Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1351


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 16:55Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 19:39 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 22:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 19:39Dionýsos *Otec Dennison*
 
Seth *Sebastian Light* - 21. listopadu 2016 10:27
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg

Tak a králík je venku z klobouku

 

Stark aka Her Ur

 

Sledoval jsem ho, jak se zvedl. Nemluvil, je poslouchal, co mu říkám. Došel zpět s hromádkou časopisů. Když jsem domluvil rozložil je na stůl, abych na ně viděl. Už jsem se chtěl zeptat, jestli je můj fanoušek, což by byla ironie, vzhledem k naši nevraživosti, ale řekl, že jeho asistentka je moje fanynka. V duchu jsem si oddechl.
 

Poslouchal jsem jeho výklad o tom, že má jeho asistenta dokonce můj plakát pověšený na zdi, zalistoval stránkami časopisu, snad aby mi ukázal, že tam o mě skutečně je: "No..to je hezké, klidně ji dám autogram, jestli se z toho dostanu ve zdraví, z toho všeho," řeknu a všimnu si, jak si mě prohlíží.
 

A pak začal mluvit k věci, hurááá. Mlčel jsem při jeho teoriích, že jsme anděl a pak to pro mě nebude dobré. Protože nejsem. A pak konečně potvrdil mé tušení, že je skutečně mým milovaným synovcem. Chytil mě za paži a mnou projela vlna nenávisti vůči němu a jeho mrtvému otci, mému bratříčkovi, kterého jsem poslal do věčných lovišť. Musel to cítit taky, najednou věděl, tvrdě mi sevřel paži a jak vyslovil mé jméno, tak z něj doslova kapal vztek a nenávist k mé osobně. No řekněme, že jsem ho taky zrovna nemiloval.
 

"Zdravím, synovče, taky tě rád vidím," řeknu úplně klidně. Byl jsem fakt rád, že úvodní seznámení máme za sebou. Snad se konečně pohneme z místa a já ze židle a nebo taky ne, že jo.

Při jeho slovech o zajímavostí situace a o tom, že jsem jeho největší nepřítel, tak jsem jenom povytáhl obočí: "Situace je to určitě zajímavá, ale s tím největším nepřítelem bych to trochu promyslel. Podle toho, co jsem od tvé známé Iseut pochopil, tak jsem teď tvůj nejmenší problém. Vlastně se zdá, že jsme všichni v pořádných sračkách."
 

Zeptal se mě, do jakých potíží jsme se dostali: "No stalo se to dost rychle, sklenička v baru s tvou známou, pak se objevil jeden ze štírů Petet, myslím  a oznámil nám, že nás honí andělé, tak jsme se dali na útěk. Byli jsme v Paříži, Iseut ti volala, ale nepovedlo se to, tak řekla, že nás přenese, což se muselo nějak podělal, protože já jsem tady sám a ona nikde, navíc mě to hodilo z pořádně výšky. Víc ti fakt říct nemůžu, i kdybych chtěl, protože to je všechno, co vím...všechno se to semlelo v několika hodinách. A ohledně té pomoci, asi nikdo lepší poblíž nebyl.  Ale to jedno, jak tak vidím, tak asi už vycouvat nemůžu, takže by mi někdo mohl konečně pořádně říct o co tady jde, co? A asi mě nerozvážeš co?" zeptám se, ale je mi jasné, že mu je moje pohodlí u zadku.

 
Sigyn *Sebille Moretti* - 19. listopadu 2016 18:12
sigyn4699.jpg
Pohled do duše
- Váli, Loki + Garmr -

Zvířecí mysl se pozvolna uklidní a následuje pokynů, jež jsem vyslala. Vlk se několikrát oklepal, když se pokoušel vzdorovat. Hádám, že lidská mysl si nejspíše začla uvědomovat samu sebe, protože ucítím energetický závan něčeho jiného, avšak pro mou moc nedosažitelného. Naštěstí on své zvíře ovládnout zpět již nemohl, neb jsem jej měla pod pevnou kontrolou já.

Bázlivě ke mě přichází a očichává nataženou ruku.
"Neboj se, všechno je v pořádku."
Zašeptám uklidňujícím hlasem. Opatrně mi vloží čenich do dlaně a já po něm zvolna přejedu abych jej pohladila. Ruka vyjede až za ucho. kde vlka drbe, zatímco si klekám. Spolu se mnou si lehne, aby naše hlavy dosahovaly přibližně stejné výšky.

"Hodný."
Pochválím ho a pohladím jej i druhou rukou. Následně vezmu jeho velkou hlavu do dlaní, těžce vydechnu, připravujíc se na něco, co ani jeden z nás nikdy nedostane z hlavy.
"Dívej se mi do očí. Dívej se... a ukaž mi, co se v tobě skrývá."
Můj hlas se pomalu mlží, zní podobně jako lidé, kteří se snaží někoho zhypnotizovat. Poslední slova vyznívají do ztracena, protože další z mých schopností se přihlásí o slovo.

Pohled do duše. Možnost vidět věci neviditelné pro ostatní. Příležitost zjistit jestli je dotyčný lhář a podvodník, schovávající se za vlídnou maskou, či zda je dotyčný přesně takový, jak se jeví. Využívám tuto schopnost však je zřídka, protože stejně jako já odhalím, co se skrývá v nitru druhého, tak i jemu odhalím sebe samu. Přesněji, je určitá šance, že se mi podaří svou duši před opětovaným pohledem skrýt, ale v tuto chvíli to nechci.
Díky tomu dotyku vím jisto jistě, že tohle je náš ztracený syn. Poznání, podobné tomu, když jsme se poprvé dotkli s Lokim. To je také důvod k tomu, proč nemám v úmyslu svou duši skrývat. Netuším sice, co přesně Váli uvidí, ale jsem si téměř jistá, že díky tomu pochopí jak moc by mi ublížil kdyby své úmysly dotáhl do konce a že od nich upustí.


Co vidí Váli:
 
Snový průvodce - 19. listopadu 2016 14:47
gral_bohu7694.jpg
V zasedací místnosti
~Seth~

Během tvého dlouhého proslovu se Stark postavil a došel do rohu místnosti. Na stolku, na kterém ležela jen váza, se objevily výtisky časopisů. Všechny je vzal a pomalu se vrátil ke stolu, opět si sedl na jeho kraj a při posledním slově je položil. Z titulních stran výtisků Love na tebe hleděla tvoje tvář.

"Lora je vaše fanynka," řekl, jako bys předtím nic neřekl. "Dokonce má na zdi vyvěšený plakát," rozevřel jeden z magazínů a nalistoval dvě stránky, které byly věnované tvé osobě. Na chvíli se odmlčel, čímž ti dal prostor něco říct. Nakonec si poposedl a pečlivěji si tě prohlížel.
"Je mi jasné, že nejste člověk. Buď budete anděl, což by byla vážně smůla a Lora by se s vaším náhlým odchodem musela smířit. Ptal jste se na Her-Ura, tak tady jsem. Z dovolením zjistím, co jste přesně zač," chytil tě za paži a v tu chvíli mezi vámi proběhla komunikace na neverbální úrovní. Najednou sis byl jistý, že tenhle Arthur Stark je Her-Ur. Nebylo pochyb. Opět jsi pocítil dávnou zášť, která se s vámi táhla po celou dobu existence egyptského panteonu. I Her-Ur na tom byl obdobně. Jeho tisk ještě víc zesílil a z jeho úst vyšlo zlověstné: "Sethe."

Jak atmosféra rychle potemněla, tak stejně rychle se opět pročistila. Her-Ur tě pustil a v jeho výrazu jsi dokázal přečíst, že byl překvapený tím, co se právě odehrálo.
"Zajímavé," řekl a promnul si ruce. "Můj největší nepřítel mi klepe na dveře. Do jakých potíží jste se dostali? Iseut mi slíbila, že najde pomoc, ale zrovna tu tvou?" uchechtl se.
 
Seth *Sebastian Light* - 11. listopadu 2016 14:57
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg

Tak hezky po pořádku, pro ty pomalejší

 

Stark aka Her Ur

 

Viděl jsem, jak ho baví, že jsem frustrovaný. Nenáviděl jsem ho ještě víc, ale zkusil jsem se trochu uklidnit. Tím, že jsem naštvaný si nepomáhám. Nadechl jsem se a vydechl, než jsem se na něj znovu podíval. Zeptal se mě, jestli mu vyhrožuji a já pocítil podivný tlak na hrudi, jako předtím jsem cítil tlak v hlavě, když si mě scanoval ten anděl. Byl jsem už unavený, jak si se mnou někdo hraje:
 

"Cože? Kde jste v mém sdělení našel pohrůžku? Jak bych to asi tak udělal nevíte, jsem spoutaný na židli v dost bídném stavu, tak jak bych vám asi mohl vyhrožovat. Jsem jenom unavený, jak jsem spadl do něčeho, co je mi vlastně volné, kvůli Vaší známé slečně Beaulieu, která vyhledala mě, ne já ji, měla moc krásné řeči o tom, co nás čeká a co proti tomu můžeme udělat, ale než jsem stihl cokoli vymyslet nebo se jakkoli vyjádřit, tak jsme se museli dát na útěk, pak volala Vám s tím, že vy pomůžete, ale nejspíš se spletla. A nemůžete vědět, že neutíkala přede mnou a vlastně už nemám chuť pořád někoho přesvědčovat. To ona mě "hodila" sem k Vám, kde na mě mířili Vaši muži puškami. Netuším ani proč tady není taky, když jsme měli "cestovat" společně. Ani nemám tušení proč já. Prostě mě vyhledala a chtěla pomoc se získáním svobody pro sebe a ještě další, kdo jsou s ní. Pokud ale nejste ten za koho Vás mám, tak tady plácám do větru a vy mě stejně šoupnete do blázince. Kdybych se na tu skleničku s Vaší známou vykašlal, ležel bych si někde v pohodlí a uvažoval jakou další modelingovou nabídku si zvolím," vysypal jsem ze sebe všechno a na nic jiného už mu nehodlám odpovídat. Bylo to všechno, co jsem věděl a čím jsem ho mohl přesvědčit a pokud ani tohle nezabere, tak už fakt nevím.

 
Snový průvodce - 11. listopadu 2016 11:09
gral_bohu7694.jpg
V zasedací místnosti
~Seth~

Tvé rozpoložení bylo cítit na sto honů. Neušlo to ani Starkovi, který si tě měřil a v očích mu pobaveně blýskalo. Buď se schovával za zábavnou masku, nebo opravdu takový byl. Jedno bylo jisté. Jemu bylo jedno, jestli tě cestou sem potkaly samé katastrofy. Byl jsi na jeho území a on tu byl pánem. Přece jenom Hór se stal vládce Egypta, což tě kdysi žralo.

"Mám tomu rozumět tak, že mi vyhrožujete, pane Lighte?" zachoval si svou profesionalitu a zůstal u vykání. Při slově ‚vyhrožujete‘ jsi na hrudi pocítil podivný tlak. Byl mu jasné, že předstírat, že není Her-Ur, popř. Horus, jak mu bylo spíše mezi smrtelníky říkáno, nemá žádný smysl.
"Když už jsme u té blondýnky se jménem začínajícím na I, proč si vybrala zrovna vás? Mám dokonce pocit, že jsem váš obličej už někde viděl," pozvedl jedno obočí. "Navíc mi moje sekretářka oznámila, že mi tahle Blondýnka volala a dle všeho zněla velmi nervózně. Jak mám vědět, že neutíkala před vámi," zakončil větu úsměvem.
 
Seth *Sebastian Light* - 10. listopadu 2016 20:26
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg

Jsem v hajzlu?

 

Artur Stark aka Her Ur

 

Jakmile se voják zeptal s kým, došlo mi, že jsem v hajzlu. Měli jeho znak, ale nejspíš měl jiné jméno, které používal, jako já nebo ostatní bohové. Muselo to být tou ránou na hlavě, že jsme udělal takovou školáckou chybu.
 

Označili mě za blázna a narušitele. Chtěli volat policii, došlo mi, že jsem vážně v hajzlu. Nebylo mi zrovna nejlíp a ještě tohle. Začínal jsem si přát, abych někde prostě zhebl. Nejdřív mě drtí anděl a chce ze mě udělat svou loutku, abych mu pomohl porazit ostatní bohy a teď mě rozstřílí na hadry Her urovi stoupenci.
 

Zvedl jsem se, jak mi řekli. Nehodlal jsem nic zkoušet. Bylo jsem až moc unavený a měl jsem všeho plné zuby. Prostě jsem šel s nimi. Nebo spíš jsem se nechal táhnout. Chytili mě a někam vedli. Pak jsem ve vysílačce uslyšel, že dojde ke změně plánu. Policie se asi jen tak konat nebude. Stark, to jméno jsem si pamatoval.Když jsme byli v uličkách Paříže, potom, co se Petet obětoval, abychom já, Ma´at a Iseut mohli utéct. Zkoušela mu volat, než jsme se přemístili, ale nedovolala se a pak se všechno, tak krásně podělalo. Byl jsem unavený, chyběl mi můj pohodlný život. Litoval jsem momentu, kdy se mi zdál sen o kouli a já letěl do Paříže.
 

Měl jsem se vysrat na nějaké debilní sny a žít si dal spokojeně svůj život. Možná bych nebyl v takových sračkách. Dovedli mě do té jejich zasedačky. Chodbu jsem nevnímal, její ponurost nic, všechno mi bylo tak říkajíc u prdele. Zasedačka, jak ironické, že se dvakrát za den ocitám v místnosti, kde si někdo myslí, že mu to dává moc.
 

Nechal jsem se zatlačit do židle. Zkurvení surovci. Byl jsem domlácený z pádu, tekla mi krev z hlavy a oni si ještě musí přitvrdit, aby si pohonili to svoje lidské ego. Nekomentoval jsem to. Jen jsem seděl, nechal jsem se spoutat, i když to bolelo. Postavili se vedle mě jako kdybych mohl něco udělat. Zasraní lidi. Spoutají mě a ještě si musí jako hrdinové stoupnout vedle mě, aby se cítili jako akční hrdinové, co dostali zloducha na kolena.
 

V obličeji jsem měl výraz naprostého zhnusení, když se objevil jejich šéf. Hledě jsem do stolu, ne na něj. Byl mi nějak jedno. Mohli by mi taky všichni políbit moji božskou prdel. Když promluvil, tak jsem k němu zvedl pohled, rty stažené, když se posmíval. Měl jsem vztek. Jeho vojáčci odkráčeli, když jim dal pokyn. Zeptal se mě, co po něm chci, co chci po Her Urovi a chtěl vědět nejspíš moje jméno. Sedl si na kraj stolu. Namyšlený hajzl.
 

Zasmál jsem se, ale v tom smíchu nebylo nic veselého: "Sebeastian Light. Sám nevím, co po něm chci. Bylo mi řečeno, že mi může pomoci, že pane Arture Starku? Řekla mi to jedna taková moc pěkná blondýnka. Jak se jenom jmenovala, začínalo to na I, zkoušela se ti nedávno dovolat," měl jsem chuť mu plivnout do ksichtu. Spratek, stejně jako otec. Kdybys se k němu nepotřeboval vetřít a on neměl za prdelí celou armádu, tam mu rozšlápnu ten jeho samolibý úsměv. Buď mi pomůže nebo mě nechá odvést jako nějakého pošahance do blázince. Je mi to celkem jedno. Kdybych tak mohl vrátit čas.

 

 
Snový průvodce - 05. listopadu 2016 15:10
gral_bohu7694.jpg
Společnost Nakhen Limited, Londýn
~Seth~

"S kým že?" podivil se voják a jeho zbraň se k tobě o kus přiblížila. I ostatní se po sobě podívali. "Jackensi, zavolej Starkovi, že tu máme narušitele a zjevně i blázna zároveň. A zavolejte i policii. Oni se o něj už postarají. Ty," podíval se na tebe, i když jsi díky brýlím neviděl, jak se tváři. Ale jeho tón hlasu mluvil za vše. "Vstávej! Zkus si něco a budeme policii předávat tvou mrtvolu."
Bylo s podivem, že zde mohli mít zbraně. Známe to. Británie, země, kde nemůžete mít v tašce ani pepřák a objevíte se na území někoho, kde je celá zbrojená jednotka. Jestli měl Her-Ur takový vliv, pak nebylo s podivem, že z něj andělé měli vítr.

Když ses postavil na nohy, dva z nich tě chytli a celá skupina se rozešla směrem k budově. Jackens mezitím mluvil po vysílačce s někým, komu říkali Stark. Mohl jsi zaslechnout: "Přiveďte ho do zasedačky v přízemí. Rád bych si s ním promluvil." To jméno jsi už zaslechl ve spojitosti s někým důležitým.
Jak přikázal, tak i udělali.

Co se týkalo pozemku společnosti Nakhen Limited, nebyl malý, ale zároveň byl součástí rušného Londýna, takže se jen málokdo pozastavoval nad tím, co tu taková firma pohledává. K přispění k tomuto názoru tu byla i skutečnost, že v Londýně se nacházelo více obdobných společností. Budova uprostřed prostorného areálu. Na čele budovy visel název společnosti. Vojáci tě však nevedli předním vchodem, ale zamířili do postranního, kudy chodil jenom personál. Nikdo nechtěl, aby ostatní kladli otázky.

Chodba, kterou jste šli, byla ponurá. Na zdech nic neviselo a jejich bílá barva nepříjemně odrážela světlo zářivek. Podrážky bot ti dopadaly na šedivou jednolitou podlahu a sem tam se mihly dveře vedoucí do další tajemné části budovy. Když jste minuly třetí, konečně se velitel jednotky zastavil, vytáhl kartu a přiložil ji ke scanneru. Ozvalo se cvaknutí, ty, velitel a další dva ozbrojenci vešli do už něco příjemněji vypadající místnosti. Zbytek zůstal na chodbě. Uprostřed stál oválný stůl a, ať už to bylo s podivem, vypadala přesně jako místnost, ve které ses setkal s Michaelem.

Těžkooděnci tě nekompromisně zatlačili do židle a následně ti spoutaly ruce za zády. Po obou tvých stranách se postavil jeden a velitel zůstal stát opodál, čekajíc na svého šéfa.

Netrvalo dlouho a dveře se rozevřely. Dovnitř vstoupil muž se světle modrýma až šedivýma očima a černými vlasy. Jeho výraz nepatřil někomu, kdo vedl takovou korporaci. Strniště mu trochu ubíralo na vážnosti. A hlavně nevypadal jako bůh, kterého se andělé bojí. Ne, že bys v něm Her-Ura poznal. Taky to mohl být obyčejný smrtelník.
Oděný do šedivé košile, u níž měl rozepnutý knoflík límečku a do dlouhých černých kalhot vypadal jako obyčejný zaměstnanec, který by se měl někomu zodpovídat. Ne naopak.

Muž se zastavil, prohlížeje si tě zvědavým pohledem. "Prý hledáte Her-Ura," řekl pobaveně. Kývl na velitele a v tu chvíli jednotka opustila zasedačku. "Co po něm chcete, pane..." s odmlkou se posadil na kraj stolu.

Zobrazit SPOILER
 
Váli *Valerius Liarsson* - 05. listopadu 2016 10:58
valiko34786.jpg
Podivný klid v duši
- Sigyn, Loki + Garmr -

Vyhrávám. Sice jsem obdržel pár škrábanců, ale nikde nic vážného. Oproti tomu, můj soupeř má sice hlubší rány, avšak nic, co by jej přímo hrožovalo na životě. Tuto chybu se v souboji snažím napravit a každou příležitost využívám k zakousnutí se do protivníkova krku.

Za pomoci kluzkých parket se vítězně dostáváme ke konci našeho boje, kdy stačí málo a rozerval bych jeho hrdlo po troskách sedací soupravy divadla. Z mého konání mě však vytrhne něco jiného.

Klid.
Rudá mlha před očima se dává na ústup, čelist proti mé vůli povolí. Oklepu se. Nechci... Já... Potřebuji přece dokončit... Co jsem to vlastně chtěl...? Znovu se oklepu, bráním se tomu, ale nejde to... Zakňučím. Nikdy jsem se s ničím podobným nesetkal.
Co to je?
Vztek ze mě vyprchává a mou mysl naplňuje klid, stejně jako nutkání se rozejít určitým směrem. Ta žena... Zjistím, když se ohlédnu a udělám váhavý krok jejím směrem. Vábí mě k sobě, cítím jak mě volá, ale nechápu to. Proč chce, aby vražedné monstrum šlo k ní?

Zkusím se ještě jednou vzepřít té vůli, tomu pocitu, který mě nutí jít blíž. Slabě zavrčím, ale i poslední naježené chlupy postupně ulehnou do srsti a žena slibuje bezpečí. Žádné boje, žádná nenávist, žádná zlost. Slunečná krajina plná štěstí a úlevy... Proč mám jen pocit, že je to až příliš utopistické? Ano, je to lež. Vím to, ale moc s tím nenadělám... Celé mé vlčí já se téměř až rozběhne k ní a mé osobní vědomí s tím nic nenadělá.

Jsem tak klidný až z toho pozvolna propadám do depresí. Pohlížím na vlastní tlapy a kráčím k ženě, zničen faktem, že jsem tak snadno prohrál veškerou svou šanci na pomstu.
Vlčí čumák vítá nataženou dlaň, prvně zdráhavým přičichnutím, poté oči vyhledají ty její aby se ujistily, že slibované bezpečí je skutečné a teprve až po tom se natáhnu pro dotek dlaně a nechám se pohladit.

Je to velmi zvláštní, vnímat sám sebe takhle. Moje lidské vědomí již není zaslepené vztekem a tím, že jsem se proměnil samovolně vím, co dělám, ale přesto jsem teď pod vlivem jiného kouzla, než které s sebou přináší úplňěk.
 
Seth *Sebastian Light* - 04. listopadu 2016 19:35
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg

Tak tohle jsem teda nečekal

 

NPC Gabriel, Michael

 

Vysvětlili mi, že oni mi dají vědět, až budou chtít informace a že jinak se mám prostě chovat normálně. Kývl jsem, že jsem to pochopil. Na mou otázku ohledně Ma´at jsem taky vlastně nedostal jasnou odpověď, protože ani oni nevěděli, kde se nachází.
 

Michael přikázal Gabrielovi, aby se přidal k pátrací skupině a Gabriel odběhl. Osaměl jsem s Michaelem, který mi vysvětlit, že mám mluvit pravdu a nemám mluvit o dohodě s nimi. Napadlo mě, jestli si o mě myslí, že jsem takový idiot, že si myslí, že bych nakráčel k Her-Urovi a v prvním momentě bych mu řekl o té dohodě a ani jsem neměl čas se ho na to zeptat, protože řekl, že moje mise začíná teď a mě se všechno zatočilo. Padal jsem , všechno se točilo a na nic jsem se nemohl soustředit.
 

Bylo to velmi nepříjemné. Ale mnohem víc nepříjemné bylo to, že jsem dopadl na tvrdý beton. Projela mnou bolest a na chvíli jsem nemohl popadnout dech. Když jsem se konečně nadechl, zkusil jsem pohnout rukama, ale bylo to bolestivé, vlastně mě bolel celý člověk. Podíval jsem se na ruce, vypadal jsem jak po dvaceti kolem v ringu. Měl jsem modřiny a škrábance. Sáhl jsem si na tvář, kde mě něco lechtalo, na prstech jsem měl krev.
 

Ten pocit, co jsem měl v nebi, že jsem čistý a při síle byl pryč. Dostal jsem se na všechny čtyři a snažil se zastavit houpání země pode mnou.  Už houpání ustalo, chtěl jsem se zvednout, ale nějak jsem k tomu ani nedostal příležitost. Uslyšel jsem zvuk, zvedl jsem hlavu, aby spatřil zbraně, které na mě mířily. V duchu jsem si řekl, že to už si ze mě dělají prdel.  Stáli kolem mě vojáci, nebylo jim vidět do tváře a na helmách měli znak Her-Ura.
 

Jeden z nich se mě zeptal, kdo jsem a jak jsem se tam dostal. Posadil jsem se a zvedl ruce tak, aby viděli, že v nich nic nedržím: "Jsem Sebastian Light, přišel...no jsem tady, abych se viděl s Her Urem. Bude vědět, kdo jsem!"
 

Nehýbal jsem se, nehodlal jsem je provokovat. Už tak jsem měl debilní den, nechtěl jsem se nechat zastřelit těma lidmi, kteří slouží mému synovci.

 
Snový průvodce - 04. listopadu 2016 12:06
gral_bohu7694.jpg
Mjö-mjö!
~Thór + Nárvi, Hela~

Nic se nestalo. Vždycky, když ses pokoušel přivolat Mjöllnir, jsi měl zvláštní pocit spojení. Sice to byla jenom zbraň, kterou jsi používal k boji a pro směřování své moci, ale obyčejná určitě nebyla. Kladivo si vybralo tebe a poprvé, když jsi jej vzal do ruky, jsi v mysli ucítil propojení, které se tě drželo po celou dobu jeho užívání. Přivolávání Mjöllniru vždy doprovázel známý pocit, že se blíží. Dokonce, i když jsi jej nemohl přivolat na Helheimu, věděl jsi, že tam někde je. Nyní jsi však ten pocit neměl. Žádné propojení, nic. Tvé prsty neolizoval známý brnivý pocit. Kladivo tu prostě nebylo.

Nárvi ne tebe nejistě hleděl. "Děje se něco?" rozhlédl se, jestli náhodou kladivo neuvidí. "Nemělo tu už být?"

Hela radostně pokračovala s hrátky s tvými vlasy. Jestli se ti podaří rozčesat to klubíčko, co nyní jsi v nich měl, bude to zázrak.

Zobrazit SPOILER
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.15343189239502 sekund

na začátek stránky