Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1566
Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 23. července 2021 13:47Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 27. července 2021 9:11 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 22. července 2021 9:17Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 22. července 2021 9:17Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 28. července 2021 23:18Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Amitiel *Lisa Grey* je offline, naposledy online byla 28. července 2021 21:00Amitiel *Lisa Grey*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 22. července 2021 9:17Sif *Sofia Garner*
 Postava Heimdall *Rick Mardall* je onlineHeimdall *Rick Mardall*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 27. července 2021 9:11Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 22. července 2021 9:17Kurent "Cal"
 Postava Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* je offline, naposledy online byla 25. července 2021 14:32Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco*
 Postava Jörmungandr *Jerome* je offline, naposledy online byla 22. července 2021 9:17Jörmungandr *Jerome*
 
Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* - 27. května 2021 00:49
20200228_111127883_m(1)(1)5935.jfif

13+ Hehe

Jory

Had se vzhlédl v zrcadle a málem se nejspíš nepoznal. Sledoval jsem, jak natahuje ruku k té tabuli skla a pak, jak se dotýká sám sebe. Byl jako uhranutý, divil se, nechápal... Kdysi dávno jsem se cítit stejně, kdysi dávno jsem netušil, co se s mou velikostí stala a proč jsem najednou tak malinký. On prožívá totéž, pravděpodobně je na pokraji nového velmi děsivého sebeuvědomění. Dívá se na svůj odraz, prohrábne si vlasy, dotkne se své pokožky. Předpokládal jsem, že fascinaci rychle nahradí smutek a bolest z toho, jak se jeho existence smrštila do drobného lidského tělíčka. Jak říká, nyní je měkký. A šíleně bezbranný.
,,Zvykneš si, věř mi, není to tak zlé." Položil jsem mu ruku na rameno, cítil jsem v sobě snahu ho ukonejšit, i když jsem moc nevěděl, jak. Kde se ve mě berou takové emoce? Pff... Jak to říkaj ti pitomé vládcové? pomáhej bližnímu svému?
Sklonil hlavu a strhnul ze sebe ručník. Nestihl jsem odvrátit pohled a to co jsem si myslel už dřív, se naplnilo. Není to veliký had pro nic za nic, že jo.
Uculil jsem se a zvedl hlavu, podíval jsem se na sprchu a pak na jeho obličej, v zrcadle, který zkoumal to, co mu viselo mezi nohama. Zvedl jsem svou ruku a pak jsem ho poplácal.
,,Ano, zcela běžné. Tím se množí." Jako had by měl mít to samé, ne? Pokud si ještě plazí anatomii správně pamatuji, hadi mají to samé, ale dvakrát, ukryté v těle, dá se to vysunout. I když, on, jakožto zplozenec Lokiho a zároveň kříženec, třeba ani nic k množení neměl? Žádná hadí dívka na něj nikde nečekala.
,,No, hade, okukovat se můžeš později. Teď musíš do sprchy."Ukázal jsem na běžný rohový sprchový kout se schodkem a odtokem uprostřed. Sebral jsem mu ručník a dlaní, jež stále spočívala na jeho levém rameni, jsem ho popohnal dovnitř. Závěs nyní nebude potřeba, než bych ho nechal hrát si s mýdlem a šamponem, to ho raději umeju sám.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 26. května 2021 19:19
bf15b48b90ac54d5fcc2fa5e8621babc2932.jpg

JAK NA TO?

Sif




S povytáhnutým obočím se podívám na egypťanku a pak na tu misku v její ruce. Podle toho co říká, mi to přijde jako něco co dělávali šamani když užívali bylinky aby se dostali do nějakého tranzu. Né že bych s tím měl osobní zkušenost. Dál ji poslouchám a vůbec se mi nelíbí kam tohle směřuje. Samozřejmě že se budu snažit, ale přiznejme si to, jsou tací kterým by to šlo mnohem lépe.

Docela se bojím abych Sif spíše neublížil. To bych.. Nevím, asi by mi hráblo. Seber se, děláš to pro ni. Tohle musím zvládnout. Naposledy se na Sif podívám. "Jdu si pro tebe". Šeptnu, zavřu oči, pokusím se uvolnit a nechávám bohyni aby provedla ten rituál.


To co následuje.. Ani nevím jak to popsat. Nikdy sem nic podobného nezažil. Možná jednou v šedesátých letech, ale na to teď nemohu myslet. Musím se soustředit. Vynořím se z temnoty a.. No, nevím kde sem, ale je tu hezky. Dokud si nevšimnu těch fotek. Je možné že ji opravdu miloval? Vypadají šťastně.


Sif. Zadívám se na ni když vyjde z vedlejší místnosti a dá mi pusu. Jak dlouho sem o ténhle chvíli snil? Tak moc mi chyběla, tak moc sem chtěl cítit chuť jejích rtů, vůni jejích vlasů.. A teď jsem za blbého anděla? No to je skvělé! Mám chuť to zrcadlo rozbít, ale musím se ovládat.


"Promiň. Nějak jsem se zamyslel". Mile se na ni usměji a jdu se posadit vedle Sif. Chvilku koukám do ohně a pak jen tak na ni. "Už sem ti říkal jak máš krásné vlasy? Jsou jako ze zlata". Špitnu a po vlasech ji lehce pohladím. "Si.. Sofi, jsi šťastná? Nechtěla by jsi něco víc? Občas si říkám jestli nám něco nechybí".
 
Jörmungandr *Jerome* - 26. května 2021 18:59
jormungander347.jpg
Nadpis
~Huītzilōpōchtli~

Obrázek



Rozuměl mi. Nechtělo se mi věřit, že to bylo tak snadné? Bylo to tím, že byl sám jiný? Doma jsem si toho užil. Zlý obrovský had Jörmungandr, který společně se sourozenci a otcem zapříčiní Ragnarök. Ha, a kde je teď? Možná nastal, protože svět byl tolik odlišný od toho, který jsem znal.

Nechal jsem se dovést do koupelny. Tak tomu mikrobi říkali. Měli je i na lodích. Na těch lepších, které nešlo jenom tak potopit. Ne, že bych topil lodě na potkání, ale někdy byla dlouhá chvíle a potřeboval jsem se zabavit. Navíc toho jídla.

Otočil mě k zrcadlu. Uviděl jsem obraz muže. Chtěl jsem se zeptat, kdo to je, když jsem si uvědomil, že děla stejné pohyby jako já. Zaraženě jsem natáhl ruku nejdřív k zrcadlu, po kterém jsem přejel prsty a následně se dotkl vlastní tváře. Bylo to... divné. Neměl jsem žádný čumák, ani vysunující se špičáky. Moje oči vypadaly jako mikrobů. Vlastně podobné měl i Solian, ale něco v nich měl. A já? Jako bych ztratil své staré já.

Pokračování...
 
Snový průvodce - 26. května 2021 18:36
gral_bohu7694.jpg
Nejvyšší věž
~Amitiel + Gabriel, Michael~

Opět letěl nad městem bylo, jako by se čas vůbec neposunul. Mohla jsi lidem na povrchu zemském závidět, že se jim střídá den a noc. Zde se nepohnul ani jeden stín a stromy vypadaly stejné po celý lidský rok. Stříbrné město bylo sice nádherné a každý, kdo sem poprvé vkročil, byl uchvácen, ale jakmile tuto dokonalost viděl každý nekončící den, dost se omrzela. Možná to byl důvod, proč hodně andělů nejraději řešilo nějaké mise mimo stříbrné hradby a poslouchalo Michaela na slovo.

Když jsi přistála na otevřeném balkóně vedle Gabriela, Michael zrovna vcházel dovnitř. Přízračné světlo vytvářelo odlesky na blyštivé dlažbě a dál vyzařovalo z bílých zdí. Dvoukřídlé dveře, s mihotavými okýnky, zůstaly otevřené. Gabriel se rozešel hned na to a cestou docela okatě zívnul.

Uvnitř kruhové místnosti, kterou zdobily podstavce z bílého mramoru s rozličnými artefakty, stál masivní kulatý stůl. Hrany měl zakulacené a pokryté kovovým stříbrným lemem. Povrch byl hodně podobný dlažbě. Kolem kdysi dávno někdo rozestavil těžké zdobené židle s polstrovaným sedákem. Michael si sedl do nejvyššího, Gabriel zamířil k jeho levici. Pak tu byl i zmíněný Amabael, nechyběl tu Cassiel, dále tu byla Armoniel.
Byla docela zahalená, ale většinou se nestyděla světu ukazovat svá složitá tetování, která měla téměř po celém těle.
Chyběl tu Rafael. Kdo ví, kde teď byl.

"Přišli jsme o dalšího z našich," začal bez nějakého úvodu Michael. "Byl tvou starostí," podíval se na Amabaela, který vypadal trochu zbídačeně. "Měl jsi za úkol přivést bohyni Sif a ne, že na ni budeš provádět pokusy. Co tě to sakra popadlo?"

"Nevěděl jsem, že nás zradí, a navíc nás sledoval štír, který..." jeho řeč byla přerušena hlasitým bouchnutím do stolu. "Žádný štír mě nezajímá," sykl Michael. "Kdybyste nechali Romanielovi ještě nějakou chvíli, určitě by se k nám přidala z vlastní vůle. Proč jste se do toho pletli?"

Amabael vypadal jako někdo, kdo by nejraději z věže skočil. Anděl ne-anděl. "Dlouho se neozval. Nechali jsme ho sledovat a projevoval k bohyni větší náklonost, než měl."
"Nenapadlo vás," vložila se do toho Armoniel. "Že díky náklonosti si bohyni získá?"
Amabael se zatvářil, jako by se zakousl do citrónu.
Do pře se vložil Cassiel. Jestli byl někdo, kdo konkuroval tetováním bělovlasé anděle, tak to byl on. "Nedozvíme se, co měl Romaniel v plánu, dokud nám to neřekne sám. Jsme tu z jiného důvodu, než hledat viníka, ne snad?" zastavil se pohledem na Michaelovi.

"Je tomu tak," přitakal velitel andělů. "Bohové se začínají spojovat. Jméno Her-Ur začíná být mezi námi čím dál víc skloňováno. Ten štír, co sledoval Amabaela," střelil po andělovi zlostným pohledem, "je jeden z jeho sluhů. Začínám mít důvod se obávat, že naši hru s grálem prokoukli. Nikdo ho nehledá. Aspoň ne nikdo, o kom víme."

"Stejně se tam nedostanou," Gabriel si znuděně okusoval nehty. Normální člověk by je dávno měl ošklivé, ale on je měl stále dokonalé. "Jo, vylákal si jich několik ven, ale k čemu ti je armáda nemyslících bohů? Nestačí ti k tomu padlí, co má tady Armoniel? Vyjde to na stejno," zase se ukázalo, že být archandělem má velikou výhodu. Michael sice sršel vztekem, ale meč nechal v pochvě.
"Kdybys jenom věděl," rozhlédl se po všech. Na chvíli se zastavil i očima na tobě. "Kdybyste všichni věděli. Tajemství, které tu zanechal náš otec, které nesmí být vysloveno nahlas ani napsáno. Přál bych si, abych vám mohl říct víc, ale..." nedokončil větu, protože se najednou objevil Rafael. "Nemluv dál a pojď."

Nikdo si netroufil ani pípnout. Michael se slepým Rafaelem, který i přes to mohl chodit či létat, měl vnitřní souboj. Rafael dokázal dohlédnout dál než kterýkoliv z vás a jeho hlas jste často slyšeli, když vás všechny svolával na Michaelův příkaz. Cassiel ho jednou nazval létající vysílačkou.

"Končíme," zavrčel Michael a vydal se za Rafaelem. Ostatní jste zůstali v místnosti.
"No, wow," vydechl Gabriel. "To zas bylo."
Cassiel došel k tobě a mírným pohlazením po paži ti naznačil, ať jdeš s ním. Zavedl tě na balkón. "Co si myslíš o celém tomhle vystoupení?"
 
Snový průvodce - 26. května 2021 17:35
gral_bohu7694.jpg
Vysni si ženu
~Thór, Sif~

Jakmile sis lehl, přešla Mnemosyne ke tvému lůžku, aby ti ukázala malou misku, v níž měla olej. "Nejlepší způsob, jak někomu vrátit vzpomínky, je vstoupit do jeho podvědomí," mluvila tiše, takže kdyby se k tobě nenakláněla, nic bys neslyšel. "Najdi ji v jejím světě a pak se pokus najít střípky, které bys mohl dát dohromady, aby si vzpomněla. Netlač. Neříkej rovnou, kdo jsi. Důvěra je v tomto bodě velmi klíčová. Možná se ti nebude líbit, co zpočátku uvidíš, ale musíš být trpělivý," pokud jsi měl ještě nějaké dotazy, tak je zodpověděla a následně tě požádala, aby ses uvolnil a zavřel oči. Neměl jsi znovu usnout, ale tvoje mysl se měla přemístit od té Sifiiny.se

Cítil jsi, jak ti čelo pomazala olejem. Měl silnou bylinkovou vůni a trochu pálil. Pak bohyně začala chodit dokola, to jsi poznal ze závanů vzduchu, které kolem sebe tvořila. Necítil ses unavený, ale měl jsi pocit, že postupně přestáváš vnímat své tělo. Byl to nepříjemný pocit, ale vedle tebe ležel někdo, kdo za tuto nepříjemnost stál, nebo ne?

A pak jsi ztratil veškerá pouta, která jsi ke svému tělu měl a ponořil ses do tmy. Ta sice trvala jenom chvilku, ale i tak zanechala stopy, které tě možná budou ještě nějakou dobu pronásledovat.

Vynořil ses v útulné dřevěné místnosti. Hořel tu krb, na římse stálo několik fotek. Pokud ses na ně zaměřil, tak to byla Sif spolu s Romanielem. Byli šťastní. Naproti krbu stála sedací souprava, kde byl položený šálek s ještě teplým čajem. Na opačné straně další dveře vedly do kuchyně, za které zrovna vyšla Sif. Usmála se na tebe, přešla k tobě a dala ti polibek na líčko. "Jak dlouho tu stojíš?" zeptala se tě. Přešla ke gauči a sedla si.

Její chování bylo trochu zvláštní. Mnemosyne přece říkala, že ze začátku budeš v jejím světě a kdo ví, co teď viděla. Jak viděla tebe. Pokud ses rozešel k zrcadlu, které viselo nad skříňkou, spatřil si nenáviděného anděla Romaniela.

"No tak, Romane, pojď si sednout," vyzvala tě Sif, když ses stále nerozhoupal k nějakému činu. Nyní záleželo na tom, zda dáš Sif prostor, aby si postupně začala vzpomínat nebo to na ní najednou vybalíš. Ale pamatuj, co říkala bohyně.
 
Artemis *Alyss Ellery* - 23. května 2021 21:04
artemis_alyss28072.jpg
V sedmém kruhu Pekla
~Áres + Zeus, Lucifer~

Áreova otázka se trochu míjela účinkem, protože jsem v pořádku nebyla, ale stiskla jsem jeho ruku, protože jsem byla ráda za jeho přítomnost. Tohle bylo děsivé místo. Zajímalo mě, jestli něco podobného měl Hádes i v Podsvětí. Maximálně jsem se prošla po Asfodelových polích a pak byla v jeho zámku, ale jinak jsem nikdy neměla touhu jeho říši víc procházet.

Šli jsme dál. Následovali Lucifera, který sem tam řekl, abychom zastavili, protože se před námi prohnala vlna zatracených duší. Sice by nám nic neudělali, ale za to by nám sdílely své vzpomínky a když jich bylo tolik, přišli bychom o vlastní rozum.

Neustále jsem se rozhlížela a měla jsem pocit, že se oběšenci natáčejí naším směrem. Jako by konečně bylo v lese něco víc, než jenom pusto a prohánějící se duše. Lucifer to neřešil. Mě z toho bylo úzko.

Štěkot se už znovu neozval a já si najednou uvědomila, že jsme měli přece koně, který by Kerbera našel. "Áree? Alastor, pekelný kůň. Já začínám mít trochu mezery, kde jsem je nechali. Víš, co říkal Hádes? Že by nás zavedl za Kerberem."

Jakmile jsem to vyslovila, Lucifer se zastavil a obrátil se k nám čelem. "Pekelní oři jo?"
 
Kurent "Cal" - 23. května 2021 20:49
kurent21903.jpg
Nekhen Limited, snídaně č. 2
~Dionýsos + Mesetet, Her-Ur~

Litoval jsem toho, že jsem s Dionýsem nemohl trávit víc času, ale ono se blbě něco vymýšlí, když vám za oknem čoudí bar, ve kterém jste ještě nedávno pracovali. Věřil jsem tomu, že Savera dá bar dopucu a najde všechny, kdo za jeho výbuch mohli a osobně je roztrhá na kusy. U této části jsem být nechtěl. Zas tak silný žaludek nemám.

Měl jsem trochu starost o Zoru, ale vypadalo to, že si z noci nic nedělá a opět byla při smyslech. Dokonce se nabídla a šla pomoct s vyklízením baru. No, aspoň se holka nějak zabaví. Persefoné jsme vůbec neviděli. K Her-Urovi se nepřiblíží a zase se nehne moc daleko od našeho upírského šéfa. Stále mu chci vyčíst, že z ní pije. Magor.

Můj šatník byl trochu víc pestřejší než u normálních lidí, ale našlo se, co má cca jednolitou barvu. Sám jsem se oblékl do čistého.

Obrázek

Pak návštěva v kavárně, objevení Mesetet, klidně bych v té kavárně byl déle, a teleport směr Her-Ur. Za ta léta, co štíry znám, jsem si na to nezvykl. Měl jsem trochu pocit, že si asi ublinku, ale vytrval jsem. Trocha šprýmu s hlídkou a hurá za božským šéfíkem.

Když jsem Her-Ura viděl poprvé, tak jsem zíral podobně jako Dionýsos. Čekal jsem nějakého velkého kápa s přísným pohledem, drsnou tváří a prostě takového týpka, kterému se bojíte říct ne. Nicméně z něj vyzařovala taková aura autority, že bych to neřekl ani kdyby byl nemluvně.

"Co? My?" Her-Ur se podíval na Mesetet, protože to s anděly hned nepobral. "Ne úmyslně?" dodal po chvíli a ukázal rukou směrem ke stolu. "Nesedneme si?"
Posadil jsem se hned vedle Dionýsa a trochu hladově zíral na tu úžasnou pestrobarevnou nálož na stole. Her-Ur měl na jídlo vkus. Mesetet si sedla na druhou stranu a zanořila se do židle.

"Grál je pro nás stále neznámá a podle všeho, co víme a zjistili jsme, tak mu jako bohové nemáme šanci se do Rájem dostat. A žádný štír nebo jinak mýtická bytost," doplnil Her-Ur. "Pokud neznáte nějakou nevinnou duši, která nám bude ochotná grál donést, pak je pro nás vzdálený asi jako jiná sluneční soustava," natáhl se pro sklenici a napil se.

"A ještě k těm andělům," vrátil se k poslední Dionýsově otázce, "my je nelovíme. Nejsme jako oni. Nicméně pokud na nás zaútočí a nám se je podaří lapit, pak tu máme pro ně speciální místo."
 
Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* - 23. května 2021 19:10
20200228_111127883_m(1)(1)5935.jfif

Zrcadlo. ukaž mi...

Obrázek

Jory

,,Ano. Nějaká část lidí spí na takových lůžkách. Říkají jim postele." Jiní spí na velkých matracích, co se dají srolovat a říkají jim futony, jiní na zemi, na slámě... Lidé jsou různí, jinak majetní, žijí na různých místech. Ale zde, ve velikém moderním městě, se spí na posteli. A nejen to.
Téměř nahá postava na mém lůžku přímo vyzývá k nevhodným myšlenkám. Ani po stovkách let nejsem schopný se vymanit ze své primitivní podstaty, toužící po krvi! Avšak při přihlédnutí na okolnosti na naše setkání si nejspíš jen k večeři dám nějaké maso a vše bude zase dobré.

,,To je normální. Taky jsem byl, kdysi." Vzpomněl jsem na ten děsivý masakr, andělé s námi neměli tolik práce, ach ne. To lidé vyvraždili můj národ. Lidé jejich víry!
Had se může cítit všelijak. Pravděpodobně neví, co je strach, a zmatení je rozhodně na místě. Možná také zvědavost? V jiné podobě se jeho hadství smrštilo jen na drobnou velmi omezenou podobu. A to nemluvím o celém jeho lidském těle.

,,Uvidíš. Pojď, pomohu ti." Natáhl jsem k němu ruku a postavil ho na nohy, s menší pomocí jsem ho odvedl do drobné koupelny. V rohu stojí sprchový kout a naproti němu záchod. Vedle umyvadlo se zrcadlem.
,,To je sprcha. A tohle... To tě nejspíš zajímá!" Ukázal jsem směrem k tomu skleněnému objektu potaženému úzkou vrstvou lesklého kovu.
,,Takhle nyní vypadáš, Jormungandre." Postavil jsem ho před zrcadlo, aby se v něm vzhlédl, než jsem ho vůbec postavil do sprchy. Přišlo mi, že to může zabrat nějaký čas, než si prohlédne vlastní obličej, krk a vše co mohl v zrcadle nad umyvadlem vidět.
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 23. května 2021 17:49
sigyn_iko39614.jpg
Všechno je v pořádku…
~Heimdall~

Vše je jak má být. Loki, já a chlapci, spokojení a spolu. City našeho vztahu byly jako malý poklad, který jsme si chránili. Ano, zastávala jsem se Lokiho, ale veřejně nedal najevo, jak moc mu na tom záleží, ani jak moc mu záleží na mně a chlapcích. Byla to maska, hra, kterou jsme hráli společně, aby Loki mohl pokračovat v tom, co dělá a Odin, nebo kdokoli jiný neměl potřebu vyhrožovat mu přes nás.

“Vždy se budou dívat… Ale mě to nevadí.“
Odpovím svému muži a láskyplně ho pohladím po tváři. Loki náš dům chrání před vševidoucíma očima, které vidí pravdu, očesanou o určité detaily našeho vztahu. Díky tomu si nemusím dělat starosti, že by naše hra byla nedokonalá. Nejraději bych s manželem protančila celou nadcházející noc, ale to by nebylo moudré. První tanec ze slušnosti, druhý protože hodím smutné oči a na třetí posedět, poté se nechat vytáhnout někým jiným, prohodit pár slov pro udržení dobrých vztahů a nechat Lokimu prostor. Něco se vždycky semele a já se přistihnu, jak se vlastně trochu těším, co Loki vymyslí tentokrát.

Sif mě často lituje. ‚Ubohá Sigyn‘ říkává, mít já takového manžela, tak skočím z Bifröstu. Od Friggy jsem zase slyšela, že bych měla být důraznější a od jeho činů jej zrazovat. Loki je svůj… a já jsem jeho, z vůle Všeotce. Má odpověď prakticky na všechny rady tohoto typu. Jen já zřela duši svého muže a vím, jaký v nitru skutečně je.

Není to tak dávno, kdy se spokojenost rozlila po celém Asgardu. Hlasy, které se do mě či Lokiho pouštěly, pomalu utichly. Loki sice dál dělal své šprýmy, ale nic z toho příliš nenarušovalo místní klid.
Jeho zbylé děti jsem se naučila mít ráda. K Jormunganderovi je cesta nejnáročnější, není zrovna v přístupné lokalitě, ale hodlám na tom zapracovat. Fenrir se ubytoval u Týra a tak za nimi příležitostně zajdu, abych ho pohladila a sblížila se s ním. Stačí kus masa (vhodně podaný, aby ho nevzal i s prsty), aby si někoho oblíbil, oproti tomu s Hel se dá domluvit nejlépe i nejhůře zároveň. Na rozdíl od svých zvířecích bratrů mluví, ale má své názory, postoje a komplikovanou mysl. Kdyby Lokiho chtěla uznat za svého otce, přijala bych ji za dceru… Vždy jsem trochu skrytě toužila po holčičce. Jenže Hel, dá se říci, adoptovala Frigga a navíc už z ní byla mladá dáma. Okouzlující a krásná, po svém otci, ať ho uznává nebo ne.

******

Vydala jsem se navštívit Heimdalla. Neuškodí mu taky občas vidět někoho z očí do očí a on sám na návštěvy příliš nechodí. Když jsem byla mladší a svobodná Bílý Ás pro mě byl velmi atraktivní, ale nikdy jsem mu nic neřekla. Sem tam jsem za ním zašla, jako to dělali i někteří další bohové a dělala mu společnost na jeho věčné stráži.
Pak jsem se vdala. Mé sympatie k Heimdallovi šly do pozadí, avšak nezmizely úplně. Vždy jsem k němu cítila úctu, pro jeho schopnosti a zodpovědnou úlohu, ale nyní je pro můj vztah s Lokim a naši hru stejným nepřítelem jako Odin sám.

Položím mu ruku na rameno, překvapeně mě osloví, prý co já tady. Inu… Prostě se mi zachtělo vyjít si ven a dělat mu společnost. Má nějaké podivné narážky, kterým plně nerozumím. Prý jestli mi tohle něco připomíná.
Možná mi to má připomínat mé dřívější návštěvy? Naráží na to, že jsem se dlouho neukázala?
“O čem to mluvíš?“ Hraji nepochopení. Tvářím se, že nemám ponětí, co by mi to mělo připomínat. Následně naprosto doopravdy nerozumím, proč zmiňuje své matky. Co ty mají co dělat s mou návštěvou?
Poznámku raději přejdu mlčením a pousměji se. Možná mu tady z té samoty trochu přeskakuje. Byla by to velká škoda, ale stát se to může.

“Mohl bys někdy přijít na návštěvu. Dlouho ses nebyl podívat na děti.“ vytknu mu, abych svedla řeč jinam. Vedu syny k zodpovědnosti a Heimdall je příkladem, který jim dávám… Především Válimu, protože Thór jenž mu je vzorem, má k zodpovědnosti daleko. Ocenila bych, kdyby se u nás ukázal a trochu přispěl k tomu, aby si chlapci z takového setkání něco pozitivního odnesli.

Asi jsem se víc zasnila nad tou představou a možnostmi, co by si moji milovaní synové od strážného boha osvojili.
“Proč jsi stále na stráži?“ Ptám se.
“Proč stále bojuješ?“ Zazní z mých úst.
“Opouštíš to tady někdy vůbec? Vždyť tu je klid a mír. Ragnarok nehrozí. Pokud bys opravdu chtěl, mohla bych se přimluvit. Odin by jistě uznal, že nemusíš stát na stráži.“ Pokračuji mírným hlasem, klidným a melodickým.
Místo toho však místností zní: “Mohl by ses vrátit na Himinbjörg a opět strážit Bifröst a Asgárd. Pokud bys opravdu chtěl, mohla bych tě tam vzít. Ódin by byl rád, protože teď jsme až příliš zranitelní.“

‘Bude to znít, jakože se vymlouvám, ale poslední dobou opravdu nějak nevím kam dříve skočit. To víš... Bez mého dohledu by se tu dříve nebo později vyrojilo něco, co by ten klid narušilo.‘
Zazní jako jeho odpověď. Pousměji se a vlastně si i trochu povzdechnu. Heimdall… Zodpovědný za všech okolností a nikdy nepoleví.

Zahledím se směrem k Asgardským budovám a vnímám drobný ruch v ulicích. Jak krásně nám tu všem je.
‘Sigy… Vždycky je co strážit… Odin to ví. Asgard a jeho lid... zažívá období klidu, ale možná… Možná je to jen otázka času. Třeba stačí jen chvíle nepozornosti, to snad víš, ne? Nemáš, čím bys mě přemluvila…‘
Vyhnu se přímému střetu našich očí. Nejsem si jistá, jestli si chci vyměnit pohled do duší.
‘Nicméně stále ti neodpovídám na otázku… Proč jsem stále na stráži. Řekl bych, že ze stejného důvodu jako jsi přijala břímě manželské ve snaze usměrnit Lokiho činy do nějakých snesitelnějších mezí. Nehledě na to jak hrozných věcí se dopustil a jak hrozný dopad to na tebe mělo, nehodlala jsi ustoupit. On si vždy najde cestu jak někomu zatopit. Bojuješ s tím každý den, chráníš nás všechny před Lokim a nehodláš se vzdát. Protože to byl a JE tvůj smysl bytí… Já... Uh... Já dělám úplně to samé. Můj smysl bytí je chránit bohy… Včetně tebe.‘ Pokrčí rameny, jako by chtěl zamaskovat nějaké vnitřní přiznání a pokusí se stočit řeč jinam. ‘Jak jsi se sem vůbec dostala?‘

Heimdallova slova jsou zvláštní. Těší mě, že nezná pravou povahu našeho vztahu s Lokim, znamená to, že ať už Loki kolem našeho sídla obestřel jakékoli kouzlo, tak zatemňuje i vševidoucí pohled zlatozubého boha. Na druhou stranu mám pocit, jako by se mi napůl svěřoval o svých citech ke mně a tím probouzí mé odsunuté sympatie.
“Včetně mě?“
“Včetně mě?“
Ne, že by mi to nelichotilo, ale mé srdce patří manželovi. Přesto… Něco mě nutí v tomto směru pokračovat. Přijdu blíž a sednu si vedle něj. Má v určitých věcech pravdu, vždy jsem fungovala jako určitý diplomat mezi Lokim a ostatní bohy. Zastávala se ho, snažila najít společné řešení k nápravě, navrhovala kompromisy. V ostatních bozích jsem tak budila dojem, že ve svém manželství nejsem šťastná, ale smířila jsem se se svou rolí a snažila jsem se ji plnit, co nejlépe. Jenže jak má jedna bohyně stačit na usměrňování nezdárného manžela a ještě výchovu dvou synů?

“Klasickou cestou k Bifröstu jsem přišla. Jako kdybys už z dálky neviděl, že k tobě mířím.“
“Klasickou cestou přes Bifröst jsem přišla. Jak jinak?“
Krátce se odmlčím a podívám se směrem k cestě, kterou vidím před sebou a za ní rozprostírající se domov nás všech.
“Asgard by zvládl chvíli bez hlídání. Měl bys za mnou někdy přijít. Schází mi dobrý přítel, kterého jsem v tobě vždy měla.“
“Asgard je v plné síle, připraven na tvůj návrat. A mně schází dobrý přítel, kterého jsem v tobě vždy měla.“ Nasadím trochu důvěrnější tón a ve tváři se mi mihne velmi jemné začervenání.

“Přišel bys někdy?“
“Vrátíš se? Prosím…“ Smutné zelené oči, krásné dívky se jen krátce zahledí do tváře svého společníka, než zase sklopí pohled.
 
Heimdall *Rick Mardall* - 23. května 2021 13:09
snmekobrazovky202105100022412499.jpg

Creepy bohyně


Sigyn



Zamrkám na “Sigyn“, vlastně ani neskrývám zklamání, že nepobrala mé vtipné přirovnání a ještě se pro jistotu zeptá koho mám na mysli.
„No přece moji matku… Respektive všech devět matek...“ Jen prostě dodám. Zde jsme u toho, tohle by skutečná Sigyn pochopila… A dost možná by mě i majzla něčím těžkým po hlavě, když si z Lokiho utrpení dělám legraci. Za to tahle napodobenina jen protáhne ten svůj medový ksichtík do takové podoby, že to vypadá až děsivě neprakticky. Nevím, kdo má dneska mučící šichtu, ale pozitivně laděné horory mu jdou…
„Přijít na návštěvu?“
Zopakuji ještě jednou po ní a chvíli uvažuji zda tohle opravdu řekla, nebo zda jsem jen za tu dobu bez schopností neztratil tolik krve. Ví vůbec, že jsem se měl s Lokim navzájem zapíchnout? V jakém panteonu chodíte pravidelně navštěvovat děti někoho koho jednou máte vědomě zabít a on vás? Heh, čistě teoreticky kdybych se neválel ve vlastní špíně, ale bylo by všechno v pohodě a opustil bych svojí hlídku, abych je navštívil jako hodný strejda. Nebo líp! Co kdybych je navštívil a zrovna by nastal Ragnarok? Úplně si to umím představit. Řekl bych: Tak děcka, je to tady! Kde je váš tatík? Musím ho zabít, ale vy si klidně hrajte... Bylo by to asi hodně divný, jestli ne rovnou trapný. Nemluvně o tom, že jsem byl jediný, kdo ani nemusel někam chodit, aby se na někoho podíval. Jó... Někdo si tady neudělal přípravu, nezjistil na koho si to vlastně hraje a před kým to stojí. A tak to i vypadá. Celé to je hodně blbá iluze a za ní zcela jistě ještě blbější anděl. Ale co, tak budeme naoko spolupracovat.

„Ehm, promiň… Co ti budu povídat.“ Nenápadně pootočím hlavu doprava, abych se mohl alespoň periferně podívat tam, kam ona často hledí. Kromě svého stínu ale nic zvláštního nevidím. Kam to hledíš rádoby Sigy? Jako kdybys byla duchem jinde... Ale poté se okamžitě obrátím na osobu přede mnou. „Bude to znít jakože se vymlouvám, ale poslední dobou opravdu nějak nevím kam dříve skočit. To víš... Bez schopností, klečet zbídačený v poutech, snášet pravidelné a fakt intenzivní mučení a učit mluvit Tika a Toka, kteří ještě neotevřeli pusu, umí být dost náročné.“ V mém hlasu jde bezpečně poznat ten sarkasmus, ale dle předchozí zkušeností si nedělám naděje, že si toho všimne. Ovšem i přes absenci mých schopnosti si dokážu všimnout já jejího pohledu, který nezvykle těká jednu chvíli na mě, poté za mě a pak na malou chviličku opět na mě, ale tentokrát nějak hrozně zvláštně. Ze zkušenosti vím, že malé, často jednoduše přehlédnutelné detaily umí být velice důležité. Ten chvilkový pohled je velice krátký. Ano, sice mi to připomíná můj pohled, když jsem kdysi z nudy sledoval jeden daleký panteon jejichž jazyku jsem nerozuměl ani slovo. Ale k čemu slova, když stačilo sledovat, jak si to rozdávají zvířecí bozi. Navíc mám pocit, že to byli sourozenci...
Můj pohled...

Tehdy jsem se nějak přestal divit, že Thór nerad hady… Ale to odbíhám od tématu. Chtěl jsem říct, že to je takový ten pohled, co by si přál, aby tohle nikdy nemusel vidět. A to není zrovna úplně nejlepší znamení. Musím vypadat fakt zuboženě… Na druhou stranu mi přijde, jako kdyby to byla na chvíli ta pravá Sigyn jakou si pamatuji. Možná nejde o iluzi…

„Hmm?“ Zamyšleně skoro až zabručím, když na ni zamyšleně hledím, nějak se snažíc rozlousknout celou tuhle nevšední situaci. Co si budeme, je jasný, že tady jde zase o lámání mé vůle. Co mi není jasný je, že pořádně nevím, co přede mnou vlastně stojí. Možná jsem se zmýlil. Možná to není iluze. Možná to je opravdová Sigyn, jen není sama sebou… Pak je ale otázka, co dělá tady a co to s ní vlastně je? Že by tohle bylo to jejich poddání a věrné sloužení andělům? To se potom ani nemůžou divit, že se raději nechávám stáhnout z kůže... A pokud je tady ona, je tady i Loki? Nebo snad i jiní naši bohové? Tolik a ještě více otázek, které stojí jen na vrtošivém slovíčku možná…
Ale za pokus nic nedám… Tedy, možná zase vypíchnuté oči, ale to je jedno...

Opět se tedy soustředím na Sigyn, která se opět tlemí jako úplný idiot. Za předpokladu, že tam někde je opravdu ona, pak teoreticky víme, že se dokáže na malý okamžik dostat z tohoto zvláštního stavu. Ale proč, jaká je příčina? Dokázal bych ji dostat nějakým způsobem zpět? Třeba vyvoláním vzpomínek nebo pocitů? Stačilo by mi i jen pár vteřin, aby mi sama sundala pouta a potom bych mohl zkusit vymyslet, jak nás odsud dostat. „Sigy…“ Podívám se hluboko do jejích očí mezitím vyhledávajíc tu skutečnou osobu, kterou teď potřebuji… Pokud tam tedy opravdu je. Stále platí, že to může být jen past. Musím být obezřetný... „Tam už není co strážit. Ódin se vzdal své existence. Moje pevnost je jen zřícenina. Ásgard byl zničen a jeho lid…“ Na chvíli se odmlčím, protože se mi před zrakem mihnou ty jejich nebohé pohledy. „Jeho lid byl do jednoho pobitý anděli. Ale o tom snad víš ne? Přeci jen tě sem přivedli, aby jsi mě přemluvila…" Řeknu, jako kdyby to ani nestálo za zmínku, ale pořád ji skoro bez mrknutí oka sleduji. „Nicméně stále ti neodpovídám na otázku…“ Kývnu hlavou, abych dal na najevo, že si to uvědomuji. „Ptáš se, proč stále bojuji.“ Kdybych neměl ruce zcepenělé a ještě k tomu připoutané, asi bych se i podrbal na bradě, na které za tu dobu vyrostl vous. „Řekl bych, že ze stejného důvodu, jako jsi kdysi ty dobrovolně odpykávala trest, který náležel jen Lokimu. Nehledě na to jak hrozná ta situace byla a jak hrozně měla jednoho dne skončit, nehodlala jsi ustoupit. Bojovala jsi za osobu před sebou, chránila jsi Lokiho a nehodlala jsi se vzdát. Protože to byl a JE tvůj smysl bytí. Já... Uh... Já dělám úplně to samé. Můj smysl bytí je chránit bohy. Nebo alespoň ty, co ještě žijí... Včetně tebe.“ Pokrčím rozbolavěle rameny. Nemluvně o tom, že si umím vysvětlit důvod, proč jsem ještě stále na živu a v zajetí. Nemám pražádnou chuť ulehčovat lov těm ptáčkům.

„Můžu se zeptat? Jak jsi se sem vůbec dostala?“ Nebudu lhát, i když mi asi řekne nějakou blbost, jsem popravdě dost zvědavý. Přeci jen je to po dlouhé době první tvář, kterou znám a není to zásluhou nekonečného oddělování mého těla. Navíc potřebuji, aby semnou mluvila. Potřebuji, aby tady byla, co nejdéle je to možné.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2021 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.19622588157654 sekund

na začátek stránky