Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1352


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 16:55Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 23:52 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 10. dubna 2020 1:51Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 22:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 23:52Dionýsos *Otec Dennison*
 
Snový průvodce - 27. března 2017 18:22
gral_bohu7694.jpg
Cílem je velkoplošná televize
~Thór + Nárvi, Hela, Matet~

Hela si nedovedla představit, že by ti při další cestě nedělala ve vlasech vrabčí hnízdo, a tak jsi ji na ramenou měl jen, co to hvízdlo. Nárvi pobaveně nevlastní sestřičku pozoroval, i když se mu ve tváři mihl smutný výraz. Tolik let být zavřen na místě, kde život ustupoval smrti a dennodenně poslouchal, jak Hela pomalu šílí. Nyní se na něj dívala skrze dvě velká kukadla, ale ještě před nedávnem zpívala podivnou píseň, smála se jak smyslů zbavená až nakonec ztratila veškerou sílu a proměnila se v malou dívku.

Matet u recepce zaplatila a vy všichni jste na ni čekali před hotelem. Sice to nedala vědět, ale před vstupem zastavil taxík. Lak se jen blýskal a velké TAXI na střeše auta do světa volalo, co je zač. Kolemjdoucí se zastavovali, jako by tohle byl převratný objev.
"To je naše," zazubila se Matet. Sice pocházela z jiného panteonu a nebyla bohyní, ale chovala se nenuceně a docela vstřícně. Jestli něco kula, byla velmi dobrá herečka. "Tak si nasedněte. Ty běž klidně dopředu. Pohlídám děcka."
Nárvi při tomto oslovení nafoukl uraženě tváře. "Nejsem žádné dítě!"
"Promiň, prcku," ušklíbla se Matet a šla si sednout dozadu. Pokud jsi přenechal Helu ženě, dala si ji na klín.

Nárvi nasedal do auta s nedůvěrou okořeněnou o neochotu. Zavrtal do sedačky, doufajíc, že si jej nikdo nebude všímat. Řidič počkal ještě na tebe, až se nakonec anglicky zeptal: "Kam to bude?" měl silný přízvuk a očkem po tobě koukal. Nejspíš tušil, kdo jsi.
"Do hotelu Heliopolis," nasměrovala Matet taxikáře.

Motor zabrněl a doprovázeni zvedajícím se prachem auto zamířilo k hlavní silnici, která byla blíž, než si kdokoliv z vás myslel. Postupně jste opouštěli okraj chudé Káhiry a vjížděli jste do centra, které se měnilo v opečovávané místo a se slunečními paprsky se zdálo, jako by místo písku všude kolem teklo zlato. Nárvi byl přilepený na skle a Hela si hrála s knoflíky Matetiny bundy.

Asi po hodině cesty jste dojeli na místo určení. Taxík zastavil na parkovišti před hotelem Heliopolos (hotel). K jeho vstupu vedlo schodiště lemované zeleným trávníkem, ale jakmile vás zahlédli pikolíci, už otevírali dveře, vítali vás a kontrolovali, zda máte u sebe nějaká zavazadla.

Na recepci Matet vyzvedla klíče a dva z nich podala tobě. "Tyhle jsou vedle sebe. Svůj budu mít naproti, ale teď musím něco zařídit. Minimálně dát vědět, že strašně moc utrácím," zasmála se, na to se otočila a vyšla ven hlavním vchodem.

"Můžeme jí věřit?" šeptl k tobě Nárvi.
 
Snový průvodce - 13. března 2017 10:13
gral_bohu7694.jpg
Hledaní cesty ven
~Ma'at~

Nestvůra zavřeštěla, když se ji ostré drápy sokola zaryly do tenké kůže a zanechávaly za sebou brázdy krvavých šrámů. Byla to skvělá příležitost k útěku, kterou jsi ihned využila a zatímco se monstrum snažilo od sebe odehnat dravce, zamířily jste pryč. Jen ty jsi mohla vidět skutečnou sílu svého výtvoru. Nestvůra kolem sebe máchala rukama, jako by na ni útočilo více ptáků a nedokázala se rozhodnout, kde je ten skutečný. O vás ztratila zájem.

Iseut se s tebou snažila držet krok, i když neustále klopýtala. Ve tváři měla však odhodlaný výraz, že tohle nebude její poslední den. Možná ji tak na nohy postavila tvá vůle zbytečně nezemřít nebo pocítila tvou moc.

"Podívej!" houkla na tebe a prstem ukazovala na pírko, které nyní zářilo jako reflektor na fotbalovém stadiónu. Pokud jsi chtěla být nenápadná, s tímhle to nešlo.

Závan vůně dřeva a pilin se zvuky motorové pily. Když jste se vyškrábly na kopec ze suché hlíny, větví a kamení, uviděly jste pod sebou mihotající se portál. Jeho obraz ukazoval les a dřevorubce, jak káceli stromy označené rudým X. Iseut se na tebe nadšeně podívala a začala ihned sklouzávat po svahu dolů s tím, že tě stáhla sebou.

Než jste se dostaly k portálu, problesklo světlo tak oslnivé, až sis musela zakrýt oči a Iseut vedle tebe zakřičela bolestí. Cítila jsi, jak tě její ruka pustila a dle zvuku se svalila na zem. Byl to jen mžik, a když ses konečně rozkoukala, uviděla jsi před sebou stát muže v oslnivé stříbrné zbroji. Vlasy měl světlé a zářily podobně jako pírko v jeho ruce. Měl mladou, uhlazenou tvář a uličnický úšklebek. Pokud jej Iseut znala, v téhle chvíli neviděla absolutně nic. Mohla sis všimnout krve, kterou si rozmazávala po tváři, jak si bolestí zakrývala oči.

"Tak jsem vás konečně našel," usmál se mladík.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 12. března 2017 23:12
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

V hotýlku
Hela, Nárvi a Matet



Bylo mi jasné že by Nárvi rád věděl více, ale to bude muset počkat. Nehodí se probírat takové věci tady a teď, kdo ví kdo by to mohl slyšet. Nemluvě o tom že by to nejspíše trochu mátlo Helu, po čemž zrovna dvakrát netoužím. Takže teď tedy necháváme historii být a v klidu se jako rodinka usadíme na posteli a pouštím film. Oba dva se zdají být filmem fascinováni. Nemyslím že by byl až tak skvělý, ale je určitě matoucí se dostat na místo jako je Midgard a pak se dozvídat o něčem jako je mobil, internet a filmy.

Ale aspoň že je teď klid. Všichni se díváme na film, což bohužel netrvá moc dlouho, jelikož se vrací Matet. "Pojď dál". Povolím ji vstup a poslouchám její návrh. Přijde mi to docela riskantní. Tady je to sice zařízeno velmi "útulně", ale řekl bych že je menší pravděpodobnost že nás někdo najde než kdybychom šly do nějakého nóbl hotelu. Na druhou stranu bych si určitě rád dal aspoň sprchu, něco na schlazení hrdla a převléct se by taky nebylo od věci.

Chvilku váhám, ale nakonec přikývnu. "To mi lichotí, ale nejsem zas taková hvězda". Usměji se, vypnu film a mobil podám Matet. "Nebojte, budete to moc dokoukat za chvíli. Na televizi to bude lepší. Další z lidských vynálezů, bude se vám líbit". Vstanu nabídnu Hele že ji vezmu zase na ramena. Když nebude chtít tak nevadí, ale zdůrazním Nárvimu aby na ní dával pozor. "Tak dobře teda, veď nás". Řeknu Matet a jakmile bude připravena, tak vyrazíme. Cestou se snažím být velmi ostražitý, nerad bych aby nás cokoliv překvapilo.
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 07. března 2017 12:48
sigyn4699.jpg
Nikam se necestuje...
- Loki, Váli -

Garmra nejspíš boj s Válim vysílil na tolik, že i přes mé léčení není momentálně schopen využívat své schopnosti. Jinak si jeho reakci neumím vysvětlit, do teď nám rozuměl bez problémů a přenášel nás kam jsme potřebovali.
Povzdechnu si. Letadlem to bude pomalejší než s Garmrem, ale bez Helheimského psa bychom se museli spoléhat čistě na leteckou dopravu. Cítím se zahambeně, jak snadno se mu podařilo náš rozmazlit.

Cítím Váliho nervozitu z myšlenky na letadlo a jak je celý napnutý. Pokusím se ho trochu uklidnit pohlazením po ruce.
Znovu znaveně padám na pohovku a ta mě vítá s otevřenou náručí. Váli usedá ke mě a Loki se na krátkou chvíli loučí, aby zajistil let.
Informaci o balení přejdu kývnutím a výzva k odpočinku přichází ze stran obou přítomných mužů krátce po sobě.
Váli odhadl dobře, že se mi nechce zavřít oči kvůli obavě, že zmizí a zase ho staletí neuvidím, ale ujišťuje mě o opaku. I on touží spatřit Nárviho, takže si dovolím být v polospánku, než se manžel vrátí z vedlejšího pokoje.

Příchod Lokiho do místnosti mě částečně probere, ale necítím se nijak výrazně živěji.
Vyslechnu informace a znovu si povzdechnu nad rozmazlováním od Garmra, jehož schopnosti tám teď velmi schází. Jen díky tomu, se teď cítím trochu zklamaně, ale na druhou stranu, je dobře, že letíme ještě dnes, navíc soukromě, takže bez fotografů za zády.
Jenže Váli nemyslí na ta pozitiva a rovnou vrčí na Lokiho.
"Váli..."
Oslovím syna unaveným, avšak laskavým hlasem.
"Tvůj otec dělá, co může, aby zajistil nejrychlejší cestu do Káhiry. Také jsem netrpělivá, ale kdyby to šlo více uspíšit, tak by se o to jistě postaral."
S tím pohlédnu na milovaného muže. věřím, že vynaložil maximální úsilí pro nalezení nejrychlejší dopravy a nemám důvod zpochybňovatjeho slova, jako náš syn.

"Jídlo zní dobře."
Navážu na návrh pro zabití času. Bohužel se ale necítím natolik dobře, abych byla schopná vylézt ven a někam zajít.
"Ale... Nešlo by spíš něco objednat domů? Případně kdybyste něco přinesli vy..."
...a nesnažili se u toho zabít...
Dodám v duchu. Hádám spíš, že v rámci bezpečnosti padne volba na objednání pizzy, číny či něčeho takového.
"Raději čas do letu strávím odpočinkem, když je na to prostor."
Načerpání sil se rozhodně bude hodit a takhle aspoň využiji časové okno do letu nějakým plnohodnotným způsobem. Jen doufám, že se za mé "nepřítomnosti" nebude opakovat bojový incident.
 
Váli *Valerius Liarsson* - 06. března 2017 17:00
valiko34786.jpg
Když nic nejde podle plánu...
- Sigyn, Loki -

Pomáhám matce na nohy a pozoruji otcovu domluvu se psem. Moc mu to nejde a dokonce se chvíli bavím představou, že je Garmr jen škodolibý zmeteček a záměrně dělá hloupého. Fandil bych mu... Kdyby však byla jiná situace.
Takhle po úšklebku tiše zavrřím, protože pes nás očividně nemá v úmyslu přenést, či co se s ním otec snažil vyjednat a tak nám zbývá běžná doprava.
Letadlo.
Po zádech mi přeběhne mráz a naježí se všechny chlupy na těle. Stačila mi cesta sem a byl jsem úplně bez sebe. Mám raději zem pod nohama a pobyt ve vzduchu mě dohání k šílenství.

Zatnu zuby a pomohu matce znovu na gauč, kam si také sednu. Nechám rodiče ať si vymění zdvořilosti a raději jsem se díval stranou, abych náhodou neměl chuť zvracet.
Zatraceně, zapálil bych si.
Odložím tu myšlenku na později, protože nechci matce čoudit pod nos, stejně jako ji kvůli sobeckým pohnutkám opustit.

Mluvit se mi nechce, navíc je velmi patrná její únava, se kterou se snaží bojovat, takže není co řešit.
"Klidně spi. Nemám v plánu hned utíkat."
Pokusím se o vlídný úsměv a pohladím ji po tváři.

Ať už mě poslechla nebo ne, po chvíli přichází otec s informacemi o letu.
"To si děláš srrrandu."
Zadrnčí mi mezi rty tiše, ale vztekle.
"Nepotřebujeme vymazlený prostor bez kouska prachu. Ať jen doplní palivo a zkontolují stav, na úklid se snad můžou vykašlat, ne?"
Ohradím se, protože se mí vůbec nechce čekat. Celá ta léta jsem se vinil za něco, co jsem spáchal, ale eď mám nadosah odpuštění, o které jsem mrtvého bratra žádal roky a žádné nepřišlo. Nemohlo.
Mám na dosah vykoupení a možnost vidět toho, který mi byl nadevše drahý a nějací panáci Hollywoodu zdržují proto, že se letadlo musí blýskat. Tolik promrhaného času...

Jenže aby toho nebylo málo, při zmínce o jídle se zhoupnul můj žalude a uvědomil si, že je prázdný. Ať si tvrdí kdo chce co chce, ale já mám Hlad pořád. Nezvladatelný a nezasytitelný. Jiní možná nutně jíst nemusí a berou jídlo jako požitek či kompenzaci za vybitou energii, ale já potřebuji jíst a hodně.
Vidina oběda je tedy poměrně dobrým argumentem proč nešílet z toho, že letíme až "tak pozdě".
"Dobře no... mám hlad jako vlk..."
Pronesu s úšklebkem při svlůvku jako mi cuknou koutky do pousmání.
 
Ma`at *Orora Nafré* - 26. února 2017 11:54
orora2317.jpg
Kdo z koho?
~NPC Iseut~

Vzbudila se ve mě nečekaná vlna škodolibosti. Skoro jsem až měla chuť pronést něco jako: Jaké to je být jen člověk? Žádná sranda, co? Ale narozdíl od ní, mě ještě nějaká esa v rukávu zbyla a to a mnoho jiného srazilo tuhle výsměšnou stránku sebe sama hluboko do mého nitra, tak jako kdysi Zeus uvěznil Kronose v Tartaru. Ne...osobně ho neznám, ale hodně čtu, ale kde je vlastně v bájích pravda, že? No což. Teď bych asi měla řešit příšery za zadkem...

Tiživý pocit ztrácející naděje mě začal popadat ještě během jejího monologu. Nakonec to pírko asi opravdu bude jedinou naší nadějí na útěk z očistce a ona ho...upustí...Na jednus tranu by tohle ve své podstatě byl velmi vtipný němý film. V hlavě mi vyskočilo několik letmých scének, které by publikum jistě pobavily, ale já se nesmála. Plazila jsem se v okolí a hledala tu jedinou, malou, pérovatou věc, která nás mohla zachránit. Jestli...až se odtud dostaneme, tak tomu, kdo nás sem poslal bez pardónu nakopu prdel.

"Bingo!"vyhrkla jsem a skočila po pírku, jako lvice na bezbrannou antilopu. Tantokát jeho opatrování nesmím brát tak na lehkou váhu. Skoro jako 3000 let starou relikvii - mimohodem docela deprimující, když předmět, který jste měli na nočním stolku, vystavují v muzeu - jsem jej svírala něžně a pevně. Zažílo. Ano, na to jsem byla zvyklá ale teď to bylo mnohem silnější. Žeby...?

Do nosu mě udeřil smrad, který jsem pociťovala pouze při otevření ledničky po dvouměsiční pobytu v zahraničí. Tenhle ale měl ke všemu haldu zubů a chtěl nás sežrat. Bylo to odporné. Takhle nějak by vypadala lidská verze songů Justina Biebera. Žaludek se mi zvedal z obojího stejně. Už nešlo utíkat. Teď musely na žadu přijít činy.

"Ať se teď stane cokoliv, připrav se na rychlý úprk..." pronesla jsem skoro s nehybnými rty směrem ke své spoluúprkyni. Pevně jsem sevřela pírko v pěsti, abych o něj za žádnou cenu nemohla přijít. "Show začíná." Vždy jsem to chtěla říct...

Udělala jsem několik pomalých kroků směrem k příšeře tak, aby se tím anděla dostala za mě a já jí pak mohla lépe popadnout a vyrazit dál. Tělem mi projela starověká energie. Jak jsem tenhle pocit milovala. Oči zaplály jako roztavené zlato. Dramaticky a ladně jsem zakroutila levým zálěstím, které jsem plynule přemýstila před své rty s dlaní rozevřenou vzhůru a jako bych posílala polibek svému milému, foukla. Mou dlaň ale neopustila kreslená pusa, která by se dotyčnému nalepila na tvář, nýbrž stín obrovského sokola, který zavřeštěl tak, jak to tato honosná zvířata umí a s vražednou chutí se vrhl na human verzi songu "Soooooorry!" Otočila jsem se na patě, a bez většího zájmu o to, co se mi dělo za zády, popadla andělu a vyrazila pryč.

Letmo jsem nahlédla na pírko a jeho záři. Nevím proč, vzpomněla jsem si na jeden z mých oblíbených filmů Indiana Jonese a chrám zkázy. Čím blíž sobě byly kameny, tím víc zářily. Možná to bylo chytání stébla, ale nic lepšího jsem neměla. Pak že Tě televize nic nenaučí. Pche!


 
Snový průvodce - 14. února 2017 12:23
gral_bohu7694.jpg

Thor a jeho herecká kariéra
~Thór + Hela, Nárvi a Matet~

Nárvi se zdál být uspokojen tvou odpovědí, i když kdesi hluboko v něm hlodalo spoustu otázek. Na rozdíl od tebe on netušil, jak moc se všechno změnilo. Musel jenom snášet každodenní pobyt v cele po spoustu, velkou spoustu, let. Bylo s podivem, že sám z toho nezešílel. O Hele bylo zřejmé, že se stala terčem Azrael a ta ji nešetřila. Ať už ji provedla cokoliv, ta bohyně smrti, která si po Helheimu kráčela bez obav a s ledovým klidem, nyní byla pouhým dítětem. Pokud někdy vyroste, pak bude otázka, jestli bude jako dřív. Nyní měla bratra, který se o ni staral a strýčka, kterého si během krátké chvíle oblíbila a hlavně jeho vlasy.

"Něco jsi o tom říkal," pozvedl obočí chlapec a posadil si Helu na klín, aby měla taky dobrý výhled. Chvíli sledoval, co provádíš s tou podivnou krabičkou a pak jen vyjeveně sledoval míhající se obrázky filmu. První snímky filmu se odehrávaly na zemi, následovala scéna bitvy na Jötunheimu a po ni se objevili mladí herci, kteří měli představovat tebe a Lokiho. A pak jsi byl na řadě ty. Hrál jsi vychloubačného Thóra, který je milovaný a uznávaný všemi poddanými. Loki se tam mihnul jen krátce. Nárvimu nedošlo, že to je jeho otec, i když jsi zmínil, že se dal na hereckou kariéru jako ty. Kdo viděl film poprvé, nemusel ihned pochopit, že muž s rohatou helmou představuje nevlastního bratra superstar Asgárdu. Nicméně jste neměli čas se dívat více jak deset minut, protože někdo zaklepal.

"To jsem já. Můžu dál?" zeptala se Matet. Když jsi ji povolil vstup, tak vešla. "Mám dva návrhy," podívala se na tebe. "Můžeme zůstat tady, ale hladoví nebo jsem zařídila pokoje v lepším hotelu, kde není špína a hodí se více ke slavnému herci, jako seš ty," lehce se ušklíbla.

 
Snový průvodce - 31. ledna 2017 11:42
gral_bohu7694.jpg
U Joea
~Áres~

Joe se ušklíbl nad oním chlapíkem. Nejspíš věděl něco, co ty ne. Seděl si pohodlně v křesle, stolek vedle něj už měl trochu sedřený lak, jak si na něj neustále dával nohy, ale to k tomuhle bytu jednoduše patřilo.
"Zastavovat čas?" pozvedl obočí. "Nevím, s tímhle jsem nikdy problém neměl a ani ostatní lovci. Co se ti ohledně toho stalo?" chtěl vědět nějaké detaily, aby pak mohl varovat ostatní kolegy v branži.

"Napadá mě jedině vytvořit amulet, ale já tohle neumím. To bys musel zajet za tím chlapíkem, co vytvořil a upravil pistoli, co jsem ti dal. Jen je odsud dost daleko a podle tvého spěchu nemáš času nazbyt," odmlčel se.

"Počítač je tamhle," ukázal na starý CRT monitor stojícího na pracovním stole. Klávesnice s myší byly zahrabány v různých papírech a samotný počítač stál na zemi. Vše mělo zažloutle bílou barvu a po zapnutí počítač jako vetchý stařec zabručel a na obrazovce naskočilo logo Windows 98. Při načítání harddisky vrzavě štěbetaly, ale nakonec se objevila plocha s pár ikonami, včetně webového prohlížeče. Připojení tu měl velmi slabé. To byl asi důvodu, že se pokoušel přes wifi usb, které mu tam musel nainstalovat někdo z jeho rodiny nebo nějaký náruživý lovec, chytnout signál od sousedů. A kdo ví, kdy naposled tenhle krám zapnul.

"Zkusím zavolat jednomu známému," Joe vytáhl mobil z kapsy, i když i ten patřil už do křemíkového nebe. Chvíli tam hledal nějaké číslo a pak rovnou volal. Mezitím zavřel svou skrýš a zajistil ji, aby na ni jen tak někdo nepřišel. Pak se domlouval na autě, zatímco ty jsi byl na počítači, který se táhl jako starý slimák.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 31. ledna 2017 10:51
loki94861.jpg
Asi nám zkratoval pes
~má drahá, syn + hafan~

Spolkl jsem narážku, že Thór dokáže být pěkný lhář a šprýmař, když má na to zrovna náladu. Místo toho jsem se sehnul ke Garmrovi a kouknul na něj. Jeho čivaví podoba stále přetrvávala.
"Vzal bys nás k Thórovi?" zeptám se jej. Mluvím se psem. Asi jsem si zvykl na obyčejný život na Zemi. Brrr.
Garmr čivava naklonila hlavu. Nikdy nepochopím, co se pekelnému psovi honí v hlavě. Jestli existovaly i pekelné kočky, tak možná právě ty. Nezdálo se však, že ví, co po něm chci. Lehce jsem přimhouřil oči. "Thór, svalnatý blonďák s tupým úsměvem?" upřesnil jsem popis. Čivava vyskočila na čtyři nožky, doběhla k nejbližší zdi a začala o ni drápky škrábat, při čemž začala opadávat omítka.
Vzdychl jsem. "Asi budeme muset letadlem."

Jednu věc, co na letadlech nemám rád je, že je až moc filmů či zpráv, kdy se zřítí do oceánu nebo záhadně zmizí a už je nikdo nevystopuje. Tohle umocňovalo ještě vědění, že většinou tyto ztracené lety způsobily trhliny nebo nějaká nestvůra z dávných věků. Zkuste si pustit kterýkoliv dokument o záhadách letu a určitě tam zmínka o nadpřirozenu bude.

"Zkusím sehnat letadlo ještě na dnešek," podíval jsem se na hodiny visící na stěně. Bylo krátce po dvanácté, a pokud se zadaří, tak bychom do pár hodin mohli úspěšně vzlétnout. "Klidně odpočívej, lásko," sehnul jsem se ke své ženě a políbil ji do vlasů. "Tvé věci sbalím." Myslel jsem tím hlavně meč, co jsme našli na Asgárdu.

Nejdřív jsem však vzal mobil ze stolu a zašel k sobě do ložnice, kde jsem s pokoušel dovolat několika lidem, o kterých jsem věděl, že mají soukromé letadlo a nedělalo by jim problém, že bych si jej půjčil i s pilotem a stevardkami. Samozřejmě nic není zadarmo, ale peněz jsem měl dost. Trvalo mi to snad půl hodiny, během které jsem se dozvěděl, že buď jsou jejich majitelé právě někde pryč i s letadlem nebo je v servisu. Nakonec se mi poštěstilo dovolat režisérovi Mogularimu, se kterým jsem spolupracoval na filmu s názvem Krvavý měsíc.

Zaklapl jsem mobil, strčil si jej do kapsy a vrátil se do obýváku. Podíval jsem se, kde kdo je a tím směrem se natočil. "Podařilo se mi domluvit soukromý let rovnou do Káhiry, ale dřív než o půl osmé to nepůjde, protože se letadlo před chvíli vrátilo, musí se vyklidit, zkontrolovat a doplnit palivo. Letiště je kousek odsud. Zavolám pak zase odvoz, mezitím se připravíme a můžeme zajít se někam najíst kvůli zabití času," navrhnu. Sice jsme jídlo nepotřebovali tak, jako smrtelníci, ale proč si odepírat něco, když nám chutná a odežene pocit prázdného žaludku. (= není to hlad)

Hody na dobu odletu:
 
Thór *Chris Hemsworth* - 30. ledna 2017 22:50
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Káhira - V "rodinném" kruhu



Vcházím do pokoje a uleví se mi když vidím že je vše v pořádku. Zdá se že si Hela zrovna hraje. Je vážně roztomilá. Když jí takhle vidím, tak mi hlavou začnou prolétat různé myšlenky. Pomalu si na ty dva začínám zvykat. A teď už je Loki na cestě sem. Chápu že jsou to jeho děti, ale.. budou mi zkrátka chybět.

Když mi Hela obejme nohu, tak se na ni zadívám, mile se usměji a pohladím ji po vlasech. "Ano, vše je v pořádku". Odpovím Nárvimu. Chtěl sem mu říct o tom že Loki je na cestě sem, jenže chlapec stále mluvil a mně to nutilo k dalšímu přemýšlení. Jaké měla Hela dětství? To kdybych věděl... Chápal sem otcovi obavy, ale možná byl až příliš opatrný.

Když se na to dívám teď s odstupem, tak by možná bylo lepší Helu normálně vychovávat mezi ostatními. Byl by to risk, ale myslím že by měla blíže k ostatním bohům a oni k ní. Necítila by se tak opuštěná, nebyla by takovou hrozbou.. Když už přemýšlím o tom všem, napadá mně co tenkrát mohl otec chtít po Hele když byl v Helheimu? Vážně by mně to zajímalo. Kdo ví, možná mi to jednou sama řekne. I když si vůbec nejsem jistý zda by mohla být jako dřív.

"Nevím.. Otec dokázal být občas velmi tajnůstkářský". Odpovím Nárvimu. Přijdu blíže a posadím se vedle něj. Nejsem si jistý zda to ta postel vydrží, ale i kdyby ne, tak nevadí. Jelikož je Matet stále pryč a Loki tu také ještě není, tak se pokusím ty dva aspoň nějak zabavit. "Hely, pojď ke mně". Řeknu mile dívce a pokud poslechne, tak ji posadím vedle sebe. Vytáhnu mobil a chvilku na něm cosi hledám. Ještě že tu má Matet internet...

Netrvá dlouho a mám co sem potřeboval. "Říkal jsem že sem herec? Tak tady koukni na jeden z mých filmů... Druhý díl je lepší, ale pokud si ho někdy budeš chtít pustit, tak by jsi to měl skouknout celé, aby si pochopil souvislosti". Usměji se, dám mobil tak aby Nárvi i Hela mohli vidět na displej a pustím film ve kterém hraji vlastně ne jen já, ale i Loki. Thór 1. Určitě poznají že se to od skutečnosti velmi liší, ale to je jedno.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.12917494773865 sekund

na začátek stránky