Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1376


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 28. června 2020 23:44Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 06. července 2020 23:11 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 06. července 2020 18:41Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 07. července 2020 1:44Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 06. července 2020 18:41Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 09. června 2020 14:37Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 03. července 2020 12:00Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 06. července 2020 18:41Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 06. července 2020 23:11Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 06. července 2020 18:41Kurent "Cal"
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 26. prosince 2016 11:19
loki94861.jpg
Bezpečné útočiště, alespoň prozatím
~Sigyn, Váli + Garmr~

Po vyvolání iluze se cítím ještě více malátný. Pod očima mi straší tmavé kruhy, a kdo by se na mě podíval pozorněji, vypadal jsem hubeněji. Vystouplé lícní kosti a lehce zakalený pohled. Naštěstí řidič nic z toho neviděl. Pro něj jsme všichni tři vypadali upraveně a šťastně. Kdo by se v přítomnosti Toma Hiddlestona mračil.

Sigyn se podařilo uklidnit řidiče, i když jemu nemělo být nic do toho, zda mám psa nebo nemám. I tak jsem počítal s jeho dalším překvapením, až zjistí, že příště přivedu beztak úplně jiného psa a po titěrné čivavě nebude ani památky. Nebo zavolám jiného řidiče. Výhoda herecké kariéry. Všichni jsou unešení vám pomáhat, ale zase to nesmím přehánět. Třeba takový Downey Jr. je ještě větší egoista než já a tzv. hééérečka.

Po usazení a mého urputného hledění z okna a klimbání, kdy mi hlava padala únavou, řidič brázdil ulice Londýna a sebejistě odbočoval vpravo nebo vlevo. Za těch mnoho životů jsem se nesetkal s takovou precizností, jak bylo se dostat z místa A do místa B. Černý londýnský taxík byla modla pro taxikáře. Znali každou píď Londýna a GPS v jejich autech bylo výjimkou. To samé se týkalo i mých řidičů.

Auto zastavilo. Musel jsem během cesty upadnout do jakéhosi odpočinkového stavu, protože jsem si toho nevšiml. Někdo mě musel probrat z mého deliria, protože jinak bych v autě zůstal sedět a spal. Naštěstí má iluze fungovala i přesto a těšil jsem se na moment, kdy ji zruším a padnu do měkké postele.

"Vše v pořádku?" zeptal se řidič a s úsměvem nám přidržoval dveře od auta. "Budete ještě něco potřebovat?"
"Ne, díky. Dneska to bude vše," někdo, kdo nebyl zvyklý na mé slušné chování z minulosti, musel být trochu překvapen. Musel jsem se přizpůsobit. Měl jsem mnohem více životů než většina koček a to už vás něco přestane bavit. Měl jsem své stádečko fanynek, které by pro mne pomalu udělaly cokoliv. Co víc si přát. Trochu mě štvalo, že tenhle život budu muset opustit, ale zatím času dost.

Odemkl jsem dveře na čip a dalo mi zabrat, než jsem je otevřel. Vstupní byly masivní a těžké. Já se cítil jako želatina. Stačilo do nich naběhnout a rozprskl bych se. Taky štěstí, že tu byl výtah. Já do něj ihned nakráčel, počkal na ostatní, i když Váli s tím svým pláštíkem měl docela dost práce se do výtahu napěchovat. Pokud by šel raději po schodech, řekl jsem mu patro.

Ještě chvíli. Ještě chvíli, podíval jsem se na Sigyn. Sice mne viděla ve své dokonalosti, ale možná postřehla, že se mnou není něco v pořádku. Ona sama musela cítit únavu a celou tíhu světa na ramenou. Nedivil jsem se ji. Za posledních desítek minut ze sebe sama musela vydat i poslední kapku. Garmr spokojeně spočíval v její náruči. Sakra, vždyť i v tak malé podobě byl roztomilý. Asi blouzním.

Zasunul jsem klíč do zámku a odemkl. V bytě se nic nezměnilo. Jak by mohlo. Jen trochu posunutý stolek z řádění skřeta. Vzpomněl jsem si náhle, co provedl. Moje mysl byla rozpolcena. Co to všechno mělo znamenat?
"Buď jako doma," pozval jsem syna dovnitř, i když jsem možná udělal chybu. Kdo ví, co pro něj domov znamená.

Sám jsem zamířil ke gauči, na který jsem padl. Po zavření dveří iluze zmizela. Nebyl to hezký pohled. Na nikoho z nás.
 
Ma`at *Orora Nafré* - 10. prosince 2016 11:18
orora2317.jpg
To jako vážně?!
~NPC Iseut~

Polkla jsem další a další peprnou narážku. Nejraději bych anděle za její panikaření nafackovala, ale to by jí na stavu nejspíše vůbec nepřidalo a vše by to mohlo zhoršit, jenže panika je tak nakažlivá...

Kličkovala jsem s andělskou zátěží mezi stromy. Kdybych byla silnější konstituce, nejspíše bych jí naložila na záda, nebo vzala do náruče, ale to jaksi nešlo. Všude kam jsme se hnuly nás pronásledovaly ty odporné zvuky pronásledovatelů a co hůř, zjevně i oni tu měli konkurenci. Kličkovala jsem jak nejlépe jsem za svých podmínek mohla. Nutno dodat, že mě samotnou překvapilo, že mi ani jedinkrát na mysl nevklouzla myšlenka na nechání anděly vlastnímu osudu a nalezení cesty po svém a bez zátěže. Možná proto, že taková já prostě nejsem a Iseut ať byla či bývala čímkoliv, bojovala za nás, vzepřela se jejich systému a takový konec si nezasloužila. Bylo by to nespravedlivé.

Najednou tíha na mém ramenu se zvýšila vlivem klopýtající váhy. Málem jsem jí následovala, ale povedlo se mi to ustát. "Teď není čas na odpočinek..." zažertuju spíše pro sebe. Vím, že klopýtla...kdo by se na tomhle terénu divil, ale tohle laškování mě drží při smyslech a obrňuje proti panice. Na chvíli jí pustím, abych si tak trochu rozcvičila neustále zatížené rameno a pak jen slyším, co si to tam na té zemi povídá. "No to si snad...!" Vrhnu se na kolena a začínám propátrávat okolí kolem Iseut. Vlastně jsem neměla ani nejmenší představu o tom, jak nám má to pitomé pírko pomoci navíc, když zjevně sama Iseut neměla páru, tak proč si tím byla tak jistá? Máme pírko, co nám má pomoct, ale zpět se dostane jen anděl. Ani jiná křídla nepomohou, tak doprčic...?! "Myslím, že je na čase, aby jsi se podělila o plán na návrat, protože mi to tu postrádá smysl. Řekni mi pro změnu, jak se DÁ dostat ven a né naopak. Protože jestli se ven lze dostat jen na křídlech anděla, tak jedno pírko je nám naprosto k ničemu a my tu ztrácíme čas úplně zbytečně a ty potvory se blíží!" Jedno bylo jasné, nenechám jí tu, ale musí mi říct všechno co ví. Nějaké výkřiky co jsem z ní do teď dostala mi už přestaly jako pádné argumenty stačit a nejspíše ani jedna z nás nechtěla, aby mi v mysli vykvetla myšlenka na - přežije alespoň jeden na úkor druhého. To, jestli by to opravdu vyšlo, byla věc jiná.
 
Seth *Sebastian Light* - 09. prosince 2016 18:21
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg

Štíři... to znamení jsem nikdy nemusel

 

Tefen, Her Ur

 

Her Ur na mě čekal, štír čučel z okna a byl jsem mu ukradený za což jsem byl vlastně rád. Nemusí mě pořád probodávat pohledem typu "chci, abys umřel na souchotiny a mor a všechny hnusné nemoci světa".
 

Horus si hověl v křesle, vedle něj káva. Jedna pro každého z nás. Štír se kávy ani nedotkl, za to Her Ur si dával už dneska druhou. Musí být nadopovaný jako králíček Energizer, ne? Posadil jsem se do pohodlného gauče a trochu si protáhl bolavé svaly.
 

"To bych ocenil, děkuji," řeknu na to, že by pak mohl říct Loře, aby mi něco donesla. Díval jsem se na stolek s kávou a přemýšlel, zda si dát ještě kafe, ale bál jsme se, že mi to roztrhá hlavu. Už tak mě bolela. Vnímal jsem jeho pohled na sobě. Nakonec jsem se na kávu vykašlal a vzal jsem si nasolené brambůrky. Nejlepší lidský výrobek, i když se po něm děsně tloustne, ale já to miloval.

Vzal jsem si jeden a poslouchal jsem Her Ura a jeho strašně trefnou charakteristiku mé osoby, dojedl jsem jeden lupínek a podíval jsem se na něj: "Víš Hore, tehdy a nyní je velký rozdíl. Neříkám, že pořád není dost těch, co by mi nechtěli ublížit," můj pohled sklouzne k oknu: "ale doba se mění, já se změnil. Vykašlal jsem se na nenávist, není mi k ničemu. Co způsobila už zpět nevezmu, ale stejně za to všechno mohl tvůj děda, ale nechci se vracet k minulosti, pořád jsem opatrný, paranoia je silné slovo...," najednou jsem se nějak moc rozpovídal. Čím to bylo? Nikdy jsem se moc před nikým neodhaloval, tak proč teď před ním. Podíval jsem se na něj a položil jsem si prsty na spánky a jemně jsem si je promasíroval.
 

Byl jsem rád, že se ozval ten protivný štír. Dokonce jsem to teď ocenil. Sledoval jsem jejich konverzaci. Her Ur vypadal, že je mu tak nějak jedno, co bude. Jeho klid byl až zarážející. Nevypadal jako někdo, kdo by si dělal starosti s tím, že po něm jdou andělé. Vypadal spíš jako někdo, kdo si chce užít v klidu kávu se svým příbuzným. Jo uvolnit se, to bych fakt potřeboval a trochu se prospat. Tefen samozřejmě nebyl spokojený s postupem, který si vybral Her Ur. Vrátil se k oknu, ale podíval se na mě tím již zmiňovaným pohledem, kdy si přeje moji smrt.
 

"Chudák Lora," podotknu, když se zmíní, že dokonce i ji jako člověka probodával štír svým nepříjemným pohledem. Pak jsem se znovu podíval na synovce, který měl další dotaz. Ptal se velmi zajímavým stylem, vždy něco nezávazného o mé osobě a pak bum...se to začalo najednou týkat toho, co se děje.
 

"Ne, kromě Ma´at jsem nikoho dalšího z bohů nepotkal. A nepokoušel jsem se ani nikoho hledat, teda...ne předtím, než jsem měl ten sen, vidinu nebo co to bylo, a pak? Pak jsem zkoušel něco najít, ale nějak nebyl čas...sotva jsem se ocitl v Paříži, tak si mě našla nejprve tvá známá Iseut, pak hned další den Ma´at a večer jsme se sešli na skleničce a zbytek víš, už jsme ti to říkal, všechno se prostě podělalo," odpovím na jeho dotaz bez oklik. Neměl jsem, co skrývat.

 
*Árés* Alexander Rubin - 08. prosince 2016 12:55
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Toť ta největší otázka

Kdysi dávno bylo pro mne ničení zábavou. Nyní to je vztek na sebe samotného z pouhého zoufalství z toho, že jsem nebyl schopen zachránit někoho, na kom mi po dlouhé době opět záleželo více než sobě samotnému.
Ta zrzka se mi dostala pod kůži víc, než jsem si kdy byl ochoten přiznat. Nevěřil jsem, že by ještě někdy něco takového mohlo být možné a ono se to stalo.
Nezachránil jsem jí. Spoléhala se na mně a já se nezmohl pořádně na nic.
Zatracení opeřenci. Až se mi dostanou pod ruku… budou litovat.
Až moc jsem se přimknul k lidem a snažil se stát jedním z nich. Za dávných dob by neměli proti mně šanci. Dovolil jsem si spoléhat na zbraně lidí, na ten komfort. Dovolil jsem si věřit v to, že proti mně není žádný pořádný soupeř, neboť jsem se obklopoval lidmi a zapomněl jsem na to, kdo doopravdy jsem.
Zapomněl jsem na to, čeho všem jsem vlastně schopen… co je mojí největší schopností. Destrukce a chaos.
Za dávných dob by si nikdy netroufl ublížit někomu, kdo patřil ke mně…
Jenže to mou družkou nebyla Artemis.
Kdo by se jen pomyslel, že bychom to my dva mohli dát dohromady?

Co se to k mým uším doneslo krom sirén, které bych uvítal, abych si svou zlost mohl vybít na někom jiném, když už nebylo co ničit… Dětský pláč? Zarazil jsem se. Ten zvuk mne vrátil zpátky na zem. Rozhlédl jsem se kolem a viděl tu spoušť, kterou jsem způsobil. Destrukce. Bojiště. Ten pocit radosti, když jsem mohl opět ničit.
Co jsem to provedl? Chytl jsem se za hlavu. Doufal jsem přitom, že jsem nikoho nezranil.
Artemis… odpusť. Nemám tušení, co by udělala či řekla, kdyby to viděla. Něco mi však říká, že by se jí to ani v nejmenším nelíbilo.
Nesmíme však zapomínat na to, že my lidé nejsme a nikdy nebudeme. A možná právě proto jsou ti opeřenci tak silní, protože jsme dávno zapomněli na to, co jsme kdysi byli a co pořád jsme… Bohové. Není jenom jeden Bůh, nikdy nebyl.

Musím ji najít. Musíme najít ten grál a… Zarazil jsem se. Souhlasil jsem s Artemis, že jej zničíme. Jenže po této události… si nejsem jist tím, co s tím grálem udělat. To budu řešit, až to bude aktuální, teď je aktuální odsud zmizet, dokud je čas.
Vyběhl jsem z nemocnice splašit nějaké auto, abych se dostal ke svému kontaktu přes zbraně a vybavil se. Potom je potřeba najít strýčka a přemluvit ho k spolupráci.

Jdu si pro tebe Artí. Moc se tam nezabydluj.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 08. prosince 2016 11:49
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Stále na poušti



Hned při první větě když mi ta žena odpovídá zbystřím a očima začnu těkat po okolí. Fakt že by kolem nás měl být ještě někdo další se mi vůbec nelíbí, nejsem si jistý kolik nepřátel bych zrovna teď zvládl. Nechávám ženu aby si hrála hru "buď a nebo" a jen se na ní při tom tiše dívám. Když kousek od nás objeví štír, tak přemýšlím o nějakém bohovi který by uměl taková zvířata ovládat. Nikdo mně ale momentálně nenapadá.

"To je nebezpečné zvíře. Aspoň tedy pro lidi, co by se při bodnutí stalo vám to nevím". Řeknu popravdě a držím Helu která se právě probudila. Je mi jasné že jí ten štír zaujal, ale z náruče ji zatím nepouštím. Když o sobě ta žena začíná mluvit tak ji pozorně poslouchám. Ať se snažím jak chci, tak jméno Matet mi vůbec nic neříká. Chystal jsem se odpovědět, když v tom se ozvala Hela. No, toliko k zachování tajné identity... Kouknu na Nárviho a zavrtím hlavou.

"Heli.. Cizím lidem svá jména neříkáme". Řeknu holčičce ve své náruči a s úsměvem ji pohladím po vlasech. Jakmile štír zmizí, tak ji postavím na nohy a vezmu za ruku. "Jméno Matet mi vůbec nic neříká... Ale budiž". Řeknu směrem k ženě a opět se na ni zadívám. "Pokud nás podrazíš, tak věz že se nikde na světě neschováš". Pronesu zcela vážně a pak pokračuji. "Já jsem Thór..." Představím se a nechávám ženě chvilku aby to nějak pobrala. "Nuže tedy Matet.. Budeš tak laskava a dovedeš nás do města?"
 
Snový průvodce - 08. prosince 2016 10:27
gral_bohu7694.jpg
Očistec - run girls run
~Ma'at + Iseut~

"Já nevím!" Iseut panikařila a to solidně. Sice se tě snažila celou dobu následovat, ale její zranění ji nedovolovalo jít rychleji, než jak jste šli teď a to, co vás pronásledovalo, se blížilo. Pokud to ještě ke všemu běželo po čtyřech, měly jste problém. Anebo to byl jenom neškodný pejsek. Ta lepší varianta.

Les vás nutil neustále zahýbat, protože někdy zhoustl natolik, že byl naprosto neprůchozí. Keře se vinuly mezi stromy a vytvářely tak neproniknutelné ploty. Kdybyste měly čas, nakonec byste se tím nějak prodraly, ale nevěděly jste v podstatě nic.

Vrčení bylo najednou přerušeno jiným vrčením a ozval se zvuk, jak se do sebe cosi pustilo. Očistec nebyl nebezpečný jenom pro vás, ale i pro všechny tvory zde žijící. Iseut na tebe vyděšeně pohlédla a svou nepozorností zakopla o kořen a klopýtla. Spadla na zem, div, že sebou nestáhla tebe. Ihned se začala škrábat na nohy, aby moc nezdržovala. Během pádu upustila pírko, které houpavě dopadlo na zem.
"Kde je?!" Iseut si nevšimla, kam spadlo a její panika se ještě znásobila. Pokud to tak bude pokračovat dál, nakonec vás to něco dožene. Byla otázka, co jsi byla ochotná udělat. Vykašlat se na Iseut, vzít pírko a pokusit se najít cestu ven sama nebo i přes její zranění hledat cestu ven spolu s ní.
 
Snový průvodce - 08. prosince 2016 10:04
gral_bohu7694.jpg
Přítel či nepřítel
~Thór~

Žena se pousmála. Nezdálo se, že by jí tvá slova nějak zastrašila. "Nejsem tak bláhová, abych tu byla sama, ale," naklonila hlavu na stranu a zvedla ruce ve znamení, že nikomu nechce ublížit, "můžeme si zahrát hru. Andělé nejste, i když ta dýka, kterou máš, patřila jednomu z nich. Buď jsi ji ukradl, zmocnil se ji násilím, což je ta lepší varianta, nebo jsi ji dostal. Shodou náhod se objevíte uprostřed pouště, kam ani karavana nezavítá, protože tu nic není," na chvíli se odmlčela.

"Nechci si z vás ihned dělat nepřátelé, takže to zkusím po dobrém," luskla prsty. "O vás mi pověděl jeden z mých přítelíčků," kousek od v se z písku vyhrabal štír.
"Co to je?" zeptal se Nárvi, protože nikdy takového tvora neviděl. Pokud sis dobře vzpomínal, když jste se ukryli, něco se v písků pohnulo a ihned zmizelo. Mezitím se v Thórově náruči probudila Hela a zvědavě si prohlížela, co se kolem dělo. Taktéž ji zaujal štír a ihned se po něm začala natahovat.
"To je štír," odpověděla žena. "Jsou všude kolem a díky nich jsem vás našla, jinak byste se po poušti toulali ještě velmi dlouho. Mé jméno je Matet a chci vám pomoct, ale jen za podmínky, že mi povíte, kdo jste."

"Hela!" vypískla zvesela malá bohyně s ručkama zvednutýma nad sebou. Nárvi na ni vyděšeně pohlédl. Jak už si potvrdil, žena, tedy Matet, nebyla obyčejným člověkem, ale na Helheimu narazil už na tolik nepřátel, že si nebyl jistý, komu věřit.
"Ah," pousmála se Matet a koukla na malou holčičku. "Sever, pokud se nemýlím. Hela je, jak vidím, nejrozumnější. Těší mě," mrkla a opravdu se nezdálo, že by vám chtěla nějak ublížit. Štír opět zalezl do písku a nezbyly po něm žádné stopy.
 
Ma`at *Orora Nafré* - 05. prosince 2016 17:52
orora2317.jpg
Já chci pryč!
~NPC Iseut~

Odfrkla si za doprovodu otráveného protočení očí a zkřížení rukou na prsou. "Tak poslouchej, milánku - nepřetrpěla jsem několik tisíciletí lidských manýrů, abych pak skončila v jednom z nejhorších míst těch vaši křesťanských blábolů, jasné?" Mračím se. Doslova mě obklopuje aura mé naštvanosti, jako temný plášť. Mam dost celého toho jejich pošahaného světa plného prázdných slibů, planých nadějí a pravidel, které ani jejich kněží nedokážou dodržet. Moji kněží byly mou chloubou. Nikdy by si nedovolili spáchat něco proti mé vůli, ale tahle jejich biblická šaráda opravdu nabírala nové rozměry mé nenávisti. Pak opět promluví. "To už zní o mnoho lépe." usměji se zase jako ta stará dobrácká Ma'at, kterou nikdo nesere. "Tak prosím..." Naznačím, že má volné pole působnosti a mou plnou pozornost a spolupráci v následujícím děním. Pomohla jsem jí samosebou nejprve vstát a pak stála poslušně oporou v nedočkavém očekávání jejího triku.

Les náhle ožil životem, o který jsme nejspíše ani jedna nestála. "Pak bychom asi neměly moc otálet." Nervózně přešlápnu a pohledem těkám mezí Iseut a blížícím se čímsi. "Jak jakože nefunguje?!" téměř vypísknu. Následně se snažím polknout všechny peprné nadávky, kterými bych nejraději počastovala své okolí. "Nepovídej..." neudržím podrážděné procezení mezi zuby a silněji andělu podepřu. "Zlato, já nejsem Ferrari. Neposadím Tě do svých luxusních sedaček a z nuly na sto nedám za tři vteřiny." zabrblám ještě, zatímco se snažím zvednout své tempo s ní po boku na maximální možnost. Něco mi říká, že nějaké moje umění na bytosti z Očistce mít moc velký vliv nebudou.

Nevím kam mířím. Prostě jí nějak vedu. Někam tím ponurým místem, lesem a kdoví čím vším. "Jak se chceš někde schovat nebo někam útéci, když jsi sama říkala, že nikde tu nejsme v bezpečí?" snažím se prohodit několik slov mezi popadáním dechu během rychlochůze, která mě nikdy nebavila. Jednou jsem to zkoušela. Běhání bylo ještě otravnější a tohle prý posiluje více stehenní svaly. No minimálně mě opravdu pálí.
 
Snový průvodce - 04. prosince 2016 17:20
gral_bohu7694.jpg
I bohové umí být šílení
~Seth~

Když ses vrátil do obýváku, kde na tebe čekal Her-Ur i Tefen, tak štír stál u okna a něco venku zkoumal a nepohnul se ani po tvém promluvení. Na druhou stranu Stark seděl v měkkém křesle a na konferenčním stolku před ním ležely tři šálky kávy. Svou měl už upitou, Tefen se té své ani nedotknul. Navíc na stole stála miska s domácími sušenkami, v další příjemně vonělo sušené ovoce a nechyběly tu ani solené brambůrky.

"Posaď se," nabídl ti místo na gauči. "Promiň, na bolest hlavy tu nic nemám, ale můžu potom říct Loře, ať ti přinese," chvíli si tě prohlížel, než zase pokračoval: "Vždycky jsem si o tobě myslel, že jsi spíš ten tajemný typ, co nerad chodí mezi lidi. Nechci tě nijak urazit, ale paranoia vždycky šla s tebou ruku v ruce. A najednou děláš modela, který vystupuje před lidmi," jeho tón nebyl nijak urážlivý.

"Můj pane," ozval se z ničeho nic Tefen. Najednou stál u stolku a shlížel na něj ze stoje. "Měli bychom jít za Petetem. Co když..."
"Petet neuteče," mávl rukou Her-Ur. "Taky by ti neuškodilo se pro jednou uvolnit," zazubil se. Bylo s podivem, proč měli andělé s Her-Ura vítr. Nevypadal jako hrozba ani nikdo, kdo by dokázal vést. Přitom se stál vládcem a nyní řídil obrovskou korporaci. Za jeho pohodovým chováním muselo být něco skryto.

Tefen cosi zabrblal, ale jinak se k tomu nevyjadřoval. Vrátil se zpátky k oknu, při čemž ti věnoval jeden ze svých nenávistných pohledů. Respektive nenávistný pohled verze 1.05.

"Takový je na většinu, se kterými se bavím. Chudák Lora s ním měla nejednu rozepři a to je jenom člověk. Jen by mě zajímalo, kromě Ma'at, potkal jsi ještě někoho jiného? Pokoušel ses aspoň ostatní vyhledat?"
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 03. prosince 2016 14:40
sigyn4699.jpg
Odchod z divadla Soho
- Loki, Váli + Garmr -

Válimu se do proměny příliš nechce, což vzhledem k tomu, co vím z jeho duše, není nic zarážejícího. Neumím si představit, že bych žila s tím, s čím musel žít on.
A já na tom mám značný podíl.
Mohla jsem zabránit tomu, aby byli naši chlapci potrestáni. Měla jsem si dát větší pozor a nedopustit, aby se dostavili k Lokiho soudu.
Byla jsem sobec, který se nechtěl vzdát milované osoby aby ochránil vlastní děti. Jenže... I když nad tím přemýšlím zpětně, vím sama nejlíp, že bych nedokázala Lokiho zavrhnout.
Mít možnost změnit běh minulosti, udělala bych jedinou věc, která mi připadá s odstupem času správná. Předstoupila bych před soud po jeho boku a žádala o ochranu dětí, výměnou za trest po manželově boku.

Když se syn začal měnit, vydržela jsem se dívat jen pár okamžiků, než jsem odvrátila hlavu. I přes zahledění do vzpomínek jasně slyším bolesti plný výkřik dítětě, který trhá nejen uši, ale srdce především.
Mimoděk sevřu látku o něco pevněji a vyčkávám, než to všechno skončí. Vlk postupně zaleze a zůstane po něm muž, schoulený v kleče na zemi. Zakryji ho a zdvořile se otočím, než si závěs vezme a udělá s ním co potřebuje, aby byl ochoten vstát.

Když mě obejmou dlouhé pevné ruce, jako by ze mě část ohromné tíhy na okamžik spadla. Otočím se mu k hrudi a opětuji objetí, ze kterého vzhlédnu.
"Vyrostl jsi."
Odpovím na jeho prosbu. V tuhle chvíli mu nebudu nic vyčítat, ani se ptát. To může počkat, ale zkoumavému pohledu nemůže utéct. Neviděli jsme se celou věčnost, musím si ho pořádně prohlédnout.

Víc toho už neřeknu, jen si ho tak chvíli prohlížím. Když konečně sklouznu z jeho tváře na odhalená ramena, vidím nemalé množství jizev. Ticho v místnosti přeruší Loki svým oznámením a tak jen s rychlým pohledem k němu kývnu. Hlavu otočím opět k Válimu a pohladím ho po tváři s radostí, že jej vidím. Nakonec od něj odstoupím a nechám ho posbírat věci, které si tu nechal. Všichni potřebujeme trochu času na srovnání se s tím, čím jsme si teď prošli a něco mi říká, že Váli toho času potřebuje nejvíce.

Dojdu k Lokimu a zkoumavě se podívám na Garmra v jeho ruce. Jejich předešlé potyčky jsem si nevšimla, kvůli zkoumání Váliho dospělosti, ale když se na nyní klidného psa zadívám, jako by se mi jeho vrčení zpětně vybavilo.
"Není proč děkovat, lásko."
Odpovím stejně jako on šeptem, když ho podepřeného vedu před divadlo.
"Je všechno v pořádku?"
Zeptám se a očima naznačím směrem ke kapesnímu Garmrovi.

Oči mi zároveň s tím padnou na zem na jednu z kreseb na které jsem já. Po krátkém zaváhání si to neodpustím a sehnu se pro ni s uznáním v mysli, že nás syn je velmi talentovaný.
Měl z něj být válečník... a místo toho...
Celou dobu na Asgardu jsem byla přesvědčená, že něžnější duší je spíš Nárvi, než-li starší syn.
Nebo má možná jen bojů dost, když přihlédnu k tomu, čím je.
Ztrpkne příjemné překvapení a posmutním. Obraz jeho duše je nesmazatelný otisk v mé mysli a ještě dlouho se mi bude velmi aktivně připomínat. Spálená krajina plná temnoty, zármutku a bolesti.

Otázku k vrčení psíka jsem ochotná případně dořešit v bezpečí Lokiho bytu, podle toho jak se on vyjádří.
Tu jedinou kresbu přeložím a schovám do zadní kapsy kalhot, ostatní se rozhodnu neřešit. Pokud bychom chtěli tohle místo uklidit od naší přítomnosti, zabralo by to víc času, než deset minut a Loki není schopen pomoci, Váliho schopnost pohybu je omezená na závěsové šaty, čili bych na tom dělala sama.
Zhodnotím situaci tak, že raději svou energii místo do úklidu tohoto místa, věnuji doléčení mých milých v bezpečí domova a s tím se vydávám podpíraje Lokiho, ven k místu určení.

Loki ještě vyvolá iluzi, abychom působili normálně, což je chválihodné a jsem ráda, že na to měl dost sil.
Mlčky vyčkáme, než dojede auto a v poklidu nastoupíme.
Prostor v autě je přímo luxusní a na sedačky by se sem dohromady vešlo asi šest lidí, byť možná trošku zmáčkle. Vzhledem k napnutosti, která mezi muži je, je zasedací pořádek zřejmý. Já přeferuji pohled po směru jízdy, Loki vedle mě a Váli proti mě, zády ke směru jízdy. V případě, že by mu to vadilo, může se ozvat a nějak se prohodíme.

Vše je naprosto v pořádku, řidič nevypadá příliš překvapeně z toho, že s Tomem Hiddlestonem nastupují dva cizí lidi, což je dobře. Jenže...
Pes...
Daleko víc než já a Váli, překvapí řidiče pes v Lokiho ruce.
To mi byl Odin dlužný.
Povzdechnu si v duchu a abychom nemuseli složitě vysvětlovat, že si Tom pořídil psa a že s ním chvíli je a chvíli ne, nebo se o něj musí starat, tak se této zvířecí zodpovědnosti raději chopím já.
"Ne, ne. Ten je můj."
Odpovím mile a Garmra si převezmu k sobě na klín.
Nemám ráda čivavy... Vždyť i můj kocour by si takového "psa" spletl s krysou.
Napadne mě a pohledem dám Garmrovi znát, že měl zůstat u plemene, ve kterém se objevil prve.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.17800402641296 sekund

na začátek stránky