mi vypálila do mozku. To, co bylo původně obyčejnou oslavou, kterých se tu během roku odehrály stovky, se změnilo v krvavá jatka a já bohužel musím přiznat, že jsem jich byla součástí.
Při pohledu z okna mne přivítala záplava zvadlých květin a mokrých plyšáků, které doprovázely svíčky. Některé stále ještě hořely, některé vzala voda. Bylo to smutné.
Smutné a nevyhnutelné.

Trofej v podobě démona, který měl tu drzost a zabil kromě množství dětí také moji sovu, byla pramalá útěcha, ale alespoň dostál spravedlivého konce. Sovička byla jako mé druhé oči a její ztráta znamenala značné komplikace pro mou existenci. Již nebudu moct nadále pozorovat místa, kde nejsem přítomna. Ne dokud nevychovám novou. A to může trvat dlouho. Velmi dlouho.
Seděla jsem v sové voliéře, ve své práci, a trpělivě čekala, dokud se nepohne nějaké z vajíček. Díky tomu, že jsem sem chodila téměř každý den jsem měla poměrně přesnou představu, kdy by se měl zázrak zrození, respektive vylíhnutí, konat. Nezbývalo než čekat.
Výři mě pozorovali a z jejich očí bylo těžké určit, zda-li se na mne za ztrátu družky zlobí a nebo se usmívají, protože je jejich "matka" doma.

Než jsem stačila určit pravděpodobnější z těchto možností, vejce se pohnulo. A kdybych náhodou z dlouhého sezení příliš popustila uzdu své fantazie a pouze si líhnutí představila, soví společníci mi ochotně poskytli potvrzení. Začala houkat a mávat křídly. Vzala jsem ji do rukou a tiše čekala.
V tuhle chvíli nebylo nic, čím bych mohla sovičce pomoci. Bylo to pouze na její síle probojovat se ven ze svého dočasného vězení. Mohlo to trvat vteřiny - ale i několik dlouhých hodin.
Znovu jsem se posadila a tiše zavrkala.
Pokud pouto nenavážu, může se stát, že mládě zemře hlady. Doufala jsem tedy, že nic nepokazím. Ačkoliv tu samozřejmě byli ošetřovatelé, kteří se o ni ochotně postarají, pro mládě je vždycky lepší varianta matka. Vždycky.

Líhnutí trvalo pomalu a byl to stejně magický zážitek, jako pokaždé. Houpalo se mi v rukou a prasklinky přibývaly, dokud se neobjevil maličký zobáček a po chvilce také chmýří, které pro tuto chvíli představovalo značnou část peří. Jako poslední na mne vykouklo vypoulené zlatavé oko.
Upřela jsem na ni pohled a soustředila se.
Mysl byla zatím jako prázdný list, který se měl velmi rychle začít zaplňovat barvami a zvuky.

94
 
Seth *Sebastian Light* - 29. března 2017 19:22
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg

Konec popíjení kávičky
 

NPC Her Ur, Tefen a Petet
 

Her Ur popíjel kávu tak vehementně, že se až podivil, že ji už dopil, ale vzhledem k velikosti šálku se nebylo čemu divit. Sledoval jsem jeho pohled k další kávě, ale on se nakonec rozhodl si nedat, i když štírovi by to bylo nejspíš úplně jedno. On o kávu nejevil sebemenší zájem, jen prkenně stál u okna a vyčkával. Snad na to, co udělám. Jenže já se nechystal udělat nic.
 

Můj pohled padl znovu na Hora, který začal mluvit o tom, že si myslí, že všechno má svůj důvod. Pak spustil o tom, že by chtěl najít artefakt a zbavit se jej, že jemu tohle století vyhovuje. Takže jsem pochopil, že jeho vidina získání artefaktu moc neláká, avšak taky to mohla být přetvářka a nebo právě proto se jej andělé tak moc bojí. Neboť se nežene za něčím, co mu předhodili. Všichni ostatní bozi se honí za artefaktem jako psi za kostí.
 

Zabral jsem se do svých myšlenek, ale Her Ur mě z nich zase vytáhl s tím, že se jdeme podívat za Petetem. Pomalu jsem se zvedl a vydal jsem se k výtahu, kde už Horus čekal. Bylo mi jedno jaký má štír plán a rozvrh, doufal jsem pořád v nějaký ten prášek od bolesti, jenže tady se na mě notně kašle, ale asi bych neměl čekat cokoli jiného. No co už. Hlavně, že je štír spokojený, no ne? Nebo spojenější... k jeho uspokojení je toho zapotřebí nejspíš víc.
 

Moc jsem nevnímal chodbu, kterou jsme šli. K čemu by mi to taky bylo. Spousta lidí, nějaký ten smích. Ale strážci mi neunikli, přeci jenom někdo v černém, kdo nedýchá... no slovo zvláštní to ani zdaleka nevystihuje. Pak už jsme konečně došli na požadované místo.Her Ur mi oznámil, že jsme zde a otevřel dveře, do nichž jsme vešli. Na posteli tam ležel Petet. Byl dost pomlácený. Rozhodně byl na tom hůř než já. Sledoval jsem jeho tvář na které porostlo strniště. Kolik to vlastně je dní? Ani mi nedocházelo, co všechno se stalo a že to bylo několik dní. Nějak jsem pořád myslel na to, co se děje teď. Prostě jsem se cítil nějak mimo. Časově, dějově. Všechno se mi prolínalo. Možná to bylo tou moji hlavou, ale když se na mě Petet usmál a bylo vidět, že je rád, že jsem to sem zvládl, tak se mi neskutečně ulevilo. Usměv jsem mu opětoval.
 

"Nějak ano, ale bohužel jsem sám. Jsem rád, že jsi naživu, že jsi to zvládl," řekl jsem a úsměv mi zmizel z tváře. Nebylo to proto, že mě svým způsobem zachránil, opravdu jsem byl rád, že žije. Co je to se mnou? Musel jsem zamrkat, abych potlačil divné pálení v očích. Protřel jsem si je a ucítil na řasách jemnou vlhkost. 

 
Ma`at *Orora Nafré* - 29. března 2017 14:42
orora2317.jpg
Z deště pod okap

Nečekala jsem ani vteřinu a vyrazila se svým živým závažím pryč od bestie. Nemusela jsem se ohlížet, věděla jsem moc dobře, co se bude dít a řev, který v okamžiku naplnil přilehlé okolí, mi to jen potvrdil. Neztrácela jsem čas slovy, gesty ani výrazy. Prostě jsem chtěla co nejrychleji pryč.

Při každém Iseutině klopýtnutí se mé svaly napjaly, aby vyvážily novou tíchu, ale ani na to jsem moc nedbala. Nějak jsem si na to začala zvykat. Kdybych nebyla bohyně, nejspíše bych se začala modlit, ať už to máme za sebou. Představa, že takhle se bude odvíjet můj život v blízké budoucnosti, v nejhorším případě navždy, byla sama o sobě vyčerpávající a rozhodně jsem si jí nehodlala připustit.

„Podívej!“ ozvalo se mi po boku a tak jsem se dívala. Na rtech mi zatančil vítězný úsměv, když se má teorie potvrdila. „Výborně.“ procedila jsem spokojěn mezi pravidelným dýcháním, které bylo více než důležité pro tenhle (dez)orientační běh. Mířily jsme vzhůru. Krajina kolem nás se svažovala a pírko přibíralo na záři. Už jsem přes ní neviděla ani vlastní ruku, které jej svíralo.

Čím blíže vrcholu jsme byly, tím jasněji se vzduchem nesla vůně dřeva. Byla tak omamná v tomhle zapáchajícím místě, že si jí snad budu pamatovat navěky. Následoval zvuk. Tak obyčejný a všední. Tak lidský. Tak krásný. Ve své práci jsem řešila mnoho sporů o planiny a lesy včetně nedovoleného kácení a bojem s ekology. Ať si kdo chce co chce říká, za ten pilovitý kravál jsem byla nesmírně ráda. „Dokázaly jsme to!“ vyhrkla jsem nadšením a už jsem se hrnula vpřed. Holt bych to nebyla já, kdyby to bylo takhle lehké…

Chyběl tak malý kousek a mohly jsme být zase v klidu žít. Portál se mi vytratil v záplavě oslňujícího světla, jehož přítomnost nikdy nevěstila nic dobrého. Musela jsem si zakrýt oči, aby se mi nevpálila do mozku. Kéž bych byla i ohluchla. Řev, který se ozval vedle mě, byl zoufalý, bolestný a dokazující, že nemáme vyhráno, jak jsem si před několika vteřinami myslela. Naprázdno jsem hmátla po její ruce, ale už byla na zemi. Záře pohasla a přesto mi před očima ještě stihlo proběhnout několik duhových mžitek. V takhle idiotských příchodech si liboval opravdu úzký kruh bytostí, se kterými jsem se nikdy nechtěla setkat.

Trvalo jen pár sekund, než jsem se rozkoukala a to, co jsem viděla, mě vůbec nepřekvapovalo. Snad jen ten opravdu hezký vzhled a naleštěná zbroj. Jo…tohle se jim muselo nechat, ale nic to neměnilo na faktu, co za prohnilé hajzlíky to bylo, což dokazovala i zhroucená Iseut, která hned v zápětí přitáhla mou pozornost. Na andělovo prohlášení nebylo co říct. Napadlo by mě několik kousavých poznámek, ale odpor k těm opeřencům, který každou hodinou tohohle honu na nás rost a jejich praktikám mě naprosto umlčel a jakákoliv výměna slov by mě snad i urazila. Mohla jsem vyhrknout něco jako „Co jsi jí udělal?“ ale bylo to jasné. Mě se ta záře MÁLEM vypálila do mozku, ale Iseut to štěstí zjevně neměla. Mračila jsem se. Ano to bylo to jediné, na co jsem se v té chvíli zmohla a psychicky jsem se připravoval na fakt, že teď už bude nejspíše jenom hůř.
 
Snový průvodce - 27. března 2017 19:15
gral_bohu7694.jpg
Nová kapitola
~Athéna~

Od poslední pařby uběhlo několik dní. Sice řež, která se odehrála na studentských kolejích, měla k party velmi daleko, ale byla jejím počátkem. Odnesla sis trofej démona, který zabil tvou vzácnou sovu, čímž jsi přišla o druhé oči, které pro tebe sledovaly místa, když jsi v tu chvíli byla někde jinde. Vychovat takovou sovu ti zabere velmi dlouho. Hlavně z důvodu, protože jsi potřebovala sovu vylíhlou. Proto jsi nyní seděla na kusu špalku v soví voliéře a čekala na onen okamžik, kdy se pohne vejce v hnízdě. Kolem tebe posedávali výři a sledovali tě zamračeným pohledem (výr velký). Takhle se tvářili vždycky, takže se mohli stejně mračit jako usmívat.

Jedno z vajec se pohnulo. Ostatní sovy roztáhly křídla a zahoukaly. Vajíčko se znovu zatřepalo. Vzala jsi jej do dlaně a cítila z něj vycházející teplo a mírné otřesy, jak sovička zobákem klepala na vnitřní stranu skořápky. Musela jsi být trpělivá. Mohla jsi tu takhle čekat pár chvil nebo i několik hodin. Nesměla jsi nic uspěchat, jinak bys přišla o pouto, které navážeš ve chvíli, kdy sovička vystrčí hlavičku z vajíčka. To byla jedna varianta. Druhou bylo, že pouto nenavážeš a ohrozíš tak mládě, protože časem umře hlady, protože se k ní ani jedna ze sov nebude hlásit. Naštěstí tohle byla zoologická a minimálně se o ni postarají ošetřovatelé.

Vajíčko se znovu zachvělo a na jeho povrchu se objevila prasklina. Titěrná, ale přesto tam byla. Další zhoupnutí, až ti málem vypadlo z dlaně. Objevila se špička zobáčků. Takhle jsi sledovala proces líhnutí nejméně hodinu, než se objevilo mezi střípky skořápky vypoulené oko a to byla tvá chvíle. Nasměrovala jsi svou mysl a spojila se s neposkvrněnou myslí sovího mláděte. Byl to zvláštní pocit. Nic jsi v ní neviděla, jen prázdno, ale časem se zaplní a bude barvitá a plná zvířecích pudů. Sovička ztuhla a jen na tebe hleděla.

Navázání pouta
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 27. března 2017 18:47
loki94861.jpg
Odpočinek před odletem
~Sigyn, Váli~

Čekal jsem trochu vděku. Ne zavrčení a odmítnutí od vlastního syna. Odolám myšlence mu to vrátit, i když bych to udělal velmi rád. Jen pevněji sevřu mobil a vydechnu. Rozhodnu se jeho přístup ignorovat a svou pozornost přesunu k Sigyn, která má pro mě vždy vlídná slova a brání mě před synem. Kdyby to šlo, našel bych hodinový spoj, ale jak na potvoru je všechno vyprodané, pryč a já vlastní tryskáč nemám. Letět osobním by znamenalo prodloužení čekání o několik hodin a bylo by štěstí, kdyby se nám podařilo odletět ještě dnes. Takhle to bylo nejlepší, tak ať si říká, co chce.

Téma jídla padlo na úrodnou půdu. Sigyn však požádala, jestli bychom se mohli najíst tady. "Není problém," otočil jsem se, zmizel u sebe v pokoji a pak se vrátil s notebookem. "Znám jednu restauraci, která po okolí rozváží, a sám využívám jejich služeb, protože se mi vařit nechce," ušklíbl jsem se a sedl se vedle Sigyn, což znamenalo, že jsme na pohovce seděli všichni tři. Aspoň že jsem si potrpěl na velký nábytek.

Během zapínání a následného vyhledávání stránek restaurace, jsem se nemohl ubránit pohledu na rodinu. Z úhlu otce mě ten pohled hřál u srdce. Sice mezi mnou a Válim byla hluboká propast, a kdo ví, jestli se nám někdy přes ní podaří postavit most, ale byl to můj syn. I když to nechtěl připustit, měl jsem jej rád. Thór navíc našel Nárviho a Helu. Kdo by tušil, že ze své rodiny většinu najdu. Upřímně jsem se modlil, abychom na Jormüngandera nebo na Fenrira nenarazili. Ti byli více dětmi Angrbody než mí. Stejně chladní a mstiví.

"Vyberte si, co budete chtít," vybídl jsem oba dva a zadumaně jsem se opřel.
Restaurace nabízela především grilovaná jídla, tři druhy polévek, saláty a taky domácí hamburgery. Kalorická bomba jak vyšitá. Po vybrání jídla stačilo kliknout na ikonku košíku a porce se přidala do seznamu, který následně budu potvrzovat a platit.
 
Snový průvodce - 27. března 2017 18:22
gral_bohu7694.jpg
Cílem je velkoplošná televize
~Thór + Nárvi, Hela, Matet~

Hela si nedovedla představit, že by ti při další cestě nedělala ve vlasech vrabčí hnízdo, a tak jsi ji na ramenou měl jen, co to hvízdlo. Nárvi pobaveně nevlastní sestřičku pozoroval, i když se mu ve tváři mihl smutný výraz. Tolik let být zavřen na místě, kde život ustupoval smrti a dennodenně poslouchal, jak Hela pomalu šílí. Nyní se na něj dívala skrze dvě velká kukadla, ale ještě před nedávnem zpívala podivnou píseň, smála se jak smyslů zbavená až nakonec ztratila veškerou sílu a proměnila se v malou dívku.

Matet u recepce zaplatila a vy všichni jste na ni čekali před hotelem. Sice to nedala vědět, ale před vstupem zastavil taxík. Lak se jen blýskal a velké TAXI na střeše auta do světa volalo, co je zač. Kolemjdoucí se zastavovali, jako by tohle byl převratný objev.
"To je naše," zazubila se Matet. Sice pocházela z jiného panteonu a nebyla bohyní, ale chovala se nenuceně a docela vstřícně. Jestli něco kula, byla velmi dobrá herečka. "Tak si nasedněte. Ty běž klidně dopředu. Pohlídám děcka."
Nárvi při tomto oslovení nafoukl uraženě tváře. "Nejsem žádné dítě!"
"Promiň, prcku," ušklíbla se Matet a šla si sednout dozadu. Pokud jsi přenechal Helu ženě, dala si ji na klín.

Nárvi nasedal do auta s nedůvěrou okořeněnou o neochotu. Zavrtal do sedačky, doufajíc, že si jej nikdo nebude všímat. Řidič počkal ještě na tebe, až se nakonec anglicky zeptal: "Kam to bude?" měl silný přízvuk a očkem po tobě koukal. Nejspíš tušil, kdo jsi.
"Do hotelu Heliopolis," nasměrovala Matet taxikáře.

Motor zabrněl a doprovázeni zvedajícím se prachem auto zamířilo k hlavní silnici, která byla blíž, než si kdokoliv z vás myslel. Postupně jste opouštěli okraj chudé Káhiry a vjížděli jste do centra, které se měnilo v opečovávané místo a se slunečními paprsky se zdálo, jako by místo písku všude kolem teklo zlato. Nárvi byl přilepený na skle a Hela si hrála s knoflíky Matetiny bundy.

Asi po hodině cesty jste dojeli na místo určení. Taxík zastavil na parkovišti před hotelem Heliopolos (hotel). K jeho vstupu vedlo schodiště lemované zeleným trávníkem, ale jakmile vás zahlédli pikolíci, už otevírali dveře, vítali vás a kontrolovali, zda máte u sebe nějaká zavazadla.

Na recepci Matet vyzvedla klíče a dva z nich podala tobě. "Tyhle jsou vedle sebe. Svůj budu mít naproti, ale teď musím něco zařídit. Minimálně dát vědět, že strašně moc utrácím," zasmála se, na to se otočila a vyšla ven hlavním vchodem.

"Můžeme jí věřit?" šeptl k tobě Nárvi.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.18449807167053 sekund

na začátek stránky