Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1356


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 28. dubna 2020 15:39Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 27. května 2020 23:40 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 28. května 2020 0:33Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 27. května 2020 20:36Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 02. května 2020 20:56Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 27. května 2020 23:40Dionýsos *Otec Dennison*
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 27. září 2016 18:44
loki94861.jpg
Ztracený syn
~Váli~

Pomalu mi to začínalo docházet. Každý dílek skládačky zapadal na své místo a rozeběhl ty správné závity. Rodinu? Ji? Lhala kvůli mě? Plakala? Myslel tím vším Sigyn? Mou drahocennou družku? Trpěla? Otče...

Díval jsem se na něj neschopen jediného slova. Tolik vzpomínek se mi najednou vracelo a způsobovalo můj vnitřní boj. Nejraději bych mu vmetl do tváře, že o ničem nemá ani zdání, proč a jak. Otče... vrčivý hlas na mě štěkal a já věděl, kdo se to nade mnou tyčí. Najednou jsem viděl pravdu skrytou za jeho bolestí staženou tváří, za jeho zuřivostí. Viděl jsem chlapce tolik obdivující mého soka, Thóra, boha hromů. Malého kluka, který se rád pral se svým mladším bratrem a byl vždycky tím silnějším. Matné vzpomínky, kdy jsme všichni spolu na zahradě hráli hry, jeho smích, jeho pláč, když spadl a ošklivě si poranil koleno o kameny. Tolik bolestivých vzpomínek a nedovolovaly mi cokoliv říct. Nic, co by obhájilo mé činy.

Vždy jsem chtěl pro rodinu to nejlepší. Chtěl jsem, aby z Váliho byl udatný válečník, Nárvi spíše tíhnul k vědomostem a poznání. Sigyn milovala vše živé a co životem oplývalo. Proto jsem odmítl nabídku žít s rodinou na Gladsheimu a usídlil se v nemalém domku obklopeného zahradami, ale vždy v dohledu Ódina, Otce všech bohů a mého pokrevního bratra.

Přede mnou stál můj syn. Váli. Najednou to všechno začalo dávat smysl. Obrazy, jeho nehraná a nepředstíraná zlost. Nenáviděl mě tolik, že byl schopen mne bez mrknutí oka zabít. Nebudu se před ním hájit. Má i nemá pravdu. Spalovala jej zlost, která proudila i mnou. Viděl jsem v něm sebe a věděl jsem, že by jej ještě víc rozezlilo, kdybych zapíral.
Ale co vlastně? Thór byl mou železnou koulí na noze. Nad hlavou mi praskal Ódinův bič. Jak jinak si vydobýt nějaké postavení, než všem dát znát, že si se mnou nemůžou zahrávat. Se mnou, Sigyn, mou rodinou. Sigyn jsem nikdy nelhal. Nikdy. To jsem věděl. Ale i mne sem tam zachvátil amok vzteku a nedokázal jsem se kontrolovat. Viděl jsem to přímo před sebou.

Bolest, tak příšerná, mi projela celým tělem a stáhla mne do klubka. Alespoň se o to pokusila, ale vlk mě držel pěvně a bez milosti. Vykřikl jsem. Oči mi zalily slzy agónie a noha pulzovala, jako by do ni opakovaně bušilo mohutné kladivo. Měl jsem ji podivně zkroucenou a pod Váliho, pod nohou mého syna, se zdála být tak křehká.

Dokázal jsem vyslovit pár slov a ani jsem si nebyl jistý, zda je slyšel. Vydechl jsem je s náznakem utrpení. "Nebudu s tebou bojovat." Nebudu. Je to můj syn. Kvůli němu podstupujeme se Sigyn takové riziko. Kvůli nám všem.

Zobrazit SPOILER
 
Seth *Sebastian Light* - 22. září 2016 10:24
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg

Prohlídka mysli

 

Gabriel

 

Ten tlak na mou mysl rostl každou chvíli víc a víc. Měl jsem pocit, že se mi rozskočí hlava. Musel jsem se mu dívat do očí. Nešlo mi uhnout pohledem. Pak jsem najednou začal vidět něco z jeho vzpomínek. Jako kdybych spadl do nějakého filmu.
 

Jak jsem to tak sledoval, nutilo mě to přestat se bránit. Jako kdybych se musel dívat. Ztrácel jsem koncentraci a bolest hlavy polevovala. Sledoval jsem vzpomínku nebo myšlenku, sám jsem netušil, co to vlastně sleduji, jak drtil pěstí nějaké dveře se jménem, pak jak anděla někdo drží pod krkem a pak, jak hází jablko a pak jeho útěk. Bylo to matoucí, nedávalo to žádný smysl a pak jsem si vzpomněl, že to všechno je tady, abych ztratil koncentraci, aby se mi mohl hrabat v hlavě.
 

Znovu jsem se snažil vzpomenout na to, co je důležité a vymanit se z jeho moci (hod:59), což se mi povedlo, ale jenom částečně. Chvíli jsem dokázal vnímat to, že ležím na zemi, pod andělovou botou a že se na mě dívá a snaží se mi dostat do hlavy a za moment jsem se zase utápěl v jeho vzpomínkách, které mě mátly a dělali mi v hlavě pořádný zmatek. Ale svůj boj jsem nevzdával. Nehodlal jsem se jenom tak vzdát. 

 
Váli *Valerius Liarsson* - 21. září 2016 17:25
valiko34786.jpg
Souboj s otcem
- Loki -

Vážně, otče?
Můj vnitřní komentář k výstřelu, který daleko víc ublíží mým uším než tělu a to i přes fakt, že jsem dost nepříjemně zasažen. Není to poprvé, co mám kulku v kožichu, ale rozhodně je lepší ji vytáhnout dřív, než později. Přesněji než se spustí má regenerace. Lovit ten drobný kousek kovu v již zacelém mase je opravdu odporně bolestivé.
To dává otci čas, aby vzal nohy na ramena a pokusil se utkat s vlky...
Ten v levo je udeřen a se zakňučením se stáhne, pravý však na nic nečeká, přeběhne jeviště a skočí po kořisti. Čelisti se zaklesnou do paže a mou silou zhmotněný vlk srazí nepřítele k zemi. Sevření nepolevuje a ještě zaškube hlavou, jako by mu ruku chtěl urvat. První vlk, jenž schytal ránu do čenichu, se oklepal, také přeběhl jeviště, schody přeskočil a svou cestu skončil v uličce za hlavou otce, kterou mu tímto zastoupil.

Poté, co jsem si dlouhými drápy vyoperoval kulku zaseklou mezi žebry, se volným krokem vydám k otci na zemi a přistupuji směrem k jeho nohám.
"Zuby, drrrápy... vlky..."
Odpovím na jeho otázku až příliš doslovně, při čemž pomalým pohybem rozhodím rukama a nechám zdeformovaný kousek kovu pokrytý mou krví dopadnout na zem.
"Pomstu za sebe a svou rrrodinu."
Dodám, abych upřesnil to, oč mi vlastně jde.

"Nemáš nejmenší představu kolik bolesti si nám způsobil!"
Začnu s výčitkami, aby si uvědomil dopad všeho, co kdy udělal.
"Schálně... Kolikrrrát za věčnost si ji viděl v slzách, hm? Velmi, velmi vzácně... Snažila se to v sobě držet i před námi, ale JÁ ji nakonec drrržel v objetí, když to už nezvládla! Lhala kvůli tobě i nám! Že prrrý stesk po tobě, ale bylo za tím víc... Grrr... Vše, co jsi prrrováděl ostatním! Choval ses jako naprrrostý ignorrrant!!!"
Vrčící hlas se postupně zvyšuje a tón nabírá na štěkavosti.
"Trrrpěla, ale stejně jako jsi ty nasazoval své lživé masky, tak ona hrrrála své divadlo. Halila se do kostýmů ve kterrrých dávala znát, že je vše naprrrosto v pořádku a skrrrývala prrroplakané noci za silným závojem."
Ano, o matčiných chvílích za otcovi nepřítomnosti bych mohl hovořit hodiny a nebo napsat knihu. Proto se raději věnuji obrazům... takovou depresivní knihu by si totiž nikdo nekoupil, ale obraz? Proč ne? To je přece pro smrtelníky umění a každý, vidí jeho hloubku jinak. Někdo by se mohl divit, kolik z nich depresivitu obrazů velmi oceňuje.

"Hájila tě, jak mohla a my jí ty lži uvěřili. Žili jsme v iluzi, kterou jste nám vy dva serrrvírovali! Osudová chyba, které jsme se dopustili, když jsme se té bláhové iluze skvělého otce zastali! Zaplatili jsme cenu za tvé hříchy, otče... a podívej se na sebe..."
Pohrdavě se uchechtnu.
"... jak krrrásně si ze všeho vyvázl... Nezkoušej mi vyprrrávět další lži. Nás stihl větší trrrest, než tebe! Měl jsi být spoután a trrrpět do konce Devíti světů, ale stejně jsi byl prrropuštěn ze svých "okovů" dříve, než jsi zasluhoval. "
Nenávist zakořeněná až v morku kostí, vztek nahromaděný staletími, to vše a ještě víc se odráží v mým vlčích očích.
"Přišel čas abys platil za své činy!"
S těmi slovy přichází zvednutí pravé nohy a silný úder do jeho levé. Do dupnutí na holeň vkládám sílu lámající kosti.

Zobrazit SPOILER
 
Thór *Chris Hemsworth* - 20. září 2016 21:48
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Cesta pouští ("Aneb, Mojžíš byl pěkněj sráč!")




To co se začalo dít mně velmi matlo. Hela se už předtím chovala divně, skoro jako malé dítě. Jenže z ničeho nic tak začala i vypadat! Co to kruci... Překvapeně se na holčičku u svých nohou dívám a prohlížím si ji. Vypadá vážně sladce, tak nevinně. Skoro mně až mrazí když pomyslím na to kdo Hela byla a kdo je teď.

Když se ozve Nárvi tak se na něj zadívám a přikývnu. Nemám mu to za zlé. Je fakt že kdyby mi tohle kdysi někdo řekl tak bych se smál také, možná ještě více. Ale čas hold mění i bohy.. "Většinou sám sebe. Dobrý způsob jak si získat pozornost smrtelníků a při tom nezveřejnit svou pravou totožnost. Zřejmě to byl dobrý nápad, protože to samé napadlo i Lokiho". Odpovím Nárvimu a pomohu mu na nohy.

Cítím jak se mně Hela drží. Cítit na své ruce její nyní malou ručku je velmi zvláštní pocit. Kouknu na ni a přátelsky se usměji. "Co kdyby jsi strejdovi pomohla? Já si tě posadím na ramena a když cokoliv uvidíš, tak mi řekneš ano?" Pohladím Helu po vláskách a pokud by nezačala třeba nějak vyvádět tak si jí skutečně posadím na vlastní ramena. Pomalu vyjdu směrem vpřed a podívám se při tom na Nárviho.

Můj mobil je zdá se k ničemu a tak se není oč bát. Podám mu jej a začnu vysvětlovat. "Tomu se říká mobilní telefon, nebo-li "mobil". Je to vlastně přístroj sloužící primárně ke komunikaci i když na něm lze provádět i mnoho jiných věcí. Třeba někomu posílat textové zprávy, s někým mluvit a nebo na těch modernějších tu osobu i vidět, tedy "videohovor". Pak lze přehrávat třeba i nějaké písničky... Lidé jsou občas pošetilí, ale mají určitou... vynalézavost". Ušklíbnu se a pokračujeme dál. "Ten můj je však nefunkční". Dodám ještě. Aby nebylo takové úděsné horko, tak sem tam kolem nás nechám zavanout studený vítr nebo třeba pár sněhových vloček na ochlazení.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 20. září 2016 20:30
loki94861.jpg
Souboj bohů
~Váli~

Bylo to těsné. Málem mě dostal, ale já v poslední okamžik udělal úkrok do strany a tak se vyhnul jeho drápům, ale cítil jsem lehký závan, jak mě jeho pazoury těsně minuly. Potřeboval jsem získat čas, a tak jsem v rychlosti vytáhl svou zbraň, kterou jsem měl celou dobu skrytou v podpažním pouzdře. Vystřelil jsem po něm. Sice jsem nepočítal s tím, že bych boha kulkou zabil, ale zatraceně to bolí. Dále tu byli vlci, kteří se na mě vrhli, když jsem ohrozil jejich pána.

Prvního se mi podařilo při skoku udeřit pažbou pistole do čenichu, až vlk zakňučel a odvalil se bokem. Druhý mu byl přímo v závěsu, což jsem už nestihl a jeho ostré zuby se mi zaťaly do paže a strhly mě rovnou k zemi. Dopadl jsem na zadek a snažil se nějak dostat ze sevření vlkovy čelisti. Neměl takovou sílu, jak jsem si představoval, ale i přesto se má tvář křivila bolestí.

"Odvolej ho!" vykřikl jsem a zatínal zuby. "Co proti mě máš?!"

Zobrazit SPOILER
 
Váli *Valerius Liarsson* - 20. září 2016 18:51
valiko34786.jpg
Divadlo Soho
- Loki -

Část mě pořádně nevěřila, že by snad můj otec byl natolik hloupý a opravdu sem vešel, ale zbytek mé osoby doufal, že můj mlán vyjde a uskutečním to, co jsem toužil od chvíle, kdy jsem utekl na Midgard. A tady je moje chvíle... Mé přání se vyplnilo a otec se tu přede mnou klepe strachem a nejistotou. Musím se pousmát a mezi pootevřenými rty se objeví špičatící se zuby. Když nademnou nemá moc úplněk, tak je proměna kontrolovatelná a nepřinásí tolik bolesti... A nebo je to tím, že se celé mé já těší z tohoto lovu, narozdíl od jiných dní? ... Možná.

Několik rychlých kroků, máchnu po něm tlapou, avšak obratně uhýbá. Trpkostí si uvědomuji, že jsem více zaměřený na sílu, ale na druhou stranu, až moje tlapa dopadne, tak lehne a moc toho neudělá.
Otec se dlouho nerozmýšlí a na své únikové cestě po mě hází obraz. Jen tak tak se mu uhnu a při pronásledování zavrčím, což je mimo jiné i povel pro vlky, aby změnili směr. Jako jedna smečka naháníme svou kořist k jevišti. Možná si myslí, že tam najde nějakou záchranu, nebo skrýš, ale já mám početní převahu na své straně a jen tak se přede mnou neschová.

Vyskočit na jeviště ho nenechám, na to mě obrazem nezdržel dostatečně a navíc vlci doběhli každý z jedné strany po schodech na pódium a obklíčili jsme ho. Moji společníci jsou připraveni v případě nutnosti seskočit z vyvýšeniny a zastoupit cestu i s útokem.
Namáčknu otce na okraj jeviště svým předloktím na jeho hrudníku a volnou rukou mu uštědřím ránu pěstí.

Zobrazit SPOILER
 
Snový průvodce - 20. září 2016 15:17
gral_bohu7694.jpg
Na poušti někde v... ehm
~Thór + Nárvi a Hela... tedy Jon a Emma~

Po zmínce, že je Garmr někde daleko, se Hela zatvářila velmi plačtivě, a zdálo se, že se každou chvíli rozbrečí. Nárvi rychle přiběhl k bohyni, i když v tuhle chvíli vypadala jako malá holčička, která se ztratila. Dokonce zmizely i Heliny typické rysy. Její mrtvá část se stala normální, ale zároveň i její věk se snížil. V písku seděla malá culíkatá holčička s jasně modrýma očima. "Zatracená Azrael. Z Hely zbylo jen malé dítě."

Co se týkalo pouště, kolem byl jen písek a žádná známka civilizace. Pokud nenarazíte na nomády, budete mít, co se týče nějakého smrtelníka, smůlu.

"Herec?" bylo zjevné, že se Nárvi přemáhal, aby se nezačal smát. Znal tě jako válečníka, který absolutně nedokázal předstírat, že se cítí nějak jinak. "Koho hraješ?" v tóně jeho hlasu jsi slyšel lehký smích.

"Dobře," přikývl Nárvi a stavěl se na nohy. "Sakra. Nesnáším písek!" začal si vyklepávat nohu. "Jon. Jo, to zní docela dobře. Že, Emmo," ušklíbl se na Helu, která se zaksichtila tak, jak to umí jen malé děti. Její malá ručka se pevně držela tvé obrovské ruky.

Mobil vypověděl službu. Buď to bylo, jak jsi sebou třískal na Helheimu, nebo to byla magie, která jej poslala do Křemíkového nebe, ale bylo jisté, že díky moderní technice svou polohu nezjistíš.
Nárvi se na přístroj zvědavě podíval. "Co to je?"

Zobrazit SPOILER
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 20. září 2016 14:57
loki94861.jpg
Divadlo Soho
~Sigyn~

Sigyn byla vždycky bystrá. Ne jak obyčejné ženy papouškující slova svých manželů. Stála za mnou v dobrém i zlém, to ano, ale nemohl jsem ubrat na jejím důvtipu a inteligenci. Sice doba, kdy žena byla podřadná, mezi smrtelníky dávno vymizela, stále tu byla a od toho se odvíjely další nepokoje a místy až stupidní shromáždění.
Svou ženu jsem měl v úctě. Zasloužila si to už velmi dávno a sám jsem doufal, že i v jejích očích si úctu zasloužím také. Znala mě jako nikdo jiný. Thór si mohl myslet, jak moc dobře mě má prokouknutého, ale nikdy nepřišel na nic lepšího, než mě vinit a nevidět to, co bylo ukryto pod tím vším. Nebýt mě, tak jeho žena Sif je všední a nijak oslnivá. Po mém zákroku, detail, že jsem byl přinucen, oslňovala už všechny.

"Brzy se vrátím," políbím Sigyn a vstoupím do divadla.

***

~Váli~

Něco bylo špatně. Tak za prvé mi mělo dojít, že Soho je ruina. Proč by někdo plánoval schůzku na tak nečistém místě. Všude byl usazený prach. Tedy až na místa, kde se někdo procházel. Jo, měl jsem se hned otočit a odejít, říct mé drahé ženě, že tu nikdo nebyl a prostě se na to vykašlat. Zastavila mě však runa. Pokud jsem dobře věděl, nebylo londýnským zvykem kreslit runy. Navíc ten, kdo ji nakreslil, věděl, co přesně znamená. Thóre, jestli si ze mně utahuješ, pomyslím si.

Pro všechny případy jsem nezrušil iluzi. Bůh hromu by mne nepoznal, tím jsem si byl jistý, a pokud by to byl někdo jiný, mohl jsem jej ošálit, že došlo k nedorozumění.

Vstoupím do sálu a zůstanu stát. Nebyl tu jenom jeden obraz, jak jsem si myslel. Bylo jich spoustu a každý něčím povědomý. Asgard. Život na Asgardě, na některých se vyobrazovalo samotné divadlo, ale nejvíc mne zaujal obraz mé milované. Její přesná podobizna. Takhle jsem si ji pamatoval. Ne jako ošetřovatelku, ale jako nádhernou svéráznou ženu, která se mi nebála do obličeje vmést, co měla na rtech. Ale jak?

Zaznamenám pohyb a automaticky jej sleduji. Pak se ozve hlas. Přijde mi povědomý, ale nedokážu si jej k nikomu přiřadit. Po rychlém přehlédnutí sálu zjišťuji, že nemá cenu ustupovat. Vlci?

Nemám čas odpovídat. Iluze opadává a objevuji se já. Vidím naproti sobě útočníka. Jeho oči, tolik bolestivých vzpomínek. Nemám čas přemýšlet. Vidím jeho drápy, které by se lehce zaklesly do masa a kus jej urvaly. Uhýbám ladným krokem do strany. Je to jak tanec. Vím o sobě, že jsem hbitý a rychlý. Nejsem zaměřen na sílu, nikdy jsem nebyl. Prosmýknu se kolem něj a snažím se dostat k jevišti, kde je více místa. Nyní mne nezajímají obrazy. Jde tu o můj život.

Vlci! Pokusím se jednoho z nich ovládnout, ale marně. Jsem rozpolcen. Já jej znám. Vím to a nechce se mi tomu věřit. Nechci bojovat, mám otázky. Plno otázek. Potřebuji získat čas. Vezmu nejbližší obraz a mrštím jej po útočníkovi. Pokud se zadaří, vyskočím na jeviště.

Zobrazit SPOILER
 
Snový průvodce - 20. září 2016 08:49
gral_bohu7694.jpg
Tady nejsi doma
~Seth~

Gabrielovy oči tě pozorovaly. Cítil jsi, jako by ses do nich nořil, topil se v hlubokém oceánu. Čím více ses nořil do hlubin, tím víc na tebe působil tlak vody a hlava tě neskutečně bolela. Tak nějak vypadalo, když se ti anděl snažil dostat do hlavy. Neměl nejmenší slitování.

Jeho urputné roztříštění tvé obrany mělo za následek, že jsi sem tam zahlédl i jeho vlastní myšlenky… jeho vzpomínky. Byly to jenom střípky jeho života, ale stačily k tomu, aby tvou mysl odvádělo jinam, čímž tvá obrana byla mnohem těžší.

Gabriel stál v dlouhé bílé chodbě s mnoha dveřmi. Otočil se k těm po jeho pravici, na nichž stálo jméno Elizabeth Johnson. Pěstí udeřil do dveří a ty se pod tlakem rozsypaly.

Proti němu stál Michael. Pod krkem Gabriela drtila silná ruka. Michael něco říkal, ale nemohl jsi slyšet co.

Seděl na větvi stromu a sledoval pod sebou hrající si děti. Gabriel utrhl jablko a hodil jej k nim. Děti překvapeně na jablko koukaly, ale po chvíli je přestalo zajímat a hrály si dál.

Utíkal. Rychle a sem tam se podíval za sebe. Snažil se něčemu utéct, ale ta síla jej opět strhla zpátky.

Zobrazit SPOILER
 
Snový průvodce - 20. září 2016 08:30
gral_bohu7694.jpg
Kostky mi nepřejí :'(
~Áres~

Andělé museli být notně překvapení tvým výpadem, protože zareagovali až příliš pomalu. Prosvištěl jsi kolem Dumy, který nestačil ani mrknout a narazil jsi plnou silou do Etha, který jen vydechl a pod tvou váhou se tvrdě svalil na zem. Normálnímu člověku by to vyrazilo dech. Andělé však na tom byli podobně jako bohové, i když možná o něco lépe. Nenaučili se zvykům smrtelníků. Ty bys při takovém dopadu určitě hekl, než by sis uvědomil, že nic takového dělat nemusíš.

Tvůj útok stačil k tomu, aby se Eth přestal soustředit a čas se opět rozeběhl. Problém nastal v okamžiku, když si smrtelníci uvědomili, že je asi něco špatně. Předtím tu z andělů ani jeden nebyl. Navíc vypadali, jako by vyšli z nějakého fantasy filmu a ty ses válel po jednom z nich. Dokonce i doktor se sestřičkami přestali před sebou tlačit lůžko s Artemis.

Nastala panika. Ta vycházela nejen z objevení se dvou postav, ale i z podivného pocitu, který je doprovázel. Smrtelníci se nedokázali vyrovnat s něčím, co andělé představovali. Hlavně ne u těchto dvou. Aniž by si to uvědomovali, podvědomě věděli, co jsou zač a podrozum jim velel, aby odsud rychle zmizeli.
Dítě, které se ti ještě před chvíli smálo, začalo úpěnlivě plakat. Matka jej vzala do rukou a rychle zamířila k východu. To samé udělala celá čekárna včetně doktorů i sestřiček. Jejich bezhlavý úprk měl za následek to, že naráželi do ostatních a převrhovali vše, co jim přišlo do cesty. Včetně lůžka s Artemis. Bohyně bezvládně spadla na zem, kde zůstala ležet. Dav to nezastavilo. Hrnul se i na vás, ale v okamžiku, kdy byste byli převálcováni, se roztrhl a probíhal kolem vás. Zvláštní síla je nutila obíhat.

Poslední člověk vyběhl ven a za ním zůstal jen zvuk skřípějících křídlových dveří. Chodba zůstala liduprázdná. Na zemi se válely zapomenuté věci, v kancelářích ležely pohozené papíry na zemi. Ordinace taktéž zely prázdnotou a ven se vybelhal i jedinec se zlomenou nezafačovanou nohou.

Hody na boj
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.19863891601562 sekund

na začátek stránky