Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1351


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 16:55Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 21:40 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 20:47Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 20:47Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 22:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 20:47Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 21:40Dionýsos *Otec Dennison*
 
Snový průvodce - 01. prosince 2016 16:05
gral_bohu7694.jpg
Blížící se bouře
~Thór + NPC Nárvi, Hela~

Nárvi se řídil tvou připomínkou. Neptal se, nic neřešil a za tvé pomoci se vlekl pískem. Najednou bouře nevypadala tak krásně, jak předtím řekl. Nyní se nad vámi tyčila jako strmá skaliska a dunivě se k vám valila. V takovém případě jste mohli udělat jen jedno. Najít nějaký úkryt a přečkat. Měl jsi na starost malou holčičku, která se křečovitě držela tvých vlasů a mladíka, jehož jsi musel podpírat, jinak by spadl. Staral jsi se o Lokiho děti. Kdyby se dozvěděl, že tu jsi s nimi, ihned by se objevil a dostal by vás z téhle šlamastiky. Ale nevěděl. Tvůj mobil vypověděl službu a bez kladiva jsi... co jsi vlastně byl?

"Podívej!" musel chlapec zakřičet, abys ho vůbec přes rachot bouře slyšel. "Můžeme se schovat za ten převis!" zatáhl tě za paži a přinutil tvé malátné nohy se rozejít tím směrem. Byla to spása. Mohli jste se schovat a přečkat to nejhorší.

Když bouře konečně udeřila, byla to jako rána obrovským kladivem do masivního gongu. Kromě hučení jste neslyšeli nic. Nešlo vidět na metr před sebe. Jenom to, co převis před bouři ochránil. Všimli jste si pohybu v písku, ale ihned to zmizelo. Každé stvoření nyní vědělo, že nejlepší je zůstat někde v bezpečí.

Čas ubíhal pomalu. Pokud ses chtěl podívat na Nárviho, jeho hlava spočívala na tvém rameni a měl zavřené oči. I Hela se vůbec nehýbala a nejspíš spala. Najednou sis něčeho všiml. Stín v bouři. Tvarem to připomínalo štíra. Možná to byla nějaká halucinace? Od příchodu bouřky musela uběhnout minimálně hodina, ale zdálo se to jako věčnost. Ten stín se začal měnit. Zmenšoval se a bral na sebe tvar připomínající člověka. Ve chvíli, kdy proměna byla dokončena, bouřka ustala.

Žena oděná jako archeoložka s hnědě až pískově zbarvenými vlasy hleděla tvým směrem. Nehýbala se, jen tebe a tvé společníky pozorovala. Nakonec přece jen udělala několik kroků tvým směrem. "Jste v pořádku?" zeptala se z ničeho nic.
 
Seth *Sebastian Light* - 01. prosince 2016 10:54
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg

To jako fakt...svoboda?

 

Her Ur, Tefen

 

"Hmmm...možná, ale pocit je to příjemný, navíc kolikrát ty ženy jsou opravdu moc krásné, takže se rád pokochám," řeknu, ale už nedořeknu, co mi znělo v hlavě. Jako třeba ta tvoje asistentka Lora, moc krásná ženská.
 

"Ale máš pravdu s těmi medii a knihami, slyšel jsem, že se natáčí nebo má začít natáčet film o nás dvou...nazvali to Bohové Egypta, má to vyjít až 2016 a určitě to bude nějaký přehrocený nesmysl, ale pořád se dá něco vymyslet, takže souhlasím synovče, že je spousta způsobů, jak o nás šířit informace, navíc internet je skvělá věc, mnohem jednodušší a rychlejší způsob, jak sdílet potřebné informace, ale tohle téma je ...," nedořeknu co, neboť se otevřou dveře bez zaklepání a vejde ten hmyz. Na mě se ani nepodíval, ale čuměl na Her Ura, tak intenzivně, dokud poněkud natvrdlému synovci nedošlo, že ho chce bokem.

Omluvil se a mrknul jako kdybychom skutečně seděli někde na kávě a on si musel odskočit. Došlo mi, že se asi rozhodne, co se stane. Velmi zajímavé. Při nejhorším budu svázaný do konce života, při nejlepším mě pustí a to, že by mě štír rozsakal, mno řekněme, že bych měl aspoň klid. Naštěstí se stala ta nejlepší možnost. Ruce se mi uvolnili, obě dvě...hned, jak vešel Her Ur.
 

Opatrně jsem se zvedl, už jsem začínal cítit mravence v pažíš a trochu i ve ztuhlém zadku. Židle tady nebyli až tak pohodlné, jak vypadali. Přejížděl jsem si dlaněmi po pažích a pak jsem se podíval na Hora.
 

"Takže přežil? To je dobře a neboj se synovče o jeho náklonnosti si iluze nedělám, ale jsem rád, že přežil. A jistě, že jsem mluvil pravdu...sice jsem občas hajzl, ale lhář málo kdy," následuji ho a snažím se jít rovně a nevypadat jako rozbitá hračka. Netušil jsem, jak hrozně vypadám, jen jsem se dost mizerně cítil. Ale asi mi to "slušelo" protože se Her Ur najednou zastavil a řekl, že bych mu vyděsil zaměstnance, takže se mi potvrdilo, že musím vypadat přibližně tak, jak se cítím, tudíž velmi mizerně.
 

Pak se zeptal, jestli by mi bodla sprcha a já málem zvolal..."bože jo", ale bylo by to divné, tak jsem se jenom uchechtl v duchu té představě, jak vzývám boha za sprchu a pak jsem kývl. Následoval jsem ho jiným směrem, nastoupil s ním do výtahu. Jo vím, že by to mohla být v pohodě past, může mě někam odvést a zavřít, ale co...budu mu prostě věřit.
 

Když se otevřely dveře od výtahu, tak jsem jenom lehce otevřel pusu a rozhlížel jsem se. Bylo to jako být doma. Teda v horní části Egypta. Bylo to jako v dobách, kdy byl Re můj spojenec a já porazil hada Appopa. Kdybych byl sentimentální, tak mi ukápne i slzička, ale rozhlížel jsem se a opravdu jsem se cítil hezky. Všiml jsem si symbolů na zdi. Nejvýš byl Re, sluneční bůh, hned pod ním drahý synovec a já až někde v dáli. Zajímavé. Opravdu jsem byl ohromen, jak si to tady hezky Her Ur zařídil.
 

Tefen nebyl nadšený, ale kdy jsou oni nadšení, že jo. Nikdy jsem nepotkal víc protivné tvory než štíry, nechal jsem si ukázat šatnu i koupelnu. Zašel jsem do šanty a vybral si něco, co by mi sedělo. Měl jsem trochu jinou postavu než drahý Her Ur, ale nakonec jsem něco našel. Vzal jsem si džíny, tmavě modré a k nim černou košili s rozhalenkou, spodní prádlo a zamířil jsem do koupelny. Byla impozantní. Vana by zabrala moc času, ale bylo mi líto, že jsem si nakonec vlezl do sprchového koutu, ale i tak mi to udělalo neskutečně dobře. Umyl jsem si hlavu a celé tělo. Teplá voda mi pomohla uvolnil bolavé svaly a konečně jsem se cítil jako člověk. Začal jsem se utírat a všiml jsem si, že jsem samá modřina. Setřel jsem páru ze zrcadla a podíval jsem se na sebe. Zaschlou krev jsem umyl, našel jsem si ve vlasech malou ranku, nic hrozného, už to ani nekrvácelo, ale bolela mě hlava. Naštěstí jsem v obličeji moc ran neměl, jen nějaké drobné škrábance na jedné straně obličeje.
 

Usušil jsem si vlasy, tělo a oblékl jsem se. Zašel jsem do šatny pro ponožky a zjistil jsem, že má Her Ur stejnou nohu, tak jsem si vzal jeho boty, vybral jsem si velmi elegantně vypadající tenisky. Vrátil jsem se do té velké místnosti za těma dvěma. Vypadal jsem rozhodně jinak, než když mě dobitého z pádu dotáhli k němu: "Díky za oblečení i sprchu, rozhodně mi to pomohlo a kdybys našel něco na bolest hlavy, tak bych byl úplně spokojený," řeknu a čekám, co bude dál.

 
Ma`at *Orora Nafré* - 30. listopadu 2016 18:47
orora2317.jpg
Tak Očistec říkáš?
~NPC Iseut~

Co chvíli se rozhlížím. Tohle místo se mi nelíbí. Je pokřivené, nestálé, všemu se vymykající. Tuším, že tenhle můj názor je mi jasně vidět ve tváři i když pochybuji, že zrovna má tvář je něco, co teď Iseut zajímá.

Sedím stále u ní a jen mlčky přihlížím jejímu bolu. Nemám co udělat. Ano...bohyně je bezradná. Mám pocit, že i kdybych byla něčeho schopna, tohle místo i to pokřiví. Pokusím se tu chudinku oškubanou podepřít, aby mohla vstát. Nepřijde mi to jako nejlepší nápad, ale zůstat tady je snad ještě horší obzvláště po jejích následujících slovech. "Super...fajn...bezva." odfrknu si, jakoby mi právě oznámila, že bude pršet, zatímco já si zapomněla deštník doma a tak celá moje garderoba asi dostane pěkně na frak. "Jo...jasně...Očistec. To dá rozum." pokračuji dál jakoby nic a možná se zdá, že přicházím o rozum. Opak je pravdou. Snažím se si jej udržet co nejdéle to půjde. Kdybych si naplno uvědomila, v jaké jsme kaši, mohla bych si snad i myslet, že tohle už je DEFINITIVNÍ konec a poslední, co je tu potřeba, je panikařící bohyně. Možná jsem někdy měla myšlenky na konec své existence. Lidstvo po nástupu nové víry mi dalo opravdu zabrat, ale teď víc, než kdy jindy, jsem chtěla žít.

"Ven...dobře..." Zaměřím svůj pohled do okolí. Má tohle místo vůbec sakra nějaké ven? Pokud ano...musí být někde, kam se nedostanou uvězněné duše...Někde...kudy jsme přišli?" V ten okamžik mi jako "boží znamení" - Ironie, že? - padne do oka ležící pírko, které v té krvavé spoušti září jako maják. Pomalu jej seberu a protočím mezi palcem a ukazováčkem. Jako bych našla diamant, šoupnu jej anděle před obličej. Asi mi fakt hráblo. Co tím vlastně chci říct? "Na plačky bude čas později." řeknu tvrdě, ale následně konejšivě pohladím plačící Iseut po vlasech. "Nevím co cítíš a tak nemohu najít správná slova, která by Ti mohla pomoci a dost možná taková ani nejsou, ale jestli se teď nesebereme přijdeme o životy. Až se dostaneme pryč, udělám cokoliv Ti jen pomůže. Nevím jaké výhody má být ten opeřený poskok...chci říct anděl... uhnu omluvně očima "...ale věřím, že obyčejný život Ti toho dá víc a jestli teď melo blbosti, tak mi do vážně odpusť, ale jsem bohyně Spravedlnosti a nikoliv motivačních proslovů. Na tohle byla dobrá Eset." Pokusím se povzbuzující úsměv a pohlédnu k nebi. "Říkáš, že bez křídel se nikam nedostaneme? A když křídla mít budeme, tak...?" nechám otázku viset ve větru. Mám ještě několik es v rukávu a dost možná teď na jedno malé byl ten správný čas.
 
Váli *Valerius Liarsson* - 29. listopadu 2016 19:07
valiko34786.jpg
Nemám vás rád...
- Sigyn, Loki + Garmr -

Pozoruji otcovo počínání, když se zvedá. Bolest ze zranění, která utržil je téměř hmatatelná a mě unikne vlčí uchechtnutí. Malá radost z toho, že si užívá to, čím procházím při každé proměně.
Matka mě však nenechá si to pořádně užít, protože mě políbí a jde mu pomoci. Těž vydechnu nosem a pomalu se otáčím, abych měl oba, nyní i se psem, na očích.

Matka se věnuje napravování další mé spouště a otec zajišťuje odvoz odsud. Rozhlédnu se po pasece, kterou jsem tu nadělal a nakonec si sednu, čekajíc, než se rozhodne, co dál.

Neubráním se zavrčení, když se ke mě otec otočí. Svou poznámku sice mířil na psa, ale bylo zřejmé, že poukazuje i na problematiku mé velikosti.
Ne, vskutku mé prokletí neobnáší změnu velikosti a je mi jasné, že chce, abych se proměnil.
Ani mě nehne... i kdybych měl za tím autem běžet. A to pak vysvětluj lidem jak chceš...
Možná jsem kapánek zlomyslný.

Nemohlo to dopadnout jinak, prostě na mě poslal matku.
Zlosyne...
Probodnu ho pohledem, když ke mě jde matka s něžným oslovením. Pak už můj pohled patří jí a poslouchám, co mi chce říct. Bezradně zakňučím.
Moc dobře víš, že pro tebe cokoli, mami...
Odpovím ve svých myšlenkách, ale přesto zavrtím hlavou. Přitisknu k ní hlavu a nechám se obejmout, ve snaze dát najevo, že bych možná vyhověl jejímu přání, ale raději proběhnu městem jako vlk, než se soukat do auta jako nudista.

Nikdy jsem nemohl říci, že by matka byla hloupá... Možná jen v souvislosti, že i přes to, jaký otec je s ním stále je a v osudný den stála při něm, místo při nás. Lhala mi.
Nyní, ale možná díky objetí, možná díky vlastnímu postřehu, přišla na to, že mé oblečení spíš není, než je a tak hledala něco, co by mi s tímto problémem mohlo pomoci.

Odběhne někam za mě, jen se ohlédnu, ale neotáčím se, zůstávám čelem k otci a propaluji ho pohledem. Jako rozzuřený býk hrábnu do země tlapou, na níž je v srsti vypálená runa od Forsetiho. Ani si neuvědomuji, že ji tam mám, on si jí také všimnout nemusel, ale stále tam je.
Oční kontakt přeruší kašel matky, který mě přinutí se po ní ohlédnout. Sundavá závěs ze sloupu, klepne s ním a oblak prachu vyletí do širokého okolí.
"Prrrff."
Kýchnu po vlčím a odfrknu si. Skloním hlavu a tlapou se drbu přes čenich, jako bych snad prach mohl dostat ven, aby mě přestal dráždit.

Dobře. Takže teď už opravdu nemám výmluvu. Vzhlédnu k matce s němou otázkou 'Vážně musím?', ale odpověď je mi předem jasná. Měl bych. Ač nerad, tak se začnu soustředit na to, aby se vlk stáhl opět do mého nitra a lidská podoba se vydrala ven. S prvním křupnutím kosti zalapu po dechu, při dalších už jen tiše zachrčím a slzy mi vyhrknou do tváře.
Nikdy jsem ve vlkovi nezůstával déle než bylo nutné, když jsem se náhodou proměnil ze zlosti, nepamatoval jsem si proměnu zpět, protože byla překrytá spoustou jiných emocí. Všechnot ohle jsem vždy vnímal jen jaksi stínově, okrajově, nepodstatně.

Prohnu se v zádech a z hrdla se vydere výkřik lámaný s vytím. Nebude na mě ani trochu hezký pohled, tím jsem si jistý. Kosti se zkracují a prodlužují podle toho, kde jsou v jakém stavu žádané a klouby s lupáním přeskakují na správná místa. Schoulím se v kleče do klubíčka. Alespon na transformaci tváře není tak vidět a já si mohu nakonec dopřát pár vteřin na vydechnutí, když je po všem.

Nechám se zakrýt, závěs si spíš sám vezmu, abych se do něj zabalil jako ženská do osušky. Na to abych si ho dal mužsky do pasu je příliš dlouhý a i tak jej za sebou budu vláčet. Je mi to jedno.
Na odhalených zádech může matka vidět nespočet různých jizev, stejně tak na hrudi, než ji skryji. O pažích se ani nezmiňuji, ale runa na předloktí teď přímo svítí.

Pomalu vstanu, zabalen do divadelního prachuplného a těžkého závěsu a obejmu matku, jak si přála.
"Nechci teď o ničem mluvit."
Hlesnu k matce zbožné přání a sevřu ji o něco pevněji. Jak má tak hlavu v oblasti mých ramenou, zabolí vzpomínka na Milly, která je ještě o něco menší.

Raději zaženu chmury a rozhlédnu se po věcech. Pod závěsem nahmatám cáry oblečení, Divím se, že vůbec pásek přežil, ale s tím jak je rozpraskaný, tak drží jen silou vlastní vůle a rozpadne se při prvním zaváhání. Potěší mě, že ze zbytku kalhot zůstala i kapsa v níž mám mobil, ale otázku jeho funkčnosti budu řešit později.

Jediná věc, kterou ještě před odchodem budu řešit je, že si cestou kolem zadních sedadel, kde jsem před tím seděl a čekal, seberu kreslící potřeby.
Měl bych si dokoupit papíry, noc zde byla dlouhá.
Napadne mě, ale rozházené kresby nesbírám. Nejsou pro mě důležité, protože je zvládnu nakreslit znovu. Pokud by je chtěli sbírat ti dva, kvůli zamaskování naší přítomnosti, nechám je ať si poslouží a počkám. Možná z úcty k matce i nějaké seberu, aby se neřeklo, ale jen pokud se do toho pustí ona.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 29. listopadu 2016 16:04
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Kdesi v nějaké řiti...



S nataženou rukou čekám že se každou chvíli objeví Mjöllnir. Ale no tak, co to zas je? Zamračím se a čekám ještě chvíli. Jenže se nic neděje, kladivo nikde není. Zprvu mně napadlo že by to mohlo být jako na Helhaimu, ale tohle je horší. Nemám ponětí co se to tu děje, ale rozhodně to není nic dobrého. "Do hajzlu..." Ruku sevřu v pěst a kdybych mohl tak do něčeho asi praštím.

"Nemůžu ho přivolat.. Vůbec ho necítím... Neptej se proč, sám to nevím". Odpovím Nárvimu s trochu nevrlým tónem v hlase a zahledím se na bouři v dálce. "Jdeme. Musíme se co nejdřív dostat pryč". Vezmu mladíka za ruku (případně ho podepřu) a vyrážíme jakoby směrem kolem bouře. Nečekám že by se mi jí podařilo obejít, ale nechat se zasáhnout plnou silou rozhodně nechci. Bez Mjöllniru bude cesta asi dlouhá, ale vem to čert, odmítám jen tak tu trčet...
 
Snový průvodce - 29. listopadu 2016 15:41
gral_bohu7694.jpg
Toto místo...
~Ma'at + NPC Iseut~

Podivné zvuky neustávaly. Naopak nabíraly na tendenci, ale nikdo se neblížil. Neozvalo se jediné prasknutí větvičky, ani zpoza korun stromů nevylétli ptáci. To byla další podivnost tohoto místa. Neslyšela jsi ani pípnutí či zaskřehotání ptáka žijícího v lese. Pokud tu byla nějaká zvěř, tak jste je svým pádem vyděsily nebo už otázka kde to jsme nabírala trochu jiný rozměr.

Iseut dýchala těžce a přerývavě. Jestli jsi před tím v ní cítila něco andělského, už to tam nebylo. Jak že to bylo s padlými anděly? Buď jejich trestem bylo vyhoštění, nebo se svých křídel vzdali dobrovolně? A co tolik krve?
Anděla se rozhlédla kolem sebe a tvář se ji křivila námahou. Pokusila se vstát, ale jen s heknutím spadla opět na kolena.

"Na tomhle místě nebudeme nikde v bezpečí," vysoukala ze sebe Iseut a podívala se na tebe ztrápeným pohledem. "Tohle je Očistec," a jako potvrzení zvuky ještě zesílily, dávaje o sobě znát, že tu stále jsou a určitě to s vámi nemyslí vůbec dobře. "Musíme najít cestu ven," skousla si ret. "Ale nevím, kde východ hledat. Ne bez křídel," oči se ji zaleskly slzami a jedna ji skanula po tváři. Plakala jako obyčejný smrtelník.

Pokud ses rozhlédla po okolí, nedokázala jsi říct, kde je sever či východ. Dokonce na Slunce nešlo ani vidět a obloha byla skryta nad lenivě pohybujícími se mraky. Po nějaké době pátrání sis přece jenom něčeho všimla. Pírka, které leželo na zemi. Jeho čistota byla fascinující, a i když listí kolem něj zmáčelo pár kapek krve a dokonce se dotýkaly hran pírka, po jeho zvednutí by na sobě nemělo nic.
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 29. listopadu 2016 12:10
sigyn4699.jpg
chystání se k odchodu
- Loki, Váli + Garmr -

Chtěla bych mu pomoci vstát, vidím jeho bolest, ale také cítím tu neústupnost, kdy prostě chce tohle zvládnout sám. Přikývnu na jeho odpověď a vyměním si pohled s Válim. Stačí první kulhavé klopýtnutí mého muže a nedá mi to. Letmo se dotknu rty vlčí srsti mezi očima a pustím syna, abych pomohla podepřít Lokiho na jeho cestě ke Garmrovi.
"Až dojedem, tak se ti na to podívám lépe, slibuji."
Zašeptám ke svému muži a nechám jej padnout do Garmrovi srsti. Sama pak přikleknu a zkontroluji vážnost zranění. Aniž bych si svůj čin rozmyslela, prostě položím ruce na jeho mohutnou hruď a vyšlu do těla léčebnou energii, abych minimálně zabránila krvácení.

Lokiho hovor jsem se snažila nevnímat, ale společně s dalšími věcmi to nepomohlo valnému soustředění a tak jsem odvedla jen další polovičatou práci. Garmr snad nebude trousit krev na každém kroku, ale rozhodně, má-li nějaké vnitřní zranění, nedostala jsem se k němu.

Následně přišla Lokiho poznámka k psí velikosti. Garmr si s tímhle poradí, ale Lokiho oči se obrání na ještě většího vlka. Má pravdu, pochybuji že celebrity jezdí v náklaďáku, nebo by byl schopný sehnat dodávku kam by se dal velký vlk schovat.
Když se Loki podívá na mě, už mi hlavou šrotuje, jak pomoci synovi s proměnou zpět. Pohladím Lokiho po tváři a nechám jej u Garmra. Díky neschopnosti spát jsem v televizi viděla nemálo roztodivných filmů a mám-li vycházet z toho, tak se můj syn dá přirovnat k vlkodlakovi. Něco jsem si o tom i přečetla a z toho, co jsem viděla v jeho duši mohu usoudit jediné - moc dobře nám teď rozumí a hněv, který stál za jeho proměnou místo měsíce již z větší míry opadl. Může se proměnit zpět, ale plně chápu důvody, proč nechce.

"Váli."
Oslovím syna a znovu k němu dojdu abych jej pohladila.
"Pro nás všechny by bylo jednodušší, kdyby ses vrátil zpátky. Můžeš to prosím udělat? ... Pro mě?"
Nedělá mi radost, že mu hraji na city, ale potřebuji využít všech dostupných prostředků, abychom se odtud co nejrychleji dostali.
"Vím jak to bolí, cítila jsem to. Ale, prosím, chci tě obejmout"
Jestli tohle syna neobměkčí, tak pak už nevím.

Náhle mě ještě napadne jedna věc. Cáry oblečení visící na vlkovi vypovídají ještě o jedné věci, proč by se nechtěl proměnit. Asi bych také silně váhala jestli budu někam jezdit se zbytekm rodiny ve stavu víc nahá než oblečená.
"Chápu."
Syknu nahlas zamyšleně a už se rozhlížím, co by se dalo použít na Váliho zahalení. Nenapadne mě nic lepšího, než jeden z ozdobných závěsů na sloupech. K té myšlence mě přivedl pohled na oponu, ale tu než bych strhla... a navíc je nepotřebně velká.

Sundám zaprášený závěs a samozřejmě se za oblakm prachu rozkašlu. Zkusím jej trochu vyklepnout, ale vše se tím ještě zhorší.
"No... lepší než nic, ne?"
Zeptám se s pohledem na vlčího syna a vyčkám, jestli mi vyhoví, či nikoli. Popřípadě očekávám nějaké naznačení faktu, že by se proměnit nemohl a já se mýlila.

Zobrazit SPOILER
 
Snový průvodce - 29. listopadu 2016 09:49
gral_bohu7694.jpg
Chvilka sebe poznávání
~Seth~

"Zajímavá myšlenka, ale pokud neuctívají přímo tebe jako boha, tak se jen můžeš kochat tlupou fanynek," dopil poslední doušek kávy. "Naštěstí tahle doba skýtá mnoho možností, jak být uctíván jako to, kým doopravdy jsme. Knihy, filmy, seriály. Tam všude se dá podstrčit zmínka o nás, a čím více smrtelníků o nás ví, tím lépe."

Uběhlo několik desítek minut, během kterých jste se spolu bavili či nebavili. Záleželo hlavně na tobě. Her-Ur se choval neútočně a docela přátelsky. Jakoby zášť popisovaná v mnoha knihách či webech byla pryč. V hloubi vaši existence však stále byla. Ač jste si to chtěli přiznat nebo ne, smrtelníci utvářeli vaši minulosti, přítomnosti i budoucnost. Nebylo tedy divu, že během panteonu se vaše úkoly mnohokrát změnili, protože se myšlenky obyčejných uctívačů přesunuly jinam. Dokonce i Ra na nějakou dobu přestal být sám sebou a jeho existence se spojila s jiným bohem a na výslunní se hřál nový bůh Amon-Ra. Možná vám nakonec andělé prokázali jistou službu. Mohli jste si vlastní osud utvářet víceméně sami.

Dveře se otevřely bez zaklepání. Byl to Tefen. Mlčky hleděl na Starka. Her-Ur si jej chvíli prohlížel, a pak mu došlo, že s ním chce asi mluvit o samotě. "Chvilku," mrknul na tebe, seskočil ze stolu a šel za štírem. Dveře se s cvaknutím zavřely. Zůstal jsi sám. Dlouhé nudné minuty, kdy se nikdo neobjevoval. Mohlo nastat několik možností. Dveře se otevřou a Tefen tě rozseká svým mečem nebo budeš volný, či napořád svázaný.

Když se Her-Ur konečně vrátil, mávl rukou a pouta, co tě držela k židli, se rozpadla. "Petet chce s tebou mluvit. Snad bude k tobě nakloněn, strýčku, ale mluvil jsi pravdu. O tom žádná," kývl hlavou, aby si šel za ním.

Tenhle komplex byl zvláštní. Sice Starkova korporace se zabývala spíše artefakty, ale ozbrojená složka naznačovala, že se toho zde děje mnohem víc, než na venek šlo poznat. Pokud tu uchovával nějaké vzácné artefakty, které byly cenné i pro smrtelníky, nemuselo jim to přijít natolik divné. Určitě nebyl tak bláhový, aby zaměstnával ozbrojené vojáky jenom kvůli rozbité váze z 15. století.

Než jsi vešel do jiné části budovy, Her-Ur se zastavil a prohlédl si tě. "Takhle mi tam nemůžeš. Vyděsíš mi zaměstnance," chvilku si mnul bradu. "Bodla by ti sprcha?" znovu se rozešel, ale jiným směrem. Nastoupili jste do výtahu, který vás zavezl do vyššího patra, a když se dveře rozevřely, byl jsi v bytě. V prostorném bytě. Najednou jsi měl pocit, že ses vrátil domů. Vše v téhle místnosti bylo aranžováno do starověkého Egypta. Na stěnách visely různé symboly a nechyběl tam dokonce ani tvůj. Když ses podíval pozorněji, symboly byly umístěné dle toho, jak kdo vládl Egyptu. Nejvýš byl Ra, ty‘s jej měl nejdál. Her-Ur byl hned pod Ra. Obklad na stěnách připomínal strukturu pyramid za jejich vzniku, čistě bílé, hladké a ve spárách se lesklo zlato. Tedy, obklady byly jen v části pokoje. Zbytek byl pouze bílý. Když ses podíval za sebe, tak stěnu výtahu malíř ozdobil starověkými hieroglyfy. Nábytek byl taktéž ve stylu egyptském. Naproti výtahu celou zeď nahrazovala okna od stropu až k podlaze. Výhled na Londýn byl úžasný a z této výšky ještě impozantnější.

"Vítej u mě doma," nevšímal si Tefenova bručení. "Dej si sprchu," navedl tě směrem ke koupelně. Přesněji tě navedl k chodbě, která se rozdvojovala. "Tudy je šatna. Vem si na sebe, co chceš. Oblečení mám dost. Tudy je koupelna."

Co se týkalo koupelny, byla obrovská v barvách písku (obr). Uprostřed vystupovala vana schovaná za sklem a v rohu se tísnil sprchový kout.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 28. listopadu 2016 21:47
loki94861.jpg
Trocha ležení
~Sigyn, Váli + Galmr~

Jejich spojení muselo být opravdu hluboké, když vlkovi začaly kanout slzy. Mlčel jsem a nedovolil si tu chvíli narušit. Věděl jsem, jaké to je, když dojde k poznání toho druhého, k odhalení tajemství, která jsou skryta i jejich vlastníkovi. Nebylo to nic jednoduchého. Sigyn jsem k tomu nikdy nenutil. Mohlo by se taky stát, že by z toho vyšla z roztříštěnou myslí.

Pokusil jsem se trochu pohnout a ihned jsem svého rozhodnutí zalitoval. Bolelo to a ne málo. Předtím jsem bolest tolik nevnímal, protože byla natolik palčivá, že si ji mozek rozhodl nevšímat. Nyní, když jsem byl víceméně zdravý, se ozýval každičký sval a kost na noze si hrála vlastní parte. Nemohl jsem tu sedět do nekonečna. Pokud se Sigyn podaří přimět Váliho mít rozum, pak budeme muset odsud co nejrychleji zmizet. Pochyboval jsem, že si hluku nikdo nevšiml. Divil jsem se, že tu ještě netajtrlíkovala místní policie s obušky.

Podíval jsem se na svou drahou. Její slova zněla natolik pravdivě, že jsem ji uvěřil. Kdesi v hloubi mysli jsem však věděl, že sice se nám podařilo najít jeden druhého, ale to každou chvíli může smést jiný bůh pouhým, leč nevinným, přáním. Dokázal bych se sám vrátit k onomu přání, abychom zůstali jenom my? Já, Sigyn, Váli a Nárvi? Nechat ostatní bohy zmizet? Aby nám... mi neztrpčovali život? Jak moc na mne působil její vliv?

Přikývl jsem. Další pokus o zvednutí se byl už o něco lepší, ale nedokázal jsem skrýt bolest zračící se mi ve tváři. Chtěl jsem být silný už kvůli Sigyn a taky trochu dát najevo Válimu, že mě jenom tak nezlomí. "Asi budeme všichni radši za odvoz," jen řeknu a pomalu se přesunu ke Garmrovi, drže si odstup od Váliho. Nemám tolik sil, abych u psa stál, tak se sesunu na kolena a prsty vnořím do jeho hutné srsti. Volnou rukou jsem pak sáhl do kapsy a vytáhl mobil. Měl prasklý displej, ale zdálo se, že funguje. Vytočil jsem číslo na osobního řidiče a po chvíli, co to zvedl, jsem mu řekl, kde jsme a co potřebujeme. Podíval jsem se na Garmra a po vypnutí hovoru dodal: "Asi by ses měl zmenšit. Takhle tě do auta nedáme," s tím jsem se podíval na Váliho. Byl větší než Garmr a pochyboval jsem, že se dokáže proměnit v něco menšího a méně nebezpečného. Třeba čivavu. Hlavně jsem netušil, jak se s ním domluvit. Tentokrát jsem se zadíval na Sigyn. Ano, byla v tom prosba.
 
Váli *Valerius Liarsson* - 28. listopadu 2016 15:45
valiko34786.jpg
Trocha tulení
- Sigyn, Loki + Garmr -

Otázka, co to všechno bylo zůstává nezodpovězena. Jak také jinak, když ani nebyla řádně vyřčena.
Mysl se rozjasňuje, pocity z krásných obrazů opadávají a znovu řádně začínám vnímat. Slyším těžké oddechování psa za mnou, cítím jeho úzkost z mnou způsobených zranění. Nechtěl jsem mu ublížit... Já... Nechtěl.
Matka ke mě natáhne ruku a chce se mě dotknout. Nejprve ucuknu. Pořád nemohu uvěřit tomu, že je živá a zdravá... Nečekal jsem, že ji ještě někdy uvidím.

S tím udělám krok k ní a nechám se obejmout kolem čumáku, i podrbat. Je to tak příjemné, jako už dlouho nic. Nechám slzy pomalu vyschnout a zaposlouchám se do matčina líbezného hlasu. Chyběla mi víc, než jsem si kdy byl schopen připustit.

Cítím jak otočila hlavu a konejvá slova směřuje i k otci. Otevřu oči a pohlédnu na tu sesunutou hromáku, pár kroků za matkou. Musela ho léčit, při mém boji se psem, protože vypadá o něco zdravěji, než když jsem pustil své zvíře ven.
Můj vztek k jeho osobě mě stále nepřešel, ale neodovolím si ho znovu napadnout před matkou. Spíš přemýšlím jak hodlá podniknout cestu někam s námi tak, jak jsme. Ano, mohl bych jí trochu pomoci tím, že bych se proměnil zpět, ale... Tahle podoba je výmluvnější. Nebudu muset podpírat otce, promenádovat se tu v roztrhaném oblečení na hadry a už vůbec nebudu muset mluvit.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.17850708961487 sekund

na začátek stránky