Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1351


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 16:55Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 18:44 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 22:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 18:44Dionýsos *Otec Dennison*
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 28. listopadu 2016 12:54
sigyn4699.jpg
Možná trochu, synku
- Váli, Loki + Garmr -

Není těžké utopit se ve žlutých očích abych se dostala k obrazu, který hledám... ale stejně je to jedna z nejtěžších věcí, co jsem kdy dělala. Je to už dlouho, co jsem nahlédla Lokiho duše a nyní se dívám do krajiny synova obrazu. Je to jako kdybych odhrnula závoj největších tajemství svých nejbližších. Tajemství, která by nikdo neměl znát... Tajemství, která si možná ani sami nepřipouštíme.

Vidím zemi spálenou hněvem tak silně, až z ní zbyl jen prašný písek, přesto však se v této nehostinné krajině ocitl život. Houževnatý les vytrvale rostoucí a žijící jest mladistvá vitalita majitele duše a symbol nebezpečného avšak svobodného života bez omezení. Tuto touhu po volnosti znám velmi důvěrně od zvířat. I ty mají duše, do kterých jsem měla příležitost nahlédnout. Zvířecí duše jsou o tolik jednodušší.
Jenže Váli není jen zvíře, je také bůh, takže i přes to, že se jeví jako by chtěl žít život vlka samotáře jasně cítím nutkání někoho chránit. Příjemná společnost, hřejivé objetí - to vše by na něj čekalo v pevnosti, kterou chová v úctě, ale zároveň z ní má strach. Vlastně ne... Uvědomuji si až po chvíli přemýšlení, že nejde o strach z pevnosti, ale o pevnost. Bojí se také sám sebe, ale nechápu proč, dokud temnou opuštěnou krajinu nerozsvítí měsíc na obloze. Přes mlhu skoro není vidět a to důležité se stejně odehrává přímo před očima.
Nyní chápu rozpolcenost "člověka" a zvířete. Tak rád by byl s někým, kdo se v jeho srdci objevil, ale když se úplněk přihlásí o slovo, stává se zvíře silné a nebezpečné, je zmatené, zuřivé a přesně jako tehdy u soudu - ublíží komukoli, kdo mu stojí v cestě.
Chápu ten strach. I jeho samotu, kterou kvůli tomu trpí. Našel někoho, kdo by ho měl rád, ale odhání jí od sebe, aby ji chránil.
Mou pozornost na chvíli upoutá bodnutí v předloktí, ale neukáže se mi, co to způsobilo. Následně cítím spíše jen stínově onu fyzickou bolest proměny. Pocítila jsem jen zlomek toho, co prožívá on a pohled byl ukončen.

Zamrkám a cítím slzy v očích, které se mi ale podaří rozmrkat. Váli je viditelně zmatený z toho co viděl a dá se z jeho vlčích gest usoudit, že se stydí.
"Neboj se, synu."
Oslovím ho, vstanu a natáhnu k němu ruku, abych ho mohla opět pohladit, pokud se nechá.
"Neplač, všechno bude zase dobré..."
S tím bych jeho hlavu ráda objala, abych jej utěšila.
Pohledem zkontroluji Garmra za vlčím synem a ohlédnu se po Lokim.
"Bude to dobře..."
Opřu hlavu o vlčí, ale pohled upínám ke svému muži. Takhle slova byla mířená k němu. Ujištění, že to myslím vážně na všechny strany.

Zvednu hlavu a podívám se na Váliho.
"Půjdeme..." "domů" chtělo se mi říci, ale zarazila jsem se, protože dohromady žádný domov nemáme. Jediný, kdo by tu o nějakém domově mohl mluvit, je jediný místní. Můj pohled tedy znovu padá na Asgardského manžela zhrouceného na zemi, ale alespoň ve stavu žijícím.
"...k tobě?" Dořeknu tedy a pohlédnu směrem k Helheimskému psu. Ten nás nejspíš nikam nepřenese a Loki potřebuje doléčit svá zranění, aby byl schopen chůze. V tuhle chvíli potřebujeme buď portál nebo iluzi, abychom městem došli po svých a nestrhávali jsme na sebe pozornost zmrzačeným psem, obřím vlkem a zmlácenou celebritou.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 28. listopadu 2016 10:47
loki94861.jpg
Náš syn... náš syn je naživu
~Sigyn, Váli + Garmr~

Ve chvíli, kdy jsem ji řekl, že se jedná o našeho syna, jsem cítil náhlou změnu. Její zájem a touha se přetočila k Válimu. Rozuměl jsem ji a záviděl ji. On vůči ní necítil zášť. Sigyn nebyla ta, kterou chtěl rozsápat. Nenáviděl mě. Cítil jsem se ukřivděn ze strany našeho božského Všeotce Ódina. Všechno byla jeho hra. Bál se mě natolik, že využil mých triků, aby se mi dostal pod kůži, aby se dostal pod kůži celé mé rodině. Kdybych trpěl pouze já, tak ať. Pro jednou jsem mohl Sigyn oplatit její oběť, ale nebylo mi přáno. Musela u mne klečet a chytat jed, aby mi neskapával na obličej, musela se dívat na to, jak Váli trhá na kusy našeho nejmladšího syna Nárviho. A ostatní? Jen se dívali.
Byl jsem takový, jaký jsem byl. Vyžadoval pozornost, dělal to, co ode mě všichni čekali. A měl jsem to rád. Líbilo se mi to. Sledovat ostatní, jak chvíli panikaří a pak celým Asgardem zazní mé jméno.

"Možná," odpovím na Sigyinu otázku. Tělo mám jak v jednom ohni. Kdo říkal, že léčení pomocí kouzel je bezbolestné? Řekl bych, že to bolí ještě víc, než obyčejné léčení smrtelníků, kdy vám noha srůstá klidně i několik měsíců nebo se tkáně samovolně hojí. Takhle bylo moje tělo přinuceno se navrátit do původního stavu mnohem rychleji, ale nedokončila, co začala. Nyní záleželo jenom na jednom. Na Válim. Jeho zuřivost vzrostla až do takové míry, že se proměnil v obrovského vlka. Garmr proti němu neměl šanci. Kdysi možná ano, ale ty časy jsou dávno pryč.

Cítím na jazyku příjemné tetelení magie mé milované. Ona byla ta dobrá, i když dokázala vystrčit drápky. Ustoupil jsem. Kdybych promluvil k rozzuřenému synovi, nejspíš bych vše jenom zhoršil. Ani jsem se nedovážil jít ke Garmrovi, abych mu nějak pomohl. Vše nyní záviselo na Sigyn. Převzala kontrolu nad celou situací. Věřil jsem ji, a tak jsem ji ani nebránil tomu, aby se dotkla v téhle chvíli více zvířete než našeho syna. Sledoval jsem její počínání. Jejich oči se střetly. Kolovaly ve mně různé emoce. Nemohl jsem si být jistý, ale tušil jsem, co právě nyní Sigyn dělala.

Nohy se mi námahou klepaly. Pomalu jsem se sesunul do sedu, opíraje se rukou, abych nepřepadl na záda. Byl jsem troska a udělal ji ze mne můj syn. Ten, kterého jsem miloval a položil bych za něj život. Myslel si, že jsem jenom zlo, které vneslo trápení do života jeho matky, do života jemu samotnému. Pocítil jsem píchnutí na hrudi. Přesněji nad hrudní kostí.

Zarazil jsem se. Moje myšlenky byly zcestné. Znovu jsem se podíval na svou drahou manželku. Pokud opravdu mezi nimi probíhal pohled do duše, zvědavost mi kázala zjistit, co v něm vidí. Dodnes jsem netušil, co viděla v té mé a co by v ní viděla nyní. Já si velmi čerstvě pamatoval tu její. Na to se nezapomíná. V jejím nitru nebylo nic špatného. Pocit bezpečí, péče a lásky. Proto jsem ji tak miloval. Pohled změnil celý postoj k ní samotné. Uvědomil jsem si, že není mým trestem, nýbrž darem. Po velmi dlouhé době jsem se konečně mohl cítit šťastný a to štěstí se prohlubovalo s každým naším synem. A nakonec to všechno bylo násilím vzato.
 
Ma`at *Orora Nafré* - 26. listopadu 2016 17:16
orora2317.jpg
Vzhůru do nekonečna a zase zpátky
~PJ/Iseut~

Bylo toho na mě asi moc...Poslední roky mě tak rozmazlily, že nápor takového dobrodružství byl neúnosný. Vzrušovalo mě to...o tom žádná. Měla jsem radost, že jsem našla další z mé vlasti, ale přenášení s andělem? To už je přeci jen moc...

Svět kolem mě se rozzářil. Instinktivně jsem zavřela oči. Jinak to ani nešlo. Ta záře by mohla konkurovat polednímu slunci v jasný letní den. V posledních okamžicích jsem zahlédla orosenou Iseutinu tvář. Cosi rozžhaveného se mě dotklo. Na okamžik mi myslí prolétlo, že tohle je konce. Šílená anděla nás lapila do své lživé pasti, teď nás vezme do nebe a bude po všem. Konec prastaré bohyně. Co si svět počne? Zmizí i to málo Spravedlnosti, co tu ještě zbylo? Víc jsem nedomyslela. Pevně jsem sevřela Sethovu dlaň a vše se rozplynulo v nicotě a žáru. Téměř i já. Bylo to na jednu stranu takové osvobozující. Necítila jsem svou vlastní váhu, ani tu lidskou nespravedlnost. Bylo mi dobře. Jako když usínáte spánkem smířených. Je opravdu smrt tak hrozná? Na co to sakra myslím?!

Jakoby mi na záda padl balvan. A další. A ještě jeden. Jakoby mě něco kamenovalo k zemi. Země? Ano! Cítím jí. Chtěla jsem se nadechnout, ale nešlo to. Ale i tak - žiju! Bude to dobré.

Náraz. Mám pocit, jakoby si mi na žebra sedl slon. Takhle jsem tedy umřít vážně nechtěla, ale...sakra ať to mám za sebou. Ta bolest byla nesnesitelná. Cosi mi proklouzla v dlani a mě bylo jasné, co se tím způsobilo. Otevřela jsem oči, ale záře mě oslepila snad víc, než by kdy mohla opravdová temnota. Padala jsem neznámo kam a to naprosto sama. Tohle už mě začíná štvát. Jestli to přežiji, tak už se NÍKDY nikam neportuji s těmi okřídlenci.
Mou propadající se osamělost náhle přerušil dotek. Otevřít oči jsem se ještě neodvažovala. I když jsem si v ten moment nebyla jistá s kým to vlastně jsem a zda je to přítel či ne, ta přítomnost něčeho hmotného a opravdového mi dala klid a víru v mé přežití. Připadala jsem si jako po explozi. Nic jsem neviděla, v uších mi hučelo jako v úle a ústa byla vyprahlá, že by je ani Nil nezavlažil. Zkusila jsem si promnout oči, ale ještě to chvíli trvalo, než jsem v té slepotě konečně uviděla i něco jiného. Zvuky úlu vystřídalo cosi...jiného.
Konečně jsem se alespoň trochu sebrala a rozhlédla kolem sebe. První na co se mi povedlo zaostřit byla Iseut. Trvalo to jen pár úderů srdce, než jsem si jí prohlédla a její vizuální změny došly až do mého světlem téměř vypáleného mozku. "U všech bohů!" Vyhrkla jsem a přes veškerou námahu se dostala až k ní. Nohy mě stále moc neposlouchaly a tak jsem to vzala po kolenou. Jakmile jsem se ocitla u ní, došlo mi - co mam sakra vlastně dělat? Kurz první pomoci jsem nikdy neabsolvovala a pochybuji, že by mi tu k něčemu byl a sama o sobě jsem žádnou léčivou schopnost neměla. Možná na něco malého, ale tohle?! "Co se stalo?!" vyhrkla jsem na ní, ale vzápětí si to rozmyslela. "Nene...nic neříkej...šetři síly." Co to kecám? Moc filmů Ma'at...moc filmů. Rozhlédla jsem se po tom neznámém místě. Ani jsem nevěděla kde jsme a byla jsem tu se zraněným andělem. A to ten den dneska začal tak normálně. Pak promluvila. S jejími slovy mi to došlo. Jak jsem si mohla nevšimnou?! "J-jak jako...pryč?" vysoukala jsem ze sebe, ale v hloubi duše jsem cítila, že odpověď snad ani znát nechci. Sedla jsem si na paty a hleděla na ní jako na snový přelud. Byla jsem uprostřed...čehosi, za zadkem anděly, na krku jiného zraněného v místě, za jehož reálnost bych ruku do ohně rozhodně nedala a jediný spojenec, kterému jsem opravdu věřila byl...pryč? Tohle potřebovalo čas, ale já ho neměla. Musela jsem dokázat, proč jsem bohyně a né obyčejná hysterka. "Fajn..." štěkla jsem tak nějak do éteru, abych alespoň trochu uvolnila negativní pocity, které se mě zmocňovali. Zvedla jsem ukazováček a zhluboka se nadechla. "Řekni mi, kde jsme, jak Ti mam pomoct, pak, až budeme v bezpečí a..." sjela jsem jí pohledem "...méně zničené, řekneš mi zbytek." Vím...asi bych měla na víc. Ale to by mi šlo lépe na vlastním písečku.
 
Seth *Sebastian Light* - 25. listopadu 2016 19:05
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg

Kávička mňam, mňam

 

Stark aka Her Ur

 

Vyslyšel moje přání a nalil mi mléko do kávy. Ach jaké on je zlatíčko. Zamíchal jsem si kávu a napil jsem se. Spokojeně jsem přivřel oči. Co jsem fakt miloval, tak to bylo kafe. Moje slabost. Jo i mocný bůh Egypta může mít nějakou tu slabůstku, moje byla káva, chlast, ženské... ok mám víc slabostí, ale kdo by to počítal, že jo.
 

Káva byla skvělá a cítil jsem se po ní aspoň trošku líp, pramenilo to z mé spokojenosti, že piju kafe, ale dlouho mi to nevydrželo, neboť jsem musel myslet na to, jak dlouho tady budu v té podělané židli sedět. Čas je sice pro nás bohy pomíjivý, ale když Vám není zrovna nejlíp, sedíte v křesle spoutání a máte chuť udělat jen jednu věc a to dát si panáka a jít spát. Dobře...zase jsou to dvě věci, ale když to uděláte rychle je to jako jedna věc. Abych se vrátil ke své myšlence...no prostě, kde je do háje ten blbý hmyz?
 

Strašně spolehlivý ochránci manželky mého bratra... bylo mi u zadnice, jak se jmenovali, i kdyby jich bylo sto jedna a měli puntíky, hlavní bylo, že jsem chtěl trochu klidu. Ale jako vážně...pokec s mým synovcem u kávy je sice fajn, ale už chci mít volné ruce a jít si lehnout, protože mě fakt všechno bolelo.
 

Podíval jsem se na Her Ura, který se mě zeptal, co mě napadlo, že jsem se dal na dráhu modela: "Je to fajn náhražka za božství... lidi tě zbožňují, někteří i uctívají, vezmi si třeba svou asistentku. Sám jsi řekl, že má dokonce můj plakát. Uvažoval jsem i o herectví, ale jsem děsný herec, modeling je snazší," odpovím mu na otázku a jemně upiji kávy. Nechtěl jsem spěchat, beztak mě pak zase sváže a já si chtěl užít svobody své ruky, co nejdéle. Položil jsem hrnek a zavřel jsem oči. Bolela mě hlava, zaschlá krev mě táhla na obličeji, když jsem promluvil nebo pohnul mimickými svaly.
 

Nechtěl jsem ani myslet na to, jak to bude příjemné, až mě pustí. Teď myslím ironicky příjemné. Cítil jsem, jak mám zatuhlé svaly a jak mi trpne ruka, až mě pustí... tedy jestli mě pustí, tak to bude lahoda. Už úplně cítím to mravenčení v ruce. Nechápal jsem, jak se mi stalo, že jsem se dostal do takové šlamastiky.

 
Snový průvodce - 25. listopadu 2016 17:14
gral_bohu7694.jpg
Chvilka mezi bohy
~Seth~

Her-Ur ti do kávy dolil mléko, které bylo v malém džbánku, sám si nechal čistě černou. Čas byl vždycky pomíjivý, alespoň co se týkalo vás bohů. Na Tefena jste klidně mohli čekat i celé dlouhé dny, protože do Paříže z Londýna to není zrovna kousek nebo jen pár minut.

Co jsi věděl o štírech? Chránili bohyni a matku Her-Ura před tebou. Doprovázeli ji, když se snažila svého syna skrýt. Bylo jich celkem sedm. Tři kráčeli vepředu, dva vzadu a dva po boku nosítek, v nichž bohyně seděla a držela v rukou dítě. Jejich jména byla Petet, Tjetet, Matet, Mesetet, Mesetef, Tefen a Befen. O dvou jsi věděl, kde byl ten zbytek, těžko říci. Možná hledali další egyptské bohy nebo dávno zařvali.

"Řekni mi, co tě napadlo se dát na dráhu modela?" zeptal se z ničeho nic Her-Ur. V jeho hlasu jsi slyšel nefalšovanou zvědavost. "Sám jsem vyzkoušel několik životů, ale tohle mě ještě nenapadlo," napil se kávy a dál si hověl na kraji stolu. Podíval se na čas, ale nic víc k tomu nedodával.
 
Seth *Sebastian Light* - 24. listopadu 2016 13:15
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg

Harry Potter? Ne, jen Her Ur

 

Stark aka Her Ur + NPC  Lora

 

Kývl a já viděl, jak mi to v tom jeho mozečku šrotuje, jak hledá náznaky mé zrady. Rozhodně mi nebude jen tak věřit. Přemýšlel jsem, jak to bude pokud budou chtít andělé své informace, co nejdřív a mě se nepovede jen tak získat, protože mi prostě nebude věřit. Zvládnou vydržet nebo mě rozpráší a celý můj děsný život skončí ještě děsněji.
 

Upřímně já měl taky problémy s důvěrou, i k opeřeným. V současné chvíli jsme byli spojenci, ale nikdo neví, kdy pro ně budu přítěží. Začínal jsem se nějak smiřovat s tím, že neskončím dobře. Buď mě dostanou andělé nebo mě dostane Her Ur, až zjistí, že o něm podávám informace andělům, tak jako tak skončím nejhůř. No, ale to je údělem přelétavých ptáčků jako jsem já. Nikdy jsem si nedělal iluzi o tom, že budu žít věčně.
 

Už když jsem zabil bratra, tak jsem si myslel, že můj život nadobro skončil. Dlouhou dobu jsem si to i vyčítal. Jo na jednu stranu jsem měl radost, že jsem se pomstil, ale na druhou, pořád to byl můj bratr. Z myšlenek mě vytrhl vstup ženy s tmavými dlouhými vlasy. Prohlédl jsem si ji. Byla neskutečně krásná. Na lidskou bytost. Byla jako anděl, aspoň pro mě. Ani Ma´at se mi tak nelíbila jako tahle žena.
 

Uhnul jsem pohledem, když z ní Her Ur udělal jenom obyčejnou loutku, která položila kafe a odešla. Bylo mi jí líto. Bylo na ní vidět, na ten krátký okamžik, že se ji nelíbilo, že jsem spoutaný. Jediný člověk, komu to vadilo. Byla mi sympatická. Poslušně položila tác s kávou na stůl a odešla. Sledoval jsem ji do chvíle, než odešla z místnosti. Her Ur mi bůh ví proč připomněl jeden film, o mladém čaroději s jizvou na čele ve tvaru blesku, jak se to jenom jmenovalo? Jo...Harry Potter. To jak ji zbavil vůle a udělal si z ní loutku. Nebyl tedy jako Harry, ten byl hrdina, ale spíš bych ho přirovnal k Voldemortovi. Slizký bastard, co využívá toho, že má nějakou moc. Ať už tím způsobí, co chce a pak že já jsem hajzl. Chtělo se mi smát, ale nesmál jsem se. Představil ji jako Loru, moji fanynku. Nekomentoval jsem jeho představení její osoby.
 

Ale jméno jsem si zapamatoval. Lora. Jednoduché, ale hezké. Uvolnil mi jednu ruku. Natáhl jsem ji dopředu a zahýbal s ní, aby se mi zlepšilo prokrvení. Malé změna, ale přesto jsem si užil.

"Ne, díky, nesladím, ale za mléko bych se nezlobil," řeknu jako kdybychom byli u něj doma, seděli na gauči a dopřávali si hrnek kafe jako přátelé, jako rodina.

 
Snový průvodce - 24. listopadu 2016 10:48
gral_bohu7694.jpg
Chvilka mezi bohy
~Seth~

Her-Ur přikývl. Takže nakonec Iseut mířila za Ma'at a narazila přitom i na Setha. Jak příhodné. Nebo to opravdu byla jenom náhoda? Co se týkalo důvěry v tvou maličkost, byla opravdu na hraně. Spadl jsi do velmi velkého rizika, kdy bude každičký tvůj krok kontrolován, a musel jsi doufat, že andělé nejsou tolik zoufalí, aby informace dostali ihned a za každou cenu. Michael tě o tvém bezpečí ujišťoval, ale dalo se mu věřit? Dalo se v dnešním světě věřit vůbec někomu? Jeho hrozba byla jistá. Viděl jsi, co andělé udělali s tvým domovem a to samé by mohli provést i s tebou.

Stark něco napsal na mobilu a během chvilky se objevila pohledná žena s tácem, na kterém stály šálky s kávou. Její dlouhé tmavě hnědé vlasy ji spadaly na záda a oči stejné barvy na chvíli upřela na tebe.
"Proč..." začala, ale Her-Ur ji zastavil mávnutím ruky.
"To nic, Loro," něco se stalo. Něco, co otupilo její smysly a nezačala hystericky povykovat, proč její idol je přivázán k židli. Poslušně položila tác na stůl, otočila se a odešla. "To byla Lora. Tvoje fanynka," mrknul bůh. Luskl a z pout se ti uvolnila jedna ruka, aby sis mohl dopřát kávy. "Cukr?" zeptal se.

Cesta detektiva
NPC Tefen

Déšť spláchl všechny stopy. Tedy až na jednu. Našel to, co hledal. Jedno jediné pírko ležící na zemi. Nepatřilo žádnému ptákovi, kteří poletovali nad jeho hlavou a snažili se vmáčknout do skulin pod okapy domů. Tohle pírko bylo suché a lehce zářilo. Jisto jistě patřilo andělovi, ale kterému, to nedokázal odhadnout. Iseut? Možná. Pokud se chtěla přemístit, musela ukázat svá křídla. Jinému? Toť otázka.

Otočil se a vracel se po stopách utíkajících. Nepotřeboval žádné viditelné. Stačil mu pouhý strach a obavy, které za sebou zanechávali. Během chvilky se přidal zápach smrti a bolesti. Vycenil zuby a v očích mu zlostně blesklo, jako by byl sám nabuzen k touze zabíjet a ničit. Hluboce se nadechl, aby to zahnal a došel ke dveřím. Nedalo se říct, že by je někdo zavíral s něhou. Zatlačil na ně, a ty se s hlasitým skřípením a odporem otevřely.

Tefen stiskl rukojeť meče a obezřetně vstoupil dovnitř budovy. Pach krve byl všude. Ta však nepatřila smrtelníkům. Tahle páchla opeřenci, a taky jedním z jeho bratrů. Místnost byla jako po válce. Nic nezůstalo na místě. Všude, kam jeho pohled dopadl, ležela pírka. Dokonalá, neporušená, v kaluži krve. Jedno ze zvědavosti zvedl. Neulpěla na něm jediná rudá kapka.

"Ten bastard měl pravdu," řekl si tiše pro sebe a rozhlédl se. Našel jej. Svého bratra ležícího v podivné poloze. Nedýchal, ale Tefen taky ne. Nemohl tušit, zda je či není naživu. Došel k němu a přiklekl si. "Bratře?" zatlačil na jeho rameno, aby se překlopil na záda. Tvář měl proseknutou čepelí a tam, kde se jej andělský kov dotkl, se kůže nepěkně škvařila a stále šlo slyšet syčení. Tefen zaznamenal pohyb. Blesku-rychle se otočil a obrovský obouruční meč, drže jen v jedné ruce, nasměroval k nebezpečí, které se objevilo. Místo toho na něj hleděla černá kočka. Její zelené oči v přítmí téměř svítily. Zamňoukala, sedla si tam, kde nebyla žádná krev a začala si očisťovat tlapky. V tu samou chvíli se Petet pohnul. To bylo vše.
"Bastet?" zkusil to, ale kočka dál pokračovala v očistě. Dál se neptal. Pokud to byla jedna z vyslankyní kočičí bohyně, nemělo cenu z ní páčit, zda jí je nebo ne. Stejně by se nic nedozvěděl a mohl by zapříčinit ještě větší katastrofu, než která zde byla. Bastet, laskavá bohyně pomohla jeho bratrovi a to stačilo.

Schoval meč a sehnul se k Petetovi. Vzal jej do náruče, jako kdyby nic nevážil a vracel se.



Lora
 
Váli *Valerius Liarsson* - 23. listopadu 2016 11:34
valiko34786.jpg
Tohle je zákeřné, mami ...
- Sigyn, Loki + Garmr -

Nejraději bych odtud utekl někam hodně daleko, ale cizí vliv mě nenechá. Jakmile se můj čenich dotkne ženské dlaně, uvědomím si, kdo přede mnou stojí.
Matko...
Tiše zakńučím a nechám se podrbat. Je to... divné, ale příjmené zároveň.
Co to děláš?
Kladu si zmatenou otázku, když ke mě kleká a já si zároveň s ní lehnu, aniž by mě k tomu musela nějak víc nutit. Jak pozoruji velikostní rozdíl, něco ve mě se tiše uchechtne nad faktem, že bych jí mohl ukousnout hlavu a nikdo by nestihl mrknout.

Němá otázka však zůstává bez odpovědi, protože jsem nikdy nepoznal všechny schopnosti své matky. Netuším, co má v plánu, protože kdybych to věděl, asi bych se očnímu kontaktu vyvaroval.

Pomalu se utápím v jejích očích. Nikdy jsem si nevšiml, jak nádherné vlastně jsou. Jako bych se ocitl v jiném světě, kde neexistuje zášť ani nic zlého. Jsem okouzlen krásou, jež vidím, vnímám a cítím.
Nádhera.
Vydechnu svobodně a rozhlížím se po kraji. Něco tu však nehraje, i přes spoustu pozitivních pocitů tu duní smutná píseň nedaleké řeky a komplikovanost labyrintu mě přivádí k jedné myšlence - Kde to vlastně jsem?
Nechápu přesně nač se dívám, ale naplňují mě rozporuplné emoce. Radost, uvolnění, klid... Jenže to nejsou moje pocity. Není tam má touha po svobodě... Ne. Labyrint naprosto vylučuje svobodu, protože je tak rozlehlý, že bych v něm brzy propadl zoufalství, než bych našel cestu ven.

I přes to všechno, cítím jakési bezpečí. Na mysli mi vytane obraz matky a já si začínám uvědomovat, že to všechno tady, je vlastně její. To temno na okrajích labyrintu a ta smutná řeka to je její stesk a utrpení, i přesto však radostně bují životem protože věří, že bude líp. Upravenost vysokých keřů je zřejmým symbolem její péče a lásky... a bodne mě u srdce, když si uvědomím, že to není cílené jen rostlinám. Zdejší hlína je kypřená sílou její lásky k rodině, vždyť i ti ptáci zpívají radostí z toho, že jsme se všichni tři shledali. Já z toho nadšen nejsem, ale vnímám tu primárně její city.
Celé bujaré veselí však kazí smutné tóny řeky, připomínající fakt, že jeden člen naší rodiny tu chybí. Mou vinou. Ne vše mohu na otce svést.

Během vize a poznávání tajemství labyrintu, mi z vlčích očí začnou kanout slzy jako hrachy - doslova.

Co vidí Sigyn


Náhle jsem vytržen z krajiny překrásné přírody a po několika mrknutích, kdy se louže slz pode mnou ještě rozšíří, si uvědomuji přítomnost.
Co to udělala? Proč mi ukázovala tohle...? Co.. to vlastně... bylo?
Zmučeně zakňučím a couvu od matky. Skloním hlavu a hrábnu tlapou prázdně do země. Rád bych se zeptal, ale to bych se musel proměnit a té otázce čelit. Nejsem si vůbec jistý, že opravdu chci znát odpověď. Tuším, že se mi nebude líbit.

Ohlédnu se po raněném psovi a poté hlavu opět stočím směrem k matce, avšak nechávám oči přišpendlené k podlaze. Pohledu otce se vyhýbám též, ale z trochu jiných důvodů, než u matky.
 
Seth *Sebastian Light* - 22. listopadu 2016 00:41
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg

Rodina sem, rodina tam

 

Stark aka Her Ur

 

Sledoval jsem, jak sedí a přemýšlí. Chtělo se mi spát. Byl jsem utahaný, bolavý a hladový, ale co nadělám, že?

Jeho reakcí na moje slova bylo poslání esemesky. Pak se na mě podíval. Oplatil jsem mu pohled a zaposlouchal se do jeho teorií.
 

"Jistě...Seth je vždycky ten špatný," řeknu a nechám to tak. Stejně jsem si myslel, že to tak dopadne. Nikoho nezajímalo, co mě vedlo k tomu, co jsem udělal. Ano, toužil jsem po moci, a kdo by po ní netoužil, když otec neuměl rozdělovat. Jednoho syna zahrnul láskou a blahobytem a toho druhého poslal do nejtemnější hlubin Egypta. Do podsvětí a temnoty, hrůzy a strachu. Nikdy jsem mu nic neudělal a přesto se ke mě zachoval jako odpadu. Proč můj milovaný bratříček dostal všechno a já nic. Měl dokonalou manželku, dokonalého syna...dokonalý život a já? Já neměl nic, jen tu zášť vůči otci a oblíbenému bratrovi.
 

Jak to bylo skvělé, když jsme mu to jeho dokonalé štěstí konečně vzal. Nikdo tohle nemůže chápat, snad jen jeden by to mohl pochopit, patří do severského panteonu, jmenuje se Loki, myslím. Měl podobný osud jako já. S tím bych si mohl pokecat.

Z myšlenek mě vytrhla jeho další slova. Zadíval jsem se na muže, co přišel. Vypadal jako idiot. Jistě jeden ze škorpionů. Milujou mě, jak jinak.
 

"Jo jo, jistě," řeknu na jeho představení a hlášku, že se známe. Chránili bratrovu ženušku. Zavřel jsem oči a obrátil je v sloup, jak řekl Tefen, že se mi nedá věřit ani nos mezi očima. To, že nedá jsem si nechal pro sebe.
 

Skvělé, takže o mě bude rozhodovat další tupý voják s ostnem na prdeli. Jeho brácha možná žije a možná umřel. A jestli umřel, tak mi nikdo nedosvědčí, že jsem ho nezabil já. Skvělý. Vzpomněl jsem si, jak z něj ta nenávist ke mě taky pěkně čišela, takže co na to říct. Po čase už si jeden zvykne a je mi to fuk. Ale teď to bylo fakt na hraně.
 

Ten hmyz odešel a já osaměl s Her Urem, který se moc dobře bavil: "Jo, je mi jasné, že si tady ještě dlouho posedím," řeknu klidně a zadívám se na něj.

"Ta známá o které jsem mluvil byla Iseut, ale šel jsem za ní s Ma´at, která se objevila den předtím. Tak mě napadá, že taky nevím, kde skončila. Sakra...," nevím proč, ale Ma´at mi byla sympatická. Alespoň se ke mě nechovala jako k odpadu.

 
Snový průvodce - 21. listopadu 2016 22:42
gral_bohu7694.jpg
Rodinná sešlost
~Seth~

Her-Ur si opět sedl na kraj stolu a ve výrazu byl docela dost zadumaný. Pokud se něco stalo Iseut, musel ji okamžitě najít. Sice andělům nevěřil, ale ona byla jiná. Pomohla mu tolik, že bylo divu, že ještě měla křídla. O její bezpečí se bůh staral, ale svým odchodem se vystavila velmi velkému riziku. Pokud ji najdou, přijde nejen o křídla, ale i o svou andělskou esenci. Stala by se obyčejným smrtelníkem a v podstatě by přestala být k užitku.

Při zmínce o Petovi Hór zbystřil. Poslouchal dál, co jsi mu říkal. Když jsi skončil, nastalo ticho. Her-Ur byl ztracen v myšlenkách a uběhlo několik dlouhých minut, než konečně vytáhl mobil z kapsy, něco napsal a zvuk zasvištění dal znát, že zpráva byla odeslána. Nakonec jeho pohled padl zpátky na tebe.

"Peta jsem za Iseut poslal jako ochranku, protože se rozhodla získat nějakou pomoc na vlastní pěst. Zdá se, že mluvíš pravdu. Nikdo jiný nevěděl, že Petet jde za ní. Takže," zvedl palec jako jedničku, "buď je pravda to, co mi tvrdíš nebo,“ zvedl druhý prst, “jsi lhal, Peta jsi vyšachoval ze hry a Iseut jsi ohrozil. Vím, co jsi zač, Sethe, a i když jsme rodina, nikdy není dobrý nápad ti věřit. Ty provazy ti pro jistotu na nějakou dobu ještě nechám. Zatím počkáme, než někdo dojde."

Vzal si jeden z časopisů a začal jím listovat. Nedostal se ani na třetí stránku, když se dveře otevřely a do nich vstoupil ramenatý muž oblečený jako kovboj ze západu, říznutý Mexičanem a templářem. Na hlavě mu seděl klobouk a na zádech visel obouruční meč. Pokud to ostatním smrtelníkům nepřišlo divné tak to bylo proto, že nikdo z nich skutečnost vidět nechtěl a muž na ně působil jako velmi špatně oblečený člověk.

"Sethe, Tefen, Tefe, Seth, ale jinak se určitě znáte," vykoukl Her-Ur zpoza časopisu.
Tefen na tebe pohlédl ne moc vlídným pohledem. On a jeho bratři chránili Eset, když se snažila ukrýt svého syna před tvou lačností po moci.
"Nejde zapomenout," pronesl jenom škorpión.
"Ozval se už Petet? Seth tvrdí, že našel Iseut a ostatní a varoval je před anděly."
"Můžu zjistit, co se s ním stalo," přikývl Tefen. "Ale jemu bych nevěřil ani nos mezi očima."
Her-Ur se lehce zasmál. "Tefe, žijeme v jiné době. Zjisti, jestli mluvil pravdu a pak se uvidí, co se svým strýcem udělám dál a nech si ten výraz. Nezapomeň, že to jsi byl ty, kdo Ma'at nasměroval k Sethovi," pozvedl koutky úst.
Tefen už nic neřekl. Otočil se na podpatku a odešel.
"Tohle chvíli zabere," řekl pobaveně Her-Ur. "Ta známá byla kdo? Ma'at? Nebo někdo jiný?"

Tefen
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.1344850063324 sekund

na začátek stránky