Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1378


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 28. června 2020 23:44Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 10. července 2020 22:20 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 07. července 2020 20:45Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 07. července 2020 20:45Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 09. června 2020 14:37Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 09. července 2020 11:11Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 07. července 2020 20:45Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 10. července 2020 22:20Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 07. července 2020 20:45Kurent "Cal"
 
Thór *Chris Hemsworth* - 24. ledna 2017 18:37
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Konverzace s Egypťankou



Nešlo si nevšimnout rychle měnícího se počasí. Nelíbí se mi jak dům skřípe, ani písek který sem tam pronikne okny dovnitř. Sice bych se mohl pokusit to zastavit, ale proč riskovat? Raději přetrpím trochu nepohodlí než si přivádět ještě větší problémy.

Tiše stojím na místě, hledím na Matet a velmi pozorně poslouchám vše co říká. Už dlouho jsem s nikým nevedl podobnou "konverzaci". O to zajímavější je to že je to s bohem, nebo spíše stvořením z úplně jiného panteonu. Hela zdá se slyšela aspoň část naší konverzace. Ačkoliv je to zřejmě možnost, tak pro mně zcela nepřijatelná.

Když Matet domluví, tak si tiše povzdychnu. Vezmu si od ní mobil a znovu chvilku přemýšlím. Říkám jí toho až moc. Neznám ji, vidím ji poprvé v životě a nikdy sem o ní ani neslyšel. Klidně by mohla být nějaký špeh. Ale proč by mi pomáhala? Měl bych jí věřit? "Skoro vůbec... Jediný rozdíl je v tom, že bych spíše rád našel někoho, než něco". Odpovím upřímně. Také se posadím na židli a začnu si ženu sedící naproti mně pozorně prohlížet.

"Zdá se že toho víš dost.. Možná že by to Hela zvládla, možná ne. Tak či onak, o možnosti využít jí nechci ani slyšet. Právě sem jí z jednoho pekla dostal a nepovedu ji do dalšího. Nemáš ani ponětí jak moc trpěla". Mluvím klidně, ale je znát že to myslím vážně. "Co se Mjöllniru týče, tak.. s tím jsou nějaké problémy. Zkrátka ho teď nemohu používat a pro to potřebuji cokoliv dalšího co by mi mohlo pomoc. Mám sice tu dýku, ale myslím že tolik toho s ní zas nedokážu".

Na chvilku se odmlčím. Přemýšlím jak pokračovat, co dalšího bych jí měl říct. "Přemýšlel sem.. Možná by bylo snadší oplatit jim stejnou mincí. Ničí nás a naše světy. Tak mně napadlo zničit třeba Jeruzalém... Ale nechci zbytečně zabíjet smrtelníky. Takže raději půjdu přímo po těch opeřencích. Dostanu jednoho po druhém. Zlikviduji je všechny když budu muset. Chci aby zažíval to co sem zažil já. Chci aby okusil ten pocit když ho někdo připraví o to nejcennější". Poslední věty říkám o něco tišeji.

Když mně tenkrát Michael porazil, to nejhorší nebylo že sem prohrál. Z počátku jsem si to myslel, ale není to tak. "Znáš tedy někoho kdo by byl ochotný se ke mně připojit? Jít do války?" Zeptám se ještě a chviličku vyčkávám na odpověď. Pak se zadívám na mobil ve své ruce. Vytáhnu ten svůj a snažím se vzpomenout si. Chvilku mi to trvá, ale nakonec mám zdá se štěstí. Pousměji se a vytočím Lokiho číslo. No tak, koukej to vzít ty neřáde...
 
Snový průvodce - 24. ledna 2017 09:49
gral_bohu7694.jpg
Smršť
~Thór + Matet & (Nárvi, Hela)~

Venku zesílil vítr, ale díky tomu, že hadry byly k oknu přibyty, se jen natahovaly a dovnitř se nedostalo moc písku. Celý dům začal hrát skřípavými tóny. Pro někoho by to mohlo být nepříjemné, ale naštěstí se z vedlejšího pokoje nezačal ozývat pláč.

Matet na tvou pobídku přikývla a poslechla si tvůj příval otázek. Když jsi domluvil, chvíli mlčela, než začala mluvit.
"Jistěže pracuji," řekla, jako by se nechumelilo. "A určitě ti dávno došlo, že vy seveřani nejste jediní bohové, kdož zůstali uvězněni mezi smrtelníky. Předpokládám, že když někoho hledáš, tak nějakou pomoc už máš," pozvedla obočí.

"Vstup do Pekla? Není to poslední místo, kam by smrtelník, ba dokonce bůh, chtěl jít?" odvedle se ozval nadšený smích Hely. "Myslím, že máš někoho, kdo by tě do Pekla mohl zavést. Přece jenom peklo se nejmenuje jenom tak." (*pozn.: anglicky peklo - hell)

"Pokud tomu dobře rozumím," sedla si Matet na vrzající židli, "potřebuješ zbraň a přitom mocný Thór je znám tím, že u sebe nosí vždy své kladivo Mjöllnir. Míří do Pekla a jediný důvod, proč tam jít je, že něco potřebuje najít. Jak moc se mýlím?"

Poslední otázka Matet pobavila. "Mám."

Zobrazit SPOILER
 
Thór *Chris Hemsworth* - 23. ledna 2017 21:35
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Káhira - V útulném hotýlku




Tak fajn.. Tutově pak budu muset navštívit kadeřníka. Pobaveně se usměji. Hela se zdá být městem dost nadšená. Vlastně se tomu ani nedivím, nejsem si vůbec jist zda někde v nějakém městě za svou existenci byla. A pokud ano, tak to díky tomu co se stalo určitě zapomněla. Pro to je toto pro ní evidentně velmi zajímavý zážitek. Teď hlavně abych jí ani na chvíli nedovolil vzdálit se, určitě by to nedopadlo dobře kdyby se někde ztratila.

"To na mnoha místech... Mělas vidět Ásgard.." Odvětím Matet když se zmíní o domově. Při zmínce o tom mém si tiše povzdychnu. Proklínám sám sebe že jsem se tehdy nechal porazit tak snadno. Až příště zas potkám toho opeřence, tak to dopadne jinak.

Vydávám se tedy za Matet a cestou i několikrát kouknu na Nárviho zda je poblíž a nikam se nevzdaluje. Všímám si toho jak se sem tam někdo zatváří na Matet. Egypt sice není mým oblíbeným místem, ale vím jak to tu chodí, takže je mi jasné proč se na ni tak dívají. Jiný kraj, jiný mrav.. Jdeme dál a vidím jak vypadají některá obydlí. Vzhledem k tomu že je Káhira hlavní město, tak sem čekal trochu víc. Ale co, luxus je teď něco co zrovna není mou prioritou.

Nárviho sem nechal aby se mně klidně držel, nic proti tomu nemám. Doufám jen že Hela mi třeba aspoň na chvíli přestane prohrabovat vlasy a zakryje si oči před tím protivným pískem. Netrvá nijak dlouho a dorazíme k hotelu. Slovo "hotel" bych zde použil opravdu velmi velkoryse, protože tohle je spíše nějaká hodně stará, neopečovávaná budova. Na muže u dveří jen kývnu a nechávám mluvit Matet. Hold mně nikdy nenapadlo učit se arabštinu. Vsadím se že ti Egypťané taky neumí ani slovo staroseversky.

Nechám Matet aby vše vyřídila a pak ji následujeme k pokojům. To že si mně vlastně nikdo moc nevšímá teď ani nějak neřeším. Vlastní sláva je mi teď nějak lhostejná. Vím že je třeba se soustředit na důležitější věci. Když dojdeme do pokoje, tak nechám Nárviho aby si sedl a po tom co řekne Matet si neochotně sundám Helu ze zad a předám ji chlapci. "Dávej na ni pozor". Řeknu důrazně. "A ty koukej poslouchat brášku. Hned budu zpátky". Řeknu Hele, pohladím ji po vlasech a s Matet jdu do vedlejšího pokoje.

Zadívám se na ni, opřu se zády o stěnu vedle dveří a chviličku přemýšlím jak začít. "Dobře.. Asi toho na tebe bude možná moc, ale nemám čas se zdržovat. Musím co nejrychleji někoho najít". Matet mi teď pomáhá, ale i tak jí ještě moc nevěřím, takže o Lokim nemluvím. I když pokud je chytrá, tak jí to zřejmě dojde.

"Takže jde o to že bych byl rád, kdyby jsi mi řekla zda jsou tu další se kterými pracuješ. Někdo jako ty, nebo nějací vaši bohové. Potřeboval bych každou ruku která by mi mohla pomoc... Víš, někdo se s takovým životem možná smířil, ale já ne. Všechno to kolem, to není pro mně. Sedět a nic nedělat, nechat se obletovat fanynkami... Kdyby jsi mně znávala dříve, tak by sis řekla že před tebou stojí úplně jiná osoba". Pousměji se, zavrtím hlavou a pokračuji.

"A také... Nepředpokládám že by jsi nějak podrobněji studovala křesťanství... Ale víš něco o tom jejich Pekle? Zda skutečně existuje? A pokud ano, jak se tam lze dostat? Nebo neznáš aspoň někoho kdo by to mohl vědět?" Zeptám se zvědavě. Tyto dotazy jí zcela jistě překvapí, ale pro mně je to důležité. Dám Matet chvilku na to aby to pobrala a pak pokračuji. "Bohužel teď nemám přístup ke kontaktům které jsem znával dříve. Asi by jsi nevěděla o někom kdo by měl něco co bych mohl použít proti andělům? Zbraň, kouzlo, cokoliv?" Položím další dotaz a pak se začnu jen tak pomaličku procházet po místnosti, čekaje na odpovědi.

"Jo a ještě... Nemáš u sebe mobil?"
 
Snový průvodce - 23. ledna 2017 17:12
gral_bohu7694.jpg
Káhira
~Thór + Nárvi, Hela, Matet~

Nárviho okolní humbuk zajímal. Stejně jako Helu, i když ona o rytmus města byla ošizena už kvůli svého poslání na Helheim, takže nebylo divu, že tvé vlasy tahala s větší vervou a hrála si, že sedí na koni a snaží se jej přimět jet kupředu. Nárvi místo toho byl zvědavý, ale poslechl tvůj příkaz a nevzdaloval se.

"Hotelu je tu dostatek," pronesla Matet a ukázala jedním směrem. "Můžeme to zkusit tímhle směrem a využijeme prvního hotelu, na který narazíme. A ne," ušklíbla se, "sice jsem z Egypta, ale tohle dávno není můj domov. Kdysi to vypadalo jinak."

Žena se vydala uličkou a během chvilky jste se ocitli v centru ruchu. Muži i ženy, i když všichni zahalení od hlavy k patě, se míjeli a někteří z nich si neodpustili kritický pohled směrem k Matet. Té to bylo jedno. Usmívala se a vedla vás podél řady domů. Střechy z většiny případů tvořily zvlněné kovové plechy přibity jen několika hřebíky. Káhira nebyla nic extra. Ulice byly špinavé a všude přítomný písek lezl do bot a štípal v očích. Nárvimu se tohle po chvíli přestalo zamlouvat a raději se zařadil za tebe, a aby dal vědět, že za tebou jde, chytil tě za tričko.

Říct si, že když narazíte na první hotel a ten hned využijete, nemusí být zrovna výhra. Ale jak Matet slíbila, zastavila se před napůl zchátralou budovou a u vchodu vás ihned vítal vrátný a otevíral vám dveře. Mluvil arabsky, při čemž mu Matet plynule odpovídala, i když se to muži nelíbilo a neustále po tobě těkal pohledem, proč nemluvíš ty. Jenže tys arabsky neuměl ani slovo.

"Pojďte," pobídla vás. Za recepcí seděl další muž a vlastně všichni zaměstnanci tohoto hotýlku byli muži. Matet objednala dva pokoje, zaplatila. Jelikož jste u sebe nic neměli, nikdy se neobtěžoval se zavazadly. Bylo to zde zvláštní. Nikdo se nepozastavoval nad tím, že jsi světově známý herec. Možná se tvá tvář sem ani nedostala.

Recepční vás dovedl k pokojům a zanechal vás s klíči. Na druhou stranu nejspíš nemělo smysl dveře zamykat, protože by je kdekdo dokázal jednoduše rozkopnout. Uvnitř bylo šero a okna bez skel zakrývaly rozpárané hadry. Postele taky nic moc, a když si Nárvi na jednu sedl, zavrzalo to pérováním.

"První hotel," pokrčila rameny Matet. "Nechej Helu tady. Nárvi se o ni jistě postará, že?" usmála se na chlapce, který lehce zrudl. Vzal si od tebe malou bohyni. Matet tě zavedla do vedlejšího pokoje, zavřela dveře a zeptala se: "Tak co chceš vědět?"
 
Snový průvodce - 23. ledna 2017 16:47
gral_bohu7694.jpg
U Joea
~Áres + NPC Joe~

Joe pozvedl obočí. Znal tě dost na to, aby se nevyptával na přítelkyni. Andělé? Těch tu bylo a ani se nad tím nepozastavoval. Ale přítelkyně? To bylo něco jiného. Za ta léta sis vybudoval v tomto těle nějakou pověst a nejspíš by se divně tvářil, kdybys mu řekl, že tohle tvůj první život není. Nicméně záleželo jenom na jednom. Byl jsi sakra dobrý lovec a to stačilo.

"Něco ti přichystám. Běž zatím do sprchy. Oblečení ti nechám před dveřmi. Ručníky víš kde jsou," ušklíbl se a počkal, až jsi vylezl ze skrýše. Peníze byly úžasná motivace. Ve skromném bytě jsi už několikrát byl a za tu celou dobu se to zde vůbec nezměnilo. Vonělo to zde po vonných tyčinkách a papírem. Celou jednu zeď zakrývaly poličky napěchované knihami, i když v tuhle chvíli se část rozevírala a odhalovala onu skrýš.

Další stěny okupovaly ručně malované obrazy a bílá dávno zešedla. Mezi obrazy visely další poličky a na nich stály různé sošky, či vázy a nejedna z nich byla notně pokryta prachem. Nábytek byl starší, ale pohodlný. V pohovce se člověk málem utopil a malá televize skýtala alespoň trochu toho domácího prostředí. Na konferenčním stolku ležely časopisy různých témat.

Koupelna byla malá. Pouze sprchový kout, umyvadlo a pračka, na niž ležel koš se špinavým prádlem. Joe byl alespoň natolik pořádný, že měl přes něj přehozené proutěné víko. Ručníky se nacházely na poličce naproti umývadlu, nad ním viselo naprasknuté zrcadlo. Odpad jak u umývadla, tak i u sprchy byl zažloutlý a kobereček už taky zažil lepší časy.

Mezitím, co ses sprchoval, připravil Joe zbraně. Pokládal je na podlouhlý stůl ve skrýši a v jeho masivním dřevu se rýsovaly rýhy. Polovinu měl taky pokrytou ocelovým plátem. Tady spravoval a čistil svoje zbraně.
Vedle sebe vyskládal glock. Na první pohled vypadal obyčejně, ale při bližším prozkoumání na něj byly detailně vyryty runy. Na spodní části nechyběla ani iniciála toho, kdo ji takto ozdobil. E.R. se značkou Brno (CZ). Ke zbrani přidal několik sad nábojů, které taktéž na sobě měly rytiny, i když tyhle s runami neměly nic společného. Další byl dlouhý nůž, respektive bowie. Celková délka byla jako mužská paže a i na něm nechyběly runy doplněné o podivné symboly. Nicméně každý lovec, který měl co dočinění s anděly, věděl, že tohle je nezbytnost ve výbavě. A samozřejmě granáty. Sice ne svaté granáty, protože o démonech nebyla ani zmínka, ale tyhle by měly alespoň odehnat všechny opeřence v okruhu několika desítek metrů. Jo, a žvýkačky.

Nezapomněl ti připravit oblečení, které položil před dveře koupelny a nakonec si sedl na gauč.

výbava

 
Snový průvodce - 21. ledna 2017 12:52
gral_bohu7694.jpg
Očistec
~Ma'at + NPC Iseut~

Iseut se vší silou snažila nebrečet, což šlo poznat na jejím ocelově zbarveném hlase a neustálého lesku v očích. Ale snažila se. Byla nyní pouhou smrtelnicí, která neměla šanci přežít na místě, jako byl Očistec. Pokud se odsud dostanete, bude ti neskonale vděčná a otázka byla, jak ti mohla vrátit takovou službu, jako je záchrana života.

Téma o pírku bylo citlivé. Iseut si sedla na zadek a potáhla. "Díky němu můžeme najít cestu ven. Očistec má jeden východ, kterým se dá dostat ven, ale problém je, že nikdy není na stejném místě. Objevuje se náhodně na různých místech a to pírko nám má pomoct tu bránu odsud najít. Ale zatím nevím, jak nám má ukázat, že jsme blízko. Nikdy jsem to nepotřebovala." Rozhlížela se kolem sebe v naději, že jej zahlédne.

Byla jsi to ty, kdo na pírko jako první narazil. Zářilo stále svou oslnivou záři, i když před tím tak nezářilo. Nyní se skoro jeho textura ztrácela v bílém světle. Předtím to byl jen náznak.

Přemýšlení nad důvodem, proč pírko více září bylo přerušeno tím, co vás celou dobu pronásledovalo a nebo to bylo to, co napadalo vašeho pronásledovatele a nyní šlo po vás?

Mělo to humanoidní postavu, dvě oči, nos, uši jako člověk a velmi se blížil starému zvrásněnému starci a tady podoba končila. Jakmile to otevřelo pusu, mohli jste do ni najednou narvat dvě pěsti. Zuby to mělo zažloutlé a štěstí, že jste byly tak daleko, jinak byste určitě ucítily hnilobný zápach. Ven to vystrkovalo rozeklaný jazyk a jedno bylo jisté. Mělo to hlad. Kosti vystupovaly pod tenkou bělostnou kůží, že jste mohly spočítat žebra. Dokonce to nemělo ani bederní roušku, i když to scvrklé něco se nedalo považovat za mužský úd. Dlouhé zkroucené prsty zakončovaly zažloutlé nehty.

potvora + hody
 
Snový průvodce - 21. ledna 2017 11:30
gral_bohu7694.jpg
Kávička, brambůrky a nevrlý štír
~Seth + NPC Her-Ur a Tefen~

Her-Ur přikývl a díval se na dno svého hrnku, protože kávu během rozhovoru dopil. Zdálo se, že je dokonce zklamaný a jeho pohled na chvíli šlehnul k Tefenově kávě, ale nenatáhl se pro ni nebo neoslovil štíra, zda by mu to nevadilo. Nevadilo a nejspíš by mu to bylo jedlo. Jeho prkenný postoj dával znát, že tohle je ztráta času. Vždyť tu byl kvůli tomu, aby Her-Ura chránil před tebou. Proto byli stvoření a nedokázal se přenést přes to, že je najednou všechno jinak. Přes Hora ses možná dostal, ale štíři budou mnohem větší kumšt. Tvá největší šance je nyní Petet, který k tobě projevil nějakou tu důvěru.

"Věřím, že všechno má svůj důvod," pronesl Horus. "Naší největší šancí by bylo najít ten artefakt, který většinu z nás straší a zbavit se jej. Já jsem se svým životem vcelku spokojen. Tohle století je pro nás to nejlepší, co nás za celou dobu našeho bytí mohlo potkat. Smrtelníci na nás nepřímo věří, filmy, knihy, archeologie. Stačí se podívat a nač být bohem v opuštěné krajině, když můžeme mít kolem sebe mnoho fanynek," tím reagoval na tvůj výběr profese.

Podíval se na Tefena, který se nehnul z místa. Vydechl. "Obávám se, že je čas navštívit Peteta," postavil se. "Štíři umějí být nepříjemní, pokud něco nejde podle jejich pevně stanoveného rozvrhu," ušklíbl se a došel ke dveřím výtahu. "Prosím," počkal na tebe, až jsi nastoupil.

Tefen se zdál o něco uvolněnější, když se konečně šlo za jeho bratrem. Opět jste prošli změtí chodeb, dostali jste se do vestibulu, který byl hodně podobný chrámu, i když zde místo písku a kamenů dominovala ocel. Dva pilíře tvořily vchod a u každého stál muž v černém obleku. Pozorně sledovali všechny, kdo vcházeli nebo vycházeli. Když se na ně člověk zadíval pozorněji, tak si mohl povšimnout malého detailu. Nezvedala se jim hrud, jak je tomu obyčejně u dýchání.

Z vestibulu jste pokračovali do sekce, která byla určena pro různé výzkumy. Většina pracovníků byla oděna do bílých plášťů a všichni vypadali spokojeně. Z malé kuchyňky se nesl smích a v odpočinkové místnosti se dva muži ve středních letech snažili toho druhého oblafnout v pokeru.

"Jsme tady," zastavil se Her-Ur před dveřmi. Otevřel je a společně jste vešli do šeré místnosti, kde na lůžku ležel Petet. Tělo měl poseté modřinami a náplasti skrývaly hlubší rány. Od doby, cos jej viděl naposledy, mu porostlo strniště a vlasy stály všemi směry. Tefen za sebou zavřel dveře a Petet se usmál.
"Tak jsi to sem zvládl."

Petet
 
Thór *Chris Hemsworth* - 11. ledna 2017 01:31
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Káhira?



Nárvi se mi zdá poněkud roztěkaný. Nesoustředěný. Vlastně se ani není čemu divit, po tom všem čím si prošel se ocitl na takovém zvláštním místě. A to ještě nic neviděl.. Tiše vzdychnu a kouknu na Helu. "Cizí jsou ti, jejichž jména neznáš". Odpovím holčičce a pohladím jí po vláskách. Je pořád tak roztomilá. Těžko uvěřit že kdysi bývala jedním z nejmocnějších bohů. Sem velmi zvědavý jaké to pro Lokiho bude až k němu jeho děti donesu.

Samozřejmě že se mi napřed musí podařit zjistit kde ten had je. Snad s ním bude i Sigyn. Její pomoc by se hodila. A taky bych se jí měl omluvit za ten byt. No nic, to počká.. Podívám se po obou dětech po mých bocích. Hela se zdá být v pořádku, za to Nárvi mi dělá trošku starosti. Asi bych si s ním pak měl popovídat.

Později. Teď je hlavní věnovat pozornost té ženě. Matet.. Stále si nejsem jist zda jí věřit nebo ne. Je možné že nám chce skutečně jen pomoc? Po tom všem mi to tak prosté nepřijde. Zatím mi však zřejmě nic jiného nezbývá. Společně s Helou a Nárvim se vydávám za Matet. Myslel jsem že nějakou dobu půjdeme, ale z ničeho nic sme v nějakém městě. Nevím přesně kde, ale zvuky města jasně poznávám. Takže se umí přemisťovat? To by se mohlo hodit...

Malou Helu si opět vysadím na ramena, nechci riskovat že by se mi někam zatoulala. "Drž se u mně. Nesmíš se vzdálit ani na krok, jasné?" Řeknu Nárvimu, počkám zda pochopil a pak se zadívám na Matet. "Ne.. Egypt nikdy nepatřil k mým oblíbeným místům. Jsme v Káhiře?". Řeknu popravdě a čekám na odpověď. "Víš zde o nějakém hotelu? Mladí si potřebují odpočinout... A já bych si s tebou moc rád promluvil".
 
*Árés* Alexander Rubin - 10. ledna 2017 23:39
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
U Joa

"Stojím proti andělským parchantům, kteří mi unesli přítelkyni." Odpověděl jsem mu po pravdě a nějak mi byla ukradená jeho reakce. Neměl jsem náladu na zbytečnou konverzaci, potřeboval jsem zbraně a potřeboval jsem jich hodně. Však já jim ten rybník vypálím.
"Takže, jestli máš na skladě něco, co dokáže rozpoutat peklo na zemi, tak sem s tím. I granáty by se hodili." Vysvětlil jsem, kdyby náhodou nechápal, co po něm vlastně chci.
Věřím, že ti parchanti mají výdrž, takže si to hodlám pořádně užít se vší parádou.
Měl jsem, dá se říct, plán. Nehnal jsem se do toho po hlavě, jako obvykle. Neboť šlo o Artemis, o její bezpečí.
Potřeboval jsem zbraně a tady Joe je má snad k dispozici. První věc zdá se ze seznamu hotová. Teď ještě sehnat strýce a přesvědčit ho, aby mi pomohl najít mou družku. To bude trošku obtížnější, ale vzhledem k tomu, že se jedná o společné nepřátele, mohl by reagovat jinak.
Proč jen unesli Artemis? Položil jsem si otázku, na kterou jsem neznal odpověď a sám přemýšlel nad tím, zdali jí vůbec chci znát.
"Jo a Joe. Našel bys na mně nějaké oblečení, mohl bych si u tebe dát sprchu... a máš auto." Vychrlím ze sebe ještě, když mi dojde, jak musím vypadat. Nemluvně o tom, jak mé oblečení zapáchá. A auto co jsem ukradl, tak skončil v škarpě. Hrábnu do kapsy, abych vytáhl svazek bankovek, jako motivaci.
Měl jsem fakt náročný den a sprcha by skutečně bodla. Možná by mne v ní napadlo, jak najít strýce.
 
Váli *Valerius Liarsson* - 07. ledna 2017 06:37
valiko34786.jpg
Přesun do bytu
- Sigyn, Loki + Garmr -

"Vyrostl jsi."
Řekla matka a mě hlavou projelo cynické No ne asi.
Nahlas jsem neřekl nic. Vlastně nikdo už nic neřekl. Přesněji, nic ke mě. Jejich šeptání slyším i v lidské podobě, ale to oni nejspíš neví.
Proč pes vrčel?
To je otázka, kterou se ve svém osobním tichu zaobírám během toho, co si matka vezme jednu z kreseb, během čekání na odvoz, ale také celou cestu do údajného bezpečí. Na iluzi jsem se ušklíbl a jakmile auto přijelo, sedl jsem si nejdál od otce, což bylo sice zády ke smeru jízdy, ale nijak valně mě to netrápilo.

Když se řidič nadechl, čekal jsem, že otcova iluze byla prohlédnuta a jde se řidič ptát, co se kde stalo, s kým se porval a proč s sebou tahá ten cirkus. Nakonec jde ale jen o čivavu, na což se matka ozve a psa si přivlastní.

Cesta ubíhá klidně a v tichu, otec pospává, matka se věnuje psovi a střídavě hledí na mě. Já se naopak snažím ani na jednoho nekoukat a hledím upřeně z okna - jen na okraji zorného pole vidím, když matka zvedne hlavu od psa ke mě a ucítím i její pohled.

Dojeli jsme, otec provedl zdvořilý rozhovor z řidičem, nad čímž jsem se pozastavil s pozdviženým obočím ale nekomentoval jsem to. Poté jsem se vydal po stopách svých rodičů do domu.
Otázka výtahu byla ne zrovna příjemná, protože jen za tu cestu z auta do auta závěs příšerně ztěžknul. Normálně bych vyběhl po schodech, ale s tímhle?
"Kolikáté patro?"
Zeptám se. Kdyby řekl číslo do pěti, zvolil jsem schody a s vykasaným závěsem jsem schody vyběhl. Pokud je byt vy šším patře, zkousl jsem čelist a nasoukal se do výtahu.

Jakmile jsem zaklapl dveře bytu, zmizela i iluze. S matčinou pomocí se vydal do útrob bytu a mě dal volnou ruku v pohybu i činech.
Jako doma říkáš?
Ušklíbnu se pro sebe a vyhledám ložnici, kde předpokládám najdu i šatní skříň. Sice se mi moc nezamlouvá představa nošení otcova oblečení, mít na sobě jeho pach a všechno, ale na druhou stranu, něco na sebe potřebuji a když ho o nějaký majetek ochudím, neubude ho.

Při převlékání zjisťuji, že na pásku visí v cárech kalhot obě kapsy a tím pádem mám jak mobil, tak cigarety. Oba nalezené poklady přendám do kalhot nových, které jsou mi těsnější než bych byl rád, ale s tím moc nenadělám. Ani košile mi v ramenou dost dobře nesedí.
U mobilu ještě zkontroluji funkčnost a následně si z krabičky vytáhnu jednu z cigaret a zapálím si. Svévolně se pak vydám na pouť bytem, abych okouknul, kde co je a při té příležitosti si uvařil kafe a zneužil něco jako popelník.
Na případné výtky ohledně nekouření v bytě jen něco zavrčím a je mi to srdečně jedno, ať se proti tomu ohradí kterýkoli z nich. Po tom, co jsme teď prošli si ho dát potřebuju, ať se jim to líbí nebo ne. Nanejvýš otevřu okno.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.1532199382782 sekund

na začátek stránky