Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1352


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 16:55Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 23:52 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 10. dubna 2020 1:51Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 22:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 23:52Dionýsos *Otec Dennison*
 
Seth *Sebastian Light* - 22. října 2016 14:04
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg

Dohoda uzavřena

 

NPC Gabriel, Michael

 

Anděl mi sdělil, že informace, kterou jsme mu poskytl mu je užitečná. Věřil mi, že to myslím upřímně a já to myslel. Už mě nebavilo se za něčím honit, abych skončil jako kdysi. Chtěl jsme moc a chtěl jsem žít, ne zemřít pro něco o čem nic nevím.
 

Ucítil jsem, jak mě vzal kolem ramen a pak jsme se přesunuli. Pocítil jsem příval energie a moci. Najednou jsme byli v nějaké místnosti, která vypadala jako poradní místnost nebo taková ta místnost, kde se lidé scházejí, aby probrali důležité obchodní záležitosti. Rozhlížel jsem se a vnímal přítomnost několika andělů, ale před námi byl jenom jeden, ale jeho chladný pohled, který mě naprosto ignoroval mě svým způsobem děsil.
 

Věděl jsem, že je to MIchael. Už se mi o něm zdálo. Anděl v místnosti se bavil nejdřív pouze s druhým. Až když zjistil, že jsem přijal jejich nabídku, tak se jeho pohled obrátil na mě. Přivítal mě a pak mi řekl, co bude mým úkolem.
 

Kývl jsem, že rozumím. Věděl jsem, co bude mým úkolem, byl jsem zvědavý jaký důvod si vymyslí proto, že jsem tam dorazil jenom já. Rozhodně jsem si nepřál, aby další bohové na něco přišli. Věděl jsem, že pokud to zjistí, tak mě zlynčují, ale nebyl jsem si jistý, zda je horší lynčování od slábnoucích bohů nebo od andělů, kteří by ze mě udělali jejich loutku a stejně bych bohy musel zradit.
 

"Co přesně po mě chcete? Informace, jak Vám je budu podávat?" zeptal jsem se. Chápal jsem to s tou infiltrací, ale nechápal jsem přesně, jak to bude fungovat. Jak jim budu pomáhat.

"Kde vůbec skončila Ma´at, pokud se mohu zeptat?" snažím se mluvit uctivě, aby věděli, že vím, kdo tady tomu velí.

 
Loki *Thomas Hiddleston* - 22. října 2016 11:05
loki94861.jpg
Jaké to je přijít sám o sebe?
~Váli, Sigyn + Garmr~

Byl bych sám proti sobě, kdybych s Válim bojoval. Se svým vlastním synem. Tíha poznání na mě ležela jako kladivo na zádech Thórových. Jeho prsty se mi zarývají do krku. Ne, nejsou pouze lidské. Cítím ostré drápy, které mne nijak nešetří. Slyším, jak se jeho ruka mění. Není to příjemný pocit. Snažím se nevydat ani hlásku.
Nebudu bojovat s vlastním synem, snažím si neustále opakovat.

Zvedl mě a následně mnou třískl zpátky o zem. Hlavou jsem narazil velmi tvrdě. V tu chvíli se mi před očima zamžilo, následováno mžitkami. Bolest se z nohy přenesla rovnou na temeno mé hlavy. Vlasy mi slepovala vlastní krev a jediné, co jsem dokázal vnímat, byl houpající se svět. Synova tvář se zmnohonásobila, takže jsem jej viděl všude kolem sebe. K tomu všemu se mi přidal houpající se žaludek. Neviděl jsem vbíhajícího Garmra. Nepostřehl jsem ani vcházející Sigyn. Neměl jsem na to.

Velký černý huňatý pes vyskočil a dopadl Válimu přímo na záda. Pod jeho váhou se syn sesunul přímo na mě a já zachrčel bolestí, když mi jeho drápy sjely po krku a ještě víc se zaklestily. Garmr se svalil bokem, protože takový pád nečekal.

Vlk, který celou dobu chodil kolem nás, najednou spočinul pohledem na Sigyn. Vycenil ostré zuby a jako ke kořisti se k ní přibližoval. Pomalu, s rozvahou. Byl už raněn, kdy jsem jej udeřil do čumáku. Nyní jej měl zkrápěný krví. Srst se mu výhrůžně ježila a ocas držel skloněný.
Garmr se na něj rozeběhl. Ohrožoval Sigyn, která se o něj pěkně starala. Jeho zuby se zaryly do vlkova krku a jedním skousnutím doprovázeným křupnutím se vyvolané zvíře rozplynulo. Garmr se najednou zdál být mnohem větší. Průměrně vysokému muži by sahal minimálně po prsa. Oči mu rudě žhnuly a najednou to nebyl tak milý pejsek, kterého chcete podrbat za ouškem. Otočil se k Válimu čelem a cenil na něj řadu ostrých zubů.

Garmr


Zobrazit SPOILER
 
*Árés* Alexander Rubin - 21. října 2016 20:13
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Když se sere, tak se sere pořádně

Zatraceně… Napadne mně ve chvíli, když neškrtím nebo nemlátím toho okřídleného pitomce. Místo toho cítím tu příšernou bolest a polykám bolestný výkřiky. Takovou radost jim neudělám. Před očima se mi dělají mžitky, které se snažím zahnat mrkáním.
Musím zachránit Artemis, potřebuje mne, když je teď mimo. Spoléhá se na mně. Nesmím jí zradit. Držím se toho, jako tonoucí se drží svého záchytného lana.
Nakonec s tím stejně nic nezmůžu. Jenom hledím na to, jak ten černý jako noc přejde k mé ženě a bere jí do náruče.
"Dostanu vás! Přede mnou se neschováte! Zničím vás! Zkuste se jí jen dotknout!" Vrčím na ně přes bolestí zaťaté zuby. Čas sice držel mé ruce, ale ne má ústa. Nebyly to plané sliby. Hodlám to všechno splnit. Až se mi dostanou pod ruku, poznají peklo a budou si přát rychlou smrt. Vychutnám si to do jejich posledního dechu. Doufám, že se ty svině regenerují. Bylo by smutné, kdyby to představení tak rychle skončilo.

Zklamal jsem. Nezmůžu nic jiného než hledět na to, jak odnáší, čert ví přesně kam, mou ženu. Nejsem schopen jí ochránit. Selhal jsem.
To už jsem někde cítil. Ozve se část mého vědomí, pozastavující se nad éterickou silou vyzařující z toho portálu, kterou ještě nezastihla panika a beznaděj a je schopná uvažovat.
Strýčku! Bleskne mi hlavou. Musím najít toho zatraceného sobeckého egoistu a tak nějak ho přimět k tomu, aby mi pomohl zachránit mou nejdražší… Ale nejdřív… se sesunu k zemi.
Těžce jsem dýchal. Bolest procházející mým tělem mne nechutně vyždímala. Nikdy v životě jsem nic takového nezažil.
"Vydrž, zlato. Najdu si tě a zlomím těm idiotům křidýlka." Přislíbil jsem tiše zemi, kterou jsem notnou chvíli líbal jako svou milenku, neboť jsem se rozhodl své tělo nechat na pokoji. Potřebuje chvíli klidu.
Nikdy jsem nevěřil v to, že bych se do někoho mohl zamilovat. Měl jsem spoustu žen. Byl jsem mnohokrát ženatý, ale nikdy to nebylo tak intenzivní jako s ní. Nemluvím teď o sexu. Ten byl sakra žhavej.
Moc dobře jsem věděl, proč se tomu tak vyhýbám. Protože se stane přesně něco takového. A ten pocit selhání, když neochráníte někoho, na kom vám nejvíc záleží, je naprosto šílený.

"Zasraný nemocnice! Já věděl, proč sem nechodit." Někde v skrytu duše vím, že za to nemocnice přímo nemohla a že byla svým způsobem taky oběť, takže je naprosto hloupé ničit její majetek, přesněji neházet s tím nemocničním vozíkem a nerozbíjet místnost, která ani nevím k čemu je a ani trochu mně to nezajímá. Trošku to pomáhá, ale vůbec nic to neřeší. Stejně nakonec budu muset najít strýce… jenže šmankote babičko, poraď mi jak. Mám pocit, že se na mně štěstěna z vysoka vysrala.
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 21. října 2016 12:47
sigyn4699.jpg
Divadlo Soho
- Loki, Váli -

Čas utíká pomalu, když se čeká a není, čím by se dalo zaměstnat. Pozoruji londýnský lid, který spěchá za svými cíli a stejně tak proměnlivost počasí, jenže už jsem takovéhle věci viděla tolikrát, že mě to ani nijak valně nebaví pozorovat.

Zavřu oči, opřu se zády o zeď a roztáhnu svou mysl k rostlinám v okolí, hlavně v nedalekém parku. Stromy šepotají svou tichou píseň, stébla trávy se předávají nenávistné zprávy k lidem, kteří po ní šlapou, stejně tak jako pějí chválu na déšť, jež se na onu krátkou chvíli objevil. Vnímám i veverky v parku a jiná zvířata, jejich mysl je o tolik jednodušší než mysl lidí, proto k nim tak ráda utíkám ve svých tichých meditacích a pozoruji raději je.

Příval energie mě vyruší ze soustředění a prudce otevřu oči, abych přesně v tom okamžiku viděla psa vyskakujícího z protější zdi. Kdybych neviděla tenhle kousek, nejspíš bych si Garmra snadno spletla, ale takhle není pochyb.
"Garmre... Co tu blbneš?"
Ptám se polohlasem poskakujícího psa, který je evidentně rád, že mě vidí, ale zároveň svým tancem poukazuje na dveře divadla.

Tohle se mi nelíbí.
"Mám jít dovnitř?"
Už několikrát mi dal souhlas najevo, takže na dané znamení počkám a se zamračenou tváří vcházím. Už ve dveřích mi to připadá jako velmi podivné místo k setkání s celebritou, takže našlapuji opatrně a všímám si detailů. Možná bych měla spěchat, ale zarazí mě runa načrtlá v prachu.
Někdo z našich...
Ani v nejmenším si nemyslím, že jde o nějaký krutý žert... Garmr na to vůbec nevypadá a jeho přítomnost není jen tak, navíc jakmile jsme vešli, prosvištěl kolem mě a mířil dál do útrob divadla, lhostejno zda mu stačím.

Nad runou se více nezdržuji a následuji Garmra. Pes má sice náskok, ale on moc dobře ví proč... já důvod jeho přítomnosti zjišťuji záhy, v okamžiku, kdy vtrhnu do sálu opuštěného divadla.
Je tu cítit divokost dravce, který ulovil svou kořist, celý sál je touto aurou nasycen. Oči krátce zmapují prostor, vidí kresby poházené kolem, ale jejich výjevy vnímá jen letmo. Srdce se rozbuší, jako kdyby mělo vyletět ven - nevidím Lokiho. Garmr však proběhl uličkou k pódiu a díky němu přes sedačky vidím hrbící se záda muže, na kterého pes skáče. Další z mých smyslů si uvědomí věc navíc, kterou je chrapot a lapání po vzduchu.

Celé moje vnímání okolí netrvá déle, než pár vteřin, ale mě to připadalo tak zpomalené. Vybíhám směrem k neznámému, bez jakéhokoli rozmyslu, protože jediné, co v té chvíli vím, je to, že tam pod ním jisto jistě leží můj muž a kdyby mě sem Garmr nepřivedl, tak by se ke mě neměl šanci vrátit.
"Nech ho být!"
Křiknu a zatímco Garmr si vzal na starost útočníka, jenž je ke mě zády, já svou pozornost upoutám na vlky, kteří jsou pod vůli neznámého. Tím, že je ovládnu, jej určitě oslabím a dám nám větší šanci. Navíc i kdyby Garmr útočníka nestrhl na zem, tak jej minimálně rozptýlil tak, aby pustil Lokiho.

Zobrazit SPOILER

 
Snový průvodce - 21. října 2016 10:49
gral_bohu7694.jpg
Poušť
~Thór + NPC Nárvi a malá Hela~

Nárvi stále nerozuměl, co se tu noc stalo. Proč na něj Váli zaútočil. Ale léta v Helheimu jej naučila jedné věci, že nic není takové, jak se na první pohled zdá. V tuhle chvíli neměl chuť oslavovat. Chtěl se co nejdřív dostat k rodičům. Hela zjevně nechápala, co se kolem ní děje a dělala Thórovi ve vlasech dokonale vrabčí hnízdo.

"Nebylo by rychlejší přivolat tvé kladivo?" zeptal se mladík, když znovu klopýtnul a málem se hlavou zabořil do písku. Byl nedočkavý a značně roztěkaný. "Všechny tři by nás uneslo nebo ne?"

V dálce před vámi se obloha prudce zatáhla. Hela zvedla prstík a nadšeně tím prstem ukazovala. Nebylo pochyb. Blížila se k vám písečná bouře. Nárvi nikdy nic podobného neviděl, a tak nebylo divné, že se tím směrem díval až fascinovaně. "Další ze zázraků Midgardu?"
I když nebezpečí bylo veliké, blížící se bouře byla nádherná. Jako by se na vás valily píseční obři, zvedajíce své obří nohy a víříce kolem sebe tuny prachu. Bouře zatím byla daleko.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 19. října 2016 22:30
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Cesta pouští



Hned jak se Nárvi zarazil tak mi bylo jasné že jsem nadhodil citlivé téma. Schoval jsem mobil do kapsy a chtěl jsem pokračovat dál, ale mladík mně najednou zastavil a chytl za ruku. Zadíval jsem se Nárvimu do tváře a přikývl jsem. Chvilku jsem přemýšlel o tom o čem mluvil, na co se ptal, zda mu mám vše říct nebo ne. Ať už jsme kdekoliv, tak bych se rád dostal pryč, nemám tedy zrovna teď náladu na rozhovor.

Ale nejspíše si zaslouží nějaké odpovědi. "Všechno ti řeknu, ale pojď dál. Nesmíme se zastavovat, chci být co nejdříve pryč". Řeknu prostě a s Nárvim za zády vyrážím dál, přímo za nosem. "Kde tedy začít... Váliho jsem neviděl, ani jsem o něm neslyšel. Ale potkal jsem tvého otce i matku". Na chviličku se odmlčím, zadívám se do dáli před námi a zhluboka se nadechnu. "S Lokim jsme byly na jednom místě, po něčem jsme pátraly... Právě tam jsme potkaly Sigyn.

Zvláštní... Kdybych měl hádat tak řeknu že jsou právě teď někde spolu".
Tiše si povzdychnu a pokračuji dál. Je to divné. Zvláštní. Možná mně to trošku i štve. Loki, ten had... Právě on má najednou takové štěstí. Najde svou ženu a já mu teď vedu syna a dceru. Má rodinu skoro pohromadě. A co já? Se zamračeným výrazem ve tváři pokračujeme dál po horkém písku a já doufám že už brzy narazíme na nějaké stopy civilizace.
 
Snový průvodce - 19. října 2016 19:38
gral_bohu7694.jpg
Ruku na to
~Seth + NPC Gabriel~

Gabriel se zamyslel. Informace, kterou jsi mu řekl, byla zajímavá. Alespoň jsi to poznal z jeho postoje, když přešlápl z nohy na nohu. Her-Ur hrál velkou hru. Jak se mu vůbec podařilo přimět jednoho anděla, aby pro něj pracoval? Ve vzduchu se vznášely další otazníky.
"Tahle informace je velmi... přínosná," dořekl nakonec Gabriel, vzal tě kolem ramen a v tu chvíli jste se přemístili úplně někam jinam. Tvá moc byla zpět. Opět ses cítil sám sebou, ale i přesto jste stále nebyli na Zemi. Nacházeli jste se v konferenční místnosti. Cítil jsi tu převážně přítomnost andělů, i když v téhle chvíli jste se kolem oválného stolu nacházeli pouze ty, Gabriel a další muž s tmavě hnědými vlasy. Už jsi jej jednou věděl, stejně jako Gabriela. Ve snu, kdy jsi snil o grálu.

Konferenční místnost vypadala jako každá jiná. Stůl obehnán polstrovanými židlemi, u každého místa na stole ležel malý bloček s propiskou. V čele místnosti na zdi viselo bílé plátno, na které mířil projektor připevněn ke stropu. Okna nahrazovala funkci venkovních zdí. Normálně bys z nich viděl ruch města, ale tady za nimi pouze líně pluly mráčky jako pochodující stádo ovcí. Celé to bylo slazeno do černé, hnědé a bílé. Jedinou veselejší barvu zde zapříčinila pouze váza s nádhernými orientálními květinami.

Michael na tebe pohlédl. V jeho případě to byla přísná ignorace. V jeho očích bylo velmi těžké číst, jestli vůbec to. Na sobě měl klasický černý oblek, bílou košili s černou kravatou.
"Přijal?" zeptal se. Gabriel přikývl. "Dobře," jeho oči spočinuly na tobě. "Vítej v rodině, Sethe. Vybral sis moudře. Nyní k tomu, co dál."
"Iseut se snažila přemístit k Her-Urovi. Podle Setha je v Londýně," Gabriel si sedl na židli a dal nohu přes nohu.
Michael vzdychl. "Her-Ur rozšiřuje svou působnost, svou doménu," na chvíli se odmlčel. "Infiltruješ se k němu. Dame ti všechny důkazy, proč ses do Londýna dostal jenom ty a ne Iseut."
"Ještě s nimi byla další bohyně," upozornil Gabriel. "Nepodařilo se mi je dostat všechny," omluvil se.
"Nakonec to může být přínosem. Nebude se Sethovi plést pod nohy, ale najdi ji. Ji i tu bohyni."

Michael
 
Seth *Sebastian Light* - 16. října 2016 20:02
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg

Náhled od budoucna?

 

NPC Gabriel

 

Anděl se při mé otázce na mě podíval a nabídl mi, že budu mít svou vlastní vůli. V jeho hlase najednou zazněla vlídnost. Jeho slova se mi líbila. Přijal jsem jeho ruku a postavil jsem se. Bolest hlavy jsem stále cítil, ale už nebyla tak intenzivní jako před chvílí.
 

Dále mi řekl, že bude jenom na mě, jestli poznají, že jsem je zradil, ale varoval mě, abych ani nemyslel na to, že bych byl dvojitým agentem, což jsem neměl v plánu. Spíš jsem pomýšlel nad něčím jiným.
 

Mé myšlenky přerušilo to, co se stalo s okolím. Ukázal mi, co bych mohl mít a co se stane, když odmítnu. Ta druhá možnost se mi rozhodně nelíbila.
 

Chyběl mi můj domov. Chtěl jsem to zase zpět: "Přijímám tvou nabídku!" řeknu. Budu raději žít než, aby ze mě udělal loutku a rozhodně mi ostatní bozi nemohli nyní pomoci, takže mi stejně nic jiného nezbývalo. Nebudou vědět, že jsem zradil a já budu všechno, co zjistím říkat Gabrielovi.

Rozhodl jsem mu prozradit to, co po mě chtěl na začátku, abych prokázal, že to myslím vážně: "Měli jsme jít za Her Urem do Londýna!" řeknu a dívám se na reakci blonďatého anděla.

 
Snový průvodce - 16. října 2016 10:07
gral_bohu7694.jpg
Nabídka
~Seth + NPC Gabriel~

Gabriel se zastavil a shlédl na tebe. "Budeš mít svou vlastní vůli," nabídl ti ruku, aby ses mohl postavit. Tímto gestem dával najevo, že to myslí vážně. Andělé neuměli lhát. Kdyby zalhali, přišli by o svá křídla. I když nedokázali lhát, byli odborníci v zatajování části pravdy nebo v jejich podání tak, aby si dotyčný myslel nakonec úplně něco jiného, než tomu doopravdy bylo. V téhle chvíli však pravda zastírána nebyla.
"Bude jen na tobě, jestli poznají, na čí straně nakonec jsi."
Pokud jsi jeho ruku přijal, pomohl ti vstát na nohy. Jinak tě nechal ležet na zemi a poodešel kousek dál.

"Jestli dáváš přednost spojení agent v utajení," ušklíbl se blonďák a na chvíli se u něj zračila hravost, "ale být dvojitý ti opravdu nedoporučuji," zamnul si ruce.

Vzduch se zatetelil. Předtím holé sloupy se pokryly sytě barevnými hieroglyfy, podlaha pod tebou se zbarvila do pískové a celkově celé prostředí se přeneslo do dob slávy Starověkého Egypta. Nechyběli tu ani kněží nesoucí tvůj božský znak, ani oltář pro tvé obětiny. Ucítil jsi dobře známou vůni svého domova.

"Jejich duše touží se navrátit k tobě. Ke svému bohu," zvědavě si prohlížel nádoby stojící na kamenné desce oltáře. Prstem se jedné z nich dotkl a obdivoval obrazce na ni zobrazené. "Buď budeš mít tohle nebo," scéna se změnila. Tvůj domov to stále byl, ale vypadal úplně jinak. Pobořené sloupy se válely všude kolem, nebe bylo podivně krvavě rudé. Prah štípal v plicích a zakrýval stopy katastrofy. Do chodidla tě klepla lebka. Gabriel se netvářil nijak. Stále si jen prohlížel nádobu, která se rozpadla v střepy.

Zobrazit SPOILER
 
Seth *Sebastian Light* - 08. října 2016 13:13
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg

Podvolení se?

 

Gabriel

 

Myslel jsem, že mi vybouchne hlava. Ta bolest byla tak ukrutná, že jsem musel zavřít oči, jak jsem se snažil to přemoci. Dělalo se mi až zle. A ten zmetek mě ještě kopl do hlavy, drtil jsem zuby k sobě, jak jsem se snažil necítit tu bolest, ale bolest intenzivně pulzovala v mé hlavě. Jako kdyby někdo bodal ostrý nůž přímo do mého mozku a zase ho vytahoval, aby ho tam mohl vzápětí zase bodnout.
 

Jeho slova jsem vnímal jenom okrajově. Nedokázal jsem se soustředit na nic jiného, než na to, jak přemoci ten pocit, že můj mozek brzo vybouchne. Otevřel jsem oči a sledoval, jak otvírá a zavírá ústa.
 

První polovinu toho, co říkal jsem nevnímal a pak nátlak na chvíli povolil a já si vyslechl jeho nabídku. Chtějí ze mě udělat loutku? Buď to nebo se jim mám podvolit...podvolit a zradit vše v co jsem věřil? Co se stane potom? Měl pravdu...pochybuji, že sem někdo míří, aby mi pomohl. Na to jsem byl příliš neoblíbený. Navíc jsem už jednou dokázal zradit. Zradil jsem dost nehezky svého bratra, abych mohl vládnout Egyptu.
 

Chtěl jsem to vzdát. Tak strašně moc. Uměl hrát na tu správnou notu. Když pronesl že budu neporazitelný, tak se ve mě něco zachvělo. A pak jsem konečně promluvil: "Když se k Vám přidám, ostatní to poznají? Nebo to bude stejné jako kdybyste ze mě udělali loutku a nic nepoznají?" sledoval jsem anděla a hlava stále ne a ne přestat bolet.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.13960409164429 sekund

na začátek stránky