Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1347


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 16:18Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je online *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 05. dubna 2020 9:46Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 05. dubna 2020 9:46Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 22:01Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 05. dubna 2020 9:46Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je onlineDionýsos *Otec Dennison*
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 30. října 2016 16:46
loki94861.jpg
Je to on
~Sigyn, Váli + Garmr~

Vnímat něco jiného než palčivý stisk svého syna nedokážu. Jsem jako ve snu, v němž padám do bezedné jámy a světlo v jejím ústí je menší a menší. Přešly mě dokonce myšlenky o záchraně své existence. Mezi smrtelníky se říká, že těsně přes skonem vidíte celičký svůj život. Já viděl vše, kvůli čemu byl na mě Váli naštvaný. Vše, co mi zde vpálil do obličeje bez nejmenšího slitování a kvůli čemu jsem ležel pod ním a byl škrcen. Nevnímal jsem ani černého psa končícího na synových zádech a jen si vydechl úlevou, že jsem mohl zase projednou popadnout dech. Ale na jak dlouho?
Není ten strop nádherný? pomyslím si.

Můj výhled mi zakryje líbezná tvář. Koutky úst se mi lehce pohnout nahoru, ale to je vše. Tělem mi rázem začne proudit teplo. Sem tam ve mně něco škubne nebo se ozve štiplavou bolestí, ale jsem tak slabý, že nedokážu ani syknout. Pomaličku rozpoznávám tvář, dlouhé zlatavé vlasy, něžný dotyk jejích dlaní. Pootevřu ústa. Chci něco říct, ale hrdlo mám vysušené jako troud.

Zatnu zuby, protože se její magie dostala k mé noze. Bolí to, ale to je cena za její léčení. Letmo si vzpomenu na scénu z Avengers, které se všichni smějí. Cítím se jako rozmašírován Hulkem o podlahu. Musím se tomu, chtě nechtě, zasmát. Asi mi přeskočilo, když v tak ošidné situaci myslím na film.

Mezitím se Garmr potýkal s druhým vlkem. Naproti němu byl malý a neměl nejmenší šanci. Sice se do sebe několikrát zaklestili zuby a drápy, ale nakonec vyhrává pes Helheimu. Podobně jako u prvního jej svírá do obrovských čelistí a vlk mizí jako duch. Jeho pozornost se vzápětí obrací na obrovského hnědého vlka, kterým je Váli sám. Stihne se nanejvýš připravit na náraz. Oba dva spadnou do první řady míst na sezení a pod jejich váhou dřevo praská. Garmr se pokusil kousnout svého protivníka do svalu levé nohy, ale zuby cvakly na prázdno. Jakmile měl možnost, odskočil od Váliho a udržoval si odstup, připraven na další útok. Pod ním se tvořila malá kaluž z odkapávajících kapek krve.

Má mysl se jasní. Chytnu svou ženu za paži, i když mne každičký pohyb bolí. Snažím se mluvit, i když jazyk nenachází kousek vlhkosti. Můj hlas je velmi tichý a sípavý. Mezi několika slovy, které jsem se pokoušel vyslovit, nakonec zazní dvě, kterým jde rozumět: "Náš syn." Pokud hned nepochopila, můj pohled ji napoví, že něco není v pořádku.

Zobrazit SPOILER
 
Snový průvodce - 30. října 2016 09:23
gral_bohu7694.jpg
Ale kde se strýček nachází?
~Áres~

Ticho přerušované praskáním, řinčením a tříštěním, jak jsi v amoku ničil vše, co ti přišlo pod ruku. Šel z tebe strach. Pokud ses někdy přiblížil k tomu, jaký jsi byl kdysi, bylo to nyní. Po tak dlouhé době v tobě opět vřela krev a chuť pustit se bezhlavě do boje byla tak silná, až se kolem tebe vznášela aura zloby a pomsty těm, kdo ublížili tvé milé. Byla pryč. Nikde jsi neviděl povlávající rudé vlasy, nikde jsi neviděl její rty, na které si tak nerada nanášela rtěnku. Její dokonalé křivky, které se při každém pohybu vlnily, a byla o tolik dokonalejší, než kterýkoliv smrtelník. Viděl jsi jí i v její tehdejší kráse, kdy vypadala jako řecká bojovnice. Vlasy měla zrzavé, ne tak červené, v dlouhých loknách ji spadaly až po pás a přitom se jí nikdy nezacuchaly.

Tvá zloba byla dlouhá a každý, kdo se byť jen podíval, co se to děje, vstřebal do sebe kousek tvého rozpoložení, tvého chtíče ničit a rvát se. Pokud se kolem něj nikdo nenacházel, začal si vybíjet zlost na věcech. Horší to bylo v případě, když se v blízkosti objevila nevinná oběť, která byla ihned napadena. Netrvalo dlouho a kolem tebe to vypadalo jako na bojišti. Kdesi v dáli jsi zaslechl sirény policejních aut. Brekot plačícího dítěte proříct chaos jako nůž máslo a uvědomil sis, co jsi to vlastně způsobil. Destrukce byla vždycky ve tvém nitru a tak dlouho jsi ji ze sebe nedostal, že nyní měla šílené následky.

Co by ti asi na to řekla Artemis.
 
Snový průvodce - 29. října 2016 09:45
gral_bohu7694.jpg
Domov, sladký domov... nebo spíš pomalu se rozpadající?
~Hádes~

Potom, co jsi odešel od Artemis a Área, ses potloukal světem a snažil se získat víc informací týkajících se grálu. Místo toho jsi však zjišťoval, jak moc je svět zapleten do andělských sítí. Jejich přítomnost byla snad všude. Pokud si nebral v potaz to, že křesťanů ve světě nebylo zrovna málo a některé země byly silně věřící, kterým ses raději vyhýbal obloukem, měl jsi neustále pocit, že tě někdo sleduje. Nakonec ses rozhodl vrátit se do podsvětí, které samo o sobě vypadalo jako pohřebiště sebe sama. Už velmi dlouho jsi sledoval chátrat svůj domov. Bylo otázkou, jak ses ke svému vězení stavěl. Bylo to jediné místo, které jsi mohl nazvat svým domovem, ale zároveň to bylo místo, kam jsi byl uvrhnut, abys nedělal problémy.

Seděl jsi na svém trůnu a sledoval jsi v mlze, co se dělo nahoře. Záživné jako Hry o trůny to nebylo, ale doufal jsi, že se někde objeví zmínka o pokladu, který andělé ukrývají ve svém ráji. Bylo jen s podivem, jak se většina bohů potýkala se vším možným, ale grál ustoupil do pozadí.
Áres s Artemis řešili jakýsi problém v Itálii a zdálo se, že bůh války je velmi vážně nemocen. I když jsi je sledoval skrze mlhu, cítil jsi pazoury smrti, jak si jdou pro Áreovo tělo. Později se jim podařilo porazit démona nemoci a nemoc tak ustoupila.

Tvou pozornost zaujalo něco jiného. V hrudníku ti prudce škublo a na chvíli se ti udělalo nevolno. Někde, ne na Zemi, někde právě padl podobný svět tomu tvému. Zahleděl ses do mlhy. Mohl jsi jen zahlédnout konec podsvětí patřící jinému panteonu, jak se propadá do nicoty, jak přestává existovat. Tohle nebylo dobré. To samé se mohlo stát i s tím tvým.
Další záškub ti přenesl pohled do mlhy po tvé levici. To už bylo moc. Dva andělé právě použili tvůj portál, tvé dveře, aby se přemístili někam jinam. I když jsi cítil, že ukradli tvé dílo, vložili do toho něco nového. Svou špetku existence.

Strýčku! ozvalo se náhle a v mlze se objevil Áreův obličej a hned na to zmizel. Slovo však pokračovalo jako v ozvěně, dokud nakonec neutichlo. Bůh války potřeboval pomoc a ty‘s pomoc potřeboval také. Nad hlavou se ti vznášelo nebezpečí. Andělé dokážou vymazat celý svět, kradli duše a ukradli tvé dílo. Tohle jsi nemohl nechat bez odezvy. Sice ti uniklo, proč zrovna bůh války potřeboval pomoc, ale věděl jsi, kde přesně je.
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 24. října 2016 12:05
sigyn4699.jpg
Záchrana milého
- Loki, Váli + Garmr -

Vlci mají silnější vůli, než se zdálo... a nebo je to jejich pánem, jež vládne nemalou mocí. Svou snahou jsem upoutala pozornost jednoho vlka a jak se jít proti mě. Podvědomně zacouvám a připravuji se, že se budu muset bránit holýma rukama, když v tom přiskočí na pomoc Garmr a velmi rychle se zbaví jednoho z protivníků.

Mezitím druhý vlk pustí Lokiho ruku a vyběhne mstít svého druha, zatímco jeho pán prochází podivuhodnou a evidentně velmi bolestivou proměnou na jednoho ze svých služebníků. Stáhnu se úplně na kraj pódia pod kterým jsme a vylezu na něj. Můž-vlk se pokusí ze sebe sklepat cáry vzdáleně připomínající oblečení, ale bezúspěšně. Vyběhne proti Garmrovi a srazí jej do první řady sedaček, kde se začnou rvát na život a na smrt.
Garmre, vydž.
Vyslovím vduchu zbožné přání a přeběhnu jeviště k druhé straně, abych přiklekla k Lokimu.

Spěšně ho pohladím pot váři, aby si uvědomil mou přítomnost.
"Jsem u tebe, lásko... Vydrž, budeš v pořádku."
Kdo ví, zda uklidňuji jeho nebo spíš sebe, ale říct jsem to potřebovala, abych potlačila slzy. Ničí mě, vidět ho takhle... Jako bychom netrpěli už dost.

Neváhám ani vteřinu a i přes zuřící bitvu drápů a tesáků, se snažím soustředit na vyléčení zranění svého muže. Je jich tolik, že léčit to postupně by sice bylo bezpečnější a byla by větší šance na úspěch, ale není čas. Kdykoli se může stát, že se muž-vlk obrátí proti nám a Garmr mu v tom nebude moci zabránit.
Položím dlaně na Lokiho hruď a nechám se pohltit vidinou těla svého muže trochu jinak. Jakmile s výdechem otevřu oči, nevidím Lokiho jako takového, ale mapu jeho těla zevnitř. Krevní oběh brázdí své cesty jako řeky, průhledné orgány jako pohoří, pod nimi kosti... Na takovéhle mapě se snadno hledá, kde je problém - zraněná místa pulzují barvami, podle kterých vnímám vážnost zranění. Červeně pulzující ruka a krk značí krvácení, mozek vysílá jasně žlutý signál a jelikož podobně, akorát světle, poblikávají i další orgány, tak pociťuje otřes. Zlomená noha se hlásí oranžově.

Z mých rukou na hrudi se do mapy začne vlívat světle modrá záře, která se rozlézá k barevně se hlásícím místům a přinásí úlevu raněnému. Zastavuje krvácení, zatahuje rány, uklidňuje otřesený mozek a napracuje přerušenou kost. Jakých kvalit dosáhnu záleží na tom, jestli mě něco vážného vytrhne ze soustředění, či nikoli.

Zobrazit SPOILER

 
Váli *Valerius Liarsson* - 22. října 2016 18:20
valiko34786.jpg
Kousat, trhat, drásat...
- Loki, Sigyn -

Mé vnitřní zvíře se pomalu prodírá na povrch. nebráním mu... Pro jednou se nevzpouzím, protože pokud někomu ublížím, tak to bude ten, komu ublížit chci. Každý prst vydá své nehezky znějící lupnutí, jak vyskočí z kloubu a naskočí zpět v poněkud pozměněném tvaru. Nehty tvrdnou, prodlužují se a stávají se ostřejšími.

Rána, kterou jsem otci zasadil o zem s ním silně otřásla, ale stále vnímal, zatímco jsem jej škrtil. Pach krve se začne rozlézat vzdušným prostorem a ještě víc burcuje touhu se zakousnout a rozsápat mu hrdlo.
Díky rudému oparu před očima a mým naprostým zaujetím svou činností, ani nepostřehnu příchod někoho dalšího, do doby, než se ozve ženský hlas.
Postupně...
Proletí mi hlavou a stisk na krku zesílí. Slyším velmi dobře jaký kvapík hraje srdce ženy za mnou a tak vím, že mi od ní nehrozí valné nebezpečí - ona si totiž jasně uvědomuje, že střet se mnou prohraje.

Přítomnost psa na mě dopadne zcela doslova. Ve chvíli, kdy jej zaznamenám je už pozdě na odražení jeho skoku.
Skrytý...
Není to obyčejný pes, to poznám. Jinak by se před mým zostřenýmy smysly neukryl tak snadno. Ztrácím rovnováhu, pokrčené koleno z podřepu padá k zemi, ruka s drápy na krku otce sebou cukne a zanechá hlubší šrámy v kůži. Další krev sytí vzduch. Možná jsem mu svým pádem na jeho hruď vyrazil i dech, kdo ví, ale můj loket se nacházel v oblasti žaludku, což jistě nebylo příjemné. Jeho boj. Mě čeká jiný.

Pes padl stranou, ale ve chvilce byl znovu na nohách a šel po jednom z mých vlků. Nakážu druhému aby pustil otce a zaútočil na psa, zatímco já nechávám zmizet poslední střípky strachu z proměny a nechám se obklopit bolestí, která celý proces provází.

Je zvláštní prožívat to při plném vědomí a jiné, než pod vlivem úplňku. Když Luna povolává svého vlčího syna, obvykle si ráno nic nepamatuji a tak veškerá ta bolest je zapomenuta společně s vlčími činy, kterých se dopouštím. Dnes tomu však bude jinak. Dnes je všechno jinak.

Padnu na čtyři, ruce už téměř proměněné, tlapy na nohou rozervaly boty. Obě ramena vyskočí z kloubů a znovu naskočí jinak. Mám chuť křičet, ale z hrdla se dere vlčí vrčení. Nohy se zkrátí, naopak čelisti prodlouží, látka oblečení se na určitých místech trhá, ale vzdorovitě se snaží dál držet na těle. Když se nahrbím a skloním hlavu, přeci jen hlesnu něco jako lidský výkřik bolesti skrze ostré zuby v tlamě... to jak se ocas nemůže dostat ven z kalhot a je nucen brázdit si cestu příliš těsnou nohavicí.

Prudce hlavu narovnám a již to není tvář muže, co se dívá na svět vlčíma očima, ale mohutný vlk sám. Zkusím ze sebe sklepat cáry oblečení, ale nejde to. Nechám to být, není to až tak podstatné... Vyběhnu proti psovi, jež překazil mé plány na spravedlivou pomstu. Nyní se mi bude zodpovídat on. Bůh lží neuteče a možná stihne zemřít na nemalý počet zranění, jež ode mě obdržel.

Pes není o moc větší, než já sám... a ať už oba vlci při jeho zaměstnávání padli či nikoli, teď přicházím s útokem já.

Vlk


Zobrazit SPOILER

 
Seth *Sebastian Light* - 22. října 2016 14:04
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg

Dohoda uzavřena

 

NPC Gabriel, Michael

 

Anděl mi sdělil, že informace, kterou jsme mu poskytl mu je užitečná. Věřil mi, že to myslím upřímně a já to myslel. Už mě nebavilo se za něčím honit, abych skončil jako kdysi. Chtěl jsme moc a chtěl jsem žít, ne zemřít pro něco o čem nic nevím.
 

Ucítil jsem, jak mě vzal kolem ramen a pak jsme se přesunuli. Pocítil jsem příval energie a moci. Najednou jsme byli v nějaké místnosti, která vypadala jako poradní místnost nebo taková ta místnost, kde se lidé scházejí, aby probrali důležité obchodní záležitosti. Rozhlížel jsem se a vnímal přítomnost několika andělů, ale před námi byl jenom jeden, ale jeho chladný pohled, který mě naprosto ignoroval mě svým způsobem děsil.
 

Věděl jsem, že je to MIchael. Už se mi o něm zdálo. Anděl v místnosti se bavil nejdřív pouze s druhým. Až když zjistil, že jsem přijal jejich nabídku, tak se jeho pohled obrátil na mě. Přivítal mě a pak mi řekl, co bude mým úkolem.
 

Kývl jsem, že rozumím. Věděl jsem, co bude mým úkolem, byl jsem zvědavý jaký důvod si vymyslí proto, že jsem tam dorazil jenom já. Rozhodně jsem si nepřál, aby další bohové na něco přišli. Věděl jsem, že pokud to zjistí, tak mě zlynčují, ale nebyl jsem si jistý, zda je horší lynčování od slábnoucích bohů nebo od andělů, kteří by ze mě udělali jejich loutku a stejně bych bohy musel zradit.
 

"Co přesně po mě chcete? Informace, jak Vám je budu podávat?" zeptal jsem se. Chápal jsem to s tou infiltrací, ale nechápal jsem přesně, jak to bude fungovat. Jak jim budu pomáhat.

"Kde vůbec skončila Ma´at, pokud se mohu zeptat?" snažím se mluvit uctivě, aby věděli, že vím, kdo tady tomu velí.

 
Loki *Thomas Hiddleston* - 22. října 2016 11:05
loki94861.jpg
Jaké to je přijít sám o sebe?
~Váli, Sigyn + Garmr~

Byl bych sám proti sobě, kdybych s Válim bojoval. Se svým vlastním synem. Tíha poznání na mě ležela jako kladivo na zádech Thórových. Jeho prsty se mi zarývají do krku. Ne, nejsou pouze lidské. Cítím ostré drápy, které mne nijak nešetří. Slyším, jak se jeho ruka mění. Není to příjemný pocit. Snažím se nevydat ani hlásku.
Nebudu bojovat s vlastním synem, snažím si neustále opakovat.

Zvedl mě a následně mnou třískl zpátky o zem. Hlavou jsem narazil velmi tvrdě. V tu chvíli se mi před očima zamžilo, následováno mžitkami. Bolest se z nohy přenesla rovnou na temeno mé hlavy. Vlasy mi slepovala vlastní krev a jediné, co jsem dokázal vnímat, byl houpající se svět. Synova tvář se zmnohonásobila, takže jsem jej viděl všude kolem sebe. K tomu všemu se mi přidal houpající se žaludek. Neviděl jsem vbíhajícího Garmra. Nepostřehl jsem ani vcházející Sigyn. Neměl jsem na to.

Velký černý huňatý pes vyskočil a dopadl Válimu přímo na záda. Pod jeho váhou se syn sesunul přímo na mě a já zachrčel bolestí, když mi jeho drápy sjely po krku a ještě víc se zaklestily. Garmr se svalil bokem, protože takový pád nečekal.

Vlk, který celou dobu chodil kolem nás, najednou spočinul pohledem na Sigyn. Vycenil ostré zuby a jako ke kořisti se k ní přibližoval. Pomalu, s rozvahou. Byl už raněn, kdy jsem jej udeřil do čumáku. Nyní jej měl zkrápěný krví. Srst se mu výhrůžně ježila a ocas držel skloněný.
Garmr se na něj rozeběhl. Ohrožoval Sigyn, která se o něj pěkně starala. Jeho zuby se zaryly do vlkova krku a jedním skousnutím doprovázeným křupnutím se vyvolané zvíře rozplynulo. Garmr se najednou zdál být mnohem větší. Průměrně vysokému muži by sahal minimálně po prsa. Oči mu rudě žhnuly a najednou to nebyl tak milý pejsek, kterého chcete podrbat za ouškem. Otočil se k Válimu čelem a cenil na něj řadu ostrých zubů.

Garmr


Zobrazit SPOILER
 
*Árés* Alexander Rubin - 21. října 2016 20:13
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Když se sere, tak se sere pořádně

Zatraceně… Napadne mně ve chvíli, když neškrtím nebo nemlátím toho okřídleného pitomce. Místo toho cítím tu příšernou bolest a polykám bolestný výkřiky. Takovou radost jim neudělám. Před očima se mi dělají mžitky, které se snažím zahnat mrkáním.
Musím zachránit Artemis, potřebuje mne, když je teď mimo. Spoléhá se na mně. Nesmím jí zradit. Držím se toho, jako tonoucí se drží svého záchytného lana.
Nakonec s tím stejně nic nezmůžu. Jenom hledím na to, jak ten černý jako noc přejde k mé ženě a bere jí do náruče.
"Dostanu vás! Přede mnou se neschováte! Zničím vás! Zkuste se jí jen dotknout!" Vrčím na ně přes bolestí zaťaté zuby. Čas sice držel mé ruce, ale ne má ústa. Nebyly to plané sliby. Hodlám to všechno splnit. Až se mi dostanou pod ruku, poznají peklo a budou si přát rychlou smrt. Vychutnám si to do jejich posledního dechu. Doufám, že se ty svině regenerují. Bylo by smutné, kdyby to představení tak rychle skončilo.

Zklamal jsem. Nezmůžu nic jiného než hledět na to, jak odnáší, čert ví přesně kam, mou ženu. Nejsem schopen jí ochránit. Selhal jsem.
To už jsem někde cítil. Ozve se část mého vědomí, pozastavující se nad éterickou silou vyzařující z toho portálu, kterou ještě nezastihla panika a beznaděj a je schopná uvažovat.
Strýčku! Bleskne mi hlavou. Musím najít toho zatraceného sobeckého egoistu a tak nějak ho přimět k tomu, aby mi pomohl zachránit mou nejdražší… Ale nejdřív… se sesunu k zemi.
Těžce jsem dýchal. Bolest procházející mým tělem mne nechutně vyždímala. Nikdy v životě jsem nic takového nezažil.
"Vydrž, zlato. Najdu si tě a zlomím těm idiotům křidýlka." Přislíbil jsem tiše zemi, kterou jsem notnou chvíli líbal jako svou milenku, neboť jsem se rozhodl své tělo nechat na pokoji. Potřebuje chvíli klidu.
Nikdy jsem nevěřil v to, že bych se do někoho mohl zamilovat. Měl jsem spoustu žen. Byl jsem mnohokrát ženatý, ale nikdy to nebylo tak intenzivní jako s ní. Nemluvím teď o sexu. Ten byl sakra žhavej.
Moc dobře jsem věděl, proč se tomu tak vyhýbám. Protože se stane přesně něco takového. A ten pocit selhání, když neochráníte někoho, na kom vám nejvíc záleží, je naprosto šílený.

"Zasraný nemocnice! Já věděl, proč sem nechodit." Někde v skrytu duše vím, že za to nemocnice přímo nemohla a že byla svým způsobem taky oběť, takže je naprosto hloupé ničit její majetek, přesněji neházet s tím nemocničním vozíkem a nerozbíjet místnost, která ani nevím k čemu je a ani trochu mně to nezajímá. Trošku to pomáhá, ale vůbec nic to neřeší. Stejně nakonec budu muset najít strýce… jenže šmankote babičko, poraď mi jak. Mám pocit, že se na mně štěstěna z vysoka vysrala.
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 21. října 2016 12:47
sigyn4699.jpg
Divadlo Soho
- Loki, Váli -

Čas utíká pomalu, když se čeká a není, čím by se dalo zaměstnat. Pozoruji londýnský lid, který spěchá za svými cíli a stejně tak proměnlivost počasí, jenže už jsem takovéhle věci viděla tolikrát, že mě to ani nijak valně nebaví pozorovat.

Zavřu oči, opřu se zády o zeď a roztáhnu svou mysl k rostlinám v okolí, hlavně v nedalekém parku. Stromy šepotají svou tichou píseň, stébla trávy se předávají nenávistné zprávy k lidem, kteří po ní šlapou, stejně tak jako pějí chválu na déšť, jež se na onu krátkou chvíli objevil. Vnímám i veverky v parku a jiná zvířata, jejich mysl je o tolik jednodušší než mysl lidí, proto k nim tak ráda utíkám ve svých tichých meditacích a pozoruji raději je.

Příval energie mě vyruší ze soustředění a prudce otevřu oči, abych přesně v tom okamžiku viděla psa vyskakujícího z protější zdi. Kdybych neviděla tenhle kousek, nejspíš bych si Garmra snadno spletla, ale takhle není pochyb.
"Garmre... Co tu blbneš?"
Ptám se polohlasem poskakujícího psa, který je evidentně rád, že mě vidí, ale zároveň svým tancem poukazuje na dveře divadla.

Tohle se mi nelíbí.
"Mám jít dovnitř?"
Už několikrát mi dal souhlas najevo, takže na dané znamení počkám a se zamračenou tváří vcházím. Už ve dveřích mi to připadá jako velmi podivné místo k setkání s celebritou, takže našlapuji opatrně a všímám si detailů. Možná bych měla spěchat, ale zarazí mě runa načrtlá v prachu.
Někdo z našich...
Ani v nejmenším si nemyslím, že jde o nějaký krutý žert... Garmr na to vůbec nevypadá a jeho přítomnost není jen tak, navíc jakmile jsme vešli, prosvištěl kolem mě a mířil dál do útrob divadla, lhostejno zda mu stačím.

Nad runou se více nezdržuji a následuji Garmra. Pes má sice náskok, ale on moc dobře ví proč... já důvod jeho přítomnosti zjišťuji záhy, v okamžiku, kdy vtrhnu do sálu opuštěného divadla.
Je tu cítit divokost dravce, který ulovil svou kořist, celý sál je touto aurou nasycen. Oči krátce zmapují prostor, vidí kresby poházené kolem, ale jejich výjevy vnímá jen letmo. Srdce se rozbuší, jako kdyby mělo vyletět ven - nevidím Lokiho. Garmr však proběhl uličkou k pódiu a díky němu přes sedačky vidím hrbící se záda muže, na kterého pes skáče. Další z mých smyslů si uvědomí věc navíc, kterou je chrapot a lapání po vzduchu.

Celé moje vnímání okolí netrvá déle, než pár vteřin, ale mě to připadalo tak zpomalené. Vybíhám směrem k neznámému, bez jakéhokoli rozmyslu, protože jediné, co v té chvíli vím, je to, že tam pod ním jisto jistě leží můj muž a kdyby mě sem Garmr nepřivedl, tak by se ke mě neměl šanci vrátit.
"Nech ho být!"
Křiknu a zatímco Garmr si vzal na starost útočníka, jenž je ke mě zády, já svou pozornost upoutám na vlky, kteří jsou pod vůli neznámého. Tím, že je ovládnu, jej určitě oslabím a dám nám větší šanci. Navíc i kdyby Garmr útočníka nestrhl na zem, tak jej minimálně rozptýlil tak, aby pustil Lokiho.

Zobrazit SPOILER

 
Snový průvodce - 21. října 2016 10:49
gral_bohu7694.jpg
Poušť
~Thór + NPC Nárvi a malá Hela~

Nárvi stále nerozuměl, co se tu noc stalo. Proč na něj Váli zaútočil. Ale léta v Helheimu jej naučila jedné věci, že nic není takové, jak se na první pohled zdá. V tuhle chvíli neměl chuť oslavovat. Chtěl se co nejdřív dostat k rodičům. Hela zjevně nechápala, co se kolem ní děje a dělala Thórovi ve vlasech dokonale vrabčí hnízdo.

"Nebylo by rychlejší přivolat tvé kladivo?" zeptal se mladík, když znovu klopýtnul a málem se hlavou zabořil do písku. Byl nedočkavý a značně roztěkaný. "Všechny tři by nás uneslo nebo ne?"

V dálce před vámi se obloha prudce zatáhla. Hela zvedla prstík a nadšeně tím prstem ukazovala. Nebylo pochyb. Blížila se k vám písečná bouře. Nárvi nikdy nic podobného neviděl, a tak nebylo divné, že se tím směrem díval až fascinovaně. "Další ze zázraků Midgardu?"
I když nebezpečí bylo veliké, blížící se bouře byla nádherná. Jako by se na vás valily píseční obři, zvedajíce své obří nohy a víříce kolem sebe tuny prachu. Bouře zatím byla daleko.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.17741990089417 sekund

na začátek stránky