Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1322


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 25. prosince 2018 23:33Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 17. února 2020 9:55 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:36Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 17. února 2020 16:28Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:36Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. února 2020 17:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:36Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 17. února 2020 9:55Dionýsos *Otec Dennison*
 
Snový průvodce - 05. července 2016 10:51
gral_bohu7694.jpg
It's Thor's turn!
~Thór~

Anděla hekla, když jsi jí na hruď položil kladivo. Sice neplatilo jak ve filmech, ve kterých si hrál sám sebe, že jej nikdo nemůže uzvednout, ale Mjöllnir i přesto padl do ruky jenom tobě a ostatním se pak mstil dávkou elektrických šoků. Další, kdo tvé kladivo mohl zvednout a nedostat ránu, byl Ódin. Byl to dar od něj.

Smích, přiškrcený pod tlakem kladiva, se rozlehl po celém sále. Žena se smála a sem tam lehce zachrčela. Upřela na tebe své bělostné oči bez zorniček. Nastalo ticho. Jediné, cos slyšel, byl tlukot vlastního srdce, které bylo pouhým projevem tvého života mezi smrtelníky. Otevřela ústa, aby promluvila: "Je to jenom hra," koutky ji zacukaly, jako by se opět chtěla rozesmát. "Hrajete ji dobře. Všichni se baví na váš účet," zpod zavřených úst se vyloudilo uchechtnutí. "Zničit mne nemůžeš, Thóre, synu Ódina a Fjörgyn, vládce hromů, deště, nebe a plodnosti země, strážce a soudce spravedlnosti, ochraniteli kovářů, mořeplavců, rybářů a rolníků. Jsem a existuji jen z Jeho vůle," odmlčela se. "Ale vyhrál jsi," dodala nakonec. Natáhla ruku a v dlani se ji objevila dýka.
"Hela si vybrala svůj osud. Není ji pomoci, ale své ženě pomoct můžeš. Jen následuj znamení. Tohle je klíč odsud a zároveň je to můj dar vítězi," s jejími posledními slovy zavřela oči a rozplynula se jako mlha při větru. Kladivo těžce dopadlo na podlahu a v dlažbě vytvořilo síť prasklin. Stejně tak dopadla na zem dýka s kovovým cinknutím.

Nárvi se pohnul. Jeho heknutí přitáhlo tvou pozornost. "C-co se stalo?" rozhlédl se. V jeho výrazu jsi mohl vidět, že je zmatený. "Kde to jsem?"
 
Thór *Chris Hemsworth* - 04. července 2016 17:14
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Helheim - Konečně trocha štěstí



Abych pravdu řekl, tak mně samotného po tom všem dost překvapilo když můj plán vyšel takřka bez chyby. Jediné co mně trochu štve je že jsem musel zasáhnout i Nárviho. Trochu se z něj sice kouří, ale doufám že jinak bude v pořádku. Achh.. Konečně. Jaký to slastný pocit, držet znovu Mjölnir ve své ruce a pořádně jím někoho třísknout. Žena dostala pěknou ránu a odletěla až ke zdi. To zdaleka není všechno... Spokojeně se ušklíbnu a dojdu s velmi vážným výrazem ve tváři až k ženě. Zatáhnu jí za ruku (či nohu) aby se dostala na záda a následně jí položím své kladivo na hrudník.

"Jaké to je? Být odkázána na milost či nemilost svému nepříteli?" Kleknu si na jedno koleno jen kousíček od hlavy té ženy a zadívám se jí do tváře. "Teď mi řekneš všechno co budu chtít vědět, jinak tě bez váhání zničím". Řeknu trochu ztišeným ale zcela vážným hlasem. "Co si to udělala s Helou? Jak jí můžu dát zase do pořádku?" Zeptám se a chviličku čekám zda se dočkám odpovědi. Aby si rozmyslela co řekne, tak trochu nechám jiskřit své dlaně ze kterých by v případě potřeby mohl ihned vyletět blesk. "Taky bych rád věděl ještě něco... Víš kde je Sif? Kde je má žena?"
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 04. července 2016 14:07
loki94861.jpg
Směr Soho
~Sigyn~

Zrovna andělům jsem nechtěl děkovat za to, že jejich vlivem jsem byl opět svobodný. Co to bylo za svobodu žít jako vyhnanec, dávat si pozor na každý krok a při větším nárokování by se určitě objevili a pokusili by se eliminovat mou maličkost. Jako herec jsem měl jakousi moc, ale bylo zde mnoho smrtelných herců, kteří na tom byli lépe než já a tiše jsem jim to záviděl.

Sigyn byla vždycky sladká. Žena, kterou jsem miloval celým svým srdcem a pro ni bych se klidně do okovů opět vrátil. Ne, že bych tohle zrovna chtěl a velmi rád se tomuto osudu obloukem vyhnu. Přede všemi budu tvrdit, že mě už nikdy nic nedonutí nechat si kolem zápěstí... brr, jen pomyšlení na to mi nedělá dobře. Byl to můj syn a on jej tak zhanobil! Kéž by Ódin poznal bolest, kterou jsem ten den prožíval.

Pokrčím rameny. "Nic nepovím. Nebylo by to překvapení, drahá," použil jsem oslovení, které v dnešní době už téměř vymřelo. Mě se však líbilo. S pohledem na nebe jsem se musel ušklíbnout. Typicky Londýnské počasí. Ani se nenadějete a začne z ničeho nic pršet. Počítal jsem, že nás deštivé počasí zastihne tak do hodiny. Na chvíli jsem si Sigyn představil v mokrých šatech, jak se ji pramínky vlasů lepí k tváři. Málem jsem zapomněl, že jde vedle mě a můj zasněný výraz musel být poznat. Tvářil jsem se přitom vždycky divně.

***

Soho, místo, kde literáti a jiní umělci navštěvovali četné hospody, aby dali průchod své tvořivosti, se zbytky po erotickém průmyslu, který byl znát i dnes, patřilo do části Londýna Westminster. Typické domy s oblými rohy a pestrými barvami tvořily úzké ulice, a i když toto místo bylo bičováno moderními stavbami a přítomností aut, vyzařovala z něj stále ona historie. Stačilo se jen pořádně dívat a ta na vás tiše mluvila. Takovým klenotem z celého Soho byla zahrada s malým altánkem uprostřed. Pár turistů lebedících si na dekách a neznalí, kdy je čas se raději klidit pod střechu, si dopřávali piknik, sem tam nás oslnil blesk. Čekal jsem každou chvíli, že se na nás sesype příliv fanynek. Pro jistotu jsem nás obestřel iluzí, díky které jsme byli pro okolí obyčejní kolemjdoucí. Tohle se někdy hodilo. Takhle chvíle měla být Sigyn a ne upištěných holek.

Zastavil jsem se před altánkem a rozhlédl se, abych se zorientoval. "Půjdeme k divadlu," ukázal jsem a doufal, že jsem trefil to správné. Od altánku bylo na jihozápad a my se museli proplést přes Carlisleovu ulici a dostat se na Deanovu. Takhle to alespoň hlásala mapa, když jsem se díval doma. Kolem náměstí pak uzavírala smyčku ulice Soho.
"Budeš chtít počkat tady, než to vyřídím?" zeptal jsem se. Nechtěl jsem ji zbytečně tahat do divadla, kde se už dlouho nehrálo. Mohla by si ublížit.
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 03. července 2016 12:31
sigyn4699.jpg
Procházka Londýnem
- Loki -

Přála bych si, abychom se nemuseli neustále přetvařovat, navázat pevná přátelství a žít naplno. Vždycky bolelo, když jsem musela opustit tu hrstku lidí, kteří mi i přes veškeré moje snahy, aby se tak nestalo, stejně přilnuli k srdci. Být ve společnosti bohů, snášel by se život mezi smrtelníky lépe, ale tak jak jsem dosud žila, to bylo pomalé utrpení.
I kdyby nám náhodou naše výprava nevyšla, život zde už bude jednodušší.
Taková jest má představa a dokud se nestane něco, co by ji vyloučilo, tak se jí hodlám držet.

"Ano, to je pravda, lásko."
Přitakám na jeho slova. Andělé mohli za naši zkázu, ale nebýt jich, přišel by skutečně podobný výsledek jen o nějakou dobu později.
"A vlastně můžeme být rádi, že andělé přišli. Sice zničili krásu našeho domova, ale vlivem jejich nájezdu jsi se dostal z okovů."
Usměji se a pohladím jej po ruce.
"To je dobře ne?"
Ano, pár z nás díky nim přišlo o svou existenci, ztratili své věřící a zanikli, ale má rodina je to hlavní na čem mi záleží. Možná by má slova v tomto mohla zarazit, přeci jen dříve jsem se ohlížela na všechny a rozdala bych se. Život na Midgardu mě lehce pozměnil.

"Překvapení?"
Pozvednu obočí.
"Chystáš ještě něco, krom svých zmíněných pochůzek?"
Optám se upřímně zvědavě a možná lehce nedůvěřivě v tom, že mi možná neřekl všechno. Jeho záhadný úsměv je tak kouzelný, že bych se stejně nemohla nai v nejmenším zlopbit, i kdybych chtěla.
 
Snový průvodce - 03. července 2016 10:15
gral_bohu7694.jpg
Helheim
~Thór~
Hod za ženu: 2

Žena, jistá sama sebou, si nevšimla tvého zakolísaní. Přesvědčena, že se k ní blížíš omámen jejím vlivem pokračovala ve svádění. Nárviho měla plně ve své moci. Usmívala se až do chvíle, kdys ji vrazil minotaurův roh rovnou do boku. Překlonila se v pase a překvapeně vydechla. Následná dávka blesků u ní vyvolala bolestivý výkřik. Prohnula se v zádech a hlavu zaklonila dozadu. Její tělo pružilo v návalu elektřiny a záblesky sem tam odhalily stíny jejich křídel na zemi.

Nárvi pod vlivem jejího kouzla vykřikl a pokusil se na tebe vrhnout, ale blesky zasáhly i jeho. Odhodilo jej to několik sáhů dozadu, kde pak zůstal nehybně ležet. Jen se z něj lehce kouřilo.

Mjölnir, darované kladivo tvým otcem, prorazil díru ve stropě. Sprška kousků kamene a omítky pokryla dlažbu, ale výboje zabránily prachu šířit se tvým směrem.
Tvé prsty sevřely rukojeť kladiva a dobře mířená rána trefila ženu, která odletěla až ke zdi, kde se sesunula. S hekáním se pohnula, ale to bylo tak všechno.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 02. července 2016 01:06
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Stále v pekle
S andělskou mrchou



Pořád na Helheimu? Tomu se mi skoro ani nechce věřit. Přijde mi dost divné že by Hela měla takový vkus. Nebo si to tu možná nechala udělat nějak nově, kdo ví? Každopádně přestávám myslet o podobných věcech a soustředím se jen na ženu před sebou. Uvědomuji si co je zač, ale i tak se pomalu začínají měnit mé myšlenky ohledně toho co bych jí udělal. Až mně to samotného dost překvapuje.

Nikdy bych si nepomyslel že něco takového budu cítit ke svému nepříteli. Vlastně i to nepřátelství začíná pomalu opadávat a střídá ho velká touha. Zničeho nic mi přijde jako by Nárvi ztěžknul a tak už jen neudržím a nechám ho svést se na zem. Vidím jak se chová, ale je mi to jedno. Zadívám se znovu na tu ženu a soustředím se pouze na ní.

Někde v koutku mysly však cítím že je něco špatně a ač s obtížemi, podaří se mi nakonec z toho jejího kouzla uniknout. Ta mrcha. Myslí si že si se mnou může hrát jako s panenkou? To se teda plete! Jindy bych asi hned vypěnil a vlítnul na ní, ale tady by to nemuselo být moc bezpečné. A tak se pokusím na to jít jinak. Pomaličku se začnu k ženě přibližovat a snažím se při tom vypadat jako bych po ní stále toužil, jako by byla to nejcennější na světě. Pokud se mi podaří dostat až k ní, tak pak najednou vytáhnu co nejrychleji Minotaurův roh a pokusím se jím tu hnusvnou svini probodnout.
Když mi to vyjde, tak do ní i pustím rovnou pořádnou dávku blesků. Tak či onak, Nárviho (pokud se dostane až k nám) odstrčím stranou a natáhnu ruku, očekávaje že se v ní co nejdříve objeví Mjöllnir, kterým bych ještě pro jistotu ihned fláknul tu ženskou po hubě. "Co sis myslela, že si s námi budeš hrát jako s nějakými loutkami? JÁ JSEM THÓR, VLÁDCE HROMU A BLESKU!! NEPODVOLÍM SE NĚJAKÉ MRŠE KDO VÍ ODKUD!!"


//To jak je psáno velkými písmeny říkám docela hlasitě, spíš skoro křičím//
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 01. července 2016 22:13
loki94861.jpg
Taková pěkná procházka
~má drahá~

Jak? Často docela nudně a zbytečně, ale pokud jste ve středu reflektorů, proč ne. Hlavně tak jsem si upevňoval svou pozici mezi lidmi a mohl tak skrze ně čerpat i svou sílu. Dlouho jsem uvažoval, jak dokázat, abych mohl "přirozeně" stárnout. Díky svým iluzím jsem měl tu možnost. Čím déle jako Tom Hiddleston, tím větší budu mít šanci, že má existence nebude záviset jen na víře, ale taky na mě samotném. To samé bych rád udělal pro Sigyn, ale s iluzemi byla jedna potíž. Pokud se nehlídala, či někdo ji narušil, zmizí nebo je alespoň rozpoznatelná. Ostatní to nějak vycítí. Zkuste si někdy strčit ruku do rosolu a máte docela přesnou představu.

Mohl bych zapomenout na hloupý strom i na kouli umístěnou v něm. Mohl bych zapomenout na anděly, Boha a žít si svůj vlastní život. Věděl jsem však, že díky grálu můžeme mít cokoliv. Věděl jsem, co přesně chci. Nezáleželo mi na ostatních. Pokud mé přání způsobí zánik jiných, budiž. Pokud bude Sigyn šťastná a já budu konečně tam, kde mám být, proč se rozmýšlet? Nikdo mi nikdy nevěřil. Kromě jedné. Mé ženy.

Snažil jsem se přiřadit, kdy vládla Viktorie a měl jsem dojem, že já zrovna v té době byl v Itálii. Užíval jsem si intrikánství při bitvě u Palerma. Trochu ironie.

"Nástupem technologie to šlo rychle," připustil jsem. "Pokud by nám zkázu nepřinesl Bůh a ti jeho poskoci, byla by to technologie." Zamyslel jsem se nad tím a škublo mi v žaludku. To byl divný pocit. Mezi lidmi jsem už příliš dlouho. Nelíbí se mi to.

"Nedaleko tu je jedno pěkné náměstí. Soho. Můžeme tam zajít a možná tě tam čeká překvapení," tajuplně jsem se usmál a s její paží vpletenou do mého rámě jsem se pomalu vydal tím směrem. Stále ve vzduchu visela otázka, zda si ze mě někdo neudělal srandu a jdu tam zbytečně. Jestli to byl Chris, zabiju ho.
 
Snový průvodce - 25. června 2016 12:40
gral_bohu7694.jpg
Problém
~Ma'at + NPC Seth & Iseut~

Po obětování Peta vás Iseut vyzvala, abyste se dostali na bezpečnější místo. Dozvěděla ses, že spolupracuje s Her-Urem, smrtelníky zvaným Arthur Stark. Nakonec všichni souhlasili, že vás Iseut přemístí. Stačilo se jen chytnout za ruce.

Přemisťování má jednu zatracenou nevýhodu. Pokud se neprovede správně, může někdo přijít k úhoně. Vidět andělská křídla v plné své kráse taky není nic moc, pokud nejste jedním z nich. Ostré bílé světlo ti pomalu vypaluje duhovku a teplo z nich vycházející je taktéž nepříjemné. O to víc nepříjemnější je, když tě Iseut začne svými rozpálenými křídly omotávat a i na její tváři sis mohla všimnout kapiček potu a soustředěného výrazu, jako by jí to zmáhalo.
Těla ztratila svou pevnou konzistenci a chvíli jsi mohla mít pocit, jako bys ses propadala do bílé prázdnoty. Tvář toho naproti zmizela a existence sebe sama se najednou zdála být tak křehká, že stačilo fouknout a už bys nebyla.

Zhmotňování též nepřinášelo žádný požitek. Postupné stmelování, tělo začalo získávat váhu, dýchání se zdálo být mnohem těžší, i když jsi dýchat nepotřebovala, ale zvyk je zvyk. Pod špičky nohou jsi ucítila pevnou zem a zdálo se, že všechno proběhne v pořádku, když jsi ucítila prudký náraz do hrudi. Bolest tak palčivá, že sis přála ukončit svou existenci. Ruce se od sebe odtrhly a najednou si padala nevědíc kam. Prázdnota kolem tebe se prohlubovala. Nebyla černá, ale bílá, až tě z ní pálily oči. Neviděla jsi své ruce, neviděla jsi nikoho z tvých společníků.
Po tváří tě pohladilo něco hebkého. Pevné obětí, šelest per křídel. Bolestivý hek a pak tvrdý dopad. Tvé oči zachvátila slepota. V uších ti hučelo a ústech jsi měla vyschlo. Letmý dotek na tvém rameni ti dal znát, že tu nejsi sama. Trvalo ještě notnou chvíli, než jsi začala vnímat okolí kolem sebe. Zprvu jsi viděla obrys jen svých rukou a postupně jsi začala rozeznávat i jednotlivé barvy. Šumění v uších ustávalo, i když sucho v ústech stále přetrvávalo.

Vedle sebe jsi zaslechla bolestný vzdech. Byla to Iseut. Záda měla rozdrásaná, jako by ji někdo vyrval křídla holýma rukama. Bílé šaty měla zacákané od krve a vlasy, dříve bělostné jako čerstvě napadaný sníh měla popelavé. Třásla se. Když sis ji pozorněji prohlédla, plakala. Při střetu vašich očích uhnula pohledem a ochraptělým hlasem pravila: "Nedokázala jsem ho udržet. Je pryč..."

Nacházeli jste se v lese. Nebyl bujný a zelný, ale ani mrtvý a vyschlý. Něco mezi tím. Stromy byly až kam jsi dohlédla a z dálky k tobě doléhaly divné úpěnlivé zvuky, i když v okolí nebylo ani živáčka. Stébla trávy tě píchala do odhalené kůže a na hrudníku jsi cítila podivnou tíhu. Jako by tohle místo nepatřilo do světa smrtelníků.
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 25. června 2016 12:38
sigyn4699.jpg
Procházka
- milovaný Loki -

Úsměv muži snů opětuji a rozhlédnu se po okolí. Je tu zvláštně, ale příjemně. Upřímně jsem se několikrát divila, že ještě vůbec existuji, když tak málo lidí věří v mnohobožství. Dalším bodem byla má osobní nevýraznost v lidských mýtech. Kolik toho o mě šlo zjistit? Mé jméno, vztah a děti. Tečka. Smutné,nemyslíte?
Křesťanství nás zničilo, ale já našla skulinu, jak tohoto náboženství využít k vlastní záchraně. Loki nemusí vědět, jak mi lidově řečeno teklo do bot. Byla jsem slabá, přežívala jsem na síle vlastní vůle a spásný nápad mě vrátil do života. Možná za to mohly i zmíněné komixy, kde se má maličkost také ukázala, ale především riskantní krok s novým životem v Římě. Místo našeho nepřítele, kde jsem začala pracovat v nemocnici a konat "zázraky", aby mě pár zachráněných duší nazvalo andělem. Možná to dalo trochu sil i našemu nepříteli, ale na druhou stranu, lidé věřili i ve mě jako takovou. Díky tomuto tahu jsem tam kde jsem.
Tady. Se svým manželem. Co na tom, že pro veřejnost vlastně oddáni nejsme.

"Ach... připomíná mi to Asgárdské slavnosti a klanění se Všeotci."
Ušklíbnu se.
"Na druhou stranu, takové akce byly příjemné v ohledu setkání s těmi, které jindy nepotkáš."
Snažím se najít nějaké pozitivum. Když jeden zůstává doma s dětmi, nebo se věnuje tomu, co má rád, málo si najde čas na návštěvování dalších bohů.
"Možná by mě i zajímalo jak takováhle událost vypadá mezi Midgarďany."
Nadhodím myšlenku. Možná třeba časem, až bude čas, by se dalo někam zajít. Pokud by tedy Lokimu chtělo, alespoň ví, že nebudu proti.

Proházka je příjemná, jen mě trochu svírá pocit nejistoty z toho, kdo všechno nás vidí a jak reaguje. V druhé řadě pak strach z toho, co mě čeká v Římě.
Nechci přijít o práci... ale... raději práce, než znovu ztratit Lokiho.
Pustit ho samotného na bláznivou výpravu, ze které se nemusí vrátit nebo by se vrátil kdo ví kdy? Už ne.

Z přemýšlení mě vytrhne otázka na mou přítomnost v Londýně. Po tváři mi přelétne úsměv a zavzpomínám.
"Jednou. Tehdy zde vládla královna Victorie."
Vzpomínám si na tu módu a objevování spousty věcí. Svět tu byl o tolik jiný.
"Hodně se toho změnilo, za tak krátký čas."
Jen bůh (a jiné nesmrtelné bytosti) může označit necelá dvě století jako krátký čas.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 25. června 2016 11:41
loki94861.jpg
Procházka po Londýně
~má drahá~

Usmál jsem se na Sigyn, ale nic neříkal, abych nezkazil iluze o mé maličkosti. Čím více fanoušku, respektive fanynek mne bude zbožňovat, tím větší moc budu mít. Sice to není typické uctívání, ale je to velmi dobrá náhrada za to, že mnoho lidí dnes jsou spíše ateisté než věřící. Mluvíme jen o Evropě a Americe. Dál mě to nezajímá. Moc teplé země s velkými pouštěmi, kde by se mi vůbec nelíbilo a obávám se, že bych tam přišel i o část své moci.

Na druhou otázku ji už milerád odpovím. "Něco jako bál či ples pro VIP hosty, což jsou z větší části herci, zpěváci a snad i režiséři. Potom další bohatá smetánka a prodavačka," ušklíbl jsem se, když jsme byli mimo doslech dívky. "Tyto akce jsou docela často a většinou jde jen o podlejzání," zabručel jsem.

Vedl jsem Sigyn podél ulice. Měl jsem chuť se na chvíli projít. Auto si můžu zavolat kdykoliv. Na chvíli se v myšlenkách zarazím a plesknu se. Adam mě bude mít rád, pomyslím si.

"Byla jsi někdy v Londýně?" zeptám se, aby řeč nestála. Díky svým proměnám jsem navštívil už spoustu míst, ale většinou jsem se držel tam, kde jsem se cítil doma.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.14335584640503 sekund

na začátek stránky