Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1352


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 16:55Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 23:52 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 10. dubna 2020 1:51Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 22:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 23:52Dionýsos *Otec Dennison*
 
Snový průvodce - 21. ledna 2017 11:30
gral_bohu7694.jpg
Kávička, brambůrky a nevrlý štír
~Seth + NPC Her-Ur a Tefen~

Her-Ur přikývl a díval se na dno svého hrnku, protože kávu během rozhovoru dopil. Zdálo se, že je dokonce zklamaný a jeho pohled na chvíli šlehnul k Tefenově kávě, ale nenatáhl se pro ni nebo neoslovil štíra, zda by mu to nevadilo. Nevadilo a nejspíš by mu to bylo jedlo. Jeho prkenný postoj dával znát, že tohle je ztráta času. Vždyť tu byl kvůli tomu, aby Her-Ura chránil před tebou. Proto byli stvoření a nedokázal se přenést přes to, že je najednou všechno jinak. Přes Hora ses možná dostal, ale štíři budou mnohem větší kumšt. Tvá největší šance je nyní Petet, který k tobě projevil nějakou tu důvěru.

"Věřím, že všechno má svůj důvod," pronesl Horus. "Naší největší šancí by bylo najít ten artefakt, který většinu z nás straší a zbavit se jej. Já jsem se svým životem vcelku spokojen. Tohle století je pro nás to nejlepší, co nás za celou dobu našeho bytí mohlo potkat. Smrtelníci na nás nepřímo věří, filmy, knihy, archeologie. Stačí se podívat a nač být bohem v opuštěné krajině, když můžeme mít kolem sebe mnoho fanynek," tím reagoval na tvůj výběr profese.

Podíval se na Tefena, který se nehnul z místa. Vydechl. "Obávám se, že je čas navštívit Peteta," postavil se. "Štíři umějí být nepříjemní, pokud něco nejde podle jejich pevně stanoveného rozvrhu," ušklíbl se a došel ke dveřím výtahu. "Prosím," počkal na tebe, až jsi nastoupil.

Tefen se zdál o něco uvolněnější, když se konečně šlo za jeho bratrem. Opět jste prošli změtí chodeb, dostali jste se do vestibulu, který byl hodně podobný chrámu, i když zde místo písku a kamenů dominovala ocel. Dva pilíře tvořily vchod a u každého stál muž v černém obleku. Pozorně sledovali všechny, kdo vcházeli nebo vycházeli. Když se na ně člověk zadíval pozorněji, tak si mohl povšimnout malého detailu. Nezvedala se jim hrud, jak je tomu obyčejně u dýchání.

Z vestibulu jste pokračovali do sekce, která byla určena pro různé výzkumy. Většina pracovníků byla oděna do bílých plášťů a všichni vypadali spokojeně. Z malé kuchyňky se nesl smích a v odpočinkové místnosti se dva muži ve středních letech snažili toho druhého oblafnout v pokeru.

"Jsme tady," zastavil se Her-Ur před dveřmi. Otevřel je a společně jste vešli do šeré místnosti, kde na lůžku ležel Petet. Tělo měl poseté modřinami a náplasti skrývaly hlubší rány. Od doby, cos jej viděl naposledy, mu porostlo strniště a vlasy stály všemi směry. Tefen za sebou zavřel dveře a Petet se usmál.
"Tak jsi to sem zvládl."

Petet
 
Thór *Chris Hemsworth* - 11. ledna 2017 01:31
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Káhira?



Nárvi se mi zdá poněkud roztěkaný. Nesoustředěný. Vlastně se ani není čemu divit, po tom všem čím si prošel se ocitl na takovém zvláštním místě. A to ještě nic neviděl.. Tiše vzdychnu a kouknu na Helu. "Cizí jsou ti, jejichž jména neznáš". Odpovím holčičce a pohladím jí po vláskách. Je pořád tak roztomilá. Těžko uvěřit že kdysi bývala jedním z nejmocnějších bohů. Sem velmi zvědavý jaké to pro Lokiho bude až k němu jeho děti donesu.

Samozřejmě že se mi napřed musí podařit zjistit kde ten had je. Snad s ním bude i Sigyn. Její pomoc by se hodila. A taky bych se jí měl omluvit za ten byt. No nic, to počká.. Podívám se po obou dětech po mých bocích. Hela se zdá být v pořádku, za to Nárvi mi dělá trošku starosti. Asi bych si s ním pak měl popovídat.

Později. Teď je hlavní věnovat pozornost té ženě. Matet.. Stále si nejsem jist zda jí věřit nebo ne. Je možné že nám chce skutečně jen pomoc? Po tom všem mi to tak prosté nepřijde. Zatím mi však zřejmě nic jiného nezbývá. Společně s Helou a Nárvim se vydávám za Matet. Myslel jsem že nějakou dobu půjdeme, ale z ničeho nic sme v nějakém městě. Nevím přesně kde, ale zvuky města jasně poznávám. Takže se umí přemisťovat? To by se mohlo hodit...

Malou Helu si opět vysadím na ramena, nechci riskovat že by se mi někam zatoulala. "Drž se u mně. Nesmíš se vzdálit ani na krok, jasné?" Řeknu Nárvimu, počkám zda pochopil a pak se zadívám na Matet. "Ne.. Egypt nikdy nepatřil k mým oblíbeným místům. Jsme v Káhiře?". Řeknu popravdě a čekám na odpověď. "Víš zde o nějakém hotelu? Mladí si potřebují odpočinout... A já bych si s tebou moc rád promluvil".
 
*Árés* Alexander Rubin - 10. ledna 2017 23:39
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
U Joa

"Stojím proti andělským parchantům, kteří mi unesli přítelkyni." Odpověděl jsem mu po pravdě a nějak mi byla ukradená jeho reakce. Neměl jsem náladu na zbytečnou konverzaci, potřeboval jsem zbraně a potřeboval jsem jich hodně. Však já jim ten rybník vypálím.
"Takže, jestli máš na skladě něco, co dokáže rozpoutat peklo na zemi, tak sem s tím. I granáty by se hodili." Vysvětlil jsem, kdyby náhodou nechápal, co po něm vlastně chci.
Věřím, že ti parchanti mají výdrž, takže si to hodlám pořádně užít se vší parádou.
Měl jsem, dá se říct, plán. Nehnal jsem se do toho po hlavě, jako obvykle. Neboť šlo o Artemis, o její bezpečí.
Potřeboval jsem zbraně a tady Joe je má snad k dispozici. První věc zdá se ze seznamu hotová. Teď ještě sehnat strýce a přesvědčit ho, aby mi pomohl najít mou družku. To bude trošku obtížnější, ale vzhledem k tomu, že se jedná o společné nepřátele, mohl by reagovat jinak.
Proč jen unesli Artemis? Položil jsem si otázku, na kterou jsem neznal odpověď a sám přemýšlel nad tím, zdali jí vůbec chci znát.
"Jo a Joe. Našel bys na mně nějaké oblečení, mohl bych si u tebe dát sprchu... a máš auto." Vychrlím ze sebe ještě, když mi dojde, jak musím vypadat. Nemluvně o tom, jak mé oblečení zapáchá. A auto co jsem ukradl, tak skončil v škarpě. Hrábnu do kapsy, abych vytáhl svazek bankovek, jako motivaci.
Měl jsem fakt náročný den a sprcha by skutečně bodla. Možná by mne v ní napadlo, jak najít strýce.
 
Váli *Valerius Liarsson* - 07. ledna 2017 06:37
valiko34786.jpg
Přesun do bytu
- Sigyn, Loki + Garmr -

"Vyrostl jsi."
Řekla matka a mě hlavou projelo cynické No ne asi.
Nahlas jsem neřekl nic. Vlastně nikdo už nic neřekl. Přesněji, nic ke mě. Jejich šeptání slyším i v lidské podobě, ale to oni nejspíš neví.
Proč pes vrčel?
To je otázka, kterou se ve svém osobním tichu zaobírám během toho, co si matka vezme jednu z kreseb, během čekání na odvoz, ale také celou cestu do údajného bezpečí. Na iluzi jsem se ušklíbl a jakmile auto přijelo, sedl jsem si nejdál od otce, což bylo sice zády ke smeru jízdy, ale nijak valně mě to netrápilo.

Když se řidič nadechl, čekal jsem, že otcova iluze byla prohlédnuta a jde se řidič ptát, co se kde stalo, s kým se porval a proč s sebou tahá ten cirkus. Nakonec jde ale jen o čivavu, na což se matka ozve a psa si přivlastní.

Cesta ubíhá klidně a v tichu, otec pospává, matka se věnuje psovi a střídavě hledí na mě. Já se naopak snažím ani na jednoho nekoukat a hledím upřeně z okna - jen na okraji zorného pole vidím, když matka zvedne hlavu od psa ke mě a ucítím i její pohled.

Dojeli jsme, otec provedl zdvořilý rozhovor z řidičem, nad čímž jsem se pozastavil s pozdviženým obočím ale nekomentoval jsem to. Poté jsem se vydal po stopách svých rodičů do domu.
Otázka výtahu byla ne zrovna příjemná, protože jen za tu cestu z auta do auta závěs příšerně ztěžknul. Normálně bych vyběhl po schodech, ale s tímhle?
"Kolikáté patro?"
Zeptám se. Kdyby řekl číslo do pěti, zvolil jsem schody a s vykasaným závěsem jsem schody vyběhl. Pokud je byt vy šším patře, zkousl jsem čelist a nasoukal se do výtahu.

Jakmile jsem zaklapl dveře bytu, zmizela i iluze. S matčinou pomocí se vydal do útrob bytu a mě dal volnou ruku v pohybu i činech.
Jako doma říkáš?
Ušklíbnu se pro sebe a vyhledám ložnici, kde předpokládám najdu i šatní skříň. Sice se mi moc nezamlouvá představa nošení otcova oblečení, mít na sobě jeho pach a všechno, ale na druhou stranu, něco na sebe potřebuji a když ho o nějaký majetek ochudím, neubude ho.

Při převlékání zjisťuji, že na pásku visí v cárech kalhot obě kapsy a tím pádem mám jak mobil, tak cigarety. Oba nalezené poklady přendám do kalhot nových, které jsou mi těsnější než bych byl rád, ale s tím moc nenadělám. Ani košile mi v ramenou dost dobře nesedí.
U mobilu ještě zkontroluji funkčnost a následně si z krabičky vytáhnu jednu z cigaret a zapálím si. Svévolně se pak vydám na pouť bytem, abych okouknul, kde co je a při té příležitosti si uvařil kafe a zneužil něco jako popelník.
Na případné výtky ohledně nekouření v bytě jen něco zavrčím a je mi to srdečně jedno, ať se proti tomu ohradí kterýkoli z nich. Po tom, co jsme teď prošli si ho dát potřebuju, ať se jim to líbí nebo ne. Nanejvýš otevřu okno.
 
Snový průvodce - 28. prosince 2016 13:02
gral_bohu7694.jpg
I saw the anger
~Áres + NPC Joe~

Byl to útěk a zároveň touha najít ženu, do které ses bezhlavě zamiloval. Ona chápala a věděla, protože byla v podstatě to samé co ty. Bojovnice milující svobodu. Proč ji chtěli a co s ní andělé provedou? Jak dlouho jim bude odolávat nebo ji jenom zabijí? Potom by se objevila někde jinde, v jiném těle. To není zase tak špatné, ne? Existoval i horší způsob? Otázky vířící hlavou.

Nemocnici jsi zanechal v bídném stavu, ale byla to malá cena za možnost najít bohyni lovu. Auto sis vzal první, které ti přišlo pod ruku, a nebyl problém spojit pár startovacích drátů. Motor naskočil s protestujícím bubláním, ale během chvilky předl jako spokojená kočka.

Když jsi dorazil na místo, musel jsi auto zanechat v nějaké škarpě několik bloků od tvého kontaktu. Přece jenom bylo kradené. Zbytek cesty jsi ušel sám. Tvůj kontakt tě už čekal. Jeho jméno bylo Joe Fiscella a cestou jsi mu dal vědět, že k němu jedeš. Byl to starší muž s prošedivělými vlasy a strništěm. V jeho očích se zračilo všechno, co za svůj krátký život potkal a poznal. Sice netušil, že jsi bůh, ale považoval tě za jednoho z nich. Za lovce.

"Co je tak urgentního?" měl silný italský přízvuk, když mluvil anglicky. "V telefonu jsi zněl dost naštvaně, Alexi." Zavřel za tebou dveře svého skromného bytu. Alespoň se tak zdálo.
Dovedl tě do obýváků, kde se postavil ke knihovničce. Jemně za ni zatlačil a objevily se dveře do další části bytu, který skýtala útočiště pro jeho milované zbraně. Joe byl tak trochu klasik a potrpěl si už na zažitých věcech. "Proti čemu stojíš?" zeptal se, když jste vstupovali do skrýše.
 
Snový průvodce - 26. prosince 2016 11:53
gral_bohu7694.jpg
Chci štíra!
~Thór + Nárvi, Hela, Matet~

Malá Hela na tebe hleděla s pobaveným výrazem. "A kdo je cizí?" zeptala se zvědavě. Chovala se opravdu jako malá holčička, která se zajímá o každý okamžik svého malého bytí. Po postavení ji na zem začala zvědavě hrabat nožkou v písku a snad hledala štíra, který právě zmizel.

Nárvi stál hned vedle a s obavami taktéž hledal štíra, který před chvíli zmizel. Na rozdíl od Hely on se bál. Země, nebo také Midgard, byl pro něj neprobádané území. Stále bylo zvláštní, proč nakonec všichni skončili právě tady. Existence sahala až na okraj vesmíru. Byla tak rozlehlá a zároveň neuvěřitelná.

"Ani nic říkat nemůže," mrkla Matet. Zdála se shovívavá. Jestli měla něco za lubem, tak to velmi dobře skrývala nebo jsi byl jen paranoidní. "A jméno tvé?" obrátila se na mladíka, který se zajíkl, protože nečekal, že i on bude osloven.
"Nárvi," odpověděl. "Ale klidně mi můžeš říkat Jon. A-asi to bude lepší mezi smrtelníky."
Žena se zasmála. "Určitě ano. Ale mezi námi to je jedno. Prozatím," oprášila si oblečené od písku.

"Určitě," obrátila se Matet konečně na tebe. "Tak pojďte," kývla a počkala, až jste ji došli. Hela ťapkala a zvesela k tomu poskakovala. Písek ji hodně bavil. Jakmile jste všichni čtyři udělali krok, prostředí se změnilo. Vyprahlá poušť zmizela a místo toho jste se ocitli na dlážděné ulici. Kolem vás se tyčily pískově zbarvené zdi a slyšeli jste tlumený šelest města. Nebe bylo modré a bez jediného mráčku.
"Byli jste někdy v Káhiře?" ozvala se s otázkou Matet.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 26. prosince 2016 11:19
loki94861.jpg
Bezpečné útočiště, alespoň prozatím
~Sigyn, Váli + Garmr~

Po vyvolání iluze se cítím ještě více malátný. Pod očima mi straší tmavé kruhy, a kdo by se na mě podíval pozorněji, vypadal jsem hubeněji. Vystouplé lícní kosti a lehce zakalený pohled. Naštěstí řidič nic z toho neviděl. Pro něj jsme všichni tři vypadali upraveně a šťastně. Kdo by se v přítomnosti Toma Hiddlestona mračil.

Sigyn se podařilo uklidnit řidiče, i když jemu nemělo být nic do toho, zda mám psa nebo nemám. I tak jsem počítal s jeho dalším překvapením, až zjistí, že příště přivedu beztak úplně jiného psa a po titěrné čivavě nebude ani památky. Nebo zavolám jiného řidiče. Výhoda herecké kariéry. Všichni jsou unešení vám pomáhat, ale zase to nesmím přehánět. Třeba takový Downey Jr. je ještě větší egoista než já a tzv. hééérečka.

Po usazení a mého urputného hledění z okna a klimbání, kdy mi hlava padala únavou, řidič brázdil ulice Londýna a sebejistě odbočoval vpravo nebo vlevo. Za těch mnoho životů jsem se nesetkal s takovou precizností, jak bylo se dostat z místa A do místa B. Černý londýnský taxík byla modla pro taxikáře. Znali každou píď Londýna a GPS v jejich autech bylo výjimkou. To samé se týkalo i mých řidičů.

Auto zastavilo. Musel jsem během cesty upadnout do jakéhosi odpočinkového stavu, protože jsem si toho nevšiml. Někdo mě musel probrat z mého deliria, protože jinak bych v autě zůstal sedět a spal. Naštěstí má iluze fungovala i přesto a těšil jsem se na moment, kdy ji zruším a padnu do měkké postele.

"Vše v pořádku?" zeptal se řidič a s úsměvem nám přidržoval dveře od auta. "Budete ještě něco potřebovat?"
"Ne, díky. Dneska to bude vše," někdo, kdo nebyl zvyklý na mé slušné chování z minulosti, musel být trochu překvapen. Musel jsem se přizpůsobit. Měl jsem mnohem více životů než většina koček a to už vás něco přestane bavit. Měl jsem své stádečko fanynek, které by pro mne pomalu udělaly cokoliv. Co víc si přát. Trochu mě štvalo, že tenhle život budu muset opustit, ale zatím času dost.

Odemkl jsem dveře na čip a dalo mi zabrat, než jsem je otevřel. Vstupní byly masivní a těžké. Já se cítil jako želatina. Stačilo do nich naběhnout a rozprskl bych se. Taky štěstí, že tu byl výtah. Já do něj ihned nakráčel, počkal na ostatní, i když Váli s tím svým pláštíkem měl docela dost práce se do výtahu napěchovat. Pokud by šel raději po schodech, řekl jsem mu patro.

Ještě chvíli. Ještě chvíli, podíval jsem se na Sigyn. Sice mne viděla ve své dokonalosti, ale možná postřehla, že se mnou není něco v pořádku. Ona sama musela cítit únavu a celou tíhu světa na ramenou. Nedivil jsem se ji. Za posledních desítek minut ze sebe sama musela vydat i poslední kapku. Garmr spokojeně spočíval v její náruči. Sakra, vždyť i v tak malé podobě byl roztomilý. Asi blouzním.

Zasunul jsem klíč do zámku a odemkl. V bytě se nic nezměnilo. Jak by mohlo. Jen trochu posunutý stolek z řádění skřeta. Vzpomněl jsem si náhle, co provedl. Moje mysl byla rozpolcena. Co to všechno mělo znamenat?
"Buď jako doma," pozval jsem syna dovnitř, i když jsem možná udělal chybu. Kdo ví, co pro něj domov znamená.

Sám jsem zamířil ke gauči, na který jsem padl. Po zavření dveří iluze zmizela. Nebyl to hezký pohled. Na nikoho z nás.
 
Ma`at *Orora Nafré* - 10. prosince 2016 11:18
orora2317.jpg
To jako vážně?!
~NPC Iseut~

Polkla jsem další a další peprnou narážku. Nejraději bych anděle za její panikaření nafackovala, ale to by jí na stavu nejspíše vůbec nepřidalo a vše by to mohlo zhoršit, jenže panika je tak nakažlivá...

Kličkovala jsem s andělskou zátěží mezi stromy. Kdybych byla silnější konstituce, nejspíše bych jí naložila na záda, nebo vzala do náruče, ale to jaksi nešlo. Všude kam jsme se hnuly nás pronásledovaly ty odporné zvuky pronásledovatelů a co hůř, zjevně i oni tu měli konkurenci. Kličkovala jsem jak nejlépe jsem za svých podmínek mohla. Nutno dodat, že mě samotnou překvapilo, že mi ani jedinkrát na mysl nevklouzla myšlenka na nechání anděly vlastnímu osudu a nalezení cesty po svém a bez zátěže. Možná proto, že taková já prostě nejsem a Iseut ať byla či bývala čímkoliv, bojovala za nás, vzepřela se jejich systému a takový konec si nezasloužila. Bylo by to nespravedlivé.

Najednou tíha na mém ramenu se zvýšila vlivem klopýtající váhy. Málem jsem jí následovala, ale povedlo se mi to ustát. "Teď není čas na odpočinek..." zažertuju spíše pro sebe. Vím, že klopýtla...kdo by se na tomhle terénu divil, ale tohle laškování mě drží při smyslech a obrňuje proti panice. Na chvíli jí pustím, abych si tak trochu rozcvičila neustále zatížené rameno a pak jen slyším, co si to tam na té zemi povídá. "No to si snad...!" Vrhnu se na kolena a začínám propátrávat okolí kolem Iseut. Vlastně jsem neměla ani nejmenší představu o tom, jak nám má to pitomé pírko pomoci navíc, když zjevně sama Iseut neměla páru, tak proč si tím byla tak jistá? Máme pírko, co nám má pomoct, ale zpět se dostane jen anděl. Ani jiná křídla nepomohou, tak doprčic...?! "Myslím, že je na čase, aby jsi se podělila o plán na návrat, protože mi to tu postrádá smysl. Řekni mi pro změnu, jak se DÁ dostat ven a né naopak. Protože jestli se ven lze dostat jen na křídlech anděla, tak jedno pírko je nám naprosto k ničemu a my tu ztrácíme čas úplně zbytečně a ty potvory se blíží!" Jedno bylo jasné, nenechám jí tu, ale musí mi říct všechno co ví. Nějaké výkřiky co jsem z ní do teď dostala mi už přestaly jako pádné argumenty stačit a nejspíše ani jedna z nás nechtěla, aby mi v mysli vykvetla myšlenka na - přežije alespoň jeden na úkor druhého. To, jestli by to opravdu vyšlo, byla věc jiná.
 
Seth *Sebastian Light* - 09. prosince 2016 18:21
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg

Štíři... to znamení jsem nikdy nemusel

 

Tefen, Her Ur

 

Her Ur na mě čekal, štír čučel z okna a byl jsem mu ukradený za což jsem byl vlastně rád. Nemusí mě pořád probodávat pohledem typu "chci, abys umřel na souchotiny a mor a všechny hnusné nemoci světa".
 

Horus si hověl v křesle, vedle něj káva. Jedna pro každého z nás. Štír se kávy ani nedotkl, za to Her Ur si dával už dneska druhou. Musí být nadopovaný jako králíček Energizer, ne? Posadil jsem se do pohodlného gauče a trochu si protáhl bolavé svaly.
 

"To bych ocenil, děkuji," řeknu na to, že by pak mohl říct Loře, aby mi něco donesla. Díval jsem se na stolek s kávou a přemýšlel, zda si dát ještě kafe, ale bál jsme se, že mi to roztrhá hlavu. Už tak mě bolela. Vnímal jsem jeho pohled na sobě. Nakonec jsem se na kávu vykašlal a vzal jsem si nasolené brambůrky. Nejlepší lidský výrobek, i když se po něm děsně tloustne, ale já to miloval.

Vzal jsem si jeden a poslouchal jsem Her Ura a jeho strašně trefnou charakteristiku mé osoby, dojedl jsem jeden lupínek a podíval jsem se na něj: "Víš Hore, tehdy a nyní je velký rozdíl. Neříkám, že pořád není dost těch, co by mi nechtěli ublížit," můj pohled sklouzne k oknu: "ale doba se mění, já se změnil. Vykašlal jsem se na nenávist, není mi k ničemu. Co způsobila už zpět nevezmu, ale stejně za to všechno mohl tvůj děda, ale nechci se vracet k minulosti, pořád jsem opatrný, paranoia je silné slovo...," najednou jsem se nějak moc rozpovídal. Čím to bylo? Nikdy jsem se moc před nikým neodhaloval, tak proč teď před ním. Podíval jsem se na něj a položil jsem si prsty na spánky a jemně jsem si je promasíroval.
 

Byl jsem rád, že se ozval ten protivný štír. Dokonce jsem to teď ocenil. Sledoval jsem jejich konverzaci. Her Ur vypadal, že je mu tak nějak jedno, co bude. Jeho klid byl až zarážející. Nevypadal jako někdo, kdo by si dělal starosti s tím, že po něm jdou andělé. Vypadal spíš jako někdo, kdo si chce užít v klidu kávu se svým příbuzným. Jo uvolnit se, to bych fakt potřeboval a trochu se prospat. Tefen samozřejmě nebyl spokojený s postupem, který si vybral Her Ur. Vrátil se k oknu, ale podíval se na mě tím již zmiňovaným pohledem, kdy si přeje moji smrt.
 

"Chudák Lora," podotknu, když se zmíní, že dokonce i ji jako člověka probodával štír svým nepříjemným pohledem. Pak jsem se znovu podíval na synovce, který měl další dotaz. Ptal se velmi zajímavým stylem, vždy něco nezávazného o mé osobě a pak bum...se to začalo najednou týkat toho, co se děje.
 

"Ne, kromě Ma´at jsem nikoho dalšího z bohů nepotkal. A nepokoušel jsem se ani nikoho hledat, teda...ne předtím, než jsem měl ten sen, vidinu nebo co to bylo, a pak? Pak jsem zkoušel něco najít, ale nějak nebyl čas...sotva jsem se ocitl v Paříži, tak si mě našla nejprve tvá známá Iseut, pak hned další den Ma´at a večer jsme se sešli na skleničce a zbytek víš, už jsme ti to říkal, všechno se prostě podělalo," odpovím na jeho dotaz bez oklik. Neměl jsem, co skrývat.

 
*Árés* Alexander Rubin - 08. prosince 2016 12:55
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Toť ta největší otázka

Kdysi dávno bylo pro mne ničení zábavou. Nyní to je vztek na sebe samotného z pouhého zoufalství z toho, že jsem nebyl schopen zachránit někoho, na kom mi po dlouhé době opět záleželo více než sobě samotnému.
Ta zrzka se mi dostala pod kůži víc, než jsem si kdy byl ochoten přiznat. Nevěřil jsem, že by ještě někdy něco takového mohlo být možné a ono se to stalo.
Nezachránil jsem jí. Spoléhala se na mně a já se nezmohl pořádně na nic.
Zatracení opeřenci. Až se mi dostanou pod ruku… budou litovat.
Až moc jsem se přimknul k lidem a snažil se stát jedním z nich. Za dávných dob by neměli proti mně šanci. Dovolil jsem si spoléhat na zbraně lidí, na ten komfort. Dovolil jsem si věřit v to, že proti mně není žádný pořádný soupeř, neboť jsem se obklopoval lidmi a zapomněl jsem na to, kdo doopravdy jsem.
Zapomněl jsem na to, čeho všem jsem vlastně schopen… co je mojí největší schopností. Destrukce a chaos.
Za dávných dob by si nikdy netroufl ublížit někomu, kdo patřil ke mně…
Jenže to mou družkou nebyla Artemis.
Kdo by se jen pomyslel, že bychom to my dva mohli dát dohromady?

Co se to k mým uším doneslo krom sirén, které bych uvítal, abych si svou zlost mohl vybít na někom jiném, když už nebylo co ničit… Dětský pláč? Zarazil jsem se. Ten zvuk mne vrátil zpátky na zem. Rozhlédl jsem se kolem a viděl tu spoušť, kterou jsem způsobil. Destrukce. Bojiště. Ten pocit radosti, když jsem mohl opět ničit.
Co jsem to provedl? Chytl jsem se za hlavu. Doufal jsem přitom, že jsem nikoho nezranil.
Artemis… odpusť. Nemám tušení, co by udělala či řekla, kdyby to viděla. Něco mi však říká, že by se jí to ani v nejmenším nelíbilo.
Nesmíme však zapomínat na to, že my lidé nejsme a nikdy nebudeme. A možná právě proto jsou ti opeřenci tak silní, protože jsme dávno zapomněli na to, co jsme kdysi byli a co pořád jsme… Bohové. Není jenom jeden Bůh, nikdy nebyl.

Musím ji najít. Musíme najít ten grál a… Zarazil jsem se. Souhlasil jsem s Artemis, že jej zničíme. Jenže po této události… si nejsem jist tím, co s tím grálem udělat. To budu řešit, až to bude aktuální, teď je aktuální odsud zmizet, dokud je čas.
Vyběhl jsem z nemocnice splašit nějaké auto, abych se dostal ke svému kontaktu přes zbraně a vybavil se. Potom je potřeba najít strýčka a přemluvit ho k spolupráci.

Jdu si pro tebe Artí. Moc se tam nezabydluj.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.19098997116089 sekund

na začátek stránky