Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1352


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 16:55Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 23:52 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 10. dubna 2020 1:51Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 22:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 23:52Dionýsos *Otec Dennison*
 
Thór *Chris Hemsworth* - 08. prosince 2016 11:49
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Stále na poušti



Hned při první větě když mi ta žena odpovídá zbystřím a očima začnu těkat po okolí. Fakt že by kolem nás měl být ještě někdo další se mi vůbec nelíbí, nejsem si jistý kolik nepřátel bych zrovna teď zvládl. Nechávám ženu aby si hrála hru "buď a nebo" a jen se na ní při tom tiše dívám. Když kousek od nás objeví štír, tak přemýšlím o nějakém bohovi který by uměl taková zvířata ovládat. Nikdo mně ale momentálně nenapadá.

"To je nebezpečné zvíře. Aspoň tedy pro lidi, co by se při bodnutí stalo vám to nevím". Řeknu popravdě a držím Helu která se právě probudila. Je mi jasné že jí ten štír zaujal, ale z náruče ji zatím nepouštím. Když o sobě ta žena začíná mluvit tak ji pozorně poslouchám. Ať se snažím jak chci, tak jméno Matet mi vůbec nic neříká. Chystal jsem se odpovědět, když v tom se ozvala Hela. No, toliko k zachování tajné identity... Kouknu na Nárviho a zavrtím hlavou.

"Heli.. Cizím lidem svá jména neříkáme". Řeknu holčičce ve své náruči a s úsměvem ji pohladím po vlasech. Jakmile štír zmizí, tak ji postavím na nohy a vezmu za ruku. "Jméno Matet mi vůbec nic neříká... Ale budiž". Řeknu směrem k ženě a opět se na ni zadívám. "Pokud nás podrazíš, tak věz že se nikde na světě neschováš". Pronesu zcela vážně a pak pokračuji. "Já jsem Thór..." Představím se a nechávám ženě chvilku aby to nějak pobrala. "Nuže tedy Matet.. Budeš tak laskava a dovedeš nás do města?"
 
Snový průvodce - 08. prosince 2016 10:27
gral_bohu7694.jpg
Očistec - run girls run
~Ma'at + Iseut~

"Já nevím!" Iseut panikařila a to solidně. Sice se tě snažila celou dobu následovat, ale její zranění ji nedovolovalo jít rychleji, než jak jste šli teď a to, co vás pronásledovalo, se blížilo. Pokud to ještě ke všemu běželo po čtyřech, měly jste problém. Anebo to byl jenom neškodný pejsek. Ta lepší varianta.

Les vás nutil neustále zahýbat, protože někdy zhoustl natolik, že byl naprosto neprůchozí. Keře se vinuly mezi stromy a vytvářely tak neproniknutelné ploty. Kdybyste měly čas, nakonec byste se tím nějak prodraly, ale nevěděly jste v podstatě nic.

Vrčení bylo najednou přerušeno jiným vrčením a ozval se zvuk, jak se do sebe cosi pustilo. Očistec nebyl nebezpečný jenom pro vás, ale i pro všechny tvory zde žijící. Iseut na tebe vyděšeně pohlédla a svou nepozorností zakopla o kořen a klopýtla. Spadla na zem, div, že sebou nestáhla tebe. Ihned se začala škrábat na nohy, aby moc nezdržovala. Během pádu upustila pírko, které houpavě dopadlo na zem.
"Kde je?!" Iseut si nevšimla, kam spadlo a její panika se ještě znásobila. Pokud to tak bude pokračovat dál, nakonec vás to něco dožene. Byla otázka, co jsi byla ochotná udělat. Vykašlat se na Iseut, vzít pírko a pokusit se najít cestu ven sama nebo i přes její zranění hledat cestu ven spolu s ní.
 
Snový průvodce - 08. prosince 2016 10:04
gral_bohu7694.jpg
Přítel či nepřítel
~Thór~

Žena se pousmála. Nezdálo se, že by jí tvá slova nějak zastrašila. "Nejsem tak bláhová, abych tu byla sama, ale," naklonila hlavu na stranu a zvedla ruce ve znamení, že nikomu nechce ublížit, "můžeme si zahrát hru. Andělé nejste, i když ta dýka, kterou máš, patřila jednomu z nich. Buď jsi ji ukradl, zmocnil se ji násilím, což je ta lepší varianta, nebo jsi ji dostal. Shodou náhod se objevíte uprostřed pouště, kam ani karavana nezavítá, protože tu nic není," na chvíli se odmlčela.

"Nechci si z vás ihned dělat nepřátelé, takže to zkusím po dobrém," luskla prsty. "O vás mi pověděl jeden z mých přítelíčků," kousek od v se z písku vyhrabal štír.
"Co to je?" zeptal se Nárvi, protože nikdy takového tvora neviděl. Pokud sis dobře vzpomínal, když jste se ukryli, něco se v písků pohnulo a ihned zmizelo. Mezitím se v Thórově náruči probudila Hela a zvědavě si prohlížela, co se kolem dělo. Taktéž ji zaujal štír a ihned se po něm začala natahovat.
"To je štír," odpověděla žena. "Jsou všude kolem a díky nich jsem vás našla, jinak byste se po poušti toulali ještě velmi dlouho. Mé jméno je Matet a chci vám pomoct, ale jen za podmínky, že mi povíte, kdo jste."

"Hela!" vypískla zvesela malá bohyně s ručkama zvednutýma nad sebou. Nárvi na ni vyděšeně pohlédl. Jak už si potvrdil, žena, tedy Matet, nebyla obyčejným člověkem, ale na Helheimu narazil už na tolik nepřátel, že si nebyl jistý, komu věřit.
"Ah," pousmála se Matet a koukla na malou holčičku. "Sever, pokud se nemýlím. Hela je, jak vidím, nejrozumnější. Těší mě," mrkla a opravdu se nezdálo, že by vám chtěla nějak ublížit. Štír opět zalezl do písku a nezbyly po něm žádné stopy.
 
Ma`at *Orora Nafré* - 05. prosince 2016 17:52
orora2317.jpg
Já chci pryč!
~NPC Iseut~

Odfrkla si za doprovodu otráveného protočení očí a zkřížení rukou na prsou. "Tak poslouchej, milánku - nepřetrpěla jsem několik tisíciletí lidských manýrů, abych pak skončila v jednom z nejhorších míst těch vaši křesťanských blábolů, jasné?" Mračím se. Doslova mě obklopuje aura mé naštvanosti, jako temný plášť. Mam dost celého toho jejich pošahaného světa plného prázdných slibů, planých nadějí a pravidel, které ani jejich kněží nedokážou dodržet. Moji kněží byly mou chloubou. Nikdy by si nedovolili spáchat něco proti mé vůli, ale tahle jejich biblická šaráda opravdu nabírala nové rozměry mé nenávisti. Pak opět promluví. "To už zní o mnoho lépe." usměji se zase jako ta stará dobrácká Ma'at, kterou nikdo nesere. "Tak prosím..." Naznačím, že má volné pole působnosti a mou plnou pozornost a spolupráci v následujícím děním. Pomohla jsem jí samosebou nejprve vstát a pak stála poslušně oporou v nedočkavém očekávání jejího triku.

Les náhle ožil životem, o který jsme nejspíše ani jedna nestála. "Pak bychom asi neměly moc otálet." Nervózně přešlápnu a pohledem těkám mezí Iseut a blížícím se čímsi. "Jak jakože nefunguje?!" téměř vypísknu. Následně se snažím polknout všechny peprné nadávky, kterými bych nejraději počastovala své okolí. "Nepovídej..." neudržím podrážděné procezení mezi zuby a silněji andělu podepřu. "Zlato, já nejsem Ferrari. Neposadím Tě do svých luxusních sedaček a z nuly na sto nedám za tři vteřiny." zabrblám ještě, zatímco se snažím zvednout své tempo s ní po boku na maximální možnost. Něco mi říká, že nějaké moje umění na bytosti z Očistce mít moc velký vliv nebudou.

Nevím kam mířím. Prostě jí nějak vedu. Někam tím ponurým místem, lesem a kdoví čím vším. "Jak se chceš někde schovat nebo někam útéci, když jsi sama říkala, že nikde tu nejsme v bezpečí?" snažím se prohodit několik slov mezi popadáním dechu během rychlochůze, která mě nikdy nebavila. Jednou jsem to zkoušela. Běhání bylo ještě otravnější a tohle prý posiluje více stehenní svaly. No minimálně mě opravdu pálí.
 
Snový průvodce - 04. prosince 2016 17:20
gral_bohu7694.jpg
I bohové umí být šílení
~Seth~

Když ses vrátil do obýváku, kde na tebe čekal Her-Ur i Tefen, tak štír stál u okna a něco venku zkoumal a nepohnul se ani po tvém promluvení. Na druhou stranu Stark seděl v měkkém křesle a na konferenčním stolku před ním ležely tři šálky kávy. Svou měl už upitou, Tefen se té své ani nedotknul. Navíc na stole stála miska s domácími sušenkami, v další příjemně vonělo sušené ovoce a nechyběly tu ani solené brambůrky.

"Posaď se," nabídl ti místo na gauči. "Promiň, na bolest hlavy tu nic nemám, ale můžu potom říct Loře, ať ti přinese," chvíli si tě prohlížel, než zase pokračoval: "Vždycky jsem si o tobě myslel, že jsi spíš ten tajemný typ, co nerad chodí mezi lidi. Nechci tě nijak urazit, ale paranoia vždycky šla s tebou ruku v ruce. A najednou děláš modela, který vystupuje před lidmi," jeho tón nebyl nijak urážlivý.

"Můj pane," ozval se z ničeho nic Tefen. Najednou stál u stolku a shlížel na něj ze stoje. "Měli bychom jít za Petetem. Co když..."
"Petet neuteče," mávl rukou Her-Ur. "Taky by ti neuškodilo se pro jednou uvolnit," zazubil se. Bylo s podivem, proč měli andělé s Her-Ura vítr. Nevypadal jako hrozba ani nikdo, kdo by dokázal vést. Přitom se stál vládcem a nyní řídil obrovskou korporaci. Za jeho pohodovým chováním muselo být něco skryto.

Tefen cosi zabrblal, ale jinak se k tomu nevyjadřoval. Vrátil se zpátky k oknu, při čemž ti věnoval jeden ze svých nenávistných pohledů. Respektive nenávistný pohled verze 1.05.

"Takový je na většinu, se kterými se bavím. Chudák Lora s ním měla nejednu rozepři a to je jenom člověk. Jen by mě zajímalo, kromě Ma'at, potkal jsi ještě někoho jiného? Pokoušel ses aspoň ostatní vyhledat?"
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 03. prosince 2016 14:40
sigyn4699.jpg
Odchod z divadla Soho
- Loki, Váli + Garmr -

Válimu se do proměny příliš nechce, což vzhledem k tomu, co vím z jeho duše, není nic zarážejícího. Neumím si představit, že bych žila s tím, s čím musel žít on.
A já na tom mám značný podíl.
Mohla jsem zabránit tomu, aby byli naši chlapci potrestáni. Měla jsem si dát větší pozor a nedopustit, aby se dostavili k Lokiho soudu.
Byla jsem sobec, který se nechtěl vzdát milované osoby aby ochránil vlastní děti. Jenže... I když nad tím přemýšlím zpětně, vím sama nejlíp, že bych nedokázala Lokiho zavrhnout.
Mít možnost změnit běh minulosti, udělala bych jedinou věc, která mi připadá s odstupem času správná. Předstoupila bych před soud po jeho boku a žádala o ochranu dětí, výměnou za trest po manželově boku.

Když se syn začal měnit, vydržela jsem se dívat jen pár okamžiků, než jsem odvrátila hlavu. I přes zahledění do vzpomínek jasně slyším bolesti plný výkřik dítětě, který trhá nejen uši, ale srdce především.
Mimoděk sevřu látku o něco pevněji a vyčkávám, než to všechno skončí. Vlk postupně zaleze a zůstane po něm muž, schoulený v kleče na zemi. Zakryji ho a zdvořile se otočím, než si závěs vezme a udělá s ním co potřebuje, aby byl ochoten vstát.

Když mě obejmou dlouhé pevné ruce, jako by ze mě část ohromné tíhy na okamžik spadla. Otočím se mu k hrudi a opětuji objetí, ze kterého vzhlédnu.
"Vyrostl jsi."
Odpovím na jeho prosbu. V tuhle chvíli mu nebudu nic vyčítat, ani se ptát. To může počkat, ale zkoumavému pohledu nemůže utéct. Neviděli jsme se celou věčnost, musím si ho pořádně prohlédnout.

Víc toho už neřeknu, jen si ho tak chvíli prohlížím. Když konečně sklouznu z jeho tváře na odhalená ramena, vidím nemalé množství jizev. Ticho v místnosti přeruší Loki svým oznámením a tak jen s rychlým pohledem k němu kývnu. Hlavu otočím opět k Válimu a pohladím ho po tváři s radostí, že jej vidím. Nakonec od něj odstoupím a nechám ho posbírat věci, které si tu nechal. Všichni potřebujeme trochu času na srovnání se s tím, čím jsme si teď prošli a něco mi říká, že Váli toho času potřebuje nejvíce.

Dojdu k Lokimu a zkoumavě se podívám na Garmra v jeho ruce. Jejich předešlé potyčky jsem si nevšimla, kvůli zkoumání Váliho dospělosti, ale když se na nyní klidného psa zadívám, jako by se mi jeho vrčení zpětně vybavilo.
"Není proč děkovat, lásko."
Odpovím stejně jako on šeptem, když ho podepřeného vedu před divadlo.
"Je všechno v pořádku?"
Zeptám se a očima naznačím směrem ke kapesnímu Garmrovi.

Oči mi zároveň s tím padnou na zem na jednu z kreseb na které jsem já. Po krátkém zaváhání si to neodpustím a sehnu se pro ni s uznáním v mysli, že nás syn je velmi talentovaný.
Měl z něj být válečník... a místo toho...
Celou dobu na Asgardu jsem byla přesvědčená, že něžnější duší je spíš Nárvi, než-li starší syn.
Nebo má možná jen bojů dost, když přihlédnu k tomu, čím je.
Ztrpkne příjemné překvapení a posmutním. Obraz jeho duše je nesmazatelný otisk v mé mysli a ještě dlouho se mi bude velmi aktivně připomínat. Spálená krajina plná temnoty, zármutku a bolesti.

Otázku k vrčení psíka jsem ochotná případně dořešit v bezpečí Lokiho bytu, podle toho jak se on vyjádří.
Tu jedinou kresbu přeložím a schovám do zadní kapsy kalhot, ostatní se rozhodnu neřešit. Pokud bychom chtěli tohle místo uklidit od naší přítomnosti, zabralo by to víc času, než deset minut a Loki není schopen pomoci, Váliho schopnost pohybu je omezená na závěsové šaty, čili bych na tom dělala sama.
Zhodnotím situaci tak, že raději svou energii místo do úklidu tohoto místa, věnuji doléčení mých milých v bezpečí domova a s tím se vydávám podpíraje Lokiho, ven k místu určení.

Loki ještě vyvolá iluzi, abychom působili normálně, což je chválihodné a jsem ráda, že na to měl dost sil.
Mlčky vyčkáme, než dojede auto a v poklidu nastoupíme.
Prostor v autě je přímo luxusní a na sedačky by se sem dohromady vešlo asi šest lidí, byť možná trošku zmáčkle. Vzhledem k napnutosti, která mezi muži je, je zasedací pořádek zřejmý. Já přeferuji pohled po směru jízdy, Loki vedle mě a Váli proti mě, zády ke směru jízdy. V případě, že by mu to vadilo, může se ozvat a nějak se prohodíme.

Vše je naprosto v pořádku, řidič nevypadá příliš překvapeně z toho, že s Tomem Hiddlestonem nastupují dva cizí lidi, což je dobře. Jenže...
Pes...
Daleko víc než já a Váli, překvapí řidiče pes v Lokiho ruce.
To mi byl Odin dlužný.
Povzdechnu si v duchu a abychom nemuseli složitě vysvětlovat, že si Tom pořídil psa a že s ním chvíli je a chvíli ne, nebo se o něj musí starat, tak se této zvířecí zodpovědnosti raději chopím já.
"Ne, ne. Ten je můj."
Odpovím mile a Garmra si převezmu k sobě na klín.
Nemám ráda čivavy... Vždyť i můj kocour by si takového "psa" spletl s krysou.
Napadne mě a pohledem dám Garmrovi znát, že měl zůstat u plemene, ve kterém se objevil prve.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 03. prosince 2016 14:19
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Na poušti s neznámou



Nelze si nevšimnout jak se na mně ta ženská dívá. Jak se dívá na mou dýku. Pokud je skutečně něco jiného než člověk, tak jí bude jasné že to obyčejná dýka není. Napadlo mně že by bylo nejlepší jí zničit rovnou, ale to sem zavrhl. Především pro to že mám u sebe Nárviho a malou Helu, ale také pro to že ještě nevím kdo nebo co to vlastně je.

Kdybych tu byl sám, tak by mi to nevadilo, ale v této situaci nechci riskovat. Když se Nárvi probere, tak vypadá dost zmateně. Není se čemu divit, takováto situace by patrně mátla každého kdo na něco podobného není zvyklý. Né že bych tedy já byl... Naštěstí má chlapec ale aspoň dostatek rozumu aby byl prozatím potichu. Jen na něj kývnu a pak se zadívám zpět na tu ženu.

Tak nějak sem tušil že té mé historce asi neuvěří, ale i tak mně štvalo když začala mít ty své řeči. O to horší to bylo když zmínila tu mou dýku. Takže je jasné že ví co to je.. Otázkou však zůstává co je ona... Když se zeptá na to co jsme zač, tak i někomu jako sem já je hned jasné že by bylo bláznovství prozrazovat svou identitu někomu úplně cizímu, obzvláště když vypadá takhle podezřele. "Mně by spíš zajímalo kdo nebo co jsi ty... Pokud víš co je tohle Kývnu směrem k místu kde mám schovanou dýku. "Tak také jistě víš že by bylo bláznovství proti mně něco zkusit..."
 
Snový průvodce - 03. prosince 2016 13:53
gral_bohu7694.jpg
Jon... kdo je sakra Jon?!... Jo, aha...
~Thór + "Jon a Emma"~

Žena stála na místě, jen se její pohled na chvíli stočil k tvé dýce. Měla dokonalý poker face. Nedalo se říct, co právě teď cítí, ale nezdálo se, že by na tebe chtěla útočit, ale zdání může být klamem.

Nárvi otevřel oči a chvíli na tebe nechápavě hleděl a přemítal, kdo je Jon, než mu došlo, že to je jeho lidské jméno. "Eh, no... pr..." nedořekl, protože si konečně všiml ženy stojící před vámi. Pozvedl obočí, ale nechal tě mluvit. Neznal zvyky smrtelníků. Nepřišlo mu divné ani to, že se tu žena objevila hned po písečné bouři a uprostřed pouště.

"Na výlet a bez průvodce?," podivila se žena. "Nejbližší město je odsud den, dva cesty a ani to není jistota. Vypadáte všichni docela zdravě na to, že jste se ztratili," naklonila hlavu na stranu. "A chodit tu s andělskou dýkou. Myslíte si, že je to v dnešní době rozumné?" pozvedla obočí, a pokud by ses na ni chtěl obořit nebo nějak odseknout, zvedla by ruce a dodala by: "Nejsem váš nepřítel. Alespoň ne teď."

"Co jste zač? Doopravdy."
Všechny božské zbraně měly jedno společné. V rukou smrtelníka by se mohly chovat nepředvídatelně a legendy o tom, jak jeden vládce vládl pomocí toho či onoho nejsou zas tak daleko od pravdy. Taky je většinou zastihla podivná smrt a objekt hned na to zmizel. Za druhé z nich vždycky sálala síla. Pro bohy téměř nepostřehnutelná, ale žili tvorové, kteří se právě na takovou energii zaměřovali, a žena mohla patřit k nim.
 
Snový průvodce - 03. prosince 2016 13:11
gral_bohu7694.jpg
Očistec
~Ma'at~

Iseut zamrkala, když jsi jí pírko málem polechtala na nose. Zmateně na něj hleděla. Pootevřela ústa, protože chtěla něco říct, ale byla zaplavena přívalem tvého odhodlání se odsud nějak dostat. Po tváři ji skanula poslední slza a lehce se nadechla. Byla překvapená. Možná si myslela, že ji tu necháš a půjdeš sama hledat cestu z tohoto proklatého místa. Nedělala si iluze. Většina bohů se k ní otáčela zády nebo se ji rovnou snažila usmažit. Je... byla anděl a nyní pocítila něco, co nikdy v životě předtím ne. Svobodu. Sice je smrtelníkem, ale pokud to znamenalo, že nebude terčem těch, kterým se snažila pomoct, tak ať.

"Do a z Očistce můžou cestovat pouze andělé," zamítla tvůj návrh o jiných křídlech než těch andělských. "Ale to pírko," až téměř mateřsky jej pohladila, "je poslední, které zbylo z mých křídel a pomocí něj se dostaneme odsud," v očích ji zahořel plamínek naděje. "Pomoz mi na nohy, prosím," požádala tě, a když stála zpříma, nebo se o to alespoň pokoušela, vzala si od tebe pírko. Na chvíli jsi mohla zahlédnout opět tu dokonalou Iseut s bílými vlasy. Dalším mrknutím vedle tebe stála zničená žena s elánem. Trochu se to vylučovalo, ale v dnešní době je možné pomalu všechno.

Lesem se prohnal silný vítr. Sebou nesl listí, které vás na chvíli oslepilo. Iseut se rozhlédla. "Do háje. Vědí, že tu je někde klíč k cestě ven," rozevřela dlaň s pírkem, které na ni spočívalo i přes proudění vzduchu. Jestli někdo z vás čekal, že se začne točit jako kompas, tak se tak nestalo. Nestalo s vůbec nic. "Proč to nefunguje?" zeptala se spíš sama sebe. Až na dokonalou čistotu vypadalo jako obyčejné pírko.

Na další otázky jste neměly čas. Nedaleko vás se ozvalo zlostné zavytí, k čemuž se přidaly další podivné skřeky. Bytosti lapené v Očistci mířily rovnou k vám. "A-asi bychom měli rychle zmizet," zakoktala se anděla a zatáhla tě.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 01. prosince 2016 21:03
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Bouře



Pitomá bouře.. Pitomá poušť! Kromě toho že nemohu přivolat své kladivo mně asi ze všeho nejvíce štve fakt že vlastně ani nevím kde sem. Sem teď vůbec na Midgardu? To že nedokážu přivolat své kladivo se mi ani trochu nelíbí a myšlenku že bych mohl být mimo Zemi to vlastně potvrzuje. I když si tedy nedokážu představit že by nás Garmr vzal na nějaký úplně jiný svět, nejsem si jist zda by takovou moc vůbec měl. Pravda, z Helhaimu nás dostal, ale to je něco jiného...

Takto zadumaný jsem skoro přeslechl že na mně Nárvi mluví. Vyslechnu jej, na nic nečekám a rozcházím se tím směrem. A skutečně, místo kde bychom se mohli aspoň schovat. Helu si sundám ze zad a posadím se tak aby si oba dva mohli sednou ke mně, každý z jedné strany a přivinout se. Když se tak stalo, bouře udeřila. A to pěkně silně, skoro mi to na chvíli přišlo jako by měl nastat Ragnarok. Během bouře když jsme všichni tři nehnutě seděli sem měl velmi zvláštní pocit.

To jak mám Nárviho a Helu u sebe... Zastesklo se mi po Sif. Po tom jak mně objímala, jak mně hladila po vlasech když jsme leželi vedle sebe. Hodně mi chyběla i matka a otec. Jak rád bych je opět viděl, živé a zdravé.. K čertu kdyť mně teď chyběl i ten blázen Loki! Ale no tak, jsi bůh hromu a blesků.. Seber se, seš jak malá holka! Popotáhnu a dál v klidu čekám až ta bouře přejde. Zničeho nic o kus dál uvidím cosi jako... štíra? Přimhouřím oči a dívám se tím směrem zda by ta věc mířila k nám nebo se to prostě ztratí. Chvíli to trvá, ale nakonec se skončením bouře mi přijde jako by se ten tvor přeměnil. Přeměnil do podoby člověka. Člověk to ale nebude...

Zamračím se, pustím Nárviho rameno a sahám po své dýce. Všímám si že ta věc vypadá jako žena. Snad si nemyslí že mně tím ošálí? Zůstávám na místě a čekám. Ta žena se začíná přibližovat k nám. "Jone, vstávej!" Lehce do Nárviho drcnu a sám se postavím na nohy. Helu vezmu do náruče a snažím se ji nevzbudit, pokud skutečně spí. "Jsme v pořádku, děkuju. Vydaly jsme se na výlet, ale bohužel nás zastihla ta proklatá bouře!" Trochu nuceně se usměji a pokračuji. "Nejspíše jsme zabloudily. Nevíte kde je nějaké nejbližší město?" Zeptám se a při čekání na odpověď se snažím být ostražitý. Nemohu si dovolit riskovat před cizinci, obzvláště když to vypadá že to ani nebude člověk.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.15351390838623 sekund

na začátek stránky